Málo známá zelená “viagra”? Kopřiva s jejími chloupky

O kopřivě dvoudomé se hodně mluví na jaro. V létě skoro jakoby neexistovala. Přitom právě od vrcholu léta nabízí to nejcennější co má – semena.  Ne jen kopřivě umožňují její reprodukci, ale podporují také tu lidskou. Navíc jsou chutná, zdravá a dají se poměrně lehce nasbírat a uchovat do zásoby.

Kopřiva dvoudomá Urica dioica byla pro naše předky jedna z nejmocnějších kultovních rostlin. Jako všechny rostliny, které pálí, také ona dokázala přivolat „žhavou lásku”. Když zamilovaný člověk pronesl ta ‘správná slova’ nebo učinil patřičný rituál, dokázala rozpálit srdce idola, zažhnout milostný oheň mezi dvojicí.

Co na kopřivě tak pálí?

U nás na Slovácku se říká, že kopřiva „prdlí“. V jiných regionech „žehá“ nebo „pálí“. Každopádně její zažehnutí dokáže pěkně probrat kohokoliv, kdo není na její chloupky zvyklý, a ne na chvilku. To, co způsobuje tento až bolestivý pocit, jsou její jemňoulinké chloupky, kterými je poseta po celém svém těle.

Kopřiva je někdy úplně zamaskovaná v houští a prozradí ji až rána od ní

Tyto chloupky jsou tak jemné, že se zlomí již lehkým dotykem, ba jen zavaděním o ně. Kopřiva se svým chloupkatým kožichem chrání před nepřítelem, který dostane dávku tří chemických sloučenin, jež způsobují alergickou reakci podobnou „kopřivce“.

Dříve se lidé domnívali, že se jedná o kyselinu mravenčí, která způsobuje tyto nepříjemnosti. Později přišli na to, že jde vlastně o 3 chemické sloučeniny, našemu tělu známé. V jejich kombinaci tělu dokážou navodit mravenčení v místě kontaktu s kopřivou.

Látka histamin nejprve podráždí kůži, acetylcholin vyvolá ten nepříjemný pocit pálení a serotonin to všechno ještě podtrhne. Všechny tři látky fungují jako neurotransmiter také v našem těle – tedy přenášejí vzruchy v centrální i periferní nervové soustavě. Někdo těchto látek využívá ve svůj prospěch, protože dokážou prohřát a prokrvit bolestivé klouby. Většina z nás ji za to však nemá ráda.

TIP redakce: Přečtěte si i náš jarní kopřivový článek!

Kopřiva je naše kamarádka

Pohlížet na kopřivu jako na našeho nepřítele by však byla chyba. Oproti jiným rostlinám má s lidským tělem ještě více společných znaků. Jedním z nich je vysoký obsah železa, pro který se sbírají právě její listy na jaro a také když nově abrazí na podzim. Zaměřím se však na její pohlaví. Většina vyšších rostlin je totiž oboupohlavná. Kopřiva ne, stejně jako lidi.

Kopřiva je dvoudomá – tedy má dvě variace pohlaví

Má opravdu dva domečky, přitom každý na jiné rostlině. Jako v lidském těle, tak i u kopřivy se v každém domečku nachází jiné reprodukční orgány. U rostlin bydlí v květenstvích, přičemž  obě květenství kopřivy dozrávají v semena – jedna jsou samčí, druhá samičí. Aby se kopřiva mohla rozmnožit, potřebují se tato semena spojit. Naštěstí je kopřiva velmi kolektivní rostlinka a žije pospolu jako velké houští, takže naprosto stačí, když dozrátá samčí semena vlivem tepla explodují do vzduchu. O roznos jejich pylu se už postará vítr.

Pozorný divák může vidět vyvrcholení samčí rostliny kopřivy dvoudomé

Když je samičí kopřiva oplozená, začnou její semena dozrávat. Oproti samčím, které po svém výkonu uschnou, někdy zčernají. Samičí plody jsou chutná jako oříšková jadérka a jako každý jiný základ nového života mají v sobě samé vybrané látky vysoké hodnoty. Nejsou chloupky porosteny, ale jsou jimi chráněny.

K čemu jsou semena kopřivy vhodná

Můžete si je pojídat přímo z rostliny. Doporučuji před vložením do úst očistit od chloupků v dlani. Pak mají jemnou chuť a po chvíli ucítíte, jak jsou slizovité. To je jeden z jejich prospěchů, neboť obsah slizových látek chrání naše sliznice.

V kuchyni jako doplněk stravy

Můžete si je ale nasbírat s sebou domů. Dají se použít v kuchyni jako vhodný doplněk stravy třeba do ovesných vloček, na chleba nebo stejně jako petrželka na brambory, smažená vajíčka či do polívky, pomazánek, jogurtu, pesta…kam si jen pomyslíte.

Zkuste si je opražit. Na suché rozpálené pánvičce je chvíli restujte, poté je můžete také vychladnuté uchovat v uzavřené nádobě. Takto si je můžete uchovat také nasušené za běžných podmínek.

Macerované v oleji jako přípravek na křečové žíly

Tuto zkušenost s námi sdílela jedna spolužačka. Semena kopřivy naložila do olivového oleje a vyrobila si klasický macerát. Tím si pak potírala její křečové žíly na nohách. Nedala na to dopustit, žádný jiný prostředek pro ni nebyl účinnější. Proč by ne? Každý jsme jiný.

Ostatně olej z kopřivových semínek se využívá také v kosmetickém průmyslu do krémů na problematickou pleť nebo i na výrobu šamponu proti vypadávání vlasů. Pojídání semínek z kopřivy zvyšují jejich lesk. Toho využívali dříve koňaři, kteří je přidávali koňům určeným k prodeji do žrádla, aby měly krásnou lesklou hřívu a srst.

Jako lehké afrodiziakum

Ještě to neví všichni, že semínka obyčejné kopřivy dokážou povzbudit naše libido. U žen zvyšují hladinu estrogenu, u mužů posilují jejich konstituci. Kromě množství vitamínu E, jsou vhodným doplňkem stravy u žen v klimaktérium, ale také pro ženy těhotné. Obsahují látky zvané fytohormony, tedy hormonům podobné substance, které tohle všechno ovlivňují.

Doplněk životní síly

Pro ženy kojící se hodí k podpoře tvorby mléka, ale také aby ji povzbudila při vyčerpanosti a dlouhotrvající únavě. Semínka kopřivy vůbec povzbuzují tělesné funkce a také imunitu, čímž se vyrovnají poměrně drahému ženšenu dováženého z Číny. Pro sportovce je pojídání kopřivových semínek výborným doplňkem proteinů a bílkovin.

A co ještě umí?

Čistí močové cesty, ale také pomáhají vylučovat kyselinu močovou z těla. Dříve se používaly při nemocech jako je dna či revma, neboť pomáhaly tlumit bolesti těchto nemocí. Navíc jsou bohaté na minerály jako je vápník, železo a kalium a nezanedbatelný je také obsah vitamínu A, C a B, jež pomáhají udržovat naši vitalitu a pevné vlasy a nehty.

Mít tento lehce dostupný léčivý prostředek doma po ruce se rozhodně vyplatí. Navíc není nijak finančně nákladný.

Jak a co sbírat?

Teď v létě se už listy kopřivy nesbírají, neboť jejich energetická hodnota se přesouvá právě do květů. Ty dozrávají v plody, tedy v semena. Běžně se sbírají začátkem srpna, ale při letošním zrychleném létě můžete začít už teď. Lze sbírat i květy, ale semena budou mít vyšší nutriční hodnotu a více minerálních látek.

Barva zralých samičích semen je víc žlutá než zelená, skoro béžová. Semena jsou „těžká“ jako plod v břiše těhotné ženy před porodem. Když už jsou semena přezrálá, mají barvu tmavou a nesbírají se. To už jsou nachystány k vyplutí z lůna matky do matičky země.

Někdy mají semena kopřivy a také její listy a stonky barvu mahagonovou až leskle hnědou. Jedna italská botanička Renatte mi to vysvětlila tím, že podobně jako se naše kůže chrání před slunečním zářením zhnědnutím, tak i rostliny mají svůj pigment, jehož obsah při nadměrném ozařování sluncem zvýší. To není nijak na závadu obsahovým látkám rostliny.

Jak od sebe rozeznáme samčí a samičí kopřivu?

Kopřiva je rostlina, která má nespočet variet, takže určovat ji podle listů nebo její dorůstající výšky by bylo trochu nesmyslné. Jako u většiny rostlin základním rozlišovacím znakem je její květ, resp. její květenství. Podle botanického popisu na Wikipedii jsou samčí květenství latovitá, přímá a převislá. Samičí jsou klasovitá nebo hroznovitá a kratší, během květu přímá.

“Heterosexuální” pár kopřiv

Pro mne je to trochu komplikované a tak se řídím svým selským rozumem, nebo vznešeněji řečeno intuicí, která mi v tomto případě pomůže správně rozeznat dva protějšky. Samičí květy a hlavně semena jsou těžká, hustěji osázená, protože v sobě nosí plody – visí tedy dolů. Zatímco samec potřebuje ukázat svou mužnost a také aby byl schopen oplodnit, bývá vztyčen vzhůru.

A ještě jedno malé doporučení z vlastní zkušenosti

Na sběr semen nebo i květů si vezměte raději rukavice. Nevadí, že sběr pálí, na to si po chvíli zvyknete. Ale látky z chloupků kopřivy vám natolik prokrví konečky prstů, že vám natečou a budou plné červených teček. Někdo říká, že pak získá vyšší cit. Možná. Já jsem kromě zvýšeného citu měla později i bílé puchýřky, které se odstranily až loupáním kůže. Celkový proces hojení trval něco přes týden.

Myslím, že v konečcích prstů revma mít určitě nebudu!

Sama mezi samci

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

K napsání tohoto článku byly použity informace získané během přednášek na Innsbrucké Kräuterschule pod vedením lektorky Elisabeth Kairath a také z literatury etnobotanika Wolfa-Dietra Storla.

Foto: autorka a Pixabay.com.

Desatero základů domácího vykuřování

Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.

Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pokud narazíte na nějaká vykuřovací úskalí, nebudete si něčím jisti a podobně, zkuste mojí skupina na FB. Nebo přijďte na kurz. O svátečních rituálech spojených nejen s vykuřovadly píšu do celoročního vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno. Pokud vás tedy bude zajímat víc, doporučuju pokračovat tam.

Jen upozorňuji, že vykuřování vytváří závislost zdravou a příjemnou…

Bezpečnost na úvod

Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.

Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.

Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.

Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.

1) Co a jak vykuřovat

Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.

Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…

2) Byliny

Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.

Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…

Buďte se mnou ve spojení i na dálku, čtěte Bylinky našich babiček!

V rámci programu se mě můžete i na cokoliv zeptat, ať už přímo pod články nebo v naší uzavřené členské skupince.

V tomto programu se ode mě dozvíte o vykuřování mnohem více zajímavostí

3) Dřeva

Vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.

TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…

Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?

4) Pryskyřice

Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…

Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.

5) Vykuřovací pícka

Vykuřovací pícka ze staré aromalampy nalezené u popelnic, na mřížce právě červený santal

Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.

6) Kadidelnice

Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.

TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.

7) Uhlíky

Pálení pryskyřic na uhlíku obnáší voňavý dým

Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.

Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.

8) Očista prostor

Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.

Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.

Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!

9) Kde se vykuřovadla berou?

Co si nasbíráte sami, to budete pálit raději, uvidíte

Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.

Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.

10) Frekvence vykuřování

I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková.

Kterou kouzelnou lampičku doma rozvoníte? Aromalampu či difuzér?

Je večer, sedím u stolu a z vedlejšího pokoje se ozývá suchý kašel mého nejmladšího spícího syna. Zvedám se, automaticky sahám pro difuzér a jdu jej pustit do pokojíčku. Pára se pomalinku zvedá a mikrokrůpějky éterického oleje se začínají vznášet do prostoru… Usedám zpět, kašel se utišil.

Váháte, zda doma nechat rozvonět aromalampu či difuzér? Jaké jsou jejich přednosti? A jaká je údržba? Pak se začtěte dále. Difuzéry jsme pro vás v redakci testovaly samostatně v nezávislém testu.

Aromalampa nebo difuzér?

Není však lampa jako lampa a co teprve, když se ještě přimíchá slovo difuzér. Stejně tak, jako každý člověk je jiný, žije trošku jinak a má rozdílné potřeby, tak můžeme pohlížet i na aromalampičky a difuzéry. Pročítáte články a zvažujete, které zařízení na provonění domova je pro vás to pravé? To má to a tohle zase ono, až vás veškeré informace, srovnávání a dobře míněné rady od přátel zahltí. Dnes se však pokusím být jasná, stručná a nezahltit.

K čemu jsou vlastně odpařovače?

Odpařovače, aromalampy i difuzéry, používáme k šetrnému rozptylování éterických éterických olejů do prostoru. Díky těmto pomocníkům můžeme vůni cítit již po několika okamžicích. Pro dosažení terapeutického účinku, zlepšení zdraví či duševní pohody je vhodné použít kvalitní éterické oleje, popřípadě květové vody.

Aromalampa

U aromalamp je nutné dát pozor na přepalování olejů. Éterické oleje při vysoké teplotě degradují a může docházet ke vzniku toxických látek. K přepalování může docházet například u malých lampiček na čajovou svíčku, pokud je provedení aromalampy nepřipraveno odborně. Elektrické aromalampy mají riziko přepalování éterických olejů výrazně nižší díky stálé intenzitě zahřívání a vyšší propracovanosti těchto lamp.

  • Způsob odpařování: Teplou cestou (zahříváním).
  • Technologie: Elektrický ohřev (např. žárovka) nebo svíčka.
  • Funkce: Rozptylování vonných látek, dekorační světlo, designový doplněk interiéru.
  • Vhodné vonné esence: Kvalitní přírodní éterické oleje.
  • Prostory: Obývací pokoj, obchody, chodby, prostory vyžadující ticho. Nevhodné prostory jsou v případě zahřívání svíčkou prostory, kde se nesmí manipulovat s otevřeným ohněm, prostory se zvýšeným pohybem dětí.
  • Provoz a údržba: Rychlejší odpařování vonných esencí oproti difuzéru, což s sebou nese kratší provozní dobu a větší spotřebu éterických olejů. Bezhlučný provoz. Snadné čištění – převážně se jedná o pravidelné odstranění zbytků éterického oleje či vody s éterickým olejem z vrchní, snadno dostupné nádobky.
  • Děti: Při převrhnutí možnost popálení se v případě otevřeného ohně, ve většině případů snadno rozbitný materiál.
  • Materiál a provedení: Porcelán, kamenina, keramika, kámen, ale také luxusní alabastrové elektrické lampy a jiné. Široký výběr tvarů a velikostí.
  • Cena: Velký rozsah cen začínající již na minimálních pořizovacích nákladech. Vyšší provozní náklady než u difuzérů způsobené větší spotřebou éterických olejů a případně i cenou svíček.

Aroma Difuzér

U difuzérů nedochází k zahřátí vonných látek, čímž jejich chemické složení zůstává beze změny. Díky stoupající páře dochází k rychlejšímu rozptylu vonných částiček. Existují různé typy difuzérů. Éterické oleje se u nich mohou přidávat do vody, kapat na polštářek, aplikovat přímo našroubováním lahvičky atd. Existují také varianty difuzérů bez vody, kde se esence rozptylují za pomoci nasávání vzduchu. Je doporučeno vyhnout se hustším éterickým olejům jako např. benzoe, vetiver, protože může dojít k ucpání některých částí difuzéru. Vzdušná disperze usnadňuje průchod vzduchu, zlepšuje proces dýchání a ochrání tak tělo před viry ve vzduchu.

  • Způsob odpařování: Studenou cestou.
  • Technologie: Převážně ultrazvukové odpařování. Napájení ze zásuvky nebo USB.
  • Funkce: rozptylování vonných látek, zvlhčování vzduchu – vítané hlavně v zimních měsících, čistič vzduchu, ionizátor, noční světlo (i různobarevné), dekorace. Mezi ostatní funkce patří například nastavitelné časovače, regulátor intenzity anebo pojistka vypnutí.
  • Vhodné vonné esence: Lze použít éterické oleje v některých případech i květové vody. U většiny typů se nesmí používat rostlinné oleje.
  • Prostory: Dětské pokoje, ložnice, školy, školky, wellness, ordinace, čekárny. Nevhodné prostory jsou naopak například vlhké místnosti, kde je další vlhkost nežádoucí.
  • Provoz a údržba: Nižší spotřeba éterických olejů a delší provozní doba než u aromalampy. Při provozu je slyšet motor, mohou tedy rušit např. při meditacích. Náročnost čištění závisí na typu difuzéru. Některé jsou uživatelsky velmi přátelské a jednoduché. Občas, zejména u křehkých skleněných, je čištění trošku oříšek vhodný pro zručné a pečlivé uživatele.
  • Děti: Dítko se u difuzéru nemůže spálit, proto je bezpečnější než aromalampa s otevřeným ohněm. Použité materiály jsou často odolné proti pádu, proto je riziko pořezání nižší. Ale vnitřní elektronika je na druhou stranu citlivější na nešetrné zacházení a může se pádem zničit.
  • Materiál a provedení: Plast, dřevo, porcelán, sklo, hliníková slitina a různé kombinace materiálů. Díky studenému odpařování lze použít širší škálu materiálů.
  • Cena: pořizovací cena bývá obecně vyšší než u aromalamp. Ceny se pohybují cca od 400 Kč až po několik tisíc korun.

Tip redakce: Přečtěte si recenzi dětského difuzéru.

Provoněno lze mít i bez aromalampy a difuzéru

Pokud doma nemáte aromalampu či difuzér a ani si jej v dohledné době nebudete pořizovat, nezoufejte. Je zde několik možností, jak mít doma hezky provoněno. V zimních měsících se nabízí alternativa nakapat několik kapek éterického oleje do misky s vodou a umístit ji do blízkosti hřejícího topení nebo přímo na něj.

Skvělým řešením nejen pro cestování jsou mechanické rozprašovače. Stačí párkrát rozprášit do prostoru a je to. I touto cestou docílíme osvěžení vzduchu v místnosti s pozitivními účinky na náš organismus. Případně můžeme využít i různé aroma flakonky s dřevěnými tyčinkami, víčky či keramické neglazované destičky. V těchto případech však musíme počítat s menší a pomalejší intenzitou provonění. Toto řešení je vhodné převážně pro menší místnosti.

Přeji Vám krásné voňavé dny,
Vaše Kateřina

Autorkou článku je Kateřina Langerová. Foto: Pixabay.

Partnerem článku je Kouzlo esence. Děkujeme za podporu!

Kouzlo esence je internetový obchod, který se specializuje na přírodní kosmetiku s velmi jednoduchým a šetrným složením, esenciální oleje špičkové kvality, designové aroma difuzéry a další vychytávky. Lovíme pro vás kvalitu v moři přírodní péče. Všechny produkty pečlivě vybíráme a sami testujeme. Naším cílem je nabídnout vám na jednom místě smysluplné produkty, které budou šetrné nejen k vašemu zdraví, ale i k přírodě. Pojďte se s námi vrátit k jednoduchosti – podstatě – esenci, v té je totiž krása. Najdete nás na www.kouzloesence.cz.”

Literatura:

  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše: jak obnovit emocionální a mentální rovnováhu pomocí esenciálních olejů. Praha: Alternativa, c2000. ISBN 978-80-85993-64-6.
  • LUNNY Vivian, Vůně života: Aromaterapie pro těhotenství a zdravý životní styl. Praha: One Woman Press, 2005. ISBN 80-86356-40-X

Vystrkuje na vás růžky jarní únava? Nebojte a nasbírejte na ní těchto 6 bylin

V dubnu už se začínají zelenat louky, stromy pučí, příroda rozvíjí svou vůni a postupně se každým dnem probouzí do života. K jaru náleží energie zrození. Je to začátek všeho nového. I my lidé se můžeme rozhodnout, jaká semínka teď budeme sít. Rozhodnutí je na nás samých. Nechte se inspirovat přírodou, když se jdete projít svěží jarní krajinou. Vnímejte, kam vás jarní energie táhne a nechte se tou moudrou silou nasměrovat. Buďte otevření síle jara, síle zrození.

Mnoho z nás na jaře trpí tzv. jarní únavou. Příčina bývá také v nedostatku odpočinku během zimy. I tehdy nás příroda inspiruje. V zimě odpočívá a nabírá síly na další rok. Ale na jaře už to nejspíš s tím zimním spánkem nedoženeme… Přesto je i teď relaxace důležitá. Když budeme odpočinutí, lépe uslyšíme impulsy, které k nám přichází. A budeme mít více energie své nápady realizovat.

Jarní plevel je plný zelené síly

S jarní únavou mohou pomoci i bylinky – plevele. V posledních letech vidím, že se začínáme navracet k moudrosti bylin a učíme se tyto poklady přijímat, znát a používat. Připravila jsem pro vás seznam těch nejznámějších a nejužívanějších. Tak si na ně vzpomeňte, až se půjdete projít ven a nasbírejte si hrst té zelené síly.

Pampeliška lékařská

Na pampelišku nedáme dopustit! Její kořen, toť učiněný zázrak.

První bylinku, kterou bych ráda zmínila, je pampeliška. Ta je možná nejoblíbenější jarní bylinkou. Ještě než vykvete, můžete si nasbírat kořen, který je zásobárnou cenných látek pro rostlinu a dokáže pomoci i nám. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem rostliny nebo na podzim po odkvětu.

Pampeliška pomáhá s očistou jater a močového systému, dodává tělu po zimě cenné vitaminy a působí jako životabudič.

Přidejte listy pampelišky do salátů a užívejte ji nejraději syrovou. Salát zakápněte nějakým kvalitním rostlinným olejem, aby tělo dokázalo využít i vitaminy rozpustné v tucích.

TIP redakce: Zajímají vás “obyčejné neobyčejné” české rostliny? S Kouzlem vůní si teď můžete celoročně rozšiřovat voňavé obzory ve vzdělávacím programu Bylinky našich babiček.

Bršlice kozí noha

Lístky bršlice opravdu trochu připomínají kozí nožku.

Určitě jste se setkali i s bršlicí. Ta vyrůstá velmi brzy. Můžete užívat už mladé lístky do salátů, pesta, pomazánek, polévek.

Bršlice hojí ledviny, močový systém, pomáhá při revmatismu a dně.

Neužívejte ji však dlouhodobě.

Česnáček lékařský

Velmi chutný a velmi zdravý plevel.

Česnáček se objevuje na okrajích lesů a luk už koncem března. Vůní připomíná česnek, ale chuť má mírně nahořklou.

Česnáček očišťuje, harmonizuje metabolismus a podporuje činnost ledvin. Mladé listy jsou nejchutnější.

Sbírejte je během dubna až května. Použít je můžete na přípravu salátů a pomazánek. Tepelnou úpravou česnáček ještě více hořkne, proto ho doporučuji užívat syrový.

Kopřiva dvoudomá

Čerstvé mladé kopřivy z čistého prostředí na jaře nedocenitelný zdroj všeho potřebného.

Také kopřiva má svou velkou oblibu. Listy se užívají formou nálevu, kořeny formou odvaru.

Z kopřiv se připravují jarní polévky, nádivky, omáčky, pesta.

Nedoporučuje se dlouhodobější užívání nálevu ani odvaru z kořenů kopřiv, ale 14denní očistná kúra je na jaře prospěšná. Posílí vás při jarní únavě.

Sedmikráska

Na lovu sedmikrásek…

Něžnou sedmikrásku zná asi každý. Rádi jí používáme jako ozdobu na saláty, do nápojů a polévek.

Sedmikráska je hojivá nejen vnitřně – podporuje funkci ledvin, ale také zevně – z květů si připravte třeba pleťový olej: zavadlé kvítky zalijte kvalitním rostlinným olejem a nechte macerovat 2-3 týdny na světle, potom přeceďte a uchovejte v temnu. Olej ze sedmikrásky působí protizánětlivě a pleť i vyhlazuje.

Smrk ztepilý

Mladé výhonky smrků mají příjemnou citronovou chuť a dá se z nich vyrobit sirup nebo se přidávají do salátů.

Posilují ledviny a dýchací systém. Sirup vyrobíte jednoduše tak, že vrstvu výhonků prokládáte vrstvou medu. Potom necháte sirup zrát, až se na dně zavařovačky začne tvořit sirup. Ten potom přecedíte přes sítko.

Užívá se na podporu vykašlání, při virózách a bolestech v krku.

Na jaře se začínají probouzet bylinky, naše zelené poklady, ze kterých připravujeme bylinné nálevy, odvary, pesta, masky na pleť, polévky, saláty… Často jsou to právě plevelné rostliny, které nám mohou prospět více než pěstovaná zelenina. Rostou téměř na každém kroku, i na našich zahrádkách.

Naučme se přijímat jejich hojivou sílu. V online programu Vůně bylin vám ukážu, jak si z těchto rostlin připravíte i sirupy, tinktury, likéry, bylinné směsi, vína, octy a další bylinkové dobroty. Program je pro vás připraven tady.

Přeji vám krásný jarní čas.

Autorka článku a fotografií: Linda Mahelová.

Získejte sílu jara z březové vody

Žiju v přírodě krásných alpských hor, které jsou úžasným zdrojem inspirace pro psaní a zároveň mi jejich zákonitosti ukazují silná moudra. Žiju přírodou a ráda se o ní a také od ní učím víc. Baví mě předávat své znalosti a postřehy dál a to je i můj cíl v programu Bylinky našich babiček. Výpravnou a poučnou formou se s vámi podělit o mé zkušenosti, o to, co mi zafungovalo i o to, co se mi zrovna nezdařilo. Na byliny pohlížím jako na zdroj zdraví, vnímám jejich Ducha a všímám si jejich spojitostí s člověkem. A to se (doufám) odráží v mých textech. První článek programu jsem věnovala březové vodě.

Konečně začalo jaro a my mohli vyrazit. Do baťůžku aku-vrtačku, velkou PET láhev, tejp a slámku (tedy brčko). Sníh ještě zcela neroztál a tak jsme se do kopce brodili mimo cestičky studenou zkrystalizovanou vodou a přitom pohledem vybírali tu správnou břízu.

To bylo před pár lety a my vyrazili poprvé na březovou vodu. Toto jaro bude mít pravděpodobně trochu pozdější nástup, alespoň u nás v Tyrolsku totiž ještě leží poměrně silná pokrývka sněhu. I proto nejsou k tomuto článku autentické fotky ze sběru. Možná až sníh konečně roztaje…

Se sběrem opatrně

Ano, hned v úvodu je třeba zmínit, že sběr březové vody je v České republice vnímán negativně, ba přímo jako trestní čin. Nesmí se to, nemá se to! Ale přesto se to dělá! Nechci nikoho nabádat na přestupky v zákoně. Mým záměrem je popsat, jak si lze doplnit vitalitu na jaro, obzvlášť po letošní dlouhé zimě, především pro lidi se slabými ledvinami. Jak lze využít darů přírody, které jsou zde pro nás všechny, ne jen pro ty vyvolené.

Pokud však ve svých úvahách myslíte na strom, na to, že mu to může uškodit, je to správné uvažování. Můžu vás však uklidnit, když dodržíte jistá pravidla a nepřijdete ze stromu “těžit”, ale nabrat si pro vlastní potřebu, strom se s vámi podělí o vlastní životadárnou sílu a bude schopen žít nadále bez nějaké újmy.

Vznešený strom, ta bříza.

Strom nehostinných podmínek

Bříza bělokorá Betula pendula je snad jediný listnatý strom, který se u nás v Tyrolsku ve výšce 1600 m nad mořem vyskytuje. Je to opravdu „odolná holka“, která pro svou vitalitu a schopnost růst i v těch nejkrutějších podmínkách až do 1900 m nad mořem žije tam, kde už jiné listnáče nemají sílu. A přitom je tak jemná a vypadá velmi elegantně.

Pro své vlastnosti si získala úctu už u Keltů. Je charakteristickým listnáčem za polárním kruhem a v keltském letokruhu začíná jejich rok. Symbolizuje nový začátek, novou energii a sílu.

Pojďme však do její hloubky

Dřevo je velmi měkké a ohebné. Navíc je krásně bílé a má schopnost ničit mikroorganismy – dokonalé pro kuchyňské náčiní jako jsou například vařečky. Ale určitě znáte i bílé poličky nebo dřevěný obklad interiérů, k čemuž se toto dřevo též využívá. A nebo také jako topivo.

Její větvičky jsou tenoulinké paličky, které se jemně sklánějí k zemi. Moje babička si z nich dělá koště na zametání terasy na chatě. Naskládá je hustě přes sebe a speciální technikou sváže k sobě pevným špagátem. A pak je zastříhne zešikma. Vždy na jaro si udělá nové a to staré spálí. Možná je to nějaký rituál? Nevím. Nechce mi rituály prozrazovat…

Březová voda

Když se uřízne kus břízy, „pláče“. A pláče tak mocně, že kdyby se předem přichystala nějaká nádoba a dala se pod uřezanou větev, během hodiny lze v pohodě nasbírat i celý pohár vody. Ta je sladká a hlavně plná síly. Proto se také sbírá.

Její mnohostranný prospěch

Od té doby, co si chodíme vodu sbírat, pijeme ji celá rodina každé jaro na posílení organismu po dlouhé zimě. Stačí jen několik dnů, ne celé týdny. Tolik bychom ani nesbírali a vlastně to ani není nutné.

Březová voda je vlastně životadárná síla stromu samotného, používá ho ke své obrodě, pro svůj start pro období vegetace. Dodá vitalitu a je také výborná na překlenutí jarní únavy. Silně posiluje ledviny, které byly v zimě nejvíce zatíženy. Je očistná, diuretická a prý i omlazující. To posoudím až za pár let.  Je nápomocná také u takových nemocí jako je dna, revma a proti zapomínání. A navíc lahodně chutná.

Bříza v kosmetice

Kdo by neznal březový šampon!? Březová voda je hlavní složkou těchto vlasových přípravků, které se používají při vypadávání vlasů a dodání zdravého lesku. Všimli jste si někdy, jak je kůra březových větviček lesklá? A jak tyto pevné a zároveň ohebné “vlásky” visí dolů a vlají ve větru?

Pro zvýšení účinku je dobré vlasy vodou oplachovat. Dříve se to určitě provádělo, ale přijde mi to trochu jako plýtvání. Efekt se dostaví i při vnitřním užití, souvislost s ledvinami je zřetelná. Párkrát jsem si vlasy ale opravdu vodou z břízy opláchla. Nemyslím si, že by výsledek byl až tak rozdílný jako u použití jiných produktů z přírody, kterých je hodně. Raději tedy tu vodu piju než “cabrám” na vlasy.

Proste a bude vám dáno!

Když trefíme na hodnou břízu, která chce dát, naplní se nám během dvou dnů celá 1,5 litrová PET láhev. Ve dnech Měsíce putujícího oblohou ve vodních znameních i za den. Když se bříze líbíme a jsme na ni hodní, za zmíněných podmínek dá celou láhev už za několik hodin. Ale musíme být na ni hodní…

To jsme si jednou našli nádhernou, zdravou a rozvětvenou břízu, ale nepoprosili jsme ji. Navíc se mému muži zdálo, že ji špatně navrtal, tak do ní vrtal znovu a znovu, až v sobě měla čtyři rány. Příjemné mi to nebylo, ale stalo se to. Myslím, že se nazlobila, protože nám nedala ani kapku! A to jsme u ní byli přesně v době, kdy začala vyhazovat pupeny.

A také si vybírejte vhodnou dobu

Když totiž bříza začíná pučet, je ta nejvhodnější doba na sběr její šťávy. Je to přesně ta doba, kdy se z kořenů vrací životadárná míza, která rozjaří celý strom a má blahodárné účinky i na lidský organismus.

Jinak se dá samozřejmě sbírat po celou dobu její vegetace, avšak největší sílu a proud má právě na jaře před rozpukem. Ostatně právě její pupeny mají v gemmoterapii významné vitalizační účinky – čistí krev, podporují růst u dětí, působí na duševní únavu, artrózu kyčlí, dnu, zánět močového měchýře a spoustu dalších.

Rašící březové lístky s krásnou svěží zelenou barvou.

Bříza nabízí ještě víc

Když už jsou na bříze listy, šťáva a její síla je v nich. To se z nich pak dá připravit lahodný jarní salát nebo se sbírají do zásoby na zimu.

Připravte si salát k jarní očistě a vitalitě

  • Nasekané mladé listy břízy smíchejte z jinými mladými jarními lístečky (třeba s pampeliškou, ptačincem žabincem, bršlicí kozí nohou, šťovíkem atd., najděte si to, co u vás právě roste) a nebo jednoduše se zahradním salátem.
  • Důležité je salát zalít olejem, aby se do těla dostaly také vitamíny rozpustné v tucích.
  • Jinak si salát ochuťte podle svého uvážení a zvyku, někdo to rád na slano, jiný více kyselé a většina z nás si do marinády přidá i cukr.
  • Jaro fandí kyselé chuti. Všimněte si, že i většina právě rašících listů chutná spíše kysele a nebo velmi jemně. Jako základ do marinády jarního salátu je vynikající právě březová voda, která nahradí cukr.

Výborný čaj vhodný také k detoxikaci

Čaj připravený z nasušených lístků je jeden z nejúčinnějších čistících prostředků na ledviny a močové cesty. Také se přidávají do čajů na čištění krve nebo detoxikaci. Pro svůj vysoký obsah látek podporujících procesy látkové výměny bývají základní drogou v různých čajových směsích. Jeho příprava je jednoduchá.

  • 2-3 lžíce nasušených březových listů zalijeme asi litrem vroucí vody.
  • Chci-li použít čerstvé listí, dávku listí zvýším asi na 5 lžic čerstvých nasekaných březových listů.
  • Nechám alespoň 10 minut luhovat a popíjím teplý po doušcích.

Jak se sbírá březová voda

„To jako fakt vrtáte do břízy?“

Ano, vrtáme. A oproti původnímu způsobu získávání březové vody, je to ten nejšetrnější způsob, jak příliš neponičit její kmen. Je dobré vrtat až za borku, do dřeva, aby se neponičil její obal, který ji chrání. Úbytek mízy, kterou si od ní vezmeme, břízu zase tolik nepostihne. Dříve se loupala její kůra, která našla své uplatnění, a šťáva ze stromu se sbírala při tom. Bříza tak ale ztrácela svůj ochranný obal a chřadla.

Jak to děláme?

Když už máme vybraný strom, zůstaneme chvíli u něj a o šťávu z něj nejprve poprosíme. Požádáme ho, zda by nám vydal něco ze sebe. Pak mu popíšu, co s ním budeme dělat a proč to potřebujeme.

Vím, zní to strašně bláznivě, a kdyby mi tohle někdo vyprávěl před několika léty, asi bych si ťukala na čelo. Ale zkušenosti mi ukázaly, že to je tak dobré pro nás i pro ten strom. A vlastně i moje babička mě vždy naváděla na to, abych před sběrem bylin nejprve na louce chvíli spočinula a zaposlouchala se do jejích zvuků, než si od ní něco vezmu. Ona vám pak dá mnohem víc než jen materiál.

No, a pak klasickou vrtačkou s baterií navrtáme díru asi 5 cm hlubokou přibližně ve výšce velikosti PET láhve od země. Do víčka od láhve vyvrtáme také dírku a zasuneme do ní jeden konec brčka. Ten druhý zasuneme do stromu. Velikost vrtáku by proto měla být přibližně stejná jako šířka brčka.

Když se nám podaří strom s lahví pěkně propojit, připevníme láhev ještě tejpem okolo kmene. Doporučuji výšku navrtané díry ne moc od země, protože když bude láhev plná vody, svojí váhou by ji tejp nemusel udržet. Je tedy lepší, když se její dno opírá o zem.

Je důležité obstarat, že když si přijdete pro šťávu a brčko ze stromu odstraníte, abyste dírku něčím ucpaly, jinak z něj šťáva poteče dál. Na internetu jsem se dočetla, že se to dělá štěpařským voskem. My tam většinou strčíme klacík nebo její větvičku, která pasuje do otvoru a zatlučeme ji. Další rok dírku použijeme znovu.

Nebo když vím, že si za pár dnů přijdu znovu pro šťávu, nechám brčko ve stromě, ale přehnu ho a kolíkem na prádlo sepnu k sobě. Pak ho ještě tejpem přilepím ke kmenu tak, aby bylo směrem vzhůru.

A samozřejmě bříze PODĚKUJI!

Vážně není jiný způsob než vrtat do stromu?

Ano, jiný způsob existuje, ale ten já osobně nemám vyzkoušený. Lze také zastříhnout ty jemné větvičky a strčit je do nějaké flašky, nádobky a nechat vodu stékat z větviček do ní. Jak ale upevnit tu nádobu na ty větvičky, aby z nich pod tíhou nespadla, to nevím. Snad ji mít na nějakém stolíku pod stromem? Ovšem ve volné přírodě si to nedokážu představit.

Tohle však může vyzkoušet někdo, kdo má břízu na zahradě či dvorku. A nebo snad poprosit strom slovy našeho úžasného zpěváka Karla Gotta:

„Hej břízo bílá, skloň se níž!“

Přeji vám všem jaro plné vnitřní energie! Veronika

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com.

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Zaujal vás?

Jako další “návnady” si můžete přečíst o

Chcete vědět o vzdělávacím celoročním bylinkovém průvodci Kouzla vůní VÍCE?

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




 

Jarní sváteční bylinné rituály

Program “Bylinky našich babiček” jsme vymyslely jako celoroční voňavou cestu rokem, jako průvodce zahrádkami našich předků. Moje téma jsou byliny a sváteční rituály s nimi spojené, hlavně tedy v oblasti vykuřování a očisty. Toto sice zpracovávám průběžně a vlastně stále. Ale…

Tady bych ráda vytáhla méně známá fakta, vybrané méně obvyklé rostliny. I mé osobní postřehy a příběhy  “městského člověka”, který přesto cítí, jak tepe a otáčí se posvátné Kolo roku a přírody. A kterému vylaďování se s cykly Slunce a Měsíce pomáhá žít život v harmonii a přirozenosti. Někdy si beru na pomoc literaturu a internet, jindy přenechám vedení své intuici a rostlinným průvodcům. A pak s úctou a trpělivostí sleduji, kam mě pustí a co mi ukáží.

V každém z mých příspěvků najdete nějakou speciální radu k domácímu vykuřování a použití bylin k očistě prostor. Budou to takové bonusy za vaši podporu Kouzla vůní. Myslím tím opravdu speciální a opravdu praktickou radu 🙂 Prostě něco, co jen tak nezjistíte. Zde to bude návod, jak vytvářet vykuřovací směsi z bylin a pryskyřic. Tohle mixování má totiž háček, každá ze složek má ráda k pálení dost odlišnou teplotu. Tudíž může být někdy problém hotovou směs vykuřovat tak, aby voněla, fungovala a kompletně se využila.

Jako upoutávky na vzdělávací program “Bylinky našich babiček” si už teď můžete přečíst článek o kopřivě a červené řepě

Příchod jara si žádá slavnostní vykuřovací očistu

Na Hromnice začátkem února se rituálně vymetalo březovým koštětem. A teď o slunečním svátku Jarní rovnodennosti (nebo o Velikonocích) se už hodí použít čerstvé rostlinky. Je to přece svátek znovuzrození přírody (a Ježíše Krista). A je to ideální čas pro očistu našich obydlí. Zima a tma odchází, jaro a světlo přichází. Příroda se probouzí, živelnost a růst překonává stagnaci a zimní spánek. Neseme se na vlně pučení, klíčení a probouzení se. Využijme toho a ukliďme si. Staré, zašlé, nenošené, zaprášené, všechno pryč. Jarní síla nám pomůže vymést i kouty, kam se nám dlouho nechtělo. Jak se nám pak bude lépe dýchat i žít!

Bylinka známá neznámá, krásně voňavá a typicky žlutě jarní, to je hlodáš.

Očista těla je probírána snad úplně všude. Ale co naše domovy? Těm také udělá dobře pořádné jarní očištění! Vonný dým nám může být skvělým pomocníkem k přivítání nové energie. A taky vždy byl.

Vybrala jsem čtyři rostlinné zástupce nesoucí ve svém aromatickém poselství silnou jarní stopu. Dva stromy a dvě byliny. Bříza, borovice, rozmarýn, hlodáš. Všichni jsou u nás dobře a dlouho známí, možná hlodáš budete v paměti trochu lovit, ale nakonec si vzpomenete…

Bližší seznámení s nimi bude v mém druhém jarním bylinkovém příspěvku programu. Tady si zkusíme namíchat speciální očistnou i slavnostní vykuřovací směs k přivítání jara, právě za použití zmíněných rostlin.

Když nemáš hlodáš, vraž tam petrklíč

Hlodáš se vám nevybavuje? Jak uvidíte fotku, budete doma. Je to přesně bylinka „z babiččiny zahrádky“. I mně při dohledávání informací naskočila jeho typická sladká medovo-kokosovo-vanilková vůně… A krásně barevně doplňuje naši vybranou jarní vykuřovací směs. Pokud ho nenajdete, nevadí! Já ho do směsi taky letos neměla. Podobnou jarní aroma notu nám v ní zahraje třeba podběl, prvosenka nebo měsíček. Všechny žluté a jarně naladěné. A všechny tradičně používané i k vykuřování.

Dejte si trochu zeleně na dveře i do těsta, přivítejte jaro!

A jen tak mimochodem. Víte, že záhony založené právě v období mezi dnem Jarní rovnodennosti a Velkým pátkem mají nejlepší šance na skvělou úrodu?

A jeden jarní zelený tip na velikonoční pečení, zkuste letos přidat do těsta zelený ječmen v prášku nebo práškový čaj matcha, svěží zeleň velikonočního beránka či mazance jistě rozradostní vaši slavnostní tabuli…

Nechte své dveře zazelenat, třeba bezovým křížem

Úlovek větviček z výletu na den Jarní rovnodennosti.

Návod na tuhle jarní ozdobu si půjčuju z krásné knihy Evy Francové Rok ve Svatojánu. Nicméně tradice zdobit vchod do domu v jarním svátečním čase květy a zelení je všeobecně známá a prastará. Dokonce se údajně větev borovice zdobila květy na tento svátek a vůbec ne v době Zimního slunovratu.

Pro výzdobu domova je podle mne úplně nejlepší použít s rozumem a ohledem k přírodě to, co najdeme na našich jarních procházkách. Pokud něco trháme, vždy doporučuju se zeptat, jestli je nám Přírodou dovoleno a je-li, tak náležitě poděkujme. Radost, kterou ta zeleň pak přinese (i ochrana a očista), je mnohonásobná. Pokud to ještě neděláte, zkuste to a uvidíte, ucítíte! Některé výhonky zřetelně dávají najevo, že utrženy být nechtějí a jiné vás k sobě doslova přitáhnou.

Na jarní ochranný věnec použijte jako základ rovnoramenný kříž z oloupaných bezových větví. Důležité je to oloupání, bez totiž stahuje vše negativní do listů, pod kůrou pak ke kořenům. A to špatné si domů brát nechceme, proto kůru loupáme.

Samotný věneček pak můžeme splést z tisu, buku, jedle, vrby, smrku a ozdobit jarními květy. Hotový pak pověsíme na vchodové dveře či vrata. A materiál třeba nasbírat na den Jarní rovnodennosti, kdy se hodí vyrazit na nějaký posvátný kopec v okolí. Na kopci se ideálně vítá přibližující se a sílící Slunce.

Příprava sváteční očistné směsi k vykuřování

Hotová směs s hmoždířem po babičce a ochranným zeleným věnečkem.

Jak jsem zmínila, míchat spolu bylinky a pryskyřice, může přinášet jisté záludnosti při samotném pálení. Moje zkušenost a doporučení je pryskyřici nadrtit v hmoždíři na jemný prášek a bylinky s ní prosypat a protřepat. Směs pak lépe hoří i na vykuřovací pícce.

V téhle naší směsi se nám to bude hodit, protože smícháme:

  • 1 díl rozmarýnu
  • ½ dílu nadrcené borovicové pryskyřice
  • 1 díl březové kůry (nebo větvičky, ale máte-li, tak i sušené listy)
  • ½ dílu květů hlodáše (nebo jeho náhradu dle vašich možností)

Směs doporučuji pálit na vykuřovací pícce, lépe se rozvinou vůně. Já jsem do směsi přidala pár “speciálních” ingrediencí. Pryskyřici nasbíranou v berounských lesích na jednom kouzelném výletu. Podběl a prvosenku od bylinářky Veroniky Němcové, jedné z autorek programu “Bylinky našich babiček”. Kadidlo z Jeruzaléma, kterým mne obdarovala účastnice jednoho mého semináře o vykuřování. Prostě něco “magického”, se zvláštním kouzlem. To se hodí do každé směsi…

Očista stavení

Ale pro opravdovou jarní očistu kouřem klidně použijte uhlík a směs vhoďte přímo na něj. Obejděte celý obytný prostor, všechny místnosti, nejlépe i okolí domu a zahradu. Já osobně bydlím v činžovním domě, takže nahrazuji obcházení stavení tím, že kadidelnici prostě na chvilku vystrčím před dveře na chodbu a doufám, že zrovna nikdo nepůjde kolem ?.

Další konkrétní recept na vykuřovadlo pro tuto příležitost z knihy Magické rostliny, kde jsem se trochu inspirovala:

  • 1 díl květů hlodáše
  • 3 díly kadidla
  • 1 díl benzoe
  • ½ dílu květů hyacintu
  • ½ dílu hadího kořene
  • 1 díl akácie
  • ½ dílu borovicové pryskyřice

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.

Zdroje:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.
    Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN
    978-80-7336-606-3.
  • FRANCOVÁ, Eva. Rok ve Svatojánu. Praha: Motto, 2017.
    ISBN 978-80-267-0922-0.
  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Červená řepa, tak obyčejná a tak úžasná

Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! Ráda bych vás ve své části programu „Bylinky našich babiček“ seznámila s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

I jimi můžeme dodat tělu mnoho prospěšných látek, podpořit své zdraví a léčit různé neduhy. Ke každému článku se budu snažit přidat i nějaký osvědčený recept nebo radu, jak s nimi naložit. Základní motto: I domácími surovinami se dá podporovat zdraví.

V rámci upoutávek na program “Bylinky našich babiček” už si můžete přečíst článek o kopřivě, žahavé královně jarní vitality!

Začínáme povídáním o červené řepě

Červenou řepu všichni známe jako více či méně oblíbenou zeleninu. Je neuvěřitelně variabilní a v kuchyni se dá využít do pomazánek, salátů, polévek, příloh, dá se upravovat jako syrová, v páře, vařit, péct, grilovat, dusit, sušit, zapékat a nevím jak ještě.

Já bych se dnes chtěla věnovat té syrové. Červená řepa se dá totiž využít jako léčebný prostředek úplně v té nejjednodušší formě, a to sice jako čerstvá šťáva. Žádné tinktury a sušení jako u bylinek, stačí prohnat odšťavňovačem nebo nastrouhat a vymačkat šťávu. Osobně se přikláním k té první variantě.

léčebným účelům bychom měli používat zeleninu z ekologického pěstování nebo vlastní zahrádky, abychom se zvýšeným množstvím prospěšných látek nedodávali ve zvýšené míře tělu i ty ostatní, kterým se chceme vyhnout.

Receptů s červenou řepou je spousta, vždy dodá lákavé zabarvení

 

Pojďme si nejdříve říct, co všechno červená řepa obsahuje:

  • je zdrojem minerálních látek, nejvíce draslíku, dále pak zinku, železa, vápníku, hořčíku, selenu, jódu a dalších
  • obsaženy jsou vitamíny skupiny B, vitamín C, vitamín H, provitamín A
  • důležitý je také obsah antokyanů s protinádorovým účinkem
  • dále pak flavony, temně rudý betain, cholin a organické kyseliny

A k čemu je tedy šťáva z červené řepy dobrá?

  • užívá se při různých krevních chorobách, jako je například anémie
  • působí protinádorově a celkově posiluje obranyschopnost organismu
  • působí proti revmatu
  • je schopná na sebe vázat radioaktivní látky a těžké kovy a pomáhá je vylučovat z organismu
  • detoxikuje játra, snižuje hladinu cholesterolu a má protisklerotické účinky
  • podporuje látkovou výměnu a doporučuje se užívat při kožních chorobách
  • doporučuje se také při menstruačních a klimakterických potížích
  • má takzvaný virostatický efekt, to znamená, že zlepšuje stav při různých virových onemocněních, jako například chřipce nebo borelióze

Šťávu můžeme pít buďto jen z řepy, pokud to ale nesnesete, je příjemnější ji míchat se šťávou z jiné zeleniny, ale nekombinovat s ovocnou.

Naprosto typická barvička šťávy z červené řepy

Kůra pro pevné zdraví s červenou řepou

Tady jsou dva recepty na ozdravnou kůru podle pánů Janči a Zentricha:

  • Smícháme šťávu z červené řepy, mrkve a vody stejným dílem. Uvádí jako léčebnou dávku 1 litr denně, po dobu alespoň jednoho měsíce.
  • Na chudokrevnost a celkové posílení organismu potom doporučují sklenici čerstvé řepné šťávy 2x denně před obědem a před večeří, taktéž po dobu nejméně jednoho měsíce.

Červená řepa z pohledu tradiční čínské medicíny

“Červenou řepu je vhodné zařadit do jídelčíku také kvůli doplnění krve, jak uvádí tradiční čínská medicína. Vzhledem k tomu, že krev ztrácíme nejen při menstruaci, porodech, úrazech, ale také při každodenním koukání do monitorů, telefonů a televizí (což pro mě bylo překvapením, krev se tzv. vypaluje skrz oči), jsou nedostatkem krve postiženy nejen ženy a nemocní lidé, ale velkou měrou i muži. Z pohledu TČM můžeme zařadit i tepelně zpracovanou řepu.

Mám vypozorováno, že po konzumaci běžné porce řepy, je ještě 2 dny poté jazyk krásně červený, což zjednodušeně značí dobrý stav krve. Domnívám se tedy na základě pozorování, že řepu je ideální konzumovat během zimy a jara několikrát týdně. V létě spotřebu pravděpodobně pokryjete červeným ovocem. Nám s Káťou se kontrola jazyka po červené řepě stala takovým interním vtípkem 🙂 A nezapomeňte, stačí kousek a nemusí být na kyselo ;-)” Lusílija

S řepou začínáme zvolna a nelekáme se na toaletě

Pokud ale nejsme zvyklí pít zeleninové šťávy a chceme ji užívat jako prevenci, doporučuji začít opatrně s menším množstvím šťávy a postupně navyšovat. Na každého působí jinak, hlavně zpočátku. Šťáva sice nemá vážnější kontraindikace, ale nic se nemá přehánět, však to znáte.

Ještě si na závěr dovolím upozornit ty, kdo nemají s konzumací červené řepy žádnou zkušenost, že červené barvivo prochází i naším trávicím ústrojím, proto se na druhý den na příslušných místech nelekněte!

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Iveta Klímová. Foto: Pixabay.

Zdroje:

  • JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin. Ilustroval Magdalena MARTÍNKOVÁ. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0.

Kopřiva, královna jarní vitality

V programu “Bylinky našich babiček” vás s potěšením seznámím s praktickým využitím našich léčivých bylin. Budu se zaměřovat na ty, které běžně rostou kolem nás a mohou pomoci  s mnoha různými obtížemi. Naučím vás, jak je poznat, sbírat, sušit. Poradím, s čím je kombinovat a jak je užívat. Samozřejmě nebudou chybět ani recepty, ať už od našich slavných bylinářů či moje vlastní. Vybírat budu vždy ty bylinky, které pokvetou v blízké budoucnosti, abyste byly připravené je využít. A první dostává slovo stará známá… Kopřiva!

Tento článek je ochutnávkou programu Bylinky našich babiček.

Kopřiva dvoudomá (Urctica dioica) je jednou z bylin, které můžeme najít velmi brzy na jaře. A právě kopřivy sbírané v této době mají nejsilnější účinky. Já vždycky zajásám, když zjistím, že už mi na chalupě začaly rašit kopřivy. První co udělám, je kopřivový čaj (nálev) a pak je přidávám všude, kde to jen trochu jde.

V lidovém léčitelství se kopřiva používala k jarnímu čištění krve a šlehala se s ní revmatická kolena. Věřilo se, že zahání zlé duchy a čarodějnice. Léčbu kopřivou doporučovala i Hildegarda z Bingenu a farář Kneipp. A právě o kopřivě a jejím praktickém využití bude následující článek, ve kterém najdete mimo jiné recept na odvar proti padání vlasů a proti lupům, jednoduchý čaj proti viróze a také recept na pórkovou polévku s kopřivami.

Jak vypadá?

Kopřiva je vytrvalá bylina, kterou známe všichni, často roste jako plevel v koutech zahrad, na rumištích a všude tam, kde bylo v minulosti lidské osídlení. Často dorůstá výšky až 1 m, má statnou čtyřhrannou lodyhu, listy vstřícné, zašpičatělé s pilovitými zubatými okraji. Květenství jsou drobná, zelenkavá, samčí a samičí květy rostou na různých jedincích. Celou rostlinu pokrývají žahavé chloupky. Žahavé účinky kopřivy se ničí spařením vařící vodou nebo usušením.

Tady raší kopřivové zdraví a jarní radost

Co se sbírá a kdy?

Předmětem sběru je především list nebo celá nať, méně často se sbírá a využívá kořen. Při sběru se vyhýbáme místům neprosluněným a také těm, na kterých se kopřivě mimořádně daří. Taková místa jsou pravděpodobně kontaminována dusičnany.

Sběr je nejlepší provádět odpoledne nebo k večeru, po celodenním ozáření sluncem. Nejlepší účinky má nať sbíraná do 20. května. Kopřivu je třeba sušit co nejrychleji po jejím sběru, aby si zachovala svou zelenou barvu. Sušíme přirozeně v polostínu s dostatkem čerstvého vzduchu.

Co obsahuje?

Nať kopřivy obsahuje:

  • chlorofyl, vápník, hořčík, křemík, draslík, fosfor
  • vitamín D a C, karotenoidy, flavonoidy a řadu dalších látek

Jaké má účinky?

Kopřiva má zcela mimořádné působení:

  • chlorofyl působí tonizačně a povzbudivě na metabolismus,
  • kopřiva má antianemické, antisklerotické, antidiabetické, antivirové, protiprůjmové a proti revmatické účinky,
  • podporuje funkci žluče, slinivky i vaječníků,
  • listy i kořeny působí močopudně, používají se při léčbě močového ústrojí i prostaty,
  • také odvádí vodu z těla a pomáhá tak snižovat tělesnou hmotnost.

Odvarem z kopřivy na vysoký tlak (recept)

Kopřiva podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha také dobře působí na vysoký krevní tlak. Odvar s účinky proti vysokému krevnímu tlaku vyrobíme následovně:

  • 50 g malých čerstvých lístků kopřivy dáme do 1 litru studené vody.
  • Pomalu zahříváme a pak necháme 3 až 5 minut povařit.
  • 15 minut vyluhujeme, přecedíme a popíjíme po šálcích celý den.

Kopřiva nemá podle Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha žádné kontraindikace a lze ji užívat dlouhodobě, i když trvalé užívání se nedoporučuje.

Kopřivu zná i TČM

Kopřiva má také významné účinky dle tradiční čínské medicíny. Vztahuje se k meridiánům jater, plic a močového měchýře. Podporuje močení, pročišťuje horko a vyplavuje vlhko z těla, vyhání větrnou vlhkost a větrnou horkost, ochlazuje a vyživuje krev.

>>>Program “Bylinky našich babiček” si můžete objednat tady!<<<

Kvetoucí kopřivy se již ke sběru nedoporučují

Jak se kopřiva užívá?

Kopřivu můžeme popíjet ve formě nálevu (malou hrst čerstvé nebo 2 čajové lžičky sušené rostliny přelijeme vroucí vodou a necháme cca 10 min vyluhovat a poté přecedíme) nebo ve formě odvaru, který má silnější účinky a získáme ho krátkým povařením rostliny ať už sušené nebo čerstvé.

Jiří Janča ve své praxi upřednostňoval tzv. bylinářský čaj, který získáme, když kopřivu večer namočíme do vody, necháme do rána vyluhovat, potom krátce povaříme a necháme cca 10 min vyluhovat a teprve potom přecedíme. Tímto postupem získáme z kopřivy opravdu maximum.

Pro její antivirové účinky je vhodné přidávat kopřivu i do čajů, když máte virózu nebo chřipku.  Když mají synové rýmu a kašel, přidávám jim do bylinkového čaje často i kopřivu.

Jednoduchý čaj na virózu (recept)

Připravíte smícháním:

  • jedné lžičky sušené kopřivy,
  • jedné lžičky sušeného květu bezu černého,
  • jedné lžičky sušeného květu lípy nebo sedmikrásky či šípku.

Tuto směs zalijete 250 ml vařící vody a necháte cca 10 min vyluhovat. Pije se teplé 3x denně, přidat můžete ještě lžičku medu.

Kopřivový nálev jako jarní i podzimní kůra

Na jaře (a také na podzim) je vhodné popíjet 2 až 3 týdny kopřivový nálev, na jaře ideálně z čerstvé natě. To znamená, že kopřivy několik cm vysoké odtrhneme celé, v zemi ponecháme pouze kořen, ze kterého brzy vyroste nová rostlina. Nať je vhodné trhat v rukavicích.

Kopřivový nálev vyrobíme z hrsti čerstvých nebo 2 čajových lžiček sušených listů nebo nati a pijeme teplý 2x denně. Kopřivu můžeme kombinovat i s jinými bylinami, např. bezem, mateřídouškou, meduňkou, šípkem apod.

Kopřivová šťáva

Je ideální pro jarní očistnou kůru, vyrobíme ji odšťavněním nebo rozmixováním čerstvých kopřiv. Šťávu můžeme kombinovat s ovocnými nebo zeleninovými šťávami.

Odvar proti padání vlasů

Kořen kopřivy se používá na odvar proti padání vlasů a proti lupům. Vyrobíme ho z hrsti opraných kořenů (sbírají se na jaře nebo na podzim), které vložíme do 0,5 litru vinného nebo jablečného octa. Pomalu vaříme v zakryté nádobě asi 10 minut. Po vychladnutí přecedíme a 1x denně vtíráme do vlasů.

Odvarem z nati kopřiv můžeme také oplachovat vlasy po umytí, budou lesklejší a  pevnější.

Všude roste a přitom je zjara doslova zázračná

Kopřivy v kuchyni

Kopřivy vždy tepelně upravujeme. Nikdy nezkoušejte pojídat kopřivy syrové. Palčivost odstraníme spařením vařící vodou. Pak už se můžeme kopřiv bez obav dotýkat.

Čerstvé kopřivy na jaře přidávám do všech polévek, do karbanátků, špenátu a dalších dobrot. A pokud by vaši blízcí protestovali, že je v polévce něco zeleného, na co nejsou zvyklí, můžete kopřivy elegantně schovat např. do pórkové polévky, jejíž recept vám nabízím.

Pórková polévka s kopřivami a jáhlami (recept)

Budeme potřebovat:

  • 1 pórek
  • 1 mrkev
  • půl hrnku jáhel
  • sůl
  • kousek mořské řasy
  • olej
  • lahůdkové droždí (pozn. redakce neaktivní droždí najdete v nabídce zdravých výživ a je bohatým zdrojem bílkovin)
  • hrst kopřiv

Na několika lžících oleje osmahneme nakrájený pórek a jednu mrkev pokrájenou na drobno, osolíme, zalijeme vodou, přidáme cca půl hrnku jáhel propláchnutých vodou a přivedeme k varu. Přidáme hrst spařených a nasekaných kopřiv, kousek mořské řasy a vaříme 20 minut. Před koncem varu můžeme případně přidat i další divoké bylinky (popenec, ptačinec, jitrocel, kontryhel). Dochutit můžeme sušeným lahůdkovým droždím, případně polévkovým kořením. Polévku je možné před podáváním rozmixovat.

Co když mi zbude nasušená kopřiva?

Když nasušíte více kopřiv než dokážete do roka vypotřebovat, udělejte si ze zbylých kopřiv koupel. Postup je velmi jednoduchý a můžete tak zužitkovat i jiné bylinky, které máte doma více než rok.

2 hrsti byliny vložte do hrnce, zalijte vodou a povařte cca 15 minut, poté nechte ještě chvíli vyluhovat. Odvar nalijte do napuštěné vany a dopřejte si bylinkovou koupel. Minerály obsažené v bylinkách se dostanou do vašeho těla skrz pokožku a vy tak můžete odpočívat a zároveň tělu dodávat potřebné minerální látky.

Na závěr je třeba konstatovat, že téměř žádná rostlina nepodporuje vitalitu tak, jako kopřiva! Proto vyražte ven a hledejte, sbírejte, sušte kopřivy a děkujte vesmíru, že tahle zázračná bylina roste kolem nás v tak hojném množství.

>>>Zaujalo vás to? Bylinky našich babiček si můžete objednat tady!<<<

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka a Pixabay.

Zdroje:

  • Janča, Jiří, Zentrich A. Josef: Herbář léčivých rostlin, díl 2 E-K, Eminent 2008, ISBN 978-80-7281-368-1
  • Šimková MUDr. Michaela, Haldová Ivana PharmDr., prof. RNDr. Vít Grulich, CSc., Mgr. Jarmila Podhorná, Radmila Malinovská, Micharl Rymer, Milan Schirlo, Učební texty Školy přírodních terapií, 2. ročník Letní bylinkové školy, Český Krumlov 2017
  • Staňková Kröhnová Magdaléna, Bylinky pro děti a maminky, Grada 2009, ISBN 978-80-247-2312-9

Mydlářské slunce z Lysolají a test solných mýdel

O nadšené mydlářce Anastasii Krasilnikove jste si již mohli přečíst v našem nedávném rozhovoru a nyní vás zvu na exkurzi do její dílny v pražských Lysolajích. Tam vznikají originální a zajímavá mýdla. Pro mě zcela neznámá byla mýdla solná, tzv. solné kameny. Zpočátku mě nijak zvlášť nezaujala, ovšem jen do té doby, než jsem zjistila, jak úžasné vlastnosti mají. Jak jsou prospěšná pro lidi s citlivou, ekzematickou a jinak namáhanou pokožkou, kterých máme všichni ve své rodině a širším okruhu přátel a známých spousty.

Z tohoto důvodu jsem požádala Nasťu, zda bychom mohli udělat test solných mýdel a zda by se s námi podělila o znalosti a zkušenosti právě s těmito neobvyklými mýdly. A nejen s nimi ?. (Předchozí rozhovor s Nasťou najdete tady)

Savon de Lisoleil = mýdla plná slunce

Anastasia se rozhodla založit svou firmu Yellow Soapmarine, s.r.o. skoro před 2 lety a první várku 50 mýdel prodala před rokem a půl. Kolotoč různých schvalování provozovny a certifikací prvních výrobků je zdlouhavá anabáze a chce to pevné nervy. Výroba kosmetické produkce je sice živnost volná ohlašovací, ale podléhá regulacím. Každý výrobce musí mít také certifikát bezpečnosti produkce. Mýdla z Lysolají jsou certifikována akreditovanou laboratoří v Anglii.

Mýdla prodáváš pod svou značkou Savon de Lisoleil. Přiznám se, že zpočátku pro mě byl název těžko zapamatovatelný a vyslovitelný. Nyní už je mi jasné, že je to mýdlo z Lysolají ?. Jak tato značka vznikla?

Mýt se takovým mýdlem je opravdu zážitek!

“Když jsem přemýšlela o tom, jaká je moje značka a co vlastně chci dělat, tak jsem toužila po něčem, co je tradiční a klasické, jako mýdlo samotné, avšak aby to bylo moderní mýdlo, vyráběné s použitím znalostí, které dneska o mýdle máme. Takže francouzské „Savon de“ v názvu je ta klasická část, kombinace „soleil“ (francouzsky slunce) a Lysolaje řešila jak jedinečnost názvu v právním slova smyslu (dnes je opravdu složité vymyslet něco, co nikdo nemá a nebude se chtít s vámi o název soudit), tak obsahovalo odkaz na místo výroby a zároveň řešilo i tu modernější část názvu značky. A tak značka Mýdla z Lysolají vznikla.

Takže vyrábím mýdla klasická tradiční, ale zároveň chci, aby nebyla úplně standardní a využila moderních možností výroby. Proto dělám mýdla luxusnějšího složení, vzhledu a balení, která by se lišila od toho množství přírodních produktů, které na trhu již jsou. Rada bych vyráběla zážitky pro své klienty, předávala s mýdlem pocit jejich jedinečnost a výjimečnosti, chtěla bych, aby se měli rádi a rozmazlovali se.”

Jaké produktové řady vyrábíš?

“Momentálně vyrábím dvě řady mýdel. První řada je tradiční klasické mýdlo, jehož receptura je vyvážená tak, aby mýdlo dobře pěnilo, bylo odolné a nebylo velmi náchylné na rozmáčení a aby bylo pečující a nevysušovalo. Tato řada obsahuje 7 rostlinných olejů a másel, jak pro výrobu mýdla tradiční kokosový a olivový olej, tak oleje vzácnější jako babassu nebo jojobový vosk. Na ovonění používám také buď tradiční éterické oleje, jako tea tree nebo lemongrass, tak vzácné absolue frangipani.

Druhou řadou je neobvyklé solné mýdlo, které naprosto zbožňuji. Vyrábím také na základě těchto sérii mýdla firemní, reklamní nebo i svatební. Tato mýdla pak mají vlastní krabičku a provedení, třeba s firemním logem.”

Právě o existenci solných mýdel jsem se u tebe dozvěděla poprvé. Co tě přivedlo na nápad je vyrábět?

“Solná řada je druhou řadou mýdel, kterou jsem uvedla do výroby a svého sortimentu. Mám vždy docela problém se zavedením nového produktu, dlouho přemýšlím, zda je to ono, co teď chci mít a co to má umět a zda ta receptura bude dobrá. A v tu dobu jsem přemýšlela nad jiným konceptem, který, doufám, dopadne tento rok a docela se to vleklo a pochopila jsem, že ten koncept ještě není zralý. Takže jsem to úplně otočila a zeptala jsem se, co vlastně umím dobře a vím, že receptura bude dobrá. A „docvaklo“ mně, že to budou právě solná mýdla. Jsou nestandardní, výrazná, mají vlastní charakter, který nejde přehlédnout. Navíc jsou to nejlepší mýdla, které jsem kdy měla.”

V čem se tedy solná mýdla liší od „normálních“ přírodních mýdel?

Solné mýdlo s aktivním uhlím

“Od obyčejných mýdel se solná liší právě vysokým obsahem soli – kamenné, mořské nebo himalájské. V mých mýdlech je jí malinko víc než 30 % z celkové váhy mýdla. A právě sůl určuje vlastnosti tohoto mýdla a diktuje podmínky pro výrobu. Aby vůbec mýdlo dokázalo udělat nějakou pěnu, musejí se použít ty nejpěnivější oleje pro základ mýdla jako třeba kokosový tuk, kterého je v takovém mýdle největší množství. Sůl provede nějaké kouzlo s kokosovým olejem, který je jinak v mýdle vysušujícím olejem a tato kombinace vytvoří ze solného mýdla vytrvalce ve sprše. Toto mýdlo je extrémně tvrdé, nedokážete v něm udělat prstem ďolíček, nemokvá, nenatahuje do sebe vodu a pak se neroztéká v mýdlence nebo v rukou. Ve výsledku máte mýdlo, které vám déle vydrží při použití, déle si ho můžete užívat. Sůl má navíc detoxikační účinky, dokáže pokožku hluboce pročistit. Jakoby vytáhnout z ní veškerou špínu, což velice oceníte hlavně v letních měsících, protože toto mýdlo dokáže na sebe navázat i ten nejjemnější prach a pyly, které se během dne na vás doslova nalepí. Lehký peelingový efekt u těchto mýdel ale téměř neucítíte. Vůbec necítíte škrábání soli, mýdlo je svou texturou stejné jako obyčejně mýdlo, ale sůl jemně odstraňuje odumřelé buňky a lehce masíruje.”

Vlastnosti, o kterých mluvíš, mě právě u těchto mýdel úplně nadchly a taky je ráda používám. Pro koho jsou tato mýdla tedy zejména vhodná a proč?

Mýdlo s léčivým bahnem z Mrtvého moře pomáhá lidem s problematickou pokožkou.

“Solná mýdla jsou vhodná skoro pro každého. Avšak velké množství soli a vysoký obsah kokosového tuku ve složení nemusí sedět úplně každému a u citlivějších osob může působit jako vysušující. Proto ani pro normální pokožku toto mýdlo nedoporučuji používat bez přestávek. Buď střídat podle ročních období anebo používat pár dní v týdnu. Doporučila bych, aby se uživatel hodně orientoval podle svých pocitů z tohoto mýdla.

Jsou svědectví, že solná mýdla pomáhají lidem s ekzémem nebo lupénkou. Velmi často nastává zpočátku určitá reakce, stejně tak, jako se u těchto nemocí stává při prvních dnech pobytu u moře. Poté nastává zklidnění a hojení.

Solná mýdla jsou vhodná i pro péči o obličej. Tady bych ovšem doporučila, aby uživatel pak „stáhnul“ pH například pomocí pleťové nebo květové vody a oleje, stejně tak, jako po použití obyčejné vody, jejíž pH je malinko vyšší, než by si pokožka obličeje přála. Tělu a rukám většinou zásaditější prostředí mýdla nevadí.

Mám také na 100 % vyzkoušené, že solná mýdla jsou schopná zbavovat zápachu, proto mám vždy malý kousek v kuchyni. Stačí 2x umýt ruce a třeba po rybě nezůstane ani stopa!”

Které mýdlo z Tvého sortimentu je tvé nejoblíbenější a proč?

“Vyrábím celkem 8 solných mýdel a snažila jsem se, aby si každý pro sebe mohl najít tu nejlepší variantu. Já mám nejraději dvě mýdla z této série. Solnou palmarosu s růžovým jílem a humánním hedvábím převážně kvůli té vůni a pak solné se sektem, kvůli úplně pro mě zázračné huňaté pěně, za kterou mýdlo vděčí právě sektu.”

Tip redakce: přečtěte si také rozhovor s mydlářkou. Řemeslo může být i uměním!

Solné experimenty ve sprše! (test mýdel)

Pro test solných mýdel jsem oslovila své kamarádky, známé a klientky. Testovaly jsme 7 druhů solných mýdel (1 druh – s pivem, aktivním uhlím a jalovcem – nebyl k dispozici, byl zcela vyprodán). Test probíhal jeden měsíc a zkušenosti a pocity z něj si můžete přečíst níže. (Nabídku všech mýdel najdete tady)

Monika – testovala čistý solný kámen

Těžko si vybrat jedno – všechny vypadají lákavě!

“Měla jsem možnost vyzkoušet solné mýdlo s mořskou solí, které je na oko úplně obyčejné a bez zbytečné parfemace, ale musím říct, že jsem byla mile překvapená, i když mýdlu zcela neholduji. Je příjemně hebké, příjemné na dotek po umytí a perfektně hydratuje. Syn trpí na ekzémy a dcera dostává injekce na podporu růstu. Poslední měsíce jsme po injekcích měli alergické reakce, které jsme konzultovali s lékaři v Motole. Proto mi to nedalo a zkusili jsme mýdlo po tuto dobu i na tělo a musím říct, že jsem byla mile překvapená. Nemohu říct, že nám alergie úplně vymizela, ale svědivý pocit a fleky na těle určitě. Co se týče mě, přivydělávám si úklidem v domácnostech, tudíž mé ruce dostávají opravdu zabrat. Solné mýdlo je pro mé ruce hotovým balzámem ?.”

Zoja – testovala solný kámen skořice, mandarinka, vanilkový pudr

“Mám skořicové – úžasně voní, jemně, nenásilně a krásně obrušuje.  Při mytí tvoří jemnou pěnu, pocit po umytí je příjemný. Používám ho tak 2x do týdne, téměř mi neubylo, takže si budu ještě dále užívat…. Na to, aby mi zmizela celulitida nebo se její projev zmírnil, ho mám chvíli. Budu testovat dál a děkuji za tuto možnost.”

Jitka – testovala mýdlo solný kámen se sektem

Kdo by odolal mýdlu se sektem :-)?

“Vlastně to byla to má první zkušenost s mýdlem. Ve sprše preferuji mycí gely a oleje. Mýdla jsem měla “zaškatulkovaná “na mytí rukou. Hned po prvním umytí jsem byla velice mile překvapená. Plet byla hebká, jemná a příjemně voněla. Teď, když přemýšlím o tom asi měsíčním testování…těšila jsem se na každé mytí! Určitě vnímám, že moje pleť, krk i dekolt jsou hladší a skvěle pomáhá i chodidlům! Miluji sekt, snad jsem měla i více chuti ho popíjet ? a jen tak být…jindy zas být víc aktivní snad díky rozmarýnu. Další pozitivem bylo, že mýdlo nezměklo a zachovalo si pevný tvar.”

Jana- testovala solný kámen humánní hedvábí a bahno z mrtvého moře

“Mám velmi suchou pleť, dříve ekzematickou, tak jsem byla zvědavá, jak bude reagovat na solné mýdlo. Mýdlo totiž jinak vůbec nepoužívám, vystačím si s vodou a oleji. Když jsem si ho vybalila, tak mě překvapila tuhost, která ani po namočení nezměkla, což je příjemné. Mýdlo příjemně voní a i pěkně vypadá v koupelně. Když jsem se s ním umyla, tak při mydlení bylo na těle příjemné. Po spláchnutí zůstala jemná vůně. Bohužel ale moji suchou plet velmi vysušovalo. Pomohlo mi, že jsem se s ním myla jen jednou týdně a to bylo v pořádku.”

Anička – testovala solný kámen se smetanou

“Moc se mi líbí na mýdlo nezvyklý obal. Nejdříve mi mýdlo úplně nevonělo. Myslím, že je to tím, že si člověk zvykl na všechny ty vůně a parfemace v tekutých mýdlech. Postupně jsem si zvykla a vůně není nepříjemná. Vadil mi hranatý tvar mýdla, než se omydlí. Mýdlo jen málo pění a pokožka ještě, když je mokrá, trochu “drhne”. Ale když se osuší, je krásně hladká a jemná. Vybrala bych si asi mýdlo jiné vůně, ale i tak jsem byla spokojená.”

Lucka – testovala solné mýdlo s humánním hedvábím a palmarosou

Mýdlo s hedvábím tvoří jemnou pěnu.

“Solné mýdlo jsem používala poprvé, proto mě překvapilo, že pění mnohem méně, než klasické mýdlo. Krásně voní a je příjemné na dotek. Kůže po něm nezůstává vysušená, jako u klasického mýdla, ale je příjemně hladká. Vzhledem k tomu, že mám problematickou pleť, občas trochu štíplo, když jsem měla nějaký akutní problém na pleti, na druhou stranu mi viditelně pomohlo při hojení drobných potíží. Jsem s ním spokojená a budu ho ráda používat i dále. Tím, že méně, ale dostatečně pění a kvalitně myje, neubývá tak rychle, jako klasické mýdlo, takže si jej budu moci užívat o to déle.”

Andrea – testovala solný kámen biosmetana a levandule

“Už 10 let nepoužívám skoro žádná mýdla ani mycí gely. Jednak proto, že mám suchou kůži a přišla jsem na to, že je mi bez nich líp. Ani se pak nemusím krémovat. Kdežto když použiji cokoliv, co mě sice vyčistí, provoní, tak mě to i vysuší. To jediné, co občas použiji, jsou mycí přírodní oleje a mořská sůl. Proto mě varianta solného mýdla zaujala. Ráda jsem udělala výjimku a neměla jsem žádná očekávání. A jsem nadšená a vlastně velmi překvapená. Že to je mýdlo, ale není to mýdlo. Všechno to, co nemám ráda, to nemá:

Smetana pěstí a vyživuje pokožku.
  • nevysušuje,
  • nevoní příliš, aby to pak přebilo vůni mého parfému,
  • nepění příliš, prostě to nemám ráda,
  • není kluzké a vůbec v rukou ani dětí neklouže.

A má přesně to, co potřebuji:

  • velmi jemnou parfemaci,
  • pevnou až tvrdou konzistenci, takže nepřipomíná mýdlo, ale spíš lufu,
  • jen velmi jemně pění, ale příjemně se s ním omývá,
  • a sůl miluju, protože cítím, jak čistí fyzicky i energeticky,
  • použila jsem párkrát i na obličej, po náročném dnu a nastala úleva i v myšlenkách honících se stále hlavou.

Stala jsem se věrnou fanynkou. Jiná asi používat nebudu, ale tohle si ráda koupím znovu.”

Děkujeme za recenze a doufáme, že vás článek inspiroval a obohatil nejen o informace z oblasti přírodní péče o pokožku. Anastasii přejeme hodně úspěchů s jejími krásnými a prospěšnými výrobky a těšíme se na další inovativní mýdlovou řadu!

Autorkou rozhovoru je Petra Torová, Foto: archiv Savon de Lisoleil.

Partnerem článku je firma Savon de Lisoleil.

“Značka luxusních ručně vyráběných mýdel Savon de Lisoleil (Mýdla z Lysolaj) vznikla v roce 2016 jako malá rodinná manufaktura. Pod touto značkou vznikají mýdla s unikátním designem a luxusním složením. Pro ruční výrobu přírodních mýdel jsou používány jak tradiční, tak vzácné rostlinné oleje a másla. Mýdla jsou voněna výhradně éterickými oleji anebo voní přirozeně po olejích v jejich složení. Tj. při výrobě mýdel nejsou používány syntetické vůně (tzv. vonné oleje), tenzidy, silikony, parabeny či jiné zdraví škodlivé složky.”

Jak na zdraví vašeho močového měchýře? Psychosomatika a aromaterapie

První díl miniseriálu o močovém ústrojí pojednává o psychosomatických souvislostech. A jak si správným užitím aromaterapie můžeme pomoci? Nabídnu vám náhled na správné pochopení nemoci, jak s ní zacházet, aby došlo k vylepšení zdravotního stavu. Podíváme se na téma močového ústrojí převážně u žen a jaké éterické prospívají jeho vitalitě.

Jak zacházet s nemocí?

Nemoc je dar, který nám ukazuje, kde jsme chybovali

Naše jednání je považováno za nejmohutnější kořen všech nemocí. Naše myšlenky, postoje i skutky jsou rozhodující v tom, který orgán nás upozorní na souhrn chyb.

Tři důležité přehrady

Teorie tří přehrad je srozumitelná forma, jak pochopit příčiny lidských nemocí. Představme si tři různě velké kaskádovitě nad sebou postavené přehrady. Tyto přehrady jsou na naší řece neboli cestě života.

Co přehrady obsahují?

Horní přehrada je největší a nejobjemnější a je přehradou našeho ducha, jsou v ní okem neviditelné duchovní síly. Pod ní leží přehrada menší, která shromažďuje energii vším materiálním. V ní je energie vyzařovaná rostlinami, zvířaty, lidskými těly, sluncem, kameny, nábytkem… Pod těmito dvěma přehradami je ta nejmenší a nejviditelnější. Je to přehrada výtvorů tohoto světa. Mezi těmito přehradami si představte přečerpávací zařízení, které předává informace z jedné přehrady do druhé.

Výrazný účinek je působení shora dolů

Je to samovolný a přirozený tok. Ideální je najít a napravit kořen nemoci v našem jednání a smýšlení a tím prozářit jeho ducha. Podpořit tělo ve změnách k lepšímu například vhodnou stravou, čaji, koupelemi, masážemi, cvičením, aromaterapií a vším, co známe a umíme.

Močové ústrojí a souvislost mezi psychikou a tělem

Infekčními záněty močového ústrojí trpí více ženy než muži

Jednak je to tím, že ženy mají kratší močovou trubici, ale také jsou vnímavější na nesoulad panující kolem. Jsou citlivější na vznikající nedorozumění v partnerských vztazích, která se zavčas neřeší. Vzniká tlak, pod kterým dochází k zánětu sliznice. Je tedy třeba zavčas vyjadřovat své pocity a mnohdy stačí jen říct, co situace s námi dělá. Zdravé sebevyjádření je velkou prevencí.

Jsme-li k sobě laskaví, jsou k nám laskavější lidé v našem okolí

Dalším aspektem je potřeba ženy být častěji pohlazena, pohýčkána a potřebuje delší čas na to, aby se smířila s bolestným zážitkem a dokázala na něj zapomenout. Její organismus oslabuje ztráta vnitřního klidu a tím je zvýšena možnost vzniku zánětu močových cest. Kromě moči se vylučují psychická traumata a další nepříjemnosti. Je tedy na místě, aby se žena kvůli svému zdraví a vitalitě dokázala jasně vyjádřit ve svých potřebách. Respektujeme-li sebe, jsme lépe respektováni druhými. Tím je zachována duchovní ochrana močového měchýře i močových cest a vitalitu těchto orgánů jen tak nějaká situace nenaruší.

Éterické oleje v tématu močových cest

Jak užívat éterické oleje?

Jednotlivé éterické oleje doporučuji k inhalaci nebo k míchání s kvalitním rostlinným olejem lisovaným za studena (například mandlový, meruňkový, slunečnicový). Na 10 ml rostlinného oleje připadne 7-9 kapek oleje éterického. Touto směsí si potírejte spánky, místa s uzlinami a tepnami, oblast kotníků a kolem nosu. Přivoněním k oleji dochází ke změně pocitu a ten hraje roli v přístupu k sobě i k druhým.

Růže nám dodá emoční podporu

Obnovuje důvěru ve schopnost milovat. Snižuje menstruační tenzi, a nejen tu menstruační. Podporuje vnitřní sílu a moudré jednání. S její vůní se dostaneme do hlubin své osobnosti a můžeme s ní najít dosud skryté talenty. Povede nás k síle, která nám pomůže pocítit svoji hodnotu a posílit nás v jednání.

Neroli vede do pocitů a prožitku

Pečuje o psychiku, přináší křehkost a jemnost a dodává nadhled. S nadhledem se můžeme podívat na situaci jako pozorovatel a odlehčí nám od osobního zaujetí, které bere objektivitu.

Geránium podporuje ženskou tvořivost

Otevírá vášeň a chuť do života. Prohlubuje dojmy a city a otevírá spontánnost. Geránium doporučuji pro ty, kteří se chtějí vrhnout do života s kuráží.

Grapefruit pomáhá v neutěšeném životě

Podpoří odlehčení situace a díky odlehčení se v sobě lépe orientujeme a můžeme se víc rozhlédnout po možnostech, jak si pomoci. Někdy nevidíme, že máme na dosah ruky řešení a podporu.

Benzoe dodává teplo

Hýčká duši i tělo a přináší pocit bezpečí. Pomáhá tam, kde je třeba si odpočinout a pak teprve můžeme jít do akce. Trpíme-li vyčerpáním, akční kroky by nás mohly úplně položit.

Eukalyptus podporuje lepší komunikaci s okolím

Dodává svobodu vyjádřit se a vnímat vlastní potenciál. Když máme stažený hrudník, pokleslá ramena a pocit, že se nemůžeme svobodně nadechnout, inhalujme eukalyptus. Otevře nám srdce a my se narovnáme. Pohledem se zaměříme víc do dály a můžeme vykročit vstříc svému životu.

Fenykl pomůže strávit a vypustit emoce

Dodává rovnováhu v analyzování. Osvobodí nás od hnijících emocí, umožní důvěrné sebevyjádření a usnadní nám chápání sebe i druhých.

Kadidlo pomáhá přetnout vazby na minulé zážitky

Zavede nás do našeho centra a osvobodí od minulosti. Lépe řečeno, pomůže přeměnit minulost na zkušenost a my můžeme objevit skrytý dar krizových situací či traumat.

Pimentovník rozpouští emoční shluky

Probouzí přijetí sebe sama a vážení si sebe i druhých. Skrze toto přijetí druhým bereme mít nad námi moc a sobě dodáváme pochopení. Může odejít stud nebo jiný nepříjemný pocit, že máme některé aspekty své povahy nepřijatelné.

Autorkou článku je Darina Hájková Ellingerová. Foto: Pixabay, Canva.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • HRABICA, Miroslav. Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí. Zlín: Miroslav Harbica, 2007. ISBN 978-80-902322-7-3
  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše. Praha: Alternativa, 2013. ISBN 978-80-85993-64-6
  • HÁJEK, Karel. Práce s emocemi pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0221-9