Posel jara a slunce jménem pampeliška

Pampelišky mám ze všech jarních bylinek nejraději. Jsou jako malá sluníčka, která prozáří nejen naši mysl, ale i naše tělo. Symbolicky proto končím seriál Bylinky našich babiček právě touhle rostlinou.

Pampeliška čistí krev, odstraňuje škodliviny z těla, podporuje látkovou výměnu a má močopudné účinky. Navíc nám na jaře poslouží jako zdravá jarní zelenina, která tělu dodá potřebné vitamíny a minerály. Pampeliška je v lidovém léčitelství považovaná za jednu z nejcennějších bylin, jejímu kořeni se dokonce přezdívá „český ženšen“. V Arábii ji používali už v 11. století na čištění krve. Indiáni Čerokíjové ji doporučují konzumovat denně jako zeleninu.

Jak pampeliška vypadá a kde ji najdeme?

Pampelišku latinsky Taraxacum officinale poznají všichni, je to vytrvalá bylina s růžicí přízemních zubatých listů, ze které vyrůstá několik stvolů nesoucích zářivě žluté květy. Celá rostlina roní typickou mléčnou tekutinu. Kvete od dubna do července. Roste všude a někteří zahrádkáři ji likvidují jako obtížný plevel.

Všichni znáte? Žlutá nádhera z trávníků…

Co se sbírá a kdy?

K léčebným účelům se sbírá list, kvetoucí nať a kořen. Kořen se sbírá na jaře (v březnu) a na podzim (říjen, listopad), listy na jaře po rozkvětu rostliny mezi polednem a čtrnáctou hodinou.

Listy se suší rychle v tenkých vrstvách nebo při umělé teplotě do 40 °C. Kořeny se omyjí, podélně rozkrojí a suší. Usušenou bylinu uchováváme v suchu a v dobře uzavřených nádobách.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Mák setý – domácí vápníková bomba

Dnes se podíváme na zoubek další naší domácí “superpotravině” a tou je mák setý. Je to další z rostlin, které jsou poněkud opomíjeny v naší stravě. A nebojte se, nebudeme používat nezralé makovice a vyrábět opium. Ochutnáme hlavně semena, zdroj hodnotných bílkovin a vápníku a taky vynikající olej z nich lisovaný. Mrkneme se i na pár receptů do staré kuchařky Marie Janků Sandtnerové, kterou jsem zdědila po své babičce.

V tomto článku se dočtete:

  • kapku z historie pěstování máku
  • proč jíst mák?
  • čeho se vyvarovat?
  • recepty s mákem
  • makový olej – v kuchyni i kosmetice a pár receptů k tomu

Něco z historie

Mák je ve střední Evropě zřejmě původní rostlinou a nejstarší archeologické nálezy pochází už z mladší doby kamenné. Při vykopávkách byla nalezena semena i celé makovice. V té době se mák pravděpodobně používal i jako zelenina, přesněji mladé listové růžice máku. Postupem času se stával kulturní rostlinou a lidé začali objevovat i  léčivé účinky.

Ve starověkém Řecku přidávali mák do chleba, podobně jako sezam ho upravovali s medem, z vařených makovic připravovali nápoj navozující spánek a malé množství sušené šťávy podávali jako prostředek proti bolesti nebo na zklidnění trávení. Ale na druhou stranu už věděli, že větší množství šťávy může způsobit smrt, díky obsahu jedovatých alkaloidů.

V našich zemích

Ve východním Německu a slovanských zemích byl mák posvátnou rostlinou. Makové pečivo se peklo o svátcích, hlavně na Velikonoce a na Letnice, o Vánocích se zase dával mák zvířatům, aby v následujícím roce prospívaly. Mák se prý také sypal na čerstvě vyrytý drn trávy před stájí, aby nečisté bytosti nemohly vstoupit do stáje dříve, než všechna zrníčka spočítají. Chránil se tím dobytek před uhranutím.

U nás se mák pěstuje od pradávna a naše babičky používaly mák nejčastěji jako náplň do buchet a koláčů. Pak taky jako posýpku na sladké pokrmy, jako jsou bamborové šišky nebo široké nudle. A o odvaru z makovic, který se údajně dával zlobivým dětem, aby dobře spaly, slyšel od své babičky snad každý.

Pěstování

Mák setý je asi 1 m vysoká jednoletá rostlina s fialovo-bílým květem. V mnoha zemích je její pěstování zakázáno pro obsah alkaloidů, ze kterých se vyrábí opium, surovina pro další výrobu drog.

U nás si naštěstí můžeme semínka máku koupit i vypěstovat na zahrádce, ale i u nás podléhá jeho pěstování na větších plochách (pozn. redakce: nad 1 hektar oseté plochy) kontrole.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Čaje pro klid v duši

Konec zimy může být velmi náročný na psychiku. Nemůžeme se dočkat jara, zelených rostlinek a nové energie. Pak konečně přijdou krásné dny, ale nálada se nelepší. Zimní melancholii střídají výkyvy nálad a jarní únava. Neklesejte na mysli. Zamiřte do své bylinkové spížky a připravte si pomocníky podle receptur ze starých herbářů!  

Příprava čajové směsi je sama o sobě velmi uklidňující

Slabé nervy zklidněte a obveselte!

Jemná meduňková vůně nejdříve uklidní hlavu a vypití čaje pak celé tělo

Sv. Hildegarda z Bingenu používala poměrně stručný seznam přírodních léků. Od kamenů přes potraviny až po byliny. Receptury a léčebné postupy se jí zjevovaly ve viděních“A když někdo jí muškátový oříšek, otevře mu srdce a pročistí smysly a dobrým teplem a svou jemnou silou mu zajistí dobrý rozum,” doporučuje ve svých pojednáních na nervovou slabost.

Pro obveselení je prý dobré sypat mletým muškátovým oříškem poslední jídlo před spaním – ideálně kompot nebo moučný pokrm. Ráda ho kombinovala i se skořicí. Dnes už obojí najdeme v poličce s kořením, ale ve středověku byly obě tyto ingredience velmi luxusním zbožím. Proto se raději podíváme na bylinku, která se v 15. a 16. století šíří Evropou a dnes nechybí na téměř žádné zahrádce: na meduňku.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Vykuřování pro ženskou pohodu

Můj první ženský vykuřovací speciál je právě tento a vznikl pro cyklus Bylinky našich babiček. Krásná výzva, která mne zase o kousek posunula. Budu ráda, když něco dobrého do života přinese i vám! Harmonizace ženských emočních vln je někdy velmi náročnou vědeckou disciplínou. Ovšem světe div se, vůně na nás fungují! My se podíváme do světa vykuřovadel a jak jejich vonný dým využít pro náš ženský klid a mír.

Probereme nejen pár (podle mého) nejlepších bylinek, ale také pár technik, které nejsou zrovna známé a využívané. Nicméně kdysi byly, jen se na ně trochu zapomnělo. Díky spřízněným duším jsem dostala do ruky i sušenou šalvěj muškátovou a listy geránia, tak jsem je pro vás zkusila vykuřovat. A jako obvykle navíc pár inspirací na vykuřovací směsi.

Co nového si přečtete

Hodně bylinek v mých článcích se tak nějak opakuje. Pokud jsem o nich už psala, stačí kliknout na podtržený odkaz a otevře se vám starší text. V tomhle díle vám ale přiblížím i nějaké dosud neprobrané. Třeba voňavý tužebník nebo lipové květy. A taky se to hezky sešlo s andělikou, o bylince psala Veronika, o éterickém oleji Lusílija.

Moc a sílu rituálu

Na začátku bych ráda zmínila něco, co je podle mne pro ženskou pohodu taky nepostradatelné. A v naší dobe opomíjené, nicméně na vzestupu. Rituály a cykly.

Někdy je to tak jednoduché. Že nám není nejlíp, prostě může souviset s cyklem – naším osobním ženským nebo ročním, přírodním. Proč pak proti tomu nějak postupovat. O cykličnosti a naladění na ní se píše hodně, to snadno najdete, pokud (což si myslím spíš), už v ní nejedete…

Vykuřovací rituál

A vyladění se s cykly napomáhají krásně i rituály. No a vykuřovací rituály mohou být klidně zařazeny na repertoár. Znám moc dobře sama u sebe, jak moc mi pomáhá se u výběru vykuřovadel, míchání směsi, zapalování uhlíku či pícky, soustředit jen na to. Být a konat. Užít si tu chvíli a pak se pomalu, zhluboka nadechnout vůně dýmu a nechat ho sebou procházet. Už to je léčivé!

Ženská božstva, v křesťanství svaté mučednice, byliny a zahrady, vše je to propojené

Jak “žensky” vykuřovat

Nabízím kromě klasického vykuřování prostoru a člověka ještě dvě variace trochu nadstavbové. Obě vyzkoušené, prověřené, byť pro našince trochu nezvyklé.

Vykouřený obklad

Narazíte na to jako na “vykuřovací roušku” (Herzog, 2014), mně se víc líbil název “vykuřovací poduška” nebo prostě obklad. Důležité je použít látku přírodní – bavlna, len, konopí, vlna. Žádná novinka to není. V článku o jalovci jsem psala o staré praktice vykuřovat takto ovčí kožešinu jalovcovým kouřem a přikládat ji pak na bolavé revmatické části těla.

Tkanina (poduška) se nechá nad zapálenou kadidelnicí s danou bylinkou nebo směsí “nakuřovat”, aby pochytala co nejvíc dýmu a prohřála se. Pak se přiloží na místo těla, kde chceme působit. Na bolavé menstruační bříško ideál!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Vůně přírody: Andělika, světlo ve tmách pro všechny hledající

Posviťte si na temné dny s éterickým olejem plným světla! Vytáhne vás nad hladinu, doslova. Svým vlastním osobitým způsobem. Pomůže vám na vaší cestě k poznání a přijetí sebe sama. Má dar procítit hloubky. A prozářit je světlem. Nevěříte?

V tomto článku vás seznámím s éterickým olejem z anděliky. V aromaterapii se používá andělika kořen a semínko, které jsou získávány z rozdílných částí rostliny. Každý z nich nese naprosto jinou energii! Vysvětlím vám, jak se liší. V tradiční čínské medicíně se navíc andělika alias děhel používá na doplnění krve – tedy hlubokou výživu. Pojďme si na ní posvítit. Nebo spíš nechme anděliku posvítit na nás.

Co vás v článku čeká?

  • 2 základní druhy anděliky jako éterického oleje
  • 3+1 hlavní témata anděliky pro psychiku
  • Mini rituálek s andělikou
  • Jakou anděliku pořídit?
  • Jaké zvolit dávkování a pro koho anděliku použít?
  • V čem andělika pomáhá?
  • 3 praktické recepty s andělikou

2 základní druhy anděliky jako éterického oleje

V aromaterapii se získávají pomocí destilace tyto 2 základní druhy anděliky:

  • Andělika kořen (Angelica archangelica)
  • Andělika semeno (Angelica archangelica)

Více se o jejich rozdílných kontraindikacích i cenách zmiňují níže.

Andělika – světlo ve tmách pro všechny hledající

3+1 hlavní témata anděliky jako éterického oleje, které oceníte nejen v období temnoty

  • Hluboké zklidnění mysli
  • Přijetí – mír v duši, někdy je přirovnávána k „Doteku anděla“
  • Deprese, smutky a těžká životní období

a navíc:

  • Hluboká výživa duše, ducha i těla

Andělika kořen vás prozáří skrz na skrz svým světlem, zanoří se až do nejhlubších míst vaší duše a pomůže vám přijmout a odplavit vše, co vás stahuje a tíží. Při psaní tohoto článku jsem si procházela posledním rozloučením s oblíbeným členem naší rodiny. Bude pro mě navždy s tímto smutným, leč niterným obdobím spojena. Stejně jako mi santal při jiné dřívější situaci pomohl překlenout těžké časy, andělika mě ze smutků navíc vytáhla (a sluneční paprsky samozřejmě). Není to pozitivní olej jako třeba pomeranč, ale bolístkám na duši odlehčí, a to někdy opravdu potřebujeme. Zbavit se tíhy a být opět sami sebou. Tak takhle pracuje andělika.

Radostnější verzí sebe sama a jejím alter egem je andělika semínko. Její energie v těle nesestoupí tak hluboko, drží se, na rozdíl od anděliky kořene, někde kolem bříška a 3. čakry. Otevírá se také do hlavy, to znamená, že více bude působit na mysl (kdežto andělika kořen na emoce a hloubky). Je více radostnější a bezstarostnější. Použila bych ji u lehčích stavů a u citlivých jedinců. Doporučuji vám ji také na začátek vaší práce s andělikami. Je totiž levnější, což se při zkoušení různých receptů hodí 🙂

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Vřes se hodí na pleť i všechna onemocnění močového ústrojí

Vřes obecný latinsky Callluna vulgaris najdeme na suchých slunných stráních, písečných a rašelinných půdách, pasekách i mezích. Bylináři Janča a Zentrich považují vřes za nedoceněnou, universálně působící bylinu. Dezinfikuje močové cesty, uplatňuje se i při zánětech ledvin a také „drtí“ močové kaménky. Má odvodňovací efekt, proto je vhodný i při otocích. V článku vás čekají recepty na čajové směsi a také na vřesový olej, který čistí, vyživuje a zvláčňuje pokožku obličeje.

Podle starých slovanských pověstí nosily kytici vřesu za pasem divoženky. Lidová tradice doporučuje vřes zaplést do myrtového věnečku nevěstě, aby bylo manželství šťastné. Ve starých herbářích se doporučoval proti hadímu jedu a také na léčení pásového oparu v obličeji. Já jsem ho letos sbírala poprvé a určitě budu příští rok sbírat zase. V mých čajových směsích si našel už napořád své místo.

Vřesové porosty v krajině vypadají krásně

Jak vřes vypadá?

Vřes obecný je stálezelený nízký keřík s prutovitými větévkami. Obvykle dorůstá do výšky 20 až 25 cm. Listy jsou drobné, trojhranné a střechovitě se překrývají. Kvete od července do září drobnými růžovofialovými kvítky. Jak už bylo řečeno v úvodu, najdeme ho na suchých slunných stráních, písečných a rašelinných půdách, pasekách i mezích.

Co se sbírá a kdy?

K léčebným účelům se sbírají květy nebo kvetoucí nať sdrhováním z větévek sevřenými prsty. Kvalitnějším materiálem jsou květy. Suší se ve stínu přirozeným teplem. Sušený květ či nať skladujte v uzavřených nádobách. Vydrží prý několik let. Někde na internetu jsem se dočetla, že květ vřesu nelze koupit, že si ho musí každý natrhat, ale není to pravda.

Sbírá se květ zdrhnutí z kvetoucí natě

Co vřes obsahuje?

  • třísloviny
  • flavonoidy
  • alkaloid ericolin
  • silici
  • sliz
  • hořčiny
  • pryskyřice
  • kyselinu křemičitou a řadu minerálních látek
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Jedle a smrk jako posila ducha v našem prostoru

Oba jehličnaté stromy patří do rodu borovicových. Oba mají významné zastoupení pro užití v lidové medicíně a oba měli (pozn. redakce: schválně tady nechávám Verči původní měkké “i”, protože stromy vnímáme jako živé bytosti, tak nás omluvte…) významné postavení v kultuře našich předků. O tom a také jak je lze využít nejen jako vánoční stromeček, je tento článek.

Přestože se botanici víceméně shodují, že z flóry časového úseku mezi dobou ledovou a neolitem není na našem území už téměř nic, některé stromy lze stále považovat za původní. Jedním z nich je například jedle. Spolu s dubem a smrkem tvoří smíšené lesy, které se na našem území dnes vyskytují nejčastěji.

Smrk je nenáročná alternativa

Smrk ztepilý tvoří více jak polovinu našich lesních porostů

Smrk ztepilý Picea abies je stálezelený strom se špičatými jehlicemi, které jsou rozmístěny kolem dokola svých načervenalých větviček, může dorůstat výšky až 60 m. Na našem území je to nejčastěji se vyskytující lesní porost, který se začal vysazovat namísto původních listnatých a smíšených lesů. Současné smrkové monokultury tvoří více jak polovinu lesních dřevin na území České republiky.

Není se čemu divit.  Smrk je poměrně nenáročný strom a ujme se téměř kdekoliv. Původně tvořil horské a podhorské lesy od nadmořské výšky 800 m, současně tvoří také okrasné dřeviny v městských parcích, ale i v soukromých zahradách.

Výhody a použití smrku

Přestože je smrk ztepilý hlavně důležitým zdrojem dřeva, také jeho semena, šišky, kůru, jehličí nebo pryskyřici lze využít. Hlavní léčivou látkou jsou éterické oleje, flavonoidy a v zelených částech rostliny také vitamín C. Kůra obsahuje velký podíl tříslovin, které se dají využít při průjmových onemocněních nebo kožních potížích.

Semena

Není tolik známý, ale existuje velmi lahodný a výživný jedlý olej, který se lisuje ze smrkových semen. Jeho cena je vzhledem k náročné technologii poměrně vysoká a tak se jedná spíše o delikatesu.

Smrkové šišky na rozdíl od šišek jedle visí směrem dolů, jehličí je kolem dokola větvičky a je pichlavé

Šišky

Když jsou mladé, rostou směrem vzhůru, ale během opylování se stočí dolů. Na rozdíl od jedle tedy visí a jsou kompaktní, nerozpadají se. Známé jsou jako dobré topivo na letní táboráky i do krbu, mladé se dají využít k míchání mastí na:

  • zahleněné průdušky, nachlazení, kašel
  • svalové křeče, bolesti zad nebo také kloubů
  • nehtové plísně, abscese, zanícení vlasového lůžka
Recept je velmi jednoduchý:
  • 2 zelené nezralé šišky
  • 1 hrstku jehličí
  • 100g čistého vepřového sádla nebo kokosového tuku

V menším hrnci necháme rozpustit tuk. Šišky a jehličí nakrájíme na co nejmenší kousky a zamícháme do tuku. Necháme alespoň 1 hodinu za udržování tepla do 70°C macerovat. Poté přecedíme a naplníme do malých dóziček a necháme vychladnout. Uzavřeme a skladujeme na chladném a tmavém místě.

Stejným způsobem lze použít materiál z borovice. Hlavní účinnou látkou jsou pryskyřice a éterické oleje, které obsahují vysoké procento monoterpenů. Obzvlášť léčivé účinky mají šišky a jehličí z borovicové kleče nebo také z borovice limba.

Můj tip: Během macerování můžeme přidat také pár nadrcených kuliček jalovce, 1-2 koření hřebíčku a trochu skořicové kůry. Nejen, že dají mastičce specifickou vůni, ale také zvýší její účinky.

Pryskyřice

Můžeme použít tu, která vytéká ze stromu, nebo také pryskyřici ze šišek. Jejich vůně jsou si velmi podobné a obě se hodí jak k vykuřování, tak pro přípravu tinktur nebo balzámů a mastí. Výhodné je použití pryskyřice z mladých šišek. Není tolik lepivá a řekla bych, že má trochu řidší konzistenci.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Vůně přírody: Jedle, majestátní kráska, zářivá síla a duchovní opora

Majestátní, sváteční, oslnivá, zářivá, přesto pevná a stálá… taková je jedle. Přivítejte nový rok se sváteční vůní jedlového jehličí. Pomůže vám splnit si vaše sny a touhy kdykoliv budete potřebovat. Naladí vás na sváteční atmosféru. Tuze si ji zamilujete. Otevírá totiž dveře do jiných dimenzí a nechává nás nahlédnout tam, kam běžné oko nedohlédne.

V tomto článku vás seznámím s éterickým olejem z jedle. Vybrala jsem ze všech našich jehličnanů právě jedli, protože je u nás doma (zejména na horách) a přála bych si, aby se do našich lesů vrátila v hojnější míře. Jako éterický olej jedle nad ostatními jehličnany vyniká svojí duchovní složkou. Krásně s ní nahradíte kadidlo a otevře vám cesty k vašim duchovním zážitkům. Posílí vás jak svou silnou energií země (ze svých kořenů), tak prozáří svou energií nebe (ze své koruny). Je to skutečně strom stromů.

Základní druhy jedle jako éterického oleje

V aromaterapii se v našich končinách hojně používají tyto základní druhy jedlí:

  • Jedle bělokorá z Evropy – jehličí nebo šišky (Abies alba)
  • Jedle balzámová z Kanady (Abies balsamea)
  • Jedle sibiřská (Abies sibirica)
  • Jedle himálajská (Abies spectabilis)
  • Jedle obrovská z Evropy (Abies grandis)

Dostupné jsou ale i mnohé další. Je jich opravdu velký počet. Pokud váháte, doporučuji začít u naší evropské klasiky – jedle bělokoré, jejíž vůně vám bude připomínat podzimní Šumavu, Krkonoše nebo třeba Beskydy.

Nejčastěji se při destilaci jedlí zpracovává jehličí. U jedle bělokoré je k dostání i éterický olej z jedlových šišek. Ten je krásně jemňoučký, rozhodně stojí za vyzkoušení.

3 témata jedle jako éterického oleje, které oceníte v období svátečním

  • Duchovní zážitky
  • Vnitřní síla
  • Klid

Čeká-li vás jakákoliv státeční událost, vůni jedle při ní jisto jistě oceníte. Zbaví vás trémy, posílí vás zevnitř a usnadní vám napojení na sebe sama i jiné dimenze.

Vůně jedle

Vůně jedle vyniká nad ostatními jehličnatými stromy. Aroma je teplé, dřevité, svěží či balzámové až pryskyřičné. Jedle sibiřská je ve vůni více pronikavější a velmi oblíbená. Jako by vás prostoupila síla z hor.

Jedli využijete zejména na podzim a v zimě. Síla stromů vám dodá vzpruhu ale i v brzkém jaře jako prevence jarní únavy.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Dáte si je jako prachandu, vrkoč či v županu? Jablíčka zdravá a na mnoho způsobů

V dnešním svátečním článku se podíváme na naše nejstarší a nejrozšířenější ovoce, na kterém si pochutnávaly už naše babičky a babičky jejich babiček…. Na jablíčka červená, zelená, žlutá i strakatá, sladká i kyselá, původní i šlechtěná. A kdy jindy se jimi zaobírat, když ne teď.

Jablka jsou tradičním symbolem vánoc a neodmyslitelnou součástí vánoční výzdoby, pokrmů, zvyků i pohádek. Hledat hvězdičku v jablíčku, abychom zjistili, jestli budeme příští rok zdraví, sušit křížaly, vařit čaj z jablečných slupek nebo popíjet horký jablečný mošt u kamen, to jsou pro mě ty nejkrásnější symboly zimy a vánočního času.

Jablka a tradiční vánoce

Červená jablka se pokládala na štědrovečerní stůl jako symbol zdraví, v Podkrkonoší se ze sušených švestek a křížal vařila ovocná omáčka – prachanda, která se podávala jako zakončení večeře společně s vánočkou. Směs sušeného ovoce, jehož součástí byly právě křížaly, prý zaručovala rodině svornost. Podával se také jablečný závin a mísa s ořechy a ovocem sušeným i čerstvým pak zůstávala na stole až do Tří králů. Po večeři se nadělovaly dětem dárky a potom také zbytky od stolu hospodářským zvířatům, součástí nadílky byla také jablka.

Ozdoba svátečního stolu

A věštilo se, co a jak bude v novém roce. A tady hrálo jednu z hlavních rolí zase jablko. Rozkrojené „na hvězdičku“ ukazovalo, jestli bude člověk v příštím roce zdravý. Pokud byla hvězdička pěkná, pravidelná a souměrná, bylo vyhráno. Jablky se také zdobily stromy na zahradách, aby v mrazu měli co do zobáčků i ti nejmenší ptáčci.

Jablíčka se používala nejen čerstvá, ale i sušená. Sušila se nad kamny, nakrájená na kolečka navlečená na provázku, nebo na sítu v troubě kamen nakrájená na plátky nebo na kostičky. Sušené ovoce bylo důležitou součástí zimní stravy našich předků jako zásobárna vitamínů a minerálních látek.

Continue reading “Dáte si je jako prachandu, vrkoč či v županu? Jablíčka zdravá a na mnoho způsobů”

Vůně jako antistres (nejen) na konci roku

Žít v klidu a v pohodě se v dnešní době stává pomalu uměním. Společnost je nastavená tak, že stres už nechápeme jako nouzový stav, ale jako běžné životní tempo. Místo, abychom se v zimě zklidnili a usebrali, svítíme zářivkami a jedeme v letním režimu, jako by se nechumelilo. Co na to říká naše tělo? Většinou volá po pravidelné relaxaci a uvolnění. Vůně léčivých rostlin může takový odpočinek prohloubit a udělat ještě příjemnějším.

Za vším hledej stres!

Jak moc jste obětí času?

Chronický stres může za 80 procent všech zdravotních obtíží v USA, podobná situace je podle výzkumů v UK, Německu i Finsku. Znamená to, že většina lidí v těchto zemích (a nejspíš to bude dost podobné i u nás) žije pod takovým tlakem, že jejich tělo už ze stresového stavu skoro vůbec nepřepíná na ten relaxační.

Akutní stres umíme zvládnout velmi dobře. Pokud například ráno dobíháme na autobus, mozek dá tělu signál, aby se zvýšila srdeční činnost a zrychlilo dýchání. A jakmile usedneme na sedadlo, činnost našeho organismu se poměrně rychle vrací do normálu.

U chronického stresu ale nezvládáme překonat stresové reakce a projít celým cyklem, začneme trpět velkou ztrátou energie a postupně docházíme do stavu, kterému říkáme vyhoření. Hladiny stresových hormonů v krvi zůstávají stále vysoké a postupně se tak přepneme na nouzový stav. Samoozdravné procesy v těle jsou zastaveny. Následkem jsou nejen psychické obtíže, ale třeba také autoimunitní onemocnění.

Tip redakce: Poslechněte si 3 adventní přednášky našich redaktorek. 

Vůně je pomocník i průvodce

Jak vám je, když přivoníte ke květině?

Reakce na stresové situace řídí v našem mozku limbický systém. A se stejným centrem jsou spojeny i čichové nervy. Inhalace vůní tak může být velice rychlým nástrojem, jak tělo přepnout do pohody. To, jestli nám je vůně příjemná nebo ne, víme za dobu kratší než jedna vteřina. Pokud vás tedy v práci přepadne úzkost při pohledu na seznam nesplněných úkolů a přičichnete si k vaší oblíbené vůni, ihned přesměrujete svou pozornost jinam a nepříjemný stav se začne zmírňovat.

A není to “jen” pocit. Studie Toda a Morimota z roku 2008 dokázala, že po deseti minutách inhalace levandulového éterického oleje, začnou klesat hladiny stresových hormonů. A podle dalších vědeckých studií má stejný potenciál vůně růže, mandarinky nebo kadidla. 

Tip redakce: Výsledky vědeckých studií do podoby přehledných infografik pro nás zpracovává Tisserand Institute.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku