Bez černý aneb strom velké bohyně pomáhá při nachlazení i horečce

Bez černý latinsky Sambucus nigra je velmi známý a hojně rozšířený keř dorůstající výšky několika metrů. K léčení se využíval odjakživa, naši předkové věřili, že je čarodějný a že v něm sídlí mocní duchové a dobré víly. Mezi jeho lidové názvy patří čertův strom, keř čarodějný, rostlinná apatyka a také strom velké bohyně. Řada z vás určitě už slyšela lidové pořekadlo: “Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. V minulosti prý bývalo zvykem, že nevěsta dostala ke svatbě dvě bezové sazenice, jednu měla zasadit pod okno a druhou u stodoly. Nejsilnější léčivé účinky mají květy, sbírají se ale také plody, kůra i list.

Sušený květ bezu u nás doma nikdy nechybí a je to jediná bylinka, na kterou se mnou ochotně vyráží i můj muž.  Bez pomáhá při nachlazení, horečce, při nemocech cév, příznivě ovlivňuje kontaktní ekzémy, podporuje vykašlávání a dokonce i tvorbu mateřského mléka.

V článku najdete informaci o možné záměně s jedovatým bezem chebdí a také řadu tipů, jak si bezem pomoci a co z něj vyrobit. Chybět nebudou recepty na čaje, bezinková povidla, bezinkový i bezový sirup a také velmi jednoduchou květovou vodu. Třešničkou na „dortu“ bude recept na bezovou zmrzlinu.

Jak bez vypadá a kde ho najdeme?

Bez černý je dřevinou velmi hojnou na pustých, „zanedbaných“ místech, v hájcích, křovinách, remízcích a na spoustě dalších míst. Stačí se trochu rozhlédnout. Keř vysoký až několik metrů má šedohnědou borku a bílou porézní dřeň. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, jež jsou kopinaté, na okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté, po rozemnutí mírně páchnoucí. Květenství je ploché, chocholičnaté, složené z malých bělavých kvítků. Plody jsou červeno fialové bobulky známé jako bezinky.

POZOR je třeba si dát na záměnu bezu černého s jedovatým bezem chebdí!!! Bez chebdí není keř, je to bylina vysoká 1 až 2 m, nemá kůru, takže „větve“ jsou zelené, květy jsou červenavě bílé a plody jsou černé a chutnají prý odporně hořkosladce. Otrava bezem chebdí se projevuje zvracením, průjmem a závratěmi.  U nás není moc častý, ale je třeba o něm vědět. Jeho fotografie určitě najdete v různých internetových herbářích.

Na jaře s typickými květy a na podzim obsypaný bezinkami, tak ho asi zná každý

Co se sbírá a kdy?

  • Sbírá se květ v květnu až červnu nejlépe kolem poledne
  • Plody se sbírají v září až říjnu
  • Na jaře lze sbírat i mladé listy
  • Kůru lze sbírat po celý rok
  • Květy se suší co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušený květ je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědl. Já silné stopky většinou ustřihnu nůžkami už na začátku sušení, když květy rozkládám na sušící místo.
  • Plody se sbírají za plné zralosti a buď se suší stejně jako květ nebo se tepelně zpracovávají. Tepelné zpracování bezinek je důležité. Plody se nekonzumují syrové!

Co bez obsahuje?

Květy obsahují:

  • Flavonoidy (zejména rutin, který zpevňuje cévní stěnu)
  • Vitaminy C, A , B
  • Aminy
  • Organické kyseliny
  • Sacharidy
  • Třísloviny
  • Minerální látky

Plody obsahují:

  • Antokyany
  • Organické kyseliny
  • Třísloviny
  • Vitamíny zejména A a B

Obsahové látky listů a kůry jsou zatím málo probádané, uvádí se, že obsahují alkaloidy, pryskyřice, organické kyseliny a glykosidy.

Smažíte je taky?
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně ženských archetypů

Žena. Bytost proměnlivá. Bytost cyklická. Bytost skrývající mnohem více bytostí, než se může zdát. V dnešním článku vám nabídneme náhled na ženské archetypy vycházející z různých etap ženského života. Každý z nich s sebou nese témata k řešení a kvalitu, kterou můžete použít ve svůj prospěch. Proměnlivost totiž může být krásnou ženskou zbraní…

V našem životě se většinou postupně vzdalujeme od své primární energie – povahy – charakteru. Často v sobě zadusáme některé vlastnosti proto, že se tak úplně nehodí do okolního světa. “Co se tady směješ jak hloupá koza?” “Nevztekej se!” “Brečí jenom bačkory!” “Nojo, to seš celá Ty…” To všechno nám dává nálepku, že jsme špatně. A tak to zkusíme jinak. A postupně samy sebe ztrácíme, až se třeba v padesáti podíváme kolem sebe a koukáme, čí život to vlastně žijeme. Všechno je jinak. Jinak, než jsme původně chtěly.

Archetypy mohou být nástrojem pro zpracování témat, která si neseme a pro poznání sebe sama o něco víc. Samozřejmě v různých etapách života jsou jednotlivé Archetypy dominantní. Ale zároveň si je neseme stále v sobě všechny. Mohou být nenaplněné, upozaděné, potlačené… Ale tam uvnitř někde jsou.  Jejich kvalitu mohou nádherně podpořit léčivé rostliny. Pojďme zalistovat herbářem ženských archetypů…

Archetyp Dívky: Umíte být bezprostřední?

Autorka článku se švihadlem – z rodinného archivu pro pobavení

Dívka. Děvče. Co se vám vybaví? Mně copatá rošťanda, která se směje s kamarádkami na celé kolo. Kluci jí ještě moc neberou, možná ji baví trocha pošťuchování. Chce objevovat, chce se bavit, do všeho jde po hlavě. Když se zastaví a zvážní, je v ní jemnost a spousta křehkosti. Pro různé věštebné praktiky se dříve využívalo svobodných dívek také pro jejich čistotu. Dnes už by ale nejspíš byly ve věku milenek a o čistotě by nebyla řeč. .) Její archetyp s sebou primárně nese léčení zranění z dětství.

Archetyp Dívky bývá právě pro svou neposkvrněnost spojován s bílou barvou a pro svou živost, růst a proměnlivost k elementu Dřeva. Dívce leží svět u nohou, může si dělat, co chce a je proto ve své podstatě velmi autentická. Od mámy potřebuje hodně pozornosti a pocitu, že je přijatá. Od táty zase jistotu a pocit důvěry.

V dospělém životě se v nás může ozvat vždy, když máme zakusit nebo poznat něco nového. Její energii můžete bezvadně využít v práci – ze všech ženských archetypů totiž v sobě nese nejvíc racionálnosti a mužské kvality. Začněte oslavovat svou individualitu! Dívka se totiž neřídí stádem…

Kvalitu archetypu Dívky nejvíce připomínají jemné a křehké bylinky rostoucí na jaře. Můžete si z nich plést věnečky, natrhat malou kytičku nebo připravit kvetoucí čaj.

Ženské duši pomáhá kontakt s přírodou a vnímání jejích cyklů

 

Sedmikráska byla vždy považována za symbol čistoty a nevinnosti. Může být tedy skvělou pomocnicí, třeba pokud jste tuto zranitelnou část svého já raději uzavřely na zámek. Její účinky jsou mírné a vůně ne příliš výrazná, a proto se často používá v bylinných směsích. Kvítečky ještě můžete vypátrat na loukách a zahradách, sbírá se po celý rok. Více si můžete přečíst v článku od Katky Hrazdírové s názvem Nenápadná princezna jménem sedmikráska.

Blaženost, klid, všudypřítomná láska a bezpečí. Tyto kvality s sebou přináší heřmánek.  Pomůže vám se dostat zpět k pocitům milovaného děťátka (třeba ještě v bříšku). Natrhejte si v létě kytičku do vázy, nasušte na zimu. Nechte zahojit duši své zraněné vnitřní holčičky. Pokud se rozhodnete pracovat s éterickým olejem z heřmánku modrého (německého), přivoňte nejprve k víčku. Vůně je velmi silná a často může odradit. Ve směsích je ale opravdu nádherná. Já miluji kombinaci s éterickými oleji z růže a slaměnky pro výživu pleti. Pracuje hned se třemi ženskými archetypy .).  Více o heřmáncích najdete v článku Veroniky Němcové o různých druzích a způsobech využití této jemné bylinky.

 

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Česnek, ničitel virů i metla na upíry

Je sice pořád ještě krásné teplé počasí, ale podzimní plískanice a zima se neodmyslitelně blíží a proto dnes bude řeč o mocném posilovači imunity a ničiteli virů a bakterií, který nám může účinně pomoci bojovat s nachlazením a podobnými „dary„ podzimu a zimy. Bude řeč o česneku (Allium sativum) z čeledi liliovitých (Liliaceae).

Do vaření ho používá téměř každý, ale znáte třeba česnekové mléko nebo tinkturu na snižování krevního tlaku? Nebo že se dá česnek použít i zevně a nejen do česnečky nebo na topinky? A že si na zahrádce nejvíc rozumí s růžemi? To vše najdete v mém nejnovějším článku.

Bylinky našich babiček se s říjnem překlopily do své druhé poloviny. Náš vzdělávací program má už za sebou skoro 40 příspěvků a 1 webinář! Možná ho nesledujete, ale co se podívat, jak to děláme? Přehledně s obrázky TADY.

Známý “vyprošťovák” už leckdo z nás ocenil po veselé noci

Léčivá rostlina

Česnek patří k nejstarším léčivým rostlinám na světě. Byl nalezen už v neolitických jeskyních, používal se i ve staroegyptské medicíně. Byl součástí stravy vojáků a stavitelů pyramid a přidávali ho dokonce i k pohřební výbavě faraonů. Po staletí se používal proti moru, protože se vědělo, že dokáže ničit choroboplodné bakterie.

Známé byly také účinky protiparazitické, čehož se v dřívějších dobách hodně využívalo, vzhledem k nedostatečné hygieně a nedostatku potravin. Ještě za 1. světové války se používala čerstvá česneková šťáva k ošetřování ran zraněných vojáků, právě pro jeho desinfekční vlastnosti.

Mytická rostlina

Česnek byl ale také mytickou rostlinou pěstovanou v klášterních zahradách. Měl ochraňovat člověka proti zlým duchům a démonům, chránit ho před upíry a vlkodlaky. V lidové magii byl bylinou bezpečí a duchovní očisty – zavěšený v domácnosti odháněl od domu veškeré zlo, chránil obyvatele před démony, uhranutím a odháněl zloděje. Vkládal se miminkům a malým dětem pod polštář, aby jim v noci nikdo a nic neublížilo.

Svazky česneku nebyly jen dekorací a formou uchování, měly i chránit před zlými silami

Základní česneková fakta

Česnek obsahuje:

  • allicin (až 0,4%) – látka díky níž má česnek silný antibakteriální a antimykotický účinek
  • spoustu minerálních látek a stopových prvků (např. selen,jód, mangan, měď, bór, molybden, kobalt, zinek)
  • vitamíny A, B1, B2, PP, C
  • sloučeniny síry
  • látky podobné pohlavním hormonům

Použití česneku:

  • zvyšuje imunitu
  • působí proti infekcím (ničí většinu kmenů zlatého stafylokoka, ale i obávanou plíseň kandidu Candida albicans)
  • proti srdečním chorobám (rozpouští sraženiny ohrožující srdce, chrání před opakováním srdečního infarktu, brání vzniku tukových a minerálních usazenin v cévách a zvyšuje vylučování cholesterolu z krve)
  • ozdravuje střevní flóru (působí proti průjmům, křečovitým bolestem a nadýmání)
  • výborný je proti zánětům dýchacích cest (plicních i průduškových)
  • snižuje krevní tlak

Nic se nemá přehánět

Způsobů použití česneku pro podporu zdraví je, jak vidíte, mnoho. Na tomto místě je ale potřeba upozornit na jeho možné kontraindikace. Většinou se uvádí samá pozitiva, ale narazila jsem i na nějaká ta “ale”…

Pro lidi, kteří nemají česnek rádi nebo ho běžně nepoužívají, se nedoporučuje začít rychle s  léčebnou česnekovou kůrou. Velká a náhlá dávka totiž může způsobit odloupnutí větší části sklerotických usazenin v cévách a způsobit embolii.

O tom, že česnek není vhodný ve větších dávkách pro malé děti, těhotné a kojící ženy snad psát ani nemusím. Ale pořád mluvíme o větších dávkách, při běžném použití do vaření jsem se mu já osobně nevyhýbala ani v tom těhotenství.

Také Barbara Temelie ve své knize Výživa podle pěti elementů zařazuje česnek do skupiny horkých potravin spolu s vysokoprocentním alkoholem. Z toho vyplývá, že lidem, kteří by se měli horkým potravinám vyhýbat, tudíž nelze doporučit ani česnekovou tinkturu, na kterou naleznete recept níže.

Krásně barevné odrůdy česneku
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Šípková růže pomáhá při vzteku i nachlazení

 Šípková růže (latinsky Rosa canina) roste téměř po celé Evropě u cest, na stráních a mezích. V okolí lidských sídel se někdy rozrůstá jako plevel. Z plané růže bylo vyšlechtěno mnoho rozmanitých druhů zahradních růží, v současnosti se pěstuje kolem 8000 různých kultivarů. Růžový olej používali a vysoce cenili už řečtí a římští lékaři a šípky znali lidé už v době kamenné.

Šípkový čaj patří k nejoblíbenějším bylinkovým čajům nejen v naší rodině. Dokud jsem nezačala sbírat šípky, nesměla u nás krabička šípkového čaje nikdy chybět. Ze šípkové růže můžeme využít jak květy, tak plody-šípky. V následujícím článku se budu věnovat hlavně šípkům, které právě teď můžeme sbírat. Informace o tom jak a kdy šípky sbírat, sušit a používat vás čekají v následujících řádcích. V závěru článku najdete i  recepty na šípkový likér, sirup, marmeládu, cukroví a také na kloktadlo z růžových květů proti bolení v krku.

Jak šípková růže vypadá?

Šípková růže je statný keř vysoký až 3,5 m. Je bohatě větvený prutovitými, ostnitými větvemi. Listy jsou lichozpeřené, složené z pilovitých lístků zespodu trnitých. Květy jsou velké pětičetné (to znamená, že mají 5 okvětních plátků), po 1 až 5 na jedné větévce. V poupěti jsou sytě růžové, během kvetení postupně blednou až do téměř bílé barvy. Plodem jsou šípky.

Doplněk krajiny – šípkový keř

Co se sbírá a kdy?

Na přelomu května a června můžeme sbírat květy a na přelomu září a října za suchého a slunného počasí se sbírají zralé šípky. Mě se osvědčilo šípky odstřihovat menšími nůžkami, ale dají se i docela dobře trhat. Ideální je trhat šípky do košíčku nebo plátěné tašky.

Doma šípky operte, osušte v utěrce a potom je dejte sušit do sušičky nebo trouby. Šípky se doporučuje sušit rychle při teplotách mezi 60 – 80˚ C. Tak se prý zachová nejvíce vitamínu C. Usušené šípky skladujte v uzavřených nádobách, vydrží do příští sklizně.

Co obsahují šípky?

  • velké množství vitamínu C
  • beta karoten
  • vitamíny skupiny B
  • třísloviny
  • kyseliny citrónovou a jablečnou
  • cukry
  • slizy
  • přibližně 4 % minerálních látek z nichž polovinu tvoří draslík a vápník
  • pektin
  • flavonoidy

Co obsahují květy?

  • třísloviny
  • flavonoidy
  • silici
  • sliz
Na podzim se obsypou červenými šípky

Jaké mají šípky účinky?

Šípky se používají při prevenci a léčení nemocí z nachlazení, chřipkových infekcí, horečce, nedostatku vitamínu C, při rekonvalescenci, celkové únavě a při průjmu. Nemají se užívat při zduřelých sliznicích, bolení v krku a ledvinových potížích.

Podle Magdaleny Staňkové Kröhnové se šípky nemají užívat dlouhodobě, podle Janči a Zentricha je šípkový čaj vhodný i pro dlouhodobé podávání. Pokud nasbíráte šípky jiných druhů růží (konkrétně růže svraskalé nebo alpské či trnité, vůbec to nevadí, šípky růže trnité mají dokonce větší obsah vitaminu C než šípky z růže šípkové).

Jaké mají účinky květy šípkové růže?

Květy léčí průjem, pomáhají při kašli, jako kloktadlo se dají využít při bolení v krku, upravují střevní flóru po užívání antibiotik, pomáhají při silné menstruaci a posilují játra a ledviny.

Proslulá bylinářka Hildegarda z Bingenu doporučovala květ růže spolu se šalvějí proti vzteku: „A kdož jest vzteklý, nechť vezme růži a trochu šalvěje a na prach je rozetře. A v každé hodině, kdy vztek v něm stoupá, u nosu podrží.” Co říkáte, nestálo by to za to mít tenhle prášek občas po ruce?

Čerstvé či usušené květy šípkové růže přidáváme do bylinkových čajů, vylepšují jejich vzhled i chuť. Kloktadlo při bolení v krku vyrobíme následujícím jednoduchým postupem.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Mateřídoušku nebo tymián? Nejlépe obojí! Tvoří dokonalý pár

Proč si mateřídouška nese své jméno, když se vlastně jedná o tymián? A jak se tedy liší od tymiánu, který známe především jako koření z kuchyně? Věděli jste, že v jejich jménech nemají ani sami botanici jasno? A jsou to jen jejich česká jména, která z tymiánu a mateřídoušky činí rodičovský pár? V čem je která bylina účinnější? Uff! Potřebovala jsem si v tom udělat pořádek, protože ne jednou se mi v Tyrolsku vysmáli, když jsem doslovným překladem zmínila, že sbírám „mateří-doušku“.

Mateřídouška je má nejoblíbenější bylina. Byla to první bylina, kterou jsem sbírala se svojí mamkou na slovenských kopcích, a tak mi ji vždy připomene. Vzpomenu si ale taky na ty sirotky z Erbenovi balady. To mě najednou přepadne strašlivý smutek. Pak se ale zabořím svým nosem do hustého polštáře drobných, voňavých kvítků a melancholie je pryč. Když tam teda zrovna nelítají včely.

Na jménu záleží

V botanice obzvlášť, protože poukazuje na rozdíl mezi druhy. Je to podobné jako u sourozenců, kteří si mohou být na první pohled k nerozeznání podobní. Mají ale různý charakter a nesou si každý své konkrétní jméno. Někdo vnímá dvojku mateřídouška-tymián jako sourozence, já se ale už podle mluvnického rodu českých jmen přikláním považovat (tu) mateřídoušku za matku a (ten) tymiána za otce jednoho rodinného klanu. Je to tak i přehlednější, protože každý z nich má několik vlastních sourozenců a ti mají ještě své děti. Své rodové jméno mají ale všichni společné – Thymus.

Rod Thymus zahrnuje velké množství druhů a poddruhů. Patří do něj česky nazývaná mateřídouška i tymián.

Odkud pochází název mateřídouška?

Když jsou všichni tymiáni (pozn. autorky: ten plurál zní vážně zvláštně 🙂 ), odkud se tedy vzala mateřídouška? Perfektně vystihuje význam českého jména smutný příběh od vlastence Karla Jaromíra Erbena napsaný v době, když chtěl motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Úvodní balada sbírky Kytice je velmi promyšlená! Mimo jiné poukazuje na citlivost matky, která ze soucitu poskytne dětem útěchu v podobě jemného kvítí na své mohyle.

Matka daruje dětem rostlinu a převtělí se do ní. Její duše se pak může étericky vznášet nad tímto porostem. Duch matky žije dál a skrze rostlinu dýchá na své děti. Oni vdechováním  vůně mohou pocítit její mateřskou náruč. Autor dává jasně najevo zklidňující účinky byliny a zároveň objasňuje význam jména dle pověsti, která vychází také ze zásadních archetypů léčivky: mateřská láska, útěcha, zjemnění, pouto k bližnímu, soucit, klid duše.

Mateřídouška má ráda slunné stráně a kamenité podloží, které vyhřívá půdu chudou na živiny
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Dýně – zářivý a zdravý symbol podzimu

Dnes už se dýně opět dostaly do kulinářského i léčebného povědomí, ale pamatuji časy, kdy se u nás na zahrádkách pěstovaly jen obří dýně, ze kterých se potom na podzim dělaly kompoty ve formě drobných kostiček, které jsem ve školní jídelně nenáviděla podobně jako ty z červené řepy. To už se ale změnilo a dýně se těší daleko větší oblibě a všude můžeme najít spoustu receptů na zpracování nejen krásné oranžové či žluté dužiny, ale i semínek nebo oleje. Na slano, na sladko, do koláčů, buchet, marmelád, pomazánek, polévek…. Některé recepty, které mě zaujaly, vám dnes vybírám do mého nového článku. Ale začněme od začátku…

Tykev je prastará rostlina, kterou znali již staří Římané a Egypťané. Z druhu se suchou a tvrdou slupkou vyráběli nádoby na uchování potravin, na pití a různá chrastítka. Více známou se ale v Evropě stala až po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.  Pro Indiány Severní i Jižní Ameriky byla totiž tykev vedle kukuřice a fazolí jednou z hlavních potravin a také jednou z nejstarších rostlin. V Mexiku byla dokonce nalezena semínka tykví, pocházející z doby 10 000 let před naším letopočtem. Indiáni tykve sbírali hlavně kvůli semenům, obsahujícím hodně bílkovin a olejů. Využívali ji ale i jako léčivo: šťávu z tykve do mastí na popáleniny, z dužiny připravovali prostředek proti onemocnění ledvin a močového měchýře a proti vodnatelnosti. Semena v kombinaci s cibulí a merlíkem vonným proti škrkavkám a tasemnicím.

Dnes se tykve nepěstují jen kvůli semenům, ze kterých se vyrábí i výtečný olej, ale i kvůli chutné a výživné dužině. V článku se prostě společně podíváme dýním pod slupku. Článek je součástí našeho vzdělávacího celoročního programu Bylinky našich babiček. Ten pod svou slupkou také ukrývá spoustu pokladů. Nahlédněte…

Co tedy tykve obsahují?

Dužina:

  • cukry
  • tuky
  • bílkoviny
  • enzymy
  • karoteny
  • vitamín A,B,C
  • vápník

Semínka:

  • vysoký obsah zinku,draslíku a fosforu
  • nízký obsah sodíku.

Léčivé využití semen:

Hlavně díky vysokému obsahu zinku v kombinaci s vitamínem A.

  •  v urologii na léčbu zbytnělé prostaty, protože ovlivňují svalovinu svěračů a zvyšují tlak moči
  • zlepšují zrak, celkový stav pokožky a obranyschopnost celého organismu

Dužina – využití díky poměru draslíku a sodíku:

  • choroby ledvin, srdce a krevního oběhu
  • zácpa
  • detoxikace
  • onemocnění slinivky
  • žaludeční potíže

Dužina i semena pak obsahují látky, které mají preventivně protinádorové působení, hlavně při rakovině plic a prostaty. Jiří Janča ve svém Herbáři léčivých rostlin uvádí, že 100g dýňové dužiny denně postačí k tomu, aby 3x poklesla pravděpodobnost vzniku nádoru.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Řebříček je jako žebříček – čím výš, tím líp

Víte, že existují i jiné druhy řebříčku než obecný? Který z nich je nejúčinnější? A víte, že mohou mít i žluté nebo nachové květy? A kde takové rostou? Jsou lepší nebo je to jen okrasná záležitost? A k čemu je řebříček vlastně dobrý? A nebo jak si z něho připravit koupel? Čtěte a všechno se dozvíte.

Řebříček obecný je rostlina, která nás na loukách i podél cest provází celé léto až do podzimu. Je nenáročná a roste opravdu všude. Má různé variety a odrůdy, které se od sebe liší výškou, velikostí a barvou květů, členitostí listů a také vůní. Pojďte si udělat malý exkurz do světa řebříčku.

Obecně (nejen) o řebříčku obecném Achillea millefolium

Květy řebříčku jsou složeny z droboulinkých kvítků, které jsou obrostlé okvětními lístky. Jsou uspořádány do laty, která se na první pohled jeví jako okolíky. Rostlina se řadí do rodu hvězdnicovitých.

Je to trvalka s oboupohlavními složenými květy. Rozmnožuje se přímo na svém stanovišti a tvoří obrovské komunity. Stonek může být různě vysoký, někdy až přes půl metru, a stářím byliny se stává víc a víc dřevnatý. Kořeny jsou slabé a ne příliš hluboko. Často se tak stává, že starší rostlinu vytrhnete i s jejím oddenkem a jemnými kořínky.

Sbírá se celá nať rostliny. Na podzim hlavně květy, na jaro mladé listy. Mezi našimi bylinami představují listy řebříčku obecného vynikající zdroj minerálů. Ve škole v Tyrolsku jsme se učili, že vůbec nejvyšší množství jaké se dá v přírodě sehnat.

 

 

 

Mladé listy jsou hustější a hodí se třeba do salátů
Členitost i velikost listů je různorodá a je jedním ze specifických znaků rostliny

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jsou většinou tmavozelené a velmi členité. Každý list je složen z dalších listů, které jsou složeny z dalších menších listů a ty jsou zase složeny z listů, až to vypadá, že jich je na tisíc. Proto také získal své latinské druhové jméno millefolium, což znamená tisíci-listý.

Ostatně i český název řebříček je odvozen právě od listů, které svým specifickým tvarem připomínají žebřík. Latinské jméno byliny však nese jméno řeckého bojovníka Achillea. Účinky řebříčku byly známy už v dobách antických, hlavně u bojovníků. Pro Římany představoval řebříček nepostradatelnou léčivku do koupele, která působila jak na péči o psychické, tak o fyzické tělo. Před bojem dodala koupel z řebříčku odvahu, po boji byl prostředkem pro dezinfekci a rychlé hojení ran.

K čemu je řebříček dobrý?

Kromě toho, že řebříček patří mezi nejspolehlivější byliny na dezinfekci, zacelování a hojení ran, má ještě širší spektrum použití a jeho účinky jsou opravdu silné.

  • zvyšuje apetit
  • podporuje produkci žluče
  • zklidňuje žaludek
  • působí protikřečově
  • potlačuje plynatost
  • je protizánětlivý
  • připravuje mateřské lůno
  • tlumí silnou menstruaci
  • přináší úlevu ženám v menopauze
  • prokrvuje 
  • chrání játra
Řebříček obecný je jedna z původních aromatických bylin na našem území a měla důležitou úlohu také při rituálech, milostných orákulech a amulety s ním zavěšené na krku měly majitele chránit před hádkami, nesváry a náročnými situacemi

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Přivítání podzimu s vykuřovadly

Podzim právě nastoupil v celé své kráse. Já osobně ho mám moc ráda, jeho barvy i vůně. Ale článek o začátku podzimu se mi nepsal snadno. Asi právě proto, že tato doba otvírá hluboká témata a přichází s ní temná část roku. Tentokrát to bude nejen o tradičních vykuřovadlech podzimní rovnodennosti, ale také o svátcích, na které se trochu zapomnělo. To se vrátíme až na začátek srpna, do horkých letních dnů, kdy ovšem blížící se podzim byl už trochu ve vzduchu.

Těšte se na několik receptů vykuřovacích směsí, křesťanskou modlitbu svěcení bylin a sváteční zamyšlení nad modrým květem čekanky. To na mne při lovu fotografií do článku dýchla moudrost a poselství našich předků. A já se zase něco naučila od Matky Přírody!

A příště se k hlubším tématům dostanu ještě hlouběji, článek bude o Dušičkách. Už teď tuším, že hlavní roli bude hrát jalovec, posvátný a přitom dostupný průvodce mnoha šamanů a moudrých po celém světě již tisíce let. Jste zvědaví i na jiné články programu Bylinky našich babiček? Pěkně přehledně je máme TADY.

Symboly začátku podzimu – chrpy a obilí

Obilí zlátne, dny se krátí

Teorie k svátku podzimní rovnodennosti jen pomálu. Internet je jí trochu zahlcen. Já bych ráda přinesla něco, co jen tak nenajdete. Tento svátek bývá také nazýván Dožínky, oficiálně končí léto a začíná podzim. Den i noc trvá 12 hodin. Je to jeden ze 4 slunečních svátků roku.

Tématem je oslava i vzdání díků za úrodu. Zároveň se plodnost proměňuje v moudrost. Příroda se začíná stahovat do sebe a chystat se na období klidu a ztišení. Můžeme také narazit na tradici obětování Zeleného muže. Ke svátečním obětem se ještě později vrátím.

Eva Francová ve své krásné knize Rok ve Svatojánu shrnuje symboly svátku: obilí, slunečnice, jasan. Jako svátek Mabon nebo Herfest, svátek rovnováhy mezi světlem a tmou, slavili tento den Keltové.

Dnešní symboly konce žní

Začátek a konec žní

A tady se dostáváme v čase trochu zpátky. Tradičně se totiž slavil jeden lehce pozapomenutý svátek na začátku srpna. V keltských pramenech ho najdete jako Lugnasad (nebo Lammas). V mé oblíbené knize Magické rostliny je do češtiny jeho název přeložen jako Dožínky. Ale přece je nesmysl slavit začátkem srpna dožínky, to mne napadlo, když jsem se o kolo roku začala více zajímat.

Ano, tohle totiž byl svátek začátku sklizně, svátek obětování za její zdar. Konec, ty opravdové do-žínky (dokončení žní), se slaví přece až na konci září.
Nicméně stejně mi bylo divné, že by se tento “pohanský” svátek vytratil v naší křesťanské historii.

Křesťanské Svěcení bylin

A ejhle, objevila jsem Svěcení bylin, rituál prováděný v rámci významného mariánského svátku Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna. Byliny, jež svými léčivými účinky prospívají lidem, se v ten den nosily do kostela a byly kropeny svěcenou vodou a požehnány.

A vysvětlení, proč se byliny v kostele světí? Údajně byl vzduch v prázdném hrobě Panny Marie naplněn vůní bylin a květin.

Svěcení bylin

Modlitba pochází z 10. století. Její složitější verzi jsem našla jako Žehnání bylin a květin v Modlitbách z benedikcionálu.

Všemohoucí Bože, stvořiteli člověka,
všeho zdraví a léčení,
lékaři těla i duše,
v nevyzpytatelné moudrosti
jsi stvořil hojnost rostlin
jako uzdravující medicínu pro nemocné
Prosím tě: naplň tyto byliny,
které jsi stvořil,
svým prospěšným požehnáním,
a pro každého nemocného, jenž je potřebuje,
nechť jsou lékem těla i silou duše,
z níž ti vyslovuje svůj dík
a ze všech sil chválí
našeho Pána Ježíše Krista

Zpátky k Dožínkám

A bylinkám pro sváteční podzimní vykuřování. Nemám se všemi vlastní zkušenost. Ty, které mě osobně oslovily a přitáhly, se vám pokusím přiblížit víc. Avšak nechci vynechat ty ostatní. Protože to budou třeba ty pravé pro někoho z vás.

A ještě připomenu pár svátečních rituálů. Zvykem bylo zakopat hezké jablíčko na zahradě či odnést do lesa jako oběť přírodním bytostem, také se zalévaly kořeny moštem nebo pivem jako poděkování za úrodu. Tohle můžeme i my dnes!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Ruce od hlíny: Baboletní bylinkové zásnuby

Období babího léta, kdy vyběhnu na zahradu a na ní nasbírám vše, co potřebujeme na oběd, miluji. Doma pak chystám velké zásnuby bylinek se zářijovými amanty ze záhonků a stromů. Pojďte ochutnat a podívejte se pod slupku léčivým účinkům podzimních plodů.

Článek je posledním dílem letního seriálu Ruce od hlíny a součástí online programu Bylinky našich babiček. Na podzim a v zimě spolu budeme tvořit uvnitř. Zaměříme se více na sebe, milé ženy. A bude to tuze voňavé, těšte se 🙂

Rajčata zbožňují tymián

Polní, bulharská a černá rajčata s tymiánem citronovým nebo-li citronovou mateřídouškou

Ať už ze zářijových rajčátek vaříte domácí kečup nebo jen rychlou omáčku na špagety, nikdy nezapomeňte na tymián! Letos jsem objevila dokonalé snoubení chutí díky citronovému tymiánu (Thymus citriodorus), který v zahradnictví koupíte i pod názvem mateřídouška citronová. Krásně podtrhne kyselost rajčátek a dá celé omáčce svěží chuť. Příprava je velice jednoduchá. Smíchám přepuštěné máslo s olivovým olejem a nechám na něm zrůžovět na plátky nakrájený česnek. Na něj už dávám na kousky nakrájená rajčata (čtvrtinky nebo osminky) a průběžně míchám. Rajčata pustí šťávu, když je osolíte. Pro zvýraznění sladké chuti někdy přidám čajovou lžičku třtinového cukru a asi 5 minut před dokončením větvičku tymiánu. Můžete použít do rizota nebo k těstovinám. Kromě toho, že jsou rajčata vitamínovou bombou, bychom mohly vyzdvihnout jejich léčivé účinky na močovou soustavu. Rajčatová šťáva tělu dodává minerály a díky ochlazujícím vlastnostem je vhodná třeba při horečnatých stavech. Užívá se asi 350 ml denně.

Rajským jablíčkům právě vrcholí sezóna a je nejvyšší čas si je ještě užít. Pro zimní menu nejsou příliš vhodná. Ostatně: kde by je naše babičky dříve v lednu vzaly? Snad jen, pokud by si je zavařily. Je to velmi jednoduché: na kostky nakrájená rajčata napěchujte do sklenic a zavařujte při 90 stupních asi 20 minut. Ráda je pak přidávám v zimě do polévek nebo pod maso.

Tip redakce: Jukněte taky na naše rajčatové recepty!

Dýně chodí s rozmarýnem

Rozmarýn pěstuji za oknem, dýním jsem zřídila speciální vyvýšený záhon

Nerozlučnou dvojkou jsou pro mě dýně hokaidó a rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis). Myslím, že máme veliké štěstí, že hokaidá ze záhonků našich babiček postupně vytlačila obří dýně goliáše. Pamatujete to každoroční podzimní šílenství se zavařováním kompotu a la ananas? 

Hokaidó přináší mnoho benefitů pro naše zdraví: provitamín A, vitamín B1, B2, B3, E, kyselinu listovou, hořčík, draslík, železo, selen… Dietetika dle Tradiční čínské medicíny ji řadí k elementu Země, který výrazně posiluje náš střed. Pokud chcete posílit svou imunitu, vitalitu, trochu shodit (hlavně břicho), je konzumace “zemitých” potravin skvělým začátkem. Připravte si z dýně lahodnou polévku nebo omáčku. Můj nejoblíbenější dýňový recept je ten nejjednoduší – pečená dýně s rozmarýnem.

Rozmarýn není jenom dobrým ženichem, ale také velkým léčitelem. Je to nejsilnější přírodní antioxidant a skvěle působí už při velmi malém množství. Je výborný pro ženy, protože jejich tělo zbavuje falešných estrogenů, kterým je velmi těžké se v dnešní době vyhnout: dostáváme je do našeho krevního oběhu při pití znečištěné vody nebo používání PET lahví. K tomu se vrátím v zimní sérii článků pro ženy. Rozmarýn velmi osvěžuje, stimuluje, posiluje paměť. Je skvělý při dýchacích obtížích a rýmě.

Pečená dýně s rozmarýnem

Dýni rozpůlím, vydlabu semínka, nakrájím na měsíčky, protřu olivovým olejem, proložím rozmarýnovými lístečky a posypu hrubozrnnou solí. Peču v troubě na 190°C do měkka a čekám na hnědé puchýřky, se kterými je dýně krásně křupavá.

Tip redakce: Přečtěte si článek ze seriálu Bylinky našich babiček na téma Z kuchyně do kadidelnice

Krásné barvy, pestré chutě – to je baboletní sklizeň
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Sluneční nevěsta alias měsíček lékařský

Měsíček lékařský (latinsky Calendula officinalis) je velmi častou okrasou našich zahrádek a také jednou z nejúspěšnějších léčivých bylin. Pochází ze Středozemí a z Íránu a dnes je rozšířen po celém světě. Nejdříve byla tahle bylinka známá v arabských kulturách, potom v Egyptě pro své omlazující účinky, později se dostala do Řecka jako ozdoba jídel a koření. Zjevení měsíčku ve snu bylo ve středověku považováno za dobré znamení.  V Indii se jeho květy zdobili králové, znali ho i Keltové a byl také používán v magii.

Pro zlepšení zraku prý stačí několik minut denně koukat na květ. Měsíček ovlivňuje játra a žlučník, pomáhá při astmatu, kašli, upravuje menstruaci, hojí záněty a má řadu dalších využití, která se dozvíte v dnešním článku. Čekají vás recepty na čaj k harmonizaci menstruace, čaj na dobrou náladu, měsíčkový olej, banánovou kůru na vlasy s měsíčkem a bylinkovou sůl.

Článek o měsíčku je můj poslední v letní sérii Bylinek našich babiček. V prvním podzimní vám představím šípkovou růži. Zajímá vás, co na podzim plánujeme?

Ozdobu zahrádek – měsíček nepřehlédnete, září do dálky

Jak měsíček vypadá?

Měsíček je letnička dorůstající výšky asi 50 cm. Má hranatou rozvětvenou lodyhu s přisedlými, jemně chlupatými listy dlouhými až 12 cm. Květenství se skládá ze zeleného kalichu, rourkovitých a jazýčkovitých květů oranžové nebo žluté barvy. Plodem je srpovitě zkroucená nažka. Léčivé účinky mají jen oranžové květy.

Když měsíček vysejete, začne se rozmnožovat sám ze semen, která po uzrání vypadnou na zem. Nebo můžete semena posbírat a nasít ho brzy na jaře nebo už na podzim někam jinam. Mě moc baví na jaře rozhazovat semena a pak se těšit až začnou růst. Když jsem ještě žila v Praze, zkoušela jsem měsíčky předpěstovávat v truhlíku a pak je přesazovat do zahrádky, ale moc se to neosvědčilo.

Co se sbírá a kdy?

Sbírají se celá květenství nebo jen obvodové jazýčkovité květy. Sbírají se po celou dobu kvetení, což je zhruba od poloviny června až do srpna či září, ideálně krátce před polednem po  oschnutí rosy.

Suší se v tenkých vrstvách ve stínu, někteří bylináři doporučují i sušení v šeru či ve tmě, protože UV záření prý ničí léčivé účinky. Při sušení umělým teplem by teplota neměla překročit 50 °C. Často se uvádí, že je vhodné květy během zimy lehce přesušit kvůli možnému plesnivění. Měsíček do sebe totiž rád natahuje vlhkost.

TIP redakce: Jednoduché zásady šetrného bylinkaření jsem pro Kouzlo vůní pěkně přehledně sepsala. Třeba se vám budou hodit.

Co obsahuje květ měsíčku?

  • karotenoidy
  • silici
  • saponiny
  • hořčin calenden
  • gylykosidy
  • flavonoidy
  • sliz
  • kyselinu salicylovou
  • vitamín C a další látky
K léčebným účelům se sbírají pouze oranžové květy měsíčku

Jaké má účinky?

Při vnitřním podávání příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pomáhá při astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí záněty, lze ho užít i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku, při zánětech střev, Crohnově chorobě a ulcerózní kolitidě. Měsíček má mírné sedativní účinky a působí také antibioticky.

Měsíček je jedna z léčivek, které mají kancerostatický efekt i při běžném podávání formou nálevu, zejména v oblasti trávicího ústrojí a ženských orgánů.

Čerstvá bylina, jemně naklepaná, aby pustila šťávu, omotaná kolem nohou na noc má velmi příznivý vliv na křečové žíly. Efekt je patrný podle bylinářů Janči a Zentricha už během jednoho týdne!

Měsíček nemá žádné vedlejší účinky a kontraindikace, je vhodný pro i děti i kojící a těhotné ženy.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se