Třezalka tečkovaná, slunce, teplo, láska a květy jako hvězdičky

Bylina svatého Jana, nebo chcete-li bylina letního Slunovratu. Bylinka plná slunce, tepla a lásky. Podpora pro období temna i dlouhých zimních nocí, kdy můžeme trpět na deprese či bolavé klouby. Nevhodná pro fotosensibilní jedince a také ženy, které užívají hormonální antikoncepci. Tak bych jednoduše vystihla tuto naší klasickou českou bylinku.

Dlouho jsem přemýšlela, co nového bych vám o ní mohla napsat. A pak mě napadlo, že bych vám na ní mohla spíš něco „ukázat“. Jdu do toho s vědomím, že pravděpodobně nebudu populární.

Podělím se s vámi o mé životní zkušenosti s třezalkou, kterou jsme v naší rodině nikdy nesbírali. Ale už jako žačka 2. třídy jsem ji musela dokázat určit na obrázku pro jednu zdravotnickou soutěž. Líbila se mi. Hlavně ty její pěti-lístečkové květy jako hvězdičky. Ty mi také utkvěly v paměti a staly se pro mne charakteristickým znakem této rostliny.

Také sbíráte intuitivně?

Když jsem pobývala první léto v Tyrolsku, trávila jsem každou volnou chvíli objevováním nových rostlin nebo určováním těch známých, které jsem znala jen z herbářů. Tolik rozmanitosti na jedné louce! Největší poklad však pro mě byl vidět hojnost třezalky. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že se z ní vyrábí krásný červený macerát, nasbírala jsem ji tedy na čaj.

Čaj podle Marie Treben na poruchy spánku

Jednu vrchovatou lžičku třezalky na šálek přelijeme vařící vodou, přecedíme a pijeme po doušcích.

Ještěže jsem z té nasušené drogy tenkrát žádný odvar ani čaj nikomu nepřipravila! Až jedna místní žena, která viděla rozvěšené svazečky kolem pece na salaši, se mne zeptala, na co si suším tu jedovatou rostlinu? „Jedovatou? Třezalka přece není jedovatá…“ Na druhý den mi přinesla pravou třezalku tečkovanou.

Starček alpský (na obrázku) se velmi podobá starčeku německému, který má jen pět okvětních lístků a vyskytuje se v Alpách také hojně. Je silně jedovatý

Když se dnes dívám na třezalku tečkovanou a na starček, se kterým jsem si ji tenkrát zaměnila, nechápu se. A nebo vlastně ano. Před více jak 15 lety jsem třezalku znala jen povrchně, z obrázku, a nasbírala jsem si „ji“ jen podle pocitu, jistá jsem si však nebyla.

Nehledala jsem ji pozorně podle jejích podlouhle vejčitých listů, které mají po obvodě černé tečky stejně jako i okvětní lístky, nebo podle oblé nikoli čtyřhranné lodyhy, jež je určujícím znakem té pravé třezalky. Ani jsem netušila, že když se rozemnou poupata v ruce, zanechají krvavě červenou barvu, jež jí propůjčuje látka hypericin.

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Veronika Němcová

Veronika Němcová

Profesionální aromaterapeutka, Kräuterpraktikerin at Aromapflege & Mehr. Tirol.
„Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do České republiky vystudovala geografii pro pedagogy, na matěřské dovolené absolovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v rakouském Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na aromaterapeutických konferencích a kurzech o Feng-Shui, vzdělává se na německé akademii PRIMAVERA.
Veronika Němcová