Každý den jsem vděčná za to, kde jsem, říká lektorka jógy Irena Kubicová

S Irenkou Kubicovou se potkávám už několik let, je nepřehlédnutelnou osobností šluknovského výběžku. Pořádá tady nejen kurzy jógy, ale řadu dalších akcí, které jsou oblíbené a velmi rychle zaplněné (Den s jógou, jógové kurzy a pobyty, konferenci Prolínání světů). Ve své kuchyni a na zahradě vede také kurzy zpracování bylin, výroby přírodní kosmetiky a věnuje se propojování jógy s aromaterapií. A právě na tahle témata jsme se zaměřily v našem rozhovoru.

A navíc, v článku vás čeká také recept na levandulovou osvěžující vodu 🙂

Žiješ a tvoříš “v krajině svého srdce” – v Českém Švýcarsku, jak jsi se sem dostala a odkud?

IK: “Žiji tu 12 let, je to tak trochu „před chvílí“ co jsme měli s mým mužem chuť odejít z Prahy někam pryč… Líbilo se nám tu, v nádherné krajině nevyšlapaných cest, kde voní skály, mechy jsou tak zelené, že si musíte promnout oči, zda vidíte dobře, voda je ledová a vzduch v pohybu. Hluboko ve skalách mám pocit, že jsem sama a vše zároveň…

Čtyři roky jsme pak bydleli na samotě v lese, nešlo o žádnou malebnou hájovnu, ale celkem vybydlený okál. Hodně mě to naučilo, hlavně trpělivosti. To místo se svou nedokonalostí a vlastně i ošklivostí uprostřed nádherného lesa na hranici národního parku. To místo jsem přijala, žilo se nám tam krásně, tedy pokud jsme zrovna nerozmrazovali vodní trubky nebo nebouchly kamna! Výlet na poštu do Brtníků pěšky s dítětem byl půldenní záležitost, celé bytí tam bylo pomalé… Ten nekomfort byl velmi dobrou školou.

Nyní žijeme s mou rodinou na Kamenné Horce v domě, který jsme si postavili a nevím, zda mi to budete věřit, ale jsem každý den vděčná za to, kde jsem.”

Původní profesí jsi farmaceutka, jak jsi se dostala od léků k bylinkám a aromaterapii?

IK: “To už je ve mně, věděla jsem to už na fakultě, zajímala mě botanika, farmakognozie, biochemie, vztahovost, propojenost oborů, praktikovala jsem jógu, fascinována silou mysli, vlivem psychiky na naši kondici atd… jsem takový „prolínač“, ctím moderní medicínu, nevidím důvod, proč polarizovat. Dělala jsem to i v lékárně a znám lékárníky, kteří mají stejné smýšlení. My lidé jsme obrovskou hádankou a s touto pokorou je dobré přistupovat ke všemu i k možnostem léčby. Aromaterapie je pro mě spojená se setkáním se Zbyňkem Šedivým. Vzal mě na místa ve Francii, do oblasti Les Cevennes, kde se ta láska voňavá do mě obtiskla.”

Jak léčíš sebe a svoje blízké, když vás navštíví nějaká nemoc?

IK: “Všeho s mírou, rozumem a citem. Prevence, vyvážená imunita, radost ze života, spánek, kvalitní jídlo, dobří přátelé, dobré návyky! To jsou opory pro zdraví, to mi nikdo nevymluví 🙂 Zároveň vím, že některé nemoci přicházejí navzdory životnímu stylu, nejlepším úmyslům… i Dalajlámu může chytnout žlučník. Takže léčíme se převážně fytoterapií a homeopatií, sem tam nurofen, když není zbytí. Naštěstí nic jiného většinou nepotřebujeme. Ale v širší rodině máme vážná onemocnění, která se bez chemie a zákroků neobešla.”

Pořádáš také kurzy zpracování bylin. Které bylinky zpracováváš a na co? Jakou máš nejoblíbenější bylinku? Podělíš se s námi o nějaký tvůj bylinkový recept?

IK: “Kurzy Moje domácí lékárnička a Moje domácí kosmetika dělám pro radost. Mám jich již méně než před časem, protože energii dávám jinam, však ale vím, že přijdou jiní, viď, Kačko 🙂 kdo zastoupí. Jsou to základní kurzy, kde učím, jak zpracovávat a uchovávat léčivé rostliny, ukazuji, že není potřeba velkých lánů na to, abychom si rodinu mohli zásobovat sami. Vyrábíme tinktury, sirupy, masti, macerujeme, atd.

V jiných kurzech využívám již hotových extraktů a účinných látek k výrobě kvalitní domácí kosmetiky a dokonce i dekorativní. Vyrobit se dá doma opravdu téměř vše, otázkou zůstává s jakou trvanlivostí. Co učím, to také dělám doma pro svoji potřebu. Nejoblíbenější bylinku nemám, bylo by to nespravedlivé jednu jmenovat, když je jich tolik užitečných a krásných.

A bylinkový recept? Ráda si vyrábím přírodní osvěžující vodu: převařím nejlépe pramenitou vodu a nechám zchladnout na cca 70 stupňů, pak na 200 ml přidám 4 kapky levandulového éterického oleje a zamíchám a přiklopím (nevařím a přiklopím jen kvůli těkavosti oleje), nechám 20 minut stát a pak přefiltruji přes filtrační papír nebo papírový ubrousek do nádobky s rozprašovačem, přidám 20 kapek extraktu z grepových jader – pozor není to éterický olej z kůry citrusů, ale extrakt z jadérek, který slouží jako konzervant. Uchovávám v chladu a používám k osvěžení pleti i celého těla. Maminky mohou používat u miminek pod plenky, na zapaření, ke zchlazení kůže od sluníčka atd 🙂 V horku nevydrží tak dlouho, v zimě se mi do spotřebování nikdy nezkazila.”

Sbíráš a zpracováváš hlavně byliny, které máš na své zahradě. Vyrážíš i na nějaké divoce rostoucí byliny, pokud ano, tak jaké?

IK: “Nevyrážím nijak cíleně, spíše během výletu nebo procházky něco vidím, tak si nasbírám, utrhnu jedlou kytici a mám z toho radost! Když jsme v zahraničí v teplých krajích, sbírám divoce rostoucí rozmarýn, tymián, z Krkonoš jsem si vloni přivezla mateřídoušku, ale není to cílené, spíše náhodný sběr.”

Bylinkové svazky určené k ozdobě a následně k vykuřování, které Irenka vyrábí na kurzu Zpracování bylin

Jsi také lektorkou dětské i dospělácké jógy, co tě k ní přivedlo?

IK: “Jógu praktikuji asi 16 let, nikdy by mě nenapadl vztah, který teď s jógou mám 🙂 Lektorské kurzy jsem si začala dělat asi před 6 lety a postupně jsem začala učit, jednu hodinu týdně. Tehdy téměř nikdo jógu ve Šluknovském výběžku nevedl, sem tam jednotlivec jednu lekci jako koníček. Začalo mě to bavit, dávalo mi to najednou větší smysl než moje původní profese. Bez odvahy a trochy rizika by to ale nešlo. Teď je jóga moje povolání a tady, ve Šluknovském výběžku, to považuji za malý zázrak, o který se s pokorou starám den co den.”

Zabýváš se také aromaterapií, co tě na aromaterapii zaujalo a na co ji nejčastěji používáš?

IK: “Je to pro mě velká síla v malé lahvičce, fascinuje mě její šíře, sleduji kapacity v tomto oboru, mám doma několik knížek ve francouštině i angličtině o aromaterapii na opravdu vysoké vědecké úrovni. To se mi líbí. Od té doby, co jsem poznala přírodní vůně, už nemohu svému tělu dát žádný chemický parfémový koktejl. Používám ji nejčastěji k léčení běžných nemocí z nachlazení, k provonění prostorů nebo do kosmetiky.”

Propojuješ jógu s aromaterapií, co podle tebe aromaterapie do jógy přináší?

IK: “Aromaterapie může podpořit záměr lekce. Na otevřených hodinách to má ale i svá úskalí. Neznalost alergií je asi tou hlavní. Je to pro mě spíše doplňková záležitost, oleje nosím na hodiny, dávám na výběr, většinou nosím všeobecně oblíbené vůně. Podporuji v lidech také pocit, že nemusí olej chtít a mohou odmítnout, výběr dělám podle ročního období, počasí, ranní nebo večerní lekce anebo intuitivně.”

Nedávno jste s tvým mužem otevřeli penzion, využíváš nějak aromaterapii pro vaše hosty?

IK: “Opravili jsme roky opuštěný a nedodělaný dům na krásném místě s jedinečnou atmosférou. Penzionu jsme dali jméno Bohemian Cottage, stojí v krajině Českého Švýcarska a nespadl nám jen tak do klína, ale navazuje na naše aktivity. Manžel se turismu věnuje již od vysoké školy, kde tvořil plán pobytů pro zahraniční studenty a stážisty. Tady v Krásné Lípě jsme pak měli malý apartmán u nás doma, otevřeli jsme půjčovnu sportovních potřeb, jógovou cestu ve Šluknovském výběžku, průvodcování a nyní se to snažíme směřovat pod jednu střechu včetně malého jógového sálu. Byla a stále je to pro nás výzva, dřina, radost, všechno dohromady.

Vnitřní prostory jsou převážně ve dřevě, celé včetně dřevěných podlah napuštěné rostlinným olejem s pomerančovou silicí. Kromě této úpravy vyrábím pro penzion přírodní aromaterapeutickou kosmetiku (jemné mýdlo, šampon a tělový olej), která je pro naše hosty zdarma. Záleží mi na energii v prostoru a věřím, že přitáhne podobně laděné hosty. A prostor musí prostě vonět.”

Irenko, děkuji za rozhovor.

Mgr. Irena Kubicová

Vystudovala farmacii na Univerzitě Karlově, kreativní pedagogiku na DAMU, je lektorkou jógy, pořadatelkou konference Prolínání světů a řady různých kurzů, vyrábí přírodní kosmetiku, provozuje penzion v Českém Švýcarsku a v neposlední řadě je také maminkou dvou malých dětí.

Autorkou článku je Kateřina Hrazdirová, foto: Hanna Kronďáková, Andrea Semerádová.

Meduňka – elixír života a mládí

Meduňku lékařskou latinsky Melissa officinalis najdeme téměř na každé zahrádce.  Mají jí rádi nejen lidé, ale i včely.  Však také „Melissa“ znamená řecky včela. Staří Řekové používali meduňku už před 2000 lety. Podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a meduňka rostoucí u úlu nedovolí včelám úl opustit.

Ve středověku nosily meduňky ženy na krku v amuletech, aby jim přinášela štěstí v lásce. Věřilo se také, že pití meduňkového čaje prodlužuje život. Bosí karmelitáni začali vyrábět z meduňky slavné karmelitské kapky už v 17. století.

S čím nám může meduňka pomoci, jak jí užijeme  v kuchyni i jinde, se dozvíte v následujících řádcích. V článku najdete recept na čaj proti nespavosti, Karmelitské kapky, bylinkové máslo a meduňkové pyré. A za měsíc k vám ode mne připluje článek o měsíčku… Všechny dosud publikované příspěvky programu Bylinky našich babiček pěkně přehledně najdete TADY.

Meduňkové lístky se hodí k letnímu osvěžení i ozdobení

Jak meduňka vypadá?

Meduňka je vytrvalá bylina s vejčitými listy s pilovitým okrajem původem ze Středomoří. V zahrádkách je velmi častá, ve volné  přírodě ji však najdeme jen výjimečně. Je vysoká mezi 30 až 80 cm a kvete v červnu až srpnu.  Květy jsou světlé, starorůžové, někdy bílé, nažloutlé i namodralé.  Celá rostlina po rozemnutí příjemně voní po citronech.

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se list nebo nať těsně před rozkvětem v polední době. Naťová droga je nejlepší z mladých vršků rostlin. Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C.

Když meduňku sestřiháte, znovu obrazí, takže čerstvé lístky můžete mít několikrát. Sestřižení se také doporučuje jako prevence různých chorob, které meduňku někdy přepadají.

Co obsahuje nať meduňky?

  • třísloviny
  • hořčiny
  • sliz
  • triterpeny
  • minerální látky
  • organické kyseliny
  • flavonoidy
  • silici s obsahem geraniolu, citronelolu, linalolu a citralu
V přírodě se vyskytuje jen výjimečně, v zahrádkách naopak zcela běžně

Jaké má účinky?

Meduňka působí sedativně na nervovou soustavu i zažívání, pomáhá při nespavosti, mírné úzkosti a lehkých depresivních náladách. Meduňku můžeme využít i při nadýmání, křečových bolestech i škytavce. Je vhodná i v těhotenství a během kojení a také pro děti.

Jak se užívá?

Nejčastěji se meduňka užívá ve formě nálevu, který vytvoříme zalitím jedné polévkové lžíce sušené nati či listu meduňky 250 ml vařící vody. Necháme přikryté vyluhovat 5 minut. Já si tenhle čaj dávám ráda večer, když usnou děti.

Nálev je vhodný i pro děti, zvlášť na zklidnění před spaním, tiší i dětské bolesti bříška a nepříjemné pocity v krku.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Píšeme pro vás: Iveta Klímová – “Míchám čaje tak, aby dobře chutnaly i vypadaly” (rozhovor)

S Ivetou Klímovou jsem se seznámila během studia Institutu aromaterapie v Praze. Je to milá a laskavá bytost, která umí zpracovat všechno možné, co vyroste na její zahradě, a i to, co potká v přírodě. Během studia nás překvapovala různými dobrotami, které vždycky chutnaly báječně. Iveta také sbírá bylinky, míchá bylinkové čaje, vyrábí si domácí koření do polévky a spoustu dalších věcí.

V závěru článku najdete Ivky vychytávku, kterou si můžete vylepšit meruňkovou marmeládu a také recept na bylinkový oplach pro lesklé a pružné vlasy.

Znáš spoustu bylin, máš za sebou několik bylinářských kurzů na Moravě, jak jsi se k bylinkám dostala?

IK: “Provázejí mě tak nějak od dětství. Bydlela jsem od šesti let na venkově, v domě s velkou zahradou kousek od lesa. Chodili jsme často na procházky a vždycky, když jsme našli nějakou rostlinu, kterou jsme neznali, hledala jsem ji potom doma ve starém herbáři. Někdy ve 3. třídě jsem začala sbírat bylinky do školy, tehdy se ještě vykupovaly a náš vesnický pan učitel nás k tomu vedl. Pamatuji si, jak jsem sbírala květ hluchavky a sušila ho na půdě. Potom jsem chodila na gymnázium s přírodovědným zaměřením a k maturitě z biologie jsem musela vytvořit bylinkový herbář. Sbírání, lisování kytek v knížkách a sestavování herbáře mě moc bavilo a zároveň jsem se spoustu věcí naučila.”

Jsi známá tím, že umíš zpracovat skoro všechno co vyroste ve tvém okolí. Máte tuhle tradici v rodině nebo tě k ní dovedl až život sám?

IK: “No, vlastně tak trochu obojí. Souvisí to s tou velkou zahradou. Co vyrostlo nebo jsme vypěstovali, se muselo sklidit a uskladnit na zimu. Byly doby, kdy jsem to z duše nenáviděla. Ale marmelády, zavařeniny, sirupy a třeba nakládaná zelenina se u nás dělaly odedávna. Jedna moje babička byla taková ta pravá prvorepubliková kuchařka, která zastávala už tehdy názor, že jídlo se má vařit doma a ne kupovat hotové. Nedej bože koupit dětem zmrzlinu nebo pribiňáka. „Vždyť máš přeci tvaroh a domácí vajíčka, tak ho můžeš udělat sama“. A já jsem tohle krédo evidentně podědila. I když pribiňák i zmrzlina samozřejmě byly taky. Druhá babička byla modernější, ale třeba bezinkový sirup podle ní dělám dodnes. Hodně jsem se zpracování  všeho začala věnovat po narození děti. Zeleninku na polívky, kompůtky a zavařeniny, čajíčky, šťávičky…”

Co jsi v poslední době zpracovávala? Podělíš se s námi o recept?

IK: “Letos ještě nic moc, zaměstnávají mě momentálně jiné věci. Připravuji novou půdní sušárnu na bylinky a taky můj sen – sklípek ála ten, co měla Babočka ve filmu Cesta z města. Aby bylo kam ukládat dobroty a aby bylo v zimě kam chodit „nakupovat“. Jinak suším samozřejmě bylinky na čajíky i do kosmetiky a teď se chystám na třešně, které začínají pomalu dozrávat. Teď mě napadlo, už jste zkoušeli sušené třešně? Jen rozpůlit, vyndat pecku a usušit v sušičce nebo v troubě tak, aby zůstaly pružné? Je to moc dobré na mlsání místo bonbonů a já je používám i místo rozinek, třeba do štrůdlu. Jen jsou na to vhodnější spíš masitější pozdní třešně, které nemají tolik šťávy, jako ty rané.”

Už několik let pendluješ mezi Moravou a Prahou. Co ti dodává energii zvládat tyhle dlouhé a náročné přesuny?

IK: “No popravdě mám někdy pocit, že už mi ta energie začíná pomalu docházet. Nejsložitější je asi zvládnutí logistiky. Často se mnou totiž cestuje třeba i sušička na ovoce nebo potřeby na zavařování, když o víkendu nestihnu zpracovat to, co sklidím. Ještě že má můj muž pochopení a cinkání sklenic v kufru ho při cestě po D1 hned tak nerozhodí.

Na druhou stranu se snažím pobytu v Praze využít k návštěvě různých přednášek a kurzů, které jsou odtud dostupnější a to je zase ta plusová, dobíjecí energie.”

Máš za sebou zasvěcení do prvního i druhého stupně Reiki, jak to změnilo tvůj život?

IK: “Hodně. Já jsem totiž tvrdě vychovaný materialista a to, že existuje něco „mezi nebem a zemí“, s tím jsem nikdy do styku moc nepřišla, ani jsem to nějak neměla potřebu zkoumat. Zvrat asi nastal na Institutu aromaterapie. Mockrát jsem tam zaslechla větu “kdo pracuje s energíí, ten to zná..” a já jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Teď už to vím a vím, že to opravdu funguje. Začala jsem pohlížet na svět trochu jinýma očima, zjistila jsem co je intuice. Myslím, že jsem se i hodně zklidnila. Zatím Reiki využívám spíš pro sebe, ale to se časem změní.”

Mícháš také vlastní bylinkové čaje, rozdělíš se s námi o nějaký oblíbený recept? Máš nějakou oblíbenou knihu o bylinkách?

IK: “S receptem na čaj je to u mě těžké. Nejraději tvořím intuitivně. Když se pustím do míchání, vyndám všechny sklenice se sušenými bylinkami na stůl, vezmu mou oblíbenou skleněnou mísu a začne alchymie. Smíchám to, co mě v té chvíli napadne tak, aby to dobře chutnalo i vypadalo. Potíž je v tom, že mnohdy si ani nenapíšu, co jsem do něj vlastně dala, takže potom luštím ze zbytků a dělám zpětný rozbor, abych mohla udělat podobný. Něco jiného jsou ale léčivé čaje, tam by se samozřejmě měly složení a poměry bylin dodržovat.

Moje oblíbená bylinková kniha je Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha. Je to vlastně 7 dílů, které jsem za pomoci rodiny a kamarádů posháněla z různých antikvariátů.”

Zakládáte s tvým mužem novou zahradu, jsou nějaká pravidla, která dodržuješ nebo spoléháš na intuici a vlastní zkušenosti?

IK: “Se zahradou začínáme pomalu a zatím se rodí spíš v mé hlavě. Snažím se ji vymyslet tak, aby na ní bylo místo pro bylinky, ovocné stromy a keře, zeleninu, ale aby taky celý rok kvetla. Nechci žádnou pustinu s trávníkem a pár jehličnanů v koutě, jak je teď moderní. Takže tady asi spoléhám na intuici, pravidlo mé vlastní bude asi jen jedno a to, že tam musí být pořád co uzobávat a ochutnávat. To mám totiž moc ráda: ráno vyrazit na průzkum, co je nového a vrátit se už po snídani. Tak zatím vymýšlím, jaké druhy vysadím a kam a na podzim vypukne realizace.”

Byly jsme spolu na kurzu permakultury, co tě z principů permakultury nejvíc oslovilo a co z toho bude na tvé zahradě?

IK: “Určitě tam budou vyvýšené záhony a vééliký kompost. Taky se mi moc líbí společné pěstování rostlin, které se vzájemně podporují. Takže žádný záhon cibule a vedle záhon mrkve. Pěkně se to bude všechno prolínat, taky pro to, aby se nemuselo moc okopávat. Ale vyloženě permakulturní  zahradu se slámovým mulčem z toho udělat nechci.”

V červnu tě čeká první ročník Školy přírodních terapií v Českém Krumlově, na co se nejvíc těšíš?

IK: “Těším se úplně na všechno. Na atmosféru bylinkové zahrady, na stejně založené lidi, na lektory, speciálně na paní doktorku Haldovou, na Krumlov, na týden strávený s naší skvělou mistryní Reiki (poznámka autorky Katky: Blanka Heltová, která mne i Ivetu zasvětila do Reiki se do krumlovské školy chystá také), na všechny nové informace a recepty a nápady.”

Na závěr tě poprosím o nějaký oblíbený recept na cokoliv, co děláš každý rok.

IK: “Tak teď úplně nevím. Takové ty opravdové stálice už na Kouzlu vůní zazněly nebo jsou připraveny do Bylinek našich babiček.

Mám jednu báječnou vychytávku na meruňkovou marmeládu. Recept najdete všude, tak zmíním jen tu vychytávku. Navíc mimo klasický recept přidáme do marmelády karamel. Uděláme to tak, že použijeme polévkovou lžíci másla (na cca 2kg ovoce). Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme 2-3 polévkové lžíce cukru, rozpustíme a umícháme karamel. Jakmile začne houstnout, přidáme očištěné a nakrájené meruňky a ode dna dobře mícháme, jinak karamel ztvrdne. Dál postupujeme podle receptu. Množství karamelu si samozřejmě můžete přizpůsobit vlastní chuti…”

A já si teď vzpomínám, že mám od tebe recept na báječný bylinkový oplach na tmavé vlasy, prosím, poděl se s námi ještě o tenhle recept.

IK: “Oplach dělám pravidelně každý rok a jsem s ním moc spokojená. Vlasy jsou po jeho použití lesklé a pružné. Postup je velmi jednoduchý: zavařovací sklenici naplníme stejným dílem listu ořešáku, přesličky a kopřivy. Zalijeme jablečným octem tak, aby byly všechny byliny ponořené. Já ho dělám do klasické šroubovací zavařovačky. Měsíc a klidně i déle nechám na světle macerovat. Potom přecedím a používám 2 polévkové lžíce na cca 5 litrů vody a tímto roztokem oplachuji vlasy po umytí.”

Děkuji za rozhovor!

Iveta Klímová

Iveta působí v Moravském Berouně. Vystudovala gymnázium s přírodovědným zaměřením, studovala Institut aromaterapie, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie. Její moto je : “Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! ” V programu „Bylinky našich babiček“ seznamuje čtenáře s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Hrazdirová, foto: archiv Ivky Klímové.

Desatero základů domácího vykuřování

Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.

Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pokud narazíte na nějaká vykuřovací úskalí, nebudete si něčím jisti a podobně, zkuste mojí skupina na FB. Nebo přijďte na kurz. O svátečních rituálech spojených nejen s vykuřovadly píšu do celoročního vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno. Pokud vás tedy bude zajímat víc, doporučuju pokračovat tam.

Jen upozorňuji, že vykuřování vytváří závislost zdravou a příjemnou…

Bezpečnost na úvod

Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.

Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.

Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.

Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.

1) Co a jak vykuřovat

Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.

Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…

2) Byliny

Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.

Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…

Buďte se mnou ve spojení i na dálku, čtěte Bylinky našich babiček!

V rámci programu se mě můžete i na cokoliv zeptat, ať už přímo pod články nebo v naší uzavřené členské skupince.

V tomto programu se ode mě dozvíte o vykuřování mnohem více zajímavostí

3) Dřeva

Vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.

TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…

Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?

4) Pryskyřice

Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…

Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.

5) Vykuřovací pícka

Vykuřovací pícka ze staré aromalampy nalezené u popelnic, na mřížce právě červený santal

Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.

6) Kadidelnice

Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.

TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.

7) Uhlíky

Pálení pryskyřic na uhlíku obnáší voňavý dým

Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.

Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.

8) Očista prostor

Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.

Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.

Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!

9) Kde se vykuřovadla berou?

Co si nasbíráte sami, to budete pálit raději, uvidíte

Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.

Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.

10) Frekvence vykuřování

I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková.

Recenze: Knihu Květiny časného jara s sebou vezměte na výlet

Pojďte se se mnou začíst do knihy pana Vojtěcha Zavadila: „Květiny časného jara – pro celou rodinu na výlety i na doma“. Kniha pojednává, jak napovídá její název, o květinách, které můžete potkat na jarních vycházkách v naší přírodě. Obsahuje květiny známé, málo známé i vzácné. Je přehledná, stručná a jsou v ní velmi krásné fotografie. Když ji přibalíte do vašeho batohu na jarní výlet či procházku, určitě nebudete litovat.

Součástí knihy je také pexeso, které si můžete zahrát před výletem či po návratu domů. V následujícím článku vám knihu podrobně představím a podělím se s vámi o svůj názor na ní.

Otevírám knihu…

Kniha vám udělá radost na jaře, bude vaším věrným společníkem

Knížka ve formátu A5 je příjemně tenká a v batohu vám nezabere moc místa a ani nepřidá na váze. Jen pro zajímavost – váží 155 g včetně pexesa, které lze jednoduše vyjmout, čímž se váha knihy ještě sníží – na pouhých 98 g.

Knihu vydalo Nakladatelství Kořeny ve spolupráci s Herbářem Wendys, který já často na internetu používám, když hledám nějakou méně známou rostlinku.

Autor knihy Mgr. Vojtěch Zavadil je botanik. Botaniku vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem mimochodem studovala i já. Pracoval jako kurátor Botanické zahrady v Teplicích, nyní žije na Broumovsku a věnuje se české květeně a pěstování okrasných dřevin. Zájem o tropickou přírodu přivedl pana Zavadila až na expedici do Venezuelské Guayany a na několik dalších cest do asijských tropických pralesů.

Co v knize najdete?

Jak je obvyklé, kniha začíná krátkým úvodem. V tomto úvodu se ale dozvíte, proč mají rostliny časného jara velké a nápadné květy, jaký je jejich životní cyklus, že je řada z nich jedovatých a proč, jak jsou opylovány a jak se šíří jejich semena. Pokud si knihu pořídíte, úvod určitě nepřeskakujte. Byla by to škoda!

Velmi chválím zpracování jednotlivých bylin!

Ale teď už k obsahu a bylinám: každé rostlině je věnována jedna stránka formátu A5, je uveden český, slovenský i latinský název, na pravé straně listu je pěkně graficky znázorněna doba květu a uvedena stručná charakteristika rostliny včetně stupně ohrožení. Každá stránka obsahuje také několik velmi zdařilých fotografií nejen květů, ale i celé rostliny a krátký text, ze kterého se dozvíte, kde v ČR lze rostlinu najít, jaká lokalita je pro ni nejpříznivější a různé zajímavosti. Chybí popis vzhledu rostliny, což ale nepovažuji za nedostatek, protože většina lidí si stejně pod botanickým popisem rostliny typu: “lodyha je jednoduchá, přímá, listy střídavé, dolní krátce řapíkaté, ostatní objímavé”, nic nepředstaví.

Malé mínus – schovaný seznam bylin

Seznam rostlin, které v knize najdete, je bohužel trochu zastrčený na vnitřní straně zadní obálky a není moc graficky zvýrazněný, ale dá se při troše snahy najít. Na to jak je kniha útlá, obsahuje poměrně dost rostlin, konkrétně 48.

Konkrétně v knize najdete

  • obecně známé rostliny jako je bledule, sněženka, sedmikráska, prvosenka, violka, podběl a sasanka
  • rostliny méně známé např. jaterník, kokoška pastuší tobolka, hluchavka nachová, orsej jarní, plicník tmavý, česnek medvědí, osívka jarní
  • rostliny velmi vzácné jako kandík psí zub, áron plamatý, šafrán bělokvětý, vstavač bledý a hlaváček jarní
  • rostliny, které známe ze zahrádek našich babiček, ale bohužel ne z volné přírody. Mezi ně patří kosatec, čemeřice, modřenec, koniklec a ladoňka

Zajímá vás, co mě zaujalo nejvíce?

Tahle bylinka spolu s zapalicí mě potěšily nejvíce, vůbec jsem je neznala

Mne z celé knihy nejvíc zaujaly dvě rostliny, které jsem vůbec neznala: krásný zelenožlutě kvetoucí Hvězdnatec zubatý a Zapalice žluťuchovitá, která na první pohled vypadá jako sasanka.

Hvězdnatec zubatý se vyskytuje pouze na střední a východní Moravě, asi proto jsem ho nikdy přírodě neviděla. Jako první se na jaře objevují jeho žlutozelené květy a to v listnatých lesích a hájích. Později mu vyrůstají laločnaté listy a květenství se mění v zelené plodenství.

Zapalice žluťuchovitá vypadá na první pohled jako sasanka. Její lodyha se ale vytahuje více do výšky a rozvíjí se na ní větší počet květů. Sasanka má květ vždy jen jeden. Odlišuje se také typem plodů – zapalice má měchýřky kdežto sasanka má souplodí nažek.

A malý bonus nejen pro děti – pexeso s bylinkami

Pexeso využijete v praxi – můžete si hrát anebo zkoušet najíb bylinky podle obrázku!

Jak už jsem zmínila v úvodu, ve středu knihy je pexeso, které považuji za velmi povedené. Na kartičkách, které musíte z knihy vyjmout a rozstříhat, jsou krásné fotografie květů rostlin a je určitě radost takové pexeso s dětmi hrát. Moji synové bohužel nejsou žádnými velkými milovníky přírody, ale i jim se pexeso líbí. Starší, skoro třináctiletý syn si se mnou docela ochotně zahrál a mě se povedlo dvakrát za sebou zvítězit, což se mi obvykle nestává. Syn to komentoval se slovy, že „maminka má kytky tak ráda, že díky tomu dokáže v tomhle pexesu zvítězit“. Pro něj bylo prý těžké rozlišovat tolik květin, z nichž mnoho navíc kvete žlutě.

Cena knihy

Cena knihy je velmi příznivá, seženete ji za 98 Kč! Knihu si můžete pořídit zde.

  • ZAVADIL, Vojtěch. Květiny časného jara: pro celou rodinu na výlety i na doma. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-3-6.

 

 

 

 

 

 

Autorkou článku je Kateřina Hrazdirová. Foto: Vydavatelství Kořeny.

Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny.

Bylinky našich babiček? Voňavý průvodce světem léčivých rostlin od prvosenky po jmelí

Náš nový vzdělávací program je ještě čerstvý a křehký jako zrovna vyrašené lístečky. Poslaly jsme do světa coby návnadu 6 článků ZDARMA. Takovou ukázku, v jakém duchu se průvodce celý rok ponese. Příspěvky propojují využití tradičních léčivých rostlin známých i zapomenutých, éterických olejů v aromaterapii a vykuřovadel v lidových rituálech spojných s rostlinami. Projdeme postupně celý rok od jara do zimy.

Bylinky našich babiček jsou prostě něco navíc, něco nad rámec Kouzla vůní, jak ho doteď znáte. Ovšem program je velmi podobně naladěn a nasměřován. Živě, prakticky, osobně, tak abychom nezklamaly, ale naopak rozvinuly náš koncept dále, hlouběji, blíže do vašeho života s rostlinami a vůněmi… 

Už teď se vám to líbí? Nic dalšího nepotřebujete vědět a chcete si program rovnou OBJEDNAT? No tak ŠUP na to…

Svezte se s námi na voňavé vlně

A tady teď chceme vyslat zprávu, proč by se vám měl VYPLATIT. Ano, program Bylinky našich babiček je PLACENÝ. Cena je solidní, hodně jsem nad ní dumaly. A rozhodně má být dostupná a přijatelná. Ale stejně, než za něco zaplatíte, potřebujete vědět BENEFITY. Tak nad těmi jsme též dost přemýšlely.

Tady to od nás máte černé na bílém. Nahodily jsme vaše pravděpodobné otázky a hned na ně odpovídáme! A prokládáme hodnocením našich dosavadních čtenářek. Ať víte, že se máme o co opřít, že jsme za ty 2 roky života časopisu obohatily a ovoněly životy mnoha lidem.

A jedeme dál, chceme pokračovat! Budeme rády, pojedete-li v tom s námi! Vše o programu.

“Opravdu kvalitní. Fundované články bez vady a patosu, žádné moderní šarlatánství, líbí se mi akcent na tradice a to, že se zabýváte českými bylinkami a recepturami, ještě více bych využila poznatků a mouder našich babiček a předků. Velice oceňuji bylinnou mytologii, historii a přesah k etnografickému stylu, který by bylo fajn dále rozvíjet. Snad jen říci, vydržet, a jen tak dál!” Eva Čermáková – čtenářka Kouzla vůní

Proč bych si zrovna já měla / měl TOHLE zaplatit?

Pokud nás čtete, určitě vás zajímají bylinky a vůně. Jsou informace, co na nás skáčou samy. Pak ty, co z nějakého důvodu potřebujeme a musíme si je najít. Někdy to docela trvá. Dnes na to máme internet a spoustu dalších zdrojů. Pořád jsou ale věci, jaké se jen těžko hledají a taky takové, jaké prostě už nenajdete. Zůstaly totiž kdesi zapomenuté. A pak takové, na něž se přichází praxí a zkušenostmi.

No a to je právě TO! TO, co chceme v programu zveřejňovat! Hezky srozumitelně, zajímavě a pohromadě.

“Dřív když jsem hledala nějaký článek o aromaterapii, musela jsem prohledávat zdlouhavě internet, než jsem našla to, co jsem potřebovala. U vás mám vše, co potřebuji na jednom místě a to je perfektní. Jste suproví, zůstaňte takoví, jací jste. Martina Dvořáková – čtenářka Kouzla vůní

Co tedy bude program obsahovat?

Myslíme si, že je důležité předávat dál jak moudrost našich předků, tak i vlastní ověřené zkušenosti. Chceme sdílet i rodinné, zapomenuté či jiné méně známé recepty na doma i na ven.

Máme ověřeno, že používání bylin, které pochází z naší oblasti, nám zlepšuje zdraví. Proto se zaměřujeme hlavně na domácí, běžné a tradiční rostliny. Dostanete naservírované nejen konkrétní recepty, ale fakta, rady a lidové zvyky a hromadu zkušeností z praxe včetně tipů a příběhů, co a jak zafungovalo.

Víme, že přiblížení se přirozenému koloběhu přírody přináší větší spokojenost do života. To platí, ať máte statek, chalupu, zahrádku nebo jen truhlík za oknem uprostřed města. Zabořit občas ruce do hlíny, pokochat se voňavými bylinkami, pomoct blízkým se nějakým neduhem, to všechno je velmi prospěšné. V programu najdete spoustu inspirace právě k takovým radostem.

Podrobný plán článků na aktuální období.

“Díky aromaterapii se dostávám ze všedního dne do nevšedního. Ráda čtu vaše články, protože se při čtení uvolním a uklidním a cítím, že se dá mnohé zvládnout. Děkuji vám!” Martina Meisl – čtenářka Kouzla vůní

Jenom články? Asi bych chtěla něco NAVÍC

No tak to jsme předpokládaly. Žijeme v interaktivní době. Články jsou fajn, ale… Chce to něco přidat.

Takže v rámci celoročního programu Bylinky našich babiček od nás dostanete:

  • 6 originálních tématických článků (nebo videí) měsíčně jako průvodce bylinkovým rokem ve speciální sekci Kouzla vůní, celkem tedy 72 příspěvků z oblasti bylinek a jejich použití, aromaterapie a éterických olejů, vykuřovadel a svátečních rituálů spojených s rostlinami.
  • Podporu v rámci facebookové skupiny s cvičeníčky k tématům a možností komunikovat s autorkami článků k daným tématům.
  • Společné mini školeníčko s redaktorkami v rámci 2 webinářů ročně (v červnu a v prosinci).

Zajímá vás, kdo program připravuje? Redaktorky / autorky programu a jejich sekce v rámci Bylinek našich babiček se představují ZDE.

“Dobrý den, mám Vás ráda a vždycky najdu něco pro mě zajímavého, ráda se potěším alespoň představou, jakou bylinkovou zahrádku bych chtěla, co všechno bych vyráběla, realita je trochu jiná. Ovšem to nic nemění na tom, že si to všechno mohu představovat a něco málo pro sebe dělat v rámci možností. Škoda, že mi není alespoň o 30 let míň. Děkuji, že jste a ještě dlouho buďte.” Růžena Grobelná – čtenářka Kouzla vůní

Třeba mě to celý rok nebude BAVIT, co mi nabídnete?

Ano, ne každý se chce vázat hned na celý rok. To chápeme. Možná si nás také chcete na začátek otestovat. Jak vám náš styl sedne a k čemu vám budou všechny ty informace platné. Myslely jsme na to!

Proto nabízíme také varianty PŘEDPLATNÉHO na 3 nebo 6 měsíců. Všechny potřebné informace včetně cen.

“Vaše rady jsou ověřené praxí, jsou v souladu s ročním obdobím a upozorňují na úskalí a nesprávná použití. Články jsou zajímavé, čtivé.”  Eva Eliášová – čtenářka Kouzla vůní

Když už, tak chci celý rok, co mne tedy konkrétně čeká?

Podrobný přehled chystaného programu prvních 3 měsíců

A dál? Už chystáme bylinky i pro léto, podzim a zimu. Třeba vás zaujme tahle celoroční smršť doplněná výše uvedenými benefity a zlákáme vás na 12 měsíců. Tady přidáváme malou ochutnávku z plánů. Změna programu vyhrazena.

Červenec, srpen, září 2018

Z bylinek probereme například dobromysl či řebříček, léčení ovocem se švestkou a hruškou, éterický olej z anděliky, vykuřování na odehnání letního hmyzu. Prostě spoustu praktických věcí na letní horké a prázdninové měsíce…

Říjen, listopad, prosinec 2018

Známé i neznámé o tradičních bylinách jako je lípa, saturejka, tymián, léčivé účinky u nás hojně pěstovaného máku, éterický olej z česneku, vykuřovadla dušičková i vánoční. Záležitosti ohledně potřebného posílení imunity i dobré nálady pro období úbytku světla.

Leden, únor, březen 2019

Sílu k čekání na jaro i doplnění zdraví proti chřipkám a zimním smutkům s úžasnými jehličnany borovicí a modřínem, čekankou, křenem,  svátek Hromnic s jejich “o hodinu více slunce”.

>>>Zaujalo vás to? Bylinky našich babiček si můžete předplatit zde!<<<

Ještě váháte? S potěšením vás budeme o všem dění okolo Bylinek našich babiček informovat. Jen se ZAREGISTRUJTE! A už vám nic neunikne…

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Vystrkuje na vás růžky jarní únava? Nebojte a nasbírejte na ní těchto 6 bylin

V dubnu už se začínají zelenat louky, stromy pučí, příroda rozvíjí svou vůni a postupně se každým dnem probouzí do života. K jaru náleží energie zrození. Je to začátek všeho nového. I my lidé se můžeme rozhodnout, jaká semínka teď budeme sít. Rozhodnutí je na nás samých. Nechte se inspirovat přírodou, když se jdete projít svěží jarní krajinou. Vnímejte, kam vás jarní energie táhne a nechte se tou moudrou silou nasměrovat. Buďte otevření síle jara, síle zrození.

Mnoho z nás na jaře trpí tzv. jarní únavou. Příčina bývá také v nedostatku odpočinku během zimy. I tehdy nás příroda inspiruje. V zimě odpočívá a nabírá síly na další rok. Ale na jaře už to nejspíš s tím zimním spánkem nedoženeme… Přesto je i teď relaxace důležitá. Když budeme odpočinutí, lépe uslyšíme impulsy, které k nám přichází. A budeme mít více energie své nápady realizovat.

Jarní plevel je plný zelené síly

S jarní únavou mohou pomoci i bylinky – plevele. V posledních letech vidím, že se začínáme navracet k moudrosti bylin a učíme se tyto poklady přijímat, znát a používat. Připravila jsem pro vás seznam těch nejznámějších a nejužívanějších. Tak si na ně vzpomeňte, až se půjdete projít ven a nasbírejte si hrst té zelené síly.

Pampeliška lékařská

Na pampelišku nedáme dopustit! Její kořen, toť učiněný zázrak.

První bylinku, kterou bych ráda zmínila, je pampeliška. Ta je možná nejoblíbenější jarní bylinkou. Ještě než vykvete, můžete si nasbírat kořen, který je zásobárnou cenných látek pro rostlinu a dokáže pomoci i nám. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem rostliny nebo na podzim po odkvětu.

Pampeliška pomáhá s očistou jater a močového systému, dodává tělu po zimě cenné vitaminy a působí jako životabudič.

Přidejte listy pampelišky do salátů a užívejte ji nejraději syrovou. Salát zakápněte nějakým kvalitním rostlinným olejem, aby tělo dokázalo využít i vitaminy rozpustné v tucích.

TIP redakce: Zajímají vás “obyčejné neobyčejné” české rostliny? S Kouzlem vůní si teď můžete celoročně rozšiřovat voňavé obzory ve vzdělávacím programu Bylinky našich babiček.

Bršlice kozí noha

Lístky bršlice opravdu trochu připomínají kozí nožku.

Určitě jste se setkali i s bršlicí. Ta vyrůstá velmi brzy. Můžete užívat už mladé lístky do salátů, pesta, pomazánek, polévek.

Bršlice hojí ledviny, močový systém, pomáhá při revmatismu a dně.

Neužívejte ji však dlouhodobě.

Česnáček lékařský

Velmi chutný a velmi zdravý plevel.

Česnáček se objevuje na okrajích lesů a luk už koncem března. Vůní připomíná česnek, ale chuť má mírně nahořklou.

Česnáček očišťuje, harmonizuje metabolismus a podporuje činnost ledvin. Mladé listy jsou nejchutnější.

Sbírejte je během dubna až května. Použít je můžete na přípravu salátů a pomazánek. Tepelnou úpravou česnáček ještě více hořkne, proto ho doporučuji užívat syrový.

Kopřiva dvoudomá

Čerstvé mladé kopřivy z čistého prostředí na jaře nedocenitelný zdroj všeho potřebného.

Také kopřiva má svou velkou oblibu. Listy se užívají formou nálevu, kořeny formou odvaru.

Z kopřiv se připravují jarní polévky, nádivky, omáčky, pesta.

Nedoporučuje se dlouhodobější užívání nálevu ani odvaru z kořenů kopřiv, ale 14denní očistná kúra je na jaře prospěšná. Posílí vás při jarní únavě.

Sedmikráska

Na lovu sedmikrásek…

Něžnou sedmikrásku zná asi každý. Rádi jí používáme jako ozdobu na saláty, do nápojů a polévek.

Sedmikráska je hojivá nejen vnitřně – podporuje funkci ledvin, ale také zevně – z květů si připravte třeba pleťový olej: zavadlé kvítky zalijte kvalitním rostlinným olejem a nechte macerovat 2-3 týdny na světle, potom přeceďte a uchovejte v temnu. Olej ze sedmikrásky působí protizánětlivě a pleť i vyhlazuje.

Smrk ztepilý

Mladé výhonky smrků mají příjemnou citronovou chuť a dá se z nich vyrobit sirup nebo se přidávají do salátů.

Posilují ledviny a dýchací systém. Sirup vyrobíte jednoduše tak, že vrstvu výhonků prokládáte vrstvou medu. Potom necháte sirup zrát, až se na dně zavařovačky začne tvořit sirup. Ten potom přecedíte přes sítko.

Užívá se na podporu vykašlání, při virózách a bolestech v krku.

Na jaře se začínají probouzet bylinky, naše zelené poklady, ze kterých připravujeme bylinné nálevy, odvary, pesta, masky na pleť, polévky, saláty… Často jsou to právě plevelné rostliny, které nám mohou prospět více než pěstovaná zelenina. Rostou téměř na každém kroku, i na našich zahrádkách.

Naučme se přijímat jejich hojivou sílu. V online programu Vůně bylin vám ukážu, jak si z těchto rostlin připravíte i sirupy, tinktury, likéry, bylinné směsi, vína, octy a další bylinkové dobroty. Program je pro vás připraven tady.

Přeji vám krásný jarní čas.

Autorka článku a fotografií: Linda Mahelová.

Bylinky pro pejsky: nechte psa vybrat si svůj lék

Hravá sada bylinek pro psy mě doslova nadchla. Je totiž určena k tzv. sebemedikaci zvířat a přirozenému doplnění živin. Postavena je na jednoduché metodě, kdy psovi nabízíme (ale nenutíme) byliny a ono samo na základě svých instinktů určuje byliny a jejich množství, které potřebuje.

Tzv. zoofarmakognozii do Čech přivezla Caroline Ingraham, kterou znáte z našich článků. Základní principy snadno zvládne i začátečník: psovi v klidném a bezpečném prostředí nabízet byliny, nic mu nenutit a pozorovat, jak reaguje. Někdy pes potřebuje byliny jen očichat, někdy olízat či sníst, vše si řídí sám. Když ho bylina zaujme, přidáváme mu tolik, kolik si poručí. A dopřáváme mu čas a prostor i pro následný odpočinek. Neměli bychom na něj u toho moc mluvit a vůbec mu nedávat příkazy, ale to jste jistě pochopili. A abych nezapomněla, byliny samozřejmě nabízíme zvlášť, nemícháme je do stravy.

Nechte psa vybrat si svůj lék a zdroj živin

Obvykle v redakci Kouzla vůní testy výrobků připravujeme tak, že nám firma dodá výrobek a my ho vyzkoušíme a napíšeme o něm. Tento článek ale vznikl přesně opačně. Objednala jsem si sadu bylin a byla jsem z něj tak nadšená, že jsem se tento zážitek rozhodla zprostředkovat i vám. Naše zkušenosti (mé a Ájiny) jsem zaznamenávala od září až do ledna ve svých zápiscích a zde vám předkládám výsledek. Záměrně udávám měsíce, kdy naše seance s bylinami probíhaly, protože se domnívám, že zvířata silně reagují na roční období a podle toho potřebují doplnit živiny. Nám lidem nezbývá než si z toho brát ponaučení 🙂

Ve všech zápiscích níže pracujeme pouze se sadou bylin “Psí harmonie – sada bylin pro pokročilé po 20 g”. Přidávám i odkazy přímo na jednotlivé byliny, protože v nich najdete více informací, i když doporučuji informace číst až poté, co si bylinu váš pejsek vybere, ať mu nic nepodsouváte. Účinky bylin dle Caroline Ingraham uvádím níže v textu – viz Sada bylin psí harmonie.

Naše první zkušenost s bylinkami – září 2017

První naši zkušenost jsem zaznamenala na fotografiích (viz také úvodní foto), bylo ještě léto a Ája mě nadšeně sledovala při vybalování voňavé zásilky od Happy Tails s bylinkovou sadou pro psy.

  1. Jako první se vrhla na balíček mletého zeleného ječmene a trošku ho olízala. Bylinky jsem jí nabízela přímo z ruky, nebyl čas ztrácet čas, i když by se to nemělo. Správně byste měli psům nasypat byliny do mističek a nechat je si vybrat. Když je neolížou, můžete je pak přesypat zpátky.
  2. Následně se Ája vrhla na drcenou chaluhu bublinatou, dle Wiki řasu vyskytující se v pobřeží Severního a Baltského moře. Tu si nechala nadávkovat několikrát a opakovaně se k ní vracela i během dalších měsíců. Byl to první balíček, který nám doma došel. Chaluha je vtipná tím, jak chroupe, když ji pes kouše 🙂
  3. Jako třetí si Ája dopřála obrovskou dávku drcených semen ostropestřce mariánského. Snědla skoro celý pytlíček, tedy téměř 20 g!

Poté se Ája odebrala k odpočinku do vedlejší klidné místnosti, kde téměř ihned usnula.

Po půl hodince očichávání a ochutnávání se Ája odebrala odpočívat do klidu do mojí pracovny

Důležité je uvést, že Ája je 2 letá fenka Tollera, je aktivní a ve výcviku (trénují s mužem agility) a navíc právě v těchto dnech hárala.

Tip redakce: Přečtěte si o použití bylin a éterických olejů v psím útulku!

Naše druhá zkušenosti s bylinkami – listopad 2017

Další zápis z našeho bylinkování jsem si zaznamenala v listopadu, Ája už měla po hárání a před sebou falešnou březost (!), kterou jsme letos krásně zvládli.

  1. Jako první si Ája nechala naservírovat chaluhu bublinatou a dojedla celý pytlíček.
  2. Následně se vrhla na ostropestřec a dojedla zbyteček, který jsme měli, bývala by si dala více.
  3. Jako třetí si pro mě překvapivě nabídla trošku drceného kořene proskurníku, ke kterému se následně vrátila. Na rozdíl od ostatních bylin to byl jen takový trošek.
  4. A na závěr snědla celý vanilkový lusk. Ano, celý a naráz!

V mých poznámkách následuje vtipná vzpomínka – Ája se totiž vydala sexuálně obtěžovat naší kočku. Myslím, že to bylo jejím aktuálním hormonálním stavem, ale domnívám se, že svou měrou i hojně přispěla vanilka, která je známá svými afrodisiakálními účinky 🙂

Zelený ječmen ji na podzim tentokrát nezajímal.

Balíčky jsem ani nestihla vybalit a Ája už se na ně zvědavě a nadšeně vrhla, tohle jsou bylinky pro kočky, která Ája potřebovala taky prozkoumat, zaujala jí jen růže, bylo to v době před háráním

Naše třetí zkušenost s bylinkami – leden 2018

V lednu mám další zápis z naší voňavé bylinkové seance.

  1. Jako první si Ája vybrala plody šípkové růže ve formě drcených slupek, v podstatě snědla celý pytlíček za jedno naše sezení (20 g) a následně sáhla i po mletém šípku.
  2. Následoval zelený ječmen, několik dávek za sebou – vždy jsem jí odsypala kousek do mističky a postupně přidala, když mi vyslala znamení, že to bylo málo.
  3. Dále se zaměřila na tmavě zelenou spirulinu, ale dala si jí jen velmi maličko.
  4. A vrátila se znovu k šípkům.

Kurkumu, lékořici ani proskurník již nechtěla.

Pozn. k šípkům: Na podzim jsem trhala hodně šípky Áje v přírodě, ráda je totiž samotné pojídá (a já si dávám s ní, nejlepší jsou ty přemrzlé), ale přes zimu už nebylo kam na šípky chodit. Když jsme měli vloni velkou úrodu šípků na zahradě, dokázala sedět pod růží a kňučet tak dlouho, než jsme jí utrhli starý, přemrzlý, černý a celkově nepřitažlivý šípek, který pak následně celý zblajzla. A to celé několikrát a opakovaně v čase.

A jak je to s bylinkami jinde?

Spirulinu má naopak velmi ráda fenka naší redaktorky Káti, která u nás na návštěvě v lednu spořádala několik dávek za sebou. Je o dost starší a zelený ječmen ji nechával naprosto v klidu. Občas si taky ráda smlsne na lékořici nebo zeleném ječmenu.

Sada bylin Psí harmonie

Čím se na tohle hravé testování a nabízení psích bylin vybavit?

Velká psí bylinková sada

Sada je určena pro “pokročilé”, ale já si myslím, že s malou sadou pro “začátečníky” moc nezmůžete. Navíc cena je i u velké sady víc než přijatelná. Ve velké psí sadě bylin pro sebemedikaci zvířete najdete (vždy po 20 g):

  • Zelený ječmen

Bohatý zdroj minerálů a vitaminů skupiny B, obsahuje také chlorofyl. Caroline Ingraham doporučuje pro neklidné a hyperaktivní psy.

  • Slupky šípku drcené + slupky šípku mleté

Věděli jste, že se růži šípkové také říká “Dog rose” (psí růže)? Doplňuje výživu, podporuje imunitu a vstřebávání výživných látek ze spiruliny a zeleného ječmene. To mě dostalo. Ája si totiž šípek někdy dávala až po spirulině a ječmenu.

  • Lékořice kořen mletý

Dle Caroline je lékořice perfektní svými protizánětlivými účinky, vhodná pro psí alergie a hlavně reguluje hladinu estrogenu v krvi.

  • Spirulina mletý prášek

Spirulina je druh sinice, jedna z prvních forem života na Zemi, ve volné přírodě se nachází ve vodě, proto je důležitá pro psy chované např. ve městech. Dle Caroline je často vybírána vodními psy. Je důležitá při růstu štěňat i pro stárnoucí psy, protože je bohatým zdrojem bílkovin a dalších výživných látek, údajně včetně B12 (vyzdvihuji pro psy vegetariány).

  • Chaluha bublinatá drcená

Dle Caroline Ingraham je chaluha často vybírána pro svoje bohaté výživové vlastnosti.

  • Ostropestřec semena drcená

Ostropestřec je i pro psy důležitým pomocníkem ke zdraví jater a žlučníku. Dle HappyTails je často preferovaný zvířaty např. i u artritidy.

  • Kurkuma prášek

Kurkumu doporučují HappyTail v péči o stárnoucí psy a jako univerzálního bojovníka proti nemocem. Koukněte na recept na kurkumovou pastu.

  • Proskurník kořen mletý drcený

Dle HappyTails může být proskurník vhodný při podráždění sliznice či žaludku, bohatý zdroj polysacharidů.

  • Vanilka lusk 1kus

Dle Caroline je vanilka vhodná při podrážděnosti a frustraci, zjemňuje zlost a pomáhá relaxovat.

  • Zelený jíl

Zelený jíl může být vhodný při problémy s kůží – u ekzému, ran či vnějších parazitů. Zvíře ho může jíst nebo se v něm válet.

Malá psí bylinková sada

V malé psí sadě naopak najdete jen:

  • Zelený ječmen
  • Slupky šípku
  • Slupky šípku mleté
  • Lékořice kořen mletý
  • Spirulina

To mi přijde málo, vanilka, chaluha a ostropestřec u nás totiž padly mezi prvními. Možná namítnete, že některé byliny doma máte. I tak doporučuji napoprvé sadu zakoupit a podívat se, jak jsou byliny drcené či mleté. V další objednávce si už můžete pořídit jen byliny, které nemáte z vlastních zásob nebo které váš pes zkrátka miluje.

Výhodou obou těchto bylinkových sad a celkově přístupu sebemedikace je, že s nimi vcelku nemáte, co zkazit. Samozřejmě při dodržení postupů, který je sestaven zakladatelkou metody Caroline Ingraham (uvedla jsem v úvodu).

Přeji vám hodně štěstí, zábavy a ponaučení!

Autorkou článku je Michaela Lusílija Makulová, foto: autorka.

Partnerem článku je firma HappyTails. Děkujeme za podporu!

HappyTails, jak již název napovídá, je e-shop zaměřující se na šťastný, zdravý a hlavně dlouhý život domácích mazlíků. Naše snaha, jak takového života dosáhnout, spočívá v celostním a individuálním přístupu s využitím přírodní medicíny jako podpůrné léčby nebo prevenci a udržení přirozené rovnováhy a zdraví. Věříme v sílu přírody a ve schopnost zvířat instinktivně se léčit.

Zdroje:

Věra Žďárská: “Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes” (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: “Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.”

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato “medicína” nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: “V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.”

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: “Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: “Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.”

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: “Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.”

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

 

Jak kvete sluníčko? Přece jako měsíček lékařský

Měsíček je bylina známá hlavně pro mimina… Ovšem skvěle pomáhá i dospělým. Jak? V článku vám to ráda sdělím a podělím se také o vlastní ověřené recepty, jaké jednoduše zvládnete v pohodlí domova. Měsíček lékařský (Calendula officinalis) je jedna z bylinek, které si získaly moje srdce a s kterou jsem v kontaktu velmi často. 

Měsíček patří mezi devět bylin svatojánské noci. Jeho barva je barvou druhé čakry, energetického centra spojeného s radostí, tvořením, uvolněním. A přesně tak na mně měsíček působí. Je rozevlátý, je náručí otevřenou světlu a slunci. Používám ho na pohlazení kůže u malých dětí i na pohlazení srdcí zneužitých žen. Vyrábím si z něj macerát, tinkturu, odvar, „Bachovu esenci“, používám ho v podobě éterického oleje, destiluji z něj hydrolát. V zimním období vykuřujeme jeho zářivými květy a homeopatický lék z Calendule zaujímá čestné místo v naší domácí lékárničce. Měsíček lékařský je výborným příkladem, jak využívat všechny možné energetické nuance rostlinek.

Pěstujeme na světle, sušíme ve stínu

Je to jedna z nejznámějších rostlin. Patří mezi jednoleté bylinky a je z čeledi Asteraceae, jako například kopretina. Také se jí svým vzhledem trochu podobá. Můžeme ji pěstovat všude, pokud je to místo teplé a světlé. Ráda spotřebovává ze země hodně živin, proto se nedoporučuje ji pěstovat na stejném místě po sobě. Semena se vysévají přímo do půdy. Odkvetlé květy je dobré odstraňovat. Podpoří se růst nových.

Sběr je nejlepší provádět dopoledne a během poledne, od června až do srpna. Sbírají se celé úbory (květy) se zákrovem (kalichem). Suší se ve stínu, protože sluníčko mu bere barvu a díky němu pak bledne. Při sušení umělým teplem nesmí teplota přesáhnout 60 stupňů.

Nasbíraný měsíček doslova září

Předpověď počasí i ozdoba talíře

Měsíček se každé ráno otevírá s prvními slunečními paprsky a zavře se při západu slunce. Říkávalo se mu ,,květina rolníků“ anebo ,,šafrán chudáků“. Rolníci v době bez hodinek díky němu poznali, kdy mají jít domů. A také jaké bude počasí, což je prospěšný indikátor i dnes. Pokud se rozevře mezi šestou a sedmou hodinou ranní, znamená to hezké počasí. Pokud později, bude ošklivo.

Květina rolníků naznačuje, kdy práce končí
Květ měsíčku vypadá jako slunce

,,Šafrán chudáků“

Tak se mu říkalo v dřívějších dobách. Tuto přezdívku získal měsíček proto, že se často zaměňoval za drahý a vzácný šafrán. Je mu velmi podobný, proto si při koupi šafránu na tuto skutečnost dejme pozor. Květy obsahují karotenoidní barviva (lutein, zeaxanthin). Díky těmto obsaženým barvivům ho můžeme přidat na rozjasnění a zabarvení do jídla nebo na zabarvení rýže či polévek. Tato schopnost měsíčku obarvit na žluto se používala i k obarvování slavnostních rouch, která se nosila při rituálech na oslavu slunce.

Patří mezi jedlé květy. Můžeme si jimi posypat chléb s pomazánkou či obohatit zeleninový salát. Stejně jako Římané a Řekové před dávnými časy.

Léčivé účinky? Od ekzémů přes nachlazení až k trávení

Jméno Calendula mohlo vzniknout ze schopnosti měsíčku pomoci při menstruačních potížích. V Egyptě ho používali jako omlazovací rostlinu.

Bylina plná světla a léčivých účinků

Už jeho žluto-oranžová barva dává tušit, že je výborný na žaludek, střeva a žloutenku. Používá se při neštovicích, spalničkách a poštípání hmyzem.  Květy měsíčku se vkládaly na bitevním poli přímo na otevřené rány vojáků. Je vynikající na popáleniny, ekzémy, nádherně umí hojit kůži. Má baktericidní vlastnosti vůči stafylokokům a streptokokům. Přidávám ho na ošetření dekubitů. Pomáhá na hnisavé rány, zmírní bolest, křečové žíly, hemeroidy. Výborný je do kompozice na akné a proti jizvám. Vykazuje antibiotické účinky. Nachází uplatnění i při nachlazení, bronchitidě a astmatu. Velmi ráda používám macerát z měsíčku pro malé děti na ekzémy, opruzeniny, plísně a různé pupínky.

Vzhledem k estrogennímu obsahu látek se měsíček NEDOPORUČUJE používat vnitřně v podobě čajů a odvarů v těhotenství a v době kojení. Naopak. Zevně je výborný na potírání bříška i v těhotenství, jako prevence pajizévek a strií.

Mastička ze sádla?

Jako základ mastí naše babičky dříve používaly vepřové sádlo. I v lékárnách dříve byly nádoby s názvem ,,Adeps suillus“ – vepřové sádlo.

V knížce: ,,Zdravější život s léčivými bylinami“, kterou napsali Barbara a RNDr. Peter Theissovi, se uvádí, že díky lpění na tradici dělat mast z měsíčku ve vepřovém sádle, sklidili velikou vlnu kritiky a nevole lidí. Proto zkusili vyrábět měsíčkový macerát v různých základech, experimentovali s různými způsoby extrahování, až došli k závěru, že s žádnou jinou nosnou látkou nedosáhli tak vynikajícího účinku jako s vepřovým sádlem. Vepřové sádlo má velkou podobnost s tukem v lidské kůži. Proto do ní výborně vniká. Může ,,dopravovat“ cenné látky i do hlouběji položených vrstev.

Také se v knize uvádí, že podle jedné švýcarské studie z roku 1987 se zaměřením na podráždění kůže se potvrdilo, že měsíček macerovaný ve vepřovém sádle má vynikající účinky. Je na zvážení každého, jaký nosič použije.

TIP redakce: Není vám představa mazání se sádlem milá? Máme recept na měsíčkovou mast z bambuckého másla!

Recepty z měsíčku – domácí, jednoduché, účinné

Odvar

1 čajová lžička měsíčku se zalije 200ml vody a nechá se přejít varem. Doba varu NESMÍ překročit jednu minutu. Užívá se třikrát denně při nachlazení, potížích se slinivkou, žaludkem. Hlavně Hildegarda z Bingenu používala vnitřně odvar při léčbě trávicího ústrojí. Je výborné odvar použít na očištění pleti jako pleťovou vodu.

Macerát z rostlinného oleje

Použijme například jojobový, mandlový, meruňkový, sezamový, slunečnicový olej. Do zavařovací sklenice s širokým hrdlem vložíme květy měsíčku. Převážeme gázou a macerujeme tři týdny na slunci.

Měsíčková mast z vepřového sádla

Hrst na drobno nakrájené rostliny (květ, list i stvol) vložíme na pánvičku se 125g vepřového sádla a necháme zesklovatět jako cibulku. Pánev odstraníme z plotny a necháme uležet tak, jak je, do druhého dne. Druhý den směs opět rozehřejeme, scedíme do kelímků, přiklopíme, uzavřeme a skladujeme ve tmě a chladu.

Tinktura

Do 150 ml alkoholu, my používáme vodku nebo brandy, vsypeme květy měsíčku. Uzavřeme a macerujeme na sluníčku tři týdny. Po třech týdnech scedíme. Tinkturu používám v době nachlazení po kapkách do horkého čaje. Připomínám kontraindikaci vnitřního užití v těhotenství a při kojení.

Hydrolát – magická voda

Nenašli jsme s manželem u nás v České republice žádné zmínky o hydrolátu z měsíčku. Protože nás tato rostlinka svými hojivými vlastnostmi okouzlila, rozhodli jsme se ji destilovat. Sehnali jsme si 4 kg. Při destilaci jsme byli rozesmátí a na tváři jsme celý den měli výraz jako měsíček.

Samotný hydrolát voněl zvláštně. Byla to nevtíravá vůně, kterou jsme ale zaznamenávali velmi pozitivně. Vkomponovávám ho do pleťových mlék a krémů pro malé děti. Hlavně na ekzematickou pokožku. Také do rozprašovače na dezinfekci a zvlhčení vzduchu v období epidemií chřipek a zimním topném čase. Osvědčily se mi i nosní kapky.

Nosní kapky z hydrolátů

Vznikly náhodou. Cítila jsem, že se o mě pokouší nějaká viróza, měla jsem ucpaný nos a cítila se depresivně. Neměla jsem po ruce žádný éterický olej, žádný rostlinný olej, nic. Bylo léto, vedro a představa, že si aplikuji do nosíka olejové nosní kapky, mě děsila. Mého manžela napadlo, ať si zkusím do rozprašovače namíchat hydroláty z máte peprné, řebříčku, slaměnky a měsíčku. V hydrolátech je vždy trošku éterického oleje, zároveň samotný hydrolát je léčivý a bezpečný. Skrz nos proteče na mandle a kudy teče, tudy pomáhá. Ošetří se jak nos, tak krk. Nosní kapky z hydrolátů se od té doby staly naší samozřejmostí.

Éterický olej z měsíčku? Neobvyklý

Při naší destilaci jsme neměli ani kapku éterického oleje. Také jsem nenašla žádnou zmínku o éterickém oleji v bezpečnostní aromaterapeutické bibli pana Tisseranda – Essential oil safety. Objevila jsem až éterický olej od firmy Oshadhi, vyrobený extrakcí CO2. Je to kvalitní aromaterapeutický olej z Německa a získává se z květů. V parfémech je mu přiřazená střední nota.

Měsíček a já se máme rádi

Bylinka, která si zaslouží naši pozornost

Bachovu esenci z měsíčku si vyrábím sama pro svou potřebu. Míchám ji do lahvičky společně s třezalkovou esencí. Tyto dvě rostlinky mi připadají jako duchovní partneři. Souzní a doplňují se v líbezné harmonii Duše.

Měsíček je ztělesněním světla a slunce, to může přivolat do tmavých koutů naší duše třeba při vykuřování v zimních měsících, v dobách slunečního deficitu.

Během celé historie až dodneška slouží s láskou a radostí lidem. Jeho oranžovožlutá barva je vidět na dálku a svítí jako sluníčko. Celá rostlina hojí, jak na těle, tak na duši. Léčí kůži, poranění, záněty. Je tišící, schopná neutralizovat jedy v podobě hmyzího bodnutí nebo po spálení medúzou.

Stejně tak chrání po spirituální stránce před útoky druhých. Měsíček je velmi silná rostlina, která si zaslouží pozornost a lásku ze strany nás, lidí.

Autorkou článku je Xenie Bodorík Pilíková. Foto: autorka a Pixabay.com

Zdroje:

  • NEUGEBAUEROVÁ, Jarmila a Věra ŽD̕ÁRSKÁ. Léčivé rostliny pěstujeme, sbíráme, využíváme: kapesní průvodce zelenou medicínou. ISBN 8087867211.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • TISSERAND, Robert a Rodney YOUNG. Essential oil safety: a guide for health care professionals. Second edition. Edinburgh: Elsevier Ltd., 2013. ISBN 9780443062414.
  • BODLÁK, Jiří. Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni. V Olomouci: Poznání, 2005. ISBN 80-86606-40-6.
  • THEISS, Peter a Barbara THEISSOVÁ. Zdravější život s léčivými bylinami: rádce moderní rodiny. Přeložil Drahoslav MENŠÍK. Havířov: Natur Product, 1992. ISBN 3-453-03118-0.
  • Https://www.oshadhi.co.uk/marigold-calendula-co2-calendula-officinalis/ [online]. [cit. 2017-08-22].

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů: