Bylinky pro kočky: jaké byliny vybrat pro mlsné kočičí nosánky?

Dokáží si kočky samy vybrat byliny, které potřebují? A co na to jejich mlsné nosánky? Chybí kočkám chovaným v bytech přístup k bylinkám? A jaké bychom jim měli na ňufání pořídit?

Při psaní tohoto článku mě čekal nelehký úkol, chtěla jsem otestovat sadu sušených bylinek pro kočky a zjistit, jaké byliny si kočky vybírají. Ale protože naše kočky chodí ven a z bylinek je zajímá jen kozlík, poprosila jsem o spolupráci kamarádky, ty bylinky nabídly dále a my tady máte test provedený hned na šesti kočičkách! Venkovních i bytových. Pojďte se podívat, jak dopadl!

Nedávno jsem také psala o tom, jak používat bylinky pro pejsky, jukněte.

Kočky milují bylinky!

Sady bylinek pro kočky nebo jiná zvířata jsou určeny pro tzv. sebemedikaci zvířat a přirozené doplnění živin. Tato metoda je postavena na jednoduchém principu, kdy kočce nabízíme (ale nenutíme) byliny a ona sama na základě svých instinktů určuje byliny a jejich množství, které potřebuje.

Tzv. zoofarmakognozii do Čech přivezla Caroline Ingraham, kterou znáte z našich článků. Základní principy snadno zvládne i začátečník: kočce v klidném a bezpečném prostředí (bez přítomnosti dalších zvířat) nabízet byliny, nic jí nenutit a pozorovat, jak reaguje. Někdy kočka potřebuje byliny jen očichat, někdy se v nich vyválí, někdy pozře množství, které potřebuje, vše si řídí sama. Bylinky nabízíme nejdříve malé množství z mističky (nebo z čisté země, lépe se v ní pak kočka válí), a když ji bylina zaujme, přidáváme jí tolik, kolik si poručí. Je důležité dopřát kočce čas a prostor i pro následný odpočinek. Byliny samozřejmě nabízíme zvlášť, nemícháme je do stravy ani mezi sebou.

Jak jsme bylinky na kočkách testovaly?

Testovaly jsme sady klasických českých bylinek, které mají kočičkám simulovat jejich přirozené podmínky v přírodě. Z divokých koček se totiž staly kočky domácí, často zavřené v bytě bez přístupu ven a krmené přinejlepším kvalitními granulemi. Bylinky jim tak nahrazují kontakt s jejich přirozeným venkovním prostředím. I kočky s výběhem ven je mohou oceninit, třeba přes zimu nebo v případě nemoci.

Naše kočky obě milují kozlíkový kořen. Z toho jsou úplně hin, válejí se v něm, žerou ho a pak si užívají vjemy, které jim kozlík aktivuje, na titulní fotce je vidět, jak moc 🙂 Ostatní bylinky je moc nezaujaly, snad kromě okvětních lístků růže a občas heřmánku či měsíčku. Domnívám se ale, že je to tím, že chodí ven a všechny bylinky ze sady nám rostou v okolí našeho domu.

Pro test bylinkových sad jsem tedy požádala o pomoc kamarádky a známé i s kočkami, které nechodí ven. Všem kočkám bylo nabízeno 8 bylin ze sady bylin pro kočky Kočičí potěšení. Bylinky byly nabízeny v různém pořadí.

  • Měsíček lékařský okvětní lístky
  • Šanta kočičí nať
  • Kozlík kořen drcený
  • Řebříček květ
  • Levandule květ řezaný
  • Máta peprná
  • Poupata růže – plátky
  • Heřmánek květ 

Na výsledcích testování je vidět, jak si s kočičkami jejich majitelky vyhrály. A jak to dopadlo? Zajímaly se kočky o bylinky? A jaké preferovaly? Pojďte se začíst do výsledků…

Test #1 Čenda

Kocour, věk: 4 roky, žije v bytě, v létě navíc balkon nebo příležitostně zahrada

  • Čenda projevil největší zájem o šantu, kozlík a růži. V šantě a kozlíku se válel, u šanty navíc slinil. Růži dokonce ochutnal pár lístků a pak napadal pytlík s růžovými plátky! (Pozn. S takovouto reakcí na růži už jsem se setkala u několika zvířat!)
  • Středně ho zaujala levandule a máta. Obě ochutnal a po mátě byl navíc velmi mazlivý.
  • Ostatní 3 bylinky (řebříček, heřmánek, měsíček) ho vůbec nezaujaly.

Test #2 Angie

Kočka, věk: 3 roky, žije v domku s přístupem na zahradu

  • U Angie zvítězil kozlík na plné čáře. Ochutnala ho, třela se o něj a cituji: “…během několika minut zdivočela tak, že jsme se před ní museli schovat!”.
  • Druhá její TOP bylinka byla šanta, kterou také očichala i ochutnala, ale nebyla po ní tak divoká.
  • Měsíček trošku zkoumala, očichala a ochutnala a při mátě přivírala oči, ale lehce couvala.
  • Ostatní 4 bylinky (řebříček, heřmánek, levandule, růže) ji vůbec nezaujaly.

Test #3 Francis

Kočka, věk: 4 roky, žije pouze v bytě

  • U Francis nejvíce zvítězila šanta. Její majitelka pozorovala rozšířené panenky, vrnění, Francis si několikrát přidala a pak se válela na zádech a olizovala podlahu 🙂
  • Kozlík jí také chutnal. Reakce na kozlík mně hodně pobavila, cituji: “úplně strnulá pozice – nehýbe se a jen leží!”
  • Dále jí chutnala levandule a máta.
  • Neutrálně reagovala na měsíček, růži a heřmánek. Vyloženě odpor měla k řebříčku.

Test #4 Horác

Kocour, věk: 7 let, kastrovaný, žije v domku se zahradou

Horác přišel díky úrazu o přední nohu a oko. K tomu má za sebou ještě jako kotě operaci močových cest, je inkontinentní a záněty močových cest trpí i v dospělém věku.

Horác žije spolu s #5 Rozárkou, #6 Mínou a dalšími psy na venkově v domě se zahradou. Pravidelně chodí ven. Jejich majitelka je všechny pozorovala v klidu po 3 týdny (pokaždé v jinou denní dobu) a každému zvlášť v klidném a bezpečném prostoru nabízela bylinky. Musím říct, že mě samotnou překvapilo, jak poctivě se úkolu zhostila! Díky tomu máme pečlivě zdokumentované 3 kočičí příběhy. Bylinky jim majitelka nabízela v plochých mističkách, všechny najednou, kromě šanty a kozlíku, ty jim byly nabízeny až po session, protože na ně jako každé kočky výrazně reagují. Níže cituji její zápisky.

TOP bylinky:

  • Horác si postupně prošel a vybral všech osm bylin z kočičí sady. Přestože chodí ven, bylinky ho velmi zaujaly a pracoval s nimi.
  • Jeho největší oblíbenci byli řebříček (připomínám, že trpí na záněty močových cest!), levandule a kozlík.

První bylinkování

“Při prvním nabídnutí bylinek na koci března zamířil Horác jako první k řebříčku, který krátce očichal, ochutnal a pak si v něm poměrně dlouze třel hlavu včetně obličeje. Poté zamířil k levanduli, kterou očichal z větší dálky, chvíli před ní zůstal sedět a nasával vůni. Po chvilce došel k mističce, očichal bylinku zblízka, trochu si lízl a pak si do mističky lehl a chvilku odpočíval. Po chvilce vstal a zdálky zkoumal ostatní mističky, krátce se zastavil u měsíčku, čichl k němu a odešel. Na závěr jsem nabídla špetku kozlíku, který nejprve opatrně očichal, ochutnal, lehl si a dlouze přežvykoval. Pak si zbytek vyházel z misky a šlapal v něm, válel se po zádech a většinu ho snědl.”

Druhé bylinkování

“O týden později si jako první vybral levanduli, kterou trochu ochutnal a pak se v ní dlouze válel. Poté delší chvilku očichával heřmánek, který jsem tentokrát rozemnula na jemno, nakonec si v něm krátce třel hlavu. Řebříček tentokrát jen z velké dálky očichal a nezamířil k němu. Z blízka se rozhodl prozkoumat mátu, chvilku v rozházených kouscích bylinky přešlapoval, a pak poodešel odpočívat vedle. Po chvíli jsem mu nabídla šantu, kterou zná čerstvou ze zahrady a v létě v ní rád spí. Na sušenou reagoval stejně – bez zaváhání a dlouhého zkoumání se v ní začal válet a nakonec v ní usnul.”

Třetí bylinkování

“Zhruba o týden později jako první opět zamířil k řebříčku, který trochu ochutnal, otřel si v něm hlavu a pak si ji dlouze tlapkami myl. Zaujala ho i růže, ke které si poprvé přišel čichnout, s jedním lístečkem si pak dlouze hrál. Nabídla jsem mu ještě šantu a kozlík. Z dálky zavětřil a přiběhl ke kozlíku, který zpracoval zhruba stejným způsobem jako při prvním nabídnutí.”

Test #5 Rozárka

Kočka, věk: 9 let, kastrovaná, žije v domku se zahradou

Rozárka byla kotěcí nalezenec, je trošku opatrná ve vztahu k lidem a zvířatům i v dospělém věku.

TOP bylinky:

  • Rozárka si kromě růže postupně prošla a vybrala všechny bylinky z kočičí sady.
  • Její největší oblíbenci byli máta, měsíček a kozlík.
  • Výrazně preferovala kozlík nad šantou.

První bylinkování

“Při prvním nabízení si z menší vzdálenosti obešla celou řadu mističek a vrátila se k mátě. Zblízka ji dlouze očichávala a pak opakovaně kousky ochutnávala. Po chvilce přežvykování zatřásla hlavou a část vyplivla, prskala, to celé zopakovala 4x. Jako druhou si vybrala levanduli, kterou očichala, olízala, jeden kvítek chvíli přežvykovala, pak si do mističky lehla a dlouhou dobu se v ní pomalu převalovala. Poté si sedla před měsíček a z dálky k němu dlouze čichala, blíž už ale nešla. Na závěr jsem jí nabídla kozlík, na který se okamžitě vrhla, celou špetku si nacpala najednou do pusy a rychle snědla, pak se začala opodál prát s trsem suché trávy.”

Druhé bylinkování

“Po týdnu, poté, co dva dny nebyla doma, si opět jako první zvolila mátu, tentokrát dlouze přežvykovala jen pár úlomků. Následně přešla k řebříčku, který si přežvýkala, vyplivla a chvíli se v něm válela. O nic dalšího tentokrát nejevila zájem. Na závěr jsem jí nabídla šantu, kterou stejně jako Horác, zná ze zahrady, ale na rozdíl od něj ji moc nevyhledává. Sušenou očichala, opatrně si trochu nabrala a přežvykovala, po chvilce si odešla lehnout o kousek dál, stále žvýkala a nakonec usnula.”

Třetí bylinkování

“Před polovinou dubna si Rozárka jako první zvolila překvapivě měsíček, dlouze ho očichávala hodně zblízka, do mističky zabořila celý čenich a trochu okvětních lístků vyházela ven, ty pak čichem zkoumala jeden po druhém. Mátu tentokrát také jen očichala, malý kousek vzala do pusy, ale ihned vyplivla a přešla k rozemnutému heřmánku. Ten si očichala, malou část ochutnala, prakticky ihned ho vyplivla a odešla. Ze šanty a kozlíku si vybrala druhý jmenovaný, tentokrát se v mističce dlouze a zuřivě válela, pak si trochu bylinky v puse odnesla vedle a tam ji dlouze přežvykovala.”

Test #6 Mína

Kočka, věk: 8 let, kastrovaná, žije v domku se zahradou pouze měsíc

Mína je kříženkyně ragdolla a celý svůj život strávila v bytě ve městě. Ke svým novým majitelům se přestěhovala teprve před měsícem a se všemi zvířaty, lidmi i zahradou se teprve sžívá.

TOP bylinky:

  • Mína si kromě heřmánku vybrala a pracovala se všemi bylinkami.
  • Opakovaně si vybrala levanduli a mátu.
  • Výrazně ji zaujala jak šanta, tak kozlík.

První bylinkování

“Při prvním nabídnutí byla z tolika mističek trochu v rozpacích a delší dobu jí trvalo, než se osmělila přijít blíž. Jako první si ale pak vybrala řebříček, který nejprve dlouze očichávala, pak nabírala na packu a z packy ochutnávala, několikrát ho vyplivla, aby ho pak znovu sebrala ze země, poodešla dál a přežvykovala. Zpátky přiběhla velkou rychlostí a zbytek bylinky vyházela z mističky, chvilku v ní šlapala a nakonec se v ní celá obalila. O kousek dál od mističek se pak začala dlouze čistit. Když se vrátila k mističkám, zamířila k mátě, kterou očichala, zafrkala a začala jí po kousíčkách jíst. Snědla skoro celou nabídnutou špetku a poodešla k měsíčku. K tomu čichla, lehla si vedle a do mističky hrabala packou. Pak si znovu čichla, opět si lehla vedle, hlavu položila do mističky a sekala ocasem. Po chvíli odešla pryč a o bylinky už nejevila zájem. Na závěr jsem jí nabídla kozlík, který začala okamžitě zuřivě očichávat a ochutnávat. Část snědla, část opět vyplivla, z misky packou vyházela zbylou bylinku a chvíli si ji nadhazovala a jinak si s ní hrála. Poté ještě trochu snědla a začala se třít o předměty okolo, na závěr našla papírový sáček a dlouhou dobu si s ním hrála, nakonec na něm usnula.”

Druhé bylinkování

“O týden později ji jako první zaujala růže, kterou dlouze z dálky a pak chvilku i zblízka očichávala. Poté se přesunula k levanduli, kterou dlouze očichávala, poté opatrně ochutnávala, vyplivla, znovu začala očichávat a to celé několikrát zopakovala. Mátu tentokrát rovnou vzala do pusy a pár úlomků snědla a o další bylinky nejevila zájem. K na závěr nabídnuté šantě dlouze čichala, pak převrhla misku a ve vysypané bylince se válela i ji ochutnávala. Nakonec snědla větší část z nabídnuté špetky.”

Třetí bylinkování

“Při třetím nabídnutí jako první zamířila opět k mátě, ale jen k ní čichla, sedla si zády k mističce a začala se čistit. Poté přešla k levanduli, zavrtala do ní čumák a dlouze čichala. Potom do mističky několikrát šlápla a několik minut si o bylinku otírala hlavu. Nic dalšího ji tentokrát nezaujalo a při nabídce kozlíku a šanty přebíhala od jednoho k druhému, v šantě se převalovala a kozlík jedla.”

Sada bylin Kočičí potěšení

Pokud vás předchozí řádky přesvědčily o tom, že kočky opravdu milují bylinky, doporučuji se na tohle hravé testování a nabízení kočičích bylin vybavit sadou Kočičí potěšení. Stojí pár korun a máte v ní vše potřebné pro hrátky s vaším společníkem či společnicí.

Přeji vám hodně štěstí a kupu zábavy!

Autorkou článku je Michaela Lusílija Makulová, foto: autorka.

Partnerem článku je firma HappyTails. Děkujeme za podporu!

HappyTails, jak již název napovídá, je e-shop zaměřující se na šťastný, zdravý a hlavně dlouhý život domácích mazlíků. Naše snaha, jak takového života dosáhnout, spočívá v celostním a individuálním přístupu s využitím přírodní medicíny jako podpůrné léčby nebo prevenci a udržení přirozené rovnováhy a zdraví. Věříme v sílu přírody a ve schopnost zvířat instinktivně se léčit.

Kontryhel – ženský pomocník a rostlina věčného mládí

Kontryhel obecný latinsky Alchemila vulgaris je u nás hojně rostoucí bylinka, především v horách a podhorských oblastech. Ve středověku byla kontryhelu připisována kouzelná moc a byl rekvizitou alchymistů – odtud také jeho latinské rodové jméno – Alchemilla. V následujícím článku se dozvíte, jak kontryhel poznáte, k čemu se dá používat, těšit se můžete na kupu receptů! Mimo jiné na čaj proti silné menstruaci nebo vločkové karbanátky s kontryhelem a dalšími jarními bylinkami (u nás doma velmi oblíbené).

Kapičky tekutiny, které se shromažďují ve středu listů kontryhele, používali při svých pokusech vyrobit zlato středověcí alchymisté. List kontryhele také dříve symbolizoval plášť Madony, který skýtal ochranu ženě hledající pomoc. Německý název pro kontryhel je “Frauenmantel”, což v překladu znamená ženský plášť. Není to úžasně trefný název? Kontryhel také prý dokáže uchovat věčné mládí. Musíte ho ovšem trhat sama, nahá a bosá za květnového úplňku. V 18. století si prý ženy přikládaly listy kontryhele na prsa, aby jim vrátily tvar ztracený kojením.

Článek o kontryhelu je další z jarní řady příspěvků voňavého programu Bylinky našich babiček. Průvodce je placený, ale kdo by chtěl bylinkového zajíce v pytli, že? Takže jsme prvních 6 článků uveřejnili ZDARMA a vy si je můžete přečíst. Pak totiž budete tušit, jaká nálož vás každý měsíc čeká. A za měsíc se dozvíte více o nenápadné princezně sedmikrásce. Ale zpátky ke kontryhelu…

Jak vypadá a kde ho najdeme?

Kontryhel je vytrvalá bylinka vysoká kolem 20 cm. Má vějířovité listy rozeklané do 7 až 9 laloků s pilovitým okrajem. Květy jsou drobné, žlutozelené. Celá rostlina je mírně ochlupená. Kvete od května do srpna.

V naší přírodě můžeme potkat několik variet kontryhele, léčivé jsou všechny a proto si nemusíme lámat hlavu s jejich rozlišováním. Kontryhel najdeme na vlhčích loukách, kolem potoků a cest především v horách a podhorských oblastech. V listech najdeme kapičku vody, kterou rostlina sama vylučuje. Můžete ji bez obav vypít.

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se kvetoucí nať, to znamená listy, květy i stonky od května až do září. Listy a květy sušíme vcelku na teplém místě. Nejvhodnější dobou sběru je květen, krátce před plným rozkvětem. Naši velmi známí bylináři Jiří Janča a Josef A. Zetrich uvádějí jako nejvhodnější dobu sběru devátou hodinu ranní.

Jiní bylináři uvádějí jako nejvhodnější odpoledne za suchých a teplých dnů, kdy prý kontryhel obsahuje nejvíce léčivých látek. Přebrat si tyto informace můžeme jak chceme a vyrazit na kontryhel klidně ráno i odpoledne.

Co obsahuje nať kontryhele?

  • Třísloviny, hořčiny, malé množství kyseliny salicylové
  • Minerální látky, silici a organické kyseliny
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Bylinky našich babiček? Voňavý průvodce světem léčivých rostlin od prvosenky po jmelí

Náš nový vzdělávací program je ještě čerstvý a křehký jako zrovna vyrašené lístečky. Poslaly jsme do světa coby návnadu 6 článků ZDARMA. Takovou ukázku, v jakém duchu se průvodce celý rok ponese. Příspěvky propojují využití tradičních léčivých rostlin známých i zapomenutých, éterických olejů v aromaterapii a vykuřovadel v lidových rituálech spojných s rostlinami. Projdeme postupně celý rok od jara do zimy.

Bylinky našich babiček jsou prostě něco navíc, něco nad rámec Kouzla vůní, jak ho doteď znáte. Ovšem program je velmi podobně naladěn a nasměřován. Živě, prakticky, osobně, tak abychom nezklamaly, ale naopak rozvinuly náš koncept dále, hlouběji, blíže do vašeho života s rostlinami a vůněmi… 

Už teď se vám to líbí? Nic dalšího nepotřebujete vědět a chcete si program rovnou OBJEDNAT? No tak ŠUP na to…

Svezte se s námi na voňavé vlně

A tady teď chceme vyslat zprávu, proč by se vám měl VYPLATIT. Ano, program Bylinky našich babiček je PLACENÝ. Cena je solidní, hodně jsem nad ní dumaly. A rozhodně má být dostupná a přijatelná. Ale stejně, než za něco zaplatíte, potřebujete vědět BENEFITY. Tak nad těmi jsme též dost přemýšlely.

Tady to od nás máte černé na bílém. Nahodily jsme vaše pravděpodobné otázky a hned na ně odpovídáme! A prokládáme hodnocením našich dosavadních čtenářek. Ať víte, že se máme o co opřít, že jsme za ty 2 roky života časopisu obohatily a ovoněly životy mnoha lidem.

A jedeme dál, chceme pokračovat! Budeme rády, pojedete-li v tom s námi! Vše o programu.

“Opravdu kvalitní. Fundované články bez vady a patosu, žádné moderní šarlatánství, líbí se mi akcent na tradice a to, že se zabýváte českými bylinkami a recepturami, ještě více bych využila poznatků a mouder našich babiček a předků. Velice oceňuji bylinnou mytologii, historii a přesah k etnografickému stylu, který by bylo fajn dále rozvíjet. Snad jen říci, vydržet, a jen tak dál!” Eva Čermáková – čtenářka Kouzla vůní

Proč bych si zrovna já měla / měl TOHLE zaplatit?

Pokud nás čtete, určitě vás zajímají bylinky a vůně. Jsou informace, co na nás skáčou samy. Pak ty, co z nějakého důvodu potřebujeme a musíme si je najít. Někdy to docela trvá. Dnes na to máme internet a spoustu dalších zdrojů. Pořád jsou ale věci, jaké se jen těžko hledají a taky takové, jaké prostě už nenajdete. Zůstaly totiž kdesi zapomenuté. A pak takové, na něž se přichází praxí a zkušenostmi.

No a to je právě TO! TO, co chceme v programu zveřejňovat! Hezky srozumitelně, zajímavě a pohromadě.

“Dřív když jsem hledala nějaký článek o aromaterapii, musela jsem prohledávat zdlouhavě internet, než jsem našla to, co jsem potřebovala. U vás mám vše, co potřebuji na jednom místě a to je perfektní. Jste suproví, zůstaňte takoví, jací jste. Martina Dvořáková – čtenářka Kouzla vůní

Co tedy bude program obsahovat?

Myslíme si, že je důležité předávat dál jak moudrost našich předků, tak i vlastní ověřené zkušenosti. Chceme sdílet i rodinné, zapomenuté či jiné méně známé recepty na doma i na ven.

Máme ověřeno, že používání bylin, které pochází z naší oblasti, nám zlepšuje zdraví. Proto se zaměřujeme hlavně na domácí, běžné a tradiční rostliny. Dostanete naservírované nejen konkrétní recepty, ale fakta, rady a lidové zvyky a hromadu zkušeností z praxe včetně tipů a příběhů, co a jak zafungovalo.

Víme, že přiblížení se přirozenému koloběhu přírody přináší větší spokojenost do života. To platí, ať máte statek, chalupu, zahrádku nebo jen truhlík za oknem uprostřed města. Zabořit občas ruce do hlíny, pokochat se voňavými bylinkami, pomoct blízkým se nějakým neduhem, to všechno je velmi prospěšné. V programu najdete spoustu inspirace právě k takovým radostem.

Podrobný plán článků na aktuální období.

“Díky aromaterapii se dostávám ze všedního dne do nevšedního. Ráda čtu vaše články, protože se při čtení uvolním a uklidním a cítím, že se dá mnohé zvládnout. Děkuji vám!” Martina Meisl – čtenářka Kouzla vůní

Jenom články? Asi bych chtěla něco NAVÍC

No tak to jsme předpokládaly. Žijeme v interaktivní době. Články jsou fajn, ale… Chce to něco přidat.

Takže v rámci celoročního programu Bylinky našich babiček od nás dostanete:

  • 6 originálních tématických článků (nebo videí) měsíčně jako průvodce bylinkovým rokem ve speciální sekci Kouzla vůní, celkem tedy 72 příspěvků z oblasti bylinek a jejich použití, aromaterapie a éterických olejů, vykuřovadel a svátečních rituálů spojených s rostlinami.
  • Podporu v rámci facebookové skupiny s cvičeníčky k tématům a možností komunikovat s autorkami článků k daným tématům.
  • Společné mini školeníčko s redaktorkami v rámci 2 webinářů ročně (v červnu a v prosinci).

Zajímá vás, kdo program připravuje? Redaktorky / autorky programu a jejich sekce v rámci Bylinek našich babiček se představují ZDE.

“Dobrý den, mám Vás ráda a vždycky najdu něco pro mě zajímavého, ráda se potěším alespoň představou, jakou bylinkovou zahrádku bych chtěla, co všechno bych vyráběla, realita je trochu jiná. Ovšem to nic nemění na tom, že si to všechno mohu představovat a něco málo pro sebe dělat v rámci možností. Škoda, že mi není alespoň o 30 let míň. Děkuji, že jste a ještě dlouho buďte.” Růžena Grobelná – čtenářka Kouzla vůní

Třeba mě to celý rok nebude BAVIT, co mi nabídnete?

Ano, ne každý se chce vázat hned na celý rok. To chápeme. Možná si nás také chcete na začátek otestovat. Jak vám náš styl sedne a k čemu vám budou všechny ty informace platné. Myslely jsme na to!

Proto nabízíme také varianty PŘEDPLATNÉHO na 3 nebo 6 měsíců. Všechny potřebné informace včetně cen.

“Vaše rady jsou ověřené praxí, jsou v souladu s ročním obdobím a upozorňují na úskalí a nesprávná použití. Články jsou zajímavé, čtivé.”  Eva Eliášová – čtenářka Kouzla vůní

Když už, tak chci celý rok, co mne tedy konkrétně čeká?

Podrobný přehled chystaného programu prvních 3 měsíců

A dál? Už chystáme bylinky i pro léto, podzim a zimu. Třeba vás zaujme tahle celoroční smršť doplněná výše uvedenými benefity a zlákáme vás na 12 měsíců. Tady přidáváme malou ochutnávku z plánů. Změna programu vyhrazena.

Červenec, srpen, září 2018

Z bylinek probereme například dobromysl či řebříček, léčení ovocem se švestkou a hruškou, éterický olej z anděliky, vykuřování na odehnání letního hmyzu. Prostě spoustu praktických věcí na letní horké a prázdninové měsíce…

Říjen, listopad, prosinec 2018

Známé i neznámé o tradičních bylinách jako je lípa, saturejka, tymián, léčivé účinky u nás hojně pěstovaného máku, éterický olej z česneku, vykuřovadla dušičková i vánoční. Záležitosti ohledně potřebného posílení imunity i dobré nálady pro období úbytku světla.

Leden, únor, březen 2019

Sílu k čekání na jaro i doplnění zdraví proti chřipkám a zimním smutkům s úžasnými jehličnany borovicí a modřínem, čekankou, křenem,  svátek Hromnic s jejich “o hodinu více slunce”.

>>>Zaujalo vás to? Bylinky našich babiček si můžete předplatit zde!<<<

Ještě váháte? S potěšením vás budeme o všem dění okolo Bylinek našich babiček informovat. Jen se ZAREGISTRUJTE! A už vám nic neunikne…

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Prvosenka odemyká jaro a zahání kašel i nespavost

Petrklíč, jak se lidově říká prvosence, známe všichni. Ať už z jarních procházek nebo z mnoha dětských říkanek, kde hraje roli kouzelného odemykače jara. Tahle vytrvalá jarní rostlinka je ale užitečnou léčivkou, což mnoho z nás neví. Pojďme se tedy s prvosenkou lépe seznámit. Může nám pomoci při kašli, nachlazení, ale i při nespavosti.

V článku vás také čekají oblíbené recepty na domácí výrobu prvosenkového vína k posílení srdce, petrklíčových bonbonů a jarního detoxikačního salátu s prvosenkou!

My prvosenkou symbolicky otevíráme nový vzdělávací program Bylinky našich babiček. Celý článek a všechny další po celých 12 měsíců budou přístupné v členské sekci Kouzla vůní. Vy si můžete pořídit jak celoroční předplatné, tak i kratší varianty na 3 nebo 6 měsíců.

Celý duben platí SPECIÁLNÍ SNÍŽENÁ ZAVÁDĚCÍ CENA 700 Kč / 12 měsíců. OBJEDNEJTE si program nebo se podívejte na další cenové varianty ZDE. Váháte? Přečtěte si naše ukázkové články.

Program v režii šesti redaktorek přinese každý měsíc:

  • 6 článků s mnoha recepty a radami ze života
  • Přístup do FB skupiny s cvičeníčky a možností o tématech diskutovat
  • 2 společné webináře ročně
  • a kupu zkušeností, radostí a chuť k bylinkovému tvoření 🙂

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Podběl lékařský v lékárně nehledejte

Jaro je obroda a vzkříšení života v přírodě. Rostliny se hlásí po dlouhém zimním spánku o pozornost a nabízí životadárnou sílu. Ta je cítit na každém kroku. Citlivý nos ucítí také nasládlou vůni podbělu, jedné z prvních jarních bylin. Přestože si nese druhové jméno „léčivý“, v lékárně ho jen stěží najdete. Vysvětlím vám proč a taky další zvláštnosti této rostlinky.

Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Také slyším bublat potok pod okny, který byl tuto zimu buď zamrzlý nebo docela utišen pod nánosem sněhu. Pupeny u nás ještě nepučí a ani nevykukují zelené výhonky krokusů, ale ve vzduchu je už cítit jaro. Nejkrásnější čas pro sběr zásoby bylin, které pomáhají v zimě a na podzim. Mezi ně patří také podběl.

Podběl lékařský Tussilago farfara

O živočišnosti této rostlinky

Květ je obecně nejvíce živočišná část rostliny. Má své tempo otevírání a zavírání, jsou v ní uloženy pohlavní orgány rostliny, vypouští do vzduchu étery. Podběl voní nasládle a při odkvětu připomíná jemný živočišný kožich nebo srst. Květy jsou poměrně spolehlivým ukazatelem předpovědi počasí. S největší pravděpodobností bude pršet, když se zavřou. Jakoby se chtěly ochránit před zmoknutím.

Žluté penízky přízemních květů se na šupinaté lodyze vytáhnou do výšky asi 15 cm, v létě po konečném uzavření až o dvojnásobek. Kvetou ještě před tím, než narostou listy. To je trochu výjimka v rostlinné říši. Jakoby opravdu chtěly dát najevo svou živočišnou dravost.

Tyto papilovité květy připomínají tak trochu drobnou pampelišku. Jsou plné pylu a stávají se tak první jarní potravou pro probuzený hmyz. Jsou také první vysoce hodnotnou bylinou pro člověka, jež se dá časně z jara sbírat do zásoby. Sbírá se květ i list.

List je jednoduchý, řapíkatý a uspořádány v přízemní růžici. Líbí se mi jeho spodní strana, která je v mládí plstnatá, připomíná velmi jemný myší kožíšek. Čepel je okrouhlá, což je jeden z identifikačních znaků podběle. Je totiž po odkvětu lehce zaměnitelný s listy devětsilu, které však nemají stejné účinné látky.

V levé ruce je list devětsilu, v pravé podbělu.

K čemu je vlastně podběl tak dobrý?

Wolf Dieter Storl se na přednášce v Praze zmínil, že si podbělem lékařským vyléčil zápal plic. Maria Treben ho ještě hojně doporučovala na jakékoliv potíže plic a hlavně na kašel. A vlastně už v antice byl k těmto účelům používaný. Jeho rodové jméno Tussilago je složeninou dvou slov Tussil=kašel a ago=zahánět.

Český název „podběl“ se spíše odvodil od jeho druhového názvu farfara, kde far=mouka, což poukazuje na spodní stranu jeho listů. To nic nemění na tom, že tato rostlinka je opravdu hodnotným medikamentem při potížích dýchacích cest a plic, konkrétně listy lze použít při astma.

Příprava čaje na vlhký kašel

Květ podbělu na typickém stonku, zatím bez listů.

Dříve jsem trpívala na pravidelný zánět průdušek, na bronchitidu. Hrudník mě bolel pokaždé, když jsem se jen chtěla zhluboka nadechnout. Pak jsem si začala vždy na přelomu podzimu a zimy přidávat do čaje jeden až dva kvítečky podběle. Na bolest v hrudi si už nemůžu stěžovat.

Čaj s podbělem připravuji i pro své děti od jejich pěti let, když je trápí vlhký kašel.

Na celou konvici vezmeme:

  • dva květy podbělu
  • hrstka bezu černého (je i močopudný, čistí, urychluje celý proces)
  • dvě až tři kostečky kořene lékořice (zároveň osladí čaj)
  • trocha lípy srdčité (obecně proti kašli)
  • a třeba jahodníkové listí (doladí vůni i chuť)

Kořen vložím do vody, když ji přivádím k varu. Pak tím přeliju ostatní byliny a nechám asi 10 minut luhovat. Čaj se pije teplý a po douškách, nejlépe během celého dne. Takto se můžete kašle zbavit do dvou dnů.

TIP redakce: Veronika pro nás napsala seriál o růžích. Jak voní, jak se pěstují, co léčí a taky že mohou přitahovat peníze… Začněte prvním dílem!

Podběl je typickou slizovitou drogou, ale obsahuje mnohem víc

To, co z této bylinky dělá velmi hodnotný medikament, jsou především slizovité látky. Mají schopnost rozpouštět hleny a zároveň i dezinfikovat sliznice. Tímto je chrání od škodlivin. Sliz je obsažen v květu i listu. Květy sbíráme právě časně z jara, později až do léta listy. Nepotřebujeme velké množství.

Kolik si ho mám nasbírat?

Na celou zimu postačí jedna sklenička od přesnídávky plná květů. Pro celou rodinu. Víc opravdu není nutné, neboť dávkování této byliny je velmi střídmé. Kromě hodnotných látek obsahuje podběl také škodlivé necidy. Jejich obsah se sice sušením rapidně sníží, ale i tak zůstávají toxické. To například ještě Maria Treben vůbec nevěděla a tak se podběl za její doby používal v nadměrném množství nebo dlouhodobě. To vedlo k potížím s játry.

Jeho žluté květy jsou jedním z prvních znamení jara.

 Připravte si obklad na pásový opar podle Janči a Zentricha:

„Hrst čerstvých pěkných listů ponořit krátce do vařící vody, nechat okapat a přikládat na opar.“

Slizovité látky, třísloviny a také obsah zinku mají schopnost dezinfikovat a rychle zcelovat a hojit. Sama jsem si obklad z podběle přikládala na ekzém na hřbetu ruky, který se mi začal tvořit tak, že mi hluboce rozpraskal kůži. Obklad přinesl nejen úlevu od svědění, ale také rychlou obnovu kůže.

Těhotným a malým dětem se podběl nedoporučuje

Stejně tak by se tato bylina neměla kombinovat s alkoholem. Pro svou toxicitu byla bylina stažena z lékáren, ze stejného důvodu ji jen stěží najdete na trhu volně k prodeji. V přírodě je to ale tak rozšířená rostlinka, že si ji můžete nasbírat sami. Kvete jen na začátku jara, což také odpovídá její síle, a rozhodně se vyplatí mít ho na podzim doma.

Ano, podběl obsahuje mnohé další hodnotné látky jako například hořčiny, třísloviny nebo flavonoidy. V listech je mimo jiné vysoký podíl minerálních látek, především zinku a draslíku, které urychlují obnovu buněk. Podběl má proto mnohem širší využití než jen zahnat kašel, zklidňovat a čistit sliznice. Ale o tom snad příště. 🙂

Krásné jaro!

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Ronny Wagner a Pixabay.com.

TIP redakce: Zaujal vás Veroniky pohled na svět bylinek? Přečtěte si rozhovor o její cestě a zkušenostech. Je to zajímavé povídání…

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroj:

  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0

Imunita – lichořeřišnicová tinktura domácí výroby

Velmi dobrým a osvědčeným prostředkem na podporu imunity, ale také na léčbu různých nachlazení i nemocí močových cest, je tinktura z Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Původní domovinou téhle krásné a užitečné rostlinky je Jižní Amerika. Lichořeřišnice se do Evropy dostala z Peru už v 16. století. Celá rostlina je jedlá. Obsahuje vitamín C, železo, draslík, má antibiotické účinky na stafylokoky, streptokoky, salmonely a další druhy bakterií. Prostě takový žluto oranžovo zelený zázrak!

Lichořeřišnicovou tinkturu si můžeme koupit, ale můžeme si ji také velmi snadno vyrobit sami. Bylináři vyrábějí tinkturu pouze ze semen, která překrájejí a naloží do 90% alkoholu na dva až tři týdny. Takto získanou tinkturu je třeba homeopaticky naředit.

Lichořeřišnice je chutná, krásná, léčivá!

Domácí výroba

Pro domácí výrobu nám úplně stačí použít květy, listy i semena. Listy, květy a semena natrháme a necháme jeden den zavadnout při pokojové teplotě, aby se odpařila přebytečná voda. Další den napěchujeme rostlinný materiál do sklenice se šroubovacím víčkem, zalijeme vodkou nebo podobným destilátem tak, aby bylo všechno ponořené.

Sklenici necháme stát na suchém místě, ale nikoli na přímém slunci, po dobu dvou až tří týdnů. Denně protřepáváme. Nakonec tinkturu přecedíme, rostlinný materiál ještě vymačkáme a přelijeme do jiné uzavíratelné sklenice, ideálně do menších lahviček s kapátkem.

Užívání tinktury

Prevence

Jako preventivní prostředek a na zvýšení imunity můžete tinkturu užívat 1x denně 20 kapek po dobu tří týdnů a pak týden vynechat nebo pět dní v týdnu a dva dny vynechat.

Při nemoci

V případě nachlazení, onemocnění chřipkou, zánětech průdušek či astmatu, užívejte po dobu 14 dnů, 3x denně 20 kapek tinktury rozmíchaných v trošce vody.

Pro děti

Dětem můžete tinkturu kapat do horkého čaje, aby se alkohol odpařil dříve, než se děti napijí.

Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka.

Použitá literatura:

  • STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2312-9.

Imunita – šípek jako král vitaminu C

Už jste letos byli na šípkách? Pokud ne, tak máte nejvyšší čas! Právě totiž nastala “šípková sezóna“. Zapojit se může celá rodina. Menší i větší pomocníci rozhodně pro sběr ocení zahradnické rukavice a hladké starší oblečení. Pak už jen popadnout košíčky a krásné společné podzimní dopoledne může začít.

Pomocník při infekčních onemocnění

Na sběr šípků si ale raději vezměte rukavičky

Šípek obsahuje cukry, organické kyseliny, vitaminy A, B1, B2, E, P a hlavně vysoký podíl vitamínu C, cca 600 – 800mg na 100gr, což je několikanásobně více než má například citron.

Díky této hojnosti vitaminu C můžeme šípek využít jako prevenci proti nachlazení, rýmě, chřipce, jarní únavě. Vítaný je samozřejmě i v průběhu nemoci.

Vitamin C je rozpustný ve vodě. Nemusíme se tedy obávat případného předávkování. Jeho přebytky odejdou z těla společně s močí.

Čerstvé plody

Nejvíce vitaminů mají čerstvé plody.  Pro naše zdraví je vhodné sníst jich každý den plnou hrst. Stačí si je natrhat, pečlivě omýt, zbavit chloupků, rozpůlit, vyndat semínka a pak si už jen na této dobrůtce pochutnat.

Sušené plody

Sušení šípků na pozdější časy

Na sušení sbíráme plody jasně červené a tvrdé. Sušíme je rychleji při teplotě cca 55 – 60°C. Nižší teplota a delší doba sušení snižují obsah vitamínů. Stejně tak pokud bychom zvolili na sušení výrazně vyšší teplotu.

Nám se doma osvědčila klasická sušička, na které si můžeme nastavit program s teplotou. Správně usušený šípek poznáme snadno, při rozdrcení pěkně praská.

Takto usušené plody uložíme do sklenice, kde vydrží bez problémů celý rok. Dříve jej naše babičky dávaly do látkových sáčků. Dnes ale se zateplením domu a výměnou oken, již pro toto skladování nebývají v domácnostech ideální podmínky.

Šípkový čaj

Sušené šípky se výborně hodí na přípravu voňavého čaje. Usušené šípky rozdrtíme. Dvě čajové lžičky rozdrcených šípků vložíme do papírového čajového sáčku (seženeme v drogerii), který odfiltruje zbytečky jemných chloupků. Vyhneme se tak dráždění ke kašli či u citlivějších jedinců až k dávení.

Zalijeme horkou vodou a 3-10 minut louhujeme. Poté přijde chvíle, kdy si čajík v klidu můžeme vychutnat. Čaj kromě toho, že je zdravý prospěšný, také krásně voní a je vhodný i pro těhotné osůbky a hlavně se nedá snad ani přepít.

Komu by se nechtělo vydat na sběr šípků, čistit se s nimi, sušit, vařit si čaj nebo prostě na to jen nemá čas, tak věřte, že zvýšení dávky vitaminu C ať prevenčně či při průběhu nemoci je pro imunitu ta nejpřirozenější vzpruha.

Autorka článku: Kateřina Langerová. Foto: autorka a Pixabay.com

Literatura:

  • PAMPLONA ROGER, Jorge D. Encyklopedie léčivých rostlin. Praha: Advent-Orion, 2008. Zdraví pro třetí tisíciletí. ISBN 978-80-7172-119-2.

 

Imunita: rýmovník, rostlinka první pomoci

Máme pro vás první díl nové série Kouzla vůní zaměřené na IMUNITU! S podzimem vcelku neoddělitelně přichází čas ucpaných nosů, bolavých krků, pokašlávání a další řádky nepříjemných společníků. Abychom byli co nejodolnější proti těmto ne zrovna vítaným jevům, je dobré zaměřit se na naši imunitu – podpořit ji, posílit ji, prostě trochu ji s chladnějším počasím opečovat. Každý týden vám přineseme nějaký recept či radu přímo z domácí “kuchyně” našich redaktorek. A na začátek se přihlásil stále populárnější rýmovník.

Podzim se nám pomalinku hlásí se svými chladnými rány. Slunečné teplejší dny střídají ty chladnější, což je pro naši imunitu opravdový zátěžový test. Občas to do rozepnutých bund a mikin foukne, až ofoukne a nachlazení s rýmou je tu natotata.

Říkám mu „rostlinka první pomoci“

Jednoho dne mi má klientka přinesla malý dárek v květníčku. Byla v něm nádherně vonící zelená rostlinka s ještě krásnějším jménem „Rýmovník“. Rýmovník (Plectranthus argentatus), z čeledi hluchavkovitých, si v naší rodině během krátké doby vybudoval svoje nepostradatelné místo.

Při nachlazení a rýmě je naší první volbou. Navíc je to tak vděčná a nenáročná pokojová rostlinka, že její pěstování zvládnou i úplní začátečníci. Snad jediným způsobem, jak jí můžeme ublížit, je přímé sluníčko a přespříliš zálivky. Takže pokud máte malé zalévací pomocníčky, stejně jako my doma, raději umístěte rýmovník z dosahu jejich konviček.

Čaj z rýmovníku

Jednoduchý recept:

  • na 200ml vody vezměte jeden střední lístek rýmovníku
  • lehce lístek pokrájejte a zalijte vroucí vodou
  • nechte 7 až 10 minut louhovat, pro malé děti stačí 5 minut

Pokud chcete, můžete dosladit lžičkou medu. Pak už jen teplé vypít a zalézt pod peřinu.

Čaj z rýmovníku jako první proti rýmová pomoc

Kdo nemá rád čajíky, může se pustit do inhalace

Rýmovník díky bohatému obsahu vonných silic jimi už sám o sobě prosytí vzduch. A tak pozitivně působí na dýchací cesty. Stačí utrhnout lístek, promnout ho mezi prsty a přivonět. Ucítíte tu krásnou eukalyptovou vůni, která skvěle protáhne nosík.

A můžete hned klidně běžet dál za svými povinnostmi třeba i s lístkem v ruce. To zvláště ocení čiperné děti, které ani chvilku v klidu neposedí a také workoholici, kteří na sebe pro změnu nemají čas.

Pro zvýšení účinku je možné udělat klasickou parní inhalaci, do které rozdrtíme několik lístků rýmovníku.

Přeji Vám krásné podzimní dny.

Autorkou článku je Kateřina Langerová, foto: autorka a Pixabay.com

Znalec rostlin se léčí jedině sám, na zlomeninu kostival, na zápal plic podběl

Wolf – Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog, šaman a spisovatel. Zabývá se bylinami a jejich léčebnými účinky, přírodou jako takovou i jejím propojením se životem lidí. Knihy od něj zdobí mou knihovnu již od roku 2005. Poslední dobou je velmi populární, mnoho překladů vychází i v češtině. Naskytla se mi příležitost vidět tohoto pozoruhodného člověka naživo na přednášce uspořádané vydavatelstvím Kořeny v Praze.

Vypadalo to, že přednášku nestihneme, ale celý vesmír nám pomáhal. Odklidil z cesty všechny překážky, dokonce jsme měli i místo na parkování hned vedle budovy, kde se událost konala. Sotva jsme vešli do vestibulu, doslova jsme se srazili s panem Storlem. Jasně, že jsem se na něj nadšeně vrhla. A on sdílel naše nadšení a trpělivě se s námi vyfotil. Můj první dojem? Pokorný, tichý, ale uvnitř obrovská síla, klid. Velmi laskavý. A zároveň z něj šla přirozená autorita. Mááálokdy narazím na člověka s takovou energií.

Etnobotanik a znalec rostlin ulovený pro Kouzlo vůní

Pelyněk, jitrocel, heřmánek

Pelyněk je oblíbenou rostlinou tohohle zajímavého pána

Za fotku jsem velmi ráda. Více jsem se s ním uvnitř spojila. Než nastala přednáška, lidé se na něj na pódiu vrhli a doslova ho oblehli. Ani organizátoři si nevěděli moc rady s touto situací. A já s manželem spokojeně seděla, sledovali jsme to hemžení kolem a bylo nám velice dobře. Čtení jeho knih pro mě má nyní úplně jinou dimenzi.

Přednáška začala tím, že povídal o meditativním napojení na rostliny. Zdůraznil, že rostliny jsou bytosti, jejichž tělo je fyzicky zde, ale Duše jinde. Vzpomněl například na pelyněk, nejstarší z bylin. U jitrocele citoval zaříkávání: “Přes tebe jezdí vozy, všichni tě ničí, ale ty vše zvládneš. Prosím, pomoz zemi.”  Nebo například o heřmánku: “Ty, heřmánku, vzpomeň si, co jsi říkal. Každý, kdo tě pozřel, zůstal naživu.”

Autorka článku disponuje sbírkou Storlových knih

Všechny rostliny chtějí pomáhat. Přirovnal je k babičce u kamen.  A nás, lidi, přirovnal k vnoučatům. Rostliny, jako babička, dřímají u kamen a my vnoučata jsme se zranila. Přiběhneme k rostlině – babičce – jako malá děťátka a ukazujeme svoje bebínko.

Navazoval srovnáním dřívějšího přístupu lidí k přírodě, k rostlinám. Dříve se běžně používaly prosby, požehnání, byla velká víra v jejich moudrost. K tomu však je zapotřebí znát dobře Ducha rostlin. Co umí, co ovládá. A vybrala si nás samotná rostlina? Jeho filozofie je mi velmi blízká, protože já osobně lidi učím naciťovat se na sebe sama, bez různých příruček a zákonů. Hodně tyto praktiky předávám na kurzu Aromaterapie a Duše. Každý z nás má v rostlině svého spojence, kterého používali už naši praprapředci a provází nás celými generacemi.

Obhajoba Marie Treben

Úžasná energie a mnoho zajímavých informací

Vzpomněl i na bylinářku Marii Treben. To bylo pro mě velice zajímavé, protože vyprávěl o tom, jak se v roce 1986 vrátil ze svých cest do Evropy a zrovna probíhala masivní kampaň proti této bylinářce. V časopisech psali, že Treben nezná účinky rostlin, neví nic o anatomii. Farmakologické firmy dostaly strach. Její bylinkářství fungovalo, pomohla spoustě lidem, ale nevědělo se, jak je to možné. Byla proti ní doslova štvavá kampaň. On jako první napsal obhajobu na Marii Treben. Její přístup byl “šamanský”, ne lékařský. Naštěstí ho podpořili samotní lidé, kterým Treben pomohla. Psali mu dopisy a děkovali, že se jí zastal.

A nakonec dostal i on odměnu. Dlouho čekali s manželkou na děti. Věděli, že děti jsou božské bytosti z jiné dimenze a že jestli mají přijít, tak prostě přijdou. Nicméně v době, kdy se zastával Marie Treben, mu přišel dopis i od jedné porodní asistentky, která mu děkovala a napsala, že přeložila článek o neplodnosti. Ať zkusí kapku jmelí a kapku řebříčku. Jeho manželka vzápětí skutečně otěhotněla. Cítili vděčnost a věděli, že jim tímto způsobem Marie Treben PODĚKOVALA.

Proč vlastně “nosí děti čáp”?

Zmínil, že hluboké pravdy jsou zprostředkované v mytologii. Na téma neplodnosti doporučil v souvislosti s tím i další bylinku. Kakost smrdutý, příbuzný geránia. Připomíná prý zobák čápa. Dříve si ho ti, co chtěli miminko, dávali pod polštář nebo pověsili nad postel. Bylo to znamení pro zemřelé předky, že jsou připraveni na potomka.

Čáp je pták, který asociuje paní Zimu, původně babu Jagu. Zjevuje se ve třech barvách. Bílé, červené a černé. A stejné je i opeření čápa. Červený zobák a nohy, jinak je černobílý. Vytahuje dětské duše, přesně jako vytahuje žáby z vody. A spouští je komínem. Ten byl dříve vstupem pro duchy. Proto do ženy, která vymetá kamna může vstoupit dušička děťátka.

Wolf Dieter Storl slova vždy podpořil vlastní zkušeností. Zdůraznil, že dnešní doba je o takzvaných “šamanech”. Zpívají, bubnují na buben, ale samotný význam šamanství uniká jim i jejich obdivovatelům. Je to rafinovaný egoismus.

Šaman je člověk, který se setkává s démony. Je konfrontován s jevy, které k sobě normální člověk nepustí. Bojuje s disharmonií, duchy a nemocemi, kteří mají různé podoby. V přírodních národech většina lidí odmítá být šamany, protože to je hodně těžké. My se můžeme stát malými šamany tím, že budeme ve styku s přírodou. Zahrádkou. Tam máme propojení třech živlů. Slunce, vody a půdy.

A jaké byly dotazy z publika? Hlavně na léčení

Krásný dotaz byl, jestli plně věří účinnosti rostlin a jestli by šel k lékaři anebo se léčil sám. Odpověděl, že jako etnobotanik ví, že existují různé způsoby léčení. U nás v Evropě hrají důležitou roli peníze. V tradičních léčitelstvích tento jev CHYBÍ.

Také zdůraznil, že jen my známe naše tělo nejlépe. Žádný přístroj nemůže znát naše těle lépe než my. Zvláště, když se do těla meditativně ponoříme. Storl MÁ NAPROSTOU DŮVĚRU V ROSTLINY, V LÉČIVOU MOC PŘÍRODY.

Wolf mezi bylinami

Vyprávěl příběh, kdy přijel ze světa, kde studoval přírodní národy. Neměl zdravotní pojištění a musel se tedy spoléhat pouze sám na sebe. Sekal dřevo, natekly mu prsty a nohy jako párky. Šel do údolí k sedlákovi pro mléko a selka mu řekla: „Je to zánět. Mého muže už dvakrát operovali.” Jenže Dietrich neměl peníze. Nemohl jít k lékaři. A ruce i nohy ho velice bolely. Zánět se šířil. A tak se začal modlit. A spoléhat na svou intuici. Napadla ho přeslička a do týdne bylo po zánětu. Anebo když si zlomil nohu, pomohl mu kostival. Bez lékařů. Dostal zápal plic – zdálo se mu o podbělu. A tak si žije a roky nebyl u lékaře. Všechny nemoci si takto léčí. Vychází z vlastních zkušeností. Pro moderního člověka to není jednoduché. Musí být 100% přesvědčený. Pochybuje-li, nefunguje to.

V dotazech se objevovala různá témata. Od hrabošů po chemické zaneřádění půdy, negativní chování lidí. Několikrát odpovídal, jestli je v pořádku, že jíme rostliny. Ve všech jeho odpovědích jsem s ním cítila silnou rezonanci a mohla bych celou přednášku zopakovat, troufám si říci, že slovo od slova. Z prostého důvodu. Jeho názory sdílím ve svém nitru a souhlasím s nimi. Spoustu podobných, stejných zážitků mám ve svém životě také. VÍM, ŽE MÁ PRAVDU.

Na všechny otázky odpovídal s uvolněností, úsměvem a lehkostí. Byl KOUZELNÝ. Přirozený. Svůj.

www.storl.de

www.facebook.com/storl

Autorka článku: Xenie Bodorik Piliková, foto: autorka a Ingo Storl (ze soukromého archivu).

