Kateřina Polívková Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.
Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno.
Speciální články o svátečních rituálech spojených s vykuřováním a praktická videa s návody, jak správně vykuřovat, jsem publikovala v rámci vzdělávacího programu Bylinky našich babiček 1 a 2.
Bezpečnost na úvod
Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.
Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.
Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.
Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.
1) Co a jak vykuřovat
Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.
Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…
2) Byliny
Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.
Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…
3) Dřeva
Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.
TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…
Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?
4) Pryskyřice
Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…
Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.
5) Vykuřovací pícka
Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.
6) Kadidelnice
Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.
TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.
7) Uhlíky
Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.
Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.
Tip redakce: Naučte se používat vykuřování s lehkostí v rámci programu Bylinky našich babiček 1 a 2.
8) Očista prostor
Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.
Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.
Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!
9) Kde se vykuřovadla berou?
Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.
Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.
10) Frekvence vykuřování
I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…
Další díly seriálu:
- 2. část seriálu – Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma
- 3. část seriálu – Top 15 nejznámějších vykuřovadel
Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková, Dobré vůně.
