Třezalka tečkovaná, slunce, teplo, láska a květy jako hvězdičky

Bylina svatého Jana, nebo chcete-li bylina letního Slunovratu. Bylinka plná slunce, tepla a lásky. Podpora pro období temna i dlouhých zimních nocí, kdy můžeme trpět na deprese či bolavé klouby. Nevhodná pro fotosensibilní jedince a také ženy, které užívají hormonální antikoncepci. Tak bych jednoduše vystihla tuto naší klasickou českou bylinku.

Dlouho jsem přemýšlela, co nového bych vám o ní mohla napsat. A pak mě napadlo, že bych vám na ní mohla spíš něco „ukázat“. Jdu do toho s vědomím, že pravděpodobně nebudu populární.

Podělím se s vámi o mé životní zkušenosti s třezalkou, kterou jsme v naší rodině nikdy nesbírali. Ale už jako žačka 2. třídy jsem ji musela dokázat určit na obrázku pro jednu zdravotnickou soutěž. Líbila se mi. Hlavně ty její pěti-lístečkové květy jako hvězdičky. Ty mi také utkvěly v paměti a staly se pro mne charakteristickým znakem této rostliny.

Také sbíráte intuitivně?

Když jsem pobývala první léto v Tyrolsku, trávila jsem každou volnou chvíli objevováním nových rostlin nebo určováním těch známých, které jsem znala jen z herbářů. Tolik rozmanitosti na jedné louce! Největší poklad však pro mě byl vidět hojnost třezalky. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že se z ní vyrábí krásný červený macerát, nasbírala jsem ji tedy na čaj.

Čaj podle Marie Treben na poruchy spánku

Jednu vrchovatou lžičku třezalky na šálek přelijeme vařící vodou, přecedíme a pijeme po doušcích.

Ještěže jsem z té nasušené drogy tenkrát žádný odvar ani čaj nikomu nepřipravila! Až jedna místní žena, která viděla rozvěšené svazečky kolem pece na salaši, se mne zeptala, na co si suším tu jedovatou rostlinu? „Jedovatou? Třezalka přece není jedovatá…“ Na druhý den mi přinesla pravou třezalku tečkovanou.

Starček alpský (na obrázku) se velmi podobá starčeku německému, který má jen pět okvětních lístků a vyskytuje se v Alpách také hojně. Je silně jedovatý

Když se dnes dívám na třezalku tečkovanou a na starček, se kterým jsem si ji tenkrát zaměnila, nechápu se. A nebo vlastně ano. Před více jak 15 lety jsem třezalku znala jen povrchně, z obrázku, a nasbírala jsem si „ji“ jen podle pocitu, jistá jsem si však nebyla.

Nehledala jsem ji pozorně podle jejích podlouhle vejčitých listů, které mají po obvodě černé tečky stejně jako i okvětní lístky, nebo podle oblé nikoli čtyřhranné lodyhy, jež je určujícím znakem té pravé třezalky. Ani jsem netušila, že když se rozemnou poupata v ruce, zanechají krvavě červenou barvu, jež jí propůjčuje látka hypericin.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele programu Bylinky našich babiček 1.

Objednejte si Bylinky našich babiček 1

Přihlaste se

Veronika Němcová

„Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do České republiky vystudovala geografii pro pedagogy, na matěřské dovolené absolovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v rakouském Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. V minulém roce dokončila Aromaterapeutickou akademii PRIMAVERA v Německu a je členkou mezinárodní asociace aromaterapeutů IFPA. Vyučuje na Institutu Aromaterapie v České republice předmět Úvod do fytoterapie a pořádá různé workshopy a semináře v Česku i zahraničí.

Přečtěte si podobné články

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d bloggers like this: