Kateřina Svobodová Brooker: Původ a rozšíření aromatických rostlin #13

Věděli jste, že bazalka sladká pochází z Asie nebo růže damašská z Blízkého východu? V seriálu Fascinující svět aromatických rostlin si tentokrát posvítíme na původ bylin a koření z tropického, subtropického i mírného pásma. Chybět nebude ani okénko věnované santalu bílému, který se stal i díky použití v aromaterapii ohroženým druhem.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 13. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 12. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Fascinující svět aromatických rostlin – seriál (Amazing Aromatic Plants)

Vývoj a rozšířeni rostlin je odrazem klimatických změn. Evropský kontinent na konci poslední velké doby ledové, před 8000 lety, vykazoval původní flóru, která se objevila jako odraz toho, co zbylo z předchozí rostlinné existence.

Malý počet rostlin přežil do tohoto období po glaciálu: borůvka (Vaccinium myrtillus), některé Alchemillas (pozn. redakce: jako např. kontryhel) a fialky (Viola rupestris). Během následujících tisíciletí představují pohyb rostlin podle historických událostí: římská kolonizace, Normanská invaze, křížové výpravy a klášterní vlivy, 16. a 17. století cesty do Afriky, Severní Ameriky, později do jižní Ameriky, Austrálie (James Cook 1728-79, Joseph Banks 1743-1820), na Nový Zéland a nově otevřený obchod s Čínou a Japonskem (1856). Každý druh rostliny má svou vlastní historii, obvykle dobře zdokumentovanou (poznámka: Původ druhů Charles Darwin, publikovaný v roce 1859).

Od 18. století je sběratelé rostlin vyhledávali v jejich rodném prostředí nejen proto, aby je popsali a katalogizovali, ale také je zavedli do kultivace buď v Evropě, nebo v různých částech světa. Mnoho expedic bylo částečně financováno velkými školkami nebo zahradami, pro které úspěšný nový rostlinný materiál představoval velké peníze.

Byliny a koření z tropických a subtropických oblastí

Mnoho aromatických rostlin má svůj původ v tropických a subtropických oblastech a obvykle není možné je pěstovat nikde jinde. Nejdůležitější jsou tyto čeledě:

  • Annonaceae (kananga – ylang ylang)
  • Geraniaceae (pelargonium, geránium)
  • Gramineae (citronella, citronová tráva, palmarosa, vetiver)
  • Lamiaceae (pačuli)
  • Lauraceae (kafr, kasia, skořice, vavřín, Litsea cubeba)
  • Myristicaceae (muškátový oříšek a muškátový květ)
  • Myrtaceae (hřebíček, eukalyptus, myrta, Melaleuca – čajovníky, Leptospermum – manuka, pimento)
  • Oleaceae (jasmín, Osmanthus)
  • Orchidaceae (vanilka)
  • Piperaceae (pepř, cubeba pepř, betelský pepř)
  • Rosaceae (růže)
  • Rutaceae (všechny citrusy, boronie, santalové dřevo ze západní Indie)
  • Santalaceae (santalové dřevo)
  • Solanaceae (paprika a chilli)
  • Zingiberaceae (zázvor, kardamom, kurkuma)

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře Asociace českých aromaterapeutů.

Byliny a koření z oblastí mírného pásma

Mnoho aromatických rostlinných druhů bylin a stromů pochází ze západní Asie a bylo postupně zaváděno do středomořských oblastí a do Evropy. Například pór a česnek pravděpodobně pochází z pouště Kirghiz ve střední Asii, kopr (Anethum gravelens) a sladká bazalka ze západní Asie, měsíček, mrkev, fenykl, libeček, meduňka, levandule, máty, rozmarýn, verbena ze Středomoří, damašská růže z Blízkého východu, cypřiš z Íránu, jedle balzámová (Abies balsamea), jalovec neboli také cedrové listí (Juniperus virginiana) a túje ze Severní Ameriky, borovice a stříbrná jedle ze Středomoří, Thuja orientalis z Číny.

Definice koření

Koření je silně ochucená nebo aromatická látka rostlinného původu získaná z tropických rostlin, běžně používaná jako koření.

Definice bylin

Byliny jsou rostliny z mírného pásma, jejichž lodyhy, listy, květy nebo kořeny se používají jako potravinářská příchuť, v léčivech nebo pro jejich vůni.

Tato klasifikace není zcela uspokojivá, protože plody a semena z rostlin mírného pásma lze považovat za koření (kmín), nebo tropické rostliny mohou být použity jako bylinky. Definice jsou však užitečné pro základní dělení.

Příklad subtropických druhů rostlin

Osmanthus fragrans Lour. (syn Olea fragrans Thunb.)

Jedná se o stálezelený dvoudomý keř, 5-10m vysoký, pocházející z jihovýchodní Asie. Květy jsou považovány za jeden z nejsilnějších zdrojů vůně v rostlinné říši a jsou používány v Číně k parfémování čaje. Rozmnožování je vegetativní a sklizeň a ošetření květů je jako u jasmínu.

Květiny jsou extrahovány rozpouštědlem a vzniká absolue (hlavní složky: ionony, geraniol, oxid trans– a cis-linalolu a linalool). Existují velké rozdíly mezi japonskými a čínskými absolue. Čerstvé absolue snadno oxiduje. Hlavní použití je ve vysoce kvalitních vůních a kosmetice.

Příklad tropických druhů rostlin

Rod Santalum L. zahrnuje 16-20 druhů stálezelených stromů a keřů, které se vyskytují v sušších tropických oblastech od Asie až po jižní Pacifik (Indie, Indonésie, Australasia, Fidži, Havaj). Santal bílý (Santalum album) je nejdůležitější komerční druh. Strom je obligátní kořenový parazit a sazenička může růst pouze tak, že přiroste ke kořenům jiných rostlin. Jakmile je parazitismus dobře zaveden, je mladý strom schopen získat živiny přímo z půdy. Tato poloparazitická povaha je hlavním faktorem ovlivňujícím kultivační metody.

Olej je obsažen především v tvrdém dřevu a větších kořenech; to znamená, že stromy by neměly být káceny do 10 let a strom je v nejlepším stavu, když je ve věku 30-60 let. Olej se získává hydro nebo parní destilací dřeva a hlavních kořenů. Kvalita oleje je uvedena v celkových alkoholech santalolů a měla by činit více než 90 % celkového obsahu oleje. Výtěžek činí přibližně 4 až 6 % (v / w). Olej je často falšován jinými druhy nebo chemikáliemi, dokonce i těmi, které nesouvisí se santalovým dřevem (cedrové dřevo, ricinový olej, glycerinacetát, terpineol, západní indické santalové dřevo, australské a africké santalové dřevo).

Je označen jako zranitelný na Red List.

Částečně ohrožený – zranitelný – vysoce ohrožený – kriticky ohrožený – vyhynulý ve volné přírodě – vyhynulý.

Vědecká komunita přehodnocuje význam rostlin v medicíně, potravinách, kosmetice a v dalších průmyslových odvětvích. Pokroky ve výzkumu DNA a následný zájem o genetickou modifikaci, bez ohledu na naše politické nebo etické přesvědčení, mění rostliny nad rámec jejich původních hranic. Některé z velmi důležitých rostlin jsou navíc v extrémním ohrožení v jejich původním prostředí. Uvědomit si toto a realizovat tyto znalosti je nezbytné pro naše přežití. Pouze pokud budeme vědět kdo jsme a odkud pocházíme, a pokud budeme znát historii rostlin, budeme vědět, kam se ubírat v budoucnu.

Tip redakce: Více jsme o santalu psali také v této trilogii článků Roberta Tisseranda

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Británie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných příspěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2019 je Asociace českých aromaterapeutů. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.

Origin and distribution of aromatic plants – part XIII.

Plant evolution and distribution is a reflection of climatic changes. The European continent at the end of the last great Ice Age, some 8000 years ago, displayed indigenous flora that emerged as a frozen reflection of what was left from its previous existence.  A small number of plants survived into this post-glacial period: bilberry (Vaccinium myrtillus), some Alchemillas and violets (Viola rupestris). During the following milleniums, plant introductions mirror historical events: Roman occupancy, the Norman invasion, the Crusades and monastic influences, 16th and 17th century travels to Africa, North America, later to south America, Australia (James Cook  1728-79, Joseph Banks 1743-1820), New Zealand and newly opened trade with China and Japan (1856). Each plant species has its own history, usually well documented (note: The Origin of Species by Charles Darwin, published in 1859).

From the 18th century onwards the plant hunters searched for plants in their native surroundings not only to describe and catalogue them, but also to introduce them into cultivation either in Europe or in different parts of world. Many expeditions were partially financed by the great nurseries of the time, for whom a successful introduction meant big money.

Herbs and spices from tropical and sub-tropical regions

Many aromatic plants have their origin in tropical and subtropical regions and usually it is not possible to grow them anywhere else. The most important are the following families:

  • Annonaceae (cananga – ylang ylang)
  • Geraniaceae (pelargonium, geranium)
  • Gramineae (citronella, lemongrass, palmarossa, vetiver)
  • Lamiaceae (patchouli)
  • Lauraceae (camphor, cassia, cinnamon, laurel, Litsea cubeba)
  • Myristicaceae (nutmeg and mace)
  • Myrtaceae (clove, eucalyptus, myrtle, Melaleuca, Leptospermum, pimento)
  • Oleaceae (jasmine, Osmanthus)
  • Orchidaceae (vanilla)
  • Piperaceae (pepper, cubeb pepper, betel pepper)
  • Rosaceae (rose)
  • Rutaceae (all citrus, boronia, West Indian sandalwood)
  • Santalaceae (sandalwood)
  • Solanaceae (capsicum and chilli)
  • Zingiberaceae (ginger, cardamom, turmeric)

Herbs and spices from the temperate regions

Many aromatic plant species of herbs and trees originate from western Asia and were gradually introduced to Mediterranean regions and Europe. For example, leek and garlic  probably came from the Kirghiz Desert of Central Asia,  dill (Anethum gravelens) and sweet basil from western Asia, calendula, carrot, fennel,  lovage,, melissa , lavender,  mints, rosemary, sage,  savory, verbena from the Mediterranean,  Damasc rose from the Middle East, cypress from Iran, Abies balsamea, thuja and Juniperus virginiana from North America, pine and silver fir from the Mediterranean, Thuja orientalis from China.

Definition of a spice:

A spice is a strongly flavoured or aromatic substance of vegetable origin obtained from tropical plants, commonly used as condiments.

Definition of an herb:

Herbs are temperate plants whose stems, leaves, flowers or roots are used as food flavouring, in medicines or for their scent.

This classification is not completely satisfactory, because fruits and seeds from temperate plants can be considered as spice (caraway), or tropical plants can be used as herbs. However, the definitions are useful for the basic division.

Example of subtropical plant species

Osmanthus fragrans Lour. (syn. Olea fragrans Thunb.)

This is an evergreen dioecious shrub, 5-10m high, native to South East Asia. Flowers are considered to have one of the most powerful scents of any plant and are used in China to perfume tea. Propagation is by cuttings, and harvesting and treatment of flowers is as for jasmine.

Flowers are solvent extracted to produce an absolute (main constituents: b-ionone, geraniol, trans- and cis-linalol oxide and linalool). There are wide variation between Japanese and Chinese absolute. Fresh absolute readily oxidizes. The main use is in high quality fragrances and cosmetics.

Example of tropical plant species

The genus Santalum L. comprises 16-20 species of evergreen trees and shrubs distributed in drier tropical regions from Asia to the South Pacific (India, Indonesia, Australasia, Fiji, Hawaii). S. album is the most important commercial species. The tree is an obligate root parasite and the seedling can grow only by becoming attached to roots of other plants. Once parasitism is well established, the young tree is then able to obtain nutrients directly from the soil.  This semi-parasitic nature is a major factor influencing cultivation methods.

The oil is contained primarily in the heartwood and larger roots; this means that the trees should not be cut under 10 years of age and a tree is at its best when it is 30-60 years old. Oil is obtained by hydro or steam distillation of heartwood and major roots. Oil quality is stated in total alcohols of santalols and it should be over 90% of total oil. Yield is about 4-6% (v/w). The oil is frequently adulterated by other species or chemicals, even those not related to sandalwood (cedarwood, castor oil, glycerine acetate, terpineol, West Indian sandalwood, Australian and African sandalwood).

It is listed as vulnerable on the Red List.

Near threatened – vulnerable – endangered – critically endangered- extinct in the wild – extinct.

The scientific community is reassessing the importance of plants in medicine, food, flavour and other industries. Advances in DNA research and the consequent interest in genetic modification, disregarding our political or ethical beliefs, are changing the plants beyond their original boundaries. In addition, some of the very important plants are under extreme threat in their native environments. To realize this and to implement this knowledge is necessary for our survival. Only if we know where we have been and the origin of plants, will we know where to go in the future.

Proměňte zahradu ve voňavý ráj. Jak založit první bylinkový záhon?

Na malém kousku zahrady vypěstujete plné hrsti voňavých bylinek. Jednou keříčky bylinek zasadíte a příliš práce s nimi mít nebudete. Pokud jim vyberete správné místo, budou se rozrůstat a vy budete sklízet. Ukážeme vám, jak krok za krokem založit první bylinkový záhon a které bylinky pěstovat.

Dozvíte se,

  • proč by vám na zahradě bylinkový záhon neměl chybět,
  • na jakém místě se bude bylinkám dařit,
  • jak si pohrát s tvarem a barevností záhonu (členská část),
  • jaké bylinky zvolit a co promyslet před výsadbou (členská část),
  • jak o bylinkový záhon pečovat (členská část).

Bylinkové zákoutí na zahradě je užitečné v mnoha ohledech. I nepěkný kout snadno proměníte v omamně voňavou a barevnou scenérii. Bylinky jsou nádherné, a na rozdíl od okrasných rostlin i užitečné. Některé budete muset znovu vysévat, protože jsou jednoletky a na sklonku podzimu se s vámi rozloučí, jiné stačí vysadit jen jednou a mnoho let vám budou dělat radost. Důležité je, že většina bylinek si vystačí s málem, a tak se do jejich pěstování můžete pustit, i když jste zatím zemí nepolíbení.

Důvody pro bylinkový záhon

Kromě krásy a vůně, kterou z bylinek vytáhne letní slunce, takže vám vaše zahrada poskytne přirozenou aromaterapii, je bylinkový záhon velmi užitečný. Po ruce máte bylinky, které léčí (například heřmánek, měsíček) i bylinky, které kromě léčivých účinků také báječně chutnají (třeba máta, tymián, dobromysl). Můžete je sušit na čaje, připravit si vlastní směsi koření, vyrábět bylinkové soli, připravovat nálevy nebo bylinkové koupele.

Bylinky toho umí mnohem víc! Stejně jako léčí vás, léčí i vaši zahradu. Například silně aromatické bylinky, jako je levandule nebo tymián, odpuzují některé škůdce, jako jsou mšice či slimáci. Zároveň chutnají opylovačům, jako jsou motýli, včely nebo čmeláci, jež je záhodné na zahradu přilákat. Bylinkové zákoutí je tak na zahradě užitečné od jara do podzimu.

Založte si bylinkový záhonek! Foto: Jana Poncarová

Místo, kde se bylinkám bude dařit

Než poprvé kopnete do země, rozhlédněte se kolem dokola. Je místo, kde chcete bylinkový záhon založit, závětrné? Nebude bylinkám foukat na záda? Půjde zpoza zídky dost slunce? Nebude košatá koruna ořešáku příliš stínit? Není místo moc daleko od dveří chalupy, abyste to neměli pro bylinky z kuchyně daleko? Je půda písčitá a sypká, nebo spíš tuhá a jílovitá?

Bylinky toho nepotřebují mnoho, ale pokud jim vyberete místo, kde silně fouká ledový vichr, kam nejde slunce a kde je hutná mazlavá půda, nebude se jim příliš dařit. Dejte si záležet na tom, aby měl bylinkový záhon tři důležité náležitosti:

  • Slunce. Většina bylinek, až na čestné výjimky (máta, meduňka), potřebuje hodně slunečního záření a tepla.
  • Zemina. Téměř všechny bylinky se budou mít k světu v propustné, spíše písčité půdě, která se i dobře opracovává.
  • Závětří. Na vídrholci, kde to fičí o sto šest, budou bylinky živořit nebo dokonce umírat.
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Bylina s andělskou vůní i jménem

Děhel lékařský neboli andělika je tak trochu zapomenutá, avšak svého času velmi důležitá bylina. Pojďme si spolu připomenout, proč byla tak významná? K čemu a jak ji lze použít? A jak ji vůbec rozeznat od jiné miříkovité byliny, která je jí podobná, avšak na rozdíl od anděliky jedovatá?

Na psaní toho článku jsem se těšila. Jednak proto, že bude řeč o andělské rostlině, a také proto, že tato bylina si zaslouží připomenout. Dnes už ji tak často nespatříme, ale dříve byla velmi běžnou léčivkou na venkovských zahrádkách. Ne náhodou. Je totiž pozoruhodná, řekla bych že skoro i multifunkční, dá se celá zužitkovat a andělsky voní.

Proč andělská bylina?

Protože podle legendy ji lidem „darovali“ andělé. Na jejich počest si tato rostlina nese ve svém jméně slovo anděl hned dvakrát. Angelica archangelica je synonymum pro Angelica officinalis, česky děhel lékařský. Uznejte však sami, že název andělika andělská zní duchovněji než andělika lékařská nebo děhel. Andělika totiž byla a je (zejména pro severské národy) silným duchovním symbolem.

Charakteristické listy vyrůstají z pochvy a mají purpurový řapík

Starodávní básnící a zpěváci a také staří Keltové se nechali skrze anděliku inspirovat. Na hlavě nosili věnce z květů a nebo samotný polokopulovitý okolík zapíchnutý do vlasů. Vůně je měla spojovat se samotným spiritem Bragise, boha poetů.

Když se na bylinu pozorně zadíváme, zjistíme, že listy jsou složené jakoby z trojlístků a květy vykazují tři barvy – zelenou, bílou a purpurovou. Stonek stoupá mocně vzhůru mezi dvěma uzavřenými obaly pochvy, ze kterých rostou listy, což má poukazovat na sílu a zároveň jednotu božských částí – andělika měla těmito znaky v době pokřesťování Evropy konkretizovat Svatou trojici.

Dodnes se ve Skandinávii používají listy anděliky lékařské na Palmovou neděli jako náhražka palmových ratolestí. Odtud totiž tato bylina původně pochází. Germáni a lesní národy severských zemí ji ale nazývali medvědím kořenem, neboť jim propůjčovala sílu tohoto zvířete. Ve střední Evropě se bylina také objevuje už mnohem dříve před křesťanskou kulturou. Tehdy byla nazývána svatým kořenem nebo-li ve francouzštině Racine du Saint-Esprit.

Své jméno andělika si získala až ve středověku

Z menších kulovitých okolíčků je tvořen jeden velký polokulovitý okolík, který připomíná hvězdu či něco nebeského, jemného

Konkrétně v době morových epidemií. Údajně se měl jednomu mnichovi zjevit anděl Rafael (znamená „bůh uzdravuje“), který ho na tuto bylinu odkázal. Od té doby se bylina podávala jako lék. Lékaři a lékárníci nosili běžně amulet z kořene anděliky zavěšený na krku, který je měl chránit před zákeřnou nemocí.

Následkem zjevení však došlo téměř k vyplenění rostliny, neboť důležitý byl především kořen, se kterým si lidé spojovali moc andělů. Věřili, že andělika poskytuje sílu těchto vzdušných světelných bytostí.

V roce 1543 Leonhart Fuchs napsal, že andělika otevírá, podmaňuje a rozkládá. Kořen může být spíše dobrý než jedovatý a pokud jedovatý, tak zabíjí morový vzduch. Když jej člověk vloží do úst, chrání se tak před morem (pozn. autorky: volně přeloženo ze staroněmčiny). Kdo měl kořen anděliky v puse, ten ví, že chutná dost hořce, silně a je velmi aromatický.

Kořeny chránily před nemocí i uřknutím

Jakmile dá semena, zemře

Rostlinu lze zužitkovat prakticky celou. Květy jako krásnou ozdobu na zahradě i ve váze, kde jemně voní. Z listů se vaří odvar nebo čaj, duté stonky se krájeli na kolečka nebo kratší tyčinky a kandovaly se v cukru. Podávaly se po jídle jako dezert k lepšímu zažívání, či se kladly přímo na talíř s jídlem jako gastronomická dekorace. Semínka se mohou pražit a nebo přidávat do pokrmů proti nadýmání.

Ze silného oddenku rostou kořeny hluboko v zemi

Silně aromatické kořeny této duchovní rostliny se začaly používat nejprve k vykuřování prostorů. Nejen, že si tím lidé dezinfikovali místnosti, ve kterých žili s nemocnými, ale také od sebe zaháněli zlé duchy, rušili zaklínadla a chránili se před čarodějnicemi.

Ve Franci z těchto důvodů uvazovali amulety s kořenem anděliky také malým dětem kolem krku, aby byli ochráněny před uřknutím a zlými pohledy. Kromě toho měl kořen zrušit přičarovanou impotenci, přivodit lásku a v boji zaručit vítězství. Přisypán k tabáku zase navozoval vize a jasnovidectví. Ještě v 19. století byla také jednou z ingrediencí v tajemných elixírech života hned vedle opia.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Oxymel! Zapomenutý posilující nápoj

Ráda bych vám představila nápoj, který v současné době zažívá v západních zemích velký comeback. Byl připravován již ve starověku, ale skoro upadl v zapomnění. Přitom je tak jednoduchý na přípravu. Podle toho, o jaké byliny jej obohatíme, ho lze použít na posílení imunity, při zdravotních obtížích nebo také jako energetický nápoj pro sportovce.

Nápoj si své jméno „Oxymel“ získal složením dvou řeckých slovOxy~ kyselý, ocet a mel~ med. To jsou také základní ingredience pro jeho výrobu. Ocet i med jsou v podstatě rozpouštědlem, do kterého se extrahují účinné látky bylin. Výsledný produkt je sladko-kyselý, mírně zkvašený nápoj s chutí bylin nebo také plodů, které jsme zvolili.

Zásady pro přípravu nápoje

Suroviny

Med byl vždy základním sladidlem a významnou zásobárnou energie. Obsahuje cukry, které jsou potřebné, aby se mohl rozběhnout proces fermentace. Oproti běžnému cukru má med tu výhodu, že je navíc plný vitamínů, minerálů a aminokyselin, které si lidské tělo neumí vyrobit.

Vybíráme kvalitní med, nejlépe od místních včelařů. Pro přípravu se hodí med tekutý. Pokud je med tuhý, krystalický, není to jeho závada, ale výsledek přirozeného procesu krystalizace medu. Vlastně je to i známka jeho kvality. Takový med stačí jemně temperovat při teplotě do 36°C. Rozpuštěný med se lépe smísí s octem. Ze stejných důvodů nedoporučuji používat med pastový.

Ocet je vlastně zkvašená šťáva z ovoce (případně i zeleniny), které obsahuje přírodní cukr sucharózu. Složený cukr se procesem kvašení přeměňuje na alkohol. Je významným rozpouštědlem a spolu s medem tvoří dokonalý fermentační a zároveň i chutný základ pro léčivé byliny. Používáme ocet v bio kvalitě, domácí nebo z vybraných prodejen se zdravou výživou. Může být i zakalený. Zcela nevhodný je například klasický ocet 8%ní, který se používá k dochucování pokrmů. Chuťově je příliš kyselý a pro výrobu oxymelu nemá správné vlastnosti.

Bylinky si sbíráme nejlépe sami. Jen tak víme, odkud pocházejí a známe jejich kvalitu. Lze použít byliny čerstvé ze zahrádky. Potom použijeme větší množství, neboť obsahují vodu. Sušené byliny mají silnější účinky, použijeme tedy méně jak polovinu čerstvých.

TIP redakce: Rady pro bylinkaření šetrné k přírodě od naší redaktorky Kateřiny Hrazdirové.

Výběr bylin záleží na tom, čeho chceme dosáhnout. Níže uvádím příklady bylin, ze kterých jsem připravila oxymelovou ochutnávku pro účastníky bylinkového workshopu na festivalu Aromaterapie a bylinky v Brně.

Základní pravidlo výroby

Připravený oxymel necháme luhovat při konstantní teplotě 10-12 °C a během luhování pravidelně protřepáváme. Tady mají výhodu ti, co mají ještě klasické podzemní sklepy.  Uchovat roztok při těchto teplotách je největším problémem. Málokdo má takové prostory. Ani já nemám sklep, kde by byla stálá teplota. Ponechávám tedy oxymel na tmavém místě na dlažbě v místech, kde není topení. Není to sice podle původní receptury, ale v rámci mých možností.

Jak se oxymel vyrábí?

Abychom si mohli připravit oxymel z bylin, je potřeba mít základní, již zkvašený roztok medu a octu, který rozběhne celou reakci kvašení. Tomuto základu se říká oxymel simplex.

Příprava základního oxymelu

  • Obě ingredience smícháme v poměru: 1 díl octu + 3 díly medu 
  • Naplníme do čisté láhve a velmi dobře promícháme, aby vznikla homogenní konzistence
  • Ponecháme na chladném a temném místě

Pokud máte raději chuť kyselou, můžete poměr medu a octu změnit, použít více octu. Není tady žádné striktní pravidlo o poměru medu a octu, takže si svůj oxymel připravte podle sebe. Experimentujte! Doporučuji vyrobit si oxymelu simplex více a ponechat si ho část podobně jako kvásek na chleba do zásoby na přípravu dalších oxymelů. Urychlíte si tím celý proces kvašení.

A jde se na to!

Když už máme základní oxymel nakvašen, což trvá alespoň 3 týdny, máme základ pro výrobu léčivého nápoje.  Zvolte jednu z variant v následujícím poměru:

Ke 2 dílům oxymel simplex přidáme: 

  • 1 díl čerstvých bylin
  • ½ dílu sušených bylin
  • 1/10 dílu koření

Můžete také kombinovat byliny s kořením. Naplníme do čisté láhve, kterou lze uzavřít. Opět dobře promícháme a ponecháme na tmavém místě 1-3 týdny. Občas protřepeme. Eventuálně doplníme o lžíci soli, zejména pokud chceme oxymel využít jako iontový nápoj pro sportovce. Nakonec scedíme do čistých lahví a uchováváme při konstantní teplotě v tmavém prostředí. Byliny obsahující pryskyřice (teď mě napadá např. cistus ladanový) ponecháme luhovat 2-3 měsíce.

To je vše! Velmi jednoduché, co říkáte?

TIP redakce: Zaujalo vás kvašení? Naše střevo miluje kvašené produkty… Zkuste vegan kimchi, korejský pikantní salát, podle ověřeného receptu. 

Jak se oxymel užívá?

  • Čistý a nezředěný – asi ½ hodinu před jídlem. Děti 1 čajovou lžíci, dospělí 1 polévkovou lžíci. Takto je užívaný působí podobně jako bylinný sirup nebo čaj. Užívá se při obtížích, nemoci
  • Zředěný – v poměru 1:10 s vodou nebo čajem lze rozdělit na menší dávky během dne. Vhodné třeba pro děti, kterým je chuť oxymelu příliš silná
  • Jako léčebná kúra – používá se neředěný i ředěný denně alespoň 3 týdny. Poté se jeden týden vynechá a lze znovu pokračovat v ozdravné kúře
  • Na vnější použití – jako obklad se zředí s vodou nebo čajem v poměru 1:2 nebo 1:3

Jak nám může oxymel pomoci?

Následující řádky byste neměli chápat jako recept nebo návod na konkrétní výrobu oxymelu, ale jako pomůcku při výběru vhodných bylin.

Při vnitřním užití pomáhá oxymel:

  • Antibioticky (zázvor, kurkuma, křen, lichořeřišnice)
  • Antioxidačně (rakytník, kurkuma, granátové jablko, arónie)
  • Detoxikačně (jalovec, celer)
  • Regulačně na slinivku (ostropestřec mariánský, papaya, rozmarýn, šalvěj)
  • Regulačně na cukr v krvi (zelený čaj, skořice)
  • Snížit teplotu (bez černý, tužebník jilmový, lípa)
  • Posílit imunitu (květ bezu černého, šípky, quitte)
  • kašel (smrkové výhonky, jitrocel, puklířka islandská)
  • zažívání (pelyněk, fenykl, puklířka islandská, pampeliška)
  • nedostatek minerálů (kopřiva)
  • křeče (oregano, majoránka)
  • menopauza (šalvěj, kontryhel, evt. červený jetel)

Při vnějším použití pomáhá oxymel:

  • dezinfekčně (již samotný účinek medu i octu)
  • při akné, spálení od slunce
  • hojení ran
  • motání hlavy
  • suché pokožce
  • bodnutí hmyzem a dalších obtížích

Jak lze oxymel ještě využít?

Pokud se cítíte fit, nemáte žádné potíže a jste zdrávy, může být oxymel pouze vhodným doplňkem stravy a pomocníkem v kuchyni. Je výborný například jako zálivka do listových salátů. Ale můžete ho použít také jako základ do bramborového salátu. U nás doma se pije zředěný místo sladkých džusů. Dobrý a chutný je i v zimě jako teplý nápoj. Podle zvolených bylin a koření je výborným dochucovadlem pokrmů.

Podělte se s námi!

Záměrně nedávám žádný konkrétní recept, protože oxymel má nespočetně mnoho variant. Nechte se řídit svojí chutí a potřebou. Vyrobte si svůj vlastní oxymel z ingrediencí, které máte po ruce nebo které vás něčím oslovují. Příprava je jednoducháa vlastně nemůžete nic zkazit. A my budeme rádi, když se o svůj vlastní oxymel podělíte s ostatními. Třeba prostřednictvím naší FB stránky Kouzlo vůní.

Přeji hodně úspěchu a ať jste spokojeni. 

Autorka článku a fotografií: Veronika Němcová.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Přivítání podzimu s vykuřovadly

Podzim právě nastoupil v celé své kráse. Já osobně ho mám moc ráda, jeho barvy i vůně. Ale článek o začátku podzimu se mi nepsal snadno. Asi právě proto, že tato doba otvírá hluboká témata a přichází s ní temná část roku. Tentokrát to bude nejen o tradičních vykuřovadlech podzimní rovnodennosti, ale také o svátcích, na které se trochu zapomnělo. To se vrátíme až na začátek srpna, do horkých letních dnů, kdy ovšem blížící se podzim byl už trochu ve vzduchu.

Těšte se na několik receptů vykuřovacích směsí, křesťanskou modlitbu svěcení bylin a sváteční zamyšlení nad modrým květem čekanky. To na mne při lovu fotografií do článku dýchla moudrost a poselství našich předků. A já se zase něco naučila od Matky Přírody!

A příště se k hlubším tématům dostanu ještě hlouběji, článek bude o Dušičkách. Už teď tuším, že hlavní roli bude hrát jalovec, posvátný a přitom dostupný průvodce mnoha šamanů a moudrých po celém světě již tisíce let. Jste zvědaví i na jiné články programu Bylinky našich babiček? Pěkně přehledně je máme TADY.

Symboly začátku podzimu – chrpy a obilí

Obilí zlátne, dny se krátí

Teorie k svátku podzimní rovnodennosti jen pomálu. Internet je jí trochu zahlcen. Já bych ráda přinesla něco, co jen tak nenajdete. Tento svátek bývá také nazýván Dožínky, oficiálně končí léto a začíná podzim. Den i noc trvá 12 hodin. Je to jeden ze 4 slunečních svátků roku.

Tématem je oslava i vzdání díků za úrodu. Zároveň se plodnost proměňuje v moudrost. Příroda se začíná stahovat do sebe a chystat se na období klidu a ztišení. Můžeme také narazit na tradici obětování Zeleného muže. Ke svátečním obětem se ještě později vrátím.

Eva Francová ve své krásné knize Rok ve Svatojánu shrnuje symboly svátku: obilí, slunečnice, jasan. Jako svátek Mabon nebo Herfest, svátek rovnováhy mezi světlem a tmou, slavili tento den Keltové.

Dnešní symboly konce žní

Začátek a konec žní

A tady se dostáváme v čase trochu zpátky. Tradičně se totiž slavil jeden lehce pozapomenutý svátek na začátku srpna. V keltských pramenech ho najdete jako Lugnasad (nebo Lammas). V mé oblíbené knize Magické rostliny je do češtiny jeho název přeložen jako Dožínky. Ale přece je nesmysl slavit začátkem srpna dožínky, to mne napadlo, když jsem se o kolo roku začala více zajímat.

Ano, tohle totiž byl svátek začátku sklizně, svátek obětování za její zdar. Konec, ty opravdové do-žínky (dokončení žní), se slaví přece až na konci září.
Nicméně stejně mi bylo divné, že by se tento “pohanský” svátek vytratil v naší křesťanské historii.

Křesťanské Svěcení bylin

A ejhle, objevila jsem Svěcení bylin, rituál prováděný v rámci významného mariánského svátku Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna. Byliny, jež svými léčivými účinky prospívají lidem, se v ten den nosily do kostela a byly kropeny svěcenou vodou a požehnány.

A vysvětlení, proč se byliny v kostele světí? Údajně byl vzduch v prázdném hrobě Panny Marie naplněn vůní bylin a květin.

Svěcení bylin

Modlitba pochází z 10. století. Její složitější verzi jsem našla jako Žehnání bylin a květin v Modlitbách z benedikcionálu.

Všemohoucí Bože, stvořiteli člověka,
všeho zdraví a léčení,
lékaři těla i duše,
v nevyzpytatelné moudrosti
jsi stvořil hojnost rostlin
jako uzdravující medicínu pro nemocné
Prosím tě: naplň tyto byliny,
které jsi stvořil,
svým prospěšným požehnáním,
a pro každého nemocného, jenž je potřebuje,
nechť jsou lékem těla i silou duše,
z níž ti vyslovuje svůj dík
a ze všech sil chválí
našeho Pána Ježíše Krista

Zpátky k Dožínkám

A bylinkám pro sváteční podzimní vykuřování. Nemám se všemi vlastní zkušenost. Ty, které mě osobně oslovily a přitáhly, se vám pokusím přiblížit víc. Avšak nechci vynechat ty ostatní. Protože to budou třeba ty pravé pro někoho z vás.

A ještě připomenu pár svátečních rituálů. Zvykem bylo zakopat hezké jablíčko na zahradě či odnést do lesa jako oběť přírodním bytostem, také se zalévaly kořeny moštem nebo pivem jako poděkování za úrodu. Tohle můžeme i my dnes!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok! Chci si koupit Bylinky našich babiček 1 Chci si koupit Bylinky našich babiček 2 Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech! Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Ruce od hlíny: Baboletní bylinkové zásnuby

Období babího léta, kdy vyběhnu na zahradu a na ní nasbírám vše, co potřebujeme na oběd, miluji. Doma pak chystám velké zásnuby bylinek se zářijovými amanty ze záhonků a stromů. Pojďte ochutnat a podívejte se pod slupku léčivým účinkům podzimních plodů.

Článek je posledním dílem letního seriálu Ruce od hlíny a součástí online programu Bylinky našich babiček. Na podzim a v zimě spolu budeme tvořit uvnitř. Zaměříme se více na sebe, milé ženy. A bude to tuze voňavé, těšte se 🙂

Rajčata zbožňují tymián

Polní, bulharská a černá rajčata s tymiánem citronovým nebo-li citronovou mateřídouškou

Ať už ze zářijových rajčátek vaříte domácí kečup nebo jen rychlou omáčku na špagety, nikdy nezapomeňte na tymián! Letos jsem objevila dokonalé snoubení chutí díky citronovému tymiánu (Thymus citriodorus), který v zahradnictví koupíte i pod názvem mateřídouška citronová. Krásně podtrhne kyselost rajčátek a dá celé omáčce svěží chuť. Příprava je velice jednoduchá. Smíchám přepuštěné máslo s olivovým olejem a nechám na něm zrůžovět na plátky nakrájený česnek. Na něj už dávám na kousky nakrájená rajčata (čtvrtinky nebo osminky) a průběžně míchám. Rajčata pustí šťávu, když je osolíte. Pro zvýraznění sladké chuti někdy přidám čajovou lžičku třtinového cukru a asi 5 minut před dokončením větvičku tymiánu. Můžete použít do rizota nebo k těstovinám. Kromě toho, že jsou rajčata vitamínovou bombou, bychom mohly vyzdvihnout jejich léčivé účinky na močovou soustavu. Rajčatová šťáva tělu dodává minerály a díky ochlazujícím vlastnostem je vhodná třeba při horečnatých stavech. Užívá se asi 350 ml denně.

Rajským jablíčkům právě vrcholí sezóna a je nejvyšší čas si je ještě užít. Pro zimní menu nejsou příliš vhodná. Ostatně: kde by je naše babičky dříve v lednu vzaly? Snad jen, pokud by si je zavařily. Je to velmi jednoduché: na kostky nakrájená rajčata napěchujte do sklenic a zavařujte při 90 stupních asi 20 minut. Ráda je pak přidávám v zimě do polévek nebo pod maso.

Tip redakce: Jukněte taky na naše rajčatové recepty!

Dýně chodí s rozmarýnem

Rozmarýn pěstuji za oknem, dýním jsem zřídila speciální vyvýšený záhon

Nerozlučnou dvojkou jsou pro mě dýně hokaidó a rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis). Myslím, že máme veliké štěstí, že hokaidá ze záhonků našich babiček postupně vytlačila obří dýně goliáše. Pamatujete to každoroční podzimní šílenství se zavařováním kompotu a la ananas? 

Hokaidó přináší mnoho benefitů pro naše zdraví: provitamín A, vitamín B1, B2, B3, E, kyselinu listovou, hořčík, draslík, železo, selen… Dietetika dle Tradiční čínské medicíny ji řadí k elementu Země, který výrazně posiluje náš střed. Pokud chcete posílit svou imunitu, vitalitu, trochu shodit (hlavně břicho), je konzumace “zemitých” potravin skvělým začátkem. Připravte si z dýně lahodnou polévku nebo omáčku. Můj nejoblíbenější dýňový recept je ten nejjednoduší – pečená dýně s rozmarýnem.

Rozmarýn není jenom dobrým ženichem, ale také velkým léčitelem. Je to nejsilnější přírodní antioxidant a skvěle působí už při velmi malém množství. Je výborný pro ženy, protože jejich tělo zbavuje falešných estrogenů, kterým je velmi těžké se v dnešní době vyhnout: dostáváme je do našeho krevního oběhu při pití znečištěné vody nebo používání PET lahví. K tomu se vrátím v zimní sérii článků pro ženy. Rozmarýn velmi osvěžuje, stimuluje, posiluje paměť. Je skvělý při dýchacích obtížích a rýmě.

Pečená dýně s rozmarýnem

Dýni rozpůlím, vydlabu semínka, nakrájím na měsíčky, protřu olivovým olejem, proložím rozmarýnovými lístečky a posypu hrubozrnnou solí. Peču v troubě na 190°C do měkka a čekám na hnědé puchýřky, se kterými je dýně krásně křupavá.

Tip redakce: Přečtěte si článek ze seriálu Bylinky našich babiček na téma Z kuchyně do kadidelnice

Krásné barvy, pestré chutě – to je baboletní sklizeň

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Každý den jsem vděčná za to, kde jsem, říká lektorka jógy Irena Kubicová

S Irenkou Kubicovou se potkávám už několik let, je nepřehlédnutelnou osobností šluknovského výběžku. Pořádá tady nejen kurzy jógy, ale řadu dalších akcí, které jsou oblíbené a velmi rychle zaplněné (Den s jógou, jógové kurzy a pobyty, konferenci Prolínání světů). Ve své kuchyni a na zahradě vede také kurzy zpracování bylin, výroby přírodní kosmetiky a věnuje se propojování jógy s aromaterapií. A právě na tahle témata jsme se zaměřily v našem rozhovoru.

A navíc, v článku vás čeká také recept na levandulovou osvěžující vodu 🙂

Žiješ a tvoříš “v krajině svého srdce” – v Českém Švýcarsku, jak jsi se sem dostala a odkud?

IK: “Žiji tu 12 let, je to tak trochu „před chvílí“ co jsme měli s mým mužem chuť odejít z Prahy někam pryč… Líbilo se nám tu, v nádherné krajině nevyšlapaných cest, kde voní skály, mechy jsou tak zelené, že si musíte promnout oči, zda vidíte dobře, voda je ledová a vzduch v pohybu. Hluboko ve skalách mám pocit, že jsem sama a vše zároveň…

Čtyři roky jsme pak bydleli na samotě v lese, nešlo o žádnou malebnou hájovnu, ale celkem vybydlený okál. Hodně mě to naučilo, hlavně trpělivosti. To místo se svou nedokonalostí a vlastně i ošklivostí uprostřed nádherného lesa na hranici národního parku. To místo jsem přijala, žilo se nám tam krásně, tedy pokud jsme zrovna nerozmrazovali vodní trubky nebo nebouchly kamna! Výlet na poštu do Brtníků pěšky s dítětem byl půldenní záležitost, celé bytí tam bylo pomalé… Ten nekomfort byl velmi dobrou školou.

Nyní žijeme s mou rodinou na Kamenné Horce v domě, který jsme si postavili a nevím, zda mi to budete věřit, ale jsem každý den vděčná za to, kde jsem.”

Původní profesí jsi farmaceutka, jak jsi se dostala od léků k bylinkám a aromaterapii?

IK: “To už je ve mně, věděla jsem to už na fakultě, zajímala mě botanika, farmakognozie, biochemie, vztahovost, propojenost oborů, praktikovala jsem jógu, fascinována silou mysli, vlivem psychiky na naši kondici atd… jsem takový „prolínač“, ctím moderní medicínu, nevidím důvod, proč polarizovat. Dělala jsem to i v lékárně a znám lékárníky, kteří mají stejné smýšlení. My lidé jsme obrovskou hádankou a s touto pokorou je dobré přistupovat ke všemu i k možnostem léčby. Aromaterapie je pro mě spojená se setkáním se Zbyňkem Šedivým. Vzal mě na místa ve Francii, do oblasti Les Cevennes, kde se ta láska voňavá do mě obtiskla.”

Jak léčíš sebe a svoje blízké, když vás navštíví nějaká nemoc?

IK: “Všeho s mírou, rozumem a citem. Prevence, vyvážená imunita, radost ze života, spánek, kvalitní jídlo, dobří přátelé, dobré návyky! To jsou opory pro zdraví, to mi nikdo nevymluví 🙂 Zároveň vím, že některé nemoci přicházejí navzdory životnímu stylu, nejlepším úmyslům… i Dalajlámu může chytnout žlučník. Takže léčíme se převážně fytoterapií a homeopatií, sem tam nurofen, když není zbytí. Naštěstí nic jiného většinou nepotřebujeme. Ale v širší rodině máme vážná onemocnění, která se bez chemie a zákroků neobešla.”

Pořádáš také kurzy zpracování bylin. Které bylinky zpracováváš a na co? Jakou máš nejoblíbenější bylinku? Podělíš se s námi o nějaký tvůj bylinkový recept?

IK: “Kurzy Moje domácí lékárnička a Moje domácí kosmetika dělám pro radost. Mám jich již méně než před časem, protože energii dávám jinam, však ale vím, že přijdou jiní, viď, Kačko 🙂 kdo zastoupí. Jsou to základní kurzy, kde učím, jak zpracovávat a uchovávat léčivé rostliny, ukazuji, že není potřeba velkých lánů na to, abychom si rodinu mohli zásobovat sami. Vyrábíme tinktury, sirupy, masti, macerujeme, atd.

V jiných kurzech využívám již hotových extraktů a účinných látek k výrobě kvalitní domácí kosmetiky a dokonce i dekorativní. Vyrobit se dá doma opravdu téměř vše, otázkou zůstává s jakou trvanlivostí. Co učím, to také dělám doma pro svoji potřebu. Nejoblíbenější bylinku nemám, bylo by to nespravedlivé jednu jmenovat, když je jich tolik užitečných a krásných.

A bylinkový recept? Ráda si vyrábím přírodní osvěžující vodu: převařím nejlépe pramenitou vodu a nechám zchladnout na cca 70 stupňů, pak na 200 ml přidám 4 kapky levandulového éterického oleje a zamíchám a přiklopím (nevařím a přiklopím jen kvůli těkavosti oleje), nechám 20 minut stát a pak přefiltruji přes filtrační papír nebo papírový ubrousek do nádobky s rozprašovačem, přidám 20 kapek extraktu z grepových jader – pozor není to éterický olej z kůry citrusů, ale extrakt z jadérek, který slouží jako konzervant. Uchovávám v chladu a používám k osvěžení pleti i celého těla. Maminky mohou používat u miminek pod plenky, na zapaření, ke zchlazení kůže od sluníčka atd 🙂 V horku nevydrží tak dlouho, v zimě se mi do spotřebování nikdy nezkazila.”

Sbíráš a zpracováváš hlavně byliny, které máš na své zahradě. Vyrážíš i na nějaké divoce rostoucí byliny, pokud ano, tak jaké?

IK: “Nevyrážím nijak cíleně, spíše během výletu nebo procházky něco vidím, tak si nasbírám, utrhnu jedlou kytici a mám z toho radost! Když jsme v zahraničí v teplých krajích, sbírám divoce rostoucí rozmarýn, tymián, z Krkonoš jsem si vloni přivezla mateřídoušku, ale není to cílené, spíše náhodný sběr.”

Bylinkové svazky určené k ozdobě a následně k vykuřování, které Irenka vyrábí na kurzu Zpracování bylin

Jsi také lektorkou dětské i dospělácké jógy, co tě k ní přivedlo?

IK: “Jógu praktikuji asi 16 let, nikdy by mě nenapadl vztah, který teď s jógou mám 🙂 Lektorské kurzy jsem si začala dělat asi před 6 lety a postupně jsem začala učit, jednu hodinu týdně. Tehdy téměř nikdo jógu ve Šluknovském výběžku nevedl, sem tam jednotlivec jednu lekci jako koníček. Začalo mě to bavit, dávalo mi to najednou větší smysl než moje původní profese. Bez odvahy a trochy rizika by to ale nešlo. Teď je jóga moje povolání a tady, ve Šluknovském výběžku, to považuji za malý zázrak, o který se s pokorou starám den co den.”

Zabýváš se také aromaterapií, co tě na aromaterapii zaujalo a na co ji nejčastěji používáš?

IK: “Je to pro mě velká síla v malé lahvičce, fascinuje mě její šíře, sleduji kapacity v tomto oboru, mám doma několik knížek ve francouštině i angličtině o aromaterapii na opravdu vysoké vědecké úrovni. To se mi líbí. Od té doby, co jsem poznala přírodní vůně, už nemohu svému tělu dát žádný chemický parfémový koktejl. Používám ji nejčastěji k léčení běžných nemocí z nachlazení, k provonění prostorů nebo do kosmetiky.”

Propojuješ jógu s aromaterapií, co podle tebe aromaterapie do jógy přináší?

IK: “Aromaterapie může podpořit záměr lekce. Na otevřených hodinách to má ale i svá úskalí. Neznalost alergií je asi tou hlavní. Je to pro mě spíše doplňková záležitost, oleje nosím na hodiny, dávám na výběr, většinou nosím všeobecně oblíbené vůně. Podporuji v lidech také pocit, že nemusí olej chtít a mohou odmítnout, výběr dělám podle ročního období, počasí, ranní nebo večerní lekce anebo intuitivně.”

Nedávno jste s tvým mužem otevřeli penzion, využíváš nějak aromaterapii pro vaše hosty?

IK: “Opravili jsme roky opuštěný a nedodělaný dům na krásném místě s jedinečnou atmosférou. Penzionu jsme dali jméno Bohemian Cottage, stojí v krajině Českého Švýcarska a nespadl nám jen tak do klína, ale navazuje na naše aktivity. Manžel se turismu věnuje již od vysoké školy, kde tvořil plán pobytů pro zahraniční studenty a stážisty. Tady v Krásné Lípě jsme pak měli malý apartmán u nás doma, otevřeli jsme půjčovnu sportovních potřeb, jógovou cestu ve Šluknovském výběžku, průvodcování a nyní se to snažíme směřovat pod jednu střechu včetně malého jógového sálu. Byla a stále je to pro nás výzva, dřina, radost, všechno dohromady.

Vnitřní prostory jsou převážně ve dřevě, celé včetně dřevěných podlah napuštěné rostlinným olejem s pomerančovou silicí. Kromě této úpravy vyrábím pro penzion přírodní aromaterapeutickou kosmetiku (jemné mýdlo, šampon a tělový olej), která je pro naše hosty zdarma. Záleží mi na energii v prostoru a věřím, že přitáhne podobně laděné hosty. A prostor musí prostě vonět.”

Irenko, děkuji za rozhovor.

Mgr. Irena Kubicová

Vystudovala farmacii na Univerzitě Karlově, kreativní pedagogiku na DAMU, je lektorkou jógy, pořadatelkou konference Prolínání světů a řady různých kurzů, vyrábí přírodní kosmetiku, provozuje penzion v Českém Švýcarsku a v neposlední řadě je také maminkou dvou malých dětí.

Autorkou článku je Kateřina Hrazdirová, foto: Hanna Kronďáková, Andrea Semerádová.

Meduňka – elixír života a mládí

Meduňku lékařskou latinsky Melissa officinalis najdeme téměř na každé zahrádce.  Mají jí rádi nejen lidé, ale i včely.  Však také „Melissa“ znamená řecky včela. Staří Řekové používali meduňku už před 2000 lety. Podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a meduňka rostoucí u úlu nedovolí včelám úl opustit.

Ve středověku nosily meduňky ženy na krku v amuletech, aby jim přinášela štěstí v lásce. Věřilo se také, že pití meduňkového čaje prodlužuje život. Bosí karmelitáni začali vyrábět z meduňky slavné karmelitské kapky už v 17. století.

S čím nám může meduňka pomoci, jak jí užijeme  v kuchyni i jinde, se dozvíte v následujících řádcích. V článku najdete recept na čaj proti nespavosti, Karmelitské kapky, bylinkové máslo a meduňkové pyré. Všechny dosud publikované příspěvky programu Bylinky našich babiček pěkně přehledně najdete TADY.

Meduňkové lístky se hodí k letnímu osvěžení i ozdobení

Jak meduňka vypadá?

Meduňka je vytrvalá bylina s vejčitými listy s pilovitým okrajem původem ze Středomoří. V zahrádkách je velmi častá, ve volné  přírodě ji však najdeme jen výjimečně. Je vysoká mezi 30 až 80 cm a kvete v červnu až srpnu.  Květy jsou světlé, starorůžové, někdy bílé, nažloutlé i namodralé.  Celá rostlina po rozemnutí příjemně voní po citronech.

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se list nebo nať těsně před rozkvětem v polední době. Naťová droga je nejlepší z mladých vršků rostlin. Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C.

Když meduňku sestřiháte, znovu obrazí, takže čerstvé lístky můžete mít několikrát. Sestřižení se také doporučuje jako prevence různých chorob, které meduňku někdy přepadají.

Co obsahuje nať meduňky?

  • třísloviny
  • hořčiny
  • sliz
  • triterpeny
  • minerální látky
  • organické kyseliny
  • flavonoidy
  • silici s obsahem geraniolu, citronelolu, linalolu a citralu

V přírodě se vyskytuje jen výjimečně, v zahrádkách naopak zcela běžně

Jaké má účinky?

Meduňka působí sedativně na nervovou soustavu i zažívání, pomáhá při nespavosti, mírné úzkosti a lehkých depresivních náladách. Meduňku můžeme využít i při nadýmání, křečových bolestech i škytavce. Je vhodná i v těhotenství a během kojení a také pro děti.

Jak se užívá?

Nejčastěji se meduňka užívá ve formě nálevu, který vytvoříme zalitím jedné polévkové lžíce sušené nati či listu meduňky 250 ml vařící vody. Necháme přikryté vyluhovat 5 minut. Já si tenhle čaj dávám ráda večer, když usnou děti.

Nálev je vhodný i pro děti, zvlášť na zklidnění před spaním, tiší i dětské bolesti bříška a nepříjemné pocity v krku.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Píšeme pro vás: Iveta Klímová – “Míchám čaje tak, aby dobře chutnaly i vypadaly” (rozhovor)

S Ivetou Klímovou jsem se seznámila během studia Institutu aromaterapie v Praze. Je to milá a laskavá bytost, která umí zpracovat všechno možné, co vyroste na její zahradě, a i to, co potká v přírodě. Během studia nás překvapovala různými dobrotami, které vždycky chutnaly báječně. Iveta také sbírá bylinky, míchá bylinkové čaje, vyrábí si domácí koření do polévky a spoustu dalších věcí.

V závěru článku najdete Ivky vychytávku, kterou si můžete vylepšit meruňkovou marmeládu a také recept na bylinkový oplach pro lesklé a pružné vlasy.

Znáš spoustu bylin, máš za sebou několik bylinářských kurzů na Moravě, jak jsi se k bylinkám dostala?

IK: “Provázejí mě tak nějak od dětství. Bydlela jsem od šesti let na venkově, v domě s velkou zahradou kousek od lesa. Chodili jsme často na procházky a vždycky, když jsme našli nějakou rostlinu, kterou jsme neznali, hledala jsem ji potom doma ve starém herbáři. Někdy ve 3. třídě jsem začala sbírat bylinky do školy, tehdy se ještě vykupovaly a náš vesnický pan učitel nás k tomu vedl. Pamatuji si, jak jsem sbírala květ hluchavky a sušila ho na půdě. Potom jsem chodila na gymnázium s přírodovědným zaměřením a k maturitě z biologie jsem musela vytvořit bylinkový herbář. Sbírání, lisování kytek v knížkách a sestavování herbáře mě moc bavilo a zároveň jsem se spoustu věcí naučila.”

Jsi známá tím, že umíš zpracovat skoro všechno co vyroste ve tvém okolí. Máte tuhle tradici v rodině nebo tě k ní dovedl až život sám?

IK: “No, vlastně tak trochu obojí. Souvisí to s tou velkou zahradou. Co vyrostlo nebo jsme vypěstovali, se muselo sklidit a uskladnit na zimu. Byly doby, kdy jsem to z duše nenáviděla. Ale marmelády, zavařeniny, sirupy a třeba nakládaná zelenina se u nás dělaly odedávna. Jedna moje babička byla taková ta pravá prvorepubliková kuchařka, která zastávala už tehdy názor, že jídlo se má vařit doma a ne kupovat hotové. Nedej bože koupit dětem zmrzlinu nebo pribiňáka. „Vždyť máš přeci tvaroh a domácí vajíčka, tak ho můžeš udělat sama“. A já jsem tohle krédo evidentně podědila. I když pribiňák i zmrzlina samozřejmě byly taky. Druhá babička byla modernější, ale třeba bezinkový sirup podle ní dělám dodnes. Hodně jsem se zpracování  všeho začala věnovat po narození děti. Zeleninku na polívky, kompůtky a zavařeniny, čajíčky, šťávičky…”

Co jsi v poslední době zpracovávala? Podělíš se s námi o recept?

IK: “Letos ještě nic moc, zaměstnávají mě momentálně jiné věci. Připravuji novou půdní sušárnu na bylinky a taky můj sen – sklípek ála ten, co měla Babočka ve filmu Cesta z města. Aby bylo kam ukládat dobroty a aby bylo v zimě kam chodit „nakupovat“. Jinak suším samozřejmě bylinky na čajíky i do kosmetiky a teď se chystám na třešně, které začínají pomalu dozrávat. Teď mě napadlo, už jste zkoušeli sušené třešně? Jen rozpůlit, vyndat pecku a usušit v sušičce nebo v troubě tak, aby zůstaly pružné? Je to moc dobré na mlsání místo bonbonů a já je používám i místo rozinek, třeba do štrůdlu. Jen jsou na to vhodnější spíš masitější pozdní třešně, které nemají tolik šťávy, jako ty rané.”

Už několik let pendluješ mezi Moravou a Prahou. Co ti dodává energii zvládat tyhle dlouhé a náročné přesuny?

IK: “No popravdě mám někdy pocit, že už mi ta energie začíná pomalu docházet. Nejsložitější je asi zvládnutí logistiky. Často se mnou totiž cestuje třeba i sušička na ovoce nebo potřeby na zavařování, když o víkendu nestihnu zpracovat to, co sklidím. Ještě že má můj muž pochopení a cinkání sklenic v kufru ho při cestě po D1 hned tak nerozhodí.

Na druhou stranu se snažím pobytu v Praze využít k návštěvě různých přednášek a kurzů, které jsou odtud dostupnější a to je zase ta plusová, dobíjecí energie.”

Máš za sebou zasvěcení do prvního i druhého stupně Reiki, jak to změnilo tvůj život?

IK: “Hodně. Já jsem totiž tvrdě vychovaný materialista a to, že existuje něco „mezi nebem a zemí“, s tím jsem nikdy do styku moc nepřišla, ani jsem to nějak neměla potřebu zkoumat. Zvrat asi nastal na Institutu aromaterapie. Mockrát jsem tam zaslechla větu “kdo pracuje s energíí, ten to zná..” a já jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Teď už to vím a vím, že to opravdu funguje. Začala jsem pohlížet na svět trochu jinýma očima, zjistila jsem co je intuice. Myslím, že jsem se i hodně zklidnila. Zatím Reiki využívám spíš pro sebe, ale to se časem změní.”

Mícháš také vlastní bylinkové čaje, rozdělíš se s námi o nějaký oblíbený recept? Máš nějakou oblíbenou knihu o bylinkách?

IK: “S receptem na čaj je to u mě těžké. Nejraději tvořím intuitivně. Když se pustím do míchání, vyndám všechny sklenice se sušenými bylinkami na stůl, vezmu mou oblíbenou skleněnou mísu a začne alchymie. Smíchám to, co mě v té chvíli napadne tak, aby to dobře chutnalo i vypadalo. Potíž je v tom, že mnohdy si ani nenapíšu, co jsem do něj vlastně dala, takže potom luštím ze zbytků a dělám zpětný rozbor, abych mohla udělat podobný. Něco jiného jsou ale léčivé čaje, tam by se samozřejmě měly složení a poměry bylin dodržovat.

Moje oblíbená bylinková kniha je Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha. Je to vlastně 7 dílů, které jsem za pomoci rodiny a kamarádů posháněla z různých antikvariátů.”

Zakládáte s tvým mužem novou zahradu, jsou nějaká pravidla, která dodržuješ nebo spoléháš na intuici a vlastní zkušenosti?

IK: “Se zahradou začínáme pomalu a zatím se rodí spíš v mé hlavě. Snažím se ji vymyslet tak, aby na ní bylo místo pro bylinky, ovocné stromy a keře, zeleninu, ale aby taky celý rok kvetla. Nechci žádnou pustinu s trávníkem a pár jehličnanů v koutě, jak je teď moderní. Takže tady asi spoléhám na intuici, pravidlo mé vlastní bude asi jen jedno a to, že tam musí být pořád co uzobávat a ochutnávat. To mám totiž moc ráda: ráno vyrazit na průzkum, co je nového a vrátit se už po snídani. Tak zatím vymýšlím, jaké druhy vysadím a kam a na podzim vypukne realizace.”

Byly jsme spolu na kurzu permakultury, co tě z principů permakultury nejvíc oslovilo a co z toho bude na tvé zahradě?

IK: “Určitě tam budou vyvýšené záhony a vééliký kompost. Taky se mi moc líbí společné pěstování rostlin, které se vzájemně podporují. Takže žádný záhon cibule a vedle záhon mrkve. Pěkně se to bude všechno prolínat, taky pro to, aby se nemuselo moc okopávat. Ale vyloženě permakulturní  zahradu se slámovým mulčem z toho udělat nechci.”

V červnu tě čeká první ročník Školy přírodních terapií v Českém Krumlově, na co se nejvíc těšíš?

IK: “Těším se úplně na všechno. Na atmosféru bylinkové zahrady, na stejně založené lidi, na lektory, speciálně na paní doktorku Haldovou, na Krumlov, na týden strávený s naší skvělou mistryní Reiki (poznámka autorky Katky: Blanka Heltová, která mne i Ivetu zasvětila do Reiki se do krumlovské školy chystá také), na všechny nové informace a recepty a nápady.”

Na závěr tě poprosím o nějaký oblíbený recept na cokoliv, co děláš každý rok.

IK: “Tak teď úplně nevím. Takové ty opravdové stálice už na Kouzlu vůní zazněly nebo jsou připraveny do Bylinek našich babiček.

Mám jednu báječnou vychytávku na meruňkovou marmeládu. Recept najdete všude, tak zmíním jen tu vychytávku. Navíc mimo klasický recept přidáme do marmelády karamel. Uděláme to tak, že použijeme polévkovou lžíci másla (na cca 2kg ovoce). Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme 2-3 polévkové lžíce cukru, rozpustíme a umícháme karamel. Jakmile začne houstnout, přidáme očištěné a nakrájené meruňky a ode dna dobře mícháme, jinak karamel ztvrdne. Dál postupujeme podle receptu. Množství karamelu si samozřejmě můžete přizpůsobit vlastní chuti…”

A já si teď vzpomínám, že mám od tebe recept na báječný bylinkový oplach na tmavé vlasy, prosím, poděl se s námi ještě o tenhle recept.

IK: “Oplach dělám pravidelně každý rok a jsem s ním moc spokojená. Vlasy jsou po jeho použití lesklé a pružné. Postup je velmi jednoduchý: zavařovací sklenici naplníme stejným dílem listu ořešáku, přesličky a kopřivy. Zalijeme jablečným octem tak, aby byly všechny byliny ponořené. Já ho dělám do klasické šroubovací zavařovačky. Měsíc a klidně i déle nechám na světle macerovat. Potom přecedím a používám 2 polévkové lžíce na cca 5 litrů vody a tímto roztokem oplachuji vlasy po umytí.”

Děkuji za rozhovor!

Iveta Klímová

Iveta působí v Moravském Berouně. Vystudovala gymnázium s přírodovědným zaměřením, studovala Institut aromaterapie, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie. Její moto je : “Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! ” V programu „Bylinky našich babiček“ seznamuje čtenáře s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Hrazdirová, foto: archiv Ivky Klímové.

Desatero základů domácího vykuřování

Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.

Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pokud narazíte na nějaká vykuřovací úskalí, nebudete si něčím jisti a podobně, zkuste mojí skupina na FB. Nebo přijďte na kurz. O svátečních rituálech spojených nejen s vykuřovadly píšu do celoročního vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno. Pokud vás tedy bude zajímat víc, doporučuju pokračovat tam.

Jen upozorňuji, že vykuřování vytváří závislost zdravou a příjemnou…

Bezpečnost na úvod

Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.

Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.

Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.

Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.

1) Co a jak vykuřovat

Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.

Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…

2) Byliny

Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.

Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…

Buďte se mnou ve spojení i na dálku, čtěte Bylinky našich babiček!

V rámci programu se mě můžete i na cokoliv zeptat, ať už přímo pod články nebo v naší uzavřené členské skupince.

V tomto programu se ode mě dozvíte o vykuřování mnohem více zajímavostí

3) Dřeva

Vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.

TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…

Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?

4) Pryskyřice

Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…

Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.

5) Vykuřovací pícka

Vykuřovací pícka ze staré aromalampy nalezené u popelnic, na mřížce právě červený santal

Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.

6) Kadidelnice

Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.

TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.

7) Uhlíky

Pálení pryskyřic na uhlíku obnáší voňavý dým

Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.

Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.

8) Očista prostor

Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.

Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.

Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!

9) Kde se vykuřovadla berou?

Co si nasbíráte sami, to budete pálit raději, uvidíte

Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.

Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.

10) Frekvence vykuřování

I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková.