Sluneční nevěsta alias měsíček lékařský

Měsíček lékařský (latinsky Calendula officinalis) je velmi častou okrasou našich zahrádek a také jednou z nejúspěšnějších léčivých bylin. Pochází ze Středozemí a z Íránu a dnes je rozšířen po celém světě. Nejdříve byla tahle bylinka známá v arabských kulturách, potom v Egyptě pro své omlazující účinky, později se dostala do Řecka jako ozdoba jídel a koření. Zjevení měsíčku ve snu bylo ve středověku považováno za dobré znamení.  V Indii se jeho květy zdobili králové, znali ho i Keltové a byl také používán v magii.

Pro zlepšení zraku prý stačí několik minut denně koukat na květ. Měsíček ovlivňuje játra a žlučník, pomáhá při astmatu, kašli, upravuje menstruaci, hojí záněty a má řadu dalších využití, která se dozvíte v dnešním článku. Čekají vás recepty na čaj k harmonizaci menstruace, čaj na dobrou náladu, měsíčkový olej, banánovou kůru na vlasy s měsíčkem a bylinkovou sůl.

Článek o měsíčku je můj poslední v letní sérii Bylinek našich babiček. V prvním podzimní vám představím šípkovou růži. Zajímá vás, co na podzim plánujeme?

Ozdobu zahrádek – měsíček nepřehlédnete, září do dálky

Jak měsíček vypadá?

Měsíček je letnička dorůstající výšky asi 50 cm. Má hranatou rozvětvenou lodyhu s přisedlými, jemně chlupatými listy dlouhými až 12 cm. Květenství se skládá ze zeleného kalichu, rourkovitých a jazýčkovitých květů oranžové nebo žluté barvy. Plodem je srpovitě zkroucená nažka. Léčivé účinky mají jen oranžové květy.

Když měsíček vysejete, začne se rozmnožovat sám ze semen, která po uzrání vypadnou na zem. Nebo můžete semena posbírat a nasít ho brzy na jaře nebo už na podzim někam jinam. Mě moc baví na jaře rozhazovat semena a pak se těšit až začnou růst. Když jsem ještě žila v Praze, zkoušela jsem měsíčky předpěstovávat v truhlíku a pak je přesazovat do zahrádky, ale moc se to neosvědčilo.

Co se sbírá a kdy?

Sbírají se celá květenství nebo jen obvodové jazýčkovité květy. Sbírají se po celou dobu kvetení, což je zhruba od poloviny června až do srpna či září, ideálně krátce před polednem po  oschnutí rosy.

Suší se v tenkých vrstvách ve stínu, někteří bylináři doporučují i sušení v šeru či ve tmě, protože UV záření prý ničí léčivé účinky. Při sušení umělým teplem by teplota neměla překročit 50 °C. Často se uvádí, že je vhodné květy během zimy lehce přesušit kvůli možnému plesnivění. Měsíček do sebe totiž rád natahuje vlhkost.

TIP redakce: Jednoduché zásady šetrného bylinkaření jsem pro Kouzlo vůní pěkně přehledně sepsala. Třeba se vám budou hodit.

Co obsahuje květ měsíčku?

  • karotenoidy
  • silici
  • saponiny
  • hořčin calenden
  • gylykosidy
  • flavonoidy
  • sliz
  • kyselinu salicylovou
  • vitamín C a další látky
K léčebným účelům se sbírají pouze oranžové květy měsíčku

Jaké má účinky?

Při vnitřním podávání příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pomáhá při astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí záněty, lze ho užít i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku, při zánětech střev, Crohnově chorobě a ulcerózní kolitidě. Měsíček má mírné sedativní účinky a působí také antibioticky.

Měsíček je jedna z léčivek, které mají kancerostatický efekt i při běžném podávání formou nálevu, zejména v oblasti trávicího ústrojí a ženských orgánů.

Čerstvá bylina, jemně naklepaná, aby pustila šťávu, omotaná kolem nohou na noc má velmi příznivý vliv na křečové žíly. Efekt je patrný podle bylinářů Janči a Zentricha už během jednoho týdne!

Měsíček nemá žádné vedlejší účinky a kontraindikace, je vhodný pro i děti i kojící a těhotné ženy.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Máta vám zchladí hlavu a prohřeje srdce, skvělá bylinka do kuchyně

Léto se přehouplo do brzkého podzimu, nicméně teploty se stále drží poměrně vysoko. Máta je IN i v těchto dnech, přestože jako bylina se astrologicky přiřazuje k vrcholu léta. Nedávno jsem se dočetla, že je to bylinka znamení blíženců a její archetyp je radost. Hmm… Ale vlastně proč ne? 

Na zahradě se intenzivně rozrůstá, stejně tak voní pod nosem. Svými účinky se řadí mezi nejvíce zchlazující byliny a těch „nej“ vlastní mnohem víc. V naší FB skupině Bylinky našich babiček jsem už sdílela nějaké tipy na letní zchlazení, nyní bych vás chtěla s touto rostlinkou seznámit blíže. Řeč tedy bude o mátě jako o bylince. Článek je součástí Bylinek našich babiček.

Začnu historií máty

Její souvislost se srdcem, orgánem radosti a lásky, sahá až do řecké mytologie. I když to asi nebyl záměr oné ságy, ukázkově se v ní popisuje, jak máta zchlazuje naše emoce, jak pomáhá ulevit, strávit. Zároveň i bájně vysvětluje, proč se tato rostlina rozrůstá jako plevel.

Umělecké ztvárnění Persefony

Krásná Persefona se trápila a vypěstovala si v sobě hněv

To když Persefona nemohla přenést přes srdce, že se její zbožňovaný zamiloval do krásné nymfy jménem Mintha. Ze žárlivosti ji rozsekala na 1000 kousků. Persefoně se svým počinem pravděpodobně ulevilo, mezitím se ostatky Minthy proměnily na množství silně vonících zelených rostlinek, které se rychle rozrůstaly. Jejich jméno se na památku Minthy tradovalo a zůstalo až do dnes.

Minthu/Menthu ale znali i jinde ve starověku. V biblických dobách se její lístečky používaly jako platidlo, Egypťanky přiváděly na loži z máty své děti na svět.

Trojitý bastard?

Ovšem tenkrát se ještě nejednalo o dnešní známou mátu peprnou, která se řadí mezi nejúčinnější a také nejpronikavější mezi mátami. Ještě do zhruba 17. století není o ní v herbářích a chytrých knihách o bylinách ani zmínka. Pochopitelně, když ještě neexistovala!

Máta peprná (Mentha x piperita) vznikla pravděpodobně náhodou. Uvádí se, že vznikla zkřížením dvou druhů: máty vodní (Mentha aquaticaa) a máty klasnaté (Mentha spicata). V Německu uznávaná Ursula Bühring se ve své praktické knize o lidovém léčitelství zmiňuje o teorii zkřížení 3 různých druhů máty. Avšak, která byla ta třetí odrůda, se přesně neví. Pravděpodobně započítává již předchozí zkřížení máty klasnaté.

Sterilní mátu peprnou objevil a identifikoval v roce 1696 v jedné anglické zahradě biolog John Ray a podle její peprné vůně ji i pojmenoval.

Máty se spolu rády kříží, patří k “promiskuitním” rostlinám

Kolik druhů máty existuje?

Na tuto otázku vám nemůže poskytnou jednoznačnou odpověď snad nikdo. Máta se ráda kříží a vytváří nové variety. Stejně tak jsou oblíbené hybridy dalších a dalších druhů máty tak, aby byly zajímavé v gastronomii. Jistě jste již zaznamenaly mátu čokoládovou, mandarinkovou, pomerančovou, ananasovou… Velmi oblíbená je máta marocká nana, která se používá v kuchyni. Není tolik silná, nemá tak vysoký obsah mentolu jako máta peprná, která se hodí na léčivý čaj.

Ve volné přírodě se nejhojněji vyskytují máta rolní (Mentha arvensis), máta klasnatá (Mentha spicata), máta vodní (Mentha aquatica) a také máta polej (Pulegium vulgare), která se vymyká již svým odlišným jménem. Všechny ctí typický charakter svém čeledi, to jest vysoký podíl aromatických silic u hluchavkovitých.

Máta peprná má možná vysoký obsah esenciálních olejů (až 4 %!), ale obsahem mentholu (může být až 50%) je za mátou rolní. Zklidňující estery jí však zaručují libější, i když právě díky vysokému obsahu mentolu, štiplavější vůni. Další látky v silici jsou podpůrné, zajímavý je výskyt ketonů a mentholfuranů.

TIP redakce: Proč je éterický olej z máty jedním z nejoblíbenějších? A jaké jeho druhy jsou vlastně k mání? Posuňte se dopředu naším článkem…

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Ruce od hlíny: Sezóna vrcholí aneb Bylinkování na konci prázdnin

V babím létě vrcholí bylinkářská sezóna. Využijte poslední prázdninové dny ke sběru bylin, na začátku září totiž začínají energii ukládat do kořenů, aby měly zásoby na zimu. Díky teplému počasí začalo dříve období sběru léčivých plodů. Do lesa sice kvůli suchu nemá moc cenu chodit na houby, zkuste ale zajít na pryskyřice do tinktury! A protože na cestách nemáme všechny své domácí vymoženosti, nabídnu jednoduché bylinkářské triky. 

Co přibalit na cesty?

Pokud cestujeme autem, propašuji do kufru vždy sušící síť. Koupila jsem ji před několika lety a je to opravdu velmi praktický pomocník. Pohodlně ji složíte a můžete převážet třeba na dně kufru. Zavěsit jde do stínu pod strom nebo při troše fantazie bez potíží i do interiéru. Sušící sítě nabízí většinou grow shopy nebo specializovaná zahradnictví a stojí kolem pětistovky.

Snažím se myslet vždy na to, abych měla papírové pytlíky o velikosti stránky A4. Do těch ukládám nasušené bylinky. Někdy ale zapomenu, a tak rostlinky v síti nechám, opatrně ji složím a převážím domů přímo v ní. Pokud máte málo místa, přihoďte do batohu jen přírodní motouzek. Můžete pak byliny sušit ve svazcích zavěšených třeba na zábradlí v domě. Květy oberete až doma.

Nasbíraný materiál se pak tolik nesmíchá a domů ho můžete převézt třeba v povlaku na peřinu/polštář. Ten dýchá a zabrání tomu, aby bylo kvůli vám vlakové kupé plné opadaných třezalkových květů.

Dopředu promýšlím, co potřebuji nasbírat a podle toho s sebou rovnou beru panenský rostlinný olej na maceráty nebo vysokoprocentní alkohol na tinkturu. Ale někdy mě louky překvapí a je třeba improvizovat. Pak místo 80% lihu vyrazím do samoobsluhy pro co nejkvalitnější vodku a rostlinný olej sháním ve zdravé výživě či v oddělení s biopotravinami v supermarketu.

Slunečnicový nebo olivový seženete v každé větší obci. A v čem extrahovat? Já miluji obyčejné zavařovačky. Na pronajatých chalupách většinou zůstane nějaká po předchozí návštěvě anebo je prostě bez potíží koupím v domácích potřebách v blízkém městečku. Nepodceňujte ani vietnamské obchody se smíšeným zbožím! Ukrývají někdy hotové bylinkářské pomocníky!

Květy můžete sbírat až do začátku října

Krev sv. Jana vyrobíte i na konci prázdnin

Když prolistujete atlas léčivých rostlin, u řady z nich najdete, že období sběru končí až s desátým měsícem. Zejména, pokud se jedná o rostliny, ze kterých užíváme k léčení kvetoucí nať nebo květ samotný. Louky jsou ještě pořád plné kvetoucí třezalky, řebříčku, jetele nebo lnice květelu. Pro bylinkovou vycházku číhám na slunečné dny (což letos není problém), a protože ranní rosa pomaleji osychá, vycházím až po poledni. Sbírám na místech, kde na rostlinky svítí přímé sluníčko, aby v sobě v době sběru, měly hodně silic.

Ještě pořád si můžete vyrobit třeba krásně červený třezalkový macerát. Otrhám špičky rostlin tak, aby většinu rostlinného materiálu tvořily květy a především poupata. Zakryju ubrouskem, zagumičkuji a v prvních dnech nechávám na přímém slunci. Na cestu domů normálně zavíčkuji a uložím na stojato. Některá víčka totiž nemusí udržet olejový obsah a protečou. Na fotce vidíte macerát po dvou týdnech, kdy už je krásně vidět jeho červená barva, pro kterou dostal přezdívku “krev sv. Jana”. Sušená třezalka je pak zakonzervovaným sluníčkem na zimu, popíjení třezalkového čaje vás totiž zbaví každého splínu. Pozor by si měly dávat ženy, které užívají antikoncepci a není doporučováno se po třezalce chodit slunit.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Z kuchyně do kadidelnice – jedlé bylinky k vykuřování

V praxi aromaterapeutky i při práci s bylinkami k vykuřování často narážím na fakt, že ty “nejobyčejnější” známé z každodenního používání v kuchyni, disponují až extrémní sílou v podobě éterického oleje či zapálené jako vykuřovadlo. Osobní zkušenost mi potvrdila, že některé byliny nám prostě nedovolí s nimi pracovat, je pro ně třeba “dozrát”. Přesně, jak o tom píše Wolf-Dieter Storl. U mne to byly právě tyto kuchyňské.

Trochu jsem se zamyslela nad tím, proč tomu tak asi je, kde se právě v zelených přísadách do salátů a polévek bere jejich moc. Řeč bude o šalvěji, mátě, meduňce, tymiánu a dalších, celkem 14 bylinkách a kořeních, co zcela jistě znáte, ovšem tentokrát se vám představí v trochu jiných souvislostech… Zkusit můžete i několik jednoduchých vykuřovacích směsí z nich.

A v příštím mém článku oslavíme vykuřovadly dožínky a přivítáme podzim! Jste zvědaví i na jiné články programu Bylinky našich babiček? Pěkně přehledně je máme TADY.

Zrovna rozmarýnem se vykuřovalo třeba při morových epidemiích

Proč se nám zrovna tyhle druhy zabydlely v kuchyních?

Pomalu vrcholí sezóna zelených bylinek a už nastupuje i čas sklízení semínek. Vybrala jsem tentokrát vykuřovadla z rostlinek běžně známých, zde pěstovaných a používaných tradičně při vaření. Mnoho z nich je původně středomořských, nicméně posledních pár stovek let zdomácněly i na našich záhoncích.

Moje poznámky nejsou zrovna vědecké, jde mi spíše o to, pocítit věci v souvislostech i těch lehce skrytých. Tak kdyby to na vás bylo “moc”, přeskočte… 🙂

Z jihu na sever

Právě teplomilnější bylinky dovezené sem z jihu opečovávali ve středověku mniši v klášterních zahradách, kde bylo prostředí více chráněné před vnějšími vlivy. Později se z klášterních zdí rozšířily i mezi běžný lid.

To, že pocházejí z jihu, je podle mne jedním z možných důvodů jejich síly. A silného působení na nás, chladnější severní povahy. Dalším je vyšší obsah aromatických silic, díky němu jsou populární jako dochucovadla, výrazněji totiž voní i chutnají.

A důležité mi přijde právě i to, že s námi tyto byliny dlouhodobě spolupracují právě jako součást naší stravy, naší výživy. Už mockrát jste určitě narazili na to, že léčit (a živit) se máme v první řadě tím, co roste v našem pásmu. Tím, s čím rostli naši předkové.

Znáte z vaší kredence…

Úskalí vykuřování kuchyňských bylinek

Pokud si ale představujete, že při vykuřování bazalky či máty se vám po domě rozvoní jejich typické výrazné, osvěžující a příjemné aroma, tak pozor, ani náhodou… Vůně dýmu z většiny zde zmiňovaných bylinek je mnohem méně intenzivní, někdy i odlišná a občas až nepříjemná. Zvláště jsou-li páleny přímo na uhlíku.

Budete-li právě s nimi experimentovat, doporučuji použít nejdříve jemnou vykuřovací pícku, na té přeci jen vůni ucítíte. A zkoušet po troškách, postupně se seznamovat. Ať se vyvarujete nemilých zážitků! Znovu opakuji, zde jde spíše o energii a poselství těchto silných bylin. Chuť a vůni využijete více při experimentech kulinářských…

Vůni máty si vychutnáte z difuzéru

A pokud po vůní máty v prostoru toužíte, pak použijte éterický olej a difuzér. Zase ovšem připomínám zvýšenou opatrnost a důkladné prostudování účinků a případných kontradindikací. Éterické oleje z kuchyňských bylinek nepatří k těm nejbezpečnějším! O tom máme jiné články… Třeba tento o kontraindikacích v aromaterapii.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Hořčice – koření do okurek už podle starých Slovanů

Dnešní známou a zároveň neznámou rostlinou bude hořčice. Věděli jste například, že hořčici používali už  Římané? A že používání hořčičných semínek jako koření do okurek vymysleli už staří Slované? Je to zkrátka prastará rostlina, ze které my používáme pouze semínka, ale způsobů využití, ať už kulinářských nebo léčebných, je mnohem více. Třeba jako zdroj “vitamínů” pro odpočívající záhonky.

Nejprve bychom si asi měli říct, že hořčice je několik druhů. Nejpoužívanější u nás je hořčice bílá Sinapis alba, a hořčice černá Sinapis nigra, existuje ale i hořčice polní nebo indická. Je to jednoletá rostlina se sírově žlutými květy, která se pěstuje. Ale najdeme ji i jako divoce rostoucí na okrajích cest, úhorech nebo skládkách sutin. Je příbuzná s řepkou a roketou a její semínka dozrávají v luscích. Všechny druhy hořčice jsou jedlé.

Dala jsem dohromady pár receptů a zajímavostí. A v dalším mém článku se těšte na naši starou dobrou českou švestku. O slivovici ale řeč nebude… Všechny dosud publikované příspěvky programu Bylinky našich babiček pěkně přehledně najdete TADY.

Příbuzná rokety a řepky proslavená svými pikantními semínky

Na zeleno do salátů

Mladé lístky a jemné mladé květy můžeme použít do salátů, na ozdobení chleba s pomazánkou, slané kaše nebo je použít do sendvičů místo salátu. Podporují chuť k jídlu, obsahují proteiny, provitamín A, vitamíny B a C a také minerální soli.

Jako listovou zeleninu ji prý používali už Keltové a Germáni, kterým rostla jako plevel ve lněných políčkách. Anglický nadšenec pro saláty John Evelyn prý už v roce 1699 uvedl, že ” Listy hořčice, obzvláště listy z mladých rostlinek, mají jedinečnou schopnost oživit ducha, posílit paměť a zahnat zádumčivost“. Tak minimálně za vyzkoušení by to stálo, ne?

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Meduňka – elixír života a mládí

Meduňku lékařskou latinsky Melissa officinalis najdeme téměř na každé zahrádce.  Mají jí rádi nejen lidé, ale i včely.  Však také „Melissa“ znamená řecky včela. Staří Řekové používali meduňku už před 2000 lety. Podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a meduňka rostoucí u úlu nedovolí včelám úl opustit.

Ve středověku nosily meduňky ženy na krku v amuletech, aby jim přinášela štěstí v lásce. Věřilo se také, že pití meduňkového čaje prodlužuje život. Bosí karmelitáni začali vyrábět z meduňky slavné karmelitské kapky už v 17. století.

S čím nám může meduňka pomoci, jak jí užijeme  v kuchyni i jinde, se dozvíte v následujících řádcích. V článku najdete recept na čaj proti nespavosti, Karmelitské kapky, bylinkové máslo a meduňkové pyré. A za měsíc k vám ode mne připluje článek o měsíčku… Všechny dosud publikované příspěvky programu Bylinky našich babiček pěkně přehledně najdete TADY.

Meduňkové lístky se hodí k letnímu osvěžení i ozdobení

Jak meduňka vypadá?

Meduňka je vytrvalá bylina s vejčitými listy s pilovitým okrajem původem ze Středomoří. V zahrádkách je velmi častá, ve volné  přírodě ji však najdeme jen výjimečně. Je vysoká mezi 30 až 80 cm a kvete v červnu až srpnu.  Květy jsou světlé, starorůžové, někdy bílé, nažloutlé i namodralé.  Celá rostlina po rozemnutí příjemně voní po citronech.

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se list nebo nať těsně před rozkvětem v polední době. Naťová droga je nejlepší z mladých vršků rostlin. Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C.

Když meduňku sestřiháte, znovu obrazí, takže čerstvé lístky můžete mít několikrát. Sestřižení se také doporučuje jako prevence různých chorob, které meduňku někdy přepadají.

Co obsahuje nať meduňky?

  • třísloviny
  • hořčiny
  • sliz
  • triterpeny
  • minerální látky
  • organické kyseliny
  • flavonoidy
  • silici s obsahem geraniolu, citronelolu, linalolu a citralu
V přírodě se vyskytuje jen výjimečně, v zahrádkách naopak zcela běžně

Jaké má účinky?

Meduňka působí sedativně na nervovou soustavu i zažívání, pomáhá při nespavosti, mírné úzkosti a lehkých depresivních náladách. Meduňku můžeme využít i při nadýmání, křečových bolestech i škytavce. Je vhodná i v těhotenství a během kojení a také pro děti.

Jak se užívá?

Nejčastěji se meduňka užívá ve formě nálevu, který vytvoříme zalitím jedné polévkové lžíce sušené nati či listu meduňky 250 ml vařící vody. Necháme přikryté vyluhovat 5 minut. Já si tenhle čaj dávám ráda večer, když usnou děti.

Nálev je vhodný i pro děti, zvlášť na zklidnění před spaním, tiší i dětské bolesti bříška a nepříjemné pocity v krku.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně přírody: Levandulový evergreen, víla z hor a pomocník do kapsy

Levandulový éterické olej je jedním z celosvětově nejvíce používaných olejů. Zároveň je to jeden z nejbezpečnějších a nejprobádanějších olejů. Proč je tomu tak? Co nás fascinuje na vůni levandule?

Levandule je jako víla z hor, jemná, hravá, naivní, ale silná a odolná. Levandule roste přirozeně ve vysokých nadmořských výškách a zprostředkovává nám poselství hor samotných – pomoc hledajícím, ticho, klid a nalezení sebe sama. Že by nás proto fascinovala?

Anebo je to (trošku pragmatičtěji) díky jejímu univerzálnímu použití, kterým si získala srdce mnoha profíků i laiků a balí si ji s sebou na cesty do své voňavé KPZ?

Odpovědi na tyto otázky nechám na vás, milí čtenáři, nabídnu vám ale praktické recepty a tipy k použití levandule u vás doma, na cestách i ve vaší praxi a pomohu se vám zorinetovat v nabídce levadulových lahviček.

Vůně levandule

Vůně levandulového éterického oleje je bylinná, květinová, svěží a sladká. Překvapilo mě, kolika lidem v Čechách je vůně levandule příjemná, přesto si ji do svých směsí nevybírají příliš často. Výjimku však tvoří horká léta, ve kterých po ní intuitivně sáhne téměř každý.

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) se často ředí přidáním levnějšího lavandinu, spike levandule nebo syntetik. (SVOBODOVÁ-BROOKER, 2018) Vůně takovéto levandule bude fádní a plochá. Musíme si tedy dávat při výběru voňavé lahvičky pozor, abychom se nenechali napálit.

Pozn. Osobně vůní levandule moc nevyhledávám. Zjistila jsem ale proč. Kupuju totiž dlouhodobě ekologický čistič WC s éterickým olejem levandule. Pokaždé, když tedy drhnu mísu, ukládá se mi do mozku tato nelibá činnost do spojení s levandulí. Ach! Na něco jsou ty umělé parfémy dobré, nezkazí vám vjem z čisté přírodní vůně 😉 Takže pozor, milé bylinkářky.

Zařazení levandule dle tradiční čínské medicíny (mýma očima)

Energie levandulového oleje je chladná a suchá. Velmi dobře harmonizuje element ohně, někdy je přiřazována také k elementu dřeva. (MOJAY, 2000)

Nejvíce levanduli tedy oceníte v horkém létě díky jejích chladivým a klidnícím účinkům. Osobně velmi ráda používám levanduli do směsí také v zimě (element vody) pro zklidnění a rozjímání, které k zimním dlouhým večerům patří. Zimní smutky také dokáže zmírnit a odlehčit. Jen je potřeba ji vhodně zkombinovat s prohřívacím olejem. Ráda kombinuju levanduli např. s borovicí nebo rozmarýnem.

Energie levandulového éterického oleje bude doplňovat jin a klidnit přílišný oheň v těle. Při ohni z prázdnoty doplňte levanduli o vůni některého stromu. Příklady najdete níže v receptech.

Velmi ráda kombinuji levaduli s borovicí a zázvorem (ano, i v létě). Nádherná je směs levandule s rozmarýnem nebo jinou středomořskou bylinou (šalvěj, yzop).

Samotnou levaduli používám velmi sporadicky. Nízkotlací lidé ze zkušenosti uvádějí, že jim levadule krátkodobě snížila tlak. A tak pozor při vysokých dávkách, pokud máte s nízkým tlakem potíže. Anebo ji opět vhodně namíchejte např. s jejím bratrem rozmarýnem.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Levandule je jemná klasika mezi všemi bylinami

René Maurice Mességué se nad ní rozplýval a označil ji za „modře oděný zázrak jihu.“ Julius Caesar si prý bez levandule nedokázal představit svou koupel po náročném dni v senátu a já, když jsem ji prvně spatřila ve volné přírodě na severu Afriky, pořídila jsem si hned několik keříku do své zahrádky.

Ale musím na sebe prásknout, že levandule dříve vůbec nebyla moje srdcovka. Dokud jsem nepřivedla na svět děti, nevoněla mi. Také mi vadilo, jak je komerční a že ji „každý tak žere“. V němčině vyslovuji její jméno dodnes špatně a ještě pořád neskousnu ty dlouhé fialové plantáže, u kterých se lidé s nadšením fotí, neboť narušují krajinný ekosystém. Jenže za to ona nemůže a svou chválu si právem zaslouží.

Pojďme se společně podívat na rozdíly mezi levandulemi a lavandiny a na jednoduché recepty, které můžete s levadulí vyzkoušet! Příští měsíc vás v rámci programu Bylinky našich babiček osvěžím mátou…

(Pozn. autorky: René Maurice Mességué je zakladatel moderní aromaterapie)

Fialový zázrak mezi pyskatými

Levandule hlávkovitá
Levandule lékařská

Pyskatými se dříve označovala čeleď hluchavkovitých Lamiaceae, do kterých všechny druhy levandule patří. Květy jsou složeny z okvětních lístků připomínající pysky, avšak u levandule jsou květy většinou tak droboulinké, že si toho sotva všimneme. Navíc je vnímáme spíše uzavřené, protože jejich klasy rozkvétají postupně.

Lavandula stoechas – volně se vyskytující na svazích Provence

Tento charakteristický znak lze však dobře vidět u levandule hlávkovité, když kvete. V porovnání s ostatními častými odrůdami se pyšní opravdu „obřími“ klasy s výraznými květy barvy růžovo-fialové. Tento druh můžeme asi nejčastěji spatřit také jen tak ve volné přírodě, kde dorůstá v poměrně vysoký keř. Nemá ale žádné zvláštní léčivé účinky a tak se hodí spíš jako paráda do zahrady nebo ke vstupním dveřím.

Lavandin – jemná hybrida

Téměř opak by se dal říci o dalším velmi známém druhu levandule Lavandula x intermedia, který je vlastně křížencem dvou odrůd: levandule úzkolisté a levandule širokolisté. Má velmi silné aroma. Její drobné květy jsou jemně fialové až bílé a rostou ve zúžených klasech na trochu vytáhlejším stonku, který je jako u všech hluchavkovitých rostlin čtyřhranný. Listy jsou úzké a kopinaté, asi o odstín tmavší než u levandule lékařské.

Tato levandule je vlastně komerční hybrid, vyvinut pro účely parfumérského průmyslu. Její léčivé účinky si částečně ponechala, nicméně stejně jako celá bylina i ony jsou pokříženy. Aby se tato levandule oddělila od těch pravých, nese si jméno lavandin.

A mohla bych pokračovat…

Druhů a kříženců levandulí je tak velké množství, že se vám z toho zamotá hlava a rozum zůstává stát, co všechno si člověk nevymyslí. Levandule citronová, oregánová, zubatá,…

Bylo by to opravdu nadlouho popisovat rozdíly mezi listy a květy jednotlivých druhů levandulí. Abych se do toho nezamotala, budu se držet klasiky.

Pokud vás však zajímají rozdíly mezi nejběžněji se vyskytujícími fialovými voňavými kráskami, krásně jsou popsány například v tomto článku.

Na pohled nevýrazný lavandin má mnohem intenzivnější aroma než levandule lékařská.

Levandulová klasika – to je ta lékařská

Rodové jméno levandule Lavandel je odvozeno od latinského slova „lavare“, což znamená prát, umývat, čistit. Její čistící účinky působí již při nádechu jedinečné vůně a to především na psychiku a lidskou duši. Hildegard von Bingen ji doporučovala tam, kde myšlenky neustále krouží hlavou a nedají pokoje. Ale to už trochu předbíhám. Nejprve si ji popíšeme, abychom si byli jisti, že kupujeme tu pravou.

Levandule lékařská je vlastně levandule úzkolistá

Lavandula angustifolia si ve svém latinském druhovém jménu nese jeden zásadní znak této rostlinky: úzké listy. Zelenošedé listy jsou opravdu oproti jiným druhům nápadně teňoulinké a mírně podtočené. Celá rostlinka je pokryta jemným chloupkem.

Květy mohou být jen jemně fialové a jsou uspořádané do velkého klasu. Navíc však mají ještě jeden prstenec květů až několik centimetrů pod hlavním květenstvím. Tento prstýnek složený asi ze dvou až čtyř květů je velmi důležitý pro pěstitele, neboť rozkvetený je základním signálem pro sběr. Je-li totiž levandule ze ¾ rozkvetená včetně toho spodního prstýnku, lze z ní získat nejvyšší výnos éterického oleje, pro který se převážně pěstuje (zdroj: Anusati Thumm, Primavera).


Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Potěšení z hor jménem dobromysl ulevuje při kašli, křečích i špatné náladě

Dobromysl obecnou latinsky Origanum vulgare lze najít na slunných stráních po celé Evropě.  Původní druh dobromysli pochází ze Středomoří a je známý pod názvem „oregano“. Toto slovo pochází z řečtiny a  znamená „potěšení z hor“. Podle řeckých bájích ji Venuše jako první pěstovala na své zahradě.

Dnes neodmyslitelně patří k italské a řecké kuchyni. Staří Řekové i Římané ji používali do koupelí, jako parfém, masážní olej, a pro desinfekci i konzervaci potravin. Ve středověku patřila dobromysl k mocným bylinám. Věřilo se, že odhání zlé duchy. Hospodáři ji přidávali do jídla sekáčům, aby je chránila před jedovatými hady a přivolala jim dobrou náladu a chuť k práci.

Dobromysl byla také součástí „svatojánského kvítí“, tedy rostlin, kterým byla přisuzována zvláštní moc. V následujícím článku vás mimo jiné čeká recept na čaj pro dobrou náladu, recept na omáčku k těstovinám, dále recept na italský horký bramborový salát a také na dobromyslové víno pro astmatiky. A za měsíc se těšte na klidnou osvěžující meduňku…

Jak dobromysl vypadá a kde ji najdeme?

Dobromysl je trvalka s jemně ochlupenou, asi 50 cm vysokou lodyhou. Listy jsou oválné až vejčité, odspodu směrem k vrcholu se zmenšují. Drobné květy mají starorůžovou až nafialovělou barvu a příjemně voní.  Najdeme ji na slunečných stráních, pasekách, ve světlých lesích i na skaliskách od nížin až do hor.

Voňavá dobromysl, bylinka mnoha užitků

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se kvetoucí nať, to znamená listy, květy i stonky, jednoduše řečeno asi tak 25 cm dlouhá horní část rostliny.  Sbírá se těsně před začátkem kvetení, jakmile se začnou otevírat první květy.

Suší se ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35 °C. Schne dobře a při dosoušení ji můžeme vrstvit až do výše 40 cm. Skladujeme v uzavřených tmavých nádobách.

Co nať dobromysli obsahuje?

  • silici s tymolem, karvakrolem a dalšími terpeny
  • hořčiny
  • tanin
  • třísloviny
  • gumopryskyřici

Jaké má účinky?

Díky vysokému obsahu tymolu má silné antiseptické a desinfekční účinky. Působí protikřečově (i v těhotenství při křečích nohou) a dobře se hodí pro doplnění hořčíkové terapie při křečovitých stavech (včetně epilepsie). Pomáhá také při úporném dráždivém kašli. Dále podporuje srdeční činnost, trávení a činnost slinivky.

Při delším pravidelném podávání působí jako antidepresivum a zlepšuje náladu. Nálev z dobromysli nám pomůže také celkově posílit organismus, sníží nadýmání a uleví nám i při bolestivé menstruaci.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Černý rybíz – vitamínová bomba na dosah ruky, stačí natrhat

V dnešní době plné stresu a únavy je to vynikající pomocník na podporu zdraví. Roste často na dosah ruky.  Je plný vitamínů, antioxidantů i stopových prvků a výrazně posiluje naši imunitu. Ale co takhle zkusit ho použít v kosmetice? Že je to nesmysl? Čtěte dál!

Černý rybíz nebo také meruzalka černá je u nás výhradně pěstovaná rostlina, to znamená v lese ani na louce ho nehledejte. Jeho pěstování je velmi rozšířené, dříve býval téměř na každé zahrádce. Je to další rostlina z mého seriálu, jedna z mých nejoblíbenějších, která jde využít téměř celá, od plodů, listů až po kořeny.

Obsahuje mnoho cenných látek, od stopových prvků, přes vitamíny až po například pektin a rutin, ten už známe z pohanky, pamatujete? A ještě vás trochu zlákám na další článek, ten bude o hořčici, ale až za měsíc…

Cévy, imunita, sliznice, ledviny atd…

Plody asi ochutnal každý, ale listy a kořeny?

Takže taková pohanková kaše s rybízem k snídani je skvělá synergická kombinace pro posílení pružnosti a průchodnosti našich cév. Kromě cévního systému působí rybíz i na posílení imunity, jako prevence i při léčbě chřipek a nemocí  z nachlazení, zbavuje organismus volných radikálů, příznivě působí na ledviny, urychluje obnovu sliznic a chrání je a ještě mnoho dalších pozitivních účinků.

Je vhodné podávat ho při rekonvalescenci a také starým lidem na celkové posílení organismu. Co všechno rybíz obsahuje tady nebudu vypisovat, je toho opravdu hodně a zabralo by to podstatnou část článku. Pokud by někdo chtěl vědět přesně, jaké látky a vitamíny jsou v rybízu obsaženy, našla jsem přehlednou tabulku na Wikipedii. Takže se pojďme podívat na to. co všechno tedy můžeme z černého rybízu využít?

Listy na čaje

Sbíráme je na jaře, v době, kdy rybíz kvete. Obsahují silice, třísloviny, vitamíny, rutin, pektiny, organické kyseliny a mnoho dalších látek. Používají se na revma, při cévních onemocněních, ale i k léčbě močových a ledvinových zánětů. Většinou se z nich připravuje odvar. Můžeme je použít do léčebných čajů, ale i do směsí k běžnému pití v kombinaci třeba s listem maliníku nebo ostružiníku. Listy můžeme jen sušit, případně fermentovat.

Recept na čaj z listů, který povzbuzuje fyzickou aktivitu, celkově osvěžuje a zmírňuje bolesti při revmatismu:

  • 2 lžičky fermentovaných listů černého rybízu
  • 2 lžičky fermentovaných listů maliníku

Listy zalijeme ½ litrem vařící vody a necháme 15 min louhovat.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se