Rozhovor – Petra Ratajc: “Aromaterapií nejčastěji ovlivňuji svou náladu”

Petra Ratajc je vycházející hvězda evropské aromaterapie. Mladá bioložka ze Slovinska na svém blogu vyvrací aromaterapeutické mýty a předává široké veřejnosti odborné informace srozumitelným způsobem. V rozhovoru pro Kouzlo vůní prozradila, co má ve své aromalékárničce, proč miluje vůně a jaký je její oblíbený recept na aromadrink.

Navíc bude Petra Ratajc 15. září hostem Aromakonference Brno, kde vystoupí s přednáškou zaměřenou na hydroláty a extrakci rostlin.

Pamatujete si svůj úplně první esenciální olej, který jste si koupila?

PR: “Růžový – koupila jsem si jej v roce 2010 v Růžovém údolí v Kazanlaku při návštěvě u bulharských kolegů z výzkumu. Ačkoliv jsem měla období, kdy se mi tolik nezamlouval, je to stále nejvzácnější olej, který mám. I dnes je čirý a čerstvý. Když jsem se před několika lety opět začala zajímat o aromaterapii, první položkou v mé stále se rozšiřující sbírce esenciálních olejů a extraktů byl éterický olej z geránia. Ten patří k mým nejoblíbenějším.”

Jak vypadá vaše „aromaterapeutická kápézetka“ dnes?

Petra při sběru mateřídoušky ve slovinských Alpách

PR: “Má sbírka vůní se za ta léta značně rozrostla. Nejsou v ní jen esenciální oleje, ale také absolue, extrakty CO2 i jiné – od běžných po exotické. Vůně mne fascinují. Nabízejí požitek i léčení. Věřím, že vůně má terapeutický účinek bez ohledu na farmakologické mechanismy.”

Jak využíváte aromaterapii ve vlastním životě?

PR: “Esenciální oleje nejčastěji používám k ovlivnění nálady, zlepšení koncentrace nebo ke zvládání každodenního stresu. Dávám přednost inhalaci, buď přímo z lahvičky nebo z vatového tamponku. Jsem fanouškem napařování, zvlášť když se potýkám s dýchacími problémy. Tento druh inhalace uvolňuje ucpané dýchací cesty a zároveň osvěží pleť a pomáhá mi probrat se po ránu.”

Tip redakce: Podívejte se na výzkum Petry Ratajc o domácím užití éterických olejů

Podělila byste se s čtenáři o některý z vašich oblíbených aromaterapeutických receptů?

PR: “Většinou nemíchám směsi, oleje ráda používám samostatně a volím je podle momentální nálady. Mezi deset nejlepších olejů pro každodenní použití podle mne patří geraniový, citronový, rozmarýnový, vavřínový, eukalyptový, olej ze šalvěje muškátové a smrku černého.”

Tématem vašeho příspěvku na Aromakonferenci v Brně jsou hydroláty. Který je váš oblíbený a proč?

PR: “Mám v oblibě hydrolát z pomerančových květů – neroli, a to díky jeho komplexní hořkosladké vůni, která je povznášející, okouzlující a navozuje náladu radostných letních dnů. Navíc velice svědčí mé pleti. Zbožňuji také hydroláty z růže, myrty, saturejky, slaměnky a šalvěje.”

Jak při nákupu poznat kvalitní hydrolát? Na co je důležité se zaměřit?

Petra Ratajc na sympóziu v Maďarsku, kde prezentovala svůj výzkum o domácím užití éterických olejů

PR: “Pokud s hydroláty teprve začínáte, doporučuji odebírat je od renomovaného dodavatele. Je třeba mít jistotu, že kupujete opravdový hydrolát, a ne jen aromatizovanou vodu. Pokud je ve složení jako první ingredience uvedena voda a za ní další složky nebo pokud přípravek obsahuje více než jednu složku, nejedná se o opravdový hydrolát. INCI musí znít „XY voda“, např. „Rosa damascena flower water“. Přesvědčte se, že přípravek prošel mikrofiltrací a mikrobiologickým testováním – obzvláště pokud jej plánujete užívat vnitřně. Zkontrolujte, že v něm neplavou bělavé vatovité útvary, které ukazují na kontaminaci mikroby.

Kvalita hydrolátů z malých řemeslných provozoven se může zásadně lišit. Až budete zkušenější, poznáte kvalitní destilát sami. Běžným znakem hydrolátů nižší kvality je podtón převaření, což znamená, že destilace byla příliš intenzivní.

Nebuďte zklamaní, když vám hydrolát nebude vonět tak, jak jste zvyklí, že voní daná květina či její esenciální olej. Hydroláty jsou specifické produkty se složením, které může, ale nemusí být podobné složení původní rostliny či jejího esenciálního oleje.”

Říká se, že o hydrolátech neexistuje mnoho vědeckých informací. Je to pravda? Jsou vskutku tak tajemné?

PR: “Je pravdou, že hydroláty jsou mnohem méně prozkoumané než esenciální oleje, což je zřejmě hlavním důvodem, proč působí tak tajemně. Největším tajemstvím je ale obestřeno jejich složení. U mnoha z nich netušíme, co přesně obsahují. Předpokládá se například, že obsahují různé blahodárné látky, jako vitamíny nebo flavonoidy. Mnoho hydrolátů, zvláště pak ty s vysokou ekonomickou hodnotou, jsou prozkoumány podrobně, především co se týče mikrobiologické stability, antioxidačních a antimikrobiálních účinků, a to kvůli využití v kosmetickém a potravinářském průmyslu.”

V létě si mnoho lidí vyrábí hydroláty podomácku například v hrnci. Je to bezpečné? Jaké rostliny jsou na to vhodné a jak pak takový hydrolát používat?

PR: “Je to nejjednodušší způsob výroby aromatické vody, když nemáte řádné destilační zařízení. Použít můžete libovolný materiál, ale je dobré vědět, že výtěžnost a účinnost této metody je výrazně nižší než u destilace. Takto připravená aromatická voda je také méně stabilní a náchylnější k mikrobiálnímu znečištění, protože ve výsledném produktu může skončit více netěkavých součástí, které fungují jako potrava pro bakterie. Mohou se používat stejně jako pravé hydroláty, ale vzhledem k jejich nestabilitě by měly být spotřebovány do několika málo dnů.”

Existují kontraindikace používání hydrolátů? Například u dětí, těhotných nebo starších osob?

PR: “Kvalitní hydroláty jsou obecně bezpečné a mohou být používány dětmi i těhotnými. Je jen třeba udržovat je v chladu, předcházet znečištění a po otevření je rychle spotřebovat.”

Podělila byste se čtenáři webu Kouzlo vůní o váš oblíbený recept s hydrolátem?

PR: “Protože sama hydroláty používám především na pleť a občas pro ovonění vody, řeknu vám recept na koktejl s růžovým hydrolátem, který mám od svého partnera.

Koktejl s růžovým hydrolátem

  • šťáva z ½ citronu
  • 1 panák (30 ml) šumivého vína (ideálně muškátu)
  • 1 panák švestkového vína
  • 1 panák ginu
  • ½ panáka bezinkového sirupu (možno nahradit obyčejným cukrem)
  • růžový hydrolát
  • drcený led

 Ingredience smíchejte v šejkru a dolijte perlivou minerálkou. Na zdraví!” 

Petra Ratajc

Slovinská bioložka, výzkumnice a pedagožka. Doktorát získala na Univerzitě v Lublani, kde se zabývala hodnocením kvality místních léčivých rostlin a éterických olejů z nich. Ve své práci se zaměřuje na léčivé a aromatické rostliny a jejich sekundární rostlinné metabolity. Zabývá se především bezpečností, účinností a farmakologií éterických olejů a jiných rostlinných produktů. Petra pravidelně přednáší, píše odborné recenze a je také autorkou výzkumu o domácím použití éterických olejů. Spoluprácuje s bylináři a aromaterapeuty po celém světě. V roce 2017 začala psát svůj blog The PhytoVolatilome, na kterém prezentuje rostliny v širším kontextu a sdílí nezávislé odborné informace.

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová. Foto: archiv Petry Ratajc.

O Aromakonferenci Brno

Mezinárodní aromaterapeutická konference se uskuteční 15.9. v Brně. S přednáškami vystoupí Dr. Petra Ratajc ze Slovinska, Doc. Stanislav Sekretár ze Slovenska, Ing. Helena Pluháčková z České republiky a další… Program bude simultánně překládán Hanou Violou Tisserand do češtiny.

Píšeme pro vás: Iveta Klímová – “Míchám čaje tak, aby dobře chutnaly i vypadaly” (rozhovor)

S Ivetou Klímovou jsem se seznámila během studia Institutu aromaterapie v Praze. Je to milá a laskavá bytost, která umí zpracovat všechno možné, co vyroste na její zahradě, a i to, co potká v přírodě. Během studia nás překvapovala různými dobrotami, které vždycky chutnaly báječně. Iveta také sbírá bylinky, míchá bylinkové čaje, vyrábí si domácí koření do polévky a spoustu dalších věcí.

V závěru článku najdete Ivky vychytávku, kterou si můžete vylepšit meruňkovou marmeládu a také recept na bylinkový oplach pro lesklé a pružné vlasy.

Znáš spoustu bylin, máš za sebou několik bylinářských kurzů na Moravě, jak jsi se k bylinkám dostala?

IK: “Provázejí mě tak nějak od dětství. Bydlela jsem od šesti let na venkově, v domě s velkou zahradou kousek od lesa. Chodili jsme často na procházky a vždycky, když jsme našli nějakou rostlinu, kterou jsme neznali, hledala jsem ji potom doma ve starém herbáři. Někdy ve 3. třídě jsem začala sbírat bylinky do školy, tehdy se ještě vykupovaly a náš vesnický pan učitel nás k tomu vedl. Pamatuji si, jak jsem sbírala květ hluchavky a sušila ho na půdě. Potom jsem chodila na gymnázium s přírodovědným zaměřením a k maturitě z biologie jsem musela vytvořit bylinkový herbář. Sbírání, lisování kytek v knížkách a sestavování herbáře mě moc bavilo a zároveň jsem se spoustu věcí naučila.”

Jsi známá tím, že umíš zpracovat skoro všechno co vyroste ve tvém okolí. Máte tuhle tradici v rodině nebo tě k ní dovedl až život sám?

IK: “No, vlastně tak trochu obojí. Souvisí to s tou velkou zahradou. Co vyrostlo nebo jsme vypěstovali, se muselo sklidit a uskladnit na zimu. Byly doby, kdy jsem to z duše nenáviděla. Ale marmelády, zavařeniny, sirupy a třeba nakládaná zelenina se u nás dělaly odedávna. Jedna moje babička byla taková ta pravá prvorepubliková kuchařka, která zastávala už tehdy názor, že jídlo se má vařit doma a ne kupovat hotové. Nedej bože koupit dětem zmrzlinu nebo pribiňáka. „Vždyť máš přeci tvaroh a domácí vajíčka, tak ho můžeš udělat sama“. A já jsem tohle krédo evidentně podědila. I když pribiňák i zmrzlina samozřejmě byly taky. Druhá babička byla modernější, ale třeba bezinkový sirup podle ní dělám dodnes. Hodně jsem se zpracování  všeho začala věnovat po narození děti. Zeleninku na polívky, kompůtky a zavařeniny, čajíčky, šťávičky…”

Co jsi v poslední době zpracovávala? Podělíš se s námi o recept?

IK: “Letos ještě nic moc, zaměstnávají mě momentálně jiné věci. Připravuji novou půdní sušárnu na bylinky a taky můj sen – sklípek ála ten, co měla Babočka ve filmu Cesta z města. Aby bylo kam ukládat dobroty a aby bylo v zimě kam chodit „nakupovat“. Jinak suším samozřejmě bylinky na čajíky i do kosmetiky a teď se chystám na třešně, které začínají pomalu dozrávat. Teď mě napadlo, už jste zkoušeli sušené třešně? Jen rozpůlit, vyndat pecku a usušit v sušičce nebo v troubě tak, aby zůstaly pružné? Je to moc dobré na mlsání místo bonbonů a já je používám i místo rozinek, třeba do štrůdlu. Jen jsou na to vhodnější spíš masitější pozdní třešně, které nemají tolik šťávy, jako ty rané.”

Už několik let pendluješ mezi Moravou a Prahou. Co ti dodává energii zvládat tyhle dlouhé a náročné přesuny?

IK: “No popravdě mám někdy pocit, že už mi ta energie začíná pomalu docházet. Nejsložitější je asi zvládnutí logistiky. Často se mnou totiž cestuje třeba i sušička na ovoce nebo potřeby na zavařování, když o víkendu nestihnu zpracovat to, co sklidím. Ještě že má můj muž pochopení a cinkání sklenic v kufru ho při cestě po D1 hned tak nerozhodí.

Na druhou stranu se snažím pobytu v Praze využít k návštěvě různých přednášek a kurzů, které jsou odtud dostupnější a to je zase ta plusová, dobíjecí energie.”

Máš za sebou zasvěcení do prvního i druhého stupně Reiki, jak to změnilo tvůj život?

IK: “Hodně. Já jsem totiž tvrdě vychovaný materialista a to, že existuje něco „mezi nebem a zemí“, s tím jsem nikdy do styku moc nepřišla, ani jsem to nějak neměla potřebu zkoumat. Zvrat asi nastal na Institutu aromaterapie. Mockrát jsem tam zaslechla větu “kdo pracuje s energíí, ten to zná..” a já jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Teď už to vím a vím, že to opravdu funguje. Začala jsem pohlížet na svět trochu jinýma očima, zjistila jsem co je intuice. Myslím, že jsem se i hodně zklidnila. Zatím Reiki využívám spíš pro sebe, ale to se časem změní.”

Mícháš také vlastní bylinkové čaje, rozdělíš se s námi o nějaký oblíbený recept? Máš nějakou oblíbenou knihu o bylinkách?

IK: “S receptem na čaj je to u mě těžké. Nejraději tvořím intuitivně. Když se pustím do míchání, vyndám všechny sklenice se sušenými bylinkami na stůl, vezmu mou oblíbenou skleněnou mísu a začne alchymie. Smíchám to, co mě v té chvíli napadne tak, aby to dobře chutnalo i vypadalo. Potíž je v tom, že mnohdy si ani nenapíšu, co jsem do něj vlastně dala, takže potom luštím ze zbytků a dělám zpětný rozbor, abych mohla udělat podobný. Něco jiného jsou ale léčivé čaje, tam by se samozřejmě měly složení a poměry bylin dodržovat.

Moje oblíbená bylinková kniha je Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha. Je to vlastně 7 dílů, které jsem za pomoci rodiny a kamarádů posháněla z různých antikvariátů.”

Zakládáte s tvým mužem novou zahradu, jsou nějaká pravidla, která dodržuješ nebo spoléháš na intuici a vlastní zkušenosti?

IK: “Se zahradou začínáme pomalu a zatím se rodí spíš v mé hlavě. Snažím se ji vymyslet tak, aby na ní bylo místo pro bylinky, ovocné stromy a keře, zeleninu, ale aby taky celý rok kvetla. Nechci žádnou pustinu s trávníkem a pár jehličnanů v koutě, jak je teď moderní. Takže tady asi spoléhám na intuici, pravidlo mé vlastní bude asi jen jedno a to, že tam musí být pořád co uzobávat a ochutnávat. To mám totiž moc ráda: ráno vyrazit na průzkum, co je nového a vrátit se už po snídani. Tak zatím vymýšlím, jaké druhy vysadím a kam a na podzim vypukne realizace.”

Byly jsme spolu na kurzu permakultury, co tě z principů permakultury nejvíc oslovilo a co z toho bude na tvé zahradě?

IK: “Určitě tam budou vyvýšené záhony a vééliký kompost. Taky se mi moc líbí společné pěstování rostlin, které se vzájemně podporují. Takže žádný záhon cibule a vedle záhon mrkve. Pěkně se to bude všechno prolínat, taky pro to, aby se nemuselo moc okopávat. Ale vyloženě permakulturní  zahradu se slámovým mulčem z toho udělat nechci.”

V červnu tě čeká první ročník Školy přírodních terapií v Českém Krumlově, na co se nejvíc těšíš?

IK: “Těším se úplně na všechno. Na atmosféru bylinkové zahrady, na stejně založené lidi, na lektory, speciálně na paní doktorku Haldovou, na Krumlov, na týden strávený s naší skvělou mistryní Reiki (poznámka autorky Katky: Blanka Heltová, která mne i Ivetu zasvětila do Reiki se do krumlovské školy chystá také), na všechny nové informace a recepty a nápady.”

Na závěr tě poprosím o nějaký oblíbený recept na cokoliv, co děláš každý rok.

IK: “Tak teď úplně nevím. Takové ty opravdové stálice už na Kouzlu vůní zazněly nebo jsou připraveny do Bylinek našich babiček.

Mám jednu báječnou vychytávku na meruňkovou marmeládu. Recept najdete všude, tak zmíním jen tu vychytávku. Navíc mimo klasický recept přidáme do marmelády karamel. Uděláme to tak, že použijeme polévkovou lžíci másla (na cca 2kg ovoce). Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme 2-3 polévkové lžíce cukru, rozpustíme a umícháme karamel. Jakmile začne houstnout, přidáme očištěné a nakrájené meruňky a ode dna dobře mícháme, jinak karamel ztvrdne. Dál postupujeme podle receptu. Množství karamelu si samozřejmě můžete přizpůsobit vlastní chuti…”

A já si teď vzpomínám, že mám od tebe recept na báječný bylinkový oplach na tmavé vlasy, prosím, poděl se s námi ještě o tenhle recept.

IK: “Oplach dělám pravidelně každý rok a jsem s ním moc spokojená. Vlasy jsou po jeho použití lesklé a pružné. Postup je velmi jednoduchý: zavařovací sklenici naplníme stejným dílem listu ořešáku, přesličky a kopřivy. Zalijeme jablečným octem tak, aby byly všechny byliny ponořené. Já ho dělám do klasické šroubovací zavařovačky. Měsíc a klidně i déle nechám na světle macerovat. Potom přecedím a používám 2 polévkové lžíce na cca 5 litrů vody a tímto roztokem oplachuji vlasy po umytí.”

Děkuji za rozhovor!

Iveta Klímová

Iveta působí v Moravském Berouně. Vystudovala gymnázium s přírodovědným zaměřením, studovala Institut aromaterapie, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie. Její moto je : “Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! ” V programu „Bylinky našich babiček“ seznamuje čtenáře s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Hrazdirová, foto: archiv Ivky Klímové.

Lenka Bluetee Svobodová: “Poslouchám svojí intuici” (rozhovor)

Lenka Svobodová je vyhlášená aromaterapeutka, psychoterapeutka a masérka v jedné z nejsevernějších oblastí naší země – Šluknovském výběžku. Dostat se k ní jako nový klient je velmi obtížné a i ti, kteří k ní chodí, se musí obrnit trpělivostí před dlouhými objednacími lhůtami. A protože jsem nedávno začala pracovat ve stejném oboru i lokalitě, napadlo mne Lenku vyzpovídat a zeptat se na to, jak se k aromaterapii dostala, jak začínala a na spoustu dalších zajímavých otázek. Na konci rozhovoru vás čeká i recept na masážní směs podle Lenky Svobodové 🙂

Lenko zajímalo by mne, jak jste se k aromaterapii dostala a kdy to bylo?

Lenka Bluetee pracovala původně jako učitelka v mateřské školce

“K aromaterapii jsem se dostala v roce 2001, kdy jsem poprvé navštívila aromamasáž u aromaterapeutky Adély Zrubecké. To byl první nádech světa vůní spojených s dotykem a s něčím, po čem jsem v té době už vnitřně toužila. Také hned po první masáži jsem věděla, že to je TO, co jsem hledala a hned jsem si chtěla udělat nějaký kurz masáží. Vůně bylin a květů mi byla velmi blízká, a tak mi Adéla nabídla studium na Institutu aromaterapie.

Aromaterapii navíc předcházelo učení Reiki v roce 1989. A tomu zase předcházela nehoda, kdy jsme doma hořeli a manžel byl dosti popálený. A vlastně tím to všechno začalo. Oheň jaksi vzplanul i ve mě a já pak najednou vnímala, že se manžel díky Reiki rychleji zotavuje, že láska, síla a doteky fungují i nějak jinak, než jsem doposud vnímala, a narůstala ve mně potřeba péče o druhé.”

Kdy jste tedy začala studovat Institut aromaterapie a kdy jste ho dokončila?

“Studovat na Institutu aromaterapie jsem začala v září 2001 a studium jsem dokončila v roce 2003. S úsměvem vzpomínám na začátky ve škole: zrovna první víkend byl o chemickém složení éterických olejů a to nebyla moje parketa :-). Chtěla jsem to vzdát, nevěřila jsem si. Mé povolání v té době bylo učitelka mateřské školy, a tak jsem si říkala, že zůstanu u svých dětiček a Reiki. Jenže dnes už vím, že osud je osud a naštěstí má duše, vůle a zvědavost mne vylákala znovu do Prahy na další studijní víkend. A tak se to rozjelo. Už tam vznikla přátelství, následovali báječní lektoři a témata, která mne zajímala. Během studia jsem už postupně začala pomaloučku míchat oleje a masírovat známé.

Studium aromaterapie jsem ukončila v roce 2003. Tématem mé diplomové práce bylo Terapie dotekem a vůní na bolestivé stavy hlavy a na migrény. Toto téma jsem si vybrala, protože okolo mne byly ženy, které trpěly bolestmi hlavy a já jsem tak měla možnost s nimi pracovat. Cítila jsem, že mě baví kombinovat vůně olejů, dotek a pootevírání nitra lidí a hlavně hledání skutečné příčiny jejich problému.”

Co bylo potom?

“Po ukončení studia jsem aromaterapii využívala doma, u svých známých a i při mé dosavadní práci v mateřské škole. Dětem ve školce jsem začala dávat éterické oleje do aromalampy, občas jsem zařadila nějaký ten olejíček na chodidla dětí v rámci cvičení nebo rozhovoru o rostlinách a jejich možností dostat se až do kouzelné lahvičky 🙂 Mým záměrem bylo vedení dětí k pozitivnímu vztahu k přírodě, vnímání vůní a možnosti pomoci si navzájem i láskyplným dotekem. Do výuky jsem také zařadila tzv. míčkování (masáž míčky) a pak následně i ošetření olejem s lehkou intuitivní masáží (v té době to ještě šlo).

Začala jsem ale i více a více masírovat a bylo náročné všechno časově skloubit dohromady. Následovaly ještě další semináře týkající se masáží a aromaterapie. Byla to taková velká smršť, byla jsem nadšená ze všeho nového, otevíral se mi nový svět. Ale mělo to i svá úskalí: cítila jsem se vyčerpaná, dávala jsem více než jsem přijímala. Ozvalo se mé podvědomí, že musím volit – mateřská škola nebo aromaterapie. A nebylo to pro mne vůbec jednoduché, protože jsem býk, který má rád jistoty. Ale hlas duše opět zvítězil. Vesmír je dokonalý a zná nás jako sebe sama 😀 a hlavně věděl, že je třeba mne trošku nakopnout, abych se pohnula a rozhodla. A pak jsem dostala nabídku od Adély a firmy Nobilis Tilia odjet do Thajska učit se thajské masáže. V roce 2005 jsme odletěly se skupinou žen do Thajska, kde jsem dostala odpověď na svoje dilema. Vrátila jsem se a dala v mateřské školce výpověď.

Tudíž od léta 2005 masíruji a věnuji se aromaterapii, psychoterapii v mém malém království světa vůní.”

Na Institutu nás učili, že “životnost” maséra je 10 let, co děláte proto, aby to u vás neplatilo?

Lenka Bluetee při své letošní návštěvě Indie

Už téměř 17 let pracuji s lidmi a práce je to krásná, i když poslední dobou nějak více náročná. Lidí, kteří se otevírají a chtěli by relaxaci či nějakou jinou pomoc je stále více a více. Ale čas je jeden a mám jedny ruce, a tak jsem velmi ráda, že se tu objevují další maséři. Jsem taková aromababička a říkám to i lidem, že životnost maséra je 10 let, a proto už nemohu přibírat další lidičky, abych mohla pracovala i nadále….

Ve volném čase se věnuji cestování, ráda v zimě jezdím do sauny a bazénu se slanou vodou, to je velká očista. Také chodím na jógu, ráda si čtu, ale nejraději chodím do lesa, dříve s mým chlupatým čtyřnohým kamarádem, nyní s malým vnoučkem. Také kolo a zahrada jsou mou zálibou, vše beru jako možnost načerpání energie. Je toho spoustu, proto televize u mne nemá šanci. Musím si hodně vybírat, abych vše propojovala.

Já se také stále učím, pracuji se sebou, i skrze druhé, uvědoměním si, jak pracují naše emoce, mysl a jak na vše reaguje tělo. Je to má cesta a dává mi to smysl. Každý má svůj vlastní příběh. I ten můj mě vedl a vede, a i když není všechno růžové, tak právě to je největším přínosem a darem, i když to v přítomnosti vůbec tak nevypadá.

Hodně informací o sobě jsem čerpala na cestách. Právě uvědoměním si toho, KDO JSEM a PROČ JSEM TU? Mise, které jsem absolvovala a poznání obyčejných lidí mi dalo velmi mnoho.”

Lenko, podle čeho vybíráte éterické oleje svým klientům?

“Z počátku jsem s lidmi vyplňovala dotazník, později jsem od toho upustila. Nyní éterické oleje míchám podle intuice a dle rozhovoru s klientem. Za ta léta práce mé klienty znám a považuji většinu za přátele. Už sami mi mnohdy začnou říkat, co je trápí. Pokud je třeba, míchám oleje tzv. na míru. S nimi si vyhraji, čaruji s vůněmi a pokud to je možné, nabíjím je venku. Nikdy nevím předem, co mi vyjde. Zpočátku jsem si vše zapisovala, ale s posouváním hranic ve mě, mohu tvořit oleje tak, jak mě to oslovuje. I když chemici by ze mě radost neměli 🙂 Hlavně je to o dohodě mezi mnou a klientem a když vůni něco chybí, klient se nadechne a já kompozici dotvořím…”

Jaké masážní techniky používáte? Zůstala jste u aromaterapeutické holistické masáže, která se vyučuje na Institutu aromaterapie, nebo jste techniku nějak změnila?

“Masáž používám stále tak, jak jsem se ji naučila, tedy holistickou aromaterapeutickou masáž, ale často intuitivně zařadím i nějaký ten jiný tah. Všechno dělám tak, jak to cítím nebo jak potřebuje klient. Dělala jsem i thajské masáže, Dornovu metodu, havajskou masáž, ale postupně jsem od nich ustoupila. Mám pocit, že jsem se narodila pro aromamasáž. Někdy zařazuji také medovou masáž a reflexní terapii, ale také v kombinaci s éterickými oleji.”

Věnujete se také psychoterapii, jak jste se k ní dostala?

“V letech 2005 -2006 jsem absolvovala Cestu k sobě psychoterapie, sebepoznání, také Zen tarot, cestu šamanskou (moje druhé jméno Bluetee jsem dostala od šamanky, je to moje milované jméno duše), vše další, co se mi nabízelo jako možnost prozkoumávání nitra v nás. Nemohu říci, že by to byla konečná, nesmírně mě to baví a stále mám co objevovat. Vesmír v nás je nekonečný. Ale vše propojuji s aromaterapií, nemám to oddělené, právě ta spolupráce olejů, tzn. světa přírody, v nichž je ukrytá síla Země a láska Slunce mě fascinuje. K tomu se přidává otevřenost klienta – jeho duše i těla, má otevřenost a vzájemná důvěra… to je teď má cesta. A co bude dál? Zatím nevím, nechávám se vést… “

Nejkrásnější na práci aromaterapeuta je podle mne, když klient odchází spokojený a s úsměvem. Co byste k tomu řekla?

“Mám velikou radost, když ode mne odchází člověk ve větší lehkosti a radosti a já děkuji vůním, hudbě, plamínkům svíčky, prostoru, kde se nacházím a všem, co mi pomáhají a též sobě 🙂 Na aromaterapii mne překvapuje, že mám stále co objevovat, i po tolika letech.”

Aromaterapie je stále pro spoustu lidí naprostou neznámou, že?

“Ano, aromaterapie je opravdu ještě málo v podvědomí lidí. Raduji se, když vidím, že další člověk použil éterický olej a řekne mi, že mu pomohl. Občas také kolem sebe slyším, že ženy sem a tam hovoří o bylinkách a chtějí přejít na přírodní kosmetiku. Ale vím, že  každý máme svůj čas rozhodnout se pro krásné změny. Vnucování se nevyplácí, spíš jde o to být příkladem.”

Máte nějaké oblíbené éterické oleje, na které nedáte dopustit?

“V průběhu mé práce jsem měla nějaký ten éterický olej radši, ale bylo to spojené s tím, jak jsem se učila a co jsem v danou dobu potřebovala. Ale vždy jsem měla ráda citrusové vůně, zvláště grep, ten mám ráda dodnes. Nyní mám ráda většinu olejů, protože kombinováním vznikají vůně, které samostatně tolik nosu neladí, ale mohou pomoci. Mou největší láskou je ale růže, to je ta skutečná královna, která otevírá ty nejhlubší komůrky, které mnohdy nejprve bolí. Ale růže je i laskavá a konejšivá, léčí, harmonizuje a hlavně nám říká: “je třeba vše dostat na světlo a vyléčit”. Miluji i benzoe v kombinaci s ylang-ylang, pomerančem sladkým a geránií růžovou.

Na mých cestách vždy byly přítomny levandule, máta peprná, tea tree, ravintsara a nějaký citrus pro rozptýlení na pokoj a bez tzv. mazadla na tělo s příjemnou vůní bych ani nikam nejela.”

Lenko, moc děkuji za krásný rozhovor, bylo mi ctí vás poznat.

Kátma

Recept na masážní směs podle Lenky Svobodové

Několik kapek benzoe, ylang-ylang, pomeranče sladkého a geránia růžového nakapejte do lahvičky o objemu 30 ml. Počet kapek všech éterických olejů dohromady by neměl přesáhnout 15 kapek. Do lahvičky přidejte 30 ml panenského rostlinného oleje a dobře promíchejte.

Lenka Bluetee Svobodová

Pracuje už 17 let jako aromaterapeutka, psychoterapeutka a masérka v jedné z nejsevernějších oblastí naší země – Šluknovském výběžku. Ve volném čase se věnuje cestování, cvičí jógu, ráda si čte a velmi ráda chodí do lesa. Věnuje se také péči o svoji zahradu a jízdě na kole. Televize u ní nemá žádnou šanci.

Autorkou článku je Kateřina Kátma Hrazdirová. Foto: archiv Lenky Bluetee.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Píšeme pro vás: Hana Viola Bělíková – Na vůních mě fascinuje jejich všestrannost” (rozhovor)

Na rozhovor s naší milou kolegyní Violkou jsem se moc těšila. Upřímně mě zajímalo, jaká byla její cesta k aromaterapii?? Znala jsem ji původně jako moc milou překladatelku a vždy obdivovala její kvalitní překlad a usměvavou tvář. Když jsem ji o pár let později potkala už coby přítelkyni Roberta Tisseranda, netrvalo dlouho a domluvily jsme se na spolupráci, překladech i psaní jejích vlastních článků pro Kouzlo vůní.

Tak nějak jsem tušila, že žije ve stínu svého známého partnera, ale tímto rozhovorem se vše odtajnilo, stín mizí a my už víme, že Hana stojí za Tisserand Institute zcela plnohodnotně. Violko, přeju ti, ať se ti na tvé cestě moc daří a ať si vždy najdeš čas i na nás a obdaruješ nás svým zajímavým pohledem do světa aromaterapie. A vám, milí čtenáři, přeju obohacující a inspirativní počtení, protože z Violky inspirace přímo srší!

Violko, pamatuješ si na své první setkání s aromaterapií? Čím tě okouzlila?

Na procházce Prahou s Robertem v roce 2014 🙂

“Moje cesta k aromaterapii byla postupné. Oleje mi své superschopnosti odhalovaly postupně. Doma ve Zlíně jsme měli aromalampu, klasickou na čajovou svíčku, z moc pěkné keramiky. Obzvlášť v zimě jsme do ní kapali olejíčky, jehličnany a mátu kadeřavou. Tu vůni si pamatuju dodnes, stejně jako tu spečenou vrstvu olejů, co zůstávala v misce. Tehdy jsem zjistila, jak příjemnou atmosféru dokáže vytvořit provoněný prostor.

Druhé kolo cesty k aromaterapii začalo, když jsem pracovala v Barevném světě s produkty Aura Soma, které sice primárně pomáhají svou barvou, ale vůně je jejich velikou součástí. Barvy a vůně mám takříkajíc v krvi, a tak to pro mě tehdy byla dokonalá kombinace. A zjistila jsem, že vůně umí nejen projasnit prostor kolem nás, ale i uvnitř.

V další fázi pak přišly éterické oleje samostatně a, jak možná někoho překvapí, stala se ze mě distributorka multilevel (MLM) společnosti. S distribucí jsem poměrně záhy skončila, avšak s oleji jsem se již nerozloučila. Staly se nedílnou součástí domácí lékarničky, jelikož mi ukázaly další svou tvář – tu terapeutickou. Pak následovala krátká odbočka do světa parfémů a letní brigáda ve vonném ateliéru Petry Hlavaté, a konečně setkání s Robertem Tisserandem, které mou pouť do náruče aromaterapie završilo.

Právě tato neuvěřitelná všestrannost mě na olejích fascinuje. Aromaterapie v sobě snoubí vědu a umění, krásu a užitečnost, a navíc kdo by nechtěl voňavou práci?”

Osudový životní zlom pro tebe (předpokládám) přišel právě při setkání a tlumočení konference s Robertem Tisserandem v roce 2014, jaké bylo vaše první setkání?

Tlumočení konference s Robertem Tisserandem v Praze 2014

“Pamatuji si to dost živě. Ještě před seminářem jsme měli schůzku na Loretánském náměstí a společně s Marií Noe a Katkou Hroudovou jsme měly Roberta provést zahradami Pražského hradu. Bylo nádherné počasí, procházeli jsme terasami zahrad a bavili se o rostlinách, Praze i aromaterapii obecně. Tehdy jsem zjistila, že aromaterapeuti se vyznají v botanice jen těch rostlin, ze kterých se dá “vytřískat” silice, a že aromaterapeuta v přírodě poznáte podle toho, že se každou chvilku zastaví u nějakého stromu nebo keře, utrhne si lístek, promne mezi prsty a přivoní. Ale hlavně jsme si s Robertem padli do oka, máme oba hodně podobný přístup ke světu a k poznání. Jeho přednáška byla opravdovým milníkem, nejen osobně, ale i ve vnímání éterických olejů. Začala jsem je tehdy brát opravdu vážně.”

Vrhla ses poté do aromaterapie po hlavě nebo změna přišla postupně?

“Bylo to postupné. Já se tehdy živila hlavně jako překladatelka, tlumočnice a lektorka angličtiny a francouzštiny. Aromaterapie získávala hlavní slovo pomalu, nenápadně. Když jsem poprvé odjela za Robertem to Kalifornie, zjistila jsem, jak moc je jeho život spojený s éterickými oleji. A tak se naše hovory čím dál víc stáčely tímto směrem, začala jsem pomáhat s databází vědeckých studií, s administrativou… a nasávala nejen vůni olejů, ale i vědomosti o nich. Já jsem byla pracovně hodně nezávislá, organizovala jsem si čas a sama vybírala projekty. Na práci v tandemu jsem si musela zvyknout, stejně jako na to, že svůj čas věnuji jedinému projektu. Tisserand Institute je dnes moje “dítko”, kterému věnuji valnou většinu času. A nikdy jsem rozhodnutí nelitovala.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z aroma-konference ve Francii

Nyní v Tisserand Institute pracuješ jako skvělá “aroma-badatelka” (jak ses sama nazvala), kdy jsi objevila svou vášeň pro dohledávání a ověřování informací? Bavila tě práce s fakty i dříve, třeba při studiu?

Růže v londýlské botanické zahradě Kew Gardens

Já jsem nesmírně zvědavý člověk. Od mala jsem ráda zkoumala, jak věci fungují a proč. Měla jsem hodně širokou paletu zálib a ještě do třetího ročníku střední školy jsem si nebyla jistá, co vlastně budu studovat dál. Bavily mě jak technické obory, tak ty kreativní. Gymnázium mi všestrannost hodně umožňovalo, jenže na vysoké škole je nutné se specializovat. No a protože jsem byla taky komunikativní s talentem na jazyky, zvolila jsem si překladatelství – obor, ve kterém můžeš jeden den tlumočit konferenci o databázích pro IT specialisty, a o týden později seminář k výchově dětí. Ke všem oborům si musíš umět nastudovat informace, abys věděla, o čem se mluví. Takže je to pro mě kombinace nadšení pro objevování nových věcí s metodickým přístupem. Jako když se vydáš hledat ztracený poklad – taky musíš pečlivě naplánovat cestu, nakreslit mapy…”

K tomu všemu patříš mezi “bilingual” lidi, což velmi obdivuji (zvlášť když tlumočíš simultánně!). Dokážeš popsat, jak funguje tvůj mozek? V jakém jazyku sama přemýšlíš?

S Petrem Formanem na festivalu Finále Plzeň

“Děkuju za obdiv! Simultánní tlumočení je speciální dovednost, kterou se ale dá naučit. Největší překážka je naučit se poslouchat a mluvit zároveň, a ostatní už je o jazykové znalosti a povědomí o oboru, jak jsem zmiňovala na začátku. V kabině pracuješ s úplně nejkrátkodobější pamětí, a sdělení ti tak nějak “protéká” hlavou. Je to docela náročné na kapacitu, a i proto se tlumočníci střídají. Já ale už tak moc netlumočím, a spíš přecházím mezi češtinou a angličtinou v běžném životě. Ptala ses, ve kterém jazyce přemýšlím. Dřív jsem si občas v angličtině třídila myšlenky – je to pro mě čistší, analytičtější jazyk, než čeština. A dneska upřímně úplně nevím. Nedávno jsem zjistila, že pokud se vyloženě nesoustředím, nejsem si schopná třeba vybavit, jestli jsem nějaký text četla česky nebo anglicky, ale informaci z něj si pamatuju nezávisle na slovech. Nedá se to úplně jednoduše popsat.”

Již 13 let se tedy jazyky živíš a pracuješ jako OSVČ. Kdy ses rozhodla postavit na vlastní nohy? Byla to pro tebe lehká cesta?

“Vlastní živnost je u jazyků tak nějak samozřejmostí. Překladatelé a tlumočníci jsou veskrze na volné noze, pracují s různými agenturami nebo klienty, a stejně tak i lektoři jazyků. Jen výjímečně se stane, že si velká firma najme překladatele na stálý poměr. OSVČ tak byla vlastně dost jediná volba, navíc mi to vyhovovalo od začátku. Vybírat si klienty, projekty, organizovat si vlastní čas… práci na směny jsem si vyzkoušela v pubertě na brigádě, to není nic pro mě. Nese to s sebou odpovědnost, ale zároveň kontrolu. Teď jsem sice součástí týmu, ale ta časová a organizační nezávislost zůstala. Bez toho bych fungovat asi nemohla.”

A teď něco praktičtějšího, jak používáš aromaterapii doma nejčastěji? Aplikuješ ji také na svého psího miláčka Matea?

Čtyřnohý miláček Mateo

“Jsem dítě z lékařské rodiny, babička byla zdravotní sestra, než odešla do důchodu, a mamča je pediatrička. Díky tomu jsem zvyklá řešit většinu zdravotních problémů doma – maximálně s jejich konzultací. A oleje jsou v tom obrovskou pomocí. Nejčastěji je aplikuju na různé oděrky, štípnutí atd.. Když jsem vloni zápasila s chřipkou, měla jsem na pomoc mazání na hrudník a prováděla inhalaci nad párou. Občas si o něco řekne i rodina. Babička po operaci kolena dostala aloe gel s oleji na urychlení hojení, který jí ale nakonec zabavil děda jako mazání na bolavá záda – moc si ho pochvaloval.

Mateo se drží od lahviček s oleji dál. Je to kříženec, a tak naštěstí nemáme moc co řešit. Většinou dostane trochu naší repelentní směsi pokud jdeme na delší procházku, případně aplikuji trochu oleje po vytažení klíštěte. Naposledy jsem na něj použila tuším kozlík – měl nalomený dráp a já potřebovala, aby si ho přestal kousat. Zafungovalo to dokonale.

Jinak mám doma spoustu přírodní kosmetiky, která oleje obsahuje. Nevyrábím, ale moc moc ráda zkouším. Teď třeba balzám na rty s růží, nebo cukrový peeling s mátou peprnou. No a teď se chystáme pustit do míchání vůní, jen tak pro radost.”

Tip redakce: Přečtěte si rozhovor s další členkou týmu Katkou Polívkovou

A poslední otázka – jaký by byl tvůj vyvolený éterák na pustý ostrov? 😉

“Jestli mám na výběr jen jeden, pak univerzální a úžasná levandule. Pomůže se spálenou kůží, štípanci od tropických breberek, hojí rány, a navíc zklidní i paniku ze ztroskotání.”

S Robertem na konferenci Mezinarodní Aromaterapeutické Aliance (AIA) v USA

Hana Viola Bělíková (*1986)

Narodila se v Praze, kde také aktuálně žije a pracuje (mezitím také žila dlouho ve Zlíně). Studovala tlumočnictví-překladatelství v kombinaci angličtina a francouzština na FF UK (leč nesepsala závěrečnou diplomovou práci). Sama to nevnímá jako mínus, dle svých slov si splnila vše, co si jako tlumočnice chtěla vyzkoušet, pracovala pro významné klienty: Úřad vlády, Světovou zdravotnickou organizaci, Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a přeložila i několik knih! Pracovala také jako lektorka angličtiny a francouzštiny. Aktuálně žije a pracuje s Robertem Tisserandem (a psím přítelem Mateem) v řadovém domku v pražských Strašnicích, ale plánují přestěhování zpět do USA, za sluníčkem (o né 🙁 ). Je hnacím motorem Tisserand Institute, kde má na starosti mj. přípravu infografik, které také překládá pro Kouzlo vůní. Má ráda vůně, barvy, módu, dobré jídlo a skvělou kávu – prostě celoživotní požitkář.

Koukněte dále:

Andrea Butje: “O síle aromaterapie mě přesvědčil heřmánek římský” (rozhovor)

Kdykoliv si zapnu nějaké video od Andrey Butje, okouzlí mě její úsměv a milá povaha. Při pročítání její knihy The Heart of Aromatherapy pokaždé žasnu nad jednoduchostí a krásou aroma kompozic, které doporučuje. I přes hluboké znalosti o aromaterapii dokáže informace podat srozumitelně i naprostým začátečníkům. Andrea Butje byla nedávno oceněna Alliance of International Aromatherapists (AIA) za celoživotní přínost aromaterapii. Je zakladatelkou Aromahead Institutu, kde studují lidé z celého světa a také díky tomu spojuje aromaterapeuty napříč kontinenty.

Od loňského roku překládá Kouzlo vůní recepty z Aromahead Institute, proto nám Andrea poskytla exkluzivní rozhovor s několika recepty a praktickými tipy pro naše čtenáře.

Vzpomenete si na okamžik, který vás přesvědčil o tom, že aromaterapie bude vaše cesta?

AB: “Éterické oleje jsem milovala odjakživa. Ale myslím, že za osudovou lásku může éterický olej z heřmánku římského (Chamaemelum nobile). Bylo to v době, kdy jsem spolu se Cindy Blackovou vedla masérskou školu. Jednoho dne jsem byla pod velkým stresem a v břiše cítila napětí, které nechtělo povolit. Tak jsem si do trochy jojobového oleje nakapala malé množství éterického oleje z heřmánku a potřela si břicho. A ten pocit najednou zmizel! Bylo to jako kouzlo, ale já věděla, že to lze popsat i vědecky. Proto jsem se rozhodla věnovat aromaterapii, abych mohla o éterických olejích učit i ostatní.”

Jak se vaším životem prolíná aromaterapie? Jsou nějaké éterické oleje, které používáte denně?

AB: “Nejprve jsem si doma míchala masážní oleje a směsi do difuzéru, které jsem pak používala v masérské škole. Dneska už si vyrábím sama i další produkty, které používám denně. Třeba prostředky na úklid, k péči o tělo nebo ke zlepšení mé kondice. Mám ráda, když přesně vím, co v přípravcích mám. A vyhovuje mi, že je můžu měnit podle svých potřeb. Dodneška miluju propojení s masážemi, protože to je ideální cesta k navození životní pohody.”

Andrea Butje ve Francii

Jaké “zbraně” vytahuje Andrea Butje během sezóny nachlazení? Jak léčíte rýmu?

AB: “Nejraději používám inhalační tyčinky, protože ty dostanou éterické oleje přímo do epicentra problému, tedy do dýchací soustavy. Mám pár spolehlivých kamarádů, mezi které patří eukalyptus (Eucalyptus globulus), pomeranč sladký (Citrus sinensis), tea tree (Melaleuca alternifolia) či “cedrové dřevo” (Juniperus virginiana). Do inhalátoru nakapu zhruba 15 kapek oleje a pak si ho nosím s sebou. Takto můžete tyčinku používat, dokud se zcela neuzdravíte.”

(Pozn. redakce: Juniperus virginiana autorka řadí do skupiny “cedrové dřevo”, přestože v čechách může být k dostání jako “cedrové listí”. Více od autorky.)

V České republice právě zažíváme zimu, která je na většině míst beze sněhu, sluníčko svítí velmi málo a na řadu přicházejí špatné nálady. Jaký je váš oblíbený recept na obveselení mysli?

AB: “Moc ráda používám citrusové éterické oleje, které navozují pocity štěstí a přinášejí optimismus do života. Jsou to velmi svěží životabudiče. V zimě jsou obzvláště příjemné v kombinaci s éterickými oleji z jehličnatých stromů. Zkuste např. smíchat 4 kapky pomerančového oleje (Citrus sinensis) s 2 kapkami oleje z jedle balzámové (Abies balsamea)!”

Řada čtenářů Kouzla vůní sleduje stránky vaší školy Aromahead Institute. Pravidelně tu sdílíte velmi praktické recepty a videa. Aromaterapie se v České republice stává stále populárnější. S čím by měl podle vás naprostý laik doma začít? A na co by si měl dávat pozor?

AB: “Hodně záleží na prioritách daného člověka. Někdo chce ze svého domova odstranit chemikálie, a tak začne používat přírodní čisticí přípravky na bázi éterických olejů. Jiný si chce vyrábět vlastní produkty pro péči o pleť. A podle toho pak vybírá éterické oleje, které si pořídí. Pokud žádný záměr nemáte, pak radím, abyste si našli pár esencí, které vám voní a něco si o nich nastudovali. Zkuste je dát do rozprašovače, aromalampy nebo difuzéru, abyste věděli, jak působí na prostor. Pokud chcete éterické oleje používat na kůži, pak si kromě esencí pořiďte láhev jojobového oleje (Simmondsia chinensis). Ten sám o sobě není moc cítit a díky tomu vynikne vůně éterických olejů. Smíchejte pár kapek esencí s jojobou a získáte skvělou hydratační směs. To je skvělý způsob, jak začít!”

Andrea Butje u keříků růže damašské

 

Aromaterapie je vášeň a není vůbec těžké si nakoupit desítky éterických olejů a hydrolátů. Které ale podle vás běžný uživatel doma nejvíce ocení? Co patří do domácí lékárničky?

AB: “Další dobrá otázka – a odpověď bude pro každého jiná. Obecně bych vám doporučila, abyste si našli pět nebo šest olejů, které se vám líbí, a které se dají použít v mnoha variantách. Zde je několik mých tipů:

Levandule (Lavandula angustifolia) – levandule nedráždí pokožku a mírní všechny možné druhy bolesti a zánětů. Uklidňuje též naši mysl. Je to jeden z nejuniverzálnějších éterických olejů, které znám.

Cedrové dřevo (Juniperus virginiana) – cedr se též výborně hodí do směsí pro péči o pleť, zklidňuje zánět a poskytuje pocit emocionálního bezpečí.

Tea tree (Melaleuca alternifolia) – čajovník je taktéž citlivý k naší pokožce a je známý pro své antibakteriální účinky. Je skvělý na drobná poranění i jako přísada do přírodních čistitích přípravků.
 
Eukalyptus (Eucalyptus globulus) – eukalyptus je právem jedním z nejznámějších éterických olejů a to díky svému blahodárnému vlivu na dýchací ústrojí. Také zklidňuje záněty.

Pomeranč sladký (Citrus sinensis) – pokud do své sbírky chcete zařadit citrusový éterický olej, vřele doporučuji pomerančový. Vytváří vřelou atmosféru plnou důvěry. Je vhodný do čisticích přípravků, zmírňuje bolest a též přispívá ke zdravému zažívání.

Všechny výše zmíněné éterické oleje jsou vhodné k úklidu a na podporu dýchací soustavy. Takže vidíte, že i pár olejů stačí k vybudování velmi účinné sbírky.”

Které éterické oleje patří aktuálně mezi vaše favority? Ke které vůni byste se přirovnala?

AB: “Je těžké vypíchnout jen jeden olej. Ale v poslední době jsem si vážně oblíbila smrk černý (Picea mariana). Skvěle zmírňuje bolesti a je schopen v nás znovu rozproudit energii. Výborně se hodí do období dlouhé pošmourné zimy, kdy můžeme snadno propadnout pocitům únavy a ztráty motivace. A kdybych se měla přirovnat k nějakému éterickému oleji… V současné době si asi připadám jako směs levandule (Lavandula angustifolia) a limetky (Citrus aurantifolia). Levandule má velice pečující osobnost – jako někdo, kdo se stará o všechny kolem sebe a ví, jak je povzbudit. Limetka má zase velmi živý, osvěžující a veselý nádech. Přála bych si být kombinaci těchto dvou povah – na jedné straně pečující a na straně druhé tolik povzbudivé.”

Na závěr vás poprosím o novoroční přání čtenářům Kouzla vůní…. 

AB: “Všem přeji, aby byl rok 2018 pro ně šťastný! Doufám, že se stále budete cítit plní inspirace a odvahy postavit se za to, co je pro vás důležité. A nemohu si pomoci – musím se s vámi podělit o směs, která vám k tomu pomůže…

Směs do difuzéru pro probuzení vnitřního světla:
2 kapky oleje z kadidla (Boswellia carterii)
3 kapky oleje ze smrku černého (Picea mariana)
1 kapka oleje z limetky (Citrus aurantifolia)”

Andrea Butje…

… je mezinárodně uznávanou aromaterapeutkou a zakladatelkou Aromahead Institute, který studují lidé z celého světa. V roce 1995 se ve Francii setkala s Gabrielem Mojayem a tehdy se zamilovala do procesu destilace éterických olejů. Několik let pak cestovala po světě, aby přímo v destilériích hledala ty nejkvalitnější éterické oleje. Aromaterapii vyučuje od roku 1998. Vydala dvě knihy: v roce 2012 Essential Living – Aromatherapy Recipes for Health and Home a v roce 2017 druhou publikaci s názvem The Heart of Aromatherapy. Jejím velkým odkazem je budování celosvětové aromaterapeutické komunity prostřednictvím jejího webu, blogu a vzdělávacích kurzů. Alliance of International Aromatherapists (AIA) ji ocenila za celoživotní přínos aromaterapii.

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová, překlad: Soňa Nováková, Foto: archiv Andrey Butje.

Děkujeme za podporu Bezdoteku.cz, díky kterým jsme pro vás rozhovor připravili.

Značka BEZDOTEKU vyrábí inovativní výrobky, které prodává na českém a slovenském trhu již od roku 2012, téhož roku byla zároveň registrována na Úřadu průmyslového vlastnictví. Spokojenost zákazníků značky BEZDOTEKU je důkazem její kvality. Veškeré zboží se importuje z několika málo zemí, kde zajišťujeme výstupní kontrolu pro maximální spokojenost zákazníků.

Píšeme pro vás: Míša Lusílija Makulová – “Mým záměrem je naučit lidi lásce k aromaterapii” (rozhovor)

Symbolickou štafetu rozhovorů, ve kterých představujeme redaktorky Kouzla vůní, předávám tentokrát naší všemi uznávané šéfredaktorce Míše Lusíliji Makulové. Míša je duchovní “matkou” 🙂 tohoto online projektu – časopisu Kouzlo vůní a jeho neúnavnou a inspirující hybnou silou. Pro Kouzlo vůní také píše články z různých oblastí – příběhy z praxe, použití aromaterapie pro zvířata, postřehy z aromakonferencí apod. Podstatnou měrou se zasadila o vydání Zápisků z aromadeníku, které si můžete stáhnout také jako eBook.

Mladá, jemná, trochu vážná dívka… vždy sedí naproti mě o víkendech, které trávíme studiem aromaterapie. Na otázku, čím se zabývá v civilním životě, jaké má povolání, odpovídá, že osobním rozvojem. Mám z toho respekt, připadá mi, že “ví”, že se na mě podívá a vidí mi až do morku kostí 🙂

Nenechte se však mýlit její jemností! Za tou vážnou slupkou se skrývá veselá, energická a neuvěřitelně inspirativní holka. A občas taky tvrdá šéfka a manažerka, která nás donutí vydat ze sebe to nejlepší, překročit svou komfortní zónu, překvapit sami sebe… a já ji za to děkuji a dělám to ráda!

Pojďte se společně se mnou podívat, jak dalece nám Míša nechala pod svou slupku nahlédnout… stojí to za to!

Jako první by mě zajímalo, odkud pochází tvé jméno Lusílija? Je spojeno s nějakou událostí v tvém životě, proč ho nosíš?

Při vykuřování

“Předně díky Peti, že sis vybrala pro rozhovor mě, moc jsi mě tím potěšila! Lusílija se váže k začátku mojí současné práce. Psal se rok 2012 a kdo tehdy aspoň trošku sledoval duchovní dění, ví, že to byl rok přelomový. V roce 2012 jsme měli jako lidstvo projít transformací a já v tu dobu dokončovala tu svou. Hodně jsem meditovala, cvičila jógu, naučila se různé techniky a rozhodla jsem se věnovat terapiím s lidmi jako své profesi. Změnila jsem tedy práci, založila simbis a hledala i jméno své. Líbilo se mi, že lidi procházejí iniciací a dostanou své duchovní jméno, které jim tento přechod připomíná, ale zároveň jsem nechápala, proč by mi někdo cizí měl jméno dávat?

A tak jsem to vyřešila po svém. Sedla jsem si, požádala a automatickým písmem jsem dostala informace o jménu mojí duše. Pamatuju si přesně, jak jsem Lusílija písmenko po písmenku psala. Lusílija se tedy pro mě vztahuje k začátku mého tvoření. Zároveň je to jméno, které je se mnou věky. A připomíná mi, že jsme všichni v základu jednota, že tvoříme jediný celek. A navíc se mi s ním skvěle tvoří. Když si řeknu Michaela, myslím hlavou, když si ale řeknu Lusílija, proudí ke mě inspirace. Takže je to i taková má mantra a múza v jednom :-)”

Pokud si dobře vzpomínám, vystudovala jsi kartografii? Jak ses od tohoto oboru dostala k vedení seminářů osobního rozvoje a k aromaterapii?

Na kurzu Vůně přírody v Plzni

“Máš skvělou paměť! Nebyla to ale čistá kartografie, zaměřovala jsem se na GIS – geoinformační systémy, bavily mě databáze, ale na tuhle školu jsem se vlastně přihlásila kvůli matice, která mně na gymplu bavila a šla. Až na vejšce jsem ale zjistila, jak je strašně těžká! 😎 Když se ve škole ukázalo, že bych měla v mém dalším životě sedět za počítačem a klikat mapy (tak jsme tomu odborně říkali :-D), psát kódy, případně běhat v terénu (to mě bavilo nejvíc, ale v zimě bych to nezvládla), věděla jsem jisto jistě, že já potřebuju pracovat s lidmi a hledala jsem cestu, jak se k nim dostat.

Druhá moje přihláška tenkrát po gymplu putovala na pedagogickou fakultu, což je docela legrační, protože jsem ji zavrhla. Nicméně ještě při škole jsem začala učit motivační semináře pro dlouhodobě nezaměstnané, a to mě nesmírně bavilo a učení mě provází prakticky celou mojí prací. To, co mě nasměřovalo k mojí současné práci je také seminář, který jsem uspořádala na jaře 2012, ještě při práci v IT firmě. Jmenoval se “Kam jdeme?”.

A potom už od kurzů a terapií s lidmi byl jen krůček ke studiu aromaterapie. Od začátku jsem při terapiích začala používat aroma-směsi, pomáhaly lidem lépe se uvolnit a naladit do svého nitra, abychom se dostali do jejich podvědomí. Hledala jsem nějaký nástroj, který bych mohla dát lidem na doma, a pomohl by jim pokračovat o samotě s tématem, který jsme spolu řešili. Před Vánoci 2012 jsem umíchala svojí první kompozici “Světlo”, k Vánocům dostala 1. knihu o aromaterapii s věnováním, ať mi ukáže mou další cestu a po Vánocích mi přišly peníze za jednu zakázku, které jsem se rozhodla vložit do vzdělání, po kterém jsem už delší dobu pošilhávala – do Institutu aromaterapie.”

Ze studentky Institutu aromaterapie jsi dnes lektorkou aromaterapeutických kurzů, nabízíš aromamasáže a hlavně jsi také šéfredaktorkou elektronického časopisu Kouzlo vůní! Kdy se ten nápad přibližně zrodil a jak dlouho jsi ho nosila v hlavě?

Nejlepší nápady se rodí nad sklenkou něčeho dobrého – s Káťou a Aničkou z Kouzla vůní

“Mně moje práce nesmírně baví, Péťo (tedy snad kromě předvánočního shonu :-)). Na aromaterapii mě nejvíc fascinuje její “alchymistická část”, interakce mezi bylinami a lidmi, které jsou s každým naprosto individuální. Takže jsem svoje nadšení z aromaterapie začala šířit v rámci kurzů, při míchání směsí lidem a při aroma-masážích.

Jenže ouha, já jim vždycky na začátku musela vysvětlit, co to ta aromaterapie je a že to není aromalampa, jak vlastně s nimi oleje pracují uvnitř a v čem se liší aromaterapeut od člověka, který jim nabídne olej k očichání. Už někdy v zimě při škole mi přišla inspirace na vzdělávání lidí v této oblasti v rámci online projektu a věděla jsem, že chci začít tvořit s Káťou a Aničkou. Neměla jsem to ale rozmyšlený a pojmenovaný a nápad mi rok zrál v hlavě!!!

Při natáčení pro Kouzlo vůní – s Hankou Violkou a Káťou za foťákem

Mezitím jsme s kolegou Františkem z Plzně zkusili uspořádat v Plzni vzdělávací cyklus Týden s aromaterapií. Jenže přišlo tak málo lidí, že to byl absolutní propadák. To všechno bylo v roce 2015, když jsem dokončovala studium aromky. A na podzim přišlo znovu nutkání psát o aromaterapii a naučit tak lidi aromaterapii používat.

Osvěta aromaterapie je můj záměr od začátku a taky naučit lidi lásce k aromaterapii 🙂 K samotnému blogu mě motivovala kamarádka Jana Poncarová, která je skvělá copywriterka a já pro ni kdysi psala pro její časopis Sidonie. Pamatuju si, jak jsme seděly v kavárně Regner v Plzni a já jí říkala, že mám strach do toho jít a ona mě postrčila. Takže díky, Jani! Jen jsme se z blogu přejmenovaly na online časopis, protože slovo blog mi přišlo takové svazující. Zrovna minulý týden jsem našla starý diář z roku 2015 a v listopadu už je v něm zápis Kouzlo vůní – aromaterapie, bylinky, vykuřovadla. V únoru 2016 jsme koupili doménu, takže 26. 2. 2018 slavíme 2. narozeniny Kouzla vůní!

Bydlíš v domečku kousek od Plzně a máš také plno domácích zvířat – psa, kočky, indické běžce. Používáš aromaterapii i pro ně? Jakým způsobem a co Tě v tomto směru nejvíce překvapilo?

S kocourem Fífou – po kastraci čichal každý den cedr himalájský

“Tak pro kachny aromku nepoužívám! 😀 Vlastně ani nevím, jak dobrý mají čich, ale zrak a sluch mají perfektní. Ale pro kočky a fenku aromaterapii a byliny používáme. Co mě nejvíc překvapilo? Fascinuje mě systém nazývaný zoofarmakognozie, který do Čech přivezla Caroline Ingraham a který je postaven na tom, že zvíře si samo vybírá, co potřebuje pro to, aby bylo zdravé. Fascinuje mě, že tenhle mechanismus existuje, že je nám dán a na zvířatech jej můžeme pozorovat a popsat.

A úžasné je, že tenhle mechanismus funguje i u lidí, jen musíme být tak dobře naladěni – jako zvířata. Čili hodně odpočívat, vyhřívat se na slunci, hrát si s kytičkami a motýly a nepřemýšlet! Ale konkrétně mě třeba překvapilo, že náš kocour po kastraci, které jsme se bránili zuby nehty, ale neubránili se, protože chodil věčně potrhaný, několik dní čichal cedr himalájský. Obvykle totiž éterické oleje moc nemusí, ale cedr ho podle mě musel hormonálně stabilizovat. Zvládl to skvěle.”

Máš také zahrádku s bylinkovou spirálou, kterou Ti trochu závidím ?. Jaké bylinky tam pěstuješ a podělila by ses s čtenáři o svůj oblíbený bylinkový recept?

“Tu zahrádku nebo spirálu?? Protože jestli máš aspoň kousek vlastní půdy nebo třeba obecní prostor před domem, můžeš si tam spirálu jednoduše vyrobit!

Tip redakce: postavit spirálu si můžete podle našeho článku.

Bylinková spirálka – bylinky pro zdraví a krásu po celý rok

Bylinky teď odpočívají, i když na voňavý tymián si můžu zajít i přes zimu, to je perfektní. Vysadila jsem na ní několik různě voňavých druhů tymiánů, mateřídoušky a oregána, saturejku, yzop, rozmarýnu (letos jsem ji nechala venku a zatím drží), majoránku – trvalku, šalvěj, meduňku, třezalku, takové ty klasiky, které se ale vždycky hodí. V létě jsem měla prvně verbenu, tu miluju.

Občas zkusím něco cizokrajného, třeba macu nebo stévii, ale všechno mi sežerou slimáci, protože máme zahradu hned vedle řeky – proto máme ty indické běžce. Jediná šance je truhlík, takže ašvaganda a kotvičník byly letos v truhlíku u domu a samozřejmě bazalka a klasická majoránka, ty pěstuji každý rok ve velkém. Baví mě si vysazovat byliny, které jinak používám v aromaterapii a pozorovat je při jejich růstu. Dělám si z nich moc ráda výluhy ve vodě nebo je jen tak trhám a jím venku. Mám ale vysazené i jiné bylinky kolem domu.

Nakládané víno s aronií – vzadu vymacerovaná aronie s kořením

A můj oblíbený bylinkový recept? Rozhodně domácí bazalkové pesto! Nebo poslední dobou zkouším nakládaná vína s aronií, letos na Vánoce jsem to vytunila o super koření. Do 2 litrové sklenice nasypte 100 g aronie sušené nebo čerstvé, obojí funguje dobře, přidejte 10 tobolek kardamomu, 1/2 kůry skořice a asi 15 kuliček růžového pepře. Koření předtím lehce potlučte v hmoždíři. Přidejte 1/2 vanilkového lusku – nakrájeného. Vše zalijte lahví dobrého červeného vína (klidně sladší cabernet) a nechte macerovat 10 dní na světle na parapetu. Každý den s lahví zatočte, ať se víno promíchá. Poté slijte přes sítko a uchovávejte v chladu. Víno je perfektní na doplnění krve! Každému nádherně vonělo a chutnalo.”

Vím také, že ráda cestuješ, máš ráda hory i exotické kraje. Byla jsi také na Srí Lance , kde pěstují skořici a vyrábějí z ní éterický olej. Navštívila jsi přímo destilerii? Přivezla sis i nějaké jiné zajímavé éterické oleje?

S Tomem na Srí Lance (2016)

“K cestování mě přivedl Tom a je to naše společná láska. Cestujeme svobodně na vlastní pěst, je to větší sranda. Srí Lanka byla z pohledu aromaterapie hodně obohacující. Jen tak v jednom penzionku jsem potkala jasmín – nenápadný keřík s úžasnou vůní, v jiném kakaovník a na každém kroku jsme obdivovali frangipani a k tomu všechno to místní ovoce, to bylo něco pro mě. Srí Lanku jsme projeli během 3 týdnů skoro celou, byli jsme i v Kandy, městě, které je centrem koření a kde jsem konečně pochopila, jak má vypadat a chutnat správná skořice. Na radu Kateřiny Svobodové jsme zavítali do jedné z místních zahrad (botanical gardens), kde vám rádi ukáží rostliny ve svém přirozeném prostředí.

Všudypřítomné květy frangipani

Hned u vstupu nás čekala moje milovaná vanilka, potom skořicovník, pepřovník, zázvor, citronela nebo třeba kardamom. Celou zahradou vás provedou zdarma a pak vás zavedou do svého obchůdku s šíleně předraženými a nekvalitními éterickými oleji. Takže rada od Kateřiny Svobodové byla, nekupujte žádné éterické oleje, protože všechny kvalitní oleje jdou na export. Zajímavé a smutné je, že to samé nám říkal kamarád čajovník, že se na Srí Lance nedá koupit pořádný čaj, že jde vše na export. Já se stejně snažila shánět v Negombu éterické oleje a sehnala jsem vynikající citronelu, kterou místní hojně používají a santal, který mě něčím fascinoval, ale doma mi z něj bolela hlava. Po destilériích jsem se samozřejmě sháněla, ale nikam mě nepustili.”

Jsi pro mě ženou s neuvěřitelnou energií a záběrem. Nedávno jsi dokončila letní školu TČM. Co tě motivovalo k dalšímu prohlubování znalostí o tradiční čínské medicíně získané na Institutu?

Maruška s Otíkem při výuce TČM – to je názorná pomůcka pro výuku akupunkturních bodů!

“Já občas mívám takové pocity či našeptávání. Když jsem poprvé viděla Petra Nováka, který nám přednášel o mých už tenkrát milovaných 5 elementech, věděla jsem, že se od něj potřebuju něco naučit. V létě jsem tedy absolvovala letní školu Tradiční čínské medicíny v Beskydech, na které vyučoval. Byli tam tak úžasní lidé a tak obohacující informace, že jsem se rozhodla ve studiu pokračovat a jezdím jednou měsíčně do Ostravy (odkud mimochodem pochází můj Tom) a studuju 2 letý obor Diagnostik TČM. I když mám zatím pocit, že v tom hodně plavu, některé věci už mi začínají dávat smysl. Já totiž vždycky všechno potřebuju logicky pochopit. Od studia si slibuji zpřesnění diagnostiky lidí, kterou provádím před výběrem éterických olejů na míru a tím i lepší výsledky. Ale samozřejmě to obohacuje i mě samotnou a to velice. A navíc miluju otevřenost lidí na Moravě, jsou úžasně opravdoví a vřelí.”

Vždy, když masíruju, zapaluji si vonnou svíčku, kterou jsi vyrobila. Nejradši mám růžovou, harmonizující 4. čakru s éterickými oleji růže, mateřídoušky a myrhy. Jak dlouho už svíčky vyrábíš a s jakým záměrem k jejich výrobě přistupuješ?

O svíčky byl veliký zájem i na festivalu Aromaterapie & Bylinky v Brně

“Děkuju Peti, to mě moc těší! Rosu taky miluju, je v ní pravá růže absolue. I samotné vaření takových svíček s čistými éterickými oleji je úžasný zážitek. Svíčky vyrábím od roku 2012, první svíčky jsem vytvořila jako dárky k Vánocům. Ale jsem taková malovýroba, pomáhá mi akorát ségra a mamka ve špičce, jinak vařím pro radost. Záměr dávám každé várce svíček, kterou dělám takový, jaký odpovídá danému elementu nebo tématu. Ale konkrétně to vypadá jen tak, že se na to téma soustředím, někdy si něco mumlám a u toho míchám stříbrnou naběračkou určitý počet zamíchání. Vše se už děje samo, víc není potřeba.

Jinak jsou v nich jen čisté éterické oleje a přírodní palmový vosk, který mě sice mrzí, že je z palem, ale je to zbytkový produkt při rafinaci, což mě uklidňuje, a navíc je jako jediný vosk bezvonný a dobře se s éterickými oleji doplňuje. Kokosový ani sójový vosk mi nevyhovují a parafín samozřejmě vůbec, ten mému citlivému nosu smrdí, a navíc je při spalování toxický.”

A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?

S jasmínem

“Jako první mě napadl jasmín, to je můj oblíbenec. I když na dlouhý náročný trek v Himalájích jsem si brala mandarinku, abych to psychicky zvládla. To by pro mě byla taky dobrá vzpruha, ideálně tyhle 2 oleje dohromady ve směsi. Mimochodem, vyzkoušejte 1 kapku jasmínu auriculatum nebo sambac smíchat se 6-9 kapkami kvalitní mandarinky červené, to je úžasná věc.”

 

 

Míšo, děkuji moc za inspiraci a milé povídání! Vždy mě to neskutečně nakopne, moc si vážím našeho přátelství! Přeji Ti vše nej ve všem tvém konání a těším se na další společnou voňavou cestu s Kouzlem vůní!

Petra

Míša Lusílija Makulová (*1983)

Odborná aromaterapeutka, šéfredaktorka online časopisu Kouzlo vůní, lektorka kurzů osobního rozvoje a aromaterapie. Bydlí se svým milovaným mužem Tomem a domácím zvířectvem v domku ve Šťáhlavech u Plzně. Vystudovala Institut aromaterapie v Praze a nyní pokračuji ve vzdělávání v oboru Diagnostik TČM.

Ráda cestuje po světě na vlastní pěst a poznává místní lidi a neprozkoumaná místa. V Beskydech vlastní malou chajdu a můžete ji tam potkat v zimě na lyžích. Je vegetariánkou a vlastně mě ani nenapadá, že by měla nějaké neřesti! 🙂

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Petra Torová, Foto: Tom Makula, Michal Hala, Jana Pletánková, Káťa Polívková, archiv Lusílija.

Píšeme pro vás: Petra Torová – “Ráda inspiruji ostatní tím, co se mi osvědčilo” (rozhovor)

Mám radost představit vám v našem seriálu rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní další z nás. Petra Torová je autorkou článků například o přírodních parfémech či voňavé růži. Píše však především články plné receptů a jejích osobních zkušeností, zaměřuje se na výrobu domácí kosmetiky a dává tipy na roztomilé dárky. 

S Petrou Torovou jsem se seznámila na Institutu aromaterapie v Praze. Úplně mě zmrazila svým klidným a kultivovaným vystupováním a kořeněným humorem. Neustále na sobě pracuje a při svém zaměstnání manažerky systému kvality a životního prostředí stíhá ještě rozvíjet a zdokonalovat své koníčky a vášně. Petra na mě působí stejně jako její nejoblíbenější vůně, která má ten nejsilnější jinový náboj. O kterou vůní se jedná? Čtěte dále.

Píšeš krásné články o vůních a také kosmetických produktech, které sama vyrábíš. O čem tě baví psát nejvíce?

Není nad domácí mýdlo, jaké jiné než levandulové?

PT: “Děkuji. Popravdě, psaní článků není zrovna má oblíbená činnost, mnohem radši něco míchám, vyrábím, experimentuji. Témata, která mě oslovují, jsou různá. Většinou je to o tom, co mě samotnou baví, inspiruje, osvědčilo se mi, nebo mi třeba pomohlo při neduzích, a tak mám pocit, že by to mohlo zajímat a inspirovat taky ostatní. Z tohoto předpokladu vycházím i při výběru témat kurzů, kde předávám znalosti a osobní zkušenosti s éterickými i rostlinnými oleji a jejich použitím.”

Zájem o vůně jsi projevila již na vysoké škole. Na VŠCHT jsi pracovala na katedře Organické technologie v laboratoři vonných látek. Napadlo tě už tenkrát, že se budeš věnovat aromaterapii? Co tě vůbec navedlo k dalšímu studiu – aromaterapie?

Péťa si cestou na Bali splnila svůj sen.

PT: “Je pravdou, že mě vždycky nějakým způsobem zajímala chemie, fascinovalo mě, jak ze dvou látek vzniká třetí, úplně jiná. Na vysoké škole jsem pracovala jako pomocná vědecká síla v laboratoři, kde jsme se pokoušeli připravovat nové syntetické vonné látky. Má diplomová práce vznikala ve spolupráci s podnikem Aroma Praha. Tenkrát jsem ještě o aromaterapii vůbec nic netušila a myslím, že ani v té porevoluční době nebyla v naší republice moc rozšířená.

Teprve před asi 6 lety, když už moji synové byli větší, jsem se zase začala vracet ke svým koníčkům a mé zkoumání sebe sama mě zavedlo k přírodním vůním, bylinkám a přírodní kosmetice. Objevila jsem Institut aromaterapie v Praze, kde jsme se potkaly, a od té doby je to jedna velká a úžasná voňavá jízda (smích).”

Tvou nejoblíbenější květinou je růže. Je i tvá nejpoužívanější vůně růžová nebo upřednostňuješ i jiné tóny?

PT: “Ano, éterický olej z růže je opravdu mou jedničkou. Vnímám ho jako jemný ženský olej, léčící srdeční čakru, podporující sebelásku. Mám ráda ale i jiné éterické oleje, podle nálady i ročního období. Teď mám například namíchanou osobní vůni s ylang-ylangem, pačuli, kardamomem a sladkým pomerančem. Pro zimní období mám ráda sladší, kořeněné, prohřívající vůně.”

V minulém roce jsi procestovala ostrov Bali. Navštívila jsi také tamní destilerii éterických olejů? Přivezla sis odsud nějaké exotické oleje?

PT: “Cestou na Bali jsem si splnila svůj sen. Už před cestou jsem zjišťovala, zda je tam možno navštívit nějakou destilerii nebo farmu, ale bohužel ty se na Bali nenacházejí. Jen kávové plantáže (smích).

Absolvovala jsem však bylinkovou vycházku s místní průvodkyní, kde jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o tamních rostlinách a jejich použití. Následoval workshop ve firmě vyrábějící přírodní kosmetiku, kde jsme tyto rostliny zpracovávali. Balijci hodně používají pro udržení zdraví a krásy kokosový olej a kořeny kurkumy, galangalu a zázvoru, za kterých připravují tradiční nápoj tzv. jamu. Tento nápoj čistí krev, tonizuje, působí proti zánětům. Doporučuje se pít denně a je k dostání i na ulici.

Přivezla jsem si úchvatně vonící éterické oleje z champaky a frangipani, typických místních květin. Tradiční a typický pro Bali je i éterický olej z citrónové trávy a kajeputu, které tam lidé používají k odpuzování hmyzu a k léčení. Tyto éterické oleje jsou ale destilovány na Jávě nebo Sumatře.”

Ingredience pro výroby domácí kosmetiky na Bali

Chodily jsme spolu na Institut aromaterapie a tvořily pár, když jsme se učily různé masérské techniky. Pro mě zůstaneš vždy „má“ parťačka na masírování. Masíruješ také své zákaznice nebo se více věnuješ přípravě kosmetiky?

PT: “Ty zůstaneš taky mou nejoblíbenější masérkou! (smích) Aromamasáže také nabízím a mám pár pravidelných klientek, ale své těžiště teď vnímám v pořádání kurzů aromaterapie a přípravy přírodní kosmetiky, přírodních mýdel apod. Domácí příprava přírodních mýdel mě zvláště v poslední době hodně pohltila, moc mě to baví a vnímám to jako ohromně kreativní činnost. Je to další způsob, jak v různých kombinacích dle typu pokožky apod. použít rostlinné, éterické oleje a další přírodní suroviny.

Přírodní kosmetiku si připravuji většinou pro sebe a svou rodinu, obdarovávám taky všechny své kamarádky. Pro své klienty také v případě zájmu míchám masážní oleje, masti nebo jiné produkty na míru pro domácí použití.”

Tip redakce: Vyzkoušejte Pétinu oblíbenou domácí zubní pastu!

Institut aromaterapie jsi zakončila diplomovou prací na téma Použití éterických olejů při léčbě onemocnění způsobených mycoplasmaty. Mohla bys nám k tomu říct něco bližšího?

PT: “Téma diplomové práce bylo velmi zajímavé a praktické, protože jsem spolupracovala s gynekoložkou a do projektu se zapojily dobrovolně 2 ženy. Mycoplasmata jsou velmi malé mikroorganismy, které mohou v našem těle putovat a způsobovat celou řadu obtíží. Jsou sexuálně přenosné a my jsme se hlavně zabývaly jejich vlivem na ženské zdraví. Mohou totiž způsobovat výtoky, svědění, neplodnost, zamlklá těhotenství a celkově sexuální nepohodu.

Tento projekt trval téměř rok a u obou klientek došlo díky komplexnímu působení směsi éterických olejů, změnám v životosprávě a i díky urovnání a pochopení vztahů a souvislostí ve svém životě, ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Potvrdilo se, že směs antimikrobiálních éterických olejů – v tomto případě konkrétně tymiánu, saturejky, oregana a plodu hřebíčku – je účinným přírodním řešením nepříjemných jevů provázejících choroby ženského pohlavního ústrojí.”

Svoje zkušenosti Petra ráda předává na kurzech.

Vím, že jsi vegetariánka a (z mého pohledu) celkem striktní. Poradíš našim čtenářům, čím mohou nahradit ve svých domácích produktech živočišné ingredience jako jsou tuky, lanolin nebo včelí vosk?

PT: “Vegetariánkou jsem se stala před asi 5 lety a to proto, že mi maso přestalo chutnat. Nijak jsem to neplánovala, ani mě k tomu nevedl nějaký otřesný zážitek se zvířaty. Za striktní se nepovažuji, protože např. moji synové maso jedí a mě naštěstí nevadí jim ho připravovat. Vybrat si svou cestu musejí sami, do ničeho je nenutím. Já jím z živočišných výrobků sýry, vejce, med, mléčné výrobky.

V přírodní kosmetice používám včelí vosk i lanolin.  Vepřové sádlo nebo hovězí lůj bych nepoužívala ani v případě nevegetariánství. Raději pracuji s rostlinnými tuky – bambuckým, kakaovým máslem, kokosovým olejem a dalšími za studena lisovanými oleji jako jojobovým, mandlovým, arganovým apod. Pokud by ale klientka měla požadavek na veganskou variantu, pak se dá včelí vosk nahradit např. voskem karnaubským nebo rýžovým.

Péťu baví výroba domácí kosmetiky a mýdel. Ráda svoje zkušenosti předává také na kurzech.

Máš už dva téměř dospělé syny. Jak se oni jako muži dívají na aromaterapii? Zajímají se o ni?

PT: “Mí synové se o aromaterapii asi nejvíce zajímají v momentě, kdy potřebují namasírovat (smích)! Oba sportují, takže jim přijde masáž zad a nohou obzvláště vhod. Jinak to vnímají přirozeně, když vidí, jak využívám oleje já sama – do difuzéru, že u nás pořád něco voní, do masážních směsí při nachlazení i jiném neduhu, při přípravě kosmetiky. Inklinují samozřejmě spíše k “mužským” vůním, např. smrk černý, cedr atlas, jalovec. Teď jsem měla radost, že se mi povedl pánský deodorant se svěží vůní máty, tea tree a citrónu.”

Nedávno jsem na facebooku zaznamenala tvou Silvestrovskou fotku na běžkách. Oslavuješ nějak speciálně Nový rok? Co pro tebe příchod nového roku znamená?

PT: “Já mám moc ráda les a hory. Vždyť jsem taky “děvucha” z Beskyd (smích). Pokud je možnost, snažím se strávit konec roku na horách a projet se na běžkách nebo sjezdovkách. Vůně jehličnanů a ticho jsou nejlepším balzámem pro duši.

Na Silvestra si vždy projdu diář končícího roku, abych si připomněla, co jsem všechno zažila, co jsem procestovala, koho zajímavého potkala, co vytvořila a vyjádřila vděčnost za úžasný život, který žiju. Na Nový rok pak otevřu diář nový a zapíšu do něj svá přání, plány a těším se na další dobrodružství!

A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?

PT: “Určitě levanduli! Tady by se projevila má praktičnost – levanduli bych mohla použít pro zklidnění, když by mě přepadl strach či nespavost, pro použití na kůži v případě štípnutí nějakým hmyzem, říznutí nebo spálení od sluníčka. Je to můj éterický olej č. 1 v domácí lékárničce a nestačím žasnout nad jeho multifunkčností!

Péťa miluje levanduli, vzala by si ji i na pustý ostrov. Na fotce v Provence.

Petro, děkuji ti za rozhovor! Škoda, že se tak málo vídáme. Vedle tebe si vždycky připomenu, že nemám zapomínat být ženou, protože je to přirozeně krásné!

Petra Torová

Petra pochází z Ostravy,  ale už od dob vysokoškolských studií bydlí se svou rodinou v Kladně. Vystudovala Institut aromaterapie, v současnosti studuje Školu přírodních terapií v Českém Krumlově. Ráda se toulá přírodou, má ráda hory, sport – lyžování, in line bruslení, jógu a  cestování. Zajímá se o zdravý životní styl, o využití bylin a dalších přírodních prostředků pro zdraví, krásu a domácnost.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Veronika Němcová, foto: archiv Petry Torové.

Rozhovor: Tomáš Heger – “Při bylinaření se řídím lidovou moudrostí. Ve vědě zase fakty.”

Tomáše Hegera jsem potkala na bylinkovém kurzu před pár lety. Bylo mu 14, uměl poznat desetkrát víc bylinek než já a večer mi naservíroval nejlepší bobulový likér, jaký jsem kdy pila. Bylinářství propadl, když se v dětství snažil najít způsob, jak vyléčit své astma. Dneska se věnuje léčivkám dál. Studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Aromaterapeutickou komunitu si získat na zářijové konferenci Aromaterapie a imunita v Brně, kde přednášel o systémovém působení silic v těle člověka. A jisté je, že o něm ještě mnohé uslyšíme… 

Kolik rostlin znáš z hlavy?

TH: “Ou, tak to je těžké si vybavit. S rostlinami jsem se setkával už v přírodovědném kroužku, který jsem navštěvoval od 3. třídy, kde jsme se učili také o české květeně obecně, nejen o léčivkách. Jediné přesné číslo, co můžu říct, je, že na zkoušku z předmětu Léčivé rostliny jsme jich museli znát asi 190 s českým i latinským názvem.”

Vědec, bylinář. Čím si Tě bylinky získaly? Co Tě přesvědčilo o tom, že “to” funguje?

Perila křovitá byla jednou z bylin, kterou si Tomáš léčil astma.

TH: “Vědec jistě nejsem, ještě mě čeká spoustu let formálního studia. Léčivky jsou pro mě zajímavé proto, že u nich už z tradice předpokládáme nějakou biologickou aktivitu. Za tu zodpovídají obsahové látky rostliny. A to je pro mě ten zajímavý moment. Můžeme totiž hledat podstatu biologické aktivity a molekulární strukturu, která má tu biologickou aktivitu na svědomí. Mě osobně si byliny získaly, když jsem je vyzkoušel jako doplňkovou terapii při léčbě astmatu. Přiznám se, že mi klasická léčba moc nezabírala. Měl jsem původně jen alergii, ale postupně se mi přerodila až v astma. Jak jsem byl starší a začal nad tím sám uvažovat, vyzkoušel jsem změnit stravování a začal jsem používat byliny. Dnes astma nemám. Jediným pozůstatkem je, že nesmím hladit kočky, protože mi potom slzí oči. Ale to už je oproti předešlému stavu minimální omezení.”

Co Ti na Tvoje potíže nejvíc zabralo?

TH: “Myslím, že je to celková změna životního stylu. Nelze ten úspěch přisoudit něčemu konkrétnímu. Pomáhal mi ale např. vitamin C nebo byliny perila křovitá a morinda citrusolistá, užíval jsem i medicinální houby.”

Už na střední škole ses věnoval studiu vody nebo levandule. Která témata Tě zajímají nejvíc?

Tomáš Heger na konferenci v Brně destiloval levanduli

TH: “Levandule byla první bylina, kterou jsem začal zkoumat. Byla to taková náhoda – zrovna, když jsem se obrátil na Výzkumný ústav rostlinné výroby, že bych rád u nich vypracovával nějakou studentskou práci s tématem léčivek, tak kvetla levandule, a proto jsem začal pracovat právě s ní. Ústav měl navíc dlouholeté zkušenosti se šlechtěním této rostliny i vypracované analytické metody pro výzkum obsahových látek levandulové silice. Při zkoumání biologické aktivity mi pomohly další instituce, zejména Laboratoř růstových regulátorů, do které docházím dodnes a především pod vedením doktorky Lucie Rárové se zde mohu věnovat mnohým laboratorním metodám.”

Tip redakce: Nakoukněte pod pokličku konference Aromaterapie a Imunita, na které Tomáš přednášel

Čemu se dnes věnuješ při své univerzitní práci?

TH: “Zkoumal jsem asi 20 druhů rostlin s nepříliš probádanou aktivitou, momentálně se zaměřuji na jednu z toho, a to vrbovku úzkolistou, u které se snažíme prokázat, zda dokáže omezit aktivitu jisté membránové pumpy. Práce vypadá tak, že člověk sesbírá rostlinu, připraví extrakt a ten se následně podrobí několika laboratorním testům, např. se zkoumá, jak ovlivňuje růst nádorových buněk, k jakým změnám v nádorových buňkách dochází, jak dokáže extrakt potlačovat zánětlivou reakci a měří se i antioxidační kapacita. Pokud jsou testy pozitivní, snažíme se hledat, co v extraktu by za danou aktivitu mohlo být zodpovědné.”

Kombinace vědec bylinář může vzbuzovat trochu skepse mezi odbornými kruhy. Jak přijímají Tvoje propojování oborů?

Tomáš Heger na Malé Fatře, kde roste vzácná rozchodnice růžová.

TH: “Bylinkaření beru jako zálibu, která mě vytáhne do přírody. Tam moc nejde zaujmout vědecký přístup, pouze klasické bylinkářské dovednosti a zásady. Poznatky z vědeckých studií se totiž často nedají přímo implementovat na louku, to není ani jejich smyslem. V přírodě je každá rostlina jiná, liší se obsahem svých látek, Když si z ní uděláte nálev, řídíte se lidovou moudrostí a nevíte, co přesně obsahuje a v jakém množství a kolik z toho se vám vstřebá do těla. Tady se mnohdy nelze řídit vědeckými poznatky, protože prostě chybí. laboratoři k rostlinám ale přistupujeme vědecky, kdy se snažíme jejich biologickou aktivitu vyložit působením molekul. Je to totiž něco, co vědci již mohou uchopit a popsat. Něco, co se dá studovat. Takhle to přijímám a ke každému z těchto zájmů tedy přistupuji jinak.”

Na závěr Tě požádám o pár tipů. Co bys namíchal do bylinkového čaje na podporu imunity? Jaká je Tvoje oblíbená směs?

TH: “Nedostatečná imunita může mít u každého jinou příčinu a čaj nemusí být tou jedinou volbou. Z přírodních prostředků jsou vhodné polysacharidy z hub. Z rostlin můžeme uvést třeba kořen kozince blanitého. Člověk zlepší obranyschopnost také dostatkem spánku a odpočinku, stejně tak nesmíme opomenout zdraví střev, hlavně naši střevní mikroflóru. Suplementace vitaminy D a C zvláště v zimním období může také zlepšit imunitu.”

A co dalšího bys doporučil v době nachlazení?

TH: “Jistě nejznámější je třapatka, u které se v případě nachlazení tvrdí, že je vhodná pro prevenci, ale neúčinkuje při již započaté nemoci. Pokojová rostlina rýmovník je bohatá na silice s desinfekčním působením, což také dokáže při nachlazení pomoci. Chuťově skvělý je odvar z kořene zázvoru a kurkumy se skořicovou kůrou, do kterého můžeme přidat navíc hřebíček nebo badyán a nakonec jej osladit medem.

Nakonec bych rád řekl, že bylin je ale tolik, že každý si může najít pro něj vhodnou a nelze opravdu dělat kvalitní obecná doporučení, navíc musí být terapie vždy komplexní a užívání bylin může být nebezpečné v kombinaci s jistými léky, proto nerad podobná doporučení dělám. Čím více se o rostliny a jednotlivá onemocnění zajímám, tím více vidím různé faktory, které člověk musí zohlednit. Největší význam má ale jako při všem prevence.” 

Tomáš Heger…

… studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci a rád se věnuje rostlinám lidového léčitelství s potenciálním využitím v moderní medicíně. Přírodovědná témata z chemie a fyziky popularizuje v interaktivním muzeu vědy Pevnost poznání. Mezi další Tomášovy zájmy patří zelený čaj, zvláště rád popíjí ten japonský.

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová – pořadatelka Aromaterapie a bylinky. Zdroj foto: archiv autorky a Tomáše Hegera, Kouzlo vůní.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Píšeme pro vás: Veronika Němcová – “Přírodě je jedno odkud jsem přišla a kde teď žiju” (rozhovor)

Pokračujeme v sérii rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní. Tentokrát zpovídám Veroniku Němcovou, bylinkářku tělem i duší žijící jednou nohou v rakouských Alpách a druhou na jižní Moravě. Je naší specialistkou na voňavé seriály! Majoránka. Péče o vlasy. Růže. Témata, která Verča velmi poctivě, detailně a komplexně zpracovala do několikadílných pokračování.

Za těch pár let, co ji znám, stihla vystudovat pro mne nepochopitelné množství škol a kurzů. Od příštího roku bude vyučovat fytoterapii na Institutu aromaterapie v Praze. V Rakousku provozuje masérskou praxi, v Čechách vede kurzy. O tom, jak se to dá (nebo nedá) stíhat, co všechno se naučila (a stále učí) i jaké bylinky jsou pro ni nepostradatelné (či postradatelné), je tenhle rozhovor…

Dvě geologicky a klimaticky odlišná prostředí nabízejí rozličné druhy rostlin.
Vlevo v Bílých Karpatech, vpravo v Tyrolsku.

Co pro tebe znamená Kouzlo vůní?

VN: “Hodně. Rozhodně pohodové a zajímavé počteníčko, ale taky osvícení i renesanci aromaterapie a fytoterapie. Partu skvělých redaktorek, příležitost být v kontaktu se svými spolužačkami, noci u počítače, možnost poučného kreativního psaní pro veřejnost. A hlavně důkaz toho, že jakákoliv myšlenka je realizovatelná. A teď myslím na Míšu, zakladatelku Kouzla vůní.”

Jak jsi se k aromaterapii a bylinkám vlastně dostala?

VN: “Náhodou, štěstím a mojí umíněností. K užívání bylin jsem vedena nenásilně od mala. Po mateřské linii se u nás předávají recepty, ještě do nedávna i herbáře. Vždy jsem ke všemu čichala.

Když jsem byla na mateřské (prý dovolené), potřebovala jsem se jednou nějak odreagovat. Zašla jsem si poprvé v životě na kosmetiku. Chtěla jsem se jen nechat hýčkat. Mladá slečna používala přírodní kosmetiku a dala mi prospekt, kde byl odkaz na stránky aromaterapie. Doma jsem se koukla, co to vůbec ta aromaterapie je, a pročetla si osnovy studia. A pak už jsem si jenom řekla to moje: Jo! To chcu!

Aktuálně jsi ozdobena titulem “profesionální aromaterapeut”. Vím, kolik je za tím práce. Co bylo pro tebe na té vzdělávací cestě nejtěžší?

VN: “Psaní závěrečných prací a cestování. Čím jsem starší, tím náročnější je pro mě sedět několik hodin za volantem a pak celý den v lavici. A i když se už tolik netrápím sepisováním poznatků a jejich kompletováním, pořád je to úkol, který mi někdy dokáže otrávit večer nebo i celou noc. Zejména když v kalendáři vidím, jak se blíží termín odevzdání.”

Od příštího roku 2018 budeš vyučovat Fytoterapii na Institutu aromaterapie, což je škola, která nás dala dohromady. Jaké jsou tvoje pocity, očekávání?

VN: “Pocity jsou smíšené, ale očekávám satisfakci (smích). Jsem moc vděčná, že můžu zase učit. Navíc o bylinkách, a ještě k tomu na Institutu, který mi dal jiný životní směr.

Nejde ale jen o mě, takže cítím bázeň před vedením. Nechtěla bych je zklamat, ani posluchače a už vůbec ne sebe. Přirozeně chci být dobrá. Takže se snažím, abych zanechala znalosti užitečné, holisticky pojaté, pokud možno nové, a to vše tak, aniž bych někomu podsouvala můj vlastní názor. To není zas tak lehký úkol. Cítím zodpovědnost za to, co předávám dál

Právě dávám dohromady skripta a občas si tak pro sebe říkám: Co sis to zas na sebe ušila za bič? Na druhou stranu výzvy mám ráda, takže si v tom tak trochu i libuju.”

Žiješ hlavně v Rakousku, v horách, uprostřed přírody. Pocházíš z Moravy. Zvládáš to “přepínání” mezi kulturami? Vnímáš nějaké výrazné rozdíly?

„Často se cítím, jako bych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě.“

VN: “Ano, jsou to naprosté kontrasty. Je zajímavé pozorovat, jak geografické prostředí ovlivňuje charakter lidí, kteří v něm žijí. V Tyrolsku žijeme ve vesničce na konci trogu, tedy údolí vzniklého ledovcem. Všude, kam se podíváš, se tyčí vysoké hory, v zimě tu končí cesta. Když se chceš rozhlédnout do dálky, musíš se vždy vyškrábat strmou cestou nahoru. Ale když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie. V ten moment víš, že tě přijaly a za tvou dřinu ti povolily něco, co tam dole nikdy nespatříš.

Na jižní Moravě pobýváme na nejteplejším místě ČR, dřívější významné křižovatce cest. Na otevřené rovině s širokým výhledem do dálky. Nejbližší kopce, které u nás vidíš, jsou vinice. Je tam mnohem uvolněnější atmosféra a úrodná zem nabízí větší pohostinnost.

A jestli zvládám přepínat? Ne, moc to nezvládám. Přestože se obklopuji skvělými lidmi, cítím se často buď rozpolcená, nebo odstrčená. Jako kdybych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě, který už nepatří sem a nikdy nebude patřit tam. Asi proto jsem nejraději v přírodě. Jí je to úplně jedno, odkud jsem přišla a kde právě žiju.”

Jako aktivní masérka v lyžařském středisku ošetřuješ velkou skupinu lidí. Co nejčastěji používáš na namožené lyžařské nebo běžecké nohy?

VN: ” Vždy mám po ruce macerát z arniky a třezalky tečkované. Oba působí dobře i na naraženiny, uvolňují křeče a namožené svaly. Jinak zákazníkovi tvořím olej podle jeho výběru.”

TIP redakce: Arniky roste v Alpách požehnaně, jak jí Veronika sbírá a co všechno o ní ví se můžete dozvědět v jejím článku.

“Po náročném lyžařském dni lidé preferují chladivé, osvěžující vůně, které ale v konečném důsledku prohřívají – máta peprná, kafr, eukalyptus globulus, rozmarýn, borovice limba (Zirbe). Tyto nabízím, protože velmi dobře fungují. Také levandule a geránium má dobré uvolňující účinky a pozitivní ohlas především u žen. Skvělá je i majoránka, ale zjistila jsem, že mě jako masérku uspává.”

Když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie.
Nejraději tráví čas se svou rodinou venku

Ve svých článcích zmiňuješ, že také ošetřuješ klienty v paliativní péči, co bys pro ně ze své zkušenosti doporučila? 

VN: “Navštěvuji občas lidi v hospicech, většinou uvězněné na lůžku. Tito lidé se doslova nudí a jen čekají na svou smrt, přáli by si být doma. V první řadě ode mě očekávají rozhovor a zabavení.

Součástí péče je tedy delší výběr olejů. Rozebíráme, co jim které připomínají, nejčastěji právě to, co mají doma. To je velmi individuální. Jako základ kompozic používám silice růže a nardu v mandlovém oleji, někdy také helichrysum.”

TIP redakce: “Tím byl pomazán Ježíš Kristus” – nard je vůně velmi duchovní, povznášející a sváteční. Veronika o něm psala před rokem v čase svátečním.

O čem tě nejvíc baví psát? A co na nás chystáš?

Do Česka jezdí nejen kvůli rodině, ale také pořádá různé workshopy.

VN: “Mám takovou, řekla bych praktickou úchylku, že si zapisuju všechno. Zážitky, dojmy, zaslechnutou informaci, výroky lidí, cestu, sen… Prostě cokoliv, když mám po ruce něco k psaní a zaujme mě to. A pak si někdy jen tak sednu a napíšu z těch svých poznámek článek nebo úvahu nebo reportáž.

Teď zrovna píšeme s dětmi pohádku. A pro čtenáře Kouzla vůní právě upravuji článek o tom, jak ÉO růže přitahuje peníze. To jsem si jen tak chtěla ověřit právě jednu zachycenou informaci a vznikla z toho moje osobní tříletá studie.”

Obdivuju tvůj přístup k rodinnému životu. Máš dvě úžasné holčičky. Jaké bylinky a esence jsou u vás doma nepostradatelné?

VN: “Děkuji! Jsem si vědoma, jaký dar jsem získala. Esencí máme doma asi kolem stovky a už jsou pro mě nepostradatelné všechny (smích). Je to naše hlavní domácí lékárnička. Nejčastěji používáme citrusy, dětem voní myrha a růže bílá.

S bylinami to nijak nehrotím. Málokdy jdu něco konkrétního sbírat cíleně. Tedy až na kořeny a březovou vodu. Jinak si většinu léčivek, co máme doma, přineseme jen tak z pobytu venku. Nosívám u sebe nůžky a když vidím, že je na pěkném místě něčeho hojně a je hezky, bereme to s sebou. Děti pomáhají, a tak se toho sejde ne málo. A co nenasbíráme, to většinou nějak přijde…

I když teď mě napadá, že vlastně arniku máme všude – doma, v autě i v brašničce na kole.”

TIP redakce: Veronika je ryzí praktik, její články jsou plné receptů většinou i s domácí foto dokumentací. Kompletní přehled článků najdete tady.

Budeš vysazena na pustý ostrov, jednu esenci, kterou bys určitě vzala s sebou…

VN: “Asi tě překvapím, ale žádnou. Mohla by se mi zkazit! (smích) Já bych pak truchlila, až by mi došla. S esencemi pracuji téměř denně a pokaždé mám já osobně chuť na něco jiného. Nemám mezi éterickými oleji žádného favorita, ani takový, který by mi nevoněl. Ale jako univerzální bych viděla levanduli nebo růži. Jenže já se nerada balím. A jak se znám, já bych si i na tom pustém ostrově něco našla. Nebo by si to našlo mě!”

Verčo, díky moc za to popovídání! Jsi pro mě velkou inspirací a vždy je potěšení se s tebou potkat. Jsem moc ráda, že se známe… Díky tobě jsem poznala například bylinku všedobr a sviští sádlo. A to rozhodně není málo!

Kateřina

Veronika Němcová

Kräuterpraktikerin – Ischgl (Rakousko), Strážnice na Moravě

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do ČR vystudovala geografii pro pedagogy a na mateřské dovolené absolvovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na konferencích AČA i na zahraničních kurzech o Feng-Shui.

Co o sobě říká? „Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon, a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“ 

Pár slov o Kouzlu vůní

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který v sobě nosila jeho šéfredaktorka Michaela Lusílija Makulová celý dlouhý rok. V letošním roce se společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá úsilí? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

TIP redakce: Voňavé seriály od Veroniky pro Kouzlo vůní

Píšeme pro vás: Kateřina Polívková – “Tu pravou vůni poznáte” (rozhovor)

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který jsem v sobě nosila celý dlouhý rok. V letošním roce se naše společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá práce? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

Dovolte tedy, abychom se vám postupně představily 🙂 Nasdílíme o nás pár zajímavostí ze zákulisí. Těšíte se? Začínáme Kateřinou Polívkovou, naší “facebook a canva master” (jak jí říkám) a trpělivé podpoře pro všechny naše redaktorky ohledně jejich článků. Káťa je masérkou a aromaterapeutkou, provozuje eshop a svoji praxi má v Praze na Vinohradech. Možná ji znáte z Radosty či Obchodu pro radost, který dlouhé roky vlastnila. Díky aromaterapii se však její cesta úplně změnila… a já jsem neodolala se ji zeptat na palčivé otázky ohledně sociálních sítí, ale i na její cestu k aromaterapii a bylinkám.

Kateřina se svojí fenkou Koníkem

Káťo, pověz nám na začátek, co máš v Kouzlu vůní na starosti a co tě na této práci nejvíc naplňuje?

KP: “Hlavně mne naplňuje možnost zprostředkovat lidem, co jsem o vůních sama poznala. A to, jak zkvalitňují život příjemnou cestou… Kouzlem vůní jsem od prvopočátku doslova okouzlena a setkání lidí okolo tohohle projektu považuji za dar z aroma nebes… A moc za ně děkuji!

A co mám na starosti? Na denní bázi se starám o publikování vybraných článku, o koncepci příspěvků na Facebooku, občas vytvořím nějaký obrázek… Trochu to vázne, času je málo :-)”

Zaznamenala jsem kolem mě u pár lidí odchod ze sociálních sítí, jaký je myslíš další trend?

Káťa při míchání vůně na míru

KP: “Stejně jako všechno možné na světě, i sociální sítě mohou ovládat i pomáhat. Záleží na každém, jak si nastavuje svůj čas, prostor, zájem apod. Ať chceme nebo ne, žijeme v době internetové. Pokud je tady nástroj spojující lidi, poskytující informace i zábavu, proč ho rozumně nevyužít? Nevidím rozdíl mezi čtením “blbých” příspěvků na FB, sledování “blbých” pořadů v TV nebo pročítáním Blesku… Vybíráme si sami.”

V čem ty osobně vnímáš přínos sociálních sítí a co tě na nich naopak obtěžuje?

KP: “Jediné, co mně stran sociálních sítí obtěžuje, je asi stěžování si na sociální sítě… Připadá mi to trochu jako alibismus. Jenže to je taková naše česká “klasika” hledat viníka všude kolem. I když upřímně za sebe říkám, že jistou závislost jsem na sobě taky vypozorovala. Ve chvíli, kdy jsem ucítila, že mě ovládá, dala jsem se na ústup. K aplikacím, co hlídají čas trávený na sítích, to nedošlo. Stačilo zapojit zdravý rozum a trochu vůle.

A velké plus sociálních sítí je to, že vím u lidí, které mám ráda, co dělají. O jejich projektech, koncertech, představeních apod. Jednoduše na jednom místě. V reálu absolutně nemám čas tohle sledovat. Navíc jsou pro mne sociální sítě pracovní nástroj, jak dát vědět třeba o workshopech, co pořádám. A s potěšením sdílím zajímavé věci dál. Myslím tím opravdu zajímavé a přínosné.”

Pojďme k aromaterapii… ta je již dlouhou dobu součástí tvého života. Kdy tvé srdce poprvé zahořelo?

Káťa při workshopu, také se vám zdá, že tančí? To jen, vypráví o vůních

KP: “Tak to si už snad ani nepamatuji… Matně si vzpomínám, že kdysi před více než 20 lety jsem si docela pěkně popálila kůži tehdy dováženým tea tree olejem (dnes bych řekla pochybné kvality). A vůně jsou pro mě důležité celoživotně, když to trochu přeženu, očichávala jsem vždycky všechno a všechny… Ale celkově se to tak nějak propojilo při setkání s vykuřovadly, někdy před 12 lety odhaduji. Tehdy se mi začaly otvírat nové světy a ty voněly tisíciletou aromatickou zkušeností lidstva.

Mám z té doby dva hodně intenzivní vonné zážitky. Jeden, když jsem doma zapálila orlářkové dřívko (agarwood nebo česky také orličín, aktuálně nedostupné), ta nepopsatelná vůně spustila doslova film pocitů a obrazů zpátky i dopředu v čase… Druhý, když jsem si pořádně čichla esence z meduňky lékařské, tahle vůně jako by naplnila moje srdce svěží a léčivou zelení. Jo a mívám příjemné čichové halucinace, prostě se mi tu a tam v nose zjeví vůně, bez příčiny, bez zdroje… To se asi probouzí čichová paměť.”

V čem vidíš nyní největší přínos aromaterapie oproti jiným terapiím?

KP: “Asi bych to takhle neformulovala. Každý má svou cestu. I k sebe-léčení. Někdo prostě potřebuje potkat “léčitele-šarlatána”, odevzdat mu velké částky, aby přišel na to, že pomoct si může jenom sám. Někdo zas zkouší celý život všechny možné metody a terapie, nikde není spokojen a hledá a hledá…

Aromaterapie má podle mne výhodu v tom, že “to pravé” prostě cítíte. Vyhovuje mi, že k cíli vedou různé cesty. Dík obsahu látek v éterických olejích se účinky překrývají, lze je kombinovat, použít to, co klientovi opravdu voní. To se mi moc líbí. Ale můj přístup je hodně individuální, myslím, že kdyby se moji klienti někde sešli a vyprávěli by si o tom, co s nimi dělám, každý by měl úplně jiný příběh…”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti články o vykuřovadlech

Ve své praxi se zaměřuješ mj. na bolesti zad, jaké oleje bys doporučila masérům ne-aromaterapeutům, ale i pro domácí použití?

KP: “Rozhodně domácí třezalkový macerát, to je poklad! A nějaký univerzální recept? Ono je to s těmi zády složitější… Kde bolí, proč bolí, jak dlouho, jak často. O směsi se rozhoduju na základě mnoha kritérií. Myslím, že rozmarýnem se nic nepokazí. Na úlevu od bolestí ráda používám i hřebíčkovou esenci, ale jen ve velmi malém množství, tedy vysokém ředění (2 kapky na 30 ml nosného oleje).”

Nepoužíváš pouze éterické oleje, ale hodně pracuješ i s rostlinnými oleji a také vykuřovadly. Jací jsou tví osobní miláčci, bez kterých nedokážeš žít?

Káťa s vůněmi

KP: “Můj top rostlinný olej? Jojobový! Univerzální a skvělý. Jen se nejí. Takže přidávám konopný a dýňový, jako výborné doplňky stravy…

A vykuřovadla? Kdo někdy viděl moje sbírky, asi pochopí, jak těžké je vybrat jen něco. Ale tady asi vyhrává klasika kadidlo a myrha. Ovšem pak se dostáváme dále a máme tady mnoho druhů kadidel a několik variant myrhy… Ale to je na celý další rozhovor :-)”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti 7 tipů na rostlinné oleje v péči o pleť

A na závěr jak jinak… jaký éterický olej je tvůj top a vzala by sis ho s sebou vzala na pustý ostrov?

KP: “A jéje… Téhle otázky (tradiční dotaz Kouzla vůní) jsem se obávala… No, kdybych si mohla vybrat pustý ostrov (což asi nejde), tak bych si vybrala olej blízký místu ztroskotání. To proto, že rostliny v oblasti svého původního výskytu mají největší sílu. A v časech bloumání pustým ostrovem bych se od té místní vůně učila… Ale tato varianta je málo pravděpodobná, takže bych si vzala pačuli nebo nard, abych zůstala v klidu.”

Děkuji, Káťo, za rozhovor, za naši spolupráci a za naše přátelství!

Příští měsíc se můžete těšit na vyzpovídání další z našeho tria – Annu Krutovou.

Kateřina Polívková (nar. 1972)

Kateřina je masérka a aromaterapeutka přímo z Prahy. Více než 10 let provozuje obchod s originálním sortimentem i aromaterapií – v současné době ve formě eshopu. Studovala Institut aromaterapie a v aromaterapii se našla, protože spojuje vůně a doteky – působení síly rostlin a léčivého lidského kontaktu. Kromě masáží, aromaterapie a vykuřování pořádá workshopy a píše články s vlastními poznatky a zkušenostmi. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů a v asociaci působí také jako facebookový specialista.

Káťa je velkou milovnicí dobrého jídla a taky zvířat, proto je dlouhá léta vegetariánka (dříve veganka). Její opravdovou vášní je červená barva, do které se odívá. Narodila se v Praze a žije na Vinohradech se svojí fenkou Koník.

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Polívkové.