Recenze: Bylinářské tradice moudrých žen a mužů vám rozšíří obzory

Náš oblíbený Wolf-Dieter Storl a jeho hluboký moudrý pohled do světa bylin a bylinářů, kteří s nimi po tisíce let pracují. A využívají jejich sílu k léčení těla, duše i ducha. Co v knize najdeme my, lidé dnešních dnů?

Za mne právě to, na co se zapomnělo. To, o čem se běžně ve všech knížkách a herbářích nedočteme. To něco navíc, co dělá z pouhého užívání bylinek pravé léčení. Ale často se to nedá změřit, zvážit ani vyfotografovat. Dá se to však cítit a zažít. Wolf-Dieter Storl je skvělým, inspirativním průvodcem v tomto energetickém světě rostlinných sil a bytostí.

Kniha tak tenká a tolik moudrosti v ní

Občas slýchávám, že v jeho knihách se věci opakují. Ano, jenže nikdy to není to samé. Jak člověk postupně proniká, dávají ty věci jiný smysl. Aspoň u mne tedy rozhodně. Jsem za to ráda.

Tak, přestože jsem tuhle knihu už před pár lety četla (tedy spíše zhltla), jsem ji s potěšením znovu vzala do ruky. Myslela jsem, že jen tak přelétnu pro potřeby recenze. Jenže…

Otevření způsobilo opět pohlcení. Tudíž ji mám přečtenou znova s pocitem, že mne znova velmi obohatila. Tolik nových poznatků. Osoba autora je fascinující. Dokonce sleduju jeho přednášky v němčině, kterou neovládám. Jen se na něho dívat mi působí blaho. On prostě jakoby vystoupil z rostlinného světa a zvěstoval moudrost zeleného lidu. Však se taky jedna jeho kniha jmenuje Jsem součástí lesa.

Pokud chcete tip na jeho nejnovější knihu vydanou v češtině, tak o ní psala naše redaktorka Xenie TADY

Ke kořenům

Potkáme-li duchy rostlin, setkáváme se se starými přáteli a příbuznými. Známe se od počátku věků, neboť se vyvíjeli společně s námi. Společně jsme povstali ze zdroje, vesmírného Brahman. Po smrti se k nim navracíme. Cesta za archetypy rostlin je cestou za našimi makrokosmickými prarodiči.”

Jde prostě do hloubky, ke kořenům. Předává něco, co je prožité a ověřené. Jeho moudrost vychází z vlastní zkušenosti. Má velmi zajímavé a trefné postřehy k historii i k dnešní době. A mluví jasně, srozumitelně.

Víte třeba, že slavný Paracelseus, když nastoupil do funkce městského lékaře v Basileji (stal se tím i inspektorem lékáren a přednášejícím na univerzitě), začal svou “kariéru” veřejným spálením knih vážených autorit ve svatojánském ohni, přednášel zásadně v obecně srozumitelné němčině a vyučoval diagnostiku zkoumáním moči a lejna. Vůči “vrchnosti” se však nejvíce prohřešil tažením proti lékárníkům a jejich drahým cizokrajným (často neúčinným) lékům. Skončil vyhnáním z města… Preferoval totiž užívání dostupných bylin, kritizoval vydávání novodobých herbářů s krásnými, ale nepoužitelnými informacemi. Často bezhlavě přejímanými z řeckých a arabských zdrojů. Nepřipomíná vám to trochu něco?

Běžte k šípku s duchy a planetami

Kde se ztratilo to kouzlo, kterým rostliny po věky věků oplývaly. Pro staré moudré bylinářky a bylináře bylo důležité vědět o signaturách, působení planet. Mnoho bylo vypozorováno, předáváno mezi generacemi po dlouhou dobu…

Jedním z hřebíčků do rakve bylinné magie byli muži vědy. Vyčistili matoucí názvy, zavedli racionální systém, vše přehledně. Počet pestíků, okvětních lístků, řádně do řádu, srovnat do řady.

A nůžky mezi vědou a moudrostí se dále rozevírají do dnešních dnů vlády moderní medicíny s antiseptickou aurou! Kdy bychom všichni přece měli být zdraví jako koně, když máme tak vyspělou lékařskou vědu a tolik nejrůznějších léčiv. Jenže nejsme, spíše naopak. Navzdory všemohoucí chemii a farmacii. Někde je zakopán pes…

Kde se ta prastará moudrost vzala

Máme co do činění se zcela odlišným pohledem na svět – založeným na venkovském životním stylu, v němž byl dostatek času sbírat bylinky a podávat je a také zabývat se daným problémem, a mít tak možnost intuitivního zjištění, který lék je ten pravý.”

Paradigma vědecké medicíny je jen jedním z mnoha způsobů nakládání s nemocí. Existují i jiné způsoby léčby založené na různých pohledech na svět a jiné medicínské antropologii.

Čínská akupunktura, indická ajurvéda, šamanismus a dokonce i homeopatie Samuela Hahnemanna patří ke starověkým a úspěšným způsobům řešení potíží se zdravím a nemocí. Ani jedno nelze v jejich účinnosti vysvětlit úsudky a principy moderní vědecké metodologie – jejich logika je jiná, jejich symboly odkazují na nezvyklé objekty a jejich základní hypotézy se liší od hypotéz vyznávaných západní medicínou. Všechny tyto systémy výrazně spoléhají na byliny.”

Srozumitelně a ve zkratce Storl představuje čínskou medicínu, indickou ajurvédu, šamanské principy léčení, indiánské medicínské tradice, léčitelství Afriky, homeopatii, reflexní terapii. A také základy tradičního západního léčitelství.

Naše Xenie navštívila Storlovu přednášku v Praze, jaké to bylo. Boží! 🙂

Jak se stát bylinářem?

Kupte si tuto knihu, nalistujte stranu 141 a máte to. No máte návod v 8 bodech na dvou stranách. Návod na přístup k přírodě, k rostlinám, k životu, k ostatním živým bytostem. Návod na jedinečnou cestu k srdci rostlin. A vaše cesta začíná. Nejspíš bude trvat do konce života…

Určitě se vám bude hodit i přehled základních účinných látek, které byliny obsahují. Přehled vybraných rostlinných čeledí s vysvětlivkami. A kapitoly o běžné zelenině a bylinkách kuchyňských, skvělých a dostupných léčivech. Špenát, česnek, fenykl například.

Naučíte se o jedovatých rostlinách i rostlinách považovaných za “drogy”. A závěr knihy přináší rostlinná zaříkadla či modlitby.

Hlouběji o jednotlivých rostlinách a moci, jakou vládnou, píše v jiné knize. Recenze na ní TADY.

Kde vlastně sídlí ti duchové rostlin

Podle teosofických a jiných esoterických učení duchové rostlin žijí v nebesích nad astrálními bohy, kteří čile vládnou současnému světu. Jsou starší než tito bohové a těžko dosažitelní. Možnost komunikace s těmito duchovními bytostmi vyžaduje hlubokou meditaci a duši osvobozenou od pout světských vášní. Pouze velmi málo lidí je toho schopno.”

Hildegarda extaticky vypráví o té nejvznešenější Zeleni, kořenící ve Slunci, sálavě zářící ve věčném cyklu, již světské smysly nemohou pochopit: jste sevřeni Božím tajemstvím, záříte jako úsvit žhnoucí ve slunečních paprscích.”

Mezi zahradníky, bylináři a duchy rostlin mohou vznikat přátelské vztahy. Takové přátelství může přetrvat po několik generací. Bylinkář může mít rostlinného přítele, který pro něj činí zázraky, avšak pro jiného léčitele je konat nebude, stejně jako jednomu zahradníkovi může zelenina růst, zatímco druhému tak dobře neroste.”

Foto: autorka.

Partnerem článku je Vydavatelství Kořeny. Knihu zakoupíte tady.

Znalec rostlin se léčí jedině sám, na zlomeninu kostival, na zápal plic podběl

Wolf – Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog, šaman a spisovatel. Zabývá se bylinami a jejich léčebnými účinky, přírodou jako takovou i jejím propojením se životem lidí. Knihy od něj zdobí mou knihovnu již od roku 2005. Poslední dobou je velmi populární, mnoho překladů vychází i v češtině. Naskytla se mi příležitost vidět tohoto pozoruhodného člověka naživo na přednášce uspořádané vydavatelstvím Kořeny v Praze.

Vypadalo to, že přednášku nestihneme, ale celý vesmír nám pomáhal. Odklidil z cesty všechny překážky, dokonce jsme měli i místo na parkování hned vedle budovy, kde se událost konala. Sotva jsme vešli do vestibulu, doslova jsme se srazili s panem Storlem. Jasně, že jsem se na něj nadšeně vrhla. A on sdílel naše nadšení a trpělivě se s námi vyfotil. Můj první dojem? Pokorný, tichý, ale uvnitř obrovská síla, klid. Velmi laskavý. A zároveň z něj šla přirozená autorita. Mááálokdy narazím na člověka s takovou energií.

Etnobotanik a znalec rostlin ulovený pro Kouzlo vůní

Pelyněk, jitrocel, heřmánek

Pelyněk je oblíbenou rostlinou tohohle zajímavého pána

Za fotku jsem velmi ráda. Více jsem se s ním uvnitř spojila. Než nastala přednáška, lidé se na něj na pódiu vrhli a doslova ho oblehli. Ani organizátoři si nevěděli moc rady s touto situací. A já s manželem spokojeně seděla, sledovali jsme to hemžení kolem a bylo nám velice dobře. Čtení jeho knih pro mě má nyní úplně jinou dimenzi.

Přednáška začala tím, že povídal o meditativním napojení na rostliny. Zdůraznil, že rostliny jsou bytosti, jejichž tělo je fyzicky zde, ale Duše jinde. Vzpomněl například na pelyněk, nejstarší z bylin. U jitrocele citoval zaříkávání: “Přes tebe jezdí vozy, všichni tě ničí, ale ty vše zvládneš. Prosím, pomoz zemi.”  Nebo například o heřmánku: “Ty, heřmánku, vzpomeň si, co jsi říkal. Každý, kdo tě pozřel, zůstal naživu.”

Autorka článku disponuje sbírkou Storlových knih

Všechny rostliny chtějí pomáhat. Přirovnal je k babičce u kamen.  A nás, lidi, přirovnal k vnoučatům. Rostliny, jako babička, dřímají u kamen a my vnoučata jsme se zranila. Přiběhneme k rostlině – babičce – jako malá děťátka a ukazujeme svoje bebínko.

Navazoval srovnáním dřívějšího přístupu lidí k přírodě, k rostlinám. Dříve se běžně používaly prosby, požehnání, byla velká víra v jejich moudrost. K tomu však je zapotřebí znát dobře Ducha rostlin. Co umí, co ovládá. A vybrala si nás samotná rostlina? Jeho filozofie je mi velmi blízká, protože já osobně lidi učím naciťovat se na sebe sama, bez různých příruček a zákonů. Hodně tyto praktiky předávám na kurzu Aromaterapie a Duše. Každý z nás má v rostlině svého spojence, kterého používali už naši praprapředci a provází nás celými generacemi.

Obhajoba Marie Treben

Úžasná energie a mnoho zajímavých informací

Vzpomněl i na bylinářku Marii Treben. To bylo pro mě velice zajímavé, protože vyprávěl o tom, jak se v roce 1986 vrátil ze svých cest do Evropy a zrovna probíhala masivní kampaň proti této bylinářce. V časopisech psali, že Treben nezná účinky rostlin, neví nic o anatomii. Farmakologické firmy dostaly strach. Její bylinkářství fungovalo, pomohla spoustě lidem, ale nevědělo se, jak je to možné. Byla proti ní doslova štvavá kampaň. On jako první napsal obhajobu na Marii Treben. Její přístup byl “šamanský”, ne lékařský. Naštěstí ho podpořili samotní lidé, kterým Treben pomohla. Psali mu dopisy a děkovali, že se jí zastal.

A nakonec dostal i on odměnu. Dlouho čekali s manželkou na děti. Věděli, že děti jsou božské bytosti z jiné dimenze a že jestli mají přijít, tak prostě přijdou. Nicméně v době, kdy se zastával Marie Treben, mu přišel dopis i od jedné porodní asistentky, která mu děkovala a napsala, že přeložila článek o neplodnosti. Ať zkusí kapku jmelí a kapku řebříčku. Jeho manželka vzápětí skutečně otěhotněla. Cítili vděčnost a věděli, že jim tímto způsobem Marie Treben PODĚKOVALA.

Proč vlastně “nosí děti čáp”?

Zmínil, že hluboké pravdy jsou zprostředkované v mytologii. Na téma neplodnosti doporučil v souvislosti s tím i další bylinku. Kakost smrdutý, příbuzný geránia. Připomíná prý zobák čápa. Dříve si ho ti, co chtěli miminko, dávali pod polštář nebo pověsili nad postel. Bylo to znamení pro zemřelé předky, že jsou připraveni na potomka.

Čáp je pták, který asociuje paní Zimu, původně babu Jagu. Zjevuje se ve třech barvách. Bílé, červené a černé. A stejné je i opeření čápa. Červený zobák a nohy, jinak je černobílý. Vytahuje dětské duše, přesně jako vytahuje žáby z vody. A spouští je komínem. Ten byl dříve vstupem pro duchy. Proto do ženy, která vymetá kamna může vstoupit dušička děťátka.

Wolf Dieter Storl slova vždy podpořil vlastní zkušeností. Zdůraznil, že dnešní doba je o takzvaných “šamanech”. Zpívají, bubnují na buben, ale samotný význam šamanství uniká jim i jejich obdivovatelům. Je to rafinovaný egoismus.

Šaman je člověk, který se setkává s démony. Je konfrontován s jevy, které k sobě normální člověk nepustí. Bojuje s disharmonií, duchy a nemocemi, kteří mají různé podoby. V přírodních národech většina lidí odmítá být šamany, protože to je hodně těžké. My se můžeme stát malými šamany tím, že budeme ve styku s přírodou. Zahrádkou. Tam máme propojení třech živlů. Slunce, vody a půdy.

A jaké byly dotazy z publika? Hlavně na léčení

Krásný dotaz byl, jestli plně věří účinnosti rostlin a jestli by šel k lékaři anebo se léčil sám. Odpověděl, že jako etnobotanik ví, že existují různé způsoby léčení. U nás v Evropě hrají důležitou roli peníze. V tradičních léčitelstvích tento jev CHYBÍ.

Také zdůraznil, že jen my známe naše tělo nejlépe. Žádný přístroj nemůže znát naše těle lépe než my. Zvláště, když se do těla meditativně ponoříme. Storl MÁ NAPROSTOU DŮVĚRU V ROSTLINY, V LÉČIVOU MOC PŘÍRODY.

Wolf mezi bylinami

Vyprávěl příběh, kdy přijel ze světa, kde studoval přírodní národy. Neměl zdravotní pojištění a musel se tedy spoléhat pouze sám na sebe. Sekal dřevo, natekly mu prsty a nohy jako párky. Šel do údolí k sedlákovi pro mléko a selka mu řekla: „Je to zánět. Mého muže už dvakrát operovali.” Jenže Dietrich neměl peníze. Nemohl jít k lékaři. A ruce i nohy ho velice bolely. Zánět se šířil. A tak se začal modlit. A spoléhat na svou intuici. Napadla ho přeslička a do týdne bylo po zánětu. Anebo když si zlomil nohu, pomohl mu kostival. Bez lékařů. Dostal zápal plic – zdálo se mu o podbělu. A tak si žije a roky nebyl u lékaře. Všechny nemoci si takto léčí. Vychází z vlastních zkušeností. Pro moderního člověka to není jednoduché. Musí být 100% přesvědčený. Pochybuje-li, nefunguje to.

V dotazech se objevovala různá témata. Od hrabošů po chemické zaneřádění půdy, negativní chování lidí. Několikrát odpovídal, jestli je v pořádku, že jíme rostliny. Ve všech jeho odpovědích jsem s ním cítila silnou rezonanci a mohla bych celou přednášku zopakovat, troufám si říci, že slovo od slova. Z prostého důvodu. Jeho názory sdílím ve svém nitru a souhlasím s nimi. Spoustu podobných, stejných zážitků mám ve svém životě také. VÍM, ŽE MÁ PRAVDU.

Na všechny otázky odpovídal s uvolněností, úsměvem a lehkostí. Byl KOUZELNÝ. Přirozený. Svůj.

www.storl.de

www.facebook.com/storl

Autorka článku: Xenie Bodorik Piliková, foto: autorka a Ingo Storl (ze soukromého archivu).