O bylinkách, vůních, zahradách a naší mysli

Léto je obdobím hojnosti! Hojnosti i v tom smyslu, že vše kvete, rodí, roste, bují, příroda je na vrcholu své aktivity. Stejně tak všichni, kdo mají rádi a sbírají, suší či jinak zpracovávají bylinky pro sebe i své blízké, na chladnější časy, do dalšího léta. Takový je přirozený koloběh roku.

Také jsem jednou z obdivovatelek bylin a jejich moudrosti. Inspiraci i mnohé zajímavé informace čerpám mimo jiné od své kamarádky Lindy Mahelové, která je pro mě ztělesněním moderní, mladé a moudré „babky kořenářky“. Známe se už pár let, poznaly jsme se díky seminářům osobního rozvoje a společný zájem o vůně a bylinky nás k sobě přitáhl. Vzhledem k vzdálenosti, která nás dělí, a různým aktivitám ovšem nezbývá moc času na osobní setkání.

Proto, když jsem zahlédla na facebooku letáček o setkání s Lindou Mahelovou na téma  Zahrada mysli v Rekondičním studiu CDL v Ústí nad Labem, zajásala jsem! Udělám si výlet do Ústí a užiju si krásný den s Lindou, bylinkami a dalšími podobně naladěnými lidmi.

Luční kvítí plné moudrosti a krásy

S Lindou “Jsi v bezpečí”

Vzhledem k tomu, že sama kurzy pořádám a vedu, tak jsem se opravdu zase moc těšila na uvolňující pocit, že já budu jen účastníkem a budu všemi póry nasávat a užívat si!

Když součástí skript jsou i rostliny

Linda přivezla na naše setkání bylinky ze své permakulturní zahrady a vyzvala nás na úvod, abychom si každý intuitivně vybrali jednu bylinku. Má ruka sáhla po meduňce. Cítila jsem, že je to tak správně, protože jsem potřebovala její jemnou uklidňující energii po předchozí roztržce s partnerem. Následovala Lindou vedená meditace, ve které jsme se měli spojit se svou bylinkou a požádat ji, ať nám ukáže, kam si ji máme přiložit a  čím nám může být prospěšná. Položila jsem si meduňku na čelo a vnímala její léčivou sílu a poselství „Jsi v bezpečí”.

Jemná esence bylin, jejich účinků na naši psychiku a tělo, nás provázela celým dnem. Zdaleka to nebyl seminář typu, na co je která bylinka a kdy a co se z ní sbírá. Byl to neobyčejný zážitek, holistická fytoterapie, kde šlo především o naše nitro, náš pohled na svět a jeho vnímání. Párkrát jsem se přistihla, že si připadám spíše na terapeutickém sezení.

Rozhovor o moudrosti rostlin, prospěšnosti škůdců a zahradě mysli

Linda žije ve spojení s přírodou

Pro čtenáře Kouzla vůní jsem pak Lindě položila pár otázek:

  1. Vždycky jsem Tě vnímala jako éterickou bytost, vílu. Zaujalo mě Tvé energetické vnímání bylin a jejich léčivého účinku na lidské tělo. Co nebo kdo Tě v tomto duchu inspiroval? Máš nějaké vzory?

V dětství jsem byla obklopena lidmi, kteří milovali přírodu, zahrady, vůně, rostliny. Podporovali mě v tom, že svět, který nás obklopuje, je dokonalý.  Byli to oba dědové, babičky, i rodiče. Měla jsem v tomto směru zázemí a vzory vlastně ve všech svých nejbližších. Jsem za to stále vděčná. Přímo se od nikoho konkrétního neučím. Mými učiteli jsou pro mě byliny, kontakt s nimi. Rozvinutím své intuice vnímám, že s nimi mohu komunikovat. Ráda tohle poznání předávám i ostatním na seminářích o bylinkách, prostřednictvím programů, článků a příspěvků, které tvořím.

  1. Tvé eBooky, blogové i fb příspěvky jsou vždy doprovázeny překrásnými fotografiemi bylin, zátiší apod. Fotíš si je sama, případně byla jsi na nějakých kurzech?
Krásné fotky rostlin jsou pro Lindu typické

Děkuji za takovou milou poklonu. Těší mě, že se Ti fotky líbí. Ráda fotím, ráda se toulám krajinou. Když sbírám bylinky, mám  často pocit, že čas neexistuje. To samé se pak děje, když přijdu domů a vyrábím z bylin tinktury, masti, oleje. Tohle tzv. flow si teď v posledních měsících velmi intenzivně užívám, když tvořím nový online program o bylinkovém tvoření – výrobě mastí, likérů, masek na pleť, na vlasy a dalších dobrot z bylinek.

Když je láska k přírodě cítit z obrázků

Kdysi mě do fotografování zasvětil kytarový virtuóz, skladatel a fotograf Štěpán Rak, pro kterého jsem pracovala. Pořídil mi před lety můj první iphone. Fotilo se s ním samo, zamilovala jsem se do té úžasné techniky. A teď jsem si dopřála ještě lepší model. Na doporučení kamaráda i foťák. On sám je skvělým fotografem. Mám pocit, že se mu asi nějak nezdálo, že fotím mobilem. Našel pro mě Olympus a začínám se díky němu nořit do dalšího dobrodružství fotografie.

  1. Moc zajímavě vyprávíš také o své permakulturní zahradě, kde bylinky pěstuješ. Uchvátil mě Tvůj netradiční přístup k tzv. zahradním škůdcům. Můžeš nám k tomu říci něco více?

Žijeme ve světě, kde platí zákon rezonance, zákon akce a reakce. Co vysíláme, to k nám přichází.

My lidé často ukazujeme prstem na někoho, kdo může za to, že se nám nedaří. Kdo nám žere a ničí naše rostlinky na zahradě, naši úrodu. Ukazujeme prstem na viníka, kterým je škůdce. Ve škole nás neučili, že to tak není. Taky o tom tehdy nic nevěděli. Svět se vyvíjí a dneska máme možnost pochopit a uvidět, že slimáci za naši neúrodu (ale i nepohodu) nemohou. Oni nejsou těmi viníky, ta vnitřní nepohoda je v nás. Kdyby neexistovali slimáci, mšice, mravenci, obvinili bychom z naší nepohody zřejmě někoho jiného. A mnohdy to stejně děláme. Myslíme si, že se okolí a lidé, kteří jsou nám blízcí, musí změnit – partner, rodiče, šéf, spolupracovníci…

Beruška si pochutnává na mšicích

Až jednoho dne pochopíme, že svět je kouzelné místo k životu, pocítíme vděčnost a démonizace všech škůdců (pocitů nepohody), kterou jsme si pracně vystavěli, přirozeně zmizí. Když se usmíříme sami se sebou, naše vztahy se vyladí a usmíříme se i s přírodou a slimáky.

Naše mysl je někdy jako kytka ve váze – zvadne během týdne… Ale můžeme se o ni naučit pečovat a budeme mít rázem rozkvetlou zahradu. K tomuto tématu jsem před rokem napsala online program, který jsem nazvala Zahrada mysli.

  1. Pokud by sis mohla vzít na opuštěný ostrov jen jednu bylinku, která by to byla? 

Jsem žena, jsem proměnlivá, i moje nálady a pocity. Dneska bych si s sebou vzala řebříček obecný. Za týden možná mateřídoušku nebo kakost, za další týden třeba pelyněk černobýl. Pro mě není jedna jediná bylinka ta NEJ. Ale pokud by ses mě zeptala, jaký bych si vzala éterický olej, byla by to levandule. Ženská, harmonizační, antiseptická (když už bych byla na tom ostrově), zklidňující, něžná. Miluji její vznešenou vůni a vyzařování.

Autorka článku s Lindou

Děkuji Lindě za inspirativní odpovědi a všem čtenářům přeji mnoho krásných zážitků s bylinkami, zahradami a přírodou vůbec!      

Autorka článku: Petra Torová, foto: autorka a archiv Lindy Mahelové.