Recenze: Bylinářské tradice moudrých žen a mužů vám rozšíří obzory

Náš oblíbený Wolf-Dieter Storl a jeho hluboký moudrý pohled do světa bylin a bylinářů, kteří s nimi po tisíce let pracují. A využívají jejich sílu k léčení těla, duše i ducha. Co v knize najdeme my, lidé dnešních dnů?

Za mne právě to, na co se zapomnělo. To, o čem se běžně ve všech knížkách a herbářích nedočteme. To něco navíc, co dělá z pouhého užívání bylinek pravé léčení. Ale často se to nedá změřit, zvážit ani vyfotografovat. Dá se to však cítit a zažít. Wolf-Dieter Storl je skvělým, inspirativním průvodcem v tomto energetickém světě rostlinných sil a bytostí.

Kniha tak tenká a tolik moudrosti v ní

Občas slýchávám, že v jeho knihách se věci opakují. Ano, jenže nikdy to není to samé. Jak člověk postupně proniká, dávají ty věci jiný smysl. Aspoň u mne tedy rozhodně. Jsem za to ráda.

Tak, přestože jsem tuhle knihu už před pár lety četla (tedy spíše zhltla), jsem ji s potěšením znovu vzala do ruky. Myslela jsem, že jen tak přelétnu pro potřeby recenze. Jenže…

Otevření způsobilo opět pohlcení. Tudíž ji mám přečtenou znova s pocitem, že mne znova velmi obohatila. Tolik nových poznatků. Osoba autora je fascinující. Dokonce sleduju jeho přednášky v němčině, kterou neovládám. Jen se na něho dívat mi působí blaho. On prostě jakoby vystoupil z rostlinného světa a zvěstoval moudrost zeleného lidu. Však se taky jedna jeho kniha jmenuje Jsem součástí lesa.

Pokud chcete tip na jeho nejnovější knihu vydanou v češtině, tak o ní psala naše redaktorka Xenie TADY

Ke kořenům

Potkáme-li duchy rostlin, setkáváme se se starými přáteli a příbuznými. Známe se od počátku věků, neboť se vyvíjeli společně s námi. Společně jsme povstali ze zdroje, vesmírného Brahman. Po smrti se k nim navracíme. Cesta za archetypy rostlin je cestou za našimi makrokosmickými prarodiči.”

Jde prostě do hloubky, ke kořenům. Předává něco, co je prožité a ověřené. Jeho moudrost vychází z vlastní zkušenosti. Má velmi zajímavé a trefné postřehy k historii i k dnešní době. A mluví jasně, srozumitelně.

Víte třeba, že slavný Paracelseus, když nastoupil do funkce městského lékaře v Basileji (stal se tím i inspektorem lékáren a přednášejícím na univerzitě), začal svou “kariéru” veřejným spálením knih vážených autorit ve svatojánském ohni, přednášel zásadně v obecně srozumitelné němčině a vyučoval diagnostiku zkoumáním moči a lejna. Vůči “vrchnosti” se však nejvíce prohřešil tažením proti lékárníkům a jejich drahým cizokrajným (často neúčinným) lékům. Skončil vyhnáním z města… Preferoval totiž užívání dostupných bylin, kritizoval vydávání novodobých herbářů s krásnými, ale nepoužitelnými informacemi. Často bezhlavě přejímanými z řeckých a arabských zdrojů. Nepřipomíná vám to trochu něco?

Běžte k šípku s duchy a planetami

Kde se ztratilo to kouzlo, kterým rostliny po věky věků oplývaly. Pro staré moudré bylinářky a bylináře bylo důležité vědět o signaturách, působení planet. Mnoho bylo vypozorováno, předáváno mezi generacemi po dlouhou dobu…

Jedním z hřebíčků do rakve bylinné magie byli muži vědy. Vyčistili matoucí názvy, zavedli racionální systém, vše přehledně. Počet pestíků, okvětních lístků, řádně do řádu, srovnat do řady.

A nůžky mezi vědou a moudrostí se dále rozevírají do dnešních dnů vlády moderní medicíny s antiseptickou aurou! Kdy bychom všichni přece měli být zdraví jako koně, když máme tak vyspělou lékařskou vědu a tolik nejrůznějších léčiv. Jenže nejsme, spíše naopak. Navzdory všemohoucí chemii a farmacii. Někde je zakopán pes…

Kde se ta prastará moudrost vzala

Máme co do činění se zcela odlišným pohledem na svět – založeným na venkovském životním stylu, v němž byl dostatek času sbírat bylinky a podávat je a také zabývat se daným problémem, a mít tak možnost intuitivního zjištění, který lék je ten pravý.”

Paradigma vědecké medicíny je jen jedním z mnoha způsobů nakládání s nemocí. Existují i jiné způsoby léčby založené na různých pohledech na svět a jiné medicínské antropologii.

Čínská akupunktura, indická ajurvéda, šamanismus a dokonce i homeopatie Samuela Hahnemanna patří ke starověkým a úspěšným způsobům řešení potíží se zdravím a nemocí. Ani jedno nelze v jejich účinnosti vysvětlit úsudky a principy moderní vědecké metodologie – jejich logika je jiná, jejich symboly odkazují na nezvyklé objekty a jejich základní hypotézy se liší od hypotéz vyznávaných západní medicínou. Všechny tyto systémy výrazně spoléhají na byliny.”

Srozumitelně a ve zkratce Storl představuje čínskou medicínu, indickou ajurvédu, šamanské principy léčení, indiánské medicínské tradice, léčitelství Afriky, homeopatii, reflexní terapii. A také základy tradičního západního léčitelství.

Naše Xenie navštívila Storlovu přednášku v Praze, jaké to bylo. Boží! 🙂

Jak se stát bylinářem?

Kupte si tuto knihu, nalistujte stranu 141 a máte to. No máte návod v 8 bodech na dvou stranách. Návod na přístup k přírodě, k rostlinám, k životu, k ostatním živým bytostem. Návod na jedinečnou cestu k srdci rostlin. A vaše cesta začíná. Nejspíš bude trvat do konce života…

Určitě se vám bude hodit i přehled základních účinných látek, které byliny obsahují. Přehled vybraných rostlinných čeledí s vysvětlivkami. A kapitoly o běžné zelenině a bylinkách kuchyňských, skvělých a dostupných léčivech. Špenát, česnek, fenykl například.

Naučíte se o jedovatých rostlinách i rostlinách považovaných za “drogy”. A závěr knihy přináší rostlinná zaříkadla či modlitby.

Hlouběji o jednotlivých rostlinách a moci, jakou vládnou, píše v jiné knize. Recenze na ní TADY.

Kde vlastně sídlí ti duchové rostlin

Podle teosofických a jiných esoterických učení duchové rostlin žijí v nebesích nad astrálními bohy, kteří čile vládnou současnému světu. Jsou starší než tito bohové a těžko dosažitelní. Možnost komunikace s těmito duchovními bytostmi vyžaduje hlubokou meditaci a duši osvobozenou od pout světských vášní. Pouze velmi málo lidí je toho schopno.”

Hildegarda extaticky vypráví o té nejvznešenější Zeleni, kořenící ve Slunci, sálavě zářící ve věčném cyklu, již světské smysly nemohou pochopit: jste sevřeni Božím tajemstvím, záříte jako úsvit žhnoucí ve slunečních paprscích.”

Mezi zahradníky, bylináři a duchy rostlin mohou vznikat přátelské vztahy. Takové přátelství může přetrvat po několik generací. Bylinkář může mít rostlinného přítele, který pro něj činí zázraky, avšak pro jiného léčitele je konat nebude, stejně jako jednomu zahradníkovi může zelenina růst, zatímco druhému tak dobře neroste.”

Foto: autorka.

Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny. Knihu zakoupíte tady.

Píšeme pro vás: Veronika Němcová – “Přírodě je jedno odkud jsem přišla a kde teď žiju” (rozhovor)

Pokračujeme v sérii rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní. Tentokrát zpovídám Veroniku Němcovou, bylinkářku tělem i duší žijící jednou nohou v rakouských Alpách a druhou na jižní Moravě. Je naší specialistkou na voňavé seriály! Majoránka. Péče o vlasy. Růže. Témata, která Verča velmi poctivě, detailně a komplexně zpracovala do několikadílných pokračování.

Za těch pár let, co ji znám, stihla vystudovat pro mne nepochopitelné množství škol a kurzů. Od příštího roku bude vyučovat fytoterapii na Institutu aromaterapie v Praze. V Rakousku provozuje masérskou praxi, v Čechách vede kurzy. O tom, jak se to dá (nebo nedá) stíhat, co všechno se naučila (a stále učí) i jaké bylinky jsou pro ni nepostradatelné (či postradatelné), je tenhle rozhovor…

Dvě geologicky a klimaticky odlišná prostředí nabízejí rozličné druhy rostlin.
Vlevo v Bílých Karpatech, vpravo v Tyrolsku.

Co pro tebe znamená Kouzlo vůní?

VN: “Hodně. Rozhodně pohodové a zajímavé počteníčko, ale taky osvícení i renesanci aromaterapie a fytoterapie. Partu skvělých redaktorek, příležitost být v kontaktu se svými spolužačkami, noci u počítače, možnost poučného kreativního psaní pro veřejnost. A hlavně důkaz toho, že jakákoliv myšlenka je realizovatelná. A teď myslím na Míšu, zakladatelku Kouzla vůní.”

Jak jsi se k aromaterapii a bylinkám vlastně dostala?

VN: “Náhodou, štěstím a mojí umíněností. K užívání bylin jsem vedena nenásilně od mala. Po mateřské linii se u nás předávají recepty, ještě do nedávna i herbáře. Vždy jsem ke všemu čichala.

Když jsem byla na mateřské (prý dovolené), potřebovala jsem se jednou nějak odreagovat. Zašla jsem si poprvé v životě na kosmetiku. Chtěla jsem se jen nechat hýčkat. Mladá slečna používala přírodní kosmetiku a dala mi prospekt, kde byl odkaz na stránky aromaterapie. Doma jsem se koukla, co to vůbec ta aromaterapie je, a pročetla si osnovy studia. A pak už jsem si jenom řekla to moje: Jo! To chcu!

Aktuálně jsi ozdobena titulem “profesionální aromaterapeut”. Vím, kolik je za tím práce. Co bylo pro tebe na té vzdělávací cestě nejtěžší?

VN: “Psaní závěrečných prací a cestování. Čím jsem starší, tím náročnější je pro mě sedět několik hodin za volantem a pak celý den v lavici. A i když se už tolik netrápím sepisováním poznatků a jejich kompletováním, pořád je to úkol, který mi někdy dokáže otrávit večer nebo i celou noc. Zejména když v kalendáři vidím, jak se blíží termín odevzdání.”

Od příštího roku 2018 budeš vyučovat Fytoterapii na Institutu aromaterapie, což je škola, která nás dala dohromady. Jaké jsou tvoje pocity, očekávání?

VN: “Pocity jsou smíšené, ale očekávám satisfakci (smích). Jsem moc vděčná, že můžu zase učit. Navíc o bylinkách, a ještě k tomu na Institutu, který mi dal jiný životní směr.

Nejde ale jen o mě, takže cítím bázeň před vedením. Nechtěla bych je zklamat, ani posluchače a už vůbec ne sebe. Přirozeně chci být dobrá. Takže se snažím, abych zanechala znalosti užitečné, holisticky pojaté, pokud možno nové, a to vše tak, aniž bych někomu podsouvala můj vlastní názor. To není zas tak lehký úkol. Cítím zodpovědnost za to, co předávám dál

Právě dávám dohromady skripta a občas si tak pro sebe říkám: Co sis to zas na sebe ušila za bič? Na druhou stranu výzvy mám ráda, takže si v tom tak trochu i libuju.”

Žiješ hlavně v Rakousku, v horách, uprostřed přírody. Pocházíš z Moravy. Zvládáš to “přepínání” mezi kulturami? Vnímáš nějaké výrazné rozdíly?

„Často se cítím, jako bych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě.“

VN: “Ano, jsou to naprosté kontrasty. Je zajímavé pozorovat, jak geografické prostředí ovlivňuje charakter lidí, kteří v něm žijí. V Tyrolsku žijeme ve vesničce na konci trogu, tedy údolí vzniklého ledovcem. Všude, kam se podíváš, se tyčí vysoké hory, v zimě tu končí cesta. Když se chceš rozhlédnout do dálky, musíš se vždy vyškrábat strmou cestou nahoru. Ale když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie. V ten moment víš, že tě přijaly a za tvou dřinu ti povolily něco, co tam dole nikdy nespatříš.

Na jižní Moravě pobýváme na nejteplejším místě ČR, dřívější významné křižovatce cest. Na otevřené rovině s širokým výhledem do dálky. Nejbližší kopce, které u nás vidíš, jsou vinice. Je tam mnohem uvolněnější atmosféra a úrodná zem nabízí větší pohostinnost.

A jestli zvládám přepínat? Ne, moc to nezvládám. Přestože se obklopuji skvělými lidmi, cítím se často buď rozpolcená, nebo odstrčená. Jako kdybych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě, který už nepatří sem a nikdy nebude patřit tam. Asi proto jsem nejraději v přírodě. Jí je to úplně jedno, odkud jsem přišla a kde právě žiju.”

Jako aktivní masérka v lyžařském středisku ošetřuješ velkou skupinu lidí. Co nejčastěji používáš na namožené lyžařské nebo běžecké nohy?

VN: ” Vždy mám po ruce macerát z arniky a třezalky tečkované. Oba působí dobře i na naraženiny, uvolňují křeče a namožené svaly. Jinak zákazníkovi tvořím olej podle jeho výběru.”

TIP redakce: Arniky roste v Alpách požehnaně, jak jí Veronika sbírá a co všechno o ní ví se můžete dozvědět v jejím článku.

“Po náročném lyžařském dni lidé preferují chladivé, osvěžující vůně, které ale v konečném důsledku prohřívají – máta peprná, kafr, eukalyptus globulus, rozmarýn, borovice limba (Zirbe). Tyto nabízím, protože velmi dobře fungují. Také levandule a geránium má dobré uvolňující účinky a pozitivní ohlas především u žen. Skvělá je i majoránka, ale zjistila jsem, že mě jako masérku uspává.”

Když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie.
Nejraději tráví čas se svou rodinou venku

Ve svých článcích zmiňuješ, že také ošetřuješ klienty v paliativní péči, co bys pro ně ze své zkušenosti doporučila? 

VN: “Navštěvuji občas lidi v hospicech, většinou uvězněné na lůžku. Tito lidé se doslova nudí a jen čekají na svou smrt, přáli by si být doma. V první řadě ode mě očekávají rozhovor a zabavení.

Součástí péče je tedy delší výběr olejů. Rozebíráme, co jim které připomínají, nejčastěji právě to, co mají doma. To je velmi individuální. Jako základ kompozic používám silice růže a nardu v mandlovém oleji, někdy také helichrysum.”

TIP redakce: “Tím byl pomazán Ježíš Kristus” – nard je vůně velmi duchovní, povznášející a sváteční. Veronika o něm psala před rokem v čase svátečním.

O čem tě nejvíc baví psát? A co na nás chystáš?

Do Česka jezdí nejen kvůli rodině, ale také pořádá různé workshopy.

VN: “Mám takovou, řekla bych praktickou úchylku, že si zapisuju všechno. Zážitky, dojmy, zaslechnutou informaci, výroky lidí, cestu, sen… Prostě cokoliv, když mám po ruce něco k psaní a zaujme mě to. A pak si někdy jen tak sednu a napíšu z těch svých poznámek článek nebo úvahu nebo reportáž.

Teď zrovna píšeme s dětmi pohádku. A pro čtenáře Kouzla vůní právě upravuji článek o tom, jak ÉO růže přitahuje peníze. To jsem si jen tak chtěla ověřit právě jednu zachycenou informaci a vznikla z toho moje osobní tříletá studie.”

Obdivuju tvůj přístup k rodinnému životu. Máš dvě úžasné holčičky. Jaké bylinky a esence jsou u vás doma nepostradatelné?

VN: “Děkuji! Jsem si vědoma, jaký dar jsem získala. Esencí máme doma asi kolem stovky a už jsou pro mě nepostradatelné všechny (smích). Je to naše hlavní domácí lékárnička. Nejčastěji používáme citrusy, dětem voní myrha a růže bílá.

S bylinami to nijak nehrotím. Málokdy jdu něco konkrétního sbírat cíleně. Tedy až na kořeny a březovou vodu. Jinak si většinu léčivek, co máme doma, přineseme jen tak z pobytu venku. Nosívám u sebe nůžky a když vidím, že je na pěkném místě něčeho hojně a je hezky, bereme to s sebou. Děti pomáhají, a tak se toho sejde ne málo. A co nenasbíráme, to většinou nějak přijde…

I když teď mě napadá, že vlastně arniku máme všude – doma, v autě i v brašničce na kole.”

TIP redakce: Veronika je ryzí praktik, její články jsou plné receptů většinou i s domácí foto dokumentací. Kompletní přehled článků najdete tady.

Budeš vysazena na pustý ostrov, jednu esenci, kterou bys určitě vzala s sebou…

VN: “Asi tě překvapím, ale žádnou. Mohla by se mi zkazit! (smích) Já bych pak truchlila, až by mi došla. S esencemi pracuji téměř denně a pokaždé mám já osobně chuť na něco jiného. Nemám mezi éterickými oleji žádného favorita, ani takový, který by mi nevoněl. Ale jako univerzální bych viděla levanduli nebo růži. Jenže já se nerada balím. A jak se znám, já bych si i na tom pustém ostrově něco našla. Nebo by si to našlo mě!”

Verčo, díky moc za to popovídání! Jsi pro mě velkou inspirací a vždy je potěšení se s tebou potkat. Jsem moc ráda, že se známe… Díky tobě jsem poznala například bylinku všedobr a sviští sádlo. A to rozhodně není málo!

Kateřina

Veronika Němcová

Kräuterpraktikerin – Ischgl (Rakousko), Strážnice na Moravě

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do ČR vystudovala geografii pro pedagogy a na mateřské dovolené absolvovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na konferencích AČA i na zahraničních kurzech o Feng-Shui.

Co o sobě říká? „Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon, a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“ 

Pár slov o Kouzlu vůní

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který v sobě nosila jeho šéfredaktorka Michaela Lusílija Makulová celý dlouhý rok. V letošním roce se společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá úsilí? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

TIP redakce: Voňavé seriály od Veroniky pro Kouzlo vůní

Věra Žďárská: “Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes” (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: “Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.”

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato “medicína” nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: “V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.”

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: “Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: “Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.”

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: “Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.”

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.