Máta vám zchladí hlavu a prohřeje srdce, skvělá bylinka do kuchyně

Léto se přehouplo do brzkého podzimu, nicméně teploty se stále drží poměrně vysoko. Máta je IN i v těchto dnech, přestože jako bylina se astrologicky přiřazuje k vrcholu léta. Nedávno jsem se dočetla, že je to bylinka znamení blíženců a její archetyp je radost. Hmm… Ale vlastně proč ne? 

Na zahradě se intenzivně rozrůstá, stejně tak voní pod nosem. Svými účinky se řadí mezi nejvíce zchlazující byliny a těch „nej“ vlastní mnohem víc. V naší FB skupině Bylinky našich babiček jsem už sdílela nějaké tipy na letní zchlazení, nyní bych vás chtěla s touto rostlinkou seznámit blíže. Řeč tedy bude o mátě jako o bylince. Článek je součástí Bylinek našich babiček.

Začnu historií máty

Její souvislost se srdcem, orgánem radosti a lásky, sahá až do řecké mytologie. I když to asi nebyl záměr oné ságy, ukázkově se v ní popisuje, jak máta zchlazuje naše emoce, jak pomáhá ulevit, strávit. Zároveň i bájně vysvětluje, proč se tato rostlina rozrůstá jako plevel.

Umělecké ztvárnění Persefony

Krásná Persefona se trápila a vypěstovala si v sobě hněv

To když Persefona nemohla přenést přes srdce, že se její zbožňovaný zamiloval do krásné nymfy jménem Mintha. Ze žárlivosti ji rozsekala na 1000 kousků. Persefoně se svým počinem pravděpodobně ulevilo, mezitím se ostatky Minthy proměnily na množství silně vonících zelených rostlinek, které se rychle rozrůstaly. Jejich jméno se na památku Minthy tradovalo a zůstalo až do dnes.

Minthu/Menthu ale znali i jinde ve starověku. V biblických dobách se její lístečky používaly jako platidlo, Egypťanky přiváděly na loži z máty své děti na svět.

Trojitý bastard?

Ovšem tenkrát se ještě nejednalo o dnešní známou mátu peprnou, která se řadí mezi nejúčinnější a také nejpronikavější mezi mátami. Ještě do zhruba 17. století není o ní v herbářích a chytrých knihách o bylinách ani zmínka. Pochopitelně, když ještě neexistovala!

Máta peprná (Mentha x piperita) vznikla pravděpodobně náhodou. Uvádí se, že vznikla zkřížením dvou druhů: máty vodní (Mentha aquaticaa) a máty klasnaté (Mentha spicata). V Německu uznávaná Ursula Bühring se ve své praktické knize o lidovém léčitelství zmiňuje o teorii zkřížení 3 různých druhů máty. Avšak, která byla ta třetí odrůda, se přesně neví. Pravděpodobně započítává již předchozí zkřížení máty klasnaté.

Sterilní mátu peprnou objevil a identifikoval v roce 1696 v jedné anglické zahradě biolog John Ray a podle její peprné vůně ji i pojmenoval.

Máty se spolu rády kříží, patří k “promiskuitním” rostlinám

Kolik druhů máty existuje?

Na tuto otázku vám nemůže poskytnou jednoznačnou odpověď snad nikdo. Máta se ráda kříží a vytváří nové variety. Stejně tak jsou oblíbené hybridy dalších a dalších druhů máty tak, aby byly zajímavé v gastronomii. Jistě jste již zaznamenaly mátu čokoládovou, mandarinkovou, pomerančovou, ananasovou… Velmi oblíbená je máta marocká nana, která se používá v kuchyni. Není tolik silná, nemá tak vysoký obsah mentolu jako máta peprná, která se hodí na léčivý čaj.

Ve volné přírodě se nejhojněji vyskytují máta rolní (Mentha arvensis), máta klasnatá (Mentha spicata), máta vodní (Mentha aquatica) a také máta polej (Pulegium vulgare), která se vymyká již svým odlišným jménem. Všechny ctí typický charakter svém čeledi, to jest vysoký podíl aromatických silic u hluchavkovitých.

Máta peprná má možná vysoký obsah esenciálních olejů (až 4 %!), ale obsahem mentholu (může být až 50%) je za mátou rolní. Zklidňující estery jí však zaručují libější, i když právě díky vysokému obsahu mentolu, štiplavější vůni. Další látky v silici jsou podpůrné, zajímavý je výskyt ketonů a mentholfuranů.

TIP redakce: Proč je éterický olej z máty jedním z nejoblíbenějších? A jaké jeho druhy jsou vlastně k mání? Posuňte se dopředu naším článkem…

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Potěšení z hor jménem dobromysl ulevuje při kašli, křečích i špatné náladě

Dobromysl obecnou latinsky Origanum vulgare lze najít na slunných stráních po celé Evropě.  Původní druh dobromysli pochází ze Středomoří a je známý pod názvem „oregano“. Toto slovo pochází z řečtiny a  znamená „potěšení z hor“. Podle řeckých bájích ji Venuše jako první pěstovala na své zahradě.

Dnes neodmyslitelně patří k italské a řecké kuchyni. Staří Řekové i Římané ji používali do koupelí, jako parfém, masážní olej, a pro desinfekci i konzervaci potravin. Ve středověku patřila dobromysl k mocným bylinám. Věřilo se, že odhání zlé duchy. Hospodáři ji přidávali do jídla sekáčům, aby je chránila před jedovatými hady a přivolala jim dobrou náladu a chuť k práci.

Dobromysl byla také součástí „svatojánského kvítí“, tedy rostlin, kterým byla přisuzována zvláštní moc. V následujícím článku vás mimo jiné čeká recept na čaj pro dobrou náladu, recept na omáčku k těstovinám, dále recept na italský horký bramborový salát a také na dobromyslové víno pro astmatiky. A za měsíc se těšte na klidnou osvěžující meduňku…

Jak dobromysl vypadá a kde ji najdeme?

Dobromysl je trvalka s jemně ochlupenou, asi 50 cm vysokou lodyhou. Listy jsou oválné až vejčité, odspodu směrem k vrcholu se zmenšují. Drobné květy mají starorůžovou až nafialovělou barvu a příjemně voní.  Najdeme ji na slunečných stráních, pasekách, ve světlých lesích i na skaliskách od nížin až do hor.

Voňavá dobromysl, bylinka mnoha užitků

Co se sbírá a kdy?

Sbírá se kvetoucí nať, to znamená listy, květy i stonky, jednoduše řečeno asi tak 25 cm dlouhá horní část rostliny.  Sbírá se těsně před začátkem kvetení, jakmile se začnou otevírat první květy.

Suší se ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35 °C. Schne dobře a při dosoušení ji můžeme vrstvit až do výše 40 cm. Skladujeme v uzavřených tmavých nádobách.

Co nať dobromysli obsahuje?

  • silici s tymolem, karvakrolem a dalšími terpeny
  • hořčiny
  • tanin
  • třísloviny
  • gumopryskyřici

Jaké má účinky?

Díky vysokému obsahu tymolu má silné antiseptické a desinfekční účinky. Působí protikřečově (i v těhotenství při křečích nohou) a dobře se hodí pro doplnění hořčíkové terapie při křečovitých stavech (včetně epilepsie). Pomáhá také při úporném dráždivém kašli. Dále podporuje srdeční činnost, trávení a činnost slinivky.

Při delším pravidelném podávání působí jako antidepresivum a zlepšuje náladu. Nálev z dobromysli nám pomůže také celkově posílit organismus, sníží nadýmání a uleví nám i při bolestivé menstruaci.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Jedenáctero šetrného bylinkaření

Víte, jak je to krásný pocit, když si uvaříte čaj z vlastnoručně nasbíraných bylin? Voní loukou nebo lesem a větrem. A ne chemickými aromaty. Připomene vám, jak jste se cítili při jejich sběru, jak vám vítr čechral vlasy a jak na vás svítilo slunce a možná vám v uších bude znít i zpěv ptáčků, které jste při sběru slyšeli.

Možná někoho z vás napadne, proč vůbec sbírat bylinky v dnešní době, když jsou různých čajů plné obchody a lékárny. Důvodů je celá řada a vystačily by na samostatný článek, ale pojďme si připomenout jen to, že nejde o krok zpátky do minulosti, ale naopak o pokrok směrem k životnímu stylu v souladu s přírodou.

Proč si kupovat drahé byliny dovezené přes půlku zeměkoule, když máme kolem sebe tolik pokladů, po kterých často v nevědomosti šlapeme a likvidujeme je sekačkami dříve než vykvetou?

Bylinek netřeba se báti

Bylinky můžete různě kombinovat a každý den si tak namíchat jiný čaj, podle chuti, nálady, počasí apod. Pokud máte pocit, že bylinky neznáte a že se bojíte, abyste nenasbírali něco jedovatého, seznamte se s bylinkami v našem bylinkovém speciálu Bylinky našich babiček a nebo si vyberte notoricky známé bylinky jako je maliník, ostružiník, jahodník, borůvčí, sedmikráska, které nemají výrazné specifické účinky a lze je pít dlouhodobě.

Sbírat bylinky je radost, zábava i estetické uspokojení z jejich krásy

V závěru článku najdete recept na  jednoduchý bylinkový čaj, který zvládne připravit úplně každý. Při sběru bylin je třeba dodržovat některá pravidla, která si teď připomeneme.

1) Bylinky bez přidaných látek

Bylinky zásadně sbíráme na čistých místech, daleko od silnic, továren i chemicky ošetřovaných polí.

2) Na “lov” s knihou nebo řádně připraveni

Sbíráme jen bylinky, které dobře známe. Nejste-li si jistí, že je to opravdu to, co chcete, raději nechte bylinku na místě. Než se na bylinku vypravíme, důkladně se s ní seznámíme v nějakém herbáři, ověříme si, že není ohrožená a ujasníme si, kolik a na co jí budeme potřebovat.

3) Po nás žádná spoušť

Při sběru myslíme na to, aby po nás nezbyla poušť ani spoušť: pokud sbíráme květy, necháme vždy několik květů na rostlině, pokud sbíráme listy, necháme rostlině pár listů apod. Při sběru kořenů nezlikvidujeme všechny rostliny, které potkáme. Musíme rostliny zachovat pro ostatní a také jim nezabránit v růstu a množení.

Místo sběru kontryhelu před
A poté, co jsem si nasbírala dost pro vlastní potřebu

4) Chráněné chráníme

V chráněných oblastech a rezervacích je sběr bylinek – stejně jako ostatních rostlin – zakázán.

5) Na “igeliťáky” zapomenout

Bylinky sbíráme do košíku, plátěných tašek nebo papírových sáčků. Mikrotenový sáček není vhodný – bylinky by se v něm mohly zapařit.

S igelitovými pytlíky všeho druhu se bylinky nemají rády!

6) Plísně a breberky neberem

Nikdy nesbíráme rostlinky nahnilé, plesnivé, zčernalé či napadené škůdci.

Tip redakce: Zaujaly vás naše doporučení? Mnohem více se dozvíte v online programu Bylinky našich babiček

7) Rychle zpracovat

Bylinky doma zpracujeme co nejrychleji, abychom v nich zachovali co nejvíce účinných látek.

Nasbíráno a nese se domů ke zpracování

8) Kouzelná slůvka i pro kytičky

Já osobně před sběrem bylinku poprosím, zda si mohu nějaké její části nasbírat a po sběru poděkuji. Projevuji tak úctu matce přírodě i samotné rostlině a věřím, že ona se mi jistě odvděčí.

9) Je důležité, co kdy sbíráme, má to vliv na obsah účinných látek

Důležité je získat z bylinky co největší množství účinných látek – a ta se může lišit podle doby sběru.

Nadzemní části

Nadzemní části rostlin, jako jsou květy, listy nebo nať, je nejlépe sbírat kolem poledne. Rostlina by měla být suchá, ale ne povadlá.

Květy

Květy sbíráme za plného rozkvětu. Jakmile totiž bylinka začne odkvétat, obsah účinných látek v ní rychle klesá.

Nať

Nať sbíráme nejlépe na počátku květu a lze ji buď stříhat, anebo řezat. Pokud byste nať trhali, můžete rostlinu vytrhnout i s kořeny a tím ji zničit.

Kořeny

Kořeny se sbírají v době vegetačního klidu, to znamená brzy na jaře anebo na podzim. Tehdy se v nich totiž soustředí síla rostliny, zatímco během vegetačního období kořen nemá takovou účinnost. Obecně platí, že kořeny sbíráme ráno nebo večer.

10) Do roka a do dne

Nasušené bylinky bychom měli spotřebovat do roka, tedy do další sklizně, po roce ztrácejí účinky a hodí se jen do koupele. To ale vůbec není špatný způsob, jak loňské bylinky zlikvidovat.

Uvařte z loňských bylin cca ½ litru silného čaje a nalijte do napuštěné vany. Můžete přidat mořskou či epsomskou sůl a budete mít báječnou koupel, která doplní vašemu tělu potřebné minerální látky.

Pro všechny má příroda dost

11) Sušení je trochu věda

Nejčastěji se bylinky zpracovávají sušením a proto si zopakujme několik zásad, jak to nejlépe provést:

  • rostliny  neobsahující těkavé látky, můžeme sušit při  teplotě  až  60°C
  • naopak rostliny obsahující těkavé  látky,  jako je např. máta,  sušíme  při  teplotě  nanejvýš  při 30 – 40°C

Dobře  usušená rostlina  se  při ohybu láme. Nedosušené  rostliny  mohou zplesnivět a naopak přesušené se při manipulaci drolí a také značně klesne obsah účinných  látek. Rostliny se doporučuje sušit celé tak, jak jsme je  posbírali, jedině kořeny a oddenky se rozkrojí podél na poloviny.

Teprve  usušené  rostliny připravíme k použití  rozlámáním, nařezáním nebo drcením na  menší části. Sušené  byliny  skladujeme v hermeticky  uzavřených  nádobách pokud možno bez přístupu světla – plechové dózy  nebo skleněné  tmavé  nádoby jsou ideální. Pokud je nemáte, postačí zavařovací sklenice umístěné ve tmavé spíži.

Tip redakce: Přečtěte si také Desatero základů vykuřování

A lahodný bezpečný recept na závěr

A na závěr recept na jednoduchý čaj pro běžné pití: sušené listy jahodníku, maliníku a ostružiníku smícháme v poměru jedna ku jedné. Jednu polévkovou lžíci listů zalijeme 250 ml vařící vody a vyluhujeme 10 minut.

Přidávat můžeme i další bylinky jako je sedmikráska, měsíček, levandule, kopřiva, kontryhel apod. O všech těchto bylinkách podrobně píšeme v programu Bylinky našich babiček. A víte, že není třeba čekat, až se vám bylinky usuší? Čaj je totiž možné uvařit i z čerstvých rostlin, takže ihned po návratu domů můžete začít vařit čaj. Jen mějte na paměti, že čerstvých bylin používáme méně než sušených.

Autorka článku a fotografií: Kateřina Hrazdirová. 

 

Zaujal vás tento článek? Naučte se s námi více v online programu Bylinky našich babiček. Na celou bylinkovou sezónu 2018/2019 si ho můžete předplatit za 800 Kč!

Použitá literatura:

  • STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2312-9.
  • DRÁB, Jiří. Zahrádkáři Karviná: Léčivé rostliny (2.díl – sběr, zpracování) [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné z: http://www.zahradkarikarvina.cz/lecive-rostliny-2dil-sber-zpracovani/
  • Kouzelné bylinky: JAK SPRÁVNĚ SBÍRAT BYLINKY [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné z: http://www.kouzelnebylinky.cz/clanek/22

Bylinky pro kočky: jaké byliny vybrat pro mlsné kočičí nosánky?

Dokáží si kočky samy vybrat byliny, které potřebují? A co na to jejich mlsné nosánky? Chybí kočkám chovaným v bytech přístup k bylinkám? A jaké bychom jim měli na ňufání pořídit?

Při psaní tohoto článku mě čekal nelehký úkol, chtěla jsem otestovat sadu sušených bylinek pro kočky a zjistit, jaké byliny si kočky vybírají. Ale protože naše kočky chodí ven a z bylinek je zajímá jen kozlík, poprosila jsem o spolupráci kamarádky, ty bylinky nabídly dále a my tady máte test provedený hned na šesti kočičkách! Venkovních i bytových. Pojďte se podívat, jak dopadl!

Nedávno jsem také psala o tom, jak používat bylinky pro pejsky, jukněte.

Kočky milují bylinky!

Sady bylinek pro kočky nebo jiná zvířata jsou určeny pro tzv. sebemedikaci zvířat a přirozené doplnění živin. Tato metoda je postavena na jednoduchém principu, kdy kočce nabízíme (ale nenutíme) byliny a ona sama na základě svých instinktů určuje byliny a jejich množství, které potřebuje.

Tzv. zoofarmakognozii do Čech přivezla Caroline Ingraham, kterou znáte z našich článků. Základní principy snadno zvládne i začátečník: kočce v klidném a bezpečném prostředí (bez přítomnosti dalších zvířat) nabízet byliny, nic jí nenutit a pozorovat, jak reaguje. Někdy kočka potřebuje byliny jen očichat, někdy se v nich vyválí, někdy pozře množství, které potřebuje, vše si řídí sama. Bylinky nabízíme nejdříve malé množství z mističky (nebo z čisté země, lépe se v ní pak kočka válí), a když ji bylina zaujme, přidáváme jí tolik, kolik si poručí. Je důležité dopřát kočce čas a prostor i pro následný odpočinek. Byliny samozřejmě nabízíme zvlášť, nemícháme je do stravy ani mezi sebou.

Jak jsme bylinky na kočkách testovaly?

Testovaly jsme sady klasických českých bylinek, které mají kočičkám simulovat jejich přirozené podmínky v přírodě. Z divokých koček se totiž staly kočky domácí, často zavřené v bytě bez přístupu ven a krmené přinejlepším kvalitními granulemi. Bylinky jim tak nahrazují kontakt s jejich přirozeným venkovním prostředím. I kočky s výběhem ven je mohou oceninit, třeba přes zimu nebo v případě nemoci.

Naše kočky obě milují kozlíkový kořen. Z toho jsou úplně hin, válejí se v něm, žerou ho a pak si užívají vjemy, které jim kozlík aktivuje, na titulní fotce je vidět, jak moc 🙂 Ostatní bylinky je moc nezaujaly, snad kromě okvětních lístků růže a občas heřmánku či měsíčku. Domnívám se ale, že je to tím, že chodí ven a všechny bylinky ze sady nám rostou v okolí našeho domu.

Pro test bylinkových sad jsem tedy požádala o pomoc kamarádky a známé i s kočkami, které nechodí ven. Všem kočkám bylo nabízeno 8 bylin ze sady bylin pro kočky Kočičí potěšení. Bylinky byly nabízeny v různém pořadí.

  • Měsíček lékařský okvětní lístky
  • Šanta kočičí nať
  • Kozlík kořen drcený
  • Řebříček květ
  • Levandule květ řezaný
  • Máta peprná
  • Poupata růže – plátky
  • Heřmánek květ 

Na výsledcích testování je vidět, jak si s kočičkami jejich majitelky vyhrály. A jak to dopadlo? Zajímaly se kočky o bylinky? A jaké preferovaly? Pojďte se začíst do výsledků…

Test #1 Čenda

Kocour, věk: 4 roky, žije v bytě, v létě navíc balkon nebo příležitostně zahrada

  • Čenda projevil největší zájem o šantu, kozlík a růži. V šantě a kozlíku se válel, u šanty navíc slinil. Růži dokonce ochutnal pár lístků a pak napadal pytlík s růžovými plátky! (Pozn. S takovouto reakcí na růži už jsem se setkala u několika zvířat!)
  • Středně ho zaujala levandule a máta. Obě ochutnal a po mátě byl navíc velmi mazlivý.
  • Ostatní 3 bylinky (řebříček, heřmánek, měsíček) ho vůbec nezaujaly.

Test #2 Angie

Kočka, věk: 3 roky, žije v domku s přístupem na zahradu

  • U Angie zvítězil kozlík na plné čáře. Ochutnala ho, třela se o něj a cituji: “…během několika minut zdivočela tak, že jsme se před ní museli schovat!”.
  • Druhá její TOP bylinka byla šanta, kterou také očichala i ochutnala, ale nebyla po ní tak divoká.
  • Měsíček trošku zkoumala, očichala a ochutnala a při mátě přivírala oči, ale lehce couvala.
  • Ostatní 4 bylinky (řebříček, heřmánek, levandule, růže) ji vůbec nezaujaly.

Test #3 Francis

Kočka, věk: 4 roky, žije pouze v bytě

  • U Francis nejvíce zvítězila šanta. Její majitelka pozorovala rozšířené panenky, vrnění, Francis si několikrát přidala a pak se válela na zádech a olizovala podlahu 🙂
  • Kozlík jí také chutnal. Reakce na kozlík mně hodně pobavila, cituji: “úplně strnulá pozice – nehýbe se a jen leží!”
  • Dále jí chutnala levandule a máta.
  • Neutrálně reagovala na měsíček, růži a heřmánek. Vyloženě odpor měla k řebříčku.

Test #4 Horác

Kocour, věk: 7 let, kastrovaný, žije v domku se zahradou

Horác přišel díky úrazu o přední nohu a oko. K tomu má za sebou ještě jako kotě operaci močových cest, je inkontinentní a záněty močových cest trpí i v dospělém věku.

Horác žije spolu s #5 Rozárkou, #6 Mínou a dalšími psy na venkově v domě se zahradou. Pravidelně chodí ven. Jejich majitelka je všechny pozorovala v klidu po 3 týdny (pokaždé v jinou denní dobu) a každému zvlášť v klidném a bezpečném prostoru nabízela bylinky. Musím říct, že mě samotnou překvapilo, jak poctivě se úkolu zhostila! Díky tomu máme pečlivě zdokumentované 3 kočičí příběhy. Bylinky jim majitelka nabízela v plochých mističkách, všechny najednou, kromě šanty a kozlíku, ty jim byly nabízeny až po session, protože na ně jako každé kočky výrazně reagují. Níže cituji její zápisky.

TOP bylinky:

  • Horác si postupně prošel a vybral všech osm bylin z kočičí sady. Přestože chodí ven, bylinky ho velmi zaujaly a pracoval s nimi.
  • Jeho největší oblíbenci byli řebříček (připomínám, že trpí na záněty močových cest!), levandule a kozlík.

První bylinkování

“Při prvním nabídnutí bylinek na koci března zamířil Horác jako první k řebříčku, který krátce očichal, ochutnal a pak si v něm poměrně dlouze třel hlavu včetně obličeje. Poté zamířil k levanduli, kterou očichal z větší dálky, chvíli před ní zůstal sedět a nasával vůni. Po chvilce došel k mističce, očichal bylinku zblízka, trochu si lízl a pak si do mističky lehl a chvilku odpočíval. Po chvilce vstal a zdálky zkoumal ostatní mističky, krátce se zastavil u měsíčku, čichl k němu a odešel. Na závěr jsem nabídla špetku kozlíku, který nejprve opatrně očichal, ochutnal, lehl si a dlouze přežvykoval. Pak si zbytek vyházel z misky a šlapal v něm, válel se po zádech a většinu ho snědl.”

Druhé bylinkování

“O týden později si jako první vybral levanduli, kterou trochu ochutnal a pak se v ní dlouze válel. Poté delší chvilku očichával heřmánek, který jsem tentokrát rozemnula na jemno, nakonec si v něm krátce třel hlavu. Řebříček tentokrát jen z velké dálky očichal a nezamířil k němu. Z blízka se rozhodl prozkoumat mátu, chvilku v rozházených kouscích bylinky přešlapoval, a pak poodešel odpočívat vedle. Po chvíli jsem mu nabídla šantu, kterou zná čerstvou ze zahrady a v létě v ní rád spí. Na sušenou reagoval stejně – bez zaváhání a dlouhého zkoumání se v ní začal válet a nakonec v ní usnul.”

Třetí bylinkování

“Zhruba o týden později jako první opět zamířil k řebříčku, který trochu ochutnal, otřel si v něm hlavu a pak si ji dlouze tlapkami myl. Zaujala ho i růže, ke které si poprvé přišel čichnout, s jedním lístečkem si pak dlouze hrál. Nabídla jsem mu ještě šantu a kozlík. Z dálky zavětřil a přiběhl ke kozlíku, který zpracoval zhruba stejným způsobem jako při prvním nabídnutí.”

Test #5 Rozárka

Kočka, věk: 9 let, kastrovaná, žije v domku se zahradou

Rozárka byla kotěcí nalezenec, je trošku opatrná ve vztahu k lidem a zvířatům i v dospělém věku.

TOP bylinky:

  • Rozárka si kromě růže postupně prošla a vybrala všechny bylinky z kočičí sady.
  • Její největší oblíbenci byli máta, měsíček a kozlík.
  • Výrazně preferovala kozlík nad šantou.

První bylinkování

“Při prvním nabízení si z menší vzdálenosti obešla celou řadu mističek a vrátila se k mátě. Zblízka ji dlouze očichávala a pak opakovaně kousky ochutnávala. Po chvilce přežvykování zatřásla hlavou a část vyplivla, prskala, to celé zopakovala 4x. Jako druhou si vybrala levanduli, kterou očichala, olízala, jeden kvítek chvíli přežvykovala, pak si do mističky lehla a dlouhou dobu se v ní pomalu převalovala. Poté si sedla před měsíček a z dálky k němu dlouze čichala, blíž už ale nešla. Na závěr jsem jí nabídla kozlík, na který se okamžitě vrhla, celou špetku si nacpala najednou do pusy a rychle snědla, pak se začala opodál prát s trsem suché trávy.”

Druhé bylinkování

“Po týdnu, poté, co dva dny nebyla doma, si opět jako první zvolila mátu, tentokrát dlouze přežvykovala jen pár úlomků. Následně přešla k řebříčku, který si přežvýkala, vyplivla a chvíli se v něm válela. O nic dalšího tentokrát nejevila zájem. Na závěr jsem jí nabídla šantu, kterou stejně jako Horác, zná ze zahrady, ale na rozdíl od něj ji moc nevyhledává. Sušenou očichala, opatrně si trochu nabrala a přežvykovala, po chvilce si odešla lehnout o kousek dál, stále žvýkala a nakonec usnula.”

Třetí bylinkování

“Před polovinou dubna si Rozárka jako první zvolila překvapivě měsíček, dlouze ho očichávala hodně zblízka, do mističky zabořila celý čenich a trochu okvětních lístků vyházela ven, ty pak čichem zkoumala jeden po druhém. Mátu tentokrát také jen očichala, malý kousek vzala do pusy, ale ihned vyplivla a přešla k rozemnutému heřmánku. Ten si očichala, malou část ochutnala, prakticky ihned ho vyplivla a odešla. Ze šanty a kozlíku si vybrala druhý jmenovaný, tentokrát se v mističce dlouze a zuřivě válela, pak si trochu bylinky v puse odnesla vedle a tam ji dlouze přežvykovala.”

Test #6 Mína

Kočka, věk: 8 let, kastrovaná, žije v domku se zahradou pouze měsíc

Mína je kříženkyně ragdolla a celý svůj život strávila v bytě ve městě. Ke svým novým majitelům se přestěhovala teprve před měsícem a se všemi zvířaty, lidmi i zahradou se teprve sžívá.

TOP bylinky:

  • Mína si kromě heřmánku vybrala a pracovala se všemi bylinkami.
  • Opakovaně si vybrala levanduli a mátu.
  • Výrazně ji zaujala jak šanta, tak kozlík.

První bylinkování

“Při prvním nabídnutí byla z tolika mističek trochu v rozpacích a delší dobu jí trvalo, než se osmělila přijít blíž. Jako první si ale pak vybrala řebříček, který nejprve dlouze očichávala, pak nabírala na packu a z packy ochutnávala, několikrát ho vyplivla, aby ho pak znovu sebrala ze země, poodešla dál a přežvykovala. Zpátky přiběhla velkou rychlostí a zbytek bylinky vyházela z mističky, chvilku v ní šlapala a nakonec se v ní celá obalila. O kousek dál od mističek se pak začala dlouze čistit. Když se vrátila k mističkám, zamířila k mátě, kterou očichala, zafrkala a začala jí po kousíčkách jíst. Snědla skoro celou nabídnutou špetku a poodešla k měsíčku. K tomu čichla, lehla si vedle a do mističky hrabala packou. Pak si znovu čichla, opět si lehla vedle, hlavu položila do mističky a sekala ocasem. Po chvíli odešla pryč a o bylinky už nejevila zájem. Na závěr jsem jí nabídla kozlík, který začala okamžitě zuřivě očichávat a ochutnávat. Část snědla, část opět vyplivla, z misky packou vyházela zbylou bylinku a chvíli si ji nadhazovala a jinak si s ní hrála. Poté ještě trochu snědla a začala se třít o předměty okolo, na závěr našla papírový sáček a dlouhou dobu si s ním hrála, nakonec na něm usnula.”

Druhé bylinkování

“O týden později ji jako první zaujala růže, kterou dlouze z dálky a pak chvilku i zblízka očichávala. Poté se přesunula k levanduli, kterou dlouze očichávala, poté opatrně ochutnávala, vyplivla, znovu začala očichávat a to celé několikrát zopakovala. Mátu tentokrát rovnou vzala do pusy a pár úlomků snědla a o další bylinky nejevila zájem. K na závěr nabídnuté šantě dlouze čichala, pak převrhla misku a ve vysypané bylince se válela i ji ochutnávala. Nakonec snědla větší část z nabídnuté špetky.”

Třetí bylinkování

“Při třetím nabídnutí jako první zamířila opět k mátě, ale jen k ní čichla, sedla si zády k mističce a začala se čistit. Poté přešla k levanduli, zavrtala do ní čumák a dlouze čichala. Potom do mističky několikrát šlápla a několik minut si o bylinku otírala hlavu. Nic dalšího ji tentokrát nezaujalo a při nabídce kozlíku a šanty přebíhala od jednoho k druhému, v šantě se převalovala a kozlík jedla.”

Sada bylin Kočičí potěšení

Pokud vás předchozí řádky přesvědčily o tom, že kočky opravdu milují bylinky, doporučuji se na tohle hravé testování a nabízení kočičích bylin vybavit sadou Kočičí potěšení. Stojí pár korun a máte v ní vše potřebné pro hrátky s vaším společníkem či společnicí.

Přeji vám hodně štěstí a kupu zábavy!

Autorkou článku je Michaela Lusílija Makulová, foto: autorka.

Partnerem článku je firma HappyTails. Děkujeme za podporu!

HappyTails, jak již název napovídá, je e-shop zaměřující se na šťastný, zdravý a hlavně dlouhý život domácích mazlíků. Naše snaha, jak takového života dosáhnout, spočívá v celostním a individuálním přístupu s využitím přírodní medicíny jako podpůrné léčby nebo prevenci a udržení přirozené rovnováhy a zdraví. Věříme v sílu přírody a ve schopnost zvířat instinktivně se léčit.

Kateřina Svobodová: Fascinující svět aromatických rostlin II. (Amazing Aromatic Plants)

Poptávka po éterických olejích stále roste. Dokáží ji lokální pěstitelé pokrýt? Jaké jsou výhody a nevýhody konvenčního pěstování bylin oproti sběru z volné přírody? Jsou byliny díky nešetrnému sběru ohroženy? Nad těmito otázkami se v dnešním dílu Fascinujícího světa aromatických rostlin zamýšlí Kateřina Svobodová, známá česká vědecká pracovnice specializující se na aromatické rostliny. Ve své praxi působila převážně v Glasgow University, publikovala v odborných časopisech, přednášela na mezinárodních konferencích… A na konci článku vám vše shrne v praktickém příkladu – vybrala si pro něj pěstování majoránky a její výnosy. Budete překvapeni.

Kateřina Svobodová Brooker spolu se svým mužem Johnem Brooker pro vás připravili 15dílný seriál z tajuplného a fascinujícího světa aromatických rostlin. Začtěte se do 2. dílu u šálku odpoledního čaje, ať si ho náležitě vychutnáte. 1. díl najdete tady. (For english version scroll down)

Zdroje esenciálních olejů – díl II.

Kultivace nebo sběr rostlin z volné přírody?

Byliny a koření se získávají jak z divokých, tak z kultivovaných rostlin. Ve většině případů je poptávka po těchto rostlinách taková, že sběr z volné přírody by byl zcela nedostatečný pro uspokojení požadavků trhu.

Pěstování aromatických rostlin

Políčko levandule v Provence

Kultivace rostlin nabízí řadu výhod: vysoký výnos, konzistentní kvalitu, umožňuje mechanizaci, efektivní sklizeň, rychlou přepravu do sušárny, správné sušení, zpracování a skladování, které napomáhají co nejvíce zachovat vůni a chuť. Výroba bylin může být prováděna buď technikami, které vyžadují intenzivní ruční práci, například v severní Africe, nebo moderními metodami pěstování a zpracování jako v Evropě, USA a dalších zemích, které zavedly produkci bylin, např. Izrael a Austrálie.

Očekává se, že obtíže s dodávkami na trhu budou stále narůstat, jelikož výroba bylinných rostlin v tradičních pěstebních oblastech je stále neekonomičtější díky starým technologiím a rostoucím nákladům na práci a půdu. Navíc přísnější kvalitativní specifikace se lépe splní při použití moderních metod.

Pěstitel

Existuje několik požadavků na úspěšné pěstování aromatických rostlin:

  1. půda vhodná pro daný druh rostlin,
  2. správný zdroj rostlinného materiálu, tím myslím semena nebo vegetativní části rostlin,
  3. zkušenosti nebo znalosti o ochraně plevele a škůdců, zavlažování, půdě, hnojiv, metod pěstování, sklizni a postgraduální technologii,
  4. zajištěný odbyt a vhodná doprava,
  5. skladovací a balicí zařízení,
  6. dostatečný kapitál na pokrytí výdajů v prvních několika sezónách.

Podpora pro pěstitele

Několik zemí má výzkumná centra, která propagují a pomáhají pěstovat různé druhy aromatických rostlin. Zkoumají vliv světla a teploty, zavlažování, hnojení, přizpůsobení a vývoj nové mechanizace pro výsadbu, sklizeň, sušení, čištění a destilace. Semena a vegetativní části jsou držena v genových bankách, divoké rostliny jsou sbírány a přidávány ke genetickým zdrojům. Šlechtění rostlin tvoří důležitou součást těchto programů s využitím tradičních metod (výběr, křížení, polyploidie, mutace) a pokročilých metod (tkáňová kultura a biotechnologie). Nejvyšší prioritou je selekce uniformity rostlin, která zahrnuje morfologii, růst, vývoj, vysoký výnos, kvalitu éterického oleje a stabilní chemotyp.

Sbírání aromatických rostlin v přírodě

Existuje několik problémů spojených se sběrem v přírodě. Musíme si položit následující otázky:

  • Byla rostlina správně identifikována (druh, poddruh, chemotyp)?
  • Byla rostlina sklizena ve správném růstovém stádiu?
  • Byla rostlina sklizena ze správného prostředí (slunná stanoviště nebo stín, správná vlhkost a nadmořská výška)?
  • Byl rostlinný materiál řádně zpracován po sklizni?
  • Byl rostlinný materiál falšován (úmyslně nebo neúmyslně)?
  • Dodržovali sběrači pravidla správné ekologické sklizně, aby se zabránilo poškození rostlinné populace a narušení životního prostředí?
  • Jsou místní lidé ochotni jít a sbírat rostliny ve volné přírodě?

Vysoká hodnota divokých rostlin může představovat nový environmentální stres. V důsledku toho IUCN (Red List of Threatened Species = Červený seznam ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody) hodnotí rostlinné druhy na různých úrovních:

  • vyhynulý
  • vyhynul ve volné přírodě
  • kriticky ohrožen
  • v ohrožení
  • mírně ohrožený
  • bez problému

Například santal bílý (Santalum album) a kadidlovníky (Boswellia sp.) jsou klasifikovány jako mírně ohrožené, růžové dřevo jako ohrožené. Seznam je pod stálým dohledem a katalog se průběžně upravuje. Různé země a regiony mají také příručku sběratelského výcvikového programu s cílem napravit výše uvedené problémy.

Vzdělávejte se v aromaterapii s námi! Seriál pro vás publikujeme zcela zdarma díky laskavé podpoře firmy Saloos.

Víceleté dřevinné rostliny

Každý světový region má vlastní specifickou květenu a tyto rostliny jsou sklízeny z volné přírody nebo, kdykoli je to možné, jsou pěstovány.

Pepř černý před dozráním, zdroj: Wikimedia Commons

Tato skupina dřevin a jejich produkty představují zdroj cca 65 % éterických olejů:

  • cedrové dřevo
  • skořice a kasie
  • eukalyptus
  • kadidlo a myrha
  • jalovec
  • litsea
  • opopanax (druh myrhovníku)
  • pepř
  • růžové dřevo
  • santalové dřevo
  • terpentýn
  • sassafras

Byliny

Na současném světovém trhu existuje 18 hlavních éterických olejů, které se vyrábějí ve velkých objemech, například výroba pomerančového oleje se odhaduje na 26 000 tun ročně (!!), eukalyptu každý rok kolem 5 000 tun.

Byliny, které patří k této největší skupině, jsou:

  • různé druhy máty
  • levandule
  • citronela
  • geranium
  • vetiver

Ostatní bylinky, které se vyrábějí v nižších tonážích, jsou:

  • oregano
  • šalvěj
  • saturejka
  • tymián
  • majoránka
  • rozmarýn
  • bazalky
  • estragon
  • fenykl
  • kopr

Pak následují menší objemy bylin jako jsou:

  • meduňka
  • řebříček
  • petržel
  • kmín
  • libeček
  • kozlík
  • arnika
  • celer
  • pelyňky

a dalších středomořských druhů.

Každý rok vstoupí na trh nové éterické oleje z nižších rostlin, jako jsou lišejníky, mechy a kapradiny, nebo úplně nové druhy, které nebyly dříve používány.

Aromatické rostliny na Madagaskaru

Například na Madagaskaru jsou sbírány následující druhy:

  • bazalka (Ocimum basilicum)
  • limeta (Citrus hystrix)
  • citron (Citrus limonium)
  • citronová tráva (Cymbopogon citratus)
  • pačuli (Pogostemom cablin)
  • geránium (Pelargonium sp.)
  • kajeput (Melaleuca viridiflora)
  • ravensára (Ravensara aromatica)
  • kafr (Cinnamomum camphora)
  • skořice (Cinnamomum zeylanicum)
  • vetiver (Vetiveria zizanoides)
  • ylang-ylang (Cananga odorata)
  • vanilka (Vanilla planifolia)
  • pepř (Piper nigrum)
  • kurkuma (Curcuma longa)
  • hřebíček (Eugenia caryophyllata)
  • zázvor (Zingiber officinalis)
  • čili (Capsicum frutescens)

Na ostrově se nachází asi 55 druhů aromatických rostlin, které tvoří přibližně 90 % domorodé flory. Éterické oleje se produkují jen z malého počtu. Ekologická (šetrná) sklizeň z volné přírody je však pro budoucí zachování všech druhů mimořádně důležitá a tyto rostliny by měly být přednostně kultivovány.

Uvědomili jste si složitost pěstování aromatické rostliny?

Obvyklý výnos majoránky je 1,5 – 1,8 t na 1 ha půdy

Zde uvádím ještě malý příklad pro vaši představivost. Velmi skromná rostlinka majoránka (Majorana hortensis) se pěstuje v počtu 500 000 až 600 000 rostlin / ha. Tyto rostliny si vezmou z půdy 52 kg N, 14 kg P, 44 kg K, 90 kg CaO, 45 kg MgO! A tak nezbývá, než vyzvat pěstitele, ale i vás, čtenáře: „Vraťte minerály do půdy!“.

Uvědomili jste si, že:

  • Velmi pomalé klíčení a vývoj semenáčů majoránky kazí plevele, které jsou mnohem rychlejší v růstu?
  • Rostliny potřebují teplo, světlo, spoustu vody, velmi pečlivou přípravu půdy a hnojivo?
  • Někteří škůdci nebo nemoci mohou sklizeň zkazit?

Přidejte k tomu, že očekávaný výnos majoránky je 1,5 – 1,8 t / ha s výtěžkem éterických olejů 0,5 až 1,3 %, což činí nejvýše 15 litrů éterického oleje / ha.

A navíc, pokud chcete organicky pěstovanou majoránku, pokuste se si představit, že budete okopávat pole 4krát během vegetativního období (kdo to udělá?), shromažďovat infikované listy (dokonce i horší než plevelení). Pak zbývá otázka, zda se pěstováni vyplatí ekonomicky.

Pár odkazů závěrem

Pro vlastní informace můžete zadat určitý druh a / nebo oblast do červeného seznamu IUCN a zkontrolovat aktuální stav tohoto druhu.

Podívejte se také na:

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Přečtěte si další část seriálu

Kateřina Svobodová Brooker (BSc Hons, PhD)

Kateřina Svobodová – Brooker & John Brooker

Po emigraci do Britanie pracovala na katedře botaniky Glasgow University a udělala doktorát na Farmaceutické Fakultě se specializací na rostlinnou biochemii a využití přírodních produktů. Jako jedna z prvních byla zodpovědná za výzkum aromatických rostlin z hlediska botaniky, fyziologie, biochemie a biotechnologie, zkoumat aromatické rostliny byl její sen, za kterým si šla celou svoji kariéru.

Publikovala v odborných časopisech (přes 100 odborných a populárních článků) a měla přes 70 odborných přispěvků na mezinárodních konferencích – v Evropě, Israeli, Japonsku, Koreji, Brazilii a USA. Pracovala jako editorka pro CAB Abstracts on Aromatic and Medicinal Plants (Commonwealth Agriculture Bureau) a též jako poradce ve výboru BHTA (British Herb Trade Association).

Aktuálně žije po většinu roku v ČR a aktivně zde vyučuje při Asociaci českých aromaterapeutů. Je vdaná a má 2 syny, kteří žijí v zahraničí. Při psaní seriálu jí vypomáhá i její manžel John Brooker.

Autorkou článku je Kateřina Svobodová, předmluva: Michaela Lusílija Makulová, foto: Wikimedia Commons (titulní foto), Pixabay, archiv Kateřiny Svobodové.

Partnerem seriálu pro rok 2018 je firma Saloos. Díky této laskavé podpoře vám seriál přinášíme zcela zdarma.

Sources of essential oils – part II.

Cultivation or collection of plants from the wild?

Herbs and spices are obtained from both wild and cultivated plants. In most cases, the demand for these plants is such that collection from the wild would be totally insufficient to satisfy market requirements.

Cultivation of aromatic plants

Cultivation of plants offers numerous advantages: high yield, consistent quality, permits mechanization, efficient harvesting, quick transport to drying equipment, correct drying, processing and storage, all of which help to maintain the aroma and flavour as much as possible. Herb production can be undertaken using either labour-intensive techniques, for example in North Africa, or capital intensive production, harvesting and processing methods as in Europe, the USA and other countries that have established herb production, such as Israel and Australia. Supply difficulties on the market are expected to increase as herb production in the traditional growing areas becomes increasingly uneconomic because of old technology and rising costs of labour and land. In addition, more stringent quality specifications have already encouraged more capital-intensive methods of herb production.

Commercial grower

There are several requirements for successful growing of aromatic plants: (i) land suited to the given plant species (ii) correct source of plant material /seeds and cuttings/ (iii) and experience or knowledge of weed and pest control, irrigation, soil, fertilizers, methods of growing, harvesting and postharvest technology (iv) an assured market and suitable transport (v) storage and packaging facilities (vi) sufficient capital to meet expenses for the first few seasons.

Support for the grower

Several countries have research centers that promote and help the growing of different aromatic plant species. They look at the influence of light and temperature, irrigation, fertilizers, adaptation and development of new mechanization for planting, harvesting, drying, cleaning and distilling.  Seeds and cuttings are kept in gene banks, wild plants are collected and added to genetic resources. Plant breeding forms an important part of these programs, using traditional breeding methods (selection, crosses, polyploidy, mutation) and advanced methods (tissue culture and biotechnology). The top priority is to select for plant uniformity, which covers plant morphology, growth, development, high yield and quality of EOs, and a stable chemotype.

Successful aromatic plant production

The following issues are critical to successful commercial growing of aromatic plants:

  • market investigation
  • innovative growers
  • liaison with research – producer – user
  • regular reports and technical notes

Collection of plants in nature

There are several problems connected with collection in the wild. We have to ask the following questions:

  • was the plant correctly identified (species, subspecies, chemotype)?
  • was the plant harvested at the right growth stage?
  • was the plant collected from the right environment (sunny, shade, moisture, altitude)?
  • was the plant material properly handled after harvest?
  • was the plant material adulterated (both intentionally or unintentionally)?
  • did the collectors follow the rules of sustainable harvesting, to prevent  damage to the plant population and the environment?
  • are there local people willing to go and collect in the wild?

The commercial value of wild plan resources may constitute a new environmental stress. Consequently, IUCN (IUCN Red List of Threatened Species) has been assessing species on various levels: extinct; extinct in wild; critically endangered; endangered, vulnerable, threatened and least concerned. For example, Santalum album  and Boswellia sp.  are classified as vulnerable, rosewood as endangered. Various countries and regions have also their collector’s training program handbook with the intention of rectifying the above problems.

Perennial woody plants

This group and their products represent the source of approx. 65% of EOs: cassia, cedarwood, cinnamon, eucalyptus, frankincense and myrrh, juniperus, litsea, opopanax resin, piper, rosewood, sandalwood, turpentine, sassafras. Each world region has its own indigenous population and these plants are harvested from the wild or, whenever possible, are cultivated.

Herbs

On the current world market there are 18 major volatile oils that are produced  in large volumes, for example  orange oil production is estimated at 26 000 tonnes per year,  cornmint and eucalyptus around 5 000 tonnes per year each. Herbs that belong to this largest group are various mints, lavender, citronella, geranium and vetiver.  Other herbs that are produced in lower tonnages are oregano, sage, savory, thyme, marjoram, rosemary, basil tarragon, fennel and dill; then follow smaller volumes of melissa, yarrow, parsley, caraway, lovage, valerian, arnica, celery, chervil, artemisia and other mainly Mediterranean species. Every year new EOs enter the market, from plants such as lichens, mosses and ferns, or completely new species that have not been used previously.

Madagascar indigenous flora

For example in Madagascar, the following plants are collected from nature: Ocimum basilicum, Citrus histrix, C. limonium, Cymbopogon citratus, C. cablin, Pelargonium sp, Melaleuca viridiflora, Pogostemon cablin, Ravensara aromatica, Cinnamomum camphora, C.  zeylanicum, Vetiveria zizanoides, Cananga odorata, Vanilla planifolia, Piper nigrum, Curcuma longa, Eugenia caryophyllata, Zingiber officinalis and Capsicum frutescens. There are about 55 aromatic plants that form about 90% of the indigenous population; oils from only a few have been produced and exported. However, careful harvesting from the wild is extremely important for future conservation and these plants should preferably be cultivated.

For your own information, you can enter a given species and/or region into the IUCN Red List and check the current statue of this species.

Check also:  Sustainable Wild Collection of Medicinal and Aromatic Plants (ISSC – MAP) Medicinal Plant Specialist Group, IUCN – The World Conservation Unit

Have you realized the complexity of cultivating an aromatic plant?

These are just a few numbers for your imagination – a very humble plant Majorana hortensis 500 000 – 600 000 plants/ha. These will take from the soil 52 kg N, 14 kg P, 44 kg K, 90 kg CaO, 45 kg MgO (please return these to the soil!!!)

Very slow germination and seedling development – weeds are much faster (please, help!!!)

Plants need warmth, light, a lot of water and very careful preparation of the soil

Some pests or diseases can spoil the harvest

The expected yield is  1.5 – 1.8 t/ha with the EO yield 0.5-1.3% well, that makes it 15 litres of EO/ha at the best; and if you want organically grown marjoram, try to imagine  hoeing that field 4 times during the vegetative period (who will do that?), collecting infected leaves (even worse than hoeing). Then the question is whether you can do this economically.

© Kouzlo vůní, Kateřina Svobodová

Podběl lékařský v lékárně nehledejte

Jaro je obroda a vzkříšení života v přírodě. Rostliny se hlásí po dlouhém zimním spánku o pozornost a nabízí životadárnou sílu. Ta je cítit na každém kroku. Citlivý nos ucítí také nasládlou vůni podbělu, jedné z prvních jarních bylin. Přestože si nese druhové jméno „léčivý“, v lékárně ho jen stěží najdete. Vysvětlím vám proč a taky další zvláštnosti této rostlinky.

Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Také slyším bublat potok pod okny, který byl tuto zimu buď zamrzlý nebo docela utišen pod nánosem sněhu. Pupeny u nás ještě nepučí a ani nevykukují zelené výhonky krokusů, ale ve vzduchu je už cítit jaro. Nejkrásnější čas pro sběr zásoby bylin, které pomáhají v zimě a na podzim. Mezi ně patří také podběl.

Podběl lékařský Tussilago farfara

O živočišnosti této rostlinky

Květ je obecně nejvíce živočišná část rostliny. Má své tempo otevírání a zavírání, jsou v ní uloženy pohlavní orgány rostliny, vypouští do vzduchu étery. Podběl voní nasládle a při odkvětu připomíná jemný živočišný kožich nebo srst. Květy jsou poměrně spolehlivým ukazatelem předpovědi počasí. S největší pravděpodobností bude pršet, když se zavřou. Jakoby se chtěly ochránit před zmoknutím.

Žluté penízky přízemních květů se na šupinaté lodyze vytáhnou do výšky asi 15 cm, v létě po konečném uzavření až o dvojnásobek. Kvetou ještě před tím, než narostou listy. To je trochu výjimka v rostlinné říši. Jakoby opravdu chtěly dát najevo svou živočišnou dravost.

Tyto papilovité květy připomínají tak trochu drobnou pampelišku. Jsou plné pylu a stávají se tak první jarní potravou pro probuzený hmyz. Jsou také první vysoce hodnotnou bylinou pro člověka, jež se dá časně z jara sbírat do zásoby. Sbírá se květ i list.

List je jednoduchý, řapíkatý a uspořádány v přízemní růžici. Líbí se mi jeho spodní strana, která je v mládí plstnatá, připomíná velmi jemný myší kožíšek. Čepel je okrouhlá, což je jeden z identifikačních znaků podběle. Je totiž po odkvětu lehce zaměnitelný s listy devětsilu, které však nemají stejné účinné látky.

V levé ruce je list devětsilu, v pravé podbělu.

K čemu je vlastně podběl tak dobrý?

Wolf Dieter Storl se na přednášce v Praze zmínil, že si podbělem lékařským vyléčil zápal plic. Maria Treben ho ještě hojně doporučovala na jakékoliv potíže plic a hlavně na kašel. A vlastně už v antice byl k těmto účelům používaný. Jeho rodové jméno Tussilago je složeninou dvou slov Tussil=kašel a ago=zahánět.

Český název „podběl“ se spíše odvodil od jeho druhového názvu farfara, kde far=mouka, což poukazuje na spodní stranu jeho listů. To nic nemění na tom, že tato rostlinka je opravdu hodnotným medikamentem při potížích dýchacích cest a plic, konkrétně listy lze použít při astma.

Příprava čaje na vlhký kašel

Květ podbělu na typickém stonku, zatím bez listů.

Dříve jsem trpívala na pravidelný zánět průdušek, na bronchitidu. Hrudník mě bolel pokaždé, když jsem se jen chtěla zhluboka nadechnout. Pak jsem si začala vždy na přelomu podzimu a zimy přidávat do čaje jeden až dva kvítečky podběle. Na bolest v hrudi si už nemůžu stěžovat.

Čaj s podbělem připravuji i pro své děti od jejich pěti let, když je trápí vlhký kašel.

Na celou konvici vezmeme:

  • dva květy podbělu
  • hrstka bezu černého (je i močopudný, čistí, urychluje celý proces)
  • dvě až tři kostečky kořene lékořice (zároveň osladí čaj)
  • trocha lípy srdčité (obecně proti kašli)
  • a třeba jahodníkové listí (doladí vůni i chuť)

Kořen vložím do vody, když ji přivádím k varu. Pak tím přeliju ostatní byliny a nechám asi 10 minut luhovat. Čaj se pije teplý a po douškách, nejlépe během celého dne. Takto se můžete kašle zbavit do dvou dnů.

TIP redakce: Veronika pro nás napsala seriál o růžích. Jak voní, jak se pěstují, co léčí a taky že mohou přitahovat peníze… Začněte prvním dílem!

Podběl je typickou slizovitou drogou, ale obsahuje mnohem víc

To, co z této bylinky dělá velmi hodnotný medikament, jsou především slizovité látky. Mají schopnost rozpouštět hleny a zároveň i dezinfikovat sliznice. Tímto je chrání od škodlivin. Sliz je obsažen v květu i listu. Květy sbíráme právě časně z jara, později až do léta listy. Nepotřebujeme velké množství.

Kolik si ho mám nasbírat?

Na celou zimu postačí jedna sklenička od přesnídávky plná květů. Pro celou rodinu. Víc opravdu není nutné, neboť dávkování této byliny je velmi střídmé. Kromě hodnotných látek obsahuje podběl také škodlivé necidy. Jejich obsah se sice sušením rapidně sníží, ale i tak zůstávají toxické. To například ještě Maria Treben vůbec nevěděla a tak se podběl za její doby používal v nadměrném množství nebo dlouhodobě. To vedlo k potížím s játry.

Jeho žluté květy jsou jedním z prvních znamení jara.

 Připravte si obklad na pásový opar podle Janči a Zentricha:

„Hrst čerstvých pěkných listů ponořit krátce do vařící vody, nechat okapat a přikládat na opar.“

Slizovité látky, třísloviny a také obsah zinku mají schopnost dezinfikovat a rychle zcelovat a hojit. Sama jsem si obklad z podběle přikládala na ekzém na hřbetu ruky, který se mi začal tvořit tak, že mi hluboce rozpraskal kůži. Obklad přinesl nejen úlevu od svědění, ale také rychlou obnovu kůže.

Těhotným a malým dětem se podběl nedoporučuje

Stejně tak by se tato bylina neměla kombinovat s alkoholem. Pro svou toxicitu byla bylina stažena z lékáren, ze stejného důvodu ji jen stěží najdete na trhu volně k prodeji. V přírodě je to ale tak rozšířená rostlinka, že si ji můžete nasbírat sami. Kvete jen na začátku jara, což také odpovídá její síle, a rozhodně se vyplatí mít ho na podzim doma.

Ano, podběl obsahuje mnohé další hodnotné látky jako například hořčiny, třísloviny nebo flavonoidy. V listech je mimo jiné vysoký podíl minerálních látek, především zinku a draslíku, které urychlují obnovu buněk. Podběl má proto mnohem širší využití než jen zahnat kašel, zklidňovat a čistit sliznice. Ale o tom snad příště. 🙂

Krásné jaro!

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Ronny Wagner a Pixabay.com.

TIP redakce: Zaujal vás Veroniky pohled na svět bylinek? Přečtěte si rozhovor o její cestě a zkušenostech. Je to zajímavé povídání…

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroj:

  • JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0

Bylinky pro pejsky: nechte psa vybrat si svůj lék

Hravá sada bylinek pro psy mě doslova nadchla. Je totiž určena k tzv. sebemedikaci zvířat a přirozenému doplnění živin. Postavena je na jednoduché metodě, kdy psovi nabízíme (ale nenutíme) byliny a ono samo na základě svých instinktů určuje byliny a jejich množství, které potřebuje.

Tzv. zoofarmakognozii do Čech přivezla Caroline Ingraham, kterou znáte z našich článků. Základní principy snadno zvládne i začátečník: psovi v klidném a bezpečném prostředí nabízet byliny, nic mu nenutit a pozorovat, jak reaguje. Někdy pes potřebuje byliny jen očichat, někdy olízat či sníst, vše si řídí sám. Když ho bylina zaujme, přidáváme mu tolik, kolik si poručí. A dopřáváme mu čas a prostor i pro následný odpočinek. Neměli bychom na něj u toho moc mluvit a vůbec mu nedávat příkazy, ale to jste jistě pochopili. A abych nezapomněla, byliny samozřejmě nabízíme zvlášť, nemícháme je do stravy.

Nechte psa vybrat si svůj lék a zdroj živin

Obvykle v redakci Kouzla vůní testy výrobků připravujeme tak, že nám firma dodá výrobek a my ho vyzkoušíme a napíšeme o něm. Tento článek ale vznikl přesně opačně. Objednala jsem si sadu bylin a byla jsem z něj tak nadšená, že jsem se tento zážitek rozhodla zprostředkovat i vám. Naše zkušenosti (mé a Ájiny) jsem zaznamenávala od září až do ledna ve svých zápiscích a zde vám předkládám výsledek. Záměrně udávám měsíce, kdy naše seance s bylinami probíhaly, protože se domnívám, že zvířata silně reagují na roční období a podle toho potřebují doplnit živiny. Nám lidem nezbývá než si z toho brát ponaučení 🙂

Ve všech zápiscích níže pracujeme pouze se sadou bylin “Psí harmonie – sada bylin pro pokročilé po 20 g”. Přidávám i odkazy přímo na jednotlivé byliny, protože v nich najdete více informací, i když doporučuji informace číst až poté, co si bylinu váš pejsek vybere, ať mu nic nepodsouváte. Účinky bylin dle Caroline Ingraham uvádím níže v textu – viz Sada bylin psí harmonie.

Naše první zkušenost s bylinkami – září 2017

První naši zkušenost jsem zaznamenala na fotografiích (viz také úvodní foto), bylo ještě léto a Ája mě nadšeně sledovala při vybalování voňavé zásilky od Happy Tails s bylinkovou sadou pro psy.

  1. Jako první se vrhla na balíček mletého zeleného ječmene a trošku ho olízala. Bylinky jsem jí nabízela přímo z ruky, nebyl čas ztrácet čas, i když by se to nemělo. Správně byste měli psům nasypat byliny do mističek a nechat je si vybrat. Když je neolížou, můžete je pak přesypat zpátky.
  2. Následně se Ája vrhla na drcenou chaluhu bublinatou, dle Wiki řasu vyskytující se v pobřeží Severního a Baltského moře. Tu si nechala nadávkovat několikrát a opakovaně se k ní vracela i během dalších měsíců. Byl to první balíček, který nám doma došel. Chaluha je vtipná tím, jak chroupe, když ji pes kouše 🙂
  3. Jako třetí si Ája dopřála obrovskou dávku drcených semen ostropestřce mariánského. Snědla skoro celý pytlíček, tedy téměř 20 g!

Poté se Ája odebrala k odpočinku do vedlejší klidné místnosti, kde téměř ihned usnula.

Po půl hodince očichávání a ochutnávání se Ája odebrala odpočívat do klidu do mojí pracovny

Důležité je uvést, že Ája je 2 letá fenka Tollera, je aktivní a ve výcviku (trénují s mužem agility) a navíc právě v těchto dnech hárala.

Tip redakce: Přečtěte si o použití bylin a éterických olejů v psím útulku!

Naše druhá zkušenosti s bylinkami – listopad 2017

Další zápis z našeho bylinkování jsem si zaznamenala v listopadu, Ája už měla po hárání a před sebou falešnou březost (!), kterou jsme letos krásně zvládli.

  1. Jako první si Ája nechala naservírovat chaluhu bublinatou a dojedla celý pytlíček.
  2. Následně se vrhla na ostropestřec a dojedla zbyteček, který jsme měli, bývala by si dala více.
  3. Jako třetí si pro mě překvapivě nabídla trošku drceného kořene proskurníku, ke kterému se následně vrátila. Na rozdíl od ostatních bylin to byl jen takový trošek.
  4. A na závěr snědla celý vanilkový lusk. Ano, celý a naráz!

V mých poznámkách následuje vtipná vzpomínka – Ája se totiž vydala sexuálně obtěžovat naší kočku. Myslím, že to bylo jejím aktuálním hormonálním stavem, ale domnívám se, že svou měrou i hojně přispěla vanilka, která je známá svými afrodisiakálními účinky 🙂

Zelený ječmen ji na podzim tentokrát nezajímal.

Balíčky jsem ani nestihla vybalit a Ája už se na ně zvědavě a nadšeně vrhla, tohle jsou bylinky pro kočky, která Ája potřebovala taky prozkoumat, zaujala jí jen růže, bylo to v době před háráním

Naše třetí zkušenost s bylinkami – leden 2018

V lednu mám další zápis z naší voňavé bylinkové seance.

  1. Jako první si Ája vybrala plody šípkové růže ve formě drcených slupek, v podstatě snědla celý pytlíček za jedno naše sezení (20 g) a následně sáhla i po mletém šípku.
  2. Následoval zelený ječmen, několik dávek za sebou – vždy jsem jí odsypala kousek do mističky a postupně přidala, když mi vyslala znamení, že to bylo málo.
  3. Dále se zaměřila na tmavě zelenou spirulinu, ale dala si jí jen velmi maličko.
  4. A vrátila se znovu k šípkům.

Kurkumu, lékořici ani proskurník již nechtěla.

Pozn. k šípkům: Na podzim jsem trhala hodně šípky Áje v přírodě, ráda je totiž samotné pojídá (a já si dávám s ní, nejlepší jsou ty přemrzlé), ale přes zimu už nebylo kam na šípky chodit. Když jsme měli vloni velkou úrodu šípků na zahradě, dokázala sedět pod růží a kňučet tak dlouho, než jsme jí utrhli starý, přemrzlý, černý a celkově nepřitažlivý šípek, který pak následně celý zblajzla. A to celé několikrát a opakovaně v čase.

A jak je to s bylinkami jinde?

Spirulinu má naopak velmi ráda fenka naší redaktorky Káti, která u nás na návštěvě v lednu spořádala několik dávek za sebou. Je o dost starší a zelený ječmen ji nechával naprosto v klidu. Občas si taky ráda smlsne na lékořici nebo zeleném ječmenu.

Sada bylin Psí harmonie

Čím se na tohle hravé testování a nabízení psích bylin vybavit?

Velká psí bylinková sada

Sada je určena pro “pokročilé”, ale já si myslím, že s malou sadou pro “začátečníky” moc nezmůžete. Navíc cena je i u velké sady víc než přijatelná. Ve velké psí sadě bylin pro sebemedikaci zvířete najdete (vždy po 20 g):

  • Zelený ječmen

Bohatý zdroj minerálů a vitaminů skupiny B, obsahuje také chlorofyl. Caroline Ingraham doporučuje pro neklidné a hyperaktivní psy.

  • Slupky šípku drcené + slupky šípku mleté

Věděli jste, že se růži šípkové také říká “Dog rose” (psí růže)? Doplňuje výživu, podporuje imunitu a vstřebávání výživných látek ze spiruliny a zeleného ječmene. To mě dostalo. Ája si totiž šípek někdy dávala až po spirulině a ječmenu.

  • Lékořice kořen mletý

Dle Caroline je lékořice perfektní svými protizánětlivými účinky, vhodná pro psí alergie a hlavně reguluje hladinu estrogenu v krvi.

  • Spirulina mletý prášek

Spirulina je druh sinice, jedna z prvních forem života na Zemi, ve volné přírodě se nachází ve vodě, proto je důležitá pro psy chované např. ve městech. Dle Caroline je často vybírána vodními psy. Je důležitá při růstu štěňat i pro stárnoucí psy, protože je bohatým zdrojem bílkovin a dalších výživných látek, údajně včetně B12 (vyzdvihuji pro psy vegetariány).

  • Chaluha bublinatá drcená

Dle Caroline Ingraham je chaluha často vybírána pro svoje bohaté výživové vlastnosti.

  • Ostropestřec semena drcená

Ostropestřec je i pro psy důležitým pomocníkem ke zdraví jater a žlučníku. Dle HappyTails je často preferovaný zvířaty např. i u artritidy.

  • Kurkuma prášek

Kurkumu doporučují HappyTail v péči o stárnoucí psy a jako univerzálního bojovníka proti nemocem. Koukněte na recept na kurkumovou pastu.

  • Proskurník kořen mletý drcený

Dle HappyTails může být proskurník vhodný při podráždění sliznice či žaludku, bohatý zdroj polysacharidů.

  • Vanilka lusk 1kus

Dle Caroline je vanilka vhodná při podrážděnosti a frustraci, zjemňuje zlost a pomáhá relaxovat.

  • Zelený jíl

Zelený jíl může být vhodný při problémy s kůží – u ekzému, ran či vnějších parazitů. Zvíře ho může jíst nebo se v něm válet.

Malá psí bylinková sada

V malé psí sadě naopak najdete jen:

  • Zelený ječmen
  • Slupky šípku
  • Slupky šípku mleté
  • Lékořice kořen mletý
  • Spirulina

To mi přijde málo, vanilka, chaluha a ostropestřec u nás totiž padly mezi prvními. Možná namítnete, že některé byliny doma máte. I tak doporučuji napoprvé sadu zakoupit a podívat se, jak jsou byliny drcené či mleté. V další objednávce si už můžete pořídit jen byliny, které nemáte z vlastních zásob nebo které váš pes zkrátka miluje.

Výhodou obou těchto bylinkových sad a celkově přístupu sebemedikace je, že s nimi vcelku nemáte, co zkazit. Samozřejmě při dodržení postupů, který je sestaven zakladatelkou metody Caroline Ingraham (uvedla jsem v úvodu).

Přeji vám hodně štěstí, zábavy a ponaučení!

Autorkou článku je Michaela Lusílija Makulová, foto: autorka.

Partnerem článku je firma HappyTails. Děkujeme za podporu!

HappyTails, jak již název napovídá, je e-shop zaměřující se na šťastný, zdravý a hlavně dlouhý život domácích mazlíků. Naše snaha, jak takového života dosáhnout, spočívá v celostním a individuálním přístupu s využitím přírodní medicíny jako podpůrné léčby nebo prevenci a udržení přirozené rovnováhy a zdraví. Věříme v sílu přírody a ve schopnost zvířat instinktivně se léčit.

Zdroje:

Věra Žďárská: “Léčivé rostliny se nehodily před revolucí a nehodí se ani dnes” (rozhovor)

Věra Žďárská je rozenou bylinkářkou. Bylinky jsou celý její život, přátelé. Je přímou žačkou pana Zentricha a bylinkáře Jiřího Janči. Je mi velkou ctí, že se stala mou přítelkyní a že vám nyní mohu tak sluníčkovou a báječnou osobu představit.

Věra působí ve Valticích v bylinkové zahradě. Tam také založila Herbal academy – bylinkovou školu, ve které pravidelně vyučuje. Zájemcům o bylinky předává informace, jak je pěstovat, zpracovávat a uchovávat. Její kurzy jsou krásné a jak sama říká: “Bylinky jsou pro potěchu nejen těla, ale i Duše.”

Věra Žďárská se k bylinám dostala už v dětství

Při sběru pistácie v Chorvatsku

Sama Věrka se bylinkám věnuje už od dětství. Dříve nebylo možné chodit k lékařům, tak jako dnes. Nebylo času, ani peněz. Proto se kladl důraz na samouzdravování. Věrka mi vyprávěla, že když na ni šla nemoc, její babička, tak jako předtím zase její babička, používaly mátu polej. Mátu uvařily a byla z ní olejovitá tekutina. Věrce se vždy už jen při pohledu na ni zvedal žaludek, ale pomohlo to. Teprve když tato “medicína” nezabrala, šly k lékaři. Ale to bylo podle Věrky málokdy.

Tyto zkušenosti v ní vybudovaly velikou víru v bylinky. Proto se jí zdálo jako logické jít studovat bylinky na Mendelovu univerzitu v Brně. Zahradu této Zahradnické fakulty v Lednici i několik let vedla.

Pracovala na mnoha místech, kde se léčivé rostliny vyskytovaly a zažila hodně změn. Až ji nakonec oslovila manažerka Bylinkové zahrady Lu a Tiree Chmelar ve Valticích, zda by mohla dát dohromady co nejvíce lidí. Věra dala dohromady tým, který bylinky a rostliny miloval tak, jako ona. A tak vznikla Bylinková zahrada (nyní Herbal academy). Starat se o zahradu je obtížné. Zvláště pokud tato zahrada má sloužit jako potěšení druhým lidem. Snaží se v ní poskytovat informace i rady, jak využít rostliny k pomoci lidem. Přesně podle odkazu pánů Janči a Zentricha, jejichž je žačkou.

Položila jsem Věře Žďárské několik otázek.

Bylinková zahrada ve Valticích je v její péči, foto: Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar

XBP: Jak bys popsala vaší bylinkovou zahradu, Věrko?

V bylinkové zahradě

VŽ: “V jedné části zahrady jsou místa pro potěchu oka. Krásná, voňavá, přímo vybízející k odpočinku, relaxaci a zastavení se v našem paradoxně i dovolenkovém shonu. Jiná část zahrady je poznávací. Jsou tady záhony věnované včelám, mýtům, vůním, kuchyni a také jednotlivým skupinám orgánů. Rostliny jsou nasázeny tak, aby se každý, kdo se chce vzdělat nebo najít inspiraci ve světě léčivých rostlin, dobře orientoval a našel to, co hledá. Zahrada poskytuje i vzdělávání v této oblasti: jsou to komentované prohlídky, menší akce přímo v zahradě nebo bylinková akademie s téměř dvěma desítkami seminářů z různých oblastí přírodní terapie. Zkrátka – zajděte do naší zahrady, jistě najdete inspiraci.”

Zahradu ve Valticích miluji. Je originální i tím, že ty bylinky, které k sobě patří, najdeme pohromadě. A opravdu jsou u nich popsány krásné citace a myšlenky. Co mě nejvíce zajímalo, byl názor Věry na pana Janču a pana Zentricha. Jací byli? Kde je potkala? Já sama jsem se hlavně o pana Janču začala zajímat až po kurzu Reflexní terapie u manželů Patakyových. Sám Jiří Janča byl zraněn ve druhé světové válce. Postřelili ho Němci a tehdy pan Janča poznal účinky akupunktury. Místo anestetik si vybral akupunkturu a operaci prožil ve velkém úžasu. Nepotřeboval žádné jiné léky proti bolesti! A tak se rozjela životní dráha pana Janči, léčitele a bylinkáře. Zeptala jsem se Věrky na tyto dva pány.

Tip redakce: Přečtěte si o bylinkách více – rozhovor z Kotvičníkové farmy

XBP: Pan Jiří Janča a pan Zentrich – známá jména bylinkářské tradice. Jací vlastně byli a kde jsi je potkala?

Věra Žďárksá je přímou žačkou Zentricha (na fotce spolu)

VŽ: “Pan Jiří Janča byl velmi vzdělaný člověk, poznala jsem ho na přednáškách a seminářích, které vedl a které byly za socialismu tak trochu ilegální. Ústavy národního zdraví (tak se jmenovaly nemocnice) byly plné nemocných. Ale léčit je směla jen socialistická medicína. Je zajímavé, že léčivé rostliny se nehodily soudruhům za socialismu před revolucí a nehodí se ani dnes, tolik let po ní.

S panem Josefem Zentrichem jsem strávila více času, protože tady s námi pobyl déle. Byl velmi vtipný – dokázal mluvit o nemocech a jejich léčení přírodní cestou s nadhledem, lehce a zábavně. Oba pánové znali rostliny dokonale, věděli mnoho o historii fytoterapie a příbuzných oborech. Setkávali se s praktikujícími bylinkáři a znali odkaz těch, kteří už tento svět opustili. Znali etnomedicínu, zabývali se téměř vším, co může člověku uchránit nebo navrátit zdraví. Všechny svoje poznatky prakticky využívali, jejich rady pomohly a nadále pomáhají mnohým.

Pan Janča mě zaujal popisem toho, co má z člověka vypadnout – stolice. Jsem ze statku, kde jsou pro hospodáře důležité charakteristické zvířecí exkrementy. Exkrementy jsou důležité proto, že se hned ví, jak na tom zvířata se zdravím jsou. S takovýmto pohledem na zdraví lidí – od konce, jsem se setkala poprvé. Pan Zentrich k tomu přihodil, že když je člověk nemocen, obvykle mají „štětkaři“ (výrobci čistících kartáčů na toalety) hody. Lidé jsou totiž nuceni toalety důkladněji čistit a tím jich více zničí. A díky jejich humoru, který byl i pravdivý, jsem byla jejich. Vždy mě upoutalo, jakým způsobem dokázali mluvit o tématech, o kterých se často nemluví. Měli dar pro nalezení optimálního vyjadřování i v oblastech, ve kterých se lidé rdí. Ať už jsou to, jak to nazývali, „fujtajblmetody“, nebo oblasti intimních partií. Anebo témata týkajících se intimního života. Pan Zentrich to dokázal pozvednout na úroveň laskavého humoru, jak říkával: „srandy“ a to s velkou nonšalancí. Napsali mnoho knih, z nichž každá jedna je důležitá a zajímavá. Nikdy nemlátili prázdnou slámu. Ze všech bych vyzdvihla Herbář léčivých rostlin, který nemá v Evropě obdoby. A od pana Zentricha bych vyzdvihla knihu: Třetí cesta ke zdraví. Doporučila bych ji jako povinnou četbu.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z návštěvy bylináře Wolf – Dieter Storla v Praze

XBP: Zajímalo by mě, jak jako rozená bylinářka vnímáš Aromaterapii?

V bylinkové zahradě

VŽ: “Aromaterapii fandím. A to z toho důvodu, že je to medicína ihned po ruce a rychle sbalená na cesty. Pro naši hektickou dobu velmi vhodné. Nemusí se nic vařit, cedit… Je to metoda minimalistická, co se týká přípravků. Ale maximalistická, co se týká účinků. Je potřeba všem vysvětlit, že je to proto, že každé kapce těchto zázračných elixírů dala vzniknout velikánská hromada bylin nebo dřevin. Aromaterapie nás mimo jiné navrací k přírodě, učí nás přírodu nedrancovat. Kdo šetří s kapkami, uvědomuje si, že je potřeba souznít s přírodními rytmy. Být trpělivý a chápat také to, že ne vždy můžeme dostat to, co chceme. Nakonec. Kdo používá aromaterapii, ten to vše dříve nebo později pochopí, protože ty „voňavé kapičky“ nám v mozku, a potažmo v celém těle, udělají prima sezónu. Sezónu harmonie těla i duše.”

XBP: Věrko, je nějaký éterický olej, který bys chtěla mít s sebou, kdybys musela zůstat na pustém ostrově?

VŽ: “Na pustý ostrov? Samozřejmě bych si vzala mátu polejku (Mentha pulegium). Znamená pro mě jistotu. Byl by-li ostrov pustý před mým příchodem, jistě by se brzy zazelenal a rozkvetl. A také by se provoněl. A éterický olej? Mám-li vybrat jeden, tak zůstanu při mátě. Pro vánek, kterým víří stojaté vody a přináší čerstvý vzduch mozku. Myšlenky by tedy měly být svěží. Mám ráda svěží myšlenky.”

Bonus: Recept pro zdraví od Věry Žďárské – Rostlinná plazma

Natrháme hrst bylinek. Například meduňku, vojtěšku, kopřivu a fenykl. Bylinky použijeme takové, jaké máme momentálně k dispozici. Můžeme přidat různá semínka. Například chia semínka. Přidáme trochu vody. Rozmixujeme. Nalijeme do sklenice a pijeme. Nápoj plný vitamínů, flavonoidů a minerálních látek pijeme vždy čerstvý. Rostlinná plazma působí velmi dobře na naše tělo i krev. Výhodou je, že je vždy k dispozici.

Ing. Věra Žďárská (nar. 1954)

Věra Žďárská vystudovala obor zahradnictví na Mendelově universitě v Brně a poté působila tamtéž jako technický pracovník pro výuku a správce sbírkové a sortimentální zahrady Zahradnické fakulty v Lednici. Bohaté praktické zkušenosti a poznatky publikuje v odborných a osvětových časopisech a pořádá přednášky o léčivých rostlinách a jejich využití a o zdravém životním stylu. V r. 2015 vydala spolu s doc. Ing. Jarmilou Neugebauerovou Ph.D. atlas Léčivé rostliny pěstujeme-sbíráme-využíváme (Kapesní průvodce zelenou medicínou).

 

Autorkou rozhovoru je Xenie Bodorík Políková. Foto: autorka, archiv Věry Žďárské, Bylinková zahrada Lu & Tiree Chmelar.

 

Imunita – lichořeřišnicová tinktura domácí výroby

Velmi dobrým a osvědčeným prostředkem na podporu imunity, ale také na léčbu různých nachlazení i nemocí močových cest, je tinktura z Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus). Původní domovinou téhle krásné a užitečné rostlinky je Jižní Amerika. Lichořeřišnice se do Evropy dostala z Peru už v 16. století. Celá rostlina je jedlá. Obsahuje vitamín C, železo, draslík, má antibiotické účinky na stafylokoky, streptokoky, salmonely a další druhy bakterií. Prostě takový žluto oranžovo zelený zázrak!

Lichořeřišnicovou tinkturu si můžeme koupit, ale můžeme si ji také velmi snadno vyrobit sami. Bylináři vyrábějí tinkturu pouze ze semen, která překrájejí a naloží do 90% alkoholu na dva až tři týdny. Takto získanou tinkturu je třeba homeopaticky naředit.

Lichořeřišnice je chutná, krásná, léčivá!

Domácí výroba

Pro domácí výrobu nám úplně stačí použít květy, listy i semena. Listy, květy a semena natrháme a necháme jeden den zavadnout při pokojové teplotě, aby se odpařila přebytečná voda. Další den napěchujeme rostlinný materiál do sklenice se šroubovacím víčkem, zalijeme vodkou nebo podobným destilátem tak, aby bylo všechno ponořené.

Sklenici necháme stát na suchém místě, ale nikoli na přímém slunci, po dobu dvou až tří týdnů. Denně protřepáváme. Nakonec tinkturu přecedíme, rostlinný materiál ještě vymačkáme a přelijeme do jiné uzavíratelné sklenice, ideálně do menších lahviček s kapátkem.

Užívání tinktury

Prevence

Jako preventivní prostředek a na zvýšení imunity můžete tinkturu užívat 1x denně 20 kapek po dobu tří týdnů a pak týden vynechat nebo pět dní v týdnu a dva dny vynechat.

Při nemoci

V případě nachlazení, onemocnění chřipkou, zánětech průdušek či astmatu, užívejte po dobu 14 dnů, 3x denně 20 kapek tinktury rozmíchaných v trošce vody.

Pro děti

Dětem můžete tinkturu kapat do horkého čaje, aby se alkohol odpařil dříve, než se děti napijí.

Autorka článku: Kateřina Hrazdirová. Foto: autorka.

Použitá literatura:

  • STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky: praktické použití léčivých rostlin pro rodiny s dětmi od jara do zimy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2312-9.

Znalec rostlin se léčí jedině sám, na zlomeninu kostival, na zápal plic podběl

Wolf – Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog, šaman a spisovatel. Zabývá se bylinami a jejich léčebnými účinky, přírodou jako takovou i jejím propojením se životem lidí. Knihy od něj zdobí mou knihovnu již od roku 2005. Poslední dobou je velmi populární, mnoho překladů vychází i v češtině. Naskytla se mi příležitost vidět tohoto pozoruhodného člověka naživo na přednášce uspořádané vydavatelstvím Kořeny v Praze.

Vypadalo to, že přednášku nestihneme, ale celý vesmír nám pomáhal. Odklidil z cesty všechny překážky, dokonce jsme měli i místo na parkování hned vedle budovy, kde se událost konala. Sotva jsme vešli do vestibulu, doslova jsme se srazili s panem Storlem. Jasně, že jsem se na něj nadšeně vrhla. A on sdílel naše nadšení a trpělivě se s námi vyfotil. Můj první dojem? Pokorný, tichý, ale uvnitř obrovská síla, klid. Velmi laskavý. A zároveň z něj šla přirozená autorita. Mááálokdy narazím na člověka s takovou energií.

Etnobotanik a znalec rostlin ulovený pro Kouzlo vůní

Pelyněk, jitrocel, heřmánek

Pelyněk je oblíbenou rostlinou tohohle zajímavého pána

Za fotku jsem velmi ráda. Více jsem se s ním uvnitř spojila. Než nastala přednáška, lidé se na něj na pódiu vrhli a doslova ho oblehli. Ani organizátoři si nevěděli moc rady s touto situací. A já s manželem spokojeně seděla, sledovali jsme to hemžení kolem a bylo nám velice dobře. Čtení jeho knih pro mě má nyní úplně jinou dimenzi.

Přednáška začala tím, že povídal o meditativním napojení na rostliny. Zdůraznil, že rostliny jsou bytosti, jejichž tělo je fyzicky zde, ale Duše jinde. Vzpomněl například na pelyněk, nejstarší z bylin. U jitrocele citoval zaříkávání: “Přes tebe jezdí vozy, všichni tě ničí, ale ty vše zvládneš. Prosím, pomoz zemi.”  Nebo například o heřmánku: “Ty, heřmánku, vzpomeň si, co jsi říkal. Každý, kdo tě pozřel, zůstal naživu.”

Autorka článku disponuje sbírkou Storlových knih

Všechny rostliny chtějí pomáhat. Přirovnal je k babičce u kamen.  A nás, lidi, přirovnal k vnoučatům. Rostliny, jako babička, dřímají u kamen a my vnoučata jsme se zranila. Přiběhneme k rostlině – babičce – jako malá děťátka a ukazujeme svoje bebínko.

Navazoval srovnáním dřívějšího přístupu lidí k přírodě, k rostlinám. Dříve se běžně používaly prosby, požehnání, byla velká víra v jejich moudrost. K tomu však je zapotřebí znát dobře Ducha rostlin. Co umí, co ovládá. A vybrala si nás samotná rostlina? Jeho filozofie je mi velmi blízká, protože já osobně lidi učím naciťovat se na sebe sama, bez různých příruček a zákonů. Hodně tyto praktiky předávám na kurzu Aromaterapie a Duše. Každý z nás má v rostlině svého spojence, kterého používali už naši praprapředci a provází nás celými generacemi.

Obhajoba Marie Treben

Úžasná energie a mnoho zajímavých informací

Vzpomněl i na bylinářku Marii Treben. To bylo pro mě velice zajímavé, protože vyprávěl o tom, jak se v roce 1986 vrátil ze svých cest do Evropy a zrovna probíhala masivní kampaň proti této bylinářce. V časopisech psali, že Treben nezná účinky rostlin, neví nic o anatomii. Farmakologické firmy dostaly strach. Její bylinkářství fungovalo, pomohla spoustě lidem, ale nevědělo se, jak je to možné. Byla proti ní doslova štvavá kampaň. On jako první napsal obhajobu na Marii Treben. Její přístup byl “šamanský”, ne lékařský. Naštěstí ho podpořili samotní lidé, kterým Treben pomohla. Psali mu dopisy a děkovali, že se jí zastal.

A nakonec dostal i on odměnu. Dlouho čekali s manželkou na děti. Věděli, že děti jsou božské bytosti z jiné dimenze a že jestli mají přijít, tak prostě přijdou. Nicméně v době, kdy se zastával Marie Treben, mu přišel dopis i od jedné porodní asistentky, která mu děkovala a napsala, že přeložila článek o neplodnosti. Ať zkusí kapku jmelí a kapku řebříčku. Jeho manželka vzápětí skutečně otěhotněla. Cítili vděčnost a věděli, že jim tímto způsobem Marie Treben PODĚKOVALA.

Proč vlastně “nosí děti čáp”?

Zmínil, že hluboké pravdy jsou zprostředkované v mytologii. Na téma neplodnosti doporučil v souvislosti s tím i další bylinku. Kakost smrdutý, příbuzný geránia. Připomíná prý zobák čápa. Dříve si ho ti, co chtěli miminko, dávali pod polštář nebo pověsili nad postel. Bylo to znamení pro zemřelé předky, že jsou připraveni na potomka.

Čáp je pták, který asociuje paní Zimu, původně babu Jagu. Zjevuje se ve třech barvách. Bílé, červené a černé. A stejné je i opeření čápa. Červený zobák a nohy, jinak je černobílý. Vytahuje dětské duše, přesně jako vytahuje žáby z vody. A spouští je komínem. Ten byl dříve vstupem pro duchy. Proto do ženy, která vymetá kamna může vstoupit dušička děťátka.

Wolf Dieter Storl slova vždy podpořil vlastní zkušeností. Zdůraznil, že dnešní doba je o takzvaných “šamanech”. Zpívají, bubnují na buben, ale samotný význam šamanství uniká jim i jejich obdivovatelům. Je to rafinovaný egoismus.

Šaman je člověk, který se setkává s démony. Je konfrontován s jevy, které k sobě normální člověk nepustí. Bojuje s disharmonií, duchy a nemocemi, kteří mají různé podoby. V přírodních národech většina lidí odmítá být šamany, protože to je hodně těžké. My se můžeme stát malými šamany tím, že budeme ve styku s přírodou. Zahrádkou. Tam máme propojení třech živlů. Slunce, vody a půdy.

A jaké byly dotazy z publika? Hlavně na léčení

Krásný dotaz byl, jestli plně věří účinnosti rostlin a jestli by šel k lékaři anebo se léčil sám. Odpověděl, že jako etnobotanik ví, že existují různé způsoby léčení. U nás v Evropě hrají důležitou roli peníze. V tradičních léčitelstvích tento jev CHYBÍ.

Také zdůraznil, že jen my známe naše tělo nejlépe. Žádný přístroj nemůže znát naše těle lépe než my. Zvláště, když se do těla meditativně ponoříme. Storl MÁ NAPROSTOU DŮVĚRU V ROSTLINY, V LÉČIVOU MOC PŘÍRODY.

Wolf mezi bylinami

Vyprávěl příběh, kdy přijel ze světa, kde studoval přírodní národy. Neměl zdravotní pojištění a musel se tedy spoléhat pouze sám na sebe. Sekal dřevo, natekly mu prsty a nohy jako párky. Šel do údolí k sedlákovi pro mléko a selka mu řekla: „Je to zánět. Mého muže už dvakrát operovali.” Jenže Dietrich neměl peníze. Nemohl jít k lékaři. A ruce i nohy ho velice bolely. Zánět se šířil. A tak se začal modlit. A spoléhat na svou intuici. Napadla ho přeslička a do týdne bylo po zánětu. Anebo když si zlomil nohu, pomohl mu kostival. Bez lékařů. Dostal zápal plic – zdálo se mu o podbělu. A tak si žije a roky nebyl u lékaře. Všechny nemoci si takto léčí. Vychází z vlastních zkušeností. Pro moderního člověka to není jednoduché. Musí být 100% přesvědčený. Pochybuje-li, nefunguje to.

V dotazech se objevovala různá témata. Od hrabošů po chemické zaneřádění půdy, negativní chování lidí. Několikrát odpovídal, jestli je v pořádku, že jíme rostliny. Ve všech jeho odpovědích jsem s ním cítila silnou rezonanci a mohla bych celou přednášku zopakovat, troufám si říci, že slovo od slova. Z prostého důvodu. Jeho názory sdílím ve svém nitru a souhlasím s nimi. Spoustu podobných, stejných zážitků mám ve svém životě také. VÍM, ŽE MÁ PRAVDU.

Na všechny otázky odpovídal s uvolněností, úsměvem a lehkostí. Byl KOUZELNÝ. Přirozený. Svůj.

www.storl.de

www.facebook.com/storl

Autorka článku: Xenie Bodorik Piliková, foto: autorka a Ingo Storl (ze soukromého archivu).