Petra Torová Symbolickou štafetu rozhovorů, ve kterých představujeme redaktorky Kouzla vůní, předávám tentokrát naší všemi uznávané šéfredaktorce Míše Lusíliji Makulové. Míša je duchovní “matkou” 🙂 tohoto online projektu – časopisu Kouzlo vůní a jeho neúnavnou a inspirující hybnou silou. Pro Kouzlo vůní také píše články z různých oblastí – příběhy z praxe, použití aromaterapie pro zvířata, postřehy z aromakonferencí apod. Podstatnou měrou se zasadila o vydání Zápisků z aromadeníku, které si můžete stáhnout také jako eBook.
Mladá, jemná, trochu vážná dívka… vždy sedí naproti mě o víkendech, které trávíme studiem aromaterapie. Na otázku, čím se zabývá v civilním životě, jaké má povolání, odpovídá, že osobním rozvojem. Mám z toho respekt, připadá mi, že “ví”, že se na mě podívá a vidí mi až do morku kostí 🙂
Nenechte se však mýlit její jemností! Za tou vážnou slupkou se skrývá veselá, energická a neuvěřitelně inspirativní holka. A občas taky tvrdá šéfka a manažerka, která nás donutí vydat ze sebe to nejlepší, překročit svou komfortní zónu, překvapit sami sebe… a já ji za to děkuji a dělám to ráda!
Pojďte se společně se mnou podívat, jak dalece nám Míša nechala pod svou slupku nahlédnout… stojí to za to!
Jako první by mě zajímalo, odkud pochází tvé jméno Lusílija? Je spojeno s nějakou událostí v tvém životě, proč ho nosíš?
“Předně díky Peti, že sis vybrala pro rozhovor mě, moc jsi mě tím potěšila! Lusílija se váže k začátku mojí současné práce. Psal se rok 2012 a kdo tehdy aspoň trošku sledoval duchovní dění, ví, že to byl rok přelomový. V roce 2012 jsme měli jako lidstvo projít transformací a já v tu dobu dokončovala tu svou. Hodně jsem meditovala, cvičila jógu, naučila se různé techniky a rozhodla jsem se věnovat terapiím s lidmi jako své profesi. Změnila jsem tedy práci, založila simbis a hledala i jméno své. Líbilo se mi, že lidi procházejí iniciací a dostanou své duchovní jméno, které jim tento přechod připomíná, ale zároveň jsem nechápala, proč by mi někdo cizí měl jméno dávat?
A tak jsem to vyřešila po svém. Sedla jsem si, požádala a automatickým písmem jsem dostala informace o jménu mojí duše. Pamatuju si přesně, jak jsem Lusílija písmenko po písmenku psala. Lusílija se tedy pro mě vztahuje k začátku mého tvoření. Zároveň je to jméno, které je se mnou věky. A připomíná mi, že jsme všichni v základu jednota, že tvoříme jediný celek. A navíc se mi s ním skvěle tvoří. Když si řeknu Michaela, myslím hlavou, když si ale řeknu Lusílija, proudí ke mě inspirace. Takže je to i taková má mantra a múza v jednom :-)”
Pokud si dobře vzpomínám, vystudovala jsi kartografii? Jak ses od tohoto oboru dostala k vedení seminářů osobního rozvoje a k aromaterapii?
“Máš skvělou paměť! Nebyla to ale čistá kartografie, zaměřovala jsem se na GIS – geoinformační systémy, bavily mě databáze, ale na tuhle školu jsem se vlastně přihlásila kvůli matice, která mně na gymplu bavila a šla. Až na vejšce jsem ale zjistila, jak je strašně těžká! 😎 Když se ve škole ukázalo, že bych měla v mém dalším životě sedět za počítačem a klikat mapy (tak jsme tomu odborně říkali :-D), psát kódy, případně běhat v terénu (to mě bavilo nejvíc, ale v zimě bych to nezvládla), věděla jsem jisto jistě, že já potřebuju pracovat s lidmi a hledala jsem cestu, jak se k nim dostat.
Druhá moje přihláška tenkrát po gymplu putovala na pedagogickou fakultu, což je docela legrační, protože jsem ji zavrhla. Nicméně ještě při škole jsem začala učit motivační semináře pro dlouhodobě nezaměstnané, a to mě nesmírně bavilo a učení mě provází prakticky celou mojí prací. To, co mě nasměřovalo k mojí současné práci je také seminář, který jsem uspořádala na jaře 2012, ještě při práci v IT firmě. Jmenoval se “Kam jdeme?”.
A potom už od kurzů a terapií s lidmi byl jen krůček ke studiu aromaterapie. Od začátku jsem při terapiích začala používat aroma-směsi, pomáhaly lidem lépe se uvolnit a naladit do svého nitra, abychom se dostali do jejich podvědomí. Hledala jsem nějaký nástroj, který bych mohla dát lidem na doma, a pomohl by jim pokračovat o samotě s tématem, který jsme spolu řešili. Před Vánoci 2012 jsem umíchala svojí první kompozici “Světlo”, k Vánocům dostala 1. knihu o aromaterapii s věnováním, ať mi ukáže mou další cestu a po Vánocích mi přišly peníze za jednu zakázku, které jsem se rozhodla vložit do vzdělání, po kterém jsem už delší dobu pošilhávala – do Institutu aromaterapie.”
Ze studentky Institutu aromaterapie jsi dnes lektorkou aromaterapeutických kurzů, nabízíš aromamasáže a hlavně jsi také šéfredaktorkou elektronického časopisu Kouzlo vůní! Kdy se ten nápad přibližně zrodil a jak dlouho jsi ho nosila v hlavě?
“Mně moje práce nesmírně baví, Péťo (tedy snad kromě předvánočního shonu :-)). Na aromaterapii mě nejvíc fascinuje její “alchymistická část”, interakce mezi bylinami a lidmi, které jsou s každým naprosto individuální. Takže jsem svoje nadšení z aromaterapie začala šířit v rámci kurzů, při míchání směsí lidem a při aroma-masážích.
Jenže ouha, já jim vždycky na začátku musela vysvětlit, co to ta aromaterapie je a že to není aromalampa, jak vlastně s nimi oleje pracují uvnitř a v čem se liší aromaterapeut od člověka, který jim nabídne olej k očichání. Už někdy v zimě při škole mi přišla inspirace na vzdělávání lidí v této oblasti v rámci online projektu a věděla jsem, že chci začít tvořit s Káťou a Aničkou. Neměla jsem to ale rozmyšlený a pojmenovaný a nápad mi rok zrál v hlavě!!!
Mezitím jsme s kolegou Františkem z Plzně zkusili uspořádat v Plzni vzdělávací cyklus Týden s aromaterapií. Jenže přišlo tak málo lidí, že to byl absolutní propadák. To všechno bylo v roce 2015, když jsem dokončovala studium aromky. A na podzim přišlo znovu nutkání psát o aromaterapii a naučit tak lidi aromaterapii používat.
Osvěta aromaterapie je můj záměr od začátku a taky naučit lidi lásce k aromaterapii 🙂 K samotnému blogu mě motivovala kamarádka Jana Poncarová, která je skvělá copywriterka a já pro ni kdysi psala pro její časopis Sidonie. Pamatuju si, jak jsme seděly v kavárně Regner v Plzni a já jí říkala, že mám strach do toho jít a ona mě postrčila. Takže díky, Jani! Jen jsme se z blogu přejmenovaly na online časopis, protože slovo blog mi přišlo takové svazující. Zrovna minulý týden jsem našla starý diář z roku 2015 a v listopadu už je v něm zápis Kouzlo vůní – aromaterapie, bylinky, vykuřovadla. V únoru 2016 jsme koupili doménu, takže 26. 2. 2018 slavíme 2. narozeniny Kouzla vůní!”
Bydlíš v domečku kousek od Plzně a máš také plno domácích zvířat – psa, kočky, indické běžce. Používáš aromaterapii i pro ně? Jakým způsobem a co Tě v tomto směru nejvíce překvapilo?
“Tak pro kachny aromku nepoužívám! 😀 Vlastně ani nevím, jak dobrý mají čich, ale zrak a sluch mají perfektní. Ale pro kočky a fenku aromaterapii a byliny používáme. Co mě nejvíc překvapilo? Fascinuje mě systém nazývaný zoofarmakognozie, který do Čech přivezla Caroline Ingraham a který je postaven na tom, že zvíře si samo vybírá, co potřebuje pro to, aby bylo zdravé. Fascinuje mě, že tenhle mechanismus existuje, že je nám dán a na zvířatech jej můžeme pozorovat a popsat.
A úžasné je, že tenhle mechanismus funguje i u lidí, jen musíme být tak dobře naladěni – jako zvířata. Čili hodně odpočívat, vyhřívat se na slunci, hrát si s kytičkami a motýly a nepřemýšlet! Ale konkrétně mě třeba překvapilo, že náš kocour po kastraci, které jsme se bránili zuby nehty, ale neubránili se, protože chodil věčně potrhaný, několik dní čichal cedr himalájský. Obvykle totiž éterické oleje moc nemusí, ale cedr ho podle mě musel hormonálně stabilizovat. Zvládl to skvěle.”
Máš také zahrádku s bylinkovou spirálou, kterou Ti trochu závidím ?. Jaké bylinky tam pěstuješ a podělila by ses s čtenáři o svůj oblíbený bylinkový recept?
“Tu zahrádku nebo spirálu?? Protože jestli máš aspoň kousek vlastní půdy nebo třeba obecní prostor před domem, můžeš si tam spirálu jednoduše vyrobit!
Tip redakce: postavit spirálu si můžete podle našeho článku.
Bylinky teď odpočívají, i když na voňavý tymián si můžu zajít i přes zimu, to je perfektní. Vysadila jsem na ní několik různě voňavých druhů tymiánů, mateřídoušky a oregána, saturejku, yzop, rozmarýnu (letos jsem ji nechala venku a zatím drží), majoránku – trvalku, šalvěj, meduňku, třezalku, takové ty klasiky, které se ale vždycky hodí. V létě jsem měla prvně verbenu, tu miluju.
Občas zkusím něco cizokrajného, třeba macu nebo stévii, ale všechno mi sežerou slimáci, protože máme zahradu hned vedle řeky – proto máme ty indické běžce. Jediná šance je truhlík, takže ašvaganda a kotvičník byly letos v truhlíku u domu a samozřejmě bazalka a klasická majoránka, ty pěstuji každý rok ve velkém. Baví mě si vysazovat byliny, které jinak používám v aromaterapii a pozorovat je při jejich růstu. Dělám si z nich moc ráda výluhy ve vodě nebo je jen tak trhám a jím venku. Mám ale vysazené i jiné bylinky kolem domu.
A můj oblíbený bylinkový recept? Rozhodně domácí bazalkové pesto! Nebo poslední dobou zkouším nakládaná vína s aronií, letos na Vánoce jsem to vytunila o super koření. Do 2 litrové sklenice nasypte 100 g aronie sušené nebo čerstvé, obojí funguje dobře, přidejte 10 tobolek kardamomu, 1/2 kůry skořice a asi 15 kuliček růžového pepře. Koření předtím lehce potlučte v hmoždíři. Přidejte 1/2 vanilkového lusku – nakrájeného. Vše zalijte lahví dobrého červeného vína (klidně sladší cabernet) a nechte macerovat 10 dní na světle na parapetu. Každý den s lahví zatočte, ať se víno promíchá. Poté slijte přes sítko a uchovávejte v chladu. Víno je perfektní na doplnění krve! Každému nádherně vonělo a chutnalo.”
Vím také, že ráda cestuješ, máš ráda hory i exotické kraje. Byla jsi také na Srí Lance , kde pěstují skořici a vyrábějí z ní éterický olej. Navštívila jsi přímo destilerii? Přivezla sis i nějaké jiné zajímavé éterické oleje?
“K cestování mě přivedl Tom a je to naše společná láska. Cestujeme svobodně na vlastní pěst, je to větší sranda. Srí Lanka byla z pohledu aromaterapie hodně obohacující. Jen tak v jednom penzionku jsem potkala jasmín – nenápadný keřík s úžasnou vůní, v jiném kakaovník a na každém kroku jsme obdivovali frangipani a k tomu všechno to místní ovoce, to bylo něco pro mě. Srí Lanku jsme projeli během 3 týdnů skoro celou, byli jsme i v Kandy, městě, které je centrem koření a kde jsem konečně pochopila, jak má vypadat a chutnat správná skořice. Na radu Kateřiny Svobodové jsme zavítali do jedné z místních zahrad (botanical gardens), kde vám rádi ukáží rostliny ve svém přirozeném prostředí.
Hned u vstupu nás čekala moje milovaná vanilka, potom skořicovník, pepřovník, zázvor, citronela nebo třeba kardamom. Celou zahradou vás provedou zdarma a pak vás zavedou do svého obchůdku s šíleně předraženými a nekvalitními éterickými oleji. Takže rada od Kateřiny Svobodové byla, nekupujte žádné éterické oleje, protože všechny kvalitní oleje jdou na export. Zajímavé a smutné je, že to samé nám říkal kamarád čajovník, že se na Srí Lance nedá koupit pořádný čaj, že jde vše na export. Já se stejně snažila shánět v Negombu éterické oleje a sehnala jsem vynikající citronelu, kterou místní hojně používají a santal, který mě něčím fascinoval, ale doma mi z něj bolela hlava. Po destilériích jsem se samozřejmě sháněla, ale nikam mě nepustili.”
Jsi pro mě ženou s neuvěřitelnou energií a záběrem. Nedávno jsi dokončila letní školu TČM. Co tě motivovalo k dalšímu prohlubování znalostí o tradiční čínské medicíně získané na Institutu?
“Já občas mívám takové pocity či našeptávání. Když jsem poprvé viděla Petra Nováka, který nám přednášel o mých už tenkrát milovaných 5 elementech, věděla jsem, že se od něj potřebuju něco naučit. V létě jsem tedy absolvovala letní školu Tradiční čínské medicíny v Beskydech, na které vyučoval. Byli tam tak úžasní lidé a tak obohacující informace, že jsem se rozhodla ve studiu pokračovat a jezdím jednou měsíčně do Ostravy (odkud mimochodem pochází můj Tom) a studuju 2 letý obor Diagnostik TČM. I když mám zatím pocit, že v tom hodně plavu, některé věci už mi začínají dávat smysl. Já totiž vždycky všechno potřebuju logicky pochopit. Od studia si slibuji zpřesnění diagnostiky lidí, kterou provádím před výběrem éterických olejů na míru a tím i lepší výsledky. Ale samozřejmě to obohacuje i mě samotnou a to velice. A navíc miluju otevřenost lidí na Moravě, jsou úžasně opravdoví a vřelí.”
Vždy, když masíruju, zapaluji si vonnou svíčku, kterou jsi vyrobila. Nejradši mám růžovou, harmonizující 4. čakru s éterickými oleji růže, mateřídoušky a myrhy. Jak dlouho už svíčky vyrábíš a s jakým záměrem k jejich výrobě přistupuješ?
“Děkuju Peti, to mě moc těší! Rosu taky miluju, je v ní pravá růže absolue. I samotné vaření takových svíček s čistými éterickými oleji je úžasný zážitek. Svíčky vyrábím od roku 2012, první svíčky jsem vytvořila jako dárky k Vánocům. Ale jsem taková malovýroba, pomáhá mi akorát ségra a mamka ve špičce, jinak vařím pro radost. Záměr dávám každé várce svíček, kterou dělám takový, jaký odpovídá danému elementu nebo tématu. Ale konkrétně to vypadá jen tak, že se na to téma soustředím, někdy si něco mumlám a u toho míchám stříbrnou naběračkou určitý počet zamíchání. Vše se už děje samo, víc není potřeba.
Jinak jsou v nich jen čisté éterické oleje a přírodní palmový vosk, který mě sice mrzí, že je z palem, ale je to zbytkový produkt při rafinaci, což mě uklidňuje, a navíc je jako jediný vosk bezvonný a dobře se s éterickými oleji doplňuje. Kokosový ani sójový vosk mi nevyhovují a parafín samozřejmě vůbec, ten mému citlivému nosu smrdí, a navíc je při spalování toxický.”
A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?
“Jako první mě napadl jasmín, to je můj oblíbenec. I když na dlouhý náročný trek v Himalájích jsem si brala mandarinku, abych to psychicky zvládla. To by pro mě byla taky dobrá vzpruha, ideálně tyhle 2 oleje dohromady ve směsi. Mimochodem, vyzkoušejte 1 kapku jasmínu auriculatum nebo sambac smíchat se 6-9 kapkami kvalitní mandarinky červené, to je úžasná věc.”
Míšo, děkuji moc za inspiraci a milé povídání! Vždy mě to neskutečně nakopne, moc si vážím našeho přátelství! Přeji Ti vše nej ve všem tvém konání a těším se na další společnou