Bez černý aneb strom velké bohyně pomáhá při nachlazení i horečce

Bez černý latinsky Sambucus nigra je velmi známý a hojně rozšířený keř dorůstající výšky několika metrů. K léčení se využíval odjakživa, naši předkové věřili, že je čarodějný a že v něm sídlí mocní duchové a dobré víly. Mezi jeho lidové názvy patří čertův strom, keř čarodějný, rostlinná apatyka a také strom velké bohyně. Řada z vás určitě už slyšela lidové pořekadlo: “Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. V minulosti prý bývalo zvykem, že nevěsta dostala ke svatbě dvě bezové sazenice, jednu měla zasadit pod okno a druhou u stodoly. Nejsilnější léčivé účinky mají květy, sbírají se ale také plody, kůra i list.

Sušený květ bezu u nás doma nikdy nechybí a je to jediná bylinka, na kterou se mnou ochotně vyráží i můj muž.  Bez pomáhá při nachlazení, horečce, při nemocech cév, příznivě ovlivňuje kontaktní ekzémy, podporuje vykašlávání a dokonce i tvorbu mateřského mléka.

V článku najdete informaci o možné záměně s jedovatým bezem chebdí a také řadu tipů, jak si bezem pomoci a co z něj vyrobit. Chybět nebudou recepty na čaje, bezinková povidla, bezinkový i bezový sirup a také velmi jednoduchou květovou vodu. Třešničkou na „dortu“ bude recept na bezovou zmrzlinu.

Jak bez vypadá a kde ho najdeme?

Bez černý je dřevinou velmi hojnou na pustých, „zanedbaných“ místech, v hájcích, křovinách, remízcích a na spoustě dalších míst. Stačí se trochu rozhlédnout. Keř vysoký až několik metrů má šedohnědou borku a bílou porézní dřeň. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, jež jsou kopinaté, na okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté, po rozemnutí mírně páchnoucí. Květenství je ploché, chocholičnaté, složené z malých bělavých kvítků. Plody jsou červeno fialové bobulky známé jako bezinky.

POZOR je třeba si dát na záměnu bezu černého s jedovatým bezem chebdí!!! Bez chebdí není keř, je to bylina vysoká 1 až 2 m, nemá kůru, takže „větve“ jsou zelené, květy jsou červenavě bílé a plody jsou černé a chutnají prý odporně hořkosladce. Otrava bezem chebdí se projevuje zvracením, průjmem a závratěmi.  U nás není moc častý, ale je třeba o něm vědět. Jeho fotografie určitě najdete v různých internetových herbářích.

Na jaře s typickými květy a na podzim obsypaný bezinkami, tak ho asi zná každý

Co se sbírá a kdy?

  • Sbírá se květ v květnu až červnu nejlépe kolem poledne
  • Plody se sbírají v září až říjnu
  • Na jaře lze sbírat i mladé listy
  • Kůru lze sbírat po celý rok
  • Květy se suší co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušený květ je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědl. Já silné stopky většinou ustřihnu nůžkami už na začátku sušení, když květy rozkládám na sušící místo.
  • Plody se sbírají za plné zralosti a buď se suší stejně jako květ nebo se tepelně zpracovávají. Tepelné zpracování bezinek je důležité. Plody se nekonzumují syrové!

Co bez obsahuje?

Květy obsahují:

  • Flavonoidy (zejména rutin, který zpevňuje cévní stěnu)
  • Vitaminy C, A , B
  • Aminy
  • Organické kyseliny
  • Sacharidy
  • Třísloviny
  • Minerální látky

Plody obsahují:

  • Antokyany
  • Organické kyseliny
  • Třísloviny
  • Vitamíny zejména A a B

Obsahové látky listů a kůry jsou zatím málo probádané, uvádí se, že obsahují alkaloidy, pryskyřice, organické kyseliny a glykosidy.

Smažíte je taky?
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně ženských archetypů

Žena. Bytost proměnlivá. Bytost cyklická. Bytost skrývající mnohem více bytostí, než se může zdát. V dnešním článku vám nabídneme náhled na ženské archetypy vycházející z různých etap ženského života. Každý z nich s sebou nese témata k řešení a kvalitu, kterou můžete použít ve svůj prospěch. Proměnlivost totiž může být krásnou ženskou zbraní…

V našem životě se většinou postupně vzdalujeme od své primární energie – povahy – charakteru. Často v sobě zadusáme některé vlastnosti proto, že se tak úplně nehodí do okolního světa. “Co se tady směješ jak hloupá koza?” “Nevztekej se!” “Brečí jenom bačkory!” “Nojo, to seš celá Ty…” To všechno nám dává nálepku, že jsme špatně. A tak to zkusíme jinak. A postupně samy sebe ztrácíme, až se třeba v padesáti podíváme kolem sebe a koukáme, čí život to vlastně žijeme. Všechno je jinak. Jinak, než jsme původně chtěly.

Archetypy mohou být nástrojem pro zpracování témat, která si neseme a pro poznání sebe sama o něco víc. Samozřejmě v různých etapách života jsou jednotlivé Archetypy dominantní. Ale zároveň si je neseme stále v sobě všechny. Mohou být nenaplněné, upozaděné, potlačené… Ale tam uvnitř někde jsou.  Jejich kvalitu mohou nádherně podpořit léčivé rostliny. Pojďme zalistovat herbářem ženských archetypů…

Archetyp Dívky: Umíte být bezprostřední?

Autorka článku se švihadlem – z rodinného archivu pro pobavení

Dívka. Děvče. Co se vám vybaví? Mně copatá rošťanda, která se směje s kamarádkami na celé kolo. Kluci jí ještě moc neberou, možná ji baví trocha pošťuchování. Chce objevovat, chce se bavit, do všeho jde po hlavě. Když se zastaví a zvážní, je v ní jemnost a spousta křehkosti. Pro různé věštebné praktiky se dříve využívalo svobodných dívek také pro jejich čistotu. Dnes už by ale nejspíš byly ve věku milenek a o čistotě by nebyla řeč. .) Její archetyp s sebou primárně nese léčení zranění z dětství.

Archetyp Dívky bývá právě pro svou neposkvrněnost spojován s bílou barvou a pro svou živost, růst a proměnlivost k elementu Dřeva. Dívce leží svět u nohou, může si dělat, co chce a je proto ve své podstatě velmi autentická. Od mámy potřebuje hodně pozornosti a pocitu, že je přijatá. Od táty zase jistotu a pocit důvěry.

V dospělém životě se v nás může ozvat vždy, když máme zakusit nebo poznat něco nového. Její energii můžete bezvadně využít v práci – ze všech ženských archetypů totiž v sobě nese nejvíc racionálnosti a mužské kvality. Začněte oslavovat svou individualitu! Dívka se totiž neřídí stádem…

Kvalitu archetypu Dívky nejvíce připomínají jemné a křehké bylinky rostoucí na jaře. Můžete si z nich plést věnečky, natrhat malou kytičku nebo připravit kvetoucí čaj.

Ženské duši pomáhá kontakt s přírodou a vnímání jejích cyklů

 

Sedmikráska byla vždy považována za symbol čistoty a nevinnosti. Může být tedy skvělou pomocnicí, třeba pokud jste tuto zranitelnou část svého já raději uzavřely na zámek. Její účinky jsou mírné a vůně ne příliš výrazná, a proto se často používá v bylinných směsích. Kvítečky ještě můžete vypátrat na loukách a zahradách, sbírá se po celý rok. Více si můžete přečíst v článku od Katky Hrazdírové s názvem Nenápadná princezna jménem sedmikráska.

Blaženost, klid, všudypřítomná láska a bezpečí. Tyto kvality s sebou přináší heřmánek.  Pomůže vám se dostat zpět k pocitům milovaného děťátka (třeba ještě v bříšku). Natrhejte si v létě kytičku do vázy, nasušte na zimu. Nechte zahojit duši své zraněné vnitřní holčičky. Pokud se rozhodnete pracovat s éterickým olejem z heřmánku modrého (německého), přivoňte nejprve k víčku. Vůně je velmi silná a často může odradit. Ve směsích je ale opravdu nádherná. Já miluji kombinaci s éterickými oleji z růže a slaměnky pro výživu pleti. Pracuje hned se třemi ženskými archetypy .).  Více o heřmáncích najdete v článku Veroniky Němcové o různých druzích a způsobech využití této jemné bylinky.

 

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Česnek, ničitel virů i metla na upíry

Je sice pořád ještě krásné teplé počasí, ale podzimní plískanice a zima se neodmyslitelně blíží a proto dnes bude řeč o mocném posilovači imunity a ničiteli virů a bakterií, který nám může účinně pomoci bojovat s nachlazením a podobnými „dary„ podzimu a zimy. Bude řeč o česneku (Allium sativum) z čeledi liliovitých (Liliaceae).

Do vaření ho používá téměř každý, ale znáte třeba česnekové mléko nebo tinkturu na snižování krevního tlaku? Nebo že se dá česnek použít i zevně a nejen do česnečky nebo na topinky? A že si na zahrádce nejvíc rozumí s růžemi? To vše najdete v mém nejnovějším článku.

Bylinky našich babiček se s říjnem překlopily do své druhé poloviny. Náš vzdělávací program má už za sebou skoro 40 příspěvků a 1 webinář! Možná ho nesledujete, ale co se podívat, jak to děláme? Přehledně s obrázky TADY.

Známý “vyprošťovák” už leckdo z nás ocenil po veselé noci

Léčivá rostlina

Česnek patří k nejstarším léčivým rostlinám na světě. Byl nalezen už v neolitických jeskyních, používal se i ve staroegyptské medicíně. Byl součástí stravy vojáků a stavitelů pyramid a přidávali ho dokonce i k pohřební výbavě faraonů. Po staletí se používal proti moru, protože se vědělo, že dokáže ničit choroboplodné bakterie.

Známé byly také účinky protiparazitické, čehož se v dřívějších dobách hodně využívalo, vzhledem k nedostatečné hygieně a nedostatku potravin. Ještě za 1. světové války se používala čerstvá česneková šťáva k ošetřování ran zraněných vojáků, právě pro jeho desinfekční vlastnosti.

Mytická rostlina

Česnek byl ale také mytickou rostlinou pěstovanou v klášterních zahradách. Měl ochraňovat člověka proti zlým duchům a démonům, chránit ho před upíry a vlkodlaky. V lidové magii byl bylinou bezpečí a duchovní očisty – zavěšený v domácnosti odháněl od domu veškeré zlo, chránil obyvatele před démony, uhranutím a odháněl zloděje. Vkládal se miminkům a malým dětem pod polštář, aby jim v noci nikdo a nic neublížilo.

Svazky česneku nebyly jen dekorací a formou uchování, měly i chránit před zlými silami

Základní česneková fakta

Česnek obsahuje:

  • allicin (až 0,4%) – látka díky níž má česnek silný antibakteriální a antimykotický účinek
  • spoustu minerálních látek a stopových prvků (např. selen,jód, mangan, měď, bór, molybden, kobalt, zinek)
  • vitamíny A, B1, B2, PP, C
  • sloučeniny síry
  • látky podobné pohlavním hormonům

Použití česneku:

  • zvyšuje imunitu
  • působí proti infekcím (ničí většinu kmenů zlatého stafylokoka, ale i obávanou plíseň kandidu Candida albicans)
  • proti srdečním chorobám (rozpouští sraženiny ohrožující srdce, chrání před opakováním srdečního infarktu, brání vzniku tukových a minerálních usazenin v cévách a zvyšuje vylučování cholesterolu z krve)
  • ozdravuje střevní flóru (působí proti průjmům, křečovitým bolestem a nadýmání)
  • výborný je proti zánětům dýchacích cest (plicních i průduškových)
  • snižuje krevní tlak

Nic se nemá přehánět

Způsobů použití česneku pro podporu zdraví je, jak vidíte, mnoho. Na tomto místě je ale potřeba upozornit na jeho možné kontraindikace. Většinou se uvádí samá pozitiva, ale narazila jsem i na nějaká ta “ale”…

Pro lidi, kteří nemají česnek rádi nebo ho běžně nepoužívají, se nedoporučuje začít rychle s  léčebnou česnekovou kůrou. Velká a náhlá dávka totiž může způsobit odloupnutí větší části sklerotických usazenin v cévách a způsobit embolii.

O tom, že česnek není vhodný ve větších dávkách pro malé děti, těhotné a kojící ženy snad psát ani nemusím. Ale pořád mluvíme o větších dávkách, při běžném použití do vaření jsem se mu já osobně nevyhýbala ani v tom těhotenství.

Také Barbara Temelie ve své knize Výživa podle pěti elementů zařazuje česnek do skupiny horkých potravin spolu s vysokoprocentním alkoholem. Z toho vyplývá, že lidem, kteří by se měli horkým potravinám vyhýbat, tudíž nelze doporučit ani česnekovou tinkturu, na kterou naleznete recept níže.

Krásně barevné odrůdy česneku
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Šípková růže pomáhá při vzteku i nachlazení

 Šípková růže (latinsky Rosa canina) roste téměř po celé Evropě u cest, na stráních a mezích. V okolí lidských sídel se někdy rozrůstá jako plevel. Z plané růže bylo vyšlechtěno mnoho rozmanitých druhů zahradních růží, v současnosti se pěstuje kolem 8000 různých kultivarů. Růžový olej používali a vysoce cenili už řečtí a římští lékaři a šípky znali lidé už v době kamenné.

Šípkový čaj patří k nejoblíbenějším bylinkovým čajům nejen v naší rodině. Dokud jsem nezačala sbírat šípky, nesměla u nás krabička šípkového čaje nikdy chybět. Ze šípkové růže můžeme využít jak květy, tak plody-šípky. V následujícím článku se budu věnovat hlavně šípkům, které právě teď můžeme sbírat. Informace o tom jak a kdy šípky sbírat, sušit a používat vás čekají v následujících řádcích. V závěru článku najdete i  recepty na šípkový likér, sirup, marmeládu, cukroví a také na kloktadlo z růžových květů proti bolení v krku.

Jak šípková růže vypadá?

Šípková růže je statný keř vysoký až 3,5 m. Je bohatě větvený prutovitými, ostnitými větvemi. Listy jsou lichozpeřené, složené z pilovitých lístků zespodu trnitých. Květy jsou velké pětičetné (to znamená, že mají 5 okvětních plátků), po 1 až 5 na jedné větévce. V poupěti jsou sytě růžové, během kvetení postupně blednou až do téměř bílé barvy. Plodem jsou šípky.

Doplněk krajiny – šípkový keř

Co se sbírá a kdy?

Na přelomu května a června můžeme sbírat květy a na přelomu září a října za suchého a slunného počasí se sbírají zralé šípky. Mě se osvědčilo šípky odstřihovat menšími nůžkami, ale dají se i docela dobře trhat. Ideální je trhat šípky do košíčku nebo plátěné tašky.

Doma šípky operte, osušte v utěrce a potom je dejte sušit do sušičky nebo trouby. Šípky se doporučuje sušit rychle při teplotách mezi 60 – 80˚ C. Tak se prý zachová nejvíce vitamínu C. Usušené šípky skladujte v uzavřených nádobách, vydrží do příští sklizně.

Co obsahují šípky?

  • velké množství vitamínu C
  • beta karoten
  • vitamíny skupiny B
  • třísloviny
  • kyseliny citrónovou a jablečnou
  • cukry
  • slizy
  • přibližně 4 % minerálních látek z nichž polovinu tvoří draslík a vápník
  • pektin
  • flavonoidy

Co obsahují květy?

  • třísloviny
  • flavonoidy
  • silici
  • sliz
Na podzim se obsypou červenými šípky

Jaké mají šípky účinky?

Šípky se používají při prevenci a léčení nemocí z nachlazení, chřipkových infekcí, horečce, nedostatku vitamínu C, při rekonvalescenci, celkové únavě a při průjmu. Nemají se užívat při zduřelých sliznicích, bolení v krku a ledvinových potížích.

Podle Magdaleny Staňkové Kröhnové se šípky nemají užívat dlouhodobě, podle Janči a Zentricha je šípkový čaj vhodný i pro dlouhodobé podávání. Pokud nasbíráte šípky jiných druhů růží (konkrétně růže svraskalé nebo alpské či trnité, vůbec to nevadí, šípky růže trnité mají dokonce větší obsah vitaminu C než šípky z růže šípkové).

Jaké mají účinky květy šípkové růže?

Květy léčí průjem, pomáhají při kašli, jako kloktadlo se dají využít při bolení v krku, upravují střevní flóru po užívání antibiotik, pomáhají při silné menstruaci a posilují játra a ledviny.

Proslulá bylinářka Hildegarda z Bingenu doporučovala květ růže spolu se šalvějí proti vzteku: „A kdož jest vzteklý, nechť vezme růži a trochu šalvěje a na prach je rozetře. A v každé hodině, kdy vztek v něm stoupá, u nosu podrží.” Co říkáte, nestálo by to za to mít tenhle prášek občas po ruce?

Čerstvé či usušené květy šípkové růže přidáváme do bylinkových čajů, vylepšují jejich vzhled i chuť. Kloktadlo při bolení v krku vyrobíme následujícím jednoduchým postupem.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Dýně – zářivý a zdravý symbol podzimu

Dnes už se dýně opět dostaly do kulinářského i léčebného povědomí, ale pamatuji časy, kdy se u nás na zahrádkách pěstovaly jen obří dýně, ze kterých se potom na podzim dělaly kompoty ve formě drobných kostiček, které jsem ve školní jídelně nenáviděla podobně jako ty z červené řepy. To už se ale změnilo a dýně se těší daleko větší oblibě a všude můžeme najít spoustu receptů na zpracování nejen krásné oranžové či žluté dužiny, ale i semínek nebo oleje. Na slano, na sladko, do koláčů, buchet, marmelád, pomazánek, polévek…. Některé recepty, které mě zaujaly, vám dnes vybírám do mého nového článku. Ale začněme od začátku…

Tykev je prastará rostlina, kterou znali již staří Římané a Egypťané. Z druhu se suchou a tvrdou slupkou vyráběli nádoby na uchování potravin, na pití a různá chrastítka. Více známou se ale v Evropě stala až po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.  Pro Indiány Severní i Jižní Ameriky byla totiž tykev vedle kukuřice a fazolí jednou z hlavních potravin a také jednou z nejstarších rostlin. V Mexiku byla dokonce nalezena semínka tykví, pocházející z doby 10 000 let před naším letopočtem. Indiáni tykve sbírali hlavně kvůli semenům, obsahujícím hodně bílkovin a olejů. Využívali ji ale i jako léčivo: šťávu z tykve do mastí na popáleniny, z dužiny připravovali prostředek proti onemocnění ledvin a močového měchýře a proti vodnatelnosti. Semena v kombinaci s cibulí a merlíkem vonným proti škrkavkám a tasemnicím.

Dnes se tykve nepěstují jen kvůli semenům, ze kterých se vyrábí i výtečný olej, ale i kvůli chutné a výživné dužině. V článku se prostě společně podíváme dýním pod slupku. Článek je součástí našeho vzdělávacího celoročního programu Bylinky našich babiček. Ten pod svou slupkou také ukrývá spoustu pokladů. Nahlédněte…

Co tedy tykve obsahují?

Dužina:

  • cukry
  • tuky
  • bílkoviny
  • enzymy
  • karoteny
  • vitamín A,B,C
  • vápník

Semínka:

  • vysoký obsah zinku,draslíku a fosforu
  • nízký obsah sodíku.

Léčivé využití semen:

Hlavně díky vysokému obsahu zinku v kombinaci s vitamínem A.

  •  v urologii na léčbu zbytnělé prostaty, protože ovlivňují svalovinu svěračů a zvyšují tlak moči
  • zlepšují zrak, celkový stav pokožky a obranyschopnost celého organismu

Dužina – využití díky poměru draslíku a sodíku:

  • choroby ledvin, srdce a krevního oběhu
  • zácpa
  • detoxikace
  • onemocnění slinivky
  • žaludeční potíže

Dužina i semena pak obsahují látky, které mají preventivně protinádorové působení, hlavně při rakovině plic a prostaty. Jiří Janča ve svém Herbáři léčivých rostlin uvádí, že 100g dýňové dužiny denně postačí k tomu, aby 3x poklesla pravděpodobnost vzniku nádoru.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Řebříček je jako žebříček – čím výš, tím líp

Víte, že existují i jiné druhy řebříčku než obecný? Který z nich je nejúčinnější? A víte, že mohou mít i žluté nebo nachové květy? A kde takové rostou? Jsou lepší nebo je to jen okrasná záležitost? A k čemu je řebříček vlastně dobrý? A nebo jak si z něho připravit koupel? Čtěte a všechno se dozvíte.

Řebříček obecný je rostlina, která nás na loukách i podél cest provází celé léto až do podzimu. Je nenáročná a roste opravdu všude. Má různé variety a odrůdy, které se od sebe liší výškou, velikostí a barvou květů, členitostí listů a také vůní. Pojďte si udělat malý exkurz do světa řebříčku.

Obecně (nejen) o řebříčku obecném Achillea millefolium

Květy řebříčku jsou složeny z droboulinkých kvítků, které jsou obrostlé okvětními lístky. Jsou uspořádány do laty, která se na první pohled jeví jako okolíky. Rostlina se řadí do rodu hvězdnicovitých.

Je to trvalka s oboupohlavními složenými květy. Rozmnožuje se přímo na svém stanovišti a tvoří obrovské komunity. Stonek může být různě vysoký, někdy až přes půl metru, a stářím byliny se stává víc a víc dřevnatý. Kořeny jsou slabé a ne příliš hluboko. Často se tak stává, že starší rostlinu vytrhnete i s jejím oddenkem a jemnými kořínky.

Sbírá se celá nať rostliny. Na podzim hlavně květy, na jaro mladé listy. Mezi našimi bylinami představují listy řebříčku obecného vynikající zdroj minerálů. Ve škole v Tyrolsku jsme se učili, že vůbec nejvyšší množství jaké se dá v přírodě sehnat.

 

 

 

Mladé listy jsou hustější a hodí se třeba do salátů
Členitost i velikost listů je různorodá a je jedním ze specifických znaků rostliny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jsou většinou tmavozelené a velmi členité. Každý list je složen z dalších listů, které jsou složeny z dalších menších listů a ty jsou zase složeny z listů, až to vypadá, že jich je na tisíc. Proto také získal své latinské druhové jméno millefolium, což znamená tisíci-listý.

Ostatně i český název řebříček je odvozen právě od listů, které svým specifickým tvarem připomínají žebřík. Latinské jméno byliny však nese jméno řeckého bojovníka Achillea. Účinky řebříčku byly známy už v dobách antických, hlavně u bojovníků. Pro Římany představoval řebříček nepostradatelnou léčivku do koupele, která působila jak na péči o psychické, tak o fyzické tělo. Před bojem dodala koupel z řebříčku odvahu, po boji byl prostředkem pro dezinfekci a rychlé hojení ran.

K čemu je řebříček dobrý?

Kromě toho, že řebříček patří mezi nejspolehlivější byliny na dezinfekci, zacelování a hojení ran, má ještě širší spektrum použití a jeho účinky jsou opravdu silné.

  • zvyšuje apetit
  • podporuje produkci žluče
  • zklidňuje žaludek
  • působí protikřečově
  • potlačuje plynatost
  • je protizánětlivý
  • připravuje mateřské lůno
  • tlumí silnou menstruaci
  • přináší úlevu ženám v menopauze
  • prokrvuje 
  • chrání játra
Řebříček obecný je jedna z původních aromatických bylin na našem území a měla důležitou úlohu také při rituálech, milostných orákulech a amulety s ním zavěšené na krku měly majitele chránit před hádkami, nesváry a náročnými situacemi

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Jak bylinky pomohly poporodní dule Janě k návratu “domů”?

Když nám do redakce přišla niterná zpověď poporoporodní duly Jany, o tom, jak jí klasické české bylinky ukázaly po jejím vlastním poporodním kolotoči cestu domů, tedy zpátky k sobě samotné, byla jsem dojatá. Víte, když píšete články, chybí vám zpětná vazba od vašich čtenářů. A tahle je opravdu nádherná. Děkujeme, Jano!

Pojďte přečíst příběh poporodní duly Jany Horáčkové…

Jak jsem se k bylinkám dostala?

K bylinkám mne to táhlo od dětství. S rodiči jsme sbírali bezové květy na sirup, v létě vařili náš “hopsinkový čaj” a herbář jsem si nadšeně vedla ještě léta poté, co odpadla povinnost ho mít. Jít po střední studovat biologii mi přišlo jako logické vyústění mého zájmu a terénní cvičení jsem si naplno užívala.

Během studia na univerzitě jsem se bylinaření plně věnovala – pro své přátele jsem vyráběla digitální herbář, zpracovávala jsem bylinky – sušila je a vyráběla sirupy, měla jsem o nich přehled. Byla jsem napojená na rytmus přírody a věděla, kdy je čas které bylinky. V zimě jsem stejně jako příroda odpočívala, využívala zásoby a těšila se na jaro.

Jana byla od dětství vedena k bylinkám, přesto jí péče o čerstvě narozeného synka dala natolik zabrat, že ze svého spojení vypadla

Z mého rytmu mě vyvedla péče o syna na mateřské dovolené

Když jsem se stala matkou, celý můj svět vyplnil syn, nic jiného pro mě neexistovalo. Venku se prostřídaly fialky, šeříky, třezalka, bez… a já si jich málem ani nevšimla, natož abych si je šla natrhat a zpracovat. Stejně tak jednolité bylo i mé mateřské tempo. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se zase začala vnímat jako ženu, ladit se na svůj rytmus, ke kterému ten přírodní neodmyslitelně patří. A v tu dobu ke mně také přišly Bylinky našich babiček.

Bylinky mi ukázaly směr zpátky k sobě

Program Bylinek našich babiček se pro mě stal jakýmsi ukazatelem a rozvrhem, na co se konkrétně zaměřit. Bylo pro mne velkou úlevou mít dopředu vytipované bylinky, které jsem díky detailním popisům v článcích uměla bezpečně poznat. Zejména detailní popis u fialky vonné a její srovnání s dalšími druhy jsem dokázala jako vystudovaná bioložka hodně ocenit. Nehledě na to, že fialka je moje srdcová záležitost – to jsem si taky znovu naplno uvědomila až během čtení receptu na fialkový parfém.

Musím přiznat, že mi hodně ušetřilo čas i energii to, že někdo za mě vybral bylinky, na které se mám v daném období zaměřit, a nemusela jsem trávit hodiny hledáním a utřiďováním informací. Takhle jsem si prostě přečetla článek a buď jsem cítila, že mi daná bylinka má co dát, nebo pro nás nebyla ta vhodná doba.

Začala jsem vnímat využití bylinek i v aromaterapii a vykuřování

Dlouhá léta jsem bylinky využívala ve formě nálevů, odvarů a obkladů, s velkou vděčností a zájmem si proto pročítám i jejich využití v aromaterapii a vykuřování. K očistě prostoru jsem vždy používala bílou šalvěj nebo palo santo, tak pro mne bylo příjemným zjištěním, že byliny s podobnými účinky mohu hledat i v našich krajích.

Aromaterapie je pro mne celkově novou oblastí, která se mi otevřela až těhotenstvím, porodem a mateřstvím a pomaličku vplouvám do jejích vod. V tomto poznávání mi hodně pomáhají právě sezónní Bylinky.

Jana se díky spojení s českými bylinkami dokázala propojit zpátky se sebou samotnou

A zapustila pomyslné kořeny s místními bylinami

Je pro mne příjemné seznamovat se s bylinkami, které rostou okolo nás. V posledních letech jsem byla zahlcena informacemi o zázračných účincích zahraničních rostlin, které rozptýlily mou pozornost od mého domácího prostoru. Díky Bylinkám se zase začínám orientovat na naše luhy a háje, čímž opět získávám pevnou půdu pod nohama.

Opět se při neduzích a nemocech dokážu obrátit na naši českou přírodu a nehledat hned zahraniční zázraky. Bylinky mi ukázaly cestu zpátky domů.

Co jsem na programu Bylinky našich babiček nejvíce ocenila?

V létě mě nejvíce potěšila přírodní lékárnička a vykuřování proti hmyzu

Během léta jsem si nemohla vynachválit praktické tipy, jako byla přírodní lékárna na dosah či vykuřování proti hmyzu. Stejně tak články a návody na pěstování bylinek, protože, ruku na srdce, na to jsem nadáním a citem nikdy neoplývala a životnost zasazených bylinek jsem mohla počítat ve dnech. Věřím, že i toto se během pročítání Bylinek a uvádění do praxe zlepšilo.

A obrácení pohledu do české přírody i do sebe sama

Kromě mé srdcové záležitosti – fialky, mě na programu nejvíce oslovuje právě ten návrat domů – opět obrácení pohledu do české přírody a tím i sama do sebe.

Jana Horáčková

O autorce – Jana Horáčková

Mateřství mi otevřelo dveře do jiného světa. Stala jsem se poporodní dulou, průvodkyní slepováním vázy a srdcem Projektu Vrba, jehož záměrem je slučovat ženy s dětmi na tematických setkáních a kurzech španělštiny. Jsem matkou úžasného syna, cyklickou ženou a čarodějkou žijící a oslavující kolo roku. Miluji čaj, knihy, tanec a tvoření.

Jukněte dále:

Děkujeme za nádherná slova, Jano. Kéž Bylinky našich babiček pomohou i dalším ženám procítit sebe sama skrze přírodu. Děkujeme! Vaše Kouzlo vůní

>>> Objednejte si online program Bylinky našich babiček také <<<

O bylinkách našich babiček

Bylinky našich babiček jsou jedinečný vzdělávací program z pera redaktorek Kouzla vůní plný vůní, bylin a receptů, který propojuje klasické bylinářství, aromaterapii a vykuřování v jeden celek. V článcích, webinářích a diskuzích se s námi naučíte, jak využít bylinky, které znaly naše babičky.

  • Získáte 72 originálních článků s recepty, nápady a tipy, které jinde nenajdete.
  • Dozvíte se, jak pečovat o své zdraví, vnitřní harmonii a podpořit celkovou pohodu.
  • Každý měsíc pro vás připravíme 6 článků s praktickými radami našich aromaterapeutek a bylinkářek.
  • K článkům budete mít neomezený přístup v členské sekci Kouzla vůní (i v další sezóně).
  • Minimálně jednou týdně tak dostanete článek o tom, co zrovna roste a co sbírat nebo zpracovávat.
  • Získáte přístup do facebookové skupiny, kde vám zodpovíme vaše dotazy.
  • Zažijete 2 vzdělávací webináře, kde s vámi budeme sdílet naše poznatky.
  • Procvičíte si, jak si doma udělat spoustu radosti s bylinkami.
  • A bonusy navíc! Slevy na partnerské akce a aroma výrobky!

P.S. Jukněte, co už u nás vyšlo za články, psaly jsme o meduňce, měsíčku, levanduli, máte, třezalce, švestce a dalších super vychytávkách a čeká nás toho ještě jednou tolik 😉

Autorkou článku je Jana Horáčková, foto: autorka, předmluva: Michaela Lusílija Makulová.

Meduňka – elixír života a mládí

Meduňku lékařskou latinsky Melissa officinalis najdeme téměř na každé zahrádce.  Mají jí rádi nejen lidé, ale i včely.  Však také „Melissa“ znamená řecky včela. Staří Řekové používali meduňku už před 2000 lety. Podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a meduňka rostoucí u úlu nedovolí včelám úl opustit.

Ve středověku nosily meduňky ženy na krku v amuletech, aby jim přinášela štěstí v lásce. Věřilo se také, že pití meduňkového čaje prodlužuje život. Bosí karmelitáni začali vyrábět z meduňky slavné karmelitské kapky už v 17. století.

S čím nám může meduňka pomoci, jak jí užijeme  v kuchyni i jinde, se dozvíte v následujících řádcích. V článku najdete recept na čaj proti nespavosti, Karmelitské kapky, bylinkové máslo a meduňkové pyré. A za měsíc k vám ode mne připluje článek o měsíčku… Všechny dosud publikované příspěvky programu Bylinky našich babiček pěkně přehledně najdete TADY.

Meduňkové lístky se hodí k letnímu osvěžení i ozdobení

Jak meduňka vypadá?

Meduňka je vytrvalá bylina s vejčitými listy s pilovitým okrajem původem ze Středomoří. V zahrádkách je velmi častá, ve volné  přírodě ji však najdeme jen výjimečně. Je vysoká mezi 30 až 80 cm a kvete v červnu až srpnu.  Květy jsou světlé, starorůžové, někdy bílé, nažloutlé i namodralé.  Celá rostlina po rozemnutí příjemně voní po citronech.

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se list nebo nať těsně před rozkvětem v polední době. Naťová droga je nejlepší z mladých vršků rostlin. Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C.

Když meduňku sestřiháte, znovu obrazí, takže čerstvé lístky můžete mít několikrát. Sestřižení se také doporučuje jako prevence různých chorob, které meduňku někdy přepadají.

Co obsahuje nať meduňky?

  • třísloviny
  • hořčiny
  • sliz
  • triterpeny
  • minerální látky
  • organické kyseliny
  • flavonoidy
  • silici s obsahem geraniolu, citronelolu, linalolu a citralu
V přírodě se vyskytuje jen výjimečně, v zahrádkách naopak zcela běžně

Jaké má účinky?

Meduňka působí sedativně na nervovou soustavu i zažívání, pomáhá při nespavosti, mírné úzkosti a lehkých depresivních náladách. Meduňku můžeme využít i při nadýmání, křečových bolestech i škytavce. Je vhodná i v těhotenství a během kojení a také pro děti.

Jak se užívá?

Nejčastěji se meduňka užívá ve formě nálevu, který vytvoříme zalitím jedné polévkové lžíce sušené nati či listu meduňky 250 ml vařící vody. Necháme přikryté vyluhovat 5 minut. Já si tenhle čaj dávám ráda večer, když usnou děti.

Nálev je vhodný i pro děti, zvlášť na zklidnění před spaním, tiší i dětské bolesti bříška a nepříjemné pocity v krku.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně přírody: Levandulový evergreen, víla z hor a pomocník do kapsy

Levandulový éterické olej je jedním z celosvětově nejvíce používaných olejů. Zároveň je to jeden z nejbezpečnějších a nejprobádanějších olejů. Proč je tomu tak? Co nás fascinuje na vůni levandule?

Levandule je jako víla z hor, jemná, hravá, naivní, ale silná a odolná. Levandule roste přirozeně ve vysokých nadmořských výškách a zprostředkovává nám poselství hor samotných – pomoc hledajícím, ticho, klid a nalezení sebe sama. Že by nás proto fascinovala?

Anebo je to (trošku pragmatičtěji) díky jejímu univerzálnímu použití, kterým si získala srdce mnoha profíků i laiků a balí si ji s sebou na cesty do své voňavé KPZ?

Odpovědi na tyto otázky nechám na vás, milí čtenáři, nabídnu vám ale praktické recepty a tipy k použití levandule u vás doma, na cestách i ve vaší praxi a pomohu se vám zorinetovat v nabídce levadulových lahviček.

Vůně levandule

Vůně levandulového éterického oleje je bylinná, květinová, svěží a sladká. Překvapilo mě, kolika lidem v Čechách je vůně levandule příjemná, přesto si ji do svých směsí nevybírají příliš často. Výjimku však tvoří horká léta, ve kterých po ní intuitivně sáhne téměř každý.

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) se často ředí přidáním levnějšího lavandinu, spike levandule nebo syntetik. (SVOBODOVÁ-BROOKER, 2018) Vůně takovéto levandule bude fádní a plochá. Musíme si tedy dávat při výběru voňavé lahvičky pozor, abychom se nenechali napálit.

Pozn. Osobně vůní levandule moc nevyhledávám. Zjistila jsem ale proč. Kupuju totiž dlouhodobě ekologický čistič WC s éterickým olejem levandule. Pokaždé, když tedy drhnu mísu, ukládá se mi do mozku tato nelibá činnost do spojení s levandulí. Ach! Na něco jsou ty umělé parfémy dobré, nezkazí vám vjem z čisté přírodní vůně 😉 Takže pozor, milé bylinkářky.

Zařazení levandule dle tradiční čínské medicíny (mýma očima)

Energie levandulového oleje je chladná a suchá. Velmi dobře harmonizuje element ohně, někdy je přiřazována také k elementu dřeva. (MOJAY, 2000)

Nejvíce levanduli tedy oceníte v horkém létě díky jejích chladivým a klidnícím účinkům. Osobně velmi ráda používám levanduli do směsí také v zimě (element vody) pro zklidnění a rozjímání, které k zimním dlouhým večerům patří. Zimní smutky také dokáže zmírnit a odlehčit. Jen je potřeba ji vhodně zkombinovat s prohřívacím olejem. Ráda kombinuju levanduli např. s borovicí nebo rozmarýnem.

Energie levandulového éterického oleje bude doplňovat jin a klidnit přílišný oheň v těle. Při ohni z prázdnoty doplňte levanduli o vůni některého stromu. Příklady najdete níže v receptech.

Velmi ráda kombinuji levaduli s borovicí a zázvorem (ano, i v létě). Nádherná je směs levandule s rozmarýnem nebo jinou středomořskou bylinou (šalvěj, yzop).

Samotnou levaduli používám velmi sporadicky. Nízkotlací lidé ze zkušenosti uvádějí, že jim levadule krátkodobě snížila tlak. A tak pozor při vysokých dávkách, pokud máte s nízkým tlakem potíže. Anebo ji opět vhodně namíchejte např. s jejím bratrem rozmarýnem.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Levandule je jemná klasika mezi všemi bylinami

René Maurice Mességué se nad ní rozplýval a označil ji za „modře oděný zázrak jihu.“ Julius Caesar si prý bez levandule nedokázal představit svou koupel po náročném dni v senátu a já, když jsem ji prvně spatřila ve volné přírodě na severu Afriky, pořídila jsem si hned několik keříku do své zahrádky.

Ale musím na sebe prásknout, že levandule dříve vůbec nebyla moje srdcovka. Dokud jsem nepřivedla na svět děti, nevoněla mi. Také mi vadilo, jak je komerční a že ji „každý tak žere“. V němčině vyslovuji její jméno dodnes špatně a ještě pořád neskousnu ty dlouhé fialové plantáže, u kterých se lidé s nadšením fotí, neboť narušují krajinný ekosystém. Jenže za to ona nemůže a svou chválu si právem zaslouží.

Pojďme se společně podívat na rozdíly mezi levandulemi a lavandiny a na jednoduché recepty, které můžete s levadulí vyzkoušet! Příští měsíc vás v rámci programu Bylinky našich babiček osvěžím mátou…

(Pozn. autorky: René Maurice Mességué je zakladatel moderní aromaterapie)

Fialový zázrak mezi pyskatými

Levandule hlávkovitá
Levandule lékařská

Pyskatými se dříve označovala čeleď hluchavkovitých Lamiaceae, do kterých všechny druhy levandule patří. Květy jsou složeny z okvětních lístků připomínající pysky, avšak u levandule jsou květy většinou tak droboulinké, že si toho sotva všimneme. Navíc je vnímáme spíše uzavřené, protože jejich klasy rozkvétají postupně.

Lavandula stoechas – volně se vyskytující na svazích Provence

Tento charakteristický znak lze však dobře vidět u levandule hlávkovité, když kvete. V porovnání s ostatními častými odrůdami se pyšní opravdu „obřími“ klasy s výraznými květy barvy růžovo-fialové. Tento druh můžeme asi nejčastěji spatřit také jen tak ve volné přírodě, kde dorůstá v poměrně vysoký keř. Nemá ale žádné zvláštní léčivé účinky a tak se hodí spíš jako paráda do zahrady nebo ke vstupním dveřím.

Lavandin – jemná hybrida

Téměř opak by se dal říci o dalším velmi známém druhu levandule Lavandula x intermedia, který je vlastně křížencem dvou odrůd: levandule úzkolisté a levandule širokolisté. Má velmi silné aroma. Její drobné květy jsou jemně fialové až bílé a rostou ve zúžených klasech na trochu vytáhlejším stonku, který je jako u všech hluchavkovitých rostlin čtyřhranný. Listy jsou úzké a kopinaté, asi o odstín tmavší než u levandule lékařské.

Tato levandule je vlastně komerční hybrid, vyvinut pro účely parfumérského průmyslu. Její léčivé účinky si částečně ponechala, nicméně stejně jako celá bylina i ony jsou pokříženy. Aby se tato levandule oddělila od těch pravých, nese si jméno lavandin.

A mohla bych pokračovat…

Druhů a kříženců levandulí je tak velké množství, že se vám z toho zamotá hlava a rozum zůstává stát, co všechno si člověk nevymyslí. Levandule citronová, oregánová, zubatá,…

Bylo by to opravdu nadlouho popisovat rozdíly mezi listy a květy jednotlivých druhů levandulí. Abych se do toho nezamotala, budu se držet klasiky.

Pokud vás však zajímají rozdíly mezi nejběžněji se vyskytujícími fialovými voňavými kráskami, krásně jsou popsány například v tomto článku.

Na pohled nevýrazný lavandin má mnohem intenzivnější aroma než levandule lékařská.

Levandulová klasika – to je ta lékařská

Rodové jméno levandule Lavandel je odvozeno od latinského slova „lavare“, což znamená prát, umývat, čistit. Její čistící účinky působí již při nádechu jedinečné vůně a to především na psychiku a lidskou duši. Hildegard von Bingen ji doporučovala tam, kde myšlenky neustále krouží hlavou a nedají pokoje. Ale to už trochu předbíhám. Nejprve si ji popíšeme, abychom si byli jisti, že kupujeme tu pravou.

Levandule lékařská je vlastně levandule úzkolistá

Lavandula angustifolia si ve svém latinském druhovém jménu nese jeden zásadní znak této rostlinky: úzké listy. Zelenošedé listy jsou opravdu oproti jiným druhům nápadně teňoulinké a mírně podtočené. Celá rostlinka je pokryta jemným chloupkem.

Květy mohou být jen jemně fialové a jsou uspořádané do velkého klasu. Navíc však mají ještě jeden prstenec květů až několik centimetrů pod hlavním květenstvím. Tento prstýnek složený asi ze dvou až čtyř květů je velmi důležitý pro pěstitele, neboť rozkvetený je základním signálem pro sběr. Je-li totiž levandule ze ¾ rozkvetená včetně toho spodního prstýnku, lze z ní získat nejvyšší výnos éterického oleje, pro který se převážně pěstuje (zdroj: Anusati Thumm, Primavera).


Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se