V dnešním svátečním článku se podíváme na naše nejstarší a nejrozšířenější ovoce, na kterém si pochutnávaly už naše babičky a babičky jejich babiček…. Na jablíčka červená, zelená, žlutá i strakatá, sladká i kyselá, původní i šlechtěná. A kdy jindy se jimi zaobírat, když ne teď.
Jablka jsou tradičním symbolem vánoc a neodmyslitelnou součástí vánoční výzdoby, pokrmů, zvyků i pohádek. Hledat hvězdičku v jablíčku, abychom zjistili, jestli budeme příští rok zdraví, sušit křížaly, vařit čaj z jablečných slupek nebo popíjet horký jablečný mošt u kamen, to jsou pro mě ty nejkrásnější symboly zimy a vánočního času.
Jablka a tradiční vánoce
Červená jablka se pokládala na štědrovečerní stůl jako symbol zdraví, v Podkrkonoší se ze sušených švestek a křížal vařila ovocná omáčka – prachanda, která se podávala jako zakončení večeře společně s vánočkou. Směs sušeného ovoce, jehož součástí byly právě křížaly, prý zaručovala rodině svornost. Podával se také jablečný závin a mísa s ořechy a ovocem sušeným i čerstvým pak zůstávala na stole až do Tří králů. Po večeři se nadělovaly dětem dárky a potom také zbytky od stolu hospodářským zvířatům, součástí nadílky byla také jablka.
A věštilo se, co a jak bude v novém roce. A tady hrálo jednu z hlavních rolí zase jablko. Rozkrojené „na hvězdičku“ ukazovalo, jestli bude člověk v příštím roce zdravý. Pokud byla hvězdička pěkná, pravidelná a souměrná, bylo vyhráno. Jablky se také zdobily stromy na zahradách, aby v mrazu měli co do zobáčků i ti nejmenší ptáčci.
Jablíčka se používala nejen čerstvá, ale i sušená. Sušila se nad kamny, nakrájená na kolečka navlečená na provázku, nebo na sítu v troubě kamen nakrájená na plátky nebo na kostičky. Sušené ovoce bylo důležitou součástí zimní stravy našich předků jako zásobárna vitamínů a minerálních látek.
…