Zbyněk Mlčoch: “Na špatnou náladu může pomoci oregano” (rozhovor)

Lékař bylinář. Zbyňka Mlčocha můžete potkat ve slamáku s košíkem v přírodě i v bílém plášti v ordinaci. Vyrábí tinktury, radí lidem ve své internetové poradně, neustále se vzdělává a je v terénu. Na jeho zajímavé přednášky budete moci zajít v polovině září v Brně. V sobotu 12. září vystoupí na Aromakonferenci Brno a v neděli pak na Festivalu Aromaterapie & Bylinky.

Jak vypadá váš pracovní den ve zdravotnickém systému a daří se do něj propašovat i bylinky? 

ZM: “Hodně lidí si myslí, že pracuji denně v nemocnici, ale není tomu tak. Abych se mohl věnovat léčivým rostlinám a dřevokazným houbám, dělám v nemocnici jen pohotovostní služby. Neumím si představit, že bych požádal každý druhý den primáře, že potřebuji jít sbírat dopoledne rostliny do přírody a on by mne kvůli tomu opakovaně uvolňoval. Sbírám kolem stovky rostlin, takže je bylinářství časově překvapivě náročné.

V nemocnici byliny nepoužívám, protože mi to není dovoleno. V lázních, kde dělám také služby, je situace výrazně lepší alespoň v tom, že mohu pacientům byliny doporučit, ale ani tam raději příliš neexpanduji. Samozřejmě masivně doporučuji léčivé rostliny, houby, ale třeba i propolis na své bylinkové poradně na webu BylinkyProVsechny.cz.” 

Propojovat alternativní léčbu s klasickou medicínou se u nás stále daří jen výjimečně. Jakou pověst máte mezi kolegy? Chodí si k vám pro bylinářské rady? 

ZM: “Jsou pacienti, nad kterými klasická „západní“ medicína zlomí hůl. Pak někteří mí kolegové posílají tyto pacienty za mnou. Tam, kde je již medicína bezzubá, nastupuje bylinářství a hodně lidem umí pomoci třeba i celostní a tradiční čínská medicína. Bylinářství se věnuji již od roku 1994, ale z uvedených medicín znám zatím jen málo. Věřím ale, že není všem dnům konec. Celostní přístup je důležitý a má smysl. 

Kolegové na mne naštěstí pohlíží ne s opovržením, ale s obdivem, což mne neskutečně těší a nabíjí k další činnosti. Hodně z kolegů mne prosí o radu při léčbě banálních nachlazení a angín u dětí s cílem vyhnout se u nich chemickým lékům či antibiotikům, které jsou často zbytečné. Samozřejmě nejlepší je prevence, to znamená, že pokud se od podzimu řeší imunita, v zimě žádné onemocnění vypuknout ani nemusí. Pro radu za mnou často chodí začínající bylináři. Lékaři ne tak často.” 

Léčivým rostlinám se věnujete od 14 let. To není úplně typická klučičí zábava. Jak jste k bylinkám přičichl? Kdo vás učil základy? A kde čerpáte dnes? 

ZM: “Můj úplný začátek byl, když má matka koupila (nebo dostala, na tom se už nemůžeme shodnout) dnes již poněkud obsolentní knihu Zdraví z boží lékárny od Marie Treben. Byl jsem v šoku, že se dá pít třeba čaj z kopřivy. Pak jsem začal hledat byliny v přírodě. První mnou poznanou rostlinou podle knihy byla třezalka tečkovaná. No a pak už to nešlo zastavit. Dnes mám již přes 70 bylinkových knih. Jsou pro mne zdrojem inspirace a poznání. Velmi ctím heslo „vím, že nic nevím“ a chodím na různé přednášky a bylinkové kurzy po celé ČR. Každý bylinkář mne něčím obohatí a vždy se dozvím něco, co jsem nevěděl. To pak šířím dál na svých přednáškách a kurzech. V úzkém kontaktu jsem např. se skvělým člověkem a bylinářem Vláďou Vytáskem z Litovle.”

S jakými potížemi se na vás lidé obracejí nejčastěji ve vaší on-line poradně? Co jsou neduhy dnešní doby? 

ZM: “Hodně to záleží na roční době. V zimě lidé řeší imunitu, nachlazení, kašel, rýmu, chřipky, angíny. V průběhu roku se pak hodně ptají na boreliózu, autoimunitní onemocnění (astma, atopický ekzém, lupénka, revma). Často chodí dotazy také na bolavé klouby a zranění typu popálenin. Dále jsou lidé sužováni trávicími potížemi a záněty trávicího systému včetně žaludečních vředů. Ženy se obrací s různými intimními problémy kolem menstruace. V poslední době často řeším také neplodnost. Se studem se na mne lidé obrací ohledně hemoroidů. Diskrétnost je samozřejmě zaručená a pokud někde říkám konkrétní kazuistiky, nikdy nejmenuji. 

V poradně se lidé také často ptají jak a kde rostliny sbírat, jak je správně zpracovat a jak je dávkovat. S poradnou spolupracuje paní botanička, která pomáhá lidem určovat méně obvyklé nebo cizokrajné rostliny.”

Zmiňte některé příběhy z praxe. Které případy vám udělaly největší radost? 

ZM: “Dítě s nočními děsy léčené šišákem. Kamarádka s docela urputnou boreliózou a špatnou imunitou – zabral jí skvěle kořen křídlatky a tinktura z hálek. V nemocnici byl pán, kterému hrozila amputace prstu po kousnutí kočkou – pomohly obklady z cibule dušené s anýzovým semenem. 100 km daleko za mnou domů přijela paní s bolavými klouby. Nemohla ani vystoupit z auta, pomohla jí bylinná směs na dnu s bršlicí kozí nohou. Za 2 dny mi paní psala, že se jí ulevilo a že je to skoro zázrak. Také jsem pomohl s letitou migrénou u jedné zdravotní sestřičky. Dostala bylinnou směs, ve které byla mj. majoránka. Za měsíc se jí podstatně ulevilo a aktuálně migrény už skoro nemívá. A ženské potíže … žen, kterým pomohly byliny je už nepočítaně. To jsou jen případy, na které jsem si vzpomněl z poslední doby.” 

Kdy naopak dáváte přednost klasické medicíně? 

ZM: “V situacích, kdy je problém mechanický. Např. kýly, zlomenina kosti či třeba pokleslá děloha nebo akutní stavy – mimoděložní těhotenství, apod. Byliny si umí poradit s ledasčím, ale s těmito záležitostmi příliš ne. Ale pomáhají v rekonvalescenci a k hezkým operačním jizvám.

U onkologických onemocnění léčivé rostliny hrají doprovodnou roli a v kombinaci s dřevokaznými houbami umí skvěle tlumit a řešit nežádoucí příznaky chemo a radioterapie. Vždy říkám, že u onkologických pacientů má hlavní slovo onkolog. Takže v těchto případech má západní medicína přednost.”  

Na Aromakonferenci Brno budete hovořit o bylinách pro řešení psychických potíží. Jaká je vaše oblíbená léčivka pro běžnou “špatnou náladu” nebo třeba potíže s nespavostí? 

ZM: “Na špatnou náladu např. oregáno (ovlivňuje i trávení – kde je dobré trávení, ruku v ruce je dobrá nálada), měsíček (ten i zvyšuje odolnost na stres). Na sezónní špatné nálady (dlouhá zima) a rekonvalescence po nemocích např. hořec žlutý. Na neklidy a úzkosti je vhodná mučenka a kozlík. 

Na nespavost meduňka, chmel, v menším množství srdečník a opět mučenka. Zajímavá rostlina je vitánie snodárná. Zlepšuje soustředění přes den a současně prohlubuje spánek.” 

Bylinková sezóna je v plném proudu a vy chodíte velmi rád do přírody. Máte svá oblíbená místa pro sběr? Máte nějaký sbírací rituál? 

ZM: “Mám své oblíbené lokality a za ty roky už vím, kde jaká rostlina roste. Platí naštěstí, že pokud se vyskytuje někde nějaká léčivka, je velká pravděpodobnost, že bude na stejném místě i další rok. To je moc fajn. Jezdívám do odlehlých čistých lokalit – různé lesy, louky, mokřady a břehy potůčků. Rád také sbírám na okrajích lesů. Svá místa neprozrazuji, abych se vyhnul nájezdu sběračů, čímž bych mohl rostlinu v lokalitě ohrozit. Snad jen řeknu, že rád a často sbírám v okolí neprůmyslového malého města Konice nedaleko Prostějova. 

Co se týče rituálu, jsou jisté zvyky, které mám. Téměř vždy sbírám sám a na rostliny se „ladím.“ Při sběru myslím na to, jak mají konkrétně lidem pomoci. Vím, že pro lidi, kteří se bylinářství věnují dlouho je toto „naciťování se“ do rostlin důležité. Dřív jsem se tomu smál a nerozuměl, ale čím déle byliny dělám, tím více to chápu.” 

Bylinné produkty na nás číhají v lékárnách, drogeriích, jsou součástí všech doporučení ohledně zdravého životního stylu. A někteří bylináři říkají, že to s léčivkami přeháníme. Jaký na to máte názor vy? Jaké bylinné čaje si můžeme připravit pro běžné pití? Co na jaře natrhat, aniž bychom zatěžovali zbytečně organismus? 

ZM: “Snažím se prosazovat myšlenku, že léčivé rostliny jsou lék a že by se neměly užívat „jen tak“. Na druhou stranu ale jsou některé rostliny prevencí nemocí, takže je možné je užívat i dlouhodoběji. Kupříkladu bez černý květ se může používat v době, kdy je dětský kolektiv ve škole nachlazený a my nechceme, aby i naše dítě onemocnělo. Bez dobře chrání před infekcemi dýchacích cest a ani dlouhodobější pití čaje v zásadě neškodí. Proti tomu je ale mnoho rostlin, které by se neměly užívat dlouhodobě nebo ve velkých dávkách. Např. šalvěj lékařská, pelyněk pravý či tzv. polojedovaté rostliny – jmelí bílé, vlaštovičník větší apod., které se nesmí naddávkovat. Na denní pití se doporučuje čaj z neškodných rostlin – nať jahodníku, maliníku, ostružiníku s troškou borůvčí.

Na jaře doporučuji „vyčistit“ tělo po zimě rostlinami, které se dají konzumovat přímo čerstvé. Je to kupříkladu bršlice kozí noha nať, sedmikráska květ, křídlatka mladá nať, později třeba pampeliška květní stvoly či třeba česnáček, který dobře čistí dýchací a trávicí systém. Mladé rostliny jsou ideální na jedení a kupodivu jsou některé i docela chutné. Jedlých rostlin v naší přírodě je více než sto, ale lidé to málo ví.

Pokud má někdo potřebu dělat něco pro své zdraví, může jíst zeleninu. Některé druhy jsou až překvapivě léčivé. Není na škodu si na jídlo nasypat třeba pažitku, pórek, libeček či konzumovat alespoň občas česnek. Podobné je to s ovocem.”

Které bylinky patří k těm “vašim”? Ke kterým vás srdce táhne? 

ZM: “Aby panovala harmonie vesmíru, tak jsem tak trošku „proti všem“ a rostlinu, kterou já mám rád, velká většina lidí nesnáší a vnímá ji jako plevel. Když jsem kořen této rostliny jednou vymýval v potoce, někteří lidé na mě byli rozezlení, že tuto invazivní léčivku takto nepřímo šířím unášející vodou. Přitom je vynikající na boreliózu a léčí dalších 24 nemocí, mezi něž patří i civilizační onemocnění. Myslím si, že rostliny, které jsou v přírodě v nadbytku potřebujeme, jen my si to neuvědomujeme a bez rozmyslu je likvidujeme. Je to nepochopení z naší strany. Zmíněná rostlina se jmenuje křídlatka japonská. Lze ji brzy na jaře přímo konzumovat (chutná podobně jako rebarbora) a k léčebným účinkům využíváme kořen. Vyluhovaná nať se používá jako vynikající lék pro rostliny napadené plísní (rajčata, okurky), ale funguje i na kožní a nehtové plísně. Další rostliny, které mám rád jsou mateřídouška, tymián (obě krásně voní), vrbka úzkolistá, třezalka nebo třeba „obyčejná“ pampeliška. Co může být krásnějšího, než jarní louka přeplněná žlutými pampeliškami?”

Zbyněk Mlčoch…

… je lékař, který se od svých 14 let věnuje bylinám. Založil portál BylinkyProVsechny.cz, kde odpovídá pravidelně v internetové poradně. Byliny suší, dělá z nich tinktury, oleje a v poslední době experimentuje i s mastmi a esenciálními oleji. Aktuálně se snaží postupně poodhalit svět léčivých dřevokazných hub a chtěl by být po vzoru slavného bylináře Pavla Váni časem schopen bylinami pomoci i nemocným zvířatům.

Zajděte si Zbyňka Mlčocha poslechnout naživo v Brně! 12. září na Aromakonferenci Brno a 13. září na Festivalu Aromaterapie & Bylinky! Více informací na webu www.aromaterapieabylinky.cz

Recenze: Bylinářské tradice moudrých žen a mužů vám rozšíří obzory

Náš oblíbený Wolf-Dieter Storl a jeho hluboký moudrý pohled do světa bylin a bylinářů, kteří s nimi po tisíce let pracují. A využívají jejich sílu k léčení těla, duše i ducha. Co v knize najdeme my, lidé dnešních dnů?

Za mne právě to, na co se zapomnělo. To, o čem se běžně ve všech knížkách a herbářích nedočteme. To něco navíc, co dělá z pouhého užívání bylinek pravé léčení. Ale často se to nedá změřit, zvážit ani vyfotografovat. Dá se to však cítit a zažít. Wolf-Dieter Storl je skvělým, inspirativním průvodcem v tomto energetickém světě rostlinných sil a bytostí.

Kniha tak tenká a tolik moudrosti v ní

Občas slýchávám, že v jeho knihách se věci opakují. Ano, jenže nikdy to není to samé. Jak člověk postupně proniká, dávají ty věci jiný smysl. Aspoň u mne tedy rozhodně. Jsem za to ráda.

Tak, přestože jsem tuhle knihu už před pár lety četla (tedy spíše zhltla), jsem ji s potěšením znovu vzala do ruky. Myslela jsem, že jen tak přelétnu pro potřeby recenze. Jenže…

Otevření způsobilo opět pohlcení. Tudíž ji mám přečtenou znova s pocitem, že mne znova velmi obohatila. Tolik nových poznatků. Osoba autora je fascinující. Dokonce sleduju jeho přednášky v němčině, kterou neovládám. Jen se na něho dívat mi působí blaho. On prostě jakoby vystoupil z rostlinného světa a zvěstoval moudrost zeleného lidu. Však se taky jedna jeho kniha jmenuje Jsem součástí lesa.

Pokud chcete tip na jeho nejnovější knihu vydanou v češtině, tak o ní psala naše redaktorka Xenie TADY

Ke kořenům

Potkáme-li duchy rostlin, setkáváme se se starými přáteli a příbuznými. Známe se od počátku věků, neboť se vyvíjeli společně s námi. Společně jsme povstali ze zdroje, vesmírného Brahman. Po smrti se k nim navracíme. Cesta za archetypy rostlin je cestou za našimi makrokosmickými prarodiči.”

Jde prostě do hloubky, ke kořenům. Předává něco, co je prožité a ověřené. Jeho moudrost vychází z vlastní zkušenosti. Má velmi zajímavé a trefné postřehy k historii i k dnešní době. A mluví jasně, srozumitelně.

Víte třeba, že slavný Paracelseus, když nastoupil do funkce městského lékaře v Basileji (stal se tím i inspektorem lékáren a přednášejícím na univerzitě), začal svou “kariéru” veřejným spálením knih vážených autorit ve svatojánském ohni, přednášel zásadně v obecně srozumitelné němčině a vyučoval diagnostiku zkoumáním moči a lejna. Vůči “vrchnosti” se však nejvíce prohřešil tažením proti lékárníkům a jejich drahým cizokrajným (často neúčinným) lékům. Skončil vyhnáním z města… Preferoval totiž užívání dostupných bylin, kritizoval vydávání novodobých herbářů s krásnými, ale nepoužitelnými informacemi. Často bezhlavě přejímanými z řeckých a arabských zdrojů. Nepřipomíná vám to trochu něco?

Běžte k šípku s duchy a planetami

Kde se ztratilo to kouzlo, kterým rostliny po věky věků oplývaly. Pro staré moudré bylinářky a bylináře bylo důležité vědět o signaturách, působení planet. Mnoho bylo vypozorováno, předáváno mezi generacemi po dlouhou dobu…

Jedním z hřebíčků do rakve bylinné magie byli muži vědy. Vyčistili matoucí názvy, zavedli racionální systém, vše přehledně. Počet pestíků, okvětních lístků, řádně do řádu, srovnat do řady.

A nůžky mezi vědou a moudrostí se dále rozevírají do dnešních dnů vlády moderní medicíny s antiseptickou aurou! Kdy bychom všichni přece měli být zdraví jako koně, když máme tak vyspělou lékařskou vědu a tolik nejrůznějších léčiv. Jenže nejsme, spíše naopak. Navzdory všemohoucí chemii a farmacii. Někde je zakopán pes…

Kde se ta prastará moudrost vzala

Máme co do činění se zcela odlišným pohledem na svět – založeným na venkovském životním stylu, v němž byl dostatek času sbírat bylinky a podávat je a také zabývat se daným problémem, a mít tak možnost intuitivního zjištění, který lék je ten pravý.”

Paradigma vědecké medicíny je jen jedním z mnoha způsobů nakládání s nemocí. Existují i jiné způsoby léčby založené na různých pohledech na svět a jiné medicínské antropologii.

Čínská akupunktura, indická ajurvéda, šamanismus a dokonce i homeopatie Samuela Hahnemanna patří ke starověkým a úspěšným způsobům řešení potíží se zdravím a nemocí. Ani jedno nelze v jejich účinnosti vysvětlit úsudky a principy moderní vědecké metodologie – jejich logika je jiná, jejich symboly odkazují na nezvyklé objekty a jejich základní hypotézy se liší od hypotéz vyznávaných západní medicínou. Všechny tyto systémy výrazně spoléhají na byliny.”

Srozumitelně a ve zkratce Storl představuje čínskou medicínu, indickou ajurvédu, šamanské principy léčení, indiánské medicínské tradice, léčitelství Afriky, homeopatii, reflexní terapii. A také základy tradičního západního léčitelství.

Naše Xenie navštívila Storlovu přednášku v Praze, jaké to bylo. Boží! 🙂

Jak se stát bylinářem?

Kupte si tuto knihu, nalistujte stranu 141 a máte to. No máte návod v 8 bodech na dvou stranách. Návod na přístup k přírodě, k rostlinám, k životu, k ostatním živým bytostem. Návod na jedinečnou cestu k srdci rostlin. A vaše cesta začíná. Nejspíš bude trvat do konce života…

Určitě se vám bude hodit i přehled základních účinných látek, které byliny obsahují. Přehled vybraných rostlinných čeledí s vysvětlivkami. A kapitoly o běžné zelenině a bylinkách kuchyňských, skvělých a dostupných léčivech. Špenát, česnek, fenykl například.

Naučíte se o jedovatých rostlinách i rostlinách považovaných za “drogy”. A závěr knihy přináší rostlinná zaříkadla či modlitby.

Hlouběji o jednotlivých rostlinách a moci, jakou vládnou, píše v jiné knize. Recenze na ní TADY.

Kde vlastně sídlí ti duchové rostlin

Podle teosofických a jiných esoterických učení duchové rostlin žijí v nebesích nad astrálními bohy, kteří čile vládnou současnému světu. Jsou starší než tito bohové a těžko dosažitelní. Možnost komunikace s těmito duchovními bytostmi vyžaduje hlubokou meditaci a duši osvobozenou od pout světských vášní. Pouze velmi málo lidí je toho schopno.”

Hildegarda extaticky vypráví o té nejvznešenější Zeleni, kořenící ve Slunci, sálavě zářící ve věčném cyklu, již světské smysly nemohou pochopit: jste sevřeni Božím tajemstvím, záříte jako úsvit žhnoucí ve slunečních paprscích.”

Mezi zahradníky, bylináři a duchy rostlin mohou vznikat přátelské vztahy. Takové přátelství může přetrvat po několik generací. Bylinkář může mít rostlinného přítele, který pro něj činí zázraky, avšak pro jiného léčitele je konat nebude, stejně jako jednomu zahradníkovi může zelenina růst, zatímco druhému tak dobře neroste.”

Foto: autorka.

Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny. Knihu zakoupíte tady.

Věra Žďárská: “Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes” (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: “Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.”

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato “medicína” nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: “V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.”

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: “Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: “Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.”

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: “Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.”

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.