Éterické oleje jako insekticidy

Kateřina Svobodová Brooker: Jak využít éterické oleje jako insekticidy #19

Jaký vliv mají na hmyz éterické oleje a proč jim dát přednost před syntetickými insekticidy? A které éterické oleje doporučujeme využít proti komárům, mravencům a dalším druhům hmyzu?

Začtěte se do volného pokračování seriálu Fascinující svět aromatických rostlin. Tvoří ho pro vás Kateřina Svobodová Brooker. Předchozí díl najdete tady. (For english version scroll down.)

Fascinující svět aromatických rostlin – část XIX.

Esenciální oleje jako potenciální insekticidy

Syntetické insekticidy se používají pro hubení škůdců po mnoho let. Vyvinula se však řada environmentálních, ekonomických a zdravotních problémů, včetně přetrvávání reziduí, rozvoje odolnosti vůči škůdcům a poškození necílových organismů. Z těchto důvodů vyvolala značný zájem možnost použití rostlinného materiálu nebo rostlinných extraktů jako náhrady syntetických insekticidů.

Je známo, že složky rostlinných éterických olejů ovlivňují behaviorální reakce škůdců. Jedná se zejména o monoterpeny, seskviterpeny a deriváty terpenů.

Éterické oleje mohou ovlivnit hmyz jako jedovaté látky (smrtící), jako repelenty (odstrašující prostředky, které způsobují, že hmyz se vyhýbá kontaktu s cílovým druhem; zahrnuje to i antifeedantní aktivity) nebo jako modifikátory chování. Tyto mění normální vzorce aktivity škůdců a obvykle působí na smyslový nervový systém hmyzu.

V minulosti se rostlinné extrakty používaly v domácnostech. Například v roce 1640 bylo psáno, že škůdci, jako jsou šatní moli, Tinea pellionella, byli odpuzováni ovocem z citroníku (Citrus limon) a dalšími členy rodiny Rutaceae. Jinými příklady z historie jsou Chrysanthemum coccineum, známý jako „perský hmyzí prášek“; bazalka (Ocimum suave) a hřebíček (Eugenia aromatica) byly použity pro hubení škůdců v uskladněné kukuřici v Africe, rozmarýn (Rosmarinus officinalis) jako repelent proti šatním molům v Latinské Americe a máta polej (Mentha pulegium) proti blechám.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Většina monoterpenů je příjemně aromatická a vykazuje nízkou nebo žádnou toxicitu pro savce. Díky tomu jsou dobrými kandidáty pro použití jako insekticidy pro hubení škůdců v potravinářských výrobcích, v budovách, na lodích, v letadlech, na oděvech a v půdě. V posledních letech bylo provedeno mnoho pokusů s brouky, mouchami, blechami a různými druhy hmyzu, včetně jejich larev, vajíček nebo jiných vývojových stádií, které testovaly biologickou aktivitu éterických olejů jako přírodních pesticidů. Éterické oleje a jejich složky jsou aktivní ve velmi nízkých koncentracích v závislosti na druhu hmyzu. Toto rozmezí může být mezi 0,01 – 5 % w/v.

Chemické složky s vysokou insekticidní aktivitou zahrnují 1,8-cineol, bornyl-acetát, p-cymen, gama-terpinen, kamfor, karvon, apiol, myristin, karvacrol, limonen, pulegon, linalool, myrcen, alfa-terpineol, thymol a různé sesquiterpeny. Bylo prokázáno, že směs chemických složek vykazuje vyšší insekticidní aktivitu (synergismus); tato skutečnost naznačuje, že směs 2 nebo 3 éterických olejů by mohla být účinnější.

Využití může být ve formě výparů (např. difuzér), kouře nebo jako kontaktní prostředek (sprej). Můžete si vymyslet své vlastní přípravky – například když cestuji, vezmu s sebou několik éterických olejů, které používám ve směsi jako prostředek proti mravencům a jinému hmyzu (jednoduše vytvořte úzkou „řeku“ z éterických olejů podél dveří, okna nebo jiných vstupních bodů); 40 rozdrcených hřebíčků v malé lahvičce Alpy je levný a účinný repelent; sprej do skleníku nebo na pokojové rostliny zabíjí většinu škůdců.

Éterické oleje, které již nejsou vhodné pro použití na kůži, lze použít i po datu spotřeby jako prostředky proti hmyzu! To je dobrý způsob, jak využít staré éterické oleje.

Příklady éterických olejů používaných jako insekticidy

  • Česnek (Allium sativum)
  • Kopr (Anethum graveolens)
  • Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
  • Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) *
  • Měsíček lékařský (Calendula officinalis) *
  • Pomerančovník hořký (Citrus aurantium)
  • Koriandr (Coriandrum sativum)
  • Citronová tráva (Cymbopogon citratus) *
  • Eukalyptus citronovonný (Eucalyptus citriodora) *
  • Eukalyptus globulus (Eucalyptus globulus) *
  • Fenykl (Foeniculum vulgare)
  • Geranium (Pelargonium) *
  • Yzop (Hyssopus officinalis)
  • Levandule lékařská (Lavandula officinalis) *
  • Verbena (Lippia citriodora) *
  • Heřmánek pravý (Matricaria recutita)
  • Meduňka (Melissa oficinalis) *
  • Máta polej (Mentha pulegium)
  • Máta peprná (Mentha piperita) *
  • Šanta kočičí (Nepeta cataria) *
  • Bazalka pravá (Ocimum basilicum) *
  • Oregano (Origanum majorana) *
  • Anýz (Pimpinella anisum)
  • Borovice těžká (Pinus ponderosa)
  • Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) *
  • Routa vonná (Ruta graveolens)
  • Mateřídouška citronovonná (Thymus citriodora) *
  • Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
  • Hřebíček (Syzygium aromaticum) *
  • Řimbaba obecná (Tanacetum parthenium) *
  • Vratič obecný (Tanacetum vulgare) *

* Tyto rostliny působí specificky jako repelenty proti komárům.

Co jsou semiochemikálie?

Semiochemikálie jsou chemické sloučeniny, které mění chování škůdců prostřednictvím netoxických způsobů působení. Patří sem sloučeniny, které napodobují feromony škůdců, interagují s chuťovými receptory a jiným způsobem mění návyky hmyzu, např. zastavují embryonální vývoj, zabraňují larvám v tom, aby se uvolnily z vajíčka atd.

 

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Autorka s eukalyptovým stromem v Austrálii

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2020 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Amazing Aromatic Plants – part XVIII.

Melaleuca

The genus is predominantly Australian, but some species occur in Asia, South East Asia and the Pacific region. About 230 species are currently described, mainly distributed in Australia. Commercially exploited are M. alternifolia (tea tree oil), M cajuputi (cajuput oil) and M. quinquenervia (niaouli oil). Occasionally, there are on the market M. bracteata (high in methyl eugenol, up to 97%), M. linariifola (terpinen-4-ol 32-42%, g-terpinene 18-25%, a-terpinene 8-12%, 1,8-cineole 4-8%) and M. dissitiflora (terpinene-4-ol 30-52%, g-terpinene 13-20%, a-terpinene 6-10%, 1,8-cineole 3-15%).

Melaleuca cajuputi

This is a medium size tree. It occurs naturally in Burma and Thailand through South East Asia to northern Australia and has been introduced to a number of other countries, particularly India. It favours moist to swampy conditions and it is very vigorous. Leaf oil content is between 0.5 – 3.0 % (v/w). The main component is 1,8-cineole (45-65%) with the sesquiterpene alcohols globulol 1-9%, viridiflorol 1-16% and spathulenol 1-30%. Composition differs widely depending on the chemotypes and the region. Commercial oil supplies are obtained both from wild trees and plantations, mainly in Vietnam and Indonesia. Production for the world market can reach up to 200 tonnes per annum. It is used locally as an insect repellent, insecticide and in the treatment of intestinal worms. The Australian Aborigines used preparations from the leaves for treatment of aches and pains and inhaled the aromatic vapours from crushed leaves for nasal and bronchial congestion.

M. cajuputi has been widely misnamed or misidentified, most commonly with M. leucadendron. Often the planting material is not of the correct type. In Australia, 3 subspecies whose oils differ are recognized: M. cajuputi subsp. cajuputi, subsp. cumingiana (very variable oil with low or no 1,8-cineole) and subsp. platyphylla (with a-pinene 35- 73%).

Genetic resources

The Australian Tree Seed Centre of CSIRO Forestry and Forest Products, in collaboration with the Indonesian Forest Tree Improvement and Research and Development Institute, is assembling range-wide seed collections of M. cajuputi for plantation development.

One hectare of plantation produces about 7.5 tonnes of cajuput leaves that yield 60-65 kg of oil. Plantations are established with about 5000 initial stems per ha, grown from seeds and consequently cultivated as a coppice.

Melaleuce quinquenervia (Niaouli)

This is also known as broad-leaved paperbark. It is a tree of 8-12 m high, and the leaf oil yield is between 1.5-3.5 % (v/w). There are several chemotypes of this species and they differ substantially in their composition. The tree grows on the east coast of Australia, in the southern coastal areas of Papua New Guinea and in New Caledonia. It favours swampy sites and is very resilient. It usually coexists with other Melaleuca and Eucalyptus species. It was used traditionally for pulmonary infections, colds and bronchitis. It also has strong biostatic and bactericidal activity for selected bacterial species.

The most important oil is sold commercially as Niaouli oil and is produced on the island of New Caledonia. Leaves are harvested from natural stands. The distilled oil as of a white, pale or greenish yellow colour, and generally resembles eucalyptus oil. The Australian oil is almost identical.

Chemical composition of niaouli (%)

  • Limonene 2-8
  • a-terpineol 3-20) (chemotype 3 constitutes up to 30% of the oil)
  • Terpinene-4-ol 1-5
  • Globulol 7-26 (chemotype 2 constitutes up to 30% of the oil)
  • Viridiflorol 2-4
  • 1,8-cineole 4-75 (chemotype 1 constitutes 60-75% of the oil)

Leptospermum

The genus Leptospermum includes about 80 species, most native to Australia, but two occurring in South East Asia, one in Papua New Guinea and one in New Zealand. Most are aromatic but only a few have been cultivated for their EO.

L. petersonii (Lemon tea tree)

This is commonly known as the lemon-scented tea tree. It is a shrub or small tree and is distributed in north-eastern Australia; it is also used as a popular garden plant. It can adapt to a wide range of environmental conditions and can be grown as a commercial crop. Vegetative propagation is essential to keep the required oil quality. Oil yield is approximately 1.5% (v/w) and two cuts per season give about 400 kg of EO/ha. The Australian type oil has 46% of citral and 34% of citronellal, but other chemotypes also exist, with gamma terpinene, geraniol and very low levels of citral and citronellal.

The main use of this oil is in perfumery and toiletries. Citral is also used to produce ionones – scent of violets. Common adulterants of crude oil are Eucalyptus citriodora, lemongrass and citronella oils.

Kajeput, niaouli, lemon tea tree

Kateřina Svobodová Brooker: Kajeput, niaouli a lemon tea tree #18

V minulém díle seriálu jsme se zaměřili na čajovníkový éterický olej, tea tree. Dnes se podíváme na jeho příbuzné – kajeput, niaouli a lemon tea tree. Jakým způsobem se pěstují, čím jsou výjimečné a jaké je hlavní použití jejich éterických olejů?

Začtěte se do volného pokračování seriálu Fascinující svět aromatických rostlin zaměřeného na tradiční oleje Austrálie. Tvoří ho pro vás Kateřina Svobodová Brooker. Předchozí díl najdete tady. (For english version scroll down.)

Fascinující svět aromatických rostlin – část XVIII.

Rod Melaleuca

Tento rod je převážně australský, ale některé druhy se vyskytují v Asii, jihovýchodní Asii a v tichomořské oblasti. V současné době je popsáno asi 230 druhů,  většina z nich se nachází v Austrálii. Komerčně využívané jsou: tea tree / čajovník (Melaleuca alternifolia), kajeput (Melaleuca cajuputi) a niaouli (Melaleuca quinquenervia).

Na trhu jsou občas Melaleuca bracteata (s vysokým obsahem methyl eugenolu, až 97 %), Melaleuca linariifola (terpinen-4-ol 32–42 %, g-terpinen 18–25 %, a-terpinen 8–12 %, 1,8-cineol 4–8 %) a Melaleuca dissitiflora (terpinen-4-ol 30–52 %, g-terpinen 13–20 %, a-terpinen 6–10 %, 1,8-cineol 3–15 %).

Tip redakce: Článek o tea tree najdete tady.

Kajeput (Melaleuca cajuputi), Foto: autorka

Kajeput (Melaleuca cajuputi)

Kajeput (Melaleuca cajuputi), Foto: autorka

Toto je strom střední velikosti. Vyskytuje se přirozeně v Barmě a Thajsku, jihovýchodní Asii i severní Austrálii a byl zaveden do řady dalších zemí, zejména do Indie. Upřednostňuje vlhké až bažinaté podmínky a je velmi adaptabilní.

Obsah oleje z listů je mezi 0,5–3,0 % (v/w). Hlavní složkou je 1,8-cineol (45–65 %) se seskviterpenovými alkoholy, globulol 1–9 %, viridiflorol 1–16 % a spathulenol 1–30 %. Složení se velmi liší v závislosti na chemotypech a regionu. Komerční zásoby  éterického oleje se získávají jak z divokých stromů, tak z plantáží, zejména ve Vietnamu, Indonésii a Indii. Produkce na světovém trhu může dosáhnout až 200 tun ročně.

Používá se lokálně jako odpuzovač hmyzu, insekticid a při léčbě střevních červů. Australští domorodci používali přípravky z listů k léčbě bolesti v různých částech těla a inhalovali aromatické páry z drcených listů při nosním a bronchiálním onemocnění.

Melaleuca cajuputi je běžně zaměňován nebo míchán, nejčastěji s Melaleuca leucadendron. Výsadbový materiál často není správného typu. V Austrálii jsou uznávány 3 poddruhy, jejichž oleje se liší: Melaleuca cajuputi subsp. cajuputi, subsp. cumingiana (velmi variabilní olej s nízkým nebo žádným 1,8-cineolem) a subsp. platyphylla (s a-pinenem 35–73 %).

Genetické zdroje

Australské centrum pro výsev a pěstování  stromů (CSIRO Forestry and Forest Products) ve spolupráci s Indonéským institutem pro zlepšování a vývoj lesních stromů  (Indonesian Forest Tree Improvement and Research and Development Institute) shromažďuje kolekce semen Melaleuca cajuputi pro zakládání a rozvoj plantáží.

Jeden hektar plantáže produkuje asi 7,5 tun listů kajeputu, které poskytují 60–65 kg oleje. Rostliny se zakládají z asi 5 000 počátečních stonků na hektar, které se pěstují ze semen a následně se pěstují jako výmladkový les.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Niaouli (Melaleuca quinquenervia), Foto: autorka

Niaouli (Melaleuca quinquenervia)

Tento druh je také známý pod jménem širokolistý strom s papírovou kůrou (broad leaved paperbark). Je to strom o výšce 8–12 m.

Výtěžek oleje z listů je mezi 1,5–3,5 % (v/w). Existuje několik chemotypů tohoto druhu a jejich složení se podstatně liší. Strom roste na východním pobřeží Austrálie, v jižních pobřežních oblastech Papuy-Nové Guiney a v Nové Kaledonii. Upřednostňuje bažinaté prostředí a je velmi odolný.

Obvykle koexistuje s jinými druhy Melaleuca a Eucalyptus. Tyto listy byly používány tradičně pro plicní infekce, nachlazení a bronchitidu. Má také silnou biostatickou a baktericidní aktivitu pro vybrané bakteriální druhy.

Nejdůležitější éterický olej se komerčně prodává pod jménem Niaouli a vyrábí se na ostrově Nová Kaledonie. Listy jsou sklízeny z přírodních porostů. Destilovaný olej je ve formě bílé, světle nebo zelenavě žluté barvy a obvykle se podobá eukalyptovému oleji. Australsky éterický olej je téměř identický.

Chemické složení niaouli (%)

  • Limonene 2–8
  • a-terpineol  3–20 (chemotype 3 obsahuje 30 % z éterického oleje)
  • Terpinene-4-ol  1–5
  • Globulol 7–26 (chemotype 2 obsahuje 30 % z éterického oleje)
  • Viridiflorol 2–4
  • 1,8-cineole 4–75 (chemotype 1 obsahuje 30 % z éterického oleje)
Lemon tea tree (Leptospermum petersonii), Foto: Wikimedia commons

Rod Leptospermum

Rod Leptospermum zahrnuje asi 80 druhů, nejvíce původních v Austrálii, ale dva vyskytující se v jihovýchodní Asii, jeden v Papui Nové Guineji a jeden na Novém Zélandu. Většina z nich je aromatická, ale jen málo z nich bylo pěstováno pro jejich éterické oleje.

Lemon tea tree (Leptospermum petersonii)

Lemon tea tree (Leptospermum petersonii), Foto: autorka

Tento druh  je obvykle známý pod jménem lemon tea tree. Je to keř nebo malý strom a je rozšířen v severovýchodní Austrálii; používá se také jako oblíbená zahradní rostlina. Může se přizpůsobit širokému spektru podmínek a pěstuje se  jako komerční plodina. Vegetativní rozmnožování je nezbytné pro udržení požadované kvality oleje.

Výtěžek oleje je přibližně 1,5% (v/w) a dva řezy za sezónu dávají asi 400 kg EO/ha. Olej australského typu obsahuje 46 % citralu a 34 % citronellalu, ale existují i jiné chemotypy, s gama terpinenem, geraniolem a velmi nízkými hladinami citralu a citronellalu.

Hlavním použitím tohoto oleje jsou parfumerie a toaletní potřeby. Citral se také používá k výrobě iononů – vůně fialek. Běžnými falsifikátory tohoto oleje jsou eucalyptus citronovonný, citronové trávy a citronelly.

Lemon tea tree (Leptospermum petersonii), Foto: autorka
Lemon tea tree (Leptospermum petersonii), Foto: autorka

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Autorka s eukalyptovým stromem v Austrálii

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2020 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Amazing Aromatic Plants – part XVIII.

Melaleuca

The genus is predominantly Australian, but some species occur in Asia, South East Asia and the Pacific region. About 230 species are currently described, mainly distributed in Australia. Commercially exploited are M. alternifolia (tea tree oil), M cajuputi (cajuput oil) and M. quinquenervia (niaouli oil). Occasionally, there are on the market M. bracteata (high in methyl eugenol, up to 97%),  M. linariifola  (terpinen-4-ol 32-42%, g-terpinene  18-25%, a-terpinene 8-12%, 1,8-cineole  4-8%)  and M. dissitiflora (terpinene-4-ol 30-52%, g-terpinene  13-20%,  a-terpinene  6-10%,  1,8-cineole  3-15%).

Melaleuca cajuputi

This is a medium size tree. It occurs naturally in Burma and Thailand through South East Asia to northern Australia and has been introduced to a number of other countries, particularly India. It favours moist to swampy conditions and it is very vigorous. Leaf oil content is between 0.5 – 3.0 % (v/w). The main component is 1,8-cineole (45-65%) with the sesquiterpene alcohols globulol 1-9%, viridiflorol  1-16% and spathulenol 1-30%. Composition differs widely depending on the chemotypes and the region.  Commercial oil supplies are obtained both from wild trees and plantations, mainly in Vietnam and Indonesia.  Production for the world market can reach up to 200 tonnes per annum.  It is used locally as an insect repellent, insecticide and in the treatment of intestinal worms. The Australian Aborigines used preparations from the leaves for treatment of aches and pains and inhaled the aromatic vapours from crushed leaves for nasal and bronchial congestion.

M. cajuputi has been widely misnamed or misidentified, most commonly with M. leucadendron. Often the planting material is not of the correct type. In Australia, 3 subspecies whose oils differ are recognized: M. cajuputi subsp. cajuputi, subsp. cumingiana (very variable oil with low or no 1,8-cineole) and subsp. platyphylla (with a-pinene 35- 73%).

Genetic resources

The Australian Tree Seed Centre of CSIRO Forestry and Forest Products, in collaboration with the Indonesian Forest Tree Improvement and Research and Development Institute, is assembling range-wide seed collections of M. cajuputi  for plantation development.

One hectare of plantation produces about 7.5 tonnes of cajuput leaves that yield 60-65 kg of oil. Plantations are established with about 5000 initial stems per ha, grown from seeds and consequently cultivated as a coppice.

Melaleuce quinquenervia (Niaouli)

This is also known as broad-leaved paperbark. It is a tree of 8-12 m high, and the leaf oil yield is between 1.5-3.5 % (v/w). There are several chemotypes of this species and they differ substantially in their composition. The tree grows on the east coast of Australia,  in the southern coastal areas of Papua New Guinea  and in New Caledonia. It favours swampy sites and is very resilient. It usually coexists with other Melaleuca and Eucalyptus species. It was used traditionally for pulmonary infections, colds and bronchitis. It also has strong biostatic and bactericidal activity for selected bacterial species.

The most important oil is sold commercially as Niaouli oil and is produced on the island of New Caledonia. Leaves are harvested from natural stands.  The distilled oil as of a white, pale or greenish yellow colour, and generally resembles eucalyptus oil. The Australian oil is almost identical.

Chemical composition of niaouli (%)

  • Limonene 2-8
  • a-terpineol  3-20)  (chemotype 3 constitutes up to 30% of the oil)
  • Terpinene-4-ol  1-5
  • Globulol 7-26  (chemotype 2 constitutes up to 30% of the oil)
  • Viridiflorol 2-4
  • 1,8-cineole  4-75   (chemotype 1 constitutes 60-75% of the oil)

Leptospermum

The genus Leptospermum includes about 80 species, most native to Australia, but two occurring in South East Asia, one in Papua New Guinea and one in New Zealand. Most are aromatic but only a few have been cultivated for their EO.

L. petersonii (Lemon tea tree)

This is commonly known as the lemon-scented tea tree. It is a shrub or small tree and is distributed in north-eastern Australia; it is also used as a popular garden plant. It can adapt to a wide range of environmental conditions and can be grown as a commercial crop. Vegetative propagation is essential to keep the required oil quality. Oil yield is approximately 1.5% (v/w) and two cuts per season give about 400 kg of EO/ha.  The Australian type oil has 46% of citral and 34% of citronellal, but other chemotypes also exist, with gamma terpinene, geraniol and very low levels of citral and citronellal.

The main use of this oil is in perfumery and toiletries. Citral is also used to produce ionones – scent of violets. Common adulterants of crude oil are Eucalyptus citriodora, lemongrass and citronella oils.

Kateřina Svobodová Brooker: Tea tree jako éterický olej #17

Tea tree je bezesporu jedním z nejběžnějších éterických olejů. Jak se pěstují čajovníky, z nichž se éterický olej vyrábí? Jak olej správně skladovat a pro jaké vlastnosti je oblíbený už po celá staletí?

Začtěte se do volného pokračování seriálu Fascinující svět aromatických rostlin tentokrát zaměřeného na tradiční oleje Austrálie. Tvoří ho pro vás Kateřina Svobodová Brooker. Předchozí díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – část XVII.

Tea Tree; rod Melaleuca

Tea tree, foto: Wikimedia commons

Rod Melaleuca byl pojmenován Linaeusem v roce 1767. Tento rod se skládá přibližně z 230 druhů, z nichž asi 220 je endemických pro pevninskou Austrálii a Tasmánii.

Původně pochází z deštných subtropických oblastí. Stromy jsou ale odolné i vůči suchu, mohou přežít záplavy a oheň. Ve svém přirozeném prostředí dorůstají do výšky 5–8 metrů.

 

Pěstování čajovníku

Pro pěstování na velkých plochách jsou sazenice pečlivě vybírány pro správný chemotyp. Optimální populace je asi 35 000 – 36 000 stromů na ha, rostliny jsou zavlažovány, hnojeny a sklízeny, když jsou vysoké asi 1 až 2 m. Sklizená biomasa by mohla průměrně činit asi 20–25 t/ha, což poskytne výtěžek oleje 200 kg/ha. Výtěžek oleje v rostlinné hmotě se pohybuje mezi 3–7 % (v/w).

Na nových plantážích se dosáhne úplných výnosů ve 3. nebo 4. roce. Sklizeň zahrnuje řezání celého stromu do výše asi 20 cm od země a sekání materiálu pro destilaci na délky 10–30 mm.  Strom má silnou regenerační  schopnost a nové výhonky se začnou objevovat během několika týdnů.

Plantáže tea tree, foto: Wikimedia commons

Éterický olej tea tree

Tea tree, foto: autorka

Termín tea tree oil je vyhrazen pro olej typu Melaleuca Terpinen-4-ol, distilovaný z M. alternifolia, M. linariifolia a M. dissitiflora nebo jiných druhů Melaleuca, které produkují olej odpovídající normě ISO (International Standards Organization 1996). Prvním popsaným druhem skupiny byl M. linariifolia, Smith v roce 1797, z oblasti Sydney (Austrálie). Geograficky je skupina přirozeně rozšířená po Austrálii a Nový Jižní Wales je ústředním regionem pro komerční pěstování.

Esenciální olej se vykupuje a prodává na základě obsahu 1,8-cineolu (max. 15 %, obvykle 0,5–5 %) a terpinenu-4-olu (minimálně 30 %, obvykle 40–70 %). Pěstování správného chemotypu zajišťuje vysokou kvalitu éterického oleje. Kromě toho obsahuje Melaleuca přibližně 12 % seskviterpenoidů (aromadendren, leden, delta-kaden, bicykclogermakren).

Optimální stabilita oleje je zajištěna skladováním na chladném, tmavém a suchém místě v inertních nádobách (nerezová ocel, sklo). Správné skladování vede k vysoké kvalitě oleje po dobu několika let. Oxidace oleje je doprovázena tvorbou krystalů a vysokou hladinou p-cymenu (nad 5 %).

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Biologická aktivita

Domorodci (Aborigenees) léčili kožní infekce přikládáním rozdrcených listů na zranění a zakrytím teplým bahenním obalem. Brzy osadníci také používali tento lék. Kapitán Cook používal listy čajovníku k přípravě kořenitého čaje.

Tea tree, foto: autorka

Během 2. světové války byl olej začleněn do armádních a námořních lékárniček pro léčbu v tropických oblastech. Vědecké studie potvrzují antiseptické, antimikrobiální, protiplísňové, protizánětlivé a antioxidační účinky spolu s netoxickými a nedráždivými vlastnostmi.

V mnoha studiích je MIC (minimální inhibiční koncentrace) obvykle v rozmezí 0,5–1,0% (obj./obj.). Při koncentraci 1 až 5 % a více (až 25 %) se po celém světě používá pro antiseptické, protiplísňové a akné ošetření, v široké škále kosmetických prostředků a výrobků pro osobní péči, péči o vlasy, ošetření rukou a těla, přírodní deodoranty, v ústní hygieně, po slunečním spálení, při hojení ran a dalších produktech.

Tea tree, foto: autorka

Velká péče musí být věnována solubilizaci, stabilitě složení a balení k zajištění maximálního využití bioaktivity oleje. Řada společností používá tento EO a byly popsány formulace spolu s poznatkem, že olej, pokud se používá v produktu při 0,5 % v/v nebo vyšším, může eliminovat potřebu pro konzervační látku.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Autorka s eukalyptových stromem v Austrálii

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2020 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Amazing Aromatic Plants – part XVII.

Tea Tree; The Genus Melaleuca

Melaleuca was established as a genus by Linaeus in 1767. It consists of about 230 species, of which about 220 are endemic to mainland Australia and Tasmania. It was originally a native tree of wet sub-tropical areas. Tea trees are hardy perennial plants, drought tolerant, can survive flooding and fire. In their natural habitat they can grow to 5-8m.

For the large scale production, nursery seedling are carefully selected for the right chemotype. Optimum population is about 35000 – 36000 trees per ha, plants are irrigated, fertilized and harvested when they are about 1-2 m high. Harvested biomass could average about 20-25t/ha and this will give an oil yield of about 200 kg/ha per harvest.  Oil yield varies from 3 – 7 % (v/w).  In new plantations, full yields are achieved in the 3rd or 4th year. Harvesting involves cutting the whole tree to about 20 cm from the ground and chopping the material  for distillation into 10-30mm lengths. Tea tree has a strong coppicing ability and new shoots begin to appear within a few weeks.

The term tea tree is reserved for oil of Melaleuca Terpinen-4-ol Type, derived from M. alternifolia, M. linariifolia and M. dissitiflora or other species of Melaleuca that  give oil conforming to the ISO Standard (International Standards Organization 1996). The first described species of the group was M. linariifolia, by Smith in 1797, from the Sydney region (Australia). Geographically, the group is naturally widespread over Australia and New South Wales is the central region for commercial growing.

Most tea tree oil is bought and sold on the basis of 1,8-cineole (max 15%, usually 0.5 – 5%) and terpinene-4-ol (minimum 30%, usually 40 – 70%) contents. Cultivation of the right chemotype ensures a high quality of the EO. In addition, Melaleuca contains up to approximately 12% of sesquiterpenoids (aromadendrene, ledene, delta-cadinene, bicyclogermacrene). Optimum oil stability is ensured by storage in a cool, dark dry place in inert containers (stainless steel, glass).  Correct storage results in oil of high quality for several years. Oxidation of the oil is accompanied by formation of crystals and a high level of p-cymene (over 5%).

Biological activity

Tha Aborigines treated skin infections by crushing leaves over the injury and covering it with a warm mudpack. The early settlers also used this remedy. Captain Cook used the leaves of the tea tree to brew a spicy tea. During the 2nd World War, the oil was incorporated into army and navy first-aid kits for use in tropical regions. Scientific studies confirm the antiseptic, antimicrobial, antifungal, anti-inflammatory and antioxidant actions  together with  non-toxic and non-irritating properties.  In many studies the MIC (minimum inhibitory concentration is typically in the range of 0.5-1.0 % v/v. At a concentration of  1- 5% and more (up to 25%) it is used worldwide for antiseptic, antifungal and acne treatment, in a wide range of cosmetics and personal care products, hair care, hand and body  treatments, natural deodorants,   in oral hygiene, after sun care,  wound healing, and other products. Great care must be taken with solubilisation, formulation stability and packaging to ensure maximum utilisation of the bioactivity of the oil. Numerous companies are using tea tree oil and the formulations have been described, together with the fact that the oil, when used in a product at 0.5% v/v or greater, may eliminate the need to add a preservative.

Zdroje:

  • Chemical variability and biological activities of Eucalyptus ssp EO, Barbosa LCA et al Review: Molecules, MDPI 2016 claudinei@ifes.edu.br
  • Medicinal Plants of the Australian Aboriginal Dharawal People Exhibiting Anti-inflammatory Activity, Akhtar, MA et al Evidence-based Complementary and Alternative Medicine Vol 2016, Article ID 2935403 8pp, Dpt of Pharmacology, School of Medicine, Western Sydney University, Sydney, NSW, g.muench@westernsydney.edu.au

Kateřina Svobodová Brooker: Eukalyptus – éterický olej proti zánětům i astmatu #16

Eukalyptové éterické oleje jsou v aromaterapii velmi oblíbené. Tradiční použití eukalyptových listů na zánětlivé infekce potvrzuje i moderní výzkum. Eukalyptový olej je silně antibakteriální a antivirový. V článku se dozvíte, jaký éterický olej z eukalyptu vybrat pro domácí použití.

Začtěte se do volného pokračování seriálu Fascinující svět aromatických rostlin. Tvoří ho pro vás Kateřina Svobodová Brooker ze svého nechtěného uvěznění v Austrálii. Předchozí díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – část XVI.

Seznamte se s eukalypty

Rod Eucalyptus (čeleď Myrtaceae) je zastoupen 900 druhy a poddruhy. Pochází z Austrálie a pěstuje se po celém světě. Komerčně bylo využito přibližně pouze 20 druhů. Éterické oleje z eukalyptů, které se používají ve farmaceutických výrobcích, jsou bohaté na 1,8-cineol, zatímco ty, které se používají v parfumerii, jsou bohaté na citronellal, citral a geranyl acetát.

Další důležité biologické aktivity eukalyptu zahrnují antimikrobiální, insekticidní, akaricidní a herbicidní účinky.

Pozn. redakce: antimikrobiální = působící proti mikroorganismům, tj. proti bakteriím, virům, houbám a parazitům; akaricidní = působící proti roztočům; herbicidní = působící proti plevelům.

Éterické oleje z eukalyptů jsou komplexní směsi 20–80 sloučenin a výtěžek éterického oleje se pohybuje v rozmezí 0,06–7 % (v/w).

Pozn. redakce: v/w = objem v ml / váha destilovaného materiálu.

Tradiční použití eukalyptů

Australští domorodci (Aborigenees) používali mnoho druhů rostlin k léčbě různých nemocí, včetně zánětlivých infekcí. Za tímto účelem byly použity listy eukalyptu a léčená onemocnění zahrnovala nachlazení, horečku, bolest na hrudi, kloubech a svalech, potíže s dýcháním, astma, průjem a ranní nevolnost.

Listy stromů mladší než 7 let byly páleny na mírném ohni a kouř byl vdechován. Listy sebrané ze starších stromů se povařily, nechaly vychladnout a otíraly se s nimi nebo se přikládaly na postižené části těla.

Eukalyptový les v Austrálii, foto: autorka

Léčba chronického zánětu rostlinnými zdroji a eukalypty

Chronický zánět přispívá k mnohočetným muskuloskeletálním (svalově-kosterním) a neurodegenerativním onemocněním souvisejícím se stárnutím, kardiovaskulárním onemocněním, astmatem, revmatoidní artritidou a zánětlivým onemocněním střev. Chronická neuroinflamace (zánětlivé onemocnění nervů) je také přičítána Parkinsonovým a Alzheimerovým chorobám a obsedantně-kompulzivním poruchám (OCD).

Farmakoterapie zánětlivých stavů je založena hlavně na nesteroidních lécích, jejichž dlouhodobé použití má různé nepříznivé účinky. Je nutné vyvinout nová a bezpečnější nesteroidní protizánětlivá léčiva.

Eukalyptové listy, foto: autorka

V posledních letech se zintenzivnilo hledání nových protizánětlivých léčiv z celé řady rostlinných zdrojů a bylo zjištěno, že různé sekundární metabolity rostlin, včetně apigeninu (celer, cibule), kurkuminu (kurkuma), cinamaldehydu (skořice) a resveratrolu (vinná réva, arašídy, černý rybíz, borůvky, kakao), potlačují zánětlivé reakce (extrakty z celeru Apium graveolens, zázvoru Zingiber officinale, Zingiber zerumbet).

Rostliny používané australskými domorodými Dharawaly k léčbě zánětlivých stavů byly vyhodnoceny z hlediska jejich účinnosti.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Eukalypty v boji proti zánětlivým procesům

Ethanolické extrakty ze 17 druhů eukalyptů byly testovány z hlediska jejich schopnosti inhibovat syntézu oxidu dusnatého (nitric oxide) a nekrotického nádorovitého alfa faktoru v makrofázích (tj. při indikaci zánětlivých procesů). Rostlinný material (čerstvé listy) byl sbírán v přírodním prostředí v Novém Jižním Walesu v Austrálii pod vedením botanika a Aboriginal Elder Frances Bodkinové.

Nejúčinnější inhibiční účinek na oxid dusnatý byl prokázán u:

  • Eucalyptus benthamii (alfa-pinene 54 %, viridiflorol 17 %, 1,8-cineole 10 %),

následně u:

  • Eucalyptus bosistoana (% neuvedena),
  • Eucalyptus botryoides (p-cymene 20 %, eudesmol 15 %, 1,8-cineole 13 %),
  • Eucalyptus saligna (1,8-cineole 93 %, limonene 3 %),
  • Eucalyptus smithii (1,8-cineole 78 %, limonene 6 %) ,
  • Eucalyptus umbra (% neuvedena),
  • Eucalyptus viminalis (1,8-cineole 85 %).

Tato skupina měla také nejslibnější výsledky pro inhibiční aktivitu na TNF-alfa. Oba silné účinky byly přičítány 1,8-cineolu a pravděpodobně také směsi minoritních složek v těchto extraktech nebo v éterických olejích.

V současné době, kdy roste poptávka po terapiích z přírodních produktů, jsou tyto výsledky povzbudivé a naznačují, že je třeba dalšího výzkumu možných protizánětlivých účinků extraktů a éterických olejů z druhů Eukalyptu.

Druhy eukalyptů, které mají vysoký obsah 1,8-cineolu (50–95 %)

  1. Eucalyptus camaldulensis (často využíván v aromaterapii)
  2. Eucalyptus cineorifolia
  3. Eucalyptus dumosa
  4. Eucalyptus elaephora
  5. Eucalyptus globulus (často využíván v aromaterapii)
  6. Eucalyptus leucoxylon
  7. Eucalyptus oleosa
  8. Eucalyptus polybracta (často využíván v aromaterapii)
  9. Eucalyptus radiata var. cineole (často využíván v aromaterapii)
  10. Eucalyptus sideroxylon
  11. Eucalyptus smithii (často využíván v aromaterapii)

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Autorka s eukalyptovým stromem v Austrálii

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2020 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Amazing Aromatic Plants – part XVI.

The Eucalyptus genus (family Myrtaceae) is represented by 900 species and subspecies. It is native to Australia and cultivated worldwide. Only 20 species have been commercially exploited. The eucalyptus EOs that are utilized in pharmaceuticals are rich in 1,8-cineole, whereas those used in perfumery are rich in citronellal, citral and geranyl acetate. Other important biological activities include antimicrobial, insecticidal, acaricidal and herbicidal.

EOs of Eucalyptus species are complex mixtures of 20-80 compounds, and the yield of EO ranges from 0.06 – 7% (v/w).

Australian Aboriginal people used many plant species for the treatment of various conditions, including inflammatory infections. For this purpose the Eucalyptus leaves were used and diseases treated included colds, fever, chest, joint and muscle pain, breathing difficulties, asthma, diarrhea and morning sickness.

The leaves of trees younger than 7 years old were placed on a low fire and the smoke was inhaled. Leaves collected from mature trees were collected, boiled, allowed to cool and rubbed on the affected parts of the body.

Chronic inflammation contributes to multiple ageing-related musculoskeletal and neurodegenerative diseases, cardiovascular diseases, asthma, rheumatoid arthritis and inflammatory bowel disease. Chronic neuroinflammation has been attributed to Parkinson’s and Alzheimer  diseases and obsessive-compulsive disorders. Pharmacotherapy of inflammatory conditions is based mainly on nonsteroidal drugs, whose prolonged uses have various adverse effects. There is a critical need to develop novel and safer nonsteroidal anti-inflammatory drugs. In recent years, the search for novel anti-inflammatory drugs from a wide range of medicinal plant resources has been intensified and a variety of plant secondary metabolites, including apigenin, curcumin, cinnamaledehyde and resveratrol have been found to suppress inflammatory responses (extracts from Apium graveolens, Zingiber zerumbet, Z. officinale). Plants used by the Australian Aboriginal Dharawal people for the treatment of inflammatory conditions were evaluated for their activities.

Ethanolic extracts from 17 Eucalyptus species were assessed for their capacity to inhibit nitric oxide synthesis and tumor necrosis factor alfa in macrophages. Plants (fresh leaves material) were collected from the natural environment in New South Wales, Australia, under the guidance of a botanist and Aboriginal Elder, Frances Bodkin.

The most potent nitric oxide inhibitory effect was shown in E. benthamii, followed by E. bosistoana, E. botryoides, E. saligna, E. smithii, E. umbra and E. viminalis. This group had also the most promising results for TNF-alfa inhibitory activity. Both strong effects were attributed to 1,8-cineole and possibly also to the mixture of minor components in these extracts, or in the EOs.

In current times, where there is increasing demand for natural product therapies, these results are encouraging and suggest that further research is needed into potential anti-inflammatory effects of extracts and EOs from Eucalyptus species.

Eucalyptus species with high 1,8-cineole content (40-95%)

  1. camaldulensis
  2. cineorifolia
  3. dumosa
  4. elaephora
  5. globulus
  6. leucoxylon
  7. oleosa
  8. polybracta
  9. radiata var. cineole
  10. sideroxylon
  11. smithii

 

Zdroje:

  • Chemical variability and biological activities of Eucalyptus ssp EO, Barbosa LCA et al  Review: Molecules, MDPI 2016 claudinei@ifes.edu.br
  • Medicinal Plants of the Australian Aboriginal Dharawal People Exhibiting Anti-inflammatory Activity, Akhtar, MA et al  Evidence-based Complementary and Alternative Medicine  Vol 2016, Article  ID 2935403  8pp, Dpt of Pharmacology, School of Medicine, Western Sydney University, Sydney, NSW, g.muench@westernsydney.edu.au

Kateřina Svobodová Brooker: Výzkum aromatických a léčivých rostlin #15

Kudy se ubírá výzkum aromatických a léčivých rostlin? Kde hledat relevantní zdoje a jak s nimi pracovat?

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do posledního dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 14. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Zájem o rostliny jako zdroje surovin pro aroma, vůně, farmaceutické a jiné použití roste. Hlavní kategorie léčivých přípravků pocházejících z rostlin jsou terpeny (34 %), glykosidy (32 %) a alkaloidy (16 %), zatímco ostatní typy představují 18 % trhu. To se odráží v top 250 farmaceutických společnostech: v roce 1980 se jen několik z nich zapojilo do projektů týkajících se rostlinných přírodních produktů, v současné době se však více než polovina společností zapojuje do těchto projektů nebo aktivně podporuje výzkum. Předpokládá se, že trh s éterickými oleji (EO) poroste ročně o 6 %.

Existují různé databáze, které se zabývají výzkumem AMP (Aromatic and Medicinal Plants = aromatických a medicinálních rostlin). Jedním z nejkomplexnějších je „Review of AMP“ (Commonwealth Agriculture Bureau, CAB Abstracts Database). Databáze je sestavena ze světové vědecké a technické literatury: přes 35 000 publikovaných dokumentů, včetně výzkumných prací, konferenčních sborníků, knih, zpráv a prací z více než 150 zemí, je promítáno, překládáno, abstrahováno a indexováno odborníky a lingvisty. Recenze AMP je dvouměsíčník, který se věnuje literatuře o kultivovaných a divokých druzích a každý rok obsahuje přibližně 4000 abstraktů odvozených z databáze CAB Abstracts.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Obsah je rozdělen do následujících částí

  • Botanika (taxonomie, morfologie, anatomie, biochemie a fyziologie, přírodní zdroje, ekologie a reakce na faktory prostředí)
  • Rostlinná výroba (kultivary, šlechtění a genetika, rozmnožování, půdy a hnojiva, obhospodařování plodin a technologie po sklizni, ochrana plodin, ekonomika, produkce, marketing a obchod)
  • Fytochemie (EO, alkaloidy, fenolové sloučeniny, terpenoidy)
  • Produkce metabolitů in vitro a biotechnologie
  • Složení a kvalita výrobků
  • Legislativa
  • Lékařství  (etnofarmakologie, klinické studie, nepříznivé účinky)
  • Farmakologie; studie in vitro a na zvířatech (antioxidační vlastnosti, cytotoxicita, protirakovinné vlastnosti, kardiovaskulární systém, dýchací systém, uhlohydráty a další metabolismus, gastrointestinální systém, imunitní systém, farmakokinetika, protizánětlivé vlastnosti, nervový, močový a reprodukční systém, další farmakologické účinky, farmakokinetika
  • Toxikologie (studie in vitro a na zvířatech)
  • Veterinární medicína (učinnost proti organismům lékařského a veterinárního zájmu: bakterie a houby, viry, členovci, hlísty, měkkýši a prvoci)

Studium přírodních produktů z rostlin obecně a konkrétně éterických olejů má velmi solidní základ a není možné držet krok se všemi aspekty současného výzkumu a vývoje. Aplikace biologických principů poskytuje základní porozumění a ukazuje vztahy mezi různými aspekty praktického využití. Je nutné aplikovat selektivitu na studijní materiály, být kritický a udržovat určitou flexibilitu při čtení vědecké literatury a ocenit, že věda se neustále mění. Primárním cílem není jen spoléhat se na faktické informace, ale pochopit širší kontext. Uchovávání některých faktických informací je nezbytné, ale kdo si chce zapamatovat dlouhé seznamy, ten se minul se současnou realitou. Informace by měly být omezeny na koncept, který lze odvodit a aplikovat, spíše než na pamatovaní faktů.

Těmito slovy bych ráda poděkovala všem čtenářům, kteří sledovali seriál za poslední 2 roky, a přeji všem šťastný, úspěšný rok 2020, plný lásky a zdraví.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Research on aromatic and medicinal plants (AMP) – part XV.

Interest in plants as a source of raw material for flavour, fragrances, pharmaceutical and other uses is increasing. The main categories of plant-derived drugs are terpenes (34%), glycosides (32%) and alkaloids (16%), whilst other types account for 18% of the market. This is reflected by the top 250 pharmaceutical companies: in 1980 only a few were involved in projects concerning plant natural products, however, to-date, more than half of the companies are now involved or actively support research. The EO market is forecast to grow at 6% per year.

There are various databases that deal with research on AMP. One of the most comprehensive is “Review of AMP” (Commonwealth Agriculture Bureau, CAB Abstracts Database). The database is compiled from the world’s scientific  and technical literature: over 35 000 published documents including research papers, conference proceedings, books, reports and theses  from more than 150 countries are screened, translated, abstracted and indexed by subject specialists and linguists. Review of AMP is a bimonthly journal covering the literature on cultivated and wild species and contains approximately 4000 abstracts each year derived from the CAB Abstracts database.

The content is divided into

  • Botany (taxonomy, anatomy morphology, biochemistry and physiology, natural resources, ecology and responses to environmental factors)
  • Crop production (cultivars, breeding and genetics, propagation, soils and fertilizers, crop management and postharvest technology, crop protection, economics, production, marketing and trade)
  • Phytochemistry (EO, alkaloids, phenolic compounds, terpenoids)
  • In vitro metabolite production and biotechnology
  • Product composition and quality
  • Legislation
  • Human medicine (ethnopharmacology, clinical studies, adverse effects)
  • Pharmacology; in vitro and animal studies (antioxidant properties, cytotoxicity, anticancer properties, cardiovascular system, respiratory system, carbohydrate and other metabolism, gastrointestinal system, immune system,  pharmacokinetics, anti-inflammatory properties, nervous, urinary and reproductive system, other pharmacological effects, pharmacokinetics
  • Toxicology (in vitro and animal studies)
  • Veterinary medicine (Activity against organisms of medical and veterinary interest: bacteria and fungi, viruses, arthropods, helminths, molluscs and protozoa)

The study of natural products from plants generally, and EO specifically, has a very solid foundation and it is not possible to keep up the pace with all aspects of current research and development. Application of fundamental biological principles provides the basic understanding and shows relationships between diverse aspects of practical uses. It is necessary to apply selectivity to the study material, to be critical and to maintain a degree of flexibility when reading the scientific literature and to appreciate that science is always changing. The primary aim is not to just rely on factual information, but to understand the wider context. Retention of some factual information is essential, however, anyone who commits to memory lists of facts has missed the point. Information should be reduced to a concept that can be deduced rather than remembered.

With these words I would like to thank all readers who followed the series for the last 2 years and I wish everybody a very happy, successful year 2020, in health and filled with love.

Kateřina Svobodová Brooker: Biotechnologie a rostlinné éterické oleje #14

Tradiční šlechtění aromatických rostlin za účelem zvýšení výtěžnosti i odolnosti rostlin ovládá nový obor – biotechnoligie. Genetická modifikace se dotýká i aromatických rostlin. Jaké jsou trendy a nové směry v této oblasti?

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 14. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 13. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Tradičně se šlechtění rostlin provádí křížením, selekcí a zavedením mutací chemickými látkami nebo ozářením. V poslední době umožnil vývoj různých typů genetické transformace rostlin cílené genové modifikace. Do rostlin mohou být zavedeny nové geny a může být pozměněna exprese existujících genů. Nashromáždil se mimořádný objem informací o biosyntetických genech, enzymatických funkcích a regulaci komplexních biosyntetických drah v modelových rostlinách, jako jsou Arabidopsis, rýže a kukuřice.

Nedávný vývoj rychlých a nákladově efektivních technik sekvencování DNA poskytl množství komplexních genomických dat pro stovky rostlin. Vývoj technologií CRISPR-Cas9 také umožnil kontrolu genových sekvencí za účelem získání  žádoucích charakteristik. DNA rostlin hospodářského významu, jako je rýže, brambory, obiloviny, čaj, káva, různé druhy ovoce a zeleniny, byla objasněna a podrobně popsána. Kombinace těchto znalostí s nástroji dostupnými pro genetickou manipulaci a metabolické inženýrství nyní otevírá cestu novým příležitostem v manipulaci rostlin, které produkují esenciální oleje a ostatni přírodních látky.

Hlavním cílem manipulace je zvýšení výnosu éterických olejů (EO) v rostlinách, snížení nebo úplné odstranění jedovatých složek z EO, vyvážení žádoucích složek a zvýšení nejžádanějších složek EO v daném chemotypu. Tento článek se zaměřuje na potenciál genetické manipulace s éterickými oleji, ale nepopisuje konvenční šlechtění rostlin, které se zabývá mnoha dalšími problémy rostlinné výroby, morfologickými a fyziologickými aspekty zlepšování rostlin a agronomickými charakteristikami, které jsou vyžadovány pro velkoplošné pěstování aromatických rostlin.

Typické složky éterických olejů jsou odvozeny hlavně od mastných kyselin, fenylpropanoidů a isoprenoidů. Metabolické cesty kyseliny mevalonové (MVA) a 1-deoxyxylulosa-D-5-fosfátu (DXP), které v rostlinách vedou k syntéze EO, se také nacházejí v bakteriích, houbách a zvířatech. Tyto metabolické biosyntézy jsou rozsáhle studovány, byly identifikovány geny odpovědné za jednotlivé chemické reakce a popsány důležité regulační mechanismy pro syntézu klíčových enzymů. Tato znalost následně poskytuje informace pro metabolické inženýrství v jakémkoli organismu. Z veřejných databází jsou nyní k dispozici tisíce genetických sekvencí kódujících geny, které řídí produkci mono a seskviterpenů. Jedním příkladem je nedávno klonovaná patchoulol syntáza z rodu Pogostemon cablin, rostliny používané k výrobě éterického oleje pačuli v ročních objemech přesahujících 1 000 tun. Detailní znalost biosyntézy nabízí možnosti metabolického inženýrství všech jednotlivých kroků v celé biosyntetické dráze. Kromě toho umožňuje tvorbu nových chemických sloučenin, které by mohly mít zajímavé čichové nebo léčivé vlastnosti.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Je také možné, že bakterie a kvasinky pěstované v bioreaktorech, budou schopny produkovat cenné složky EO. Doposud byla tato strategie aplikována na výrobu vysoce hodnotných terapeutických sloučenin, jako jsou seskviterpenové laktony a antimalariální lék artemisin, a aromatické sloučeniny, jako je vanilin, kyselina jasmonová, banán, kokos a ovocná chuť, vůně jako citronellol, geraniol, linalool, geraniol, nerolidol, eugenol, thymol a více než 100 dalších těkavých látek, bisabolol, jiné seskviterpeny a karotenoidy. Tento výzkum je vyvíjen a podporován především potravinářským, kosmetickým a farmaceutickým průmyslem.

Manipulace obrovského množství genomických dat jde ruku v ruce s vývojem experimentálních přístupů počítačové technologie. Syntetické inženýrství se stává jedním z hlavních faktorů v aplikované syntetické biologii.

Příklady terpenů produkovaných geneticky upravenými rostlinami

Mentha piperita, M. arvensis (máty)

Gen: limonen syntáza

Výsledky: vyšší výtěžek EO; vyšší výtěžnost různých složek

Gen: menthofuron syntáza

Výsledky: antisense (utlumení genové aktivity) – o 50% méně menthofuranu; nadměrná exprese – vyšší výtěžek menthofuranu

Arabidopsis thaliana

Gen: nerolidol syntáza

Výsledky: vysoké hladiny nerolidolu

Gen: seskviterpen syntáza TPS 10

Výsledky: vysoké hladiny bergamotenu a dalších seskviterpenů

Gen: beta-farnesensyntáza

Výsledky: vysoké hladiny beta farnesenu

Lavandula latifolia (levandule širokolistá)

Geny: enzymy kontrolující regulační kroky drah methyl-D-erythritol 4-fosfátu a kyseliny mevalonové a monoterpen syntázy

Výsledky: vyšší výnos a kvalita éterického oleje, zlepšený kvalitativní profil specifických monoterpenů

Santalum sp. (santal)

Geny: 35 různých genů kontrolujících biosyntézu EO santalového dřeva

Výsledky: geny byly klonovány a charakterizovány, různé biotechnologické přístupy nabízejí možnost zlepšení výnosů EO santalového dřeva

 

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Biotechnology and plant essential oils – part XIV.

Traditionally, improvement of plants to introduce desired traits is made by crossing, selection or introduction of mutations by chemicals or irradiation. More recently, the development of various types of genetic transformation of plants allowed targeted gene modifications. New genes can be introduced into plants, and the expression of existing genes can be altered. An outstanding volume of information has accumulated concerning biosynthetic genes, enzyme functions and the regulation of complex biosynthetic pathways in model plants such as Arabidopsis, rice and maize. The recent development of rapid and cost-effective DNA sequencing techniques has provided masses of complex genomic data for hundreds of plants. The development of CRISPR-Cas9 technologies has also made possible the editing of gene sequences to produce more desirable products. The DNA of plants of economic interest, such as rice, potatoes, cereals, tea, coffee, various fruits and vegetables has been elucidated and described in detail. The combination of this knowledge with tools available for genetic manipulation and metabolic engineering now opens the way for new opportunities in manipulating the production of plant natural compounds.

The main aim would be to increase the yield of EO in plants, to decrease or completely eliminate poisonous components from EO, to balance desirable components and to increase the most desirable EO components in a given chemotype. This article focusses on the potential for genetic manipulation of EO plants but does not describe conventional plant breeding that deals with many other aspects of plant production, with morphological and physiological aspects of plant improvement and with agronomic characteristics that are required for large scale plant cultivation.

The typical constituents of EO are mainly derived from fatty acids, phenylpropanoids and the isoprenoid pathway. The mevalonate acid (MVA) and 1-deoxyxylulose-D-5-phosphate (DXP) pathways are also found in bacteria, fungi and animals. These pathways have been studied extensively, genes have been identified and important regulatory mechanisms for the synthesis of key enzymes have been described. Consequently, this knowledge provides information for the metabolic engineering in any organism. Thousands of genetic sequences coding for genes that control the production of mono and sesquiterpenes are now available from public databases.  One example is the recently cloned patchoulol synthase from Pogostemon cablin, a plant used to produce patchouli oil in annual volumes exceeding 1000 tons. This knowledge offers possibilities for metabolic engineering of all steps in the entire biosynthetic pathway. In addition, it enables the generation of new chemical compounds that might have novel olfactory or medicinal properties.

It is also possible that bacteria and yeasts, grown in bioreactors, will be able to produce valuable components of EO. So far, this strategy has been applied to the production of high-value therapeutic compounds such as sesquiterpene lactones and the antimalarial drug artemisin, flavour compounds such as vanillin, jasmonic acid, banana, coconut and fruity  like flavours, fragrances such as citronellol, geraniol, linalool, geraniol, nerolidol, eugenol, thymol and  over 100 other volatiles, bisabolol, other sesquiterpenes,  and carotenoids. This route is being developed by the pharmaceutical,  flavour and fragrance industries.

Computational developments to handle the masses of genomic data go hand-in-hand with developing these experimental approaches. Synthetic pathway engineering will therefore, become one of the major drivers of applied synthetic biology.

Examples of volatile terpenoids produced by genetically engineered plants

Mentha piperita, M. arvensis                                                                                   

Gene: limonene synthase

Results:  higher EO yield; higher yield of various components

Gene: menthofurone synthase

Results: antisense silencing – 50% less menthofuran; overexpression – higher yield of       menthofuran

Arabidopsis thaliana    

Gene: nerolidol synthase

Results: high levels of nerolidol

Gene: sesquiterpene synthase TPS 10

Results: high levels of bergamotene and other sesquiterpenes

Gene: beta-farnesene synthase

Results: high levels of beta farnesene

Lavandula latifolia (Spike Lavender)

Genes: enzymes controlling regulatory steps of methyl-D-erythritol 4-phosphate and mevalonic acid pathways, and monoterpene synthases

Results: improved essential oil yield and quality, improved qualitative profile of specific monoterpenes

Santalum sp.

Genes: 35 different genes controlling EO sandalwood biosynthesis

Results: genes cloned and characterised, various biotechnological approaches offer opportunities to improve yields of sandalwood EO

Kateřina Svobodová Brooker: Původ a rozšíření aromatických rostlin #13

Věděli jste, že bazalka sladká pochází z Asie nebo růže damašská z Blízkého východu? V seriálu Fascinující svět aromatických rostlin si tentokrát posvítíme na původ bylin a koření z tropického, subtropického i mírného pásma. Chybět nebude ani okénko věnované santalu bílému, který se stal i díky použití v aromaterapii ohroženým druhem.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 13. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 12. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Vývoj a rozšířeni rostlin je odrazem klimatických změn. Evropský kontinent na konci poslední velké doby ledové, před 8000 lety, vykazoval původní flóru, která se objevila jako odraz toho, co zbylo z předchozí rostlinné existence.

Malý počet rostlin přežil do tohoto období po glaciálu: borůvka (Vaccinium myrtillus), některé Alchemillas (pozn. redakce: jako např. kontryhel) a fialky (Viola rupestris). Během následujících tisíciletí představují pohyb rostlin podle historických událostí: římská kolonizace, Normanská invaze, křížové výpravy a klášterní vlivy, 16. a 17. století cesty do Afriky, Severní Ameriky, později do jižní Ameriky, Austrálie (James Cook 1728-79, Joseph Banks 1743-1820), na Nový Zéland a nově otevřený obchod s Čínou a Japonskem (1856). Každý druh rostliny má svou vlastní historii, obvykle dobře zdokumentovanou (poznámka: Původ druhů Charles Darwin, publikovaný v roce 1859).

Od 18. století je sběratelé rostlin vyhledávali v jejich rodném prostředí nejen proto, aby je popsali a katalogizovali, ale také je zavedli do kultivace buď v Evropě, nebo v různých částech světa. Mnoho expedic bylo částečně financováno velkými školkami nebo zahradami, pro které úspěšný nový rostlinný materiál představoval velké peníze.

Byliny a koření z tropických a subtropických oblastí

Mnoho aromatických rostlin má svůj původ v tropických a subtropických oblastech a obvykle není možné je pěstovat nikde jinde. Nejdůležitější jsou tyto čeledě:

  • Annonaceae (kananga – ylang ylang)
  • Geraniaceae (pelargonium, geránium)
  • Gramineae (citronella, citronová tráva, palmarosa, vetiver)
  • Lamiaceae (pačuli)
  • Lauraceae (kafr, kasia, skořice, vavřín, Litsea cubeba)
  • Myristicaceae (muškátový oříšek a muškátový květ)
  • Myrtaceae (hřebíček, eukalyptus, myrta, Melaleuca – čajovníky, Leptospermum – manuka, pimento)
  • Oleaceae (jasmín, Osmanthus)
  • Orchidaceae (vanilka)
  • Piperaceae (pepř, cubeba pepř, betelský pepř)
  • Rosaceae (růže)
  • Rutaceae (všechny citrusy, boronie, santalové dřevo ze západní Indie)
  • Santalaceae (santalové dřevo)
  • Solanaceae (paprika a chilli)
  • Zingiberaceae (zázvor, kardamom, kurkuma)

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Byliny a koření z oblastí mírného pásma

Mnoho aromatických rostlinných druhů bylin a stromů pochází ze západní Asie a bylo postupně zaváděno do středomořských oblastí a do Evropy. Například pór a česnek pravděpodobně pochází z pouště Kirghiz ve střední Asii, kopr (Anethum gravelens) a sladká bazalka ze západní Asie, měsíček, mrkev, fenykl, libeček, meduňka, levandule, máty, rozmarýn, verbena ze Středomoří, damašská růže z Blízkého východu, cypřiš z Íránu, jedle balzámová (Abies balsamea), jalovec neboli také cedrové listí (Juniperus virginiana) a túje ze Severní Ameriky, borovice a stříbrná jedle ze Středomoří, Thuja orientalis z Číny.

Definice koření

Koření je silně ochucená nebo aromatická látka rostlinného původu získaná z tropických rostlin, běžně používaná jako koření.

Definice bylin

Byliny jsou rostliny z mírného pásma, jejichž lodyhy, listy, květy nebo kořeny se používají jako potravinářská příchuť, v léčivech nebo pro jejich vůni.

Tato klasifikace není zcela uspokojivá, protože plody a semena z rostlin mírného pásma lze považovat za koření (kmín), nebo tropické rostliny mohou být použity jako bylinky. Definice jsou však užitečné pro základní dělení.

Příklad subtropických druhů rostlin

Osmanthus fragrans Lour. (syn Olea fragrans Thunb.)

Jedná se o stálezelený dvoudomý keř, 5-10m vysoký, pocházející z jihovýchodní Asie. Květy jsou považovány za jeden z nejsilnějších zdrojů vůně v rostlinné říši a jsou používány v Číně k parfémování čaje. Rozmnožování je vegetativní a sklizeň a ošetření květů je jako u jasmínu.

Květiny jsou extrahovány rozpouštědlem a vzniká absolue (hlavní složky: ionony, geraniol, oxid trans– a cis-linalolu a linalool). Existují velké rozdíly mezi japonskými a čínskými absolue. Čerstvé absolue snadno oxiduje. Hlavní použití je ve vysoce kvalitních vůních a kosmetice.

Příklad tropických druhů rostlin

Rod Santalum L. zahrnuje 16-20 druhů stálezelených stromů a keřů, které se vyskytují v sušších tropických oblastech od Asie až po jižní Pacifik (Indie, Indonésie, Australasia, Fidži, Havaj). Santal bílý (Santalum album) je nejdůležitější komerční druh. Strom je obligátní kořenový parazit a sazenička může růst pouze tak, že přiroste ke kořenům jiných rostlin. Jakmile je parazitismus dobře zaveden, je mladý strom schopen získat živiny přímo z půdy. Tato poloparazitická povaha je hlavním faktorem ovlivňujícím kultivační metody.

Olej je obsažen především v tvrdém dřevu a větších kořenech; to znamená, že stromy by neměly být káceny do 10 let a strom je v nejlepším stavu, když je ve věku 30-60 let. Olej se získává hydro nebo parní destilací dřeva a hlavních kořenů. Kvalita oleje je uvedena v celkových alkoholech santalolů a měla by činit více než 90 % celkového obsahu oleje. Výtěžek činí přibližně 4 až 6 % (v / w). Olej je často falšován jinými druhy nebo chemikáliemi, dokonce i těmi, které nesouvisí se santalovým dřevem (cedrové dřevo, ricinový olej, glycerinacetát, terpineol, západní indické santalové dřevo, australské a africké santalové dřevo).

Je označen jako zranitelný na Red List.

Částečně ohrožený – zranitelný – vysoce ohrožený – kriticky ohrožený – vyhynulý ve volné přírodě – vyhynulý.

Vědecká komunita přehodnocuje význam rostlin v medicíně, potravinách, kosmetice a v dalších průmyslových odvětvích. Pokroky ve výzkumu DNA a následný zájem o genetickou modifikaci, bez ohledu na naše politické nebo etické přesvědčení, mění rostliny nad rámec jejich původních hranic. Některé z velmi důležitých rostlin jsou navíc v extrémním ohrožení v jejich původním prostředí. Uvědomit si toto a realizovat tyto znalosti je nezbytné pro naše přežití. Pouze pokud budeme vědět kdo jsme a odkud pocházíme, a pokud budeme znát historii rostlin, budeme vědět, kam se ubírat v budoucnu.

Tip redakce: Více jsme o santalu psali také v této trilogii článků Roberta Tisseranda

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Origin and distribution of aromatic plants – part XIII.

Plant evolution and distribution is a reflection of climatic changes. The European continent at the end of the last great Ice Age, some 8000 years ago, displayed indigenous flora that emerged as a frozen reflection of what was left from its previous existence.  A small number of plants survived into this post-glacial period: bilberry (Vaccinium myrtillus), some Alchemillas and violets (Viola rupestris). During the following milleniums, plant introductions mirror historical events: Roman occupancy, the Norman invasion, the Crusades and monastic influences, 16th and 17th century travels to Africa, North America, later to south America, Australia (James Cook  1728-79, Joseph Banks 1743-1820), New Zealand and newly opened trade with China and Japan (1856). Each plant species has its own history, usually well documented (note: The Origin of Species by Charles Darwin, published in 1859).

From the 18th century onwards the plant hunters searched for plants in their native surroundings not only to describe and catalogue them, but also to introduce them into cultivation either in Europe or in different parts of world. Many expeditions were partially financed by the great nurseries of the time, for whom a successful introduction meant big money.

Herbs and spices from tropical and sub-tropical regions

Many aromatic plants have their origin in tropical and subtropical regions and usually it is not possible to grow them anywhere else. The most important are the following families:

  • Annonaceae (cananga – ylang ylang)
  • Geraniaceae (pelargonium, geranium)
  • Gramineae (citronella, lemongrass, palmarossa, vetiver)
  • Lamiaceae (patchouli)
  • Lauraceae (camphor, cassia, cinnamon, laurel, Litsea cubeba)
  • Myristicaceae (nutmeg and mace)
  • Myrtaceae (clove, eucalyptus, myrtle, Melaleuca, Leptospermum, pimento)
  • Oleaceae (jasmine, Osmanthus)
  • Orchidaceae (vanilla)
  • Piperaceae (pepper, cubeb pepper, betel pepper)
  • Rosaceae (rose)
  • Rutaceae (all citrus, boronia, West Indian sandalwood)
  • Santalaceae (sandalwood)
  • Solanaceae (capsicum and chilli)
  • Zingiberaceae (ginger, cardamom, turmeric)

Herbs and spices from the temperate regions

Many aromatic plant species of herbs and trees originate from western Asia and were gradually introduced to Mediterranean regions and Europe. For example, leek and garlic  probably came from the Kirghiz Desert of Central Asia,  dill (Anethum gravelens) and sweet basil from western Asia, calendula, carrot, fennel,  lovage,, melissa , lavender,  mints, rosemary, sage,  savory, verbena from the Mediterranean,  Damasc rose from the Middle East, cypress from Iran, Abies balsamea, thuja and Juniperus virginiana from North America, pine and silver fir from the Mediterranean, Thuja orientalis from China.

Definition of a spice:

A spice is a strongly flavoured or aromatic substance of vegetable origin obtained from tropical plants, commonly used as condiments.

Definition of an herb:

Herbs are temperate plants whose stems, leaves, flowers or roots are used as food flavouring, in medicines or for their scent.

This classification is not completely satisfactory, because fruits and seeds from temperate plants can be considered as spice (caraway), or tropical plants can be used as herbs. However, the definitions are useful for the basic division.

Example of subtropical plant species

Osmanthus fragrans Lour. (syn. Olea fragrans Thunb.)

This is an evergreen dioecious shrub, 5-10m high, native to South East Asia. Flowers are considered to have one of the most powerful scents of any plant and are used in China to perfume tea. Propagation is by cuttings, and harvesting and treatment of flowers is as for jasmine.

Flowers are solvent extracted to produce an absolute (main constituents: b-ionone, geraniol, trans- and cis-linalol oxide and linalool). There are wide variation between Japanese and Chinese absolute. Fresh absolute readily oxidizes. The main use is in high quality fragrances and cosmetics.

Example of tropical plant species

The genus Santalum L. comprises 16-20 species of evergreen trees and shrubs distributed in drier tropical regions from Asia to the South Pacific (India, Indonesia, Australasia, Fiji, Hawaii). S. album is the most important commercial species. The tree is an obligate root parasite and the seedling can grow only by becoming attached to roots of other plants. Once parasitism is well established, the young tree is then able to obtain nutrients directly from the soil.  This semi-parasitic nature is a major factor influencing cultivation methods.

The oil is contained primarily in the heartwood and larger roots; this means that the trees should not be cut under 10 years of age and a tree is at its best when it is 30-60 years old. Oil is obtained by hydro or steam distillation of heartwood and major roots. Oil quality is stated in total alcohols of santalols and it should be over 90% of total oil. Yield is about 4-6% (v/w). The oil is frequently adulterated by other species or chemicals, even those not related to sandalwood (cedarwood, castor oil, glycerine acetate, terpineol, West Indian sandalwood, Australian and African sandalwood).

It is listed as vulnerable on the Red List.

Near threatened – vulnerable – endangered – critically endangered- extinct in the wild – extinct.

The scientific community is reassessing the importance of plants in medicine, food, flavour and other industries. Advances in DNA research and the consequent interest in genetic modification, disregarding our political or ethical beliefs, are changing the plants beyond their original boundaries. In addition, some of the very important plants are under extreme threat in their native environments. To realize this and to implement this knowledge is necessary for our survival. Only if we know where we have been and the origin of plants, will we know where to go in the future.

Kateřina Svobodová Brooker: Metody extrakce éterických olejů z rostlinného materiálu #12

O tom, z čeho se získávají éterické oleje, jsme již psali. Dnes se zaměříme na téma způsobu výroby a jednotlivé způsoby extrakce éterických olejů z aromatických rostlin. Řeč bude o 4 základních používaných metodách: klasické destilaci, lisování, extrakci rozpouštědly a moderní extrakci CO2.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 12. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 11. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Pro extrakci rostlinných aromatických látek se používají čtyři hlavní metody:

  • Destilace
  • Mechanické oddělení – lisování
  • Extrakce rozpouštědly
  • Extrakce CO2

Kvalitativní a kvantitativní složení a organoleptické vlastnosti produktu závisí na izolačním postupu. Destilací při zvýšených teplotách dochází k transformaci termolabilních látek, extrakty mohou obsahovat větší množství netěkavých složek a různá rozpouštědla poskytují různé konečné výsledky.

Destilace

Éterické oleje (EO) se získávají z rostlinných materiálů destilací vodou nebo párou. Po kondenzaci páry se olej odděluje od vodní fáze a odstraní se. EO se skládá z těkavých, lipofilních látek, které jsou převážně uhlovodíky, mono a seskviterpeny, fenylpropanoidy a někdy také aminokyseliny. Tyto “pravé” éterické oleje musí být odlišeny od jiných typů extrakce, například destilace se směsí vody a ethanolu a vakuová destilace.

Hydro-destilace je pravděpodobně nejběžnější, protože je jednoduchá a levná. Drobní pěstitelé provozují tento typ destilace a kvalita oleje přímo souvisí s dovednostmi provozovatele, a to jakým způsobem je proces řízen, i jak je přírodní surovina vybrána a připravena. Parní destilace využívá ohřátou vodu v samostatném kotli. Vakuová destilace získává olej z náplně pod vakuem, což umožňuje přesnou kontrolu destilátu, protože proces může být upraven podle bodů varu různých olejových složek.

EO může být znovu redestilován a zahuštěn (některé frakce jsou odstraněny) nebo jednotlivé složky mohou být izolovány ze směsi (eugenol, mentol, citronellol, citral).

Mechanická separace (citrusové EO)

Jedná se o speciální typ éteruického oleje izolovaný tlakem z kůry plodu, dojde k uvolnění těkavých látek uložených v olejových žlázách v oplodí. Tyto EO jsou tvořeny převážně vysoce těkavými terpenickými uhlovodíky a obsahují také malé množství netěkavých sloučenin, jako jsou barviva, vosky a furokumariny.

Extrakce rozpouštědly

Extrakty jsou nazývány pomády, concrety, absolue, resinoidy, oleoresiny a tinktury.

Pomády se vyrábějí horkou nebo studenou enfleurage květů. Horká enfleurage je nejstarší známá procedura pro extrakci vůní z rostlin. Květy (nebo jiné části rostlin) jsou přímo ponořeny do roztaveného vosku. V chladném enfleurage, květy jsou dávány do vrstvy tuku po dlouhou dobu (sádlo a hovězí lůj rozetřené na skleněné desce v uzavřeném kontejneru). Pomády nejsou zcela rozpustné v alkoholu.

Concrete

Čerstvý rostlinný materiál se extrahuje nepolárním rozpouštědlem (toluenem, hexanem, petroletherem). Konečný materiál se skládá z těkavých vonných chemikálií s velkým podílem voskových sloučenin. Concrete nejsou zcela rozpustné v alkoholu. Hlavní rostliny používané pro concrete jsou: růže, jasmín, tuberóza, jonquil, ylang-ylang, mimosa, boron, levandule, lavandin, pelargónie, šalvěj, fialka, dubový mech.

Příklad

Jasmínový concrete je získáván z květů přímou extrakcí rozpouštědlem (hexane) nebo extrakcí CO2. Concrete je tmavě hnědá vosková hmota se silnou vůní jasmínu. Nejdůležitějšími faktory jsou druh vybraných květů, čas sklizně a interval mezi sběrem a zpracováním. 1000 kg květů produkuje 2,5-3,5 kg concrete a z tohoto výtěžku asi 1-2 kg absolue (extrakce ethanolem). Absolue je červenohnědá tekutina s jemnou vůní jasmínu.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Absolue

Další extrakce concretu v ethanolu poskytuje absolue. Sloučeniny, které se při chlazení vysrážely, se odstraní filtrací. Absolue jsou zcela rozpustné v ethanolu. Ve vzácných případech mohou být získány přímo extrakcí rostlinného materiálu alkoholem (absolue tonka).

Příklad

Absolue černý rybíz (Bourgeons de cassis absolut, absolutní cassis) se získá extrakcí rozpouštědlem přes concret získaný z dormantních pupenů Ribes nigrum L. (Saxifragaceae). Je to tmavě zelená pasta s pronikavou vůní černého rybízu. Používá se v jemných vonných látkách a v potravinových příchutích.

Resinoidy

Resinoidy jsou připraveny extrakcí rostlinných exsudátů (balzámy, oleo-gumové pryskyřice, pryskyřice) rozpouštědly (methanol, ethanol, toluen). Tyto produkty jsou viskózní a někdy se ředí, aby se snížila viskozita (s ftaláty nebo benzylbenzoátem). Resinoidy se používají pro jejich fixační vlastnosti.

Příklad

Benzo-Siam resinoid se získá extrakcí rozpouštědlem z pryskyřice stromu Styrax tonkinensis (Pierre) Craib (Styracaceae). Divoce rostoucí strom je rozšířený v Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu. Resinoid je červená až světle hnědá viskózní tekutina s čokoládovou, sladkou, balsamickou vůní. Používá se v parfumerii pro balsamové nuance a jako fixační prostředek.

Oleoresiny

Jedná se o koncentráty připravené z koření rozpouštědlem nebo extrakcí CO2 (pepř, zázvor, vanilka).

Tinktury

Tinktury jsou alkoholické roztoky, které jsou připraveny z rostlinného materiálu zpracováním v ethanolu nebo ve směsi ethanol / voda. Tyto jsou někdy nazývány infuze.

Extrakce CO2

Jedná se o plynnou extrakci, která využívá kapalný oxid uhličitý, který pod tlakem a regulovanou teplotou prochází rostlinným materiálem, a poté přes odlučovač se získá EO. Tato metoda je považována za nadřazenou kapalným rozpouštědlům, protože chrání důležité labilní a tepelně citlivé složky, vyžaduje méně energie, plyn je bezpečný, nehořlavý, bez zápachu a chuti, levný, snadno dostupný a může být znovu použit. Změnou teploty a tlaku lze získat extrakt se specifickou chutí nebo vůní, který se podobá přírodním produktům. Používá se také komerčně pro extrakci kávy a chmele při výrobě piva.

Přirozeně se vyskytující suroviny jsou nezbytné a důležité složky ve farmaceutickém, potravinářském, aromatickém a kosmetickém průmyslu. Jejich charakteristické vonné látky často nelze syntetizovat a v současné době je rostoucí poptávka po přírodních materiálech odvozených z rostlin. Je důležité chránit jejich přirozené prostředí, sbírat a pěstovat s péčí, aby se chránilo jejich prostředí i lidé, kteří se o ně starají.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Methods for the extraction of EO from plant material – part XIII.

Four main methods are used to extract plant flavour and fragrance substances:

  • Distillation
  • Mechanical separation – pressing
  • Solvent extraction
  • CO2 extraction

The qualitative and quantitative composition and the organoleptic properties of the product depend on the isolation procedure. Distillation at elevated temperatures results in the transformation of thermolabile substances, the extracts can contain larger amounts of non-volatile components, and different solvents give different final results.

Distillation

EO are obtained from plant materials by distillation with water or steam.  After condensation of the vapour, the oil separates from the aqueous phase and is removed. EO consists of volatile, lipophilic substances that are mainly hydrocarbons, mono and sesquiterpenes, phenylpropanoids, and sometimes also amino acids. These ‘true’ EO must be distinguished from other types of extraction, for example distillation with mixtures of water and ethanol, and vacuum distillation.

Hydro-distillation is probably the most common as it is simple and cheap. Small-scale growers operate water or water/steam stills and oil quality is directly related to the skill of the operator, both in the way the still is managed and how the raw material is selected and prepared.  Steam distillation uses water heated in a separate boiler. Vacuum distillation obtains oil from a charge under vacuum, allowing accurate control of distillate since it can be adjusted according to the boiling points of various oil constituents.

EO can be then redistilled and concentrated (certain fractions are removed) or individual components can be isolated from the mixture (eugenol, menthol, citronellol, citral).

Mechanical separation (Citrus peel oil)

This is a special type of EO isolated by pressing the peel to release the volatile substances stored in oil glands in the pericarp.  They consist largely of highly volatile terpene hydrocarbons and they also contain small amounts of non-volatile compounds, such as dyes, waxes and furocoumarines.

Solvent extraction

Extracts are termed pomades, concretes, absolutes, resinoids, oleoresins and tinctures

Pomades are produced by the hot or cold enfleurage of flowers. Hot enfleurage is the oldest known procedure for preserving plant fragrance compounds. Flowers (or other plant parts) are directly immersed in molten wax. In cold enfleurage, flowers are put into layers of fat over a long period of time (lard and beef spread on a glass plate in a closed container). Pomades are not completely soluble in alcohol.

Concretes

Fresh plant material is extracted with a nonpolar solvent (toluene, hexane, petroleum ether). The final material consists of volatile fragrance chemicals with a large proportion of waxy compounds. Concretes are not completely soluble in alcohol. The main plants used for concretes are: rose, jasmine, tuberose, jonquil, ylang-ylang, mimosa, boroni, lavender, lavandin, geranium, clary sage, violet, oak moss.

Example

Jasmine concrete is obtained from flowers by direct solvent extraction = hexane or CO2 extraction. The most important factors are the type of flowers picked, time of picking and the interval between picking and processing. The concrete is usually a brown to dark brown waxy mass, with a characteristic jasmin odor. 1000kg of flowers yields 2.5-3.5 kg of concrete and from this yield, by extraction with ethanol,  about 1-2kg of absolute. The absolute is a reddish brown liquid with a delicate jasmin odor.

Absolutes

Further extraction of concretes in ethanol yields absolutes. Compounds that precipitate on cooling are removed by filtration. Absolutes are completely soluble in ethanol. In rare cases they can be obtained directly by extracting plant material with alcohol (tonka absolute).

Example

Blackcurrant absolute (Bourgeons de cassis absolute, cassis absolute) is obtained by solvent extraction via the concrete obtained from the dormant buds of Ribes nigrum L. (Saxifragaceae). It is a dark green paste with penetrating odour of blackcurrants. It is used in fine fragrances and food flavours.

Resinoids

Resinoids are prepared by extracting plant exudates (balsams, oleo gum resins, resins) with solvents (methanol, ethanol, toluene). These products are viscous and are sometimes diluted to improve their flow (with phthalates or benzyl benzoate). Resinoids are used for their fixative properties.

Example

Benzoe Siam resinoid is obtained by solvent extraction of the resin from Styrax tonkinensis (Pierre) Craib trees (Styracaceae). The wild growing tree is widespread in Thailand, Laos, Cambodia and Vietnam. It is a reddish to light brown, viscous liquid with chocolate-like, sweet, balsamic odour. It is used in perfumery for balsamic nuances and as a fixative.

Oleoresins

These are concentrates prepared from spices by solvent or CO2 extraction (pepper, ginger, vanilla).

Tinctures

Tinctures are alcoholic solutions that are prepared from plant material by treating it with ethanol or ethanol-water mixture. These are sometimes called infusions.

CO2 extraction

This is a gaseous extraction that uses liquid carbon dioxide, which under pressure and regulated temperature is passed through the plant material, then via a separator to recover oil and gas. This method is considered superior to liquid solvents, since it preserves important labile and heat-sensitive components, requires less energy, the gas is safe, non-combustible, odourless and tasteless, inexpensive, readily available and can be re-used. By varying temperature and pressure, an extract with specific flavour or fragrance can be obtained that resembles nature-true products.  It is also used commercially for coffee and hop extraction.

Naturally occurring raw materials are essential and important ingredients in the food, flavour and fragrance industries. Their characteristic fragrances often cannot be synthesized and there is an increasing demand for natural materials. It is important to safeguard their natural habitat and whenever possible, to cultivate them with care, and to look after both of the environment and the people who grow them.

Kateřina Svobodová Brooker: Sekreční struktury aromatických rostlin #11

S novým rokem zabrousíme v našem seriálu Fascinující svět aromatických rostlin do větších hlubin. Zanoříme se mezi sekreční struktury, malé voňavé žlázky, díky kterým rostliny krásně voní a my lidé z nich získáváme éterické oleje. Kde se nacházejí? Kolik vůně obsahují? A jak vypadají? Vše se dočtete v tomto článku.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 11. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 10. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Externí sekreční struktury

Sekreční struktury šalvěje (sage

Většina listů a mnoho bylinných stonků, květů, plodů a semen má na svém povrchu trichomy různých druhů. Tyto mohou být ne-žláznaté (neprodukují éterické oleje, ale ukládají různé soli, vodu nebo jiný organický materiál) a žláznaté (produkují a uchovávají éterické oleje).

Podle jejich morfologie mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné a vytváří komplikované rozvětvené struktury. Jejich tvar a velikost jsou charakteristické pro rostlinný druh.  Například mohou sestávat ze základní buňky, buňky stonku (ten může mít 1-5 buněk) a hlavy s různým počtem buněk, podle druhu – mezi 4 a 14.

Éterický olej (EO) je uložen v těchto strukturách a předpokládá se, že specializované buňky těchto struktur nazývané sekreční buňky syntetizují jednotlivé složky EO.

Glandulární žlázky

Glandulární žlázky jsou modifikované epidermální buňky. Vnější povrch žlázy je silně kutinován. Buňky mají velmi hustou protoplasmu a intracelulární uspořádání je téměř stejné jako u ostatních sousedních buněk. V průběhu vývoje sekreční buňky se začnou objevovat složité změny: organely se zmenšují, nakonec zmizí a uvnitř buňky je vidět pouze jemně zrnitá struktura. Všechny tyto změny se vyskytují ve velmi rané fázi vývoje listů, v době, kdy jsou listy dlouhé 1 – 2 mm. Enzymatické procesy pokračují a probíhají další reakce, což vede ke kvalitativním změnám EO během vývoje rostlin. Éterický olej se akumuluje v subkutánních prostorech a může difuzovat skrze kutikuli.

Hustota žláz na povrchu rostliny je také důležitá pro výnos EO. Toto je poněkud detailní metoda, je třeba zjistit počet žláz pod mikroskopem. Například jsme počítali žlázky na listu arniky horské (Arnica montana) a zjistili jsme, že na horním povrchu bylo průměrně 399 žláz na cm2, zatímco na spodním povrchu 60 žláz na cm2. Arnika americká (Arnica chamissonis), která má mírně vyšší výtěžek EO, má 896 na horním a 382 žláz na spodním povrchu.

Je možné izolovat jednotlivé žlázy z horní a spodní epidermis a analyzovat jejich obsah pro chemické složení a přítomnost specifických enzymů.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Výtěžnost éterických olejů

Výnos éterických olejů v těchto strukturách se značně liší. Například množství oleje v okvětních lístcích je malé – v růžích (Rosa sp.) je asi 0,01 – 0,07 % (v / w), v akácii (Acacia) 0,08 % a v jasmínu (Jasminum) 0,02 – 0,05 %.

Průměrný obsah EO v mnoha druzích ze středomořské oblasti a na severní polokouli je mezi 0,1 až 3 %.

Pouze několik druhů má vyšší výnos éterických olejů, například muškátový oříšek (8 %), zázvor (4 – 10 %) a kardamom (10 – 12 %).

Tip redakce: Hlouběji toto téma autorka zpracovává ve své publikaci Sekreční struktury aromatických rostlin

Interní sekreční struktury

Uvnitř rostliny se vyskytují různé sekreční tkáně. Ty jsou rozděleny do sekrečních buněk, dutin, vaků, kanálků a latificier.

Jednotlivé sekreční buňky se vyskytují v těchto rostlinách:

  • zázvor (Zingiber officinale) – oddenek,
  • pepř (Piper nigrum) – perisperm semene,
  • kardamon (Elettaria cardamomum) – semeno,
  • skořice (Cinnamomum zeylanicum) – kůra,
  • cassia (Cassia angustifolia) – kůra,
  • sassafras (Sassafras albidum) – kůra kořene a citronová tráva (Cymbopogon spp.) – v epidermis a související s vaskulárními svazky,
  • kurkuma (Curcuma longa) – oddenek,
  • muškátový oříšek (Myristica fragrans)perisperm a embryo,
  • vavřín (Laurus nobilis) – mezofyl v listu.

Sekreční dutiny a váčky mohou vzniknout oddělením nebo rozpadem buněk v listech (eukalypty – Eucalyptus sp, buchu – Agathosma betulina, citrusy – Citrus sp), v ovoci (citrusy – Citrus sp), v poupatech (hřebíček – Syzygium aromaticum) a v semenech (nové koření – Pimenta dioica).

V miříkových rostlinách (Umbelliferae) se vyskytují kanály (někdy nazývané podlouhlé dutiny), v semenech se jedná o vittae (ve stonku, kořen, listy, ovoce), podlouhlé dutiny v březulovitých rostlinách – Burseraceae (kůra stromu produkující myrhu – Commiphora molmol a kadidlo – Boswellia sp.

Dutiny a kanálky se také nacházejí v santalovém dřevě, kde jsou spojeny s xylemem cévami v parenchymu, u stromů borovicovité – Pinaceae v kůře. Pryskyřice v jehličnatých stromech – Coniferae dosahují délky 4 až 10 cm. V bylinných rostlinách se nacházejí v bobovitých rostlinách – Leguminosae a miříkových rostlinách – Umbelliferae (v estragonu a pelyňku v listech a stoncích), kde jsou spojeny s cévními svazky.

Latex a EO se syntetizují v laticifierách makovitých rostlin – Papaveraceae, pryšcovitých rostlin – Euphorbiaceae, morušníkovitých rostlin – Moraceae  (pampeliška – Taraxacum a konopí – Cannabis).

Znalost anatomických struktur a specializovaných buněk, kde je éterický olej syntetizován a skladován, je nezbytná pro pochopení biochemických procesů v rostlinách, pro zavedení vhodných extrakčních postupů a pro metody, které zajišťují kvalitu éterických olejů na trhu.

Zdroje:

  • SVOBODA, Katerina P. Sekreční struktury aromatických rostlin: Secretory structures of aromatic plants. Brno: Vladislav Pokorný – Litera, [2018]. ISBN 978-80-905-768-9-6.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Secretory structures of aromatic plants – part XI.

External secretory structures

Most leaves, and many herbaceous stems, flowers, fruits and seeds possess on their surface hairs or trichomes of various kinds. These can be grouped into non-glandular (these do not produce EO, but store various salts, water or other organic material) and glandular (these produce and store EO).

According their morphology, these structures can be unicellular or multicellular, forming complicated branched structures. A particular type of hair is often characteristic of a plant family or genus. For example the hair can consist of a base cell, a stalk cell (this can have 1-5 cells) and a head with various numbers of cells, according to the species – between 4 and 14.

The EO is stored in these structures and it is presumed that certain cells of these structures, called secretory cells, actually synthesize the individual components of the EO.

Glandular hairs

Glandular hairs are modified epidermal cells. The outer surface of the gland is heavily cutinized. The cells have very dense protoplasm and the intracellular organization is nearly the same as in other adjacent cells. As the secretory cell develops, complex changes begin in the cell: the organelles shrink, eventually vanish and only a finely granular structure can be seen inside the cell. All of these changes occur at a very early stage in leaf development, by the time the leaves are 1 – 2mm long. The enzymatic processes continue and further reactions take place, resulting in various EO compositions during plant development. The EO accumulates in subcuticular spaces and can diffuse outwards through the cuticle.

The density of glands on the plant surface is also important for EO yield. This is a rather painstaking method – to count the number of glands under the microscope. For example, we counted the number of glands on the leaf of Arnica montana and found that on the upper surface, an average number was 399 glands per cm sq, whereas on the lower surface  60 glands per cm sq. Arnica chamissonis, which has a slightly higher EO yield, has 896 and 382 glands on the upper and lower surfaces respectively.

It is possible to isolate an individual gland from the leaf surface and analyse its content for chemical composition and the presence of specific enzymes.

EO yield

The amount of EO in these structures differs widely. For example, the amount of oil in the petals is small – in the Rosa sp it is about 0.01-0.07 % (v/w), in Acacia 0.08 %, and in jasmine 0.02-0.05. The average EO content in many Mediterranean and northern hemisphere species is between 0.1-3% v/w.  Only a few species have higher EO yield, for example nutmeg (8%), ginger rhizome (4-10%) and cardamom fruit (10-12%).

Internal secretory structures

Inside the plant there are various secretory tissues. These are divided into secretory cells, cavities, sacs, ducts and laticifiers.

Individual oil cells occur in ginger, Zingiber officinale (rhizomes), pepper, Piper nigrum (fruit wall and perisperm of the seed), mace (seed), cardamom, Elettaria cardamomum (in seed coat), cinnamon, Cinnamomum zeylanicum  (in stem bark), cassia, Cassia angustifolia (stem bark), sassafras and lemon grass, Cymbopogon spp. (in epidermis and associated with vascular bundles) turmeric, Curcuma longa (rhizomes), nutmeg, Myristica fragrans  (perisperm and embryo) , and bay, Laurus nobilis  (mesophyll of the leaf).

Secretory cavities and sacs may arise by separation or breakdown of the cells in leaves (Eucalyptus ssp, buchu, Citrus sp ), in the fruit (Citrus sp), in flower buds Syzygium aromaticum (cloves) and in the fruit wall of the seed Pimenta dioica (pimento).

Ducts (sometimes called canals, elongated cavities) are found in Umbelliferae, in seeds these are called vittae (in stem, root, leaves, fruit), elongated cavities in Burseraceae (phloem of the bark of myrrh producing tree, Commiphora molmol) and frankincense (Boswellia spp.).

Cavities and ducts are also found in sandalwood, where they are associated with xylem vessels in the parenchyma, in Pinaceae in bark.  The resin ducts in Coniferae can reach 4-10 cm in length. In herbaceous plants these are found in Leguminosae and Umbelliferae (in tarragon and wormwood in leaves and stems), where they are associated with vascular bundles.

Latex and EO are produced in laticificiers in Papaveraceae, Euphorbiaceae, Moraceae (genus Taraxacum and Cannabis).

Knowledge of anatomical structures where the EO are produced and stored is essential to understand the biochemical processes in plants, for developing adequate extraction procedures and for quality assurance methods in further steps to aid their use.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker: Péče o starší osoby s aromaterapií #10

Pokud pečujete v rodině o babičku či dědu, které trápí různé potíže, nenechte si ujít tento článek. Autorka článku vám poradí, jaké éterické oleje využít při nespavosti, dýchacích potížích, trávicích potížích nebo třeba při artritidě. Tento přehled účinných olejů je založen na vědeckých studiích a využít ho můžete i pro kohokoliv jiného.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 10. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 9. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Péče o starší osoby

Kvalitu života lze výrazně zlepšit s náležitou péčí a postojem k starším osobám. Potřeba léčby může být snížena, může se zlepšit spánek, minimalizovat úzkost a stres a zmírnit bolest. Aromaterapie může přispět k tomuto holistickému přístupu v péči a psychické a fyzické symptomy mohou být lépe kontrolovány kombinací ortodoxní a doplňkové medicíny. Správná a láskyplná komunikace mezi rodinnými příslušníky a později v domovech ošetřovatelů, v nemocnicích nebo v hospicích je velmi důležitá.

Možné využití éterických olejů pro starší osoby

(shrnuto z publikovaných vědeckých odkazů)

  • Masáž nohou pro stimulaci krevního oběhu.
  • Masáž rukou, ramen nebo obličeje pro relaxaci a pocit blízkého kontaktu.
  • Použití éterických olejů (EO) v odpařovačích pro maskování zápachu a vytvoření příjemného prostředí.
  • Použití EO (v masáži nebo jako vůně*) k potlačení emočních poruch, snížení deprese a snížení zmatenosti.
  • Použití EO (v masáži) ke snížení obecné bolesti, bolesti při revmatismu a artritidě.
  • Použití EO (v masáži) ke zvýšení verbálního / neverbálního kontaktu a interakce s ostatními lidmi.
  • Použití EO (v masáži nebo vůni*) ke snížení nervozity a k vyvolání spánku.
  • Použití EO (v masáži) pro zmírnění zácpy, průjmu, poruchy trávení, sucha v ústech.
  • Použití EO (v masáži) pro zlepšení stavu pokožky, jejího zesílení a odolnosti proti modřinám a poškození přilehlých tkání.
  • Použití EO (topické) při hojení ran.
  • Použití EO (v masáži a dýchání) ke zmírnění respiračních problémů.

Pozn. redakce: Vůně může být aplikována jako malý roll-on v oleji, v difuzéru nebo třeba inhalační tyčince.

Dávkování pro starší lidi

Je třeba brát v úvahu váhu, věk a zdraví (fyzické i duševní). U starších lidí dochází ke zpomalení fyziologických procesů a následná dávka by měla být nižší než u zdravých dospělých, pravděpodobně polovina normální koncentrace. Existují určité výjimky, například při hojení ran a pouze dobře vyškolený aromaterapeut by měl rozhodnout, zda je možné použít vyšší dávky. Každá osoba je individuální a vyžaduje konkrétní posouzení.

Byly provedeny a publikovány různé maloplošné studie a několik statisticky doložených studií; z nichž jsou uvedeny některé příklady využití éterických olejů. Samozřejmě existuje mnoho dalších možností a nápadů, jak používat a kombinovat oleje pro tyto problémy – uvedla jsem jen některé z citovaných publikovaných článků.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Lázeň pro krevní oběh

Masáž nohou pro antiseptický efekt

Zácpa

Průjem

Špatné trávení

  • Kmín
  • Pomeranč
  • Fenykl
  • Anýz
  • Bazalka
  • Majoránka sladká
  • Mandarinka
  • Citron
  • Meduňka
  • Rozmarýn
  • Máta peprná

Nespavost

  • Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)
  • Meduňka
  • Bergamot
  • Neroli
  • Bazalka
  • Santalové dřevo
  • Kozlík lékařský
  • Ylang-ylang
  • Citron
  • Majoránka sladká

Dýchací problémy

  • Kadidlo
  • Cedr
  • Eukalypt (Eucalyptus smithii)
  • Yzop
  • Máta peprná
  • Šalvěj lékařská
  • Majoránka španělská (Thymus mastichina)
  • Majoránka sladká
  • Tymián (chemotyp geraniol nebo linalool)

Revmatismus a artritida

  • Majoránka sladká
  • Geranium
  • Jalovec
  • Koriandr
  • Citronová tráva (lemongrass)
  • Verbena citronová
  • Levandule
  • Borovice
  • Rozmarýn
  • Zázvor
  • Muškátový oříšek
  • Eukalypt (Eucalyptus globulus)

Éterické oleje pro léčbu těžké demence, péče o umírání a specifické použití aromaterapie v paliativní medicíně představuje další témata. Tyto byly částečně zahrnuty v mé sérii článků o klinické aromaterapii pro Asociaci českých aromaterapeutů v roce 2018.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2018 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Care for the elderly – part X.

Quality of life can be improved considerably with proper care and attitude towards the elderly. The need for medication can be reduced, sleep can be improved, anxiety and stress minimized and pain alleviated. Aromatherapy can contribute to this holistic approach in caring, and psychological and physical symptoms can be better controlled with a combination of orthodox and complementary medicine. Proper and loving communication between the family members, and later within the nursing home, hospital or hospice setting, is also of primary importance.

Possible uses of EO (as summarized from the published scientific references)

  • Foot massage for stimulation of blood circulation
  • Hands, shoulder or face massage for relaxation and the feeling of close contact
  • Use of EO in vaporizers for masking the odour and creating a pleasant environment
  • Use of EO (in massage or as fragrance) to decrease emotional disturbances, lighten depression, and reduce confusion
  • Use of EO (in massage) to decrease general aches and pains, rheumatism and arthritis
  • Use of EO (in massage) to increase verbal / nonverbal contact and interaction with other people
  • Use of EO (in massage or fragrance) to decrease agitation and induce sleep
  • Use of EO (in massage) to relieve constipation, diarrhoea, indigestion, dry mouth
  • Use of EO (in massage) for improvement of a person’s skin, to become stronger and more resistant to bruising and tissue damage
  • Use of EO (topical) in wound healing
  • Use of EO (in massage and breathing) to alleviate respiratory problems

Dosage for the elderly

Weight, age and health (both physical and mental) has to be taken into account. In elderly people the physiological processes are slowing down and consequently the dosage should be lower than for a healthy adult, possibly half of the normal concentration. There are certain exceptions, for example with wound healing, and only a well trained aromatherapist should decide if it is possible to use higher doses. Each person is an individual and requires a  specific assessment. Various small-scale studies and several statistically based studies were carried out and published; from these there are given some examples of EO uses. Of course, there are many other possibilities and ideas on how to use and combine EO for these problems – I have picked up only some of those with citations from the published articles.

Foot bath for blood circulation

Lavender, rosemary, pine, mandarin

Foot massage for antiseptic effect

Niaouli, thyme

Constipation

Orange, rosemary, basil, pepper, ginger, patchouli, sandalwood

Diarrhoea

Sweet marjoram, niaouli, peppermint, geranium, clove bud, aniseed, cajuput, nutmeg, myrrh, German chamomile, juniper, melissa

Indigestion

Caraway, orange, fennel, aniseed, basil, sweet marjoram, mandarin, lemon, melissa, rosemary, peppermint

Insomnia

Lavender (Lavandula angustifolia), melissa, bergamot, neroli, basil, sandalwood, valerian, ylang ylang, lemon, sweet marjoram

Respiratory problems

Frankincense, cedarwood, eucalyptus (E. smithii), hyssop, peppermint, sage, Spanish marjoram (Thymus mastichina), sweet marjoram, thyme (geraniol or linalool)

Rheumatism and arthiritis

Sweet marjoram, geranium, juniper, coriander, lemongrass, lemon verbena, lavandule, pine, rosemary, ginger, nutmeg, eucalyptus

EO for the management of severe dementia, care of the dying and the use of aromatherapy in palliative medicine represents other specific topics.  These were partially covered in my series of articles about clinical aromatherapy for ACA in 2018.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová