Kateřina Polívková Náš oblíbený Wolf-Dieter Storl a jeho hluboký moudrý pohled do světa bylin a bylinářů, kteří s nimi po tisíce let pracují. A využívají jejich sílu k léčení těla, duše i ducha. Co v knize najdeme my, lidé dnešních dnů?
Za mne právě to, na co se zapomnělo. To, o čem se běžně ve všech knížkách a herbářích nedočteme. To něco navíc, co dělá z pouhého užívání bylinek pravé léčení. Ale často se to nedá změřit, zvážit ani vyfotografovat. Dá se to však cítit a zažít. Wolf-Dieter Storl je skvělým, inspirativním průvodcem v tomto energetickém světě rostlinných sil a bytostí.
Kniha tak tenká a tolik moudrosti v ní
Občas slýchávám, že v jeho knihách se věci opakují. Ano, jenže nikdy to není to samé. Jak člověk postupně proniká, dávají ty věci jiný smysl. Aspoň u mne tedy rozhodně. Jsem za to ráda.
Tak, přestože jsem tuhle knihu už před pár lety četla (tedy spíše zhltla), jsem ji s potěšením znovu vzala do ruky. Myslela jsem, že jen tak přelétnu pro potřeby recenze. Jenže…
Otevření způsobilo opět pohlcení. Tudíž ji mám přečtenou znova s pocitem, že mne znova velmi obohatila. Tolik nových poznatků. Osoba autora je fascinující. Dokonce sleduju jeho přednášky v němčině, kterou neovládám. Jen se na něho dívat mi působí blaho. On prostě jakoby vystoupil z rostlinného světa a zvěstoval moudrost zeleného lidu. Však se taky jedna jeho kniha jmenuje Jsem součástí lesa.
Ke kořenům
“Potkáme-li duchy rostlin, setkáváme se se starými přáteli a příbuznými. Známe se od počátku věků, neboť se vyvíjeli společně s námi. Společně jsme povstali ze zdroje, vesmírného Brahman. Po smrti se k nim navracíme. Cesta za archetypy rostlin je cestou za našimi makrokosmickými prarodiči.”
Jde prostě do hloubky, ke kořenům. Předává něco, co je prožité a ověřené. Jeho moudrost vychází z vlastní zkušenosti. Má velmi zajímavé a trefné postřehy k historii i k dnešní době. A mluví jasně, srozumitelně.
Víte třeba, že slavný Paracelseus, když nastoupil do funkce městského lékaře v Basileji (stal se tím i inspektorem lékáren a přednášejícím na univerzitě), začal svou “kariéru” veřejným spálením knih vážených autorit ve svatojánském ohni, přednášel zásadně v obecně srozumitelné němčině a vyučoval diagnostiku zkoumáním moči a lejna. Vůči “vrchnosti” se však nejvíce prohřešil tažením proti lékárníkům a jejich drahým cizokrajným (často neúčinným) lékům. Skončil vyhnáním z města… Preferoval totiž užívání dostupných bylin, kritizoval vydávání novodobých herbářů s krásnými, ale nepoužitelnými informacemi. Často bezhlavě přejímanými z řeckých a arabských zdrojů. Nepřipomíná vám to trochu něco?
Běžte k šípku s duchy a planetami
Kde se ztratilo to kouzlo, kterým rostliny po věky věků oplývaly. Pro staré moudré bylinářky a bylináře bylo důležité vědět o signaturách, působení planet. Mnoho bylo vypozorováno, předáváno mezi generacemi po dlouhou dobu…
Jedním z hřebíčků do rakve bylinné magie byli muži vědy. Vyčistili matoucí názvy, zavedli racionální systém, vše přehledně. Počet pestíků, okvětních lístků, řádně do řádu, srovnat do řady.
A nůžky mezi vědou a moudrostí se dále rozevírají do dnešních dnů vlády moderní medicíny s antiseptickou aurou! Kdy bychom všichni přece měli být zdraví jako koně, když máme tak vyspělou lékařskou vědu a tolik nejrůznějších léčiv. Jenže nejsme, spíše naopak. Navzdory všemohoucí chemii a farmacii. Někde je zakopán pes…
Kde se ta prastará moudrost vzala
“Máme co do činění se zcela odlišným pohledem na svět – založeným na venkovském životním stylu, v němž byl dostatek času sbírat bylinky a podávat je a také zabývat se daným problémem, a mít tak možnost intuitivního zjištění, který lék je ten pravý.”
“Paradigma vědecké medicíny je jen jedním z mnoha způsobů nakládání s nemocí. Existují i jiné způsoby léčby založené na různých pohledech na svět a jiné medicínské antropologii.”
“Čínská akupunktura, indická ajurvéda, šamanismus a dokonce i homeopatie Samuela Hahnemanna patří ke starověkým a úspěšným způsobům řešení potíží se zdravím a nemocí. Ani jedno nelze v jejich účinnosti vysvětlit úsudky a principy moderní vědecké metodologie – jejich logika je jiná, jejich symboly odkazují na nezvyklé objekty a jejich základní hypotézy se liší od hypotéz vyznávaných západní medicínou. Všechny tyto systémy výrazně spoléhají na byliny.”
Srozumitelně a ve zkratce Storl představuje čínskou medicínu, indickou ajurvédu, šamanské principy léčení, indiánské medicínské tradice, léčitelství Afriky, homeopatii, reflexní terapii. A také základy tradičního západního léčitelství.
Naše Xenie navštívila Storlovu přednášku v Praze, jaké to bylo. Boží! 🙂
Jak se stát bylinářem?
Kupte si tuto knihu, nalistujte stranu 141 a máte to. No máte návod v 8 bodech na dvou stranách. Návod na přístup k přírodě, k rostlinám, k životu, k ostatním živým bytostem. Návod na jedinečnou cestu k srdci rostlin. A vaše cesta začíná. Nejspíš bude trvat do konce života…
Určitě se vám bude hodit i přehled základních účinných látek, které byliny obsahují. Přehled vybraných rostlinných čeledí s vysvětlivkami. A kapitoly o běžné zelenině a bylinkách kuchyňských, skvělých a dostupných léčivech. Špenát, česnek, fenykl například.
Naučíte se o jedovatých rostlinách i rostlinách považovaných za “drogy”. A závěr knihy přináší rostlinná zaříkadla či modlitby.
Hlouběji o jednotlivých rostlinách a moci, jakou vládnou, píše v jiné knize. Recenze na ní TADY.
Kde vlastně sídlí ti duchové rostlin
“Podle teosofických a jiných esoterických učení duchové rostlin žijí v nebesích nad astrálními bohy, kteří čile vládnou současnému světu. Jsou starší než tito bohové a těžko dosažitelní. Možnost komunikace s těmito duchovními bytostmi vyžaduje hlubokou meditaci a duši osvobozenou od pout světských vášní. Pouze velmi málo lidí je toho schopno.”
“Hildegarda extaticky vypráví o té nejvznešenější Zeleni, kořenící ve Slunci, sálavě zářící ve věčném cyklu, již světské smysly nemohou pochopit: jste sevřeni Božím tajemstvím, záříte jako úsvit žhnoucí ve slunečních paprscích.”
“Mezi zahradníky, bylináři a duchy rostlin mohou vznikat přátelské vztahy. Takové přátelství může přetrvat po několik generací. Bylinkář může mít rostlinného přítele, který pro něj činí zázraky, avšak pro jiného léčitele je konat nebude, stejně jako jednomu zahradníkovi může zelenina růst, zatímco druhému tak dobře neroste.”
Foto: autorka.
Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny. Knihu zakoupíte tady.
