Píšeme pro vás: Kateřina Langerová – “S dětmi ve školkách si povídáme vždy o určité rostlince.”

Dnešní rozhovor bude s Katkou Langerovou, křehkou, ale energickou aromaterapeutkou, masérkou, bylinkářkou a především maminkou tří dětí. Kromě těch svých se snaží na svých kurzech aromaterapii a bylinky hravou formou přibližovat i dětem školkou a školou povinným. Proto se svými otázkami pro Katku zaměřuji především na děti.

Studovaly jsme společně Institut aromaterapie a většinou tě do Prahy doprovázely děti s manželem. Podporují tě pořád a zkouší dobrovolně tvé preparáty?

“Ano můj muž stojí stále při mně a s dětmi mi dělá oporu, doprovod, čas od času řidiče a občas i toho pokusného králíka. Myslím, že až na reflexní terapii a ošetření shiatsu dráhy žlučníku to dělá rád a zcela dobrovolně. (Smích).

U dětí je to již horší. Momentálně mají velmi aktivní období a opečovávat se nechají pouze, když mají nějakou bolístku. Zato si to pak o to více užívají. Kouzelné je, že heřmánkový hydrolát se stal naším placebo-lékem téměř na vše.”

Šťastná rodinka

Opečovávání bolístek u tří aktivních dětí dá asi zabrat, využíváš doma aromaterapii? Co se ti kromě heřmánkového hydrolátu nejvíce osvědčilo a co je váš domácí éterický olej číslo 1?

Kátina velká opora Martin

“Popravdě. Když se podívám na dobu studia v Institutu aromaterapie a nyní, tak aromaterapii doma používám o něco méně než dříve. Rozhodně nepouštím denně aromalampu či difuzér. Možná na tom má svůj podíl i to, jak člověk s éterickými oleji masíruje a různě pracuje ve své praxi. Již pak nemám potřebu užívat ji běžně doma. Navíc vědomí o tom, jakou má aromaterapie sílu, ji pro mne posouvá o příčku výše, pro výjimečné chvilky – chvilky luxusní péče ať již o duši či o tělo.

To je těžké říci domácí éterický olej číslo 1. Nejvíce doma používáme asi levanduli. Především v létě. Ta nás ve společnosti máty a šalvěje muškátové často provází na výlety.”

Co by podle tebe nemělo doma žádné matce chybět na podzimní a zimní sezónu nachlazení, rým a nemocí?

“Když budu minimalistická, tak z éterických olejů bych to viděla do aromalampy či na masáž s éterickými oleji: citron, eukalyptus radiata (eukalyptus globulus – pro starší děti) a borovici.

Dále je ideální něco na zvlhčování vzduchu. Výborný je difuzér, ale svou práci odvede i vhodná směs v obyčejném rozprašovači, která se nastříká nad postýlku.

Skvělé jsou také různé balzámy na základu eukalyptu či borovice. Na uzliny zase manukový gel.

Na rýmu s oblibou používáme inhalační tyčinky vlastní výroby. Když nestačí, přitvrdíme v podobě klasické inhalace s éterickými oleji. A hlavně na co nesmím zapomenout je samotný vitamin C.”

Doporučíš nám nějaký dětský recept?

“Když jsem zde před chviličkou zmiňovala domácí inhalační tyčinky, tak třeba jedna pro školáky na rýmu.

Do inhalační tyčinky nakapeme tyto éterické oleje:

  • 3 kapky borovice
  • 3 kapky eukalyptus radiata
  • 2 kapky grapefruit
  • 2 kapky eukalptus globulus
  • 1 kapky ravintsara

Inhalační tyčinku následně uzavřeme a protřepeme.”

Tip redakce: Přečtěte si další rozhovor – s autorkou otázek Ivkou Klímovou

Děláš “voňavá setkání” pro školkové děti. Zajímalo by mě, jak takové setkání probíhá a jak děti reagují na vůně?

“Práce s dětmi je nádherná. V tomto věku jsou to takové malé bytůstky, které mají nasávající anténky veškerých podnětů. Vytvořila jsem pro ně program Voňavá školka, jehož jednou částí je setkávání aromaterapeutky s dětmi. Naše setkání zahajujeme zapálením svíčky, poté si povídáme v odlehčené dětské řeči (to bylo ze začátku asi pro mne nejtěžší) o určité rostlince, ke které mám připravené éterické oleje, hydroláty, živou rostlinku, testovací vzorek k jídlu, obrázek, básničku, písničku, prostě vše co se mi podaří objevit a přijde mi pro děti podnětné.

Snažím se v těchto našich společných chvilkách zapojit co nejvíce smyslů. Čich, chuť, hmat, sluch, zrak, aby to, co děláme a říkáme, si našlo ke každému svoji cestičku. Takže kreslíme předpřipraveného pomocníka, cestujeme přes moře do dalekých zemí nebo se z nás stávají lovci bacilů apod. Program je velmi variabilní a děti si jej svými reakcemi přizpůsobují na míru. Pamatuji si, jak jsem si na první setkání u citrónku připravila narážku „Žluté jako …“ a čekala jsem odpověď „Sluníčko“. Hm a přišla „Hruška“. To sluníčko jsem z nich ten den prostě nedostala. 😀 Je to spíše takové hravé setkání, které nemá primárně za cíl učit různé vlastnosti rostlin, ale spíše ukázat dětem svět i z jiného pohledu a přiblížit jim přírodu kolem nás v její celé kráse. Školková setkání končíme naším tajným rituálem, který děti milují. Už moc se těším na naše další setkání, které bude probíhat již za několik dní. Budou nové děti, nové reakce a krásné voňavé výzvy.”

Destilace ve školce

Máš doma destilační kolonu a tvůj okurkový hydrolát, který jsem měla možnost vyzkoušet, byl skvělý. Co všechno už jsi zkoušela destilovat?

“Různé bylinky jako např. mátu, šalvěj, meduňku. Při dobré úrodě vyrábím ráda okurkový hydrolát, kterým pak obdarovávám své klientky. Z ovoce jsem dělala například jahodový hydrolát. Ten miluji. Už jsem kvůli němu i rozšířila záhon jahod. Letos však bylo pro naše jahody velké sucho a proto úroda malá. Zkoušela jsem destilovat také švestky. Prostě co se namane ve správnou chvíli, v dostatečném množství a u čeho mne nepředběhnou ve zpracování mé děti. Maliny se holt u nás asi vydestilovat nepodaří. ”

Hm, malinový hydrolát to zní dobře, jak využíváš vlastní hydroláty a podělíš se o nějaký vyzkoušený recept?

Okurkový hydrolát domácí výroby

“Já používám nejen vlastní hydroláty, ale také si je kupuji. Na pleť mám velmi ráda růžový hydrolát. V létě skvěle osvěžuje a pomáhá mi při prvních příznacích bolesti hlavy. Okurkový hydrolát zase nádherně oživuje a hydratuje unavenou pleť po zimě. Nedám na něj dopustit a vyrábím si jej doma do zásoby. Jak jsem již zmiňovala, tak u nás jede ve velkém heřmánkový hydrolát – působí blahodárně na různá bolení, opruzeniny, drobná zranění, noční strašáky apod. Bylo i období, kdy náš nejmladší měl svůj soukromý heřmánkový sprejík a nosil si jej s sebou i do školky.

Na ošklivý dětský suchý kašel se mi osvědčil meduňkový hydrolát. Pro děti je však potřeba vymyslet nějaký trik, jak ho bez protestů do nich dostat. U nás se osvědčila malá sklenička s troškou domácího sirupu a zalít meduňkovým hydrolátem… Takto ho vypil i ten náš největší cíťa.”

Tip redakce: Video z destilace šalvěje najdete tady

Pamatuji si, že v době studia na Institutu jsi pracovala v zubní ordinaci, pracuješ tam stále a používáš éterické oleje nebo bylinky i tam a s jakými ohlasy jsi se setkala?

“Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla plně věnovat aromaterapii, dnes již v zubní ordinaci nepracuji. V době kdy jsem v ní ještě pracovala, jsem zaměřila tímto směrem svoji závěrečnou práci v Institutu pod názvem „Aromaterapie a stomatologie“. Rozdělila jsem ji na dvě části. Hledala jsem vhodnou směs na pohodu v čekárně u zubního lékaře. Bylo zajímavé sledovat reakce lidiček, jejich citlivost, vliv počasí na pocitovou intenzitu směsi atd. Někteří si mysleli, že je to super na jiných bylo znát, že uvažují, zda jsem se nezbláznila.

Druhá část se zaměřila na děti a jejich strach z lékaře. Bohužel jsem v zubní ordinaci nesehnala dostatek vhodných malých dětí a tak jsem nakonec využila strach z lékaře obecně ne jen toho v zubní ordinaci. Práce s dětmi byla velmi zajímavá, vyžadovala individuální přístup a upřímnost jak k nim, tak k jejich rodičům.”

Nedávno jsi prošla týdenním kurzem lymfatické masáže. Oslovila tě tato oblast a budeš se jí nadále věnovat?

Kátin nový kamarád

“Já jsem si kurz lymfatické masáže dělala již před několika lety. V té době mi tato technika, tak úplně nesedla. Jenže najednou se mi v praxi začaly objevovat klientky, kterým by se tento způsob ošetření moc hodil a především, kterým by prospěl. Rozhodla jsem se tedy, oprášit si vědomosti z lymfy a vyrazila na kurz do Brna s vynikající lymfoterapeutkou Erikou Hübelovou. Byla to jedinečná jízda. Vše si sedlo, kostičky zapadly. Představ si, dotkneš se těla a cítíš, jak tvé ruce jedou v jeho rytmu. Najednou se netrápíš a je to tam. Dozrála jsem pro lymfu.

Takže ano, budu se jí věnovat i dále. Už jsem si zamluvila pokračování zaměřené na speciální hmaty pro celulitidu. Mezitím si zatím procvičím vše nové, co jsem se dozvěděla. A že toho bylo a to nejen pro praxi maséra, ale i pro běžný život.”

A poslední otázka, která mě osobně zajímá asi nejvíc – jak všechny aktivity, o kterých jsme povídaly, stíháš se třemi dětmi?

“Někdy lépe, někdy hůře. Jsem však Blíženec a to asi za mne vypoví nejlépe všechno.”

Děkuji Káťo za milý rozhovor a přeji pohodovou rodinku, hodně milých a vnímavých dětí na kurzech a taky spokojených klientů, kteří tvou práci náležitě ocení. Ivka

Kateřina Langerová

Kateřina vystudovala Institut aromaterapie v Praze. V současné době dokončuje studium na Darja Shiatsu School, kde nadále prohlubuje své terapeutické znalosti. Je lektorkou kurzů masáží dětí a kojenců – baby masáží. Ve své praxi se věnuje také aromaterapii ve školkách. Působí v Kladně a okolí. Má 3 krásné děti.

 

Dáte si je jako prachandu, vrkoč či v županu? Jablíčka zdravá a na mnoho způsobů

V dnešním svátečním článku se podíváme na naše nejstarší a nejrozšířenější ovoce, na kterém si pochutnávaly už naše babičky a babičky jejich babiček…. Na jablíčka červená, zelená, žlutá i strakatá, sladká i kyselá, původní i šlechtěná. A kdy jindy se jimi zaobírat, když ne teď.

Jablka jsou tradičním symbolem vánoc a neodmyslitelnou součástí vánoční výzdoby, pokrmů, zvyků i pohádek. Hledat hvězdičku v jablíčku, abychom zjistili, jestli budeme příští rok zdraví, sušit křížaly, vařit čaj z jablečných slupek nebo popíjet horký jablečný mošt u kamen, to jsou pro mě ty nejkrásnější symboly zimy a vánočního času.

Jablka a tradiční vánoce

Červená jablka se pokládala na štědrovečerní stůl jako symbol zdraví, v Podkrkonoší se ze sušených švestek a křížal vařila ovocná omáčka – prachanda, která se podávala jako zakončení večeře společně s vánočkou. Směs sušeného ovoce, jehož součástí byly právě křížaly, prý zaručovala rodině svornost. Podával se také jablečný závin a mísa s ořechy a ovocem sušeným i čerstvým pak zůstávala na stole až do Tří králů. Po večeři se nadělovaly dětem dárky a potom také zbytky od stolu hospodářským zvířatům, součástí nadílky byla také jablka.

Ozdoba svátečního stolu

A věštilo se, co a jak bude v novém roce. A tady hrálo jednu z hlavních rolí zase jablko. Rozkrojené „na hvězdičku“ ukazovalo, jestli bude člověk v příštím roce zdravý. Pokud byla hvězdička pěkná, pravidelná a souměrná, bylo vyhráno. Jablky se také zdobily stromy na zahradách, aby v mrazu měli co do zobáčků i ti nejmenší ptáčci.

Jablíčka se používala nejen čerstvá, ale i sušená. Sušila se nad kamny, nakrájená na kolečka navlečená na provázku, nebo na sítu v troubě kamen nakrájená na plátky nebo na kostičky. Sušené ovoce bylo důležitou součástí zimní stravy našich předků jako zásobárna vitamínů a minerálních látek.

Continue reading “Dáte si je jako prachandu, vrkoč či v županu? Jablíčka zdravá a na mnoho způsobů”

Červená řepa, tak obyčejná a tak úžasná

Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! Ráda bych vás ve své části programu „Bylinky našich babiček“ seznámila s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

I jimi můžeme dodat tělu mnoho prospěšných látek, podpořit své zdraví a léčit různé neduhy. Ke každému článku se budu snažit přidat i nějaký osvědčený recept nebo radu, jak s nimi naložit. Základní motto: I domácími surovinami se dá podporovat zdraví.

V rámci upoutávek na program “Bylinky našich babiček” už si můžete přečíst článek o kopřivě, žahavé královně jarní vitality!

Začínáme povídáním o červené řepě

Červenou řepu všichni známe jako více či méně oblíbenou zeleninu. Je neuvěřitelně variabilní a v kuchyni se dá využít do pomazánek, salátů, polévek, příloh, dá se upravovat jako syrová, v páře, vařit, péct, grilovat, dusit, sušit, zapékat a nevím jak ještě.

Já bych se dnes chtěla věnovat té syrové. Červená řepa se dá totiž využít jako léčebný prostředek úplně v té nejjednodušší formě, a to sice jako čerstvá šťáva. Žádné tinktury a sušení jako u bylinek, stačí prohnat odšťavňovačem nebo nastrouhat a vymačkat šťávu. Osobně se přikláním k té první variantě.

léčebným účelům bychom měli používat zeleninu z ekologického pěstování nebo vlastní zahrádky, abychom se zvýšeným množstvím prospěšných látek nedodávali ve zvýšené míře tělu i ty ostatní, kterým se chceme vyhnout.

Receptů s červenou řepou je spousta, vždy dodá lákavé zabarvení

 

Pojďme si nejdříve říct, co všechno červená řepa obsahuje:

  • je zdrojem minerálních látek, nejvíce draslíku, dále pak zinku, železa, vápníku, hořčíku, selenu, jódu a dalších
  • obsaženy jsou vitamíny skupiny B, vitamín C, vitamín H, provitamín A
  • důležitý je také obsah antokyanů s protinádorovým účinkem
  • dále pak flavony, temně rudý betain, cholin a organické kyseliny

A k čemu je tedy šťáva z červené řepy dobrá?

  • užívá se při různých krevních chorobách, jako je například anémie
  • působí protinádorově a celkově posiluje obranyschopnost organismu
  • působí proti revmatu
  • je schopná na sebe vázat radioaktivní látky a těžké kovy a pomáhá je vylučovat z organismu
  • detoxikuje játra, snižuje hladinu cholesterolu a má protisklerotické účinky
  • podporuje látkovou výměnu a doporučuje se užívat při kožních chorobách
  • doporučuje se také při menstruačních a klimakterických potížích
  • má takzvaný virostatický efekt, to znamená, že zlepšuje stav při různých virových onemocněních, jako například chřipce nebo borelióze

Šťávu můžeme pít buďto jen z řepy, pokud to ale nesnesete, je příjemnější ji míchat se šťávou z jiné zeleniny, ale nekombinovat s ovocnou.

Naprosto typická barvička šťávy z červené řepy

Kůra pro pevné zdraví s červenou řepou

Tady jsou dva recepty na ozdravnou kůru podle pánů Janči a Zentricha:

  • Smícháme šťávu z červené řepy, mrkve a vody stejným dílem. Uvádí jako léčebnou dávku 1 litr denně, po dobu alespoň jednoho měsíce.
  • Na chudokrevnost a celkové posílení organismu potom doporučují sklenici čerstvé řepné šťávy 2x denně před obědem a před večeří, taktéž po dobu nejméně jednoho měsíce.

Červená řepa z pohledu tradiční čínské medicíny

“Červenou řepu je vhodné zařadit do jídelčíku také kvůli doplnění krve, jak uvádí tradiční čínská medicína. Vzhledem k tomu, že krev ztrácíme nejen při menstruaci, porodech, úrazech, ale také při každodenním koukání do monitorů, telefonů a televizí (což pro mě bylo překvapením, krev se tzv. vypaluje skrz oči), jsou nedostatkem krve postiženy nejen ženy a nemocní lidé, ale velkou měrou i muži. Z pohledu TČM můžeme zařadit i tepelně zpracovanou řepu.

Mám vypozorováno, že po konzumaci běžné porce řepy, je ještě 2 dny poté jazyk krásně červený, což zjednodušeně značí dobrý stav krve. Domnívám se tedy na základě pozorování, že řepu je ideální konzumovat během zimy a jara několikrát týdně. V létě spotřebu pravděpodobně pokryjete červeným ovocem. Nám s Káťou se kontrola jazyka po červené řepě stala takovým interním vtípkem 🙂 A nezapomeňte, stačí kousek a nemusí být na kyselo ;-)” Lusílija

S řepou začínáme zvolna a nelekáme se na toaletě

Pokud ale nejsme zvyklí pít zeleninové šťávy a chceme ji užívat jako prevenci, doporučuji začít opatrně s menším množstvím šťávy a postupně navyšovat. Na každého působí jinak, hlavně zpočátku. Šťáva sice nemá vážnější kontraindikace, ale nic se nemá přehánět, však to znáte.

Ještě si na závěr dovolím upozornit ty, kdo nemají s konzumací červené řepy žádnou zkušenost, že červené barvivo prochází i naším trávicím ústrojím, proto se na druhý den na příslušných místech nelekněte!

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Iveta Klímová. Foto: Pixabay.

Zdroje:

  • JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH. Herbář léčivých rostlin. Ilustroval Magdalena MARTÍNKOVÁ. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0.

Léto do skleničky: šípky v medu i jako sirup

Také přemýšlíte, jak zpracovat podzimní dary přírody a využít je k posílení imunity a celkového zdraví v těchto podzimních dnech? Pojďte si se mnou vyrobit „vytuněný“ med a šípkový sirup.

Receptů na šípkový sirup je plno, ale pořád jsem si lámala hlavu nad tím, jak zpracovat šípky syrové, nevařené. A letos poprvé jsem vyzkoušela šupnout je do medu. Dělávám to běžně s rakytníkem, jen ten jde potom sníst celý. To by se šípkem asi nešlo. Tak jsem je rozmixovala, přepasírovala a konzervovala medem. A tady je recept. Chutná to opravdu náramně. A následuje návod na klasiku – šípkový sirup, vařený a s cukrem.

Šípky s medem za studena

Recept na speciální “šípkový”med

Ingredience a náčiní k přípravě zdravé mňamky
  • 0,5 kg šípků
  • voda
  • med

Omyté šípky očistíme od stopek a bubáků, jednoduše jsem je okrájela keramickým nožem.

Vložíme do mixéru, zalijeme převařenou, vlažnou vodou, ale jen tolik, aby byly šípky ponořené a rozmixujeme.

Směs přepasírujte přes jemné sítko.

Já jsem to vymačkala v sáčku na pasírování ovoce, což mi přišlo rychlejší. Vznikla mi hmota podobná řidší přesnídávce, kterou jsem potom smíchala se stejným množstvím medu, nalila do malých skleniček a uložila do lednice.

A samozřejmě ochutnala a je to výborné! Zatím netuším, jak dlouho to v té lednici vydrží, ale myslím, že to rychleji zmizí… Do vlažného čaje, jako sladidlo na kaše, do smoothie, do vody, jako sladká poleva na lívance…

A teď ten sirup..

Vitaminová bomba v lahvích – šípkový a rakytníkový sirup

Recept na šípkový sirup

  • 1kg šípků
  • 2l vody
  • 1,5kg cukru

Omyté šípky rozdrtíme, zalijeme vodou a vaříme cca 15 min. Necháme 2 hodiny macerovat. Přidala jsem tam i to, co mi zbylo po pasírování do medu.

Pak přecedíme přes sítko, pro jistotu necháme ještě překapat přes plátýnko, abychom získali čistou šťávu bez chloupků, vymačkáme, přidáme cukr a znovu zahřejeme asi na 70°C jen tak dlouho, než se cukr rozpustí.

Dobře rozmícháme a horké plníme do vypařených lahviček. Nahoru můžeme kápnout trošku rumu a dobře uzavřeme. Uchováváme v chladu.

Tak dobrou chuť a krásný podzim přeji

Autorkou článku je Iveta Klímová. Foto: autorka.

Léto do skleničky: rajčatové sugo s bazalkou

Bazalka a rajčata jsou ideální společníci do seriálu léto do skleničky. Skvěle se doplňují, jak chuťově na talíři, tak i na záhonu, kde jim vzájemná přítomnost velmi prospívá a vzájemně se podporují. Zkouším je pěstovat ve skleníku pospolu už třetím rokem a daří se jim skvěle.

Jak zpracovat rajčatovou úrodu na zimu? Představím vám 2 své nejoblíbenější recepty!

Úplně jednoduché rajčatové SUGO z trouby

Co budete potřebovat?

  • rajčata
  • cibule
  • česnek
  • čerstvé bylinky (bazalka, tymián, oregano, rozmarýn)
  • sůl, pepř, olivový olej, balzamiko ocet, troška cukru

Asi 1kg vyzrálých rajčat nakrájím na větší kusy, rozprostřu na papírem vyložený a olivovým olejem vymazaný plech. Přidám rozebranou, očištěnou, ale nevyloupanou palici česneku, dvě velké cibule nakrájené na hrubší měsíčky. Osolím, opepřím a teď přijde ta správná alchymie. Přidáte čerstvé bylinky podle vlastní chuti. Já dávám samozřejmě tu bazalku, která mi roste pod rajčaty, asi 6 větviček, 3 větvičky tymiánu, 6 větviček oregana, 2 rozmarýnu. Ale fantazii se meze samozřejmě nekladou. Bylinky nechávám v celých větvičkách, po upečení je jen sdrhnu ze stopek, ty vyhodím, aby v sugu neškrábaly, zvláště ty tymiánové. Větvičky bylinek je nutno do rajčat trošku „zapracovat“ , aby se při pečení nespálily. Pokapu dvěma lžícemi olivového oleje a dvěma lžícemi balzamikového octa. No a pak už jen lehce posypat hrubozrnnou mořskou solí a poprášit ( asi 2 polévkové lžíce) jakýmkoli cukrem nebo pokapat sladkým sirupem a šup s tím na cca 45  min do trouby na 180°C. Cukr je ale lepší, při pečení lehce zkaramelizuje a zvýrazní chuť.

Pečeme tak dlouho, dokud nezačnou rajčata a cibule v krajích hnědnout a odpaří se většina vody, kterou rajčata pustí. Pak vyndáme z trouby, sdrhneme bylinky, vyloupeme česnekové stroužky a všechno rozmixujeme ponorným mixérem na požadovanou konzistenci. Naplníme do skleniček, uzavřeme a je hotovo.

Skleničky můžete ještě zavařit, já je strčím na 20 minut zpět do horké trouby, aby chytla víčka.

Sugo můžete použít jako podklad na pizzu, omáčku na těstoviny, na topinky…

Dary letošního léta od autorky článku

Sušená rajčata naložená v olivovém oleji

  • rajčata
  • čerstvé bylinky (bazalka, tymián)
  • barevný pepř, česnek, sůl
  • panenský olivový olej
Rajče divoké sušené v sušičce je mňamka i jen tak samotné

Menší rajčata nakrájím na poloviny, větší na čtvrtky a dám sušit do sušičky. Když je venku sluníčko, rozložím je nejdřív na plech a dám na sluníčko, aby trošku zaschly a ono je to sluníčko ještě trošku „vylepší“ a jsou potom sladší. Občas je ale dobré na ně mrknout, aby je nevylepšovaly vosy, ptáci a jiní pomocníci.

Pak přendám do sušičky a suším. Ne úplně do sucha, půjdou přeci odpočívat do oleje, takže nehrozí zplesnivění. Můžete je ale stejně tak dobře i s tím plechem šupnout do trouby a na 50 stupňů sušit v troubě.

A pak nastává zase ta alchymie. Do skleniček skládáme rajčata, prokládáme bylinkami, kombinací je zase spousta. Já dávám bazalku, tymián, barevný pepř, česnek v celých stroužcích a mořskou hrubozrnnou sůl. Obsah skleniček zalijeme olivovým nebo jiným panenským olejem a uložíme v chladu a temnu. Musíme dát ale pozor na to, aby ve skleničce nevznikly vzduchové bublinky, obsah by mohl zkvasit. Necháme uležet, aby se propojily chutě, tak dlouho, jak to vydržíme.

Až spotřebujeme rajčata, ochucený olej je úžasný třeba do salátů apod.

Tak přeji sluníčkový podzim a dobrou chuť.

Iveta

Autorkou článku je Iveta Klímová, foto: autorka, Michaela Lusílija Makulová.

Rakytník, to je slunce v lahvi a domácí lékárna v jednom

Nebo také slunce v duši? Pro mě je rakytník opravdu symbolem teplého, slunečného podzimního dne, ať už svou krásně oranžovou barvou nebo obdobím, kdy zraje a rozsvítí zahradu záplavou oranžových plodů. Ale zároveň taky svými ostrými, tvrdými a trnitými větvičkami upozorňuje na to, že se blíží mnohem drsnější roční období a on se nehodlá své úrody jen tak lehce vzdát. Když k němu ale přistupujeme s respektem a opatrností a hlavně včas, než plody změknou, získáme vitamínovou bombu, jakou najdeme v málokterém ovoci.

Co vlastně plody obsahují

Plody obsahují asi 7% oleje, dále cukry organické kyseliny, pektiny, třísloviny, velké množství vitamínu C, vitamíny skupiny B, flavonoidy, vitamíny A, D, F, K a vitamín P – rutin a vedle toho také velké množství dalších biologicky aktivních látek.

Důležité látky nejsou jen v plodech

To ale neznamená, že ostatní části rostliny bychom měli opomíjet. Listy a měkké koncové části větviček můžeme použít na čaj, který posiluje imunitu, léčí plicní, zažívací a kloubní potíže, hojí sliznice, rozpouští hleny. Je to zkrátka takové vnitřní tonikum pro celý organismus. Já k lístkům a větvičkám přidávám ještě usušené zbytky plodů i se semínky, které mi zbydou při odšťavnění plodů a nepoužiji je na olej.

Co všechno lze z rakytníku doma vyrobit?

Na co si vzpomenete. Olej, sirup, marmeláda, pečený čaj, zavařenina na kaši, naložit do medu, zamrazit, usušit na čaj nebo ovocné placky, rozemlít na prášek, přidat do smoothie, dá se dobře kombinovat s jiným ovocem, třeba hruškami nebo jablky. Anebo na konci zimy, když je tma, neveselo a deprese z nedostatku sluníčka, potěší doma za kamny sklenička krásně oranžového likéru oko, duši i tělo zároveň. To mi snad potvrdí i mé kamarádky, když přijdou jen tak na pokec.

Rakytníkový olej si zaslouží zvláštní zmínku

Rakytníkový olej je tmavě oranžový, charakteristické vůně i chuti. Pro mě osobně takové sluníčko v konzervě. Dokonce pan Janča se Zentrichem píšou, že: „Obsahuje alkaloid hippophein, ze kterého vzniká biologicky aktivní amin serotonin, který má značný účinek antidepresivní a protinádorový.“ Odtud asi to sluníčko. U rostlin prý byl nalezen vůbec poprvé. Olej má silné desinfekční a hojivé účinky na kůži, používá se k léčbě spálenin i omrzlin, poranění kůže, ale i vnitřně při zánětech žaludku nebo střev. Má tonizační účinky pro celý organismus a chrání ho proti stresu.

Jak olej používám já

Já doma olej používám na ošetření běžných domácích poranění, od říznutí do prstu až po odřená kolena nebo spáleniny. Kápnu na náplast, přelepím ranku a je hotovo, rána se krásně zacelí. Letos se nám osvědčil i na hodně sedřená kolena po pádu z kola. Už suché hluboké strupy krásně změkčil, rychleji odpadly, netáhly, a pod nimi už byla krásně obnovená kůže.

Výborný je také do domácí kosmetiky, buďto jako čistý nebo doplňkový olej, úžasný je i na spáleniny od sluníčka, jako přídavek do koupele, krému, mýdla, mastí nebo čehokoli, co si doma vyrábíte a chcete podpořit hojivé účinky. Všechno vám krásně obarví, ale i charakteristicky ovoní, s tím je třeba počítat. Používám ho i k masážím bolavých zad, obdobně jako třezalkový olej. Pozor ale na oranžové klienty.

Recept na domácí rakytníkový olej

Rakytníkový likér

Recept je určen pro ty, kdo nechtějí olej kupovat, ale mají raději domácí. Zabere to sice trošku času, ale výsledek stojí za to.

Plody rakytníku propláchneme a buďto odšťavníme v odšťavňovači nebo rozmačkáme a prolisujeme přes plátno, jak to dělám já. Je to sice pracnější, ale už mám na to grif a šťáva, co mi teče přes prsty, mi krásně zregeneruje ruce popíchané a poškrábané od trnů při sklízení.

Šťávu použijeme na sirup, marmeládu, zamrazíme do kostek a přidáváme do smoothie, zkrátka co komu libo. Nás teď bude zajímat ten zbytek, to znamená slupky a zrníčka. Ty musíme nejdříve usušit. Nejlépe jen tak na vzduchu, třeba na plechu s pečícím papírem. Dobře je rukama nejdříve oddělíme od sebe, aby nám nezplesnivěly. Musí zůstat po usušení krásně oranžové.

Dobře usušenou hmotu, nahrubo rozmixuji, aby se narušila zrnka, dám do šroubovací sklenice, asi do 2/3 objemu a do plna zaleju olejem. Nechám macerovat na světle a teple (klidně na lince v kuchyni). Musím ale dbát na to, aby všechno bylo dobře ponořené. Když jdu okolo, občas protřepu. Po měsíci přecedím, olej pak už skladuji v chladu, nejlépe v tmavé lahvi. Vydrží vám podle trvanlivosti nosného oleje a ještě se mi nikdy nestalo, že by se stihnul zkazit.

A snad ještě doplním, že nosný olej můžete použít jakýkoli nejlépe za studena lisovaný, já jsem zkoušela mandlový a olivový. Olivový má pouze tu nevýhodu, že v lednici ztuhne. Ale při pokojové teplotě zase bez problému zesluníčkuje.

Tak ať se vám podaří a POZOR! Hodně, ale opravdu hodně barví…všechno kolem.

 

Autorkou článku je Iveta Klímová, bylinkářka, aromaterapeutka, kontakt: klimova.iveta(zavináč)seznam.cz. Foto: autorka, literatura: 19. JANČA, Jiří a Josef Antonín ZENTRICH.