Den otevřených dveří v Bylinkové zahradě ve Valticích

Minulou sobotu jsme v Bylinkové zahradě ve Valticích prožili náádherný den. Já přednášela, míchaly se éterické oleje, manžel destiloval. Všude to krásně bylinkově vonělo a lidem bylo dobře uprostřed opečované zahrady. Organizátoři nachystali v rámci akce “Pojďte přivonět…” parádní program pro všechny věkové kategorie. Z fotek ta pohoda doslova sálá…

Bylinková pohoda v zahradě

Pokud byste si do zahrady chtěli udělat výlet, všechny potřebné informace najdete na jejím webu. Tohle místo vřele doporučujeme! Od roku 2017 se jmenuje podle svých velkých mecenášů Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

Destilace má pořád nádech starodávné alchymie

I pro toto své kouzlo byla destilace jedním z bodů víkendového programu. A vznikla vzácnost! Valtický éterický olej ze šalvěje! Destiloval manžel. A to z 22 kg šalvěje lékařské. Hádejte kolik z té hromady je nakonec éterického oleje?

60 ml!!! Ten je do sbírky, protože to je specialita toho pěkného dne i místa… A vydestilovaný hydrolát jsme hned na místě i ochutnali, podle návštěvníků to byla “síla”…

Naše fotogenická destilační kolona na zakázku
Jak dostat 22 kg šalvěje do destilačního přístroje
A závěrečná odměna v podobě 60ml éterického oleje ze šalvěje

Přednášky o aromaterapii

Já měla celkem dvě přednášky o aromaterapii. První dopoledne, druhou odpoledne. Je vždy zajímavé, že ŽÁDNÁ přednáška není stejná. Ale každá byla krásná, protože se sešlo mnoho, mnoho perfektních lidí, kteří se uměli uvolnit a zasmát. Bylo přítomno i docela hodně mužů… No. Po ochutnávce šalvěje možná začnou menstruovat i oni :-).

Měli jsme rostlinné oleje, éterické oleje a hydroláty od firmy Saloos. Já osobně tuto firmu i její majitele zbožňuji – pana Jiřího Haraštu a jeho ženu. Tak skromné lidi, kteří, ač mají tak velkou a úspěšnou firmu v Čechách, jsou stále velice lidští. Srdíčkoví, úžasní, sdílní, citliví…

Jejich výrobky doporučuji, pro běžné užívání jsou vynikající nejen cenově.

Pan Jiří Harašta byl také v Bulharsku na růžích… My přijížděli, on odlétal, takže jsme se minuli. Proto éterický olej Růže od Saloosu… Pro ty, co budou mít stále pochybnosti, že Saloos není kvalitní, mám dotaz: Jaký jiný éterický olej, než ten z Bulharska, je kvalitnější???

TIP redakce: O cestě do bulharského Údolí růží si přečtěte v reportáži.

A ještě za redakci připojujeme PODĚKOVÁNÍ firmě Saloos za podporu Kouzla vůní. Díky ní u nás mohou vycházet seriály Roberta Tisseranda nebo Kateřiny Svobodové, světových odborníků v oblasti aromaterapie a éterických olejů.

Na přednáškách bylo milo a veselo
Příprava destilace aneb je potřeba to nejdřív složit

Krásné místo dělají úžasní lidé

Valtická zahrada se zdá být maličká, v porovnání s ostatními. Ale to její okolí, kdy prosvítá zámek. Lidé, kteří ji tvoří. To vše činí z této zahrady velice skvostnou odpočinkovou zónu, kde se KAŽDÝ cítí hezky.

Sledovala jsem občas to hemžení lidí, kdy si děti hráli na pískovišti, maminky kojily na dekách, zamilovaní si tvořili kytičku z levandule, starší pečlivě studovali jednotlivé záhonky, do toho se dav kolem mého manžela stále smál… BYLO TO DOKONALÉ.

Destilace to je věda! Vyžaduje řádné soustředění

Ač unavená, jsem si odpočinula, cítila se šťastně a skláním se před vedením bylinkové zahrady a lidmi, kteří za ní jsou… A od srdce moc moc děkuji za pozvání. Dalo nám krásný zážitek a pohlazení po duši. DĚKUJI.

Autorka článku: Xenie Bodorik Pilíková. Foto: achiv Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar, archiv autorky.

Recenze: Čarovná moc bylináře Wolfa-Dietra Storla

Článek má být recenze na knížku Wolfa-Dietra Storla Čarovná moc rostlin. Ale vlastně bude trochu vyznáním lásky. Protože tenhle originální člověk s úžasným pohledem na svět rostlin mi učaroval, od prvního objevení na mě působí jako zjevení. Jeho knihy doporučuji, kudy chodím a na každou ještě nepřečtenou se těším jako děcko.

Před pár lety vyskočil ze seznamu knižní nabídky titul Bylinářské tradice moudrých mužů a žen aneb hlubší pohled do světa bylin. A bylo vymalováno, jak se říká. Autora jsem neznala, knihu objednala a po prvních pár větách jsem se zamilovala. Nejen do neuvěřitelně moudrého a vědoucího pohledu očí autora, ale hlavně do jeho způsobu, jak rostlinný svět vnímá a popisuje.

Rostliny si nás hledají

Má čarovnou moc tenhle pán, pro mne tedy rozhodně

Ten pocit, že mluví z duše, z té svojí i z té rostlinné. A to, jak mluví, to zas promlouvá k duši mojí. Nějak mi potvrzuje, co říká můj vnitřní hlas, co se mi zdává ve snech, co jsem cítívala jako dítě na zahradě nebo v lese.

„Rostliny tě hledají. Hledají člověka, tak jako člověk hledá domácí zvíře, s nímž by mohl zahnat nudu a zažít radost.“

Jedna z nosných myšlenek jeho knih je, že lidé a rostliny jsou spolu propojeni, potřebují se a pomáhají si. V ideálním případě. A podobně jako se říká, že když je žák připraven, učitel se najde, tak i člověk, je-li otevřený a přijímající, najde tu pravou rostlinu na své neduhy. Říká Storl.

Knihu vydalo Nakladatelství Kořeny . Stojí příjemných 247.- a koupíte ji prostě a jednoduše TADY.

Živé knihy plné léčivých příběhů

Přesně jedna z těch rostlinek, co známe a potkáváme všichni

Knihy Wolfa-Dietra Storla jsou plné osobních příběhů, silných, léčivých, živých. Mám pokaždé potíž se od nové knihy vůbec odtrhnout a zapojit se (v přestávkách mezi hltáním kapitol) zase do běžného života.

Mnoho z jeho příběhů s rostlinami mi utkvělo v mysli a mluvím o nich i na kurzech. Zajímavé je, jak reagují lidé, pokud se o něm zmíním. Těm, co už ho znají, se znatelně rozsvítí oči.

Naše redaktorka Xenie byla loni na jeho pražské přednášce, napsala o ní reportáž a ten článek byl vůbec nejčtenějším za celý rok. On ten Wolf má prostě nějakou čarovnou moc…

Štětka (lesní), konopí i Krušné hory

Andělika, jejíž kořeny byly lékem na mor, choleru, tyfus

A kniha Čarovná moc rostlin od nakladatelství Kořeny? Má podtitul Mé zážitky s léčivými bylinami a kouzelnými rostlinami. O tom jsou ale v podstatě všechny jeho knihy. Tuhle bych doporučila určitě jako první k seznámení, pokud se ještě neznáte. Je nevelká rozsahem, ovšem vydatná sdělením.

Mluví se v ní o rostlinách, které z větší části běžně potkáváme, a to i když žijeme ve městě. A o zdravotních problémech, které dobře známe. Navíc Storlova babička pocházela z Krušných hor.

Podrobněji nás seznámí se svým přátelstvím s

Rulík alias černé oči kuny, rostlina opředená mnoha mýty

Kromě více či méně známých léčivých vlastností se dozvíme o historii, využití v tradičních kulturách, lidových moudrostech i pravých důvodech jisté současné „stigmatizace“ rostlin jako rulík či konopí. A vše doplňují zmiňované osobní příběhy s duší jednotlivých rostlin. Včetně velmi soukromých informací jak a s čím autorovi pomohly.

U indiánů mě nezaujaly pouze znalosti o použití rostlin v léčitelství, ale také způsob, jakým s nimi zacházeli. Starý medicinman s rostlinami rozmlouval. Byli pro něj „zeleným lidem“, rozděleným do mnoha kmenů. Hovořil s jejich náčelníky, přinášel jim dary a prosil je o léčivou sílu. Vstup do dimenze, v níž lze spatřit ducha rostliny, probíhal po krocích jako rituál. Tento rituál vytváří most mezi lidskou duší a duší rostliny.

Zeptal jsem se medicinmana, jestli jsou tohoto rituálu hodny také cizí rostliny, které sem přišly z Evropy . Podíval se na mne užasle. Samozřejmě, vysvětlil mi, tyto rostliny jsou dětmi Matky Země a rozbily svůj tábor tady, na této půdě.“

Dobré čtení

Schválně jsem sečetla zdroje uváděné na konci knihy. Autor čerpal celkem z 80 publikací. Uff. A tak to má s každou knížkou, čtou se tak lehce a je za nimi obrovské množství znalostí.

A co já a Storl v nejbližší době? Mám aktuálně půjčenou z knihovny Pradávnou medicínu – kořeny medicíny z dávné minulosti. A těším se na Jsem součástí lesa… Chystá se novinka Duše rostlin a taky jsem při psaní recenze ještě objevila Léčivé rostliny prastaré bohyně. Tak asi tak.

„Spojení mezi rostlinami, především stromy, a lidskými obyvateli domu, je mnohokrát doloženo. Nejznámější je asi stará lípa u sídla velkého botanika Carla von Linné (Linnaeus), která uhynula spolu s odchodem posledního obyvatele dvora.“

Baví vás bylinky? Líbí se vám naše články? Tak se s námi vzdělávejte v tom, co máte rádi! Celoroční vzdělávací průvodce světem místních rostlin.

Snad se na mě nebudete zlobit, až jeho rostlinnému i lidskému kouzlu podlehnete tak jako já. Přeji příjemné čtení i navazování vztahů z našimi „spojenci“ z kmene „zeleného lidu“!

Autorka článku: Kateřina Polívková, Dobré vůně. Foto: Pixabay, autorka.
Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny.

Nenápadná princezna jménem Sedmikráska

Sedmikrásku obecnou latinsky Bellis perennis znají už malé děti. Roste na téměř všech vlhčích trávnících a kdo má zahradu, denně po ní možná šlape. Tahle kytička má ale i léčivé účinky, což mnoho lidí neví.

Sedmikráska byla zmiňovaná už v nejstarších herbářích jako lék na jaterní potíže, kožní onemocnění a chronický katar horních cest dýchacích. První tři sedmikrásky, které na jaře najdete, jsou prý mnohem léčivější než jiné a budou vás chránit před horečkou, bolestmi zubů a “zlými pohledy”. Přibližně za měsíc v mém dalším dílu ze série Bylinky našich babiček se podrobně podíváme na dobromysl. Že pomáhá na “dobrou mysl” je jasné a dál? Také skvělá bylina z našich luhů a hájů… Těšte se a teď hurá na malou krásku sedmikrásku!

S čím vším nám může sedmikráska pomoci, jak jí užijeme v kosmetice, v kuchyni a jako první pomoc při bodnutí hmyzem se dozvíte v následujících řádcích. V článku najdete i recept na sedmikráskový med a sedmikráskový pleťový olej.

Jak sedmikráska vypadá a kde ji najdeme?

Sedmikráska je vytrvalá bylina s obvejčitými listy v nízké přízemní růžici. Stvoly s květy tvořenými bílým jazykovitými květy po obvodu a žlutými trubičkovitými květy v terči jsou vysoké cca 15 cm.

Tato květina roste a kvete téměř po celý rok, na jaře se její hlavičky objevují velmi brzy, a to i tam, kde zem ještě pokrývá sníh. Vyskytuje se na loukách, okrajích cest, na mezích i v zahrádkách. Nejvíc kvete od dubna do srpna.

Co se sbírá a kdy?

Sbírají se plně otevřené květy od března do srpna. Nejvíce účinných látek obsahují sedmikrásky na jaře, tedy v březnu a v dubnu. V té době můžeme sbírat i listy. Plnokvěté formy pěstovaných sedmikrásek se nesbírají.

Co obsahuje květ sedmikrásky?

  • saponiny,
  • třísloviny
  • hořčiny
  • silici
  • sliz
  • minerální látky
  • pryskyřice
  • organické kyseliny
  • flavonoidy
  • inulin
Baví vás bylinky? Líbí se vám naše články? Tak se s námi vzdělávejte v tom, co máte rádi! Celoroční vzdělávací průvodce světem místních rostlin.

Sedmikrásková článek patří do tohoto programu. Celý rok vás seznamujeme s více i méně známými bylinkami, které nejspíš rostly na zahrádkách vašich babiček a jejichž vůně vám připomenou dětství. Celoroční předplatné vám zajistí kromě spousty návodů a receptů z praxe i vstup do uzavřené skupiny na Facebooku a 2 živé webináře s redaktorkami

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Píšeme pro vás: Iveta Klímová – “Míchám čaje tak, aby dobře chutnaly i vypadaly” (rozhovor)

S Ivetou Klímovou jsem se seznámila během studia Institutu aromaterapie v Praze. Je to milá a laskavá bytost, která umí zpracovat všechno možné, co vyroste na její zahradě, a i to, co potká v přírodě. Během studia nás překvapovala různými dobrotami, které vždycky chutnaly báječně. Iveta také sbírá bylinky, míchá bylinkové čaje, vyrábí si domácí koření do polévky a spoustu dalších věcí.

V závěru článku najdete Ivky vychytávku, kterou si můžete vylepšit meruňkovou marmeládu a také recept na bylinkový oplach pro lesklé a pružné vlasy.

Znáš spoustu bylin, máš za sebou několik bylinářských kurzů na Moravě, jak jsi se k bylinkám dostala?

IK: “Provázejí mě tak nějak od dětství. Bydlela jsem od šesti let na venkově, v domě s velkou zahradou kousek od lesa. Chodili jsme často na procházky a vždycky, když jsme našli nějakou rostlinu, kterou jsme neznali, hledala jsem ji potom doma ve starém herbáři. Někdy ve 3. třídě jsem začala sbírat bylinky do školy, tehdy se ještě vykupovaly a náš vesnický pan učitel nás k tomu vedl. Pamatuji si, jak jsem sbírala květ hluchavky a sušila ho na půdě. Potom jsem chodila na gymnázium s přírodovědným zaměřením a k maturitě z biologie jsem musela vytvořit bylinkový herbář. Sbírání, lisování kytek v knížkách a sestavování herbáře mě moc bavilo a zároveň jsem se spoustu věcí naučila.”

Jsi známá tím, že umíš zpracovat skoro všechno co vyroste ve tvém okolí. Máte tuhle tradici v rodině nebo tě k ní dovedl až život sám?

IK: “No, vlastně tak trochu obojí. Souvisí to s tou velkou zahradou. Co vyrostlo nebo jsme vypěstovali, se muselo sklidit a uskladnit na zimu. Byly doby, kdy jsem to z duše nenáviděla. Ale marmelády, zavařeniny, sirupy a třeba nakládaná zelenina se u nás dělaly odedávna. Jedna moje babička byla taková ta pravá prvorepubliková kuchařka, která zastávala už tehdy názor, že jídlo se má vařit doma a ne kupovat hotové. Nedej bože koupit dětem zmrzlinu nebo pribiňáka. „Vždyť máš přeci tvaroh a domácí vajíčka, tak ho můžeš udělat sama“. A já jsem tohle krédo evidentně podědila. I když pribiňák i zmrzlina samozřejmě byly taky. Druhá babička byla modernější, ale třeba bezinkový sirup podle ní dělám dodnes. Hodně jsem se zpracování  všeho začala věnovat po narození děti. Zeleninku na polívky, kompůtky a zavařeniny, čajíčky, šťávičky…”

Co jsi v poslední době zpracovávala? Podělíš se s námi o recept?

IK: “Letos ještě nic moc, zaměstnávají mě momentálně jiné věci. Připravuji novou půdní sušárnu na bylinky a taky můj sen – sklípek ála ten, co měla Babočka ve filmu Cesta z města. Aby bylo kam ukládat dobroty a aby bylo v zimě kam chodit „nakupovat“. Jinak suším samozřejmě bylinky na čajíky i do kosmetiky a teď se chystám na třešně, které začínají pomalu dozrávat. Teď mě napadlo, už jste zkoušeli sušené třešně? Jen rozpůlit, vyndat pecku a usušit v sušičce nebo v troubě tak, aby zůstaly pružné? Je to moc dobré na mlsání místo bonbonů a já je používám i místo rozinek, třeba do štrůdlu. Jen jsou na to vhodnější spíš masitější pozdní třešně, které nemají tolik šťávy, jako ty rané.”

Už několik let pendluješ mezi Moravou a Prahou. Co ti dodává energii zvládat tyhle dlouhé a náročné přesuny?

IK: “No popravdě mám někdy pocit, že už mi ta energie začíná pomalu docházet. Nejsložitější je asi zvládnutí logistiky. Často se mnou totiž cestuje třeba i sušička na ovoce nebo potřeby na zavařování, když o víkendu nestihnu zpracovat to, co sklidím. Ještě že má můj muž pochopení a cinkání sklenic v kufru ho při cestě po D1 hned tak nerozhodí.

Na druhou stranu se snažím pobytu v Praze využít k návštěvě různých přednášek a kurzů, které jsou odtud dostupnější a to je zase ta plusová, dobíjecí energie.”

Máš za sebou zasvěcení do prvního i druhého stupně Reiki, jak to změnilo tvůj život?

IK: “Hodně. Já jsem totiž tvrdě vychovaný materialista a to, že existuje něco „mezi nebem a zemí“, s tím jsem nikdy do styku moc nepřišla, ani jsem to nějak neměla potřebu zkoumat. Zvrat asi nastal na Institutu aromaterapie. Mockrát jsem tam zaslechla větu “kdo pracuje s energíí, ten to zná..” a já jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Teď už to vím a vím, že to opravdu funguje. Začala jsem pohlížet na svět trochu jinýma očima, zjistila jsem co je intuice. Myslím, že jsem se i hodně zklidnila. Zatím Reiki využívám spíš pro sebe, ale to se časem změní.”

Mícháš také vlastní bylinkové čaje, rozdělíš se s námi o nějaký oblíbený recept? Máš nějakou oblíbenou knihu o bylinkách?

IK: “S receptem na čaj je to u mě těžké. Nejraději tvořím intuitivně. Když se pustím do míchání, vyndám všechny sklenice se sušenými bylinkami na stůl, vezmu mou oblíbenou skleněnou mísu a začne alchymie. Smíchám to, co mě v té chvíli napadne tak, aby to dobře chutnalo i vypadalo. Potíž je v tom, že mnohdy si ani nenapíšu, co jsem do něj vlastně dala, takže potom luštím ze zbytků a dělám zpětný rozbor, abych mohla udělat podobný. Něco jiného jsou ale léčivé čaje, tam by se samozřejmě měly složení a poměry bylin dodržovat.

Moje oblíbená bylinková kniha je Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha. Je to vlastně 7 dílů, které jsem za pomoci rodiny a kamarádů posháněla z různých antikvariátů.”

Zakládáte s tvým mužem novou zahradu, jsou nějaká pravidla, která dodržuješ nebo spoléháš na intuici a vlastní zkušenosti?

IK: “Se zahradou začínáme pomalu a zatím se rodí spíš v mé hlavě. Snažím se ji vymyslet tak, aby na ní bylo místo pro bylinky, ovocné stromy a keře, zeleninu, ale aby taky celý rok kvetla. Nechci žádnou pustinu s trávníkem a pár jehličnanů v koutě, jak je teď moderní. Takže tady asi spoléhám na intuici, pravidlo mé vlastní bude asi jen jedno a to, že tam musí být pořád co uzobávat a ochutnávat. To mám totiž moc ráda: ráno vyrazit na průzkum, co je nového a vrátit se už po snídani. Tak zatím vymýšlím, jaké druhy vysadím a kam a na podzim vypukne realizace.”

Byly jsme spolu na kurzu permakultury, co tě z principů permakultury nejvíc oslovilo a co z toho bude na tvé zahradě?

IK: “Určitě tam budou vyvýšené záhony a vééliký kompost. Taky se mi moc líbí společné pěstování rostlin, které se vzájemně podporují. Takže žádný záhon cibule a vedle záhon mrkve. Pěkně se to bude všechno prolínat, taky pro to, aby se nemuselo moc okopávat. Ale vyloženě permakulturní  zahradu se slámovým mulčem z toho udělat nechci.”

V červnu tě čeká první ročník Školy přírodních terapií v Českém Krumlově, na co se nejvíc těšíš?

IK: “Těším se úplně na všechno. Na atmosféru bylinkové zahrady, na stejně založené lidi, na lektory, speciálně na paní doktorku Haldovou, na Krumlov, na týden strávený s naší skvělou mistryní Reiki (poznámka autorky Katky: Blanka Heltová, která mne i Ivetu zasvětila do Reiki se do krumlovské školy chystá také), na všechny nové informace a recepty a nápady.”

Na závěr tě poprosím o nějaký oblíbený recept na cokoliv, co děláš každý rok.

IK: “Tak teď úplně nevím. Takové ty opravdové stálice už na Kouzlu vůní zazněly nebo jsou připraveny do Bylinek našich babiček.

Mám jednu báječnou vychytávku na meruňkovou marmeládu. Recept najdete všude, tak zmíním jen tu vychytávku. Navíc mimo klasický recept přidáme do marmelády karamel. Uděláme to tak, že použijeme polévkovou lžíci másla (na cca 2kg ovoce). Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme 2-3 polévkové lžíce cukru, rozpustíme a umícháme karamel. Jakmile začne houstnout, přidáme očištěné a nakrájené meruňky a ode dna dobře mícháme, jinak karamel ztvrdne. Dál postupujeme podle receptu. Množství karamelu si samozřejmě můžete přizpůsobit vlastní chuti…”

A já si teď vzpomínám, že mám od tebe recept na báječný bylinkový oplach na tmavé vlasy, prosím, poděl se s námi ještě o tenhle recept.

IK: “Oplach dělám pravidelně každý rok a jsem s ním moc spokojená. Vlasy jsou po jeho použití lesklé a pružné. Postup je velmi jednoduchý: zavařovací sklenici naplníme stejným dílem listu ořešáku, přesličky a kopřivy. Zalijeme jablečným octem tak, aby byly všechny byliny ponořené. Já ho dělám do klasické šroubovací zavařovačky. Měsíc a klidně i déle nechám na světle macerovat. Potom přecedím a používám 2 polévkové lžíce na cca 5 litrů vody a tímto roztokem oplachuji vlasy po umytí.”

Děkuji za rozhovor!

Iveta Klímová

Iveta působí v Moravském Berouně. Vystudovala gymnázium s přírodovědným zaměřením, studovala Institut aromaterapie, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie. Její moto je : “Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! ” V programu „Bylinky našich babiček“ seznamuje čtenáře s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Hrazdirová, foto: archiv Ivky Klímové.

Purpura jako bylinková cesta rokem od jara do Tří králů

Proč teď purpura? To je přece vánoční záležitost. Takové ty pytlíčky z drogerie, zlaté kuličky a nějaké nadrcené, trochu podezřelé věci. Možná někdo pamatuje i vůni. Pak ta písnička, co zpíval Goťák na desce vánočních písní „Purpura na plotně tiše a ochotně voníííí…“.  Víte co? V původním podání Šlitra a Suchého je mnohem lepší. A s tou purpurou je to podobné.

Ta pravá purpura se vlastně jmenovala vonička. Sbírala se postupně během roku a v jeho nejtemnější části pak přinášela očista domova, jeho ochranu před „zlými duchy“ a také vzpomínky na přívětivější dny plné slunce a barev. Tak se na tu purpuru / voničku teď spolu podíváme.

Už trochu souvisí i s mým červnovým článkem o svatojánských rituálech. Texty jsou součástí placeného programu Bylinky našich babiček. Ten si můžete předplatit a dostat tak pořádnou nálož informací. A co všechno pro vás máme? Jukněte se! Zrovna jsme aktualizovali plány!

I já si samozřejmě pamatuju purpuru, tu z drogerie. Vždycky jsem milovala vůně, a tak tyhle rituály o Vánocích nesměly chybět. Pravda, už v dětství se mi ty zlaté kuličky zdály trochu „moc“. A u františků mě napadalo, že by to mělo asi vonět krapet jinak, líp.

A pak po letech, když jsem propadla vykuřování, se vše vysvětlilo. Pravé františky obsahují spoustu kadidla a pravá purpura zas neobsahuje žádné zlaté kuličky. To, co v ní má být, jsou jalovčinky, plody posvátného jalovce. A další ingredience?

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Jedenáctero šetrného bylinkaření

Víte, jak je to krásný pocit, když si uvaříte čaj z vlastnoručně nasbíraných bylin? Voní loukou nebo lesem a větrem. A ne chemickými aromaty. Připomene vám, jak jste se cítili při jejich sběru, jak vám vítr čechral vlasy a jak na vás svítilo slunce a možná vám v uších bude znít i zpěv ptáčků, které jste při sběru slyšeli.

Možná někoho z vás napadne, proč vůbec sbírat bylinky v dnešní době, když jsou různých čajů plné obchody a lékárny. Důvodů je celá řada a vystačily by na samostatný článek, ale pojďme si připomenout jen to, že nejde o krok zpátky do minulosti, ale naopak o pokrok směrem k životnímu stylu v souladu s přírodou.

Proč si kupovat drahé byliny dovezené přes půlku zeměkoule, když máme kolem sebe tolik pokladů, po kterých často v nevědomosti šlapeme a likvidujeme je sekačkami dříve než vykvetou?

Bylinek netřeba se báti

Bylinky můžete různě kombinovat a každý den si tak namíchat jiný čaj, podle chuti, nálady, počasí apod. Pokud máte pocit, že bylinky neznáte a že se bojíte, abyste nenasbírali něco jedovatého, seznamte se s bylinkami v našem bylinkovém speciálu Bylinky našich babiček a nebo si vyberte notoricky známé bylinky jako je maliník, ostružiník, jahodník, borůvčí, sedmikráska, které nemají výrazné specifické účinky a lze je pít dlouhodobě.

Sbírat bylinky je radost, zábava i estetické uspokojení z jejich krásy

V závěru článku najdete recept na  jednoduchý bylinkový čaj, který zvládne připravit úplně každý. Při sběru bylin je třeba dodržovat některá pravidla, která si teď připomeneme.

1) Bylinky bez přidaných látek

Bylinky zásadně sbíráme na čistých místech, daleko od silnic, továren i chemicky ošetřovaných polí.

2) Na “lov” s knihou nebo řádně připraveni

Sbíráme jen bylinky, které dobře známe. Nejste-li si jistí, že je to opravdu to, co chcete, raději nechte bylinku na místě. Než se na bylinku vypravíme, důkladně se s ní seznámíme v nějakém herbáři, ověříme si, že není ohrožená a ujasníme si, kolik a na co jí budeme potřebovat.

3) Po nás žádná spoušť

Při sběru myslíme na to, aby po nás nezbyla poušť ani spoušť: pokud sbíráme květy, necháme vždy několik květů na rostlině, pokud sbíráme listy, necháme rostlině pár listů apod. Při sběru kořenů nezlikvidujeme všechny rostliny, které potkáme. Musíme rostliny zachovat pro ostatní a také jim nezabránit v růstu a množení.

Místo sběru kontryhelu před
A poté, co jsem si nasbírala dost pro vlastní potřebu

4) Chráněné chráníme

V chráněných oblastech a rezervacích je sběr bylinek – stejně jako ostatních rostlin – zakázán.

5) Na “igeliťáky” zapomenout

Bylinky sbíráme do košíku, plátěných tašek nebo papírových sáčků. Mikrotenový sáček není vhodný – bylinky by se v něm mohly zapařit.

S igelitovými pytlíky všeho druhu se bylinky nemají rády!

6) Plísně a breberky neberem

Nikdy nesbíráme rostlinky nahnilé, plesnivé, zčernalé či napadené škůdci.

Tip redakce: Zaujaly vás naše doporučení? Mnohem více se dozvíte v online programu Bylinky našich babiček

7) Rychle zpracovat

Bylinky doma zpracujeme co nejrychleji, abychom v nich zachovali co nejvíce účinných látek.

Nasbíráno a nese se domů ke zpracování

8) Kouzelná slůvka i pro kytičky

Já osobně před sběrem bylinku poprosím, zda si mohu nějaké její části nasbírat a po sběru poděkuji. Projevuji tak úctu matce přírodě i samotné rostlině a věřím, že ona se mi jistě odvděčí.

9) Je důležité, co kdy sbíráme, má to vliv na obsah účinných látek

Důležité je získat z bylinky co největší množství účinných látek – a ta se může lišit podle doby sběru.

Nadzemní části

Nadzemní části rostlin, jako jsou květy, listy nebo nať, je nejlépe sbírat kolem poledne. Rostlina by měla být suchá, ale ne povadlá.

Květy

Květy sbíráme za plného rozkvětu. Jakmile totiž bylinka začne odkvétat, obsah účinných látek v ní rychle klesá.

Nať

Nať sbíráme nejlépe na počátku květu a lze ji buď stříhat, anebo řezat. Pokud byste nať trhali, můžete rostlinu vytrhnout i s kořeny a tím ji zničit.

Kořeny

Kořeny se sbírají v době vegetačního klidu, to znamená brzy na jaře anebo na podzim. Tehdy se v nich totiž soustředí síla rostliny, zatímco během vegetačního období kořen nemá takovou účinnost. Obecně platí, že kořeny sbíráme ráno nebo večer.

10) Do roka a do dne

Nasušené bylinky bychom měli spotřebovat do roka, tedy do další sklizně, po roce ztrácejí účinky a hodí se jen do koupele. To ale vůbec není špatný způsob, jak loňské bylinky zlikvidovat.

Uvařte z loňských bylin cca ½ litru silného čaje a nalijte do napuštěné vany. Můžete přidat mořskou či epsomskou sůl a budete mít báječnou koupel, která doplní vašemu tělu potřebné minerální látky.

Pro všechny má příroda dost

11) Sušení je trochu věda

Nejčastěji se bylinky zpracovávají sušením a proto si zopakujme několik zásad, jak to nejlépe provést:

  • rostliny  neobsahující těkavé látky, můžeme sušit při  teplotě  až  60°C
  • naopak rostliny obsahující těkavé  látky,  jako je např. máta,  sušíme  při  teplotě  nanejvýš  při 30 – 40°C

Dobře  usušená rostlina  se  při ohybu láme. Nedosušené  rostliny  mohou zplesnivět a naopak přesušené se při manipulaci drolí a také značně klesne obsah účinných  látek. Rostliny se doporučuje sušit celé tak, jak jsme je  posbírali, jedině kořeny a oddenky se rozkrojí podél na poloviny.

Teprve  usušené  rostliny připravíme k použití  rozlámáním, nařezáním nebo drcením na  menší části. Sušené  byliny  skladujeme v hermeticky  uzavřených  nádobách pokud možno bez přístupu světla – plechové dózy  nebo skleněné  tmavé  nádoby jsou ideální. Pokud je nemáte, postačí zavařovací sklenice umístěné ve tmavé spíži.

Tip redakce: Přečtěte si také Desatero základů vykuřování

A lahodný bezpečný recept na závěr

A na závěr recept na jednoduchý čaj pro běžné pití: sušené listy jahodníku, maliníku a ostružiníku smícháme v poměru jedna ku jedné. Jednu polévkovou lžíci listů zalijeme 250 ml vařící vody a vyluhujeme 10 minut.

Přidávat můžeme i další bylinky jako je sedmikráska, měsíček, levandule, kopřiva, kontryhel apod. O všech těchto bylinkách podrobně píšeme v programu Bylinky našich babiček. A víte, že není třeba čekat, až se vám bylinky usuší? Čaj je totiž možné uvařit i z čerstvých rostlin, takže ihned po návratu domů můžete začít vařit čaj. Jen mějte na paměti, že čerstvých bylin používáme méně než sušených.

Autorka článku a fotografií: Kateřina Hrazdirová. 

 

Zaujal vás tento článek? Naučte se s námi více v online programu Bylinky našich babiček. Na celou bylinkovou sezónu 2018/2019 si ho můžete předplatit za 800 Kč!

Použitá literatura:

  • STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2312-9.
  • DRÁB, Jiří. Zahrádkáři Karviná: Léčivé rostliny (2.díl – sběr, zpracování) [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné z: http://www.zahradkarikarvina.cz/lecive-rostliny-2dil-sber-zpracovani/
  • Kouzelné bylinky: JAK SPRÁVNĚ SBÍRAT BYLINKY [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné z: http://www.kouzelnebylinky.cz/clanek/22

Pohanka obecná – známý neznámý poklad pro naše cévy i trávení

Pohanku znaly a používaly už naše babičky a my jsme na ni postupem času zapomněli, což je velká škoda. Když jsem byla malá, vůbec jsem netušila, že pohanka existuje. Teď už je to s nabídkou pohanky přeci jen lepší, běžně ji seženeme i v „obyčejných“ potravinách.

V tomto článku se můžete těšit nejen na pohankové recepty, ale i na použití kvetoucí natě. A kde vzít pohankovou nať? Vypěstujte si ji, není to nic složitého!

Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Mouench) je jednoletá, pěstovaná kulturní rostlina. Pěstuje se jako hodnotná píce, jako potravina, může se také vysévat na zahrádkách jako následná plodina, to znamená na podzim, po sklizni zeleniny. Nať roste velmi rychle, sklízet ji můžeme už po 3 týdnech a obsahuje spoustu látek důležitých pro naše tělo. Z nichž nejdůležitější je rutin.

Nejprve bych chtěla zmínit jednu, myslím méně známou skutečnost, a sice to, že největší obsah rutinu, který milují naše cévy, najdeme v pohankové nati. Další nezanedbatelný obsah je pak ve slupkách a teprve potom následují semena. Ale i ty jsou samozřejmě hodnotnou potravinou. Pojďme si tedy říct, co všechno můžeme z pohanky získat.

Článek o prospěšnosti pohanky je dalším příspěvkem vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. V něm přinášíme každý měsíc 6 článků zaměřených na pěstování a využití místních bylin (plus další bonusy k tomu). Je to něco navíc, nad rámec běžného obsahu Kouzla vůní. Je to taková naše vymazlená voňavá specialita! A můj příští článek? Taky hodně aromatický. Bude totiž o černém rybízu.

Začneme zelenou natí, co se v ní ukrývá a k čemu je dobrá

Úplně jednoduše doma v květináči narostlá pohanka

Nejdůležitější látkou obsaženou v nati a pak ve slupkách semen je flavonoid rutin. Díky obsahu rutinu je její hlavní léčebné využití u cévních potíží, tam, kde potřebujeme zvýšit pevnost a pružnost žilních stěn.

Dále pak jsou obsaženy vitamíny skupiny B, vitamín E, nezanedbatelný je obsah draslíku, fosforu, hořčíku, vápníku a stopových množství železa, mědi manganu a zinku.

Používáme při:

  • křečových žilách
  • hemeroidech
  • na červené žilky i jako prevenci proti náhlým mozkovým příhodám

Nať i slupky používáme ve formě čaje i na zeleno. Slupky můžeme také rozemlít na prášek a užívat půl čajové lžičky 4x denně před jídlem.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Desatero základů domácího vykuřování

Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.

Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pokud narazíte na nějaká vykuřovací úskalí, nebudete si něčím jisti a podobně, zkuste mojí skupina na FB. Nebo přijďte na kurz. O svátečních rituálech spojených nejen s vykuřovadly píšu do celoročního vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno. Pokud vás tedy bude zajímat víc, doporučuju pokračovat tam.

Jen upozorňuji, že vykuřování vytváří závislost zdravou a příjemnou…

Bezpečnost na úvod

Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.

Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.

Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.

Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.

1) Co a jak vykuřovat

Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.

Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…

2) Byliny

Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.

Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…

Buďte se mnou ve spojení i na dálku, čtěte Bylinky našich babiček!

V rámci programu se mě můžete i na cokoliv zeptat, ať už přímo pod články nebo v naší uzavřené členské skupince.

V tomto programu se ode mě dozvíte o vykuřování mnohem více zajímavostí

3) Dřeva

Vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.

TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…

Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?

4) Pryskyřice

Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…

Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.

5) Vykuřovací pícka

Vykuřovací pícka ze staré aromalampy nalezené u popelnic, na mřížce právě červený santal

Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.

6) Kadidelnice

Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.

TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.

7) Uhlíky

Pálení pryskyřic na uhlíku obnáší voňavý dým

Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.

Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.

8) Očista prostor

Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.

Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.

Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!

9) Kde se vykuřovadla berou?

Co si nasbíráte sami, to budete pálit raději, uvidíte

Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.

Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.

10) Frekvence vykuřování

I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková.

Ruce od hlíny: Léčivá síla jehličnanů, Středomoří na zahradě a čarovná marináda

Příroda letos díky rychlému nástupu léta tančí kvapík, a tak je nejvyšší čas nasbírat výhonky jehličnanů na sirup proti kašli. Tří zmrzlých se už bát nemusíme, takže můžete bez obav vysadit ven i původně středomořské bylinky. Na závěr se s vámi podělím o recept na marinádu s petrželkou. Nic složitého. V jarní jednoduchosti je totiž krása .) Jdeme na to!

Článek je dalším jarním příspěvkem našeho vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Celý si ho přečtou pouze jeho předplatitelé. Kromě 6 článků měsíčně s hromadou informací, receptů a návodů máme pro ně i pár prémií navícO programu se dozvíte více TADY. A taky si můžete “na zkoušku” přečíst 6 prvních článků jen tak ZDARMA!

Jarní síla a zdraví z jehličnanů

Mladé výhonky jehličnanů mají svěží zelenou barvu

Od května do června (ve vyšších polohách) si můžete nasbírat mladé výhonky jehličnanů a připravit z nich vynikající sirup nebo med na zimu. Hodit se bude, až vás přepadne kašel nebo zaražená rýma. Jehličnany totiž obsahuje silice, které mají mukolytické účinky. Pomáhají rozpouštět a vykašlávat hleny. Jsou velikou zásobárnou vitamínu C! Sbíráme mladé výhonky do pěti centimetrů délky. Nikdy neobírejte celou větev, protože tím byste zabránili tomu, aby strom dále rostl. Loni jsem sběr konzultovala s lesáky. Pokud nevlezete do lesní školky a budete sbírat s rozumem ze spodních větví množství pro vlastní potřebu, je to naprosto v pořádku. Strom poproste o pomoc, myslete na to, k čemu by měly výhonky sloužit a sbírejte s citem.

Pro výhonkové sirupy si nejraději vybírám smrk nebo jedli. Můžete je samozřejmě také namíchat. Zkuste kousek sníst hned na vycházce. Je to velmi osvěžující! Rozhodně doporučuji si připravit čaj, studený macerát (nechejte v karafě s vodou přes noc) nebo sirup na limonádu hned. Já dávám hrst výhonků na 250ml vody, povařím, osladím (cukrem nebo medem) a skladuji v ledničce. Je potřeba spotřebovat co nejdříve, protože takto připravený sirup není nijak zakonzervovaný. Do limonády můžete dát 50 ml sirupu, citrónovou šťávu, osvěžit polévkovou lžící mátového nebo myrtového hydrolátu, litr perlivé / pramenité vody a máte originální občerstvení pro jarní posezení s kamarády.

Do výroby sirupu můžete zapoji i děti. Nabírání lopatičkou je zábava!
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Jak poznat pravý heřmánek, proč je ho čím dál méně a k čemu je dobrý ten “nepravý?

Heřmánek pravý je jedna z původních silných aromatických bylin na našem území. Přestože je to naše domácí bylinka, ne všichni mají v lásce jeho vůni. Někteří si stěžují, že jsou na něj alergičtí. Na trhu však najdeme řadu kosmetických produktů, které jsou jím alespoň provoněny. Pravý heřmánek je ve volné přírodě vytlačován rmenem, kterému se ale také říká heřmánek. Možná, že to všechno nám jen něco dokazuje. A co když výskyt heřmánku jen odráží zátěže dnešní společnosti?

Patřím mezi ty, kteří heřmánek moc nevyhledávají (možná jen, když si chci udělat melír ve vlasech). Jsem divná, když se všude píše, jak ho lidé zbožňují? Ne. Uklidnila mě moje lektorka Anusati Thumm, která nám představila jednu německou studii, jež udává, že ani většině německé národnosti tato bylina nevoní. A to mají geneticky blíže ke germánským a keltským kmenům, kteří heřmánek využívali jako jednu z hlavních lokálních bylin.

Baví vás bylinky? Líbí se vám naše články? Tak se s námi vzdělávejte v tom, co máte rádi! Celoroční vzdělávací průvodce světem místních rostlin.

Článek o heřmánku je další z jarní řady příspěvků voňavého programu Bylinky našich babiček. Průvodce je placený, ale kdo by chtěl bylinkového zajíce v pytli, že? Takže jsme prvních 6 článků uveřejnili ZDARMA a vy si je můžete přečíst. Pak totiž budete tušit, jaká nálož vás každý měsíc čeká. Příště se dopodrobna rozepíšu o třezalce.

Heřmánek pravý je jedna z původních bylin na našem území.

Když nabízím svým klientům éterické oleje, před heřmánkem pravým Matricaria chamomilla raději upřednostňují řebříček Achillea millefolium, který obsahuje také hojivý chamazulen, a nebo s nadšením sáhnou po rmenu, přesněji rmenci sličném Chamaemelum nobile, který je často nesprávně označován jako heřmánek římský.

TIP redakce: Článek o působení éterických olejů z obou heřmánků uveřejníme koncem května v rámci programu Bylinky našich babiček.

Heřmánek pravý – bylina dětství a jeho nemocí

Čaj z heřmánku byl univerzálním lékem již pro staré civilizace

Důvod, proč lidé v dospělosti heřmánek spíše odmítají, je jejich čichová paměť. Vůně jim připomíná situace z dětství, kdy museli kvůli nějakému neduhu popíjet z něj připravený čaj. Samozřejmě. Heřmánek má silné protizánětlivé a protikřečové účinky, zároveň zklidňující a uvolňující charakter, a to jak na psychiku tak na fyzické bolesti.

Navíc je lehce dostupný, při běžném dávkování nemá žádné kontraindikace a lze jej užívat i dlouhodobě. To vše z něj činí bezesporu ten nejvhodnější univerzální lék už pro malá miminka. Možná také právě proto lze najít nejrozšířenější řady kosmetických produktů s heřmánkem právě pro tato stvoření.

Ale pozor! Heřmánek je opravdový lék, nikoliv bylina k preventivnímu nebo běžnému užívání.

Může heřmánek opravdu způsobit alergickou reakci?

Výrobky na(ne)štěstí většinou neobsahují výtažek z celého heřmánku. Dívejte se na složení produktu. Pokud NEnese celý latinský název byliny, tak pravděpodobně neobsahuje žádný heřmánek, pouze jeho aromatickou, často synteticky vyrobenou, složku, která takto separovaná může způsobovat různé alergie.

Bylina je sama o sobě zklidňující a čistící a ve správném dávkování se užívá právě na různé kožní alergie. Pokud se někomu po koupeli nebo obkladu z heřmánku alergická reakce objeví, pravděpodobně ho zvolil příliš velké množství. Vždy myslíme na to, že dávka drogy z ní činí lék.

Heřmánek, který si zakoupíte v obchodě s potravinami nebo v čajovém pytlíčku navíc ani neodpovídá lékařské kvalitě (Ursel Bühring). Jde o nadrcené „zbytky“ bylinné drogy, často vyprchané a bez účinných látek.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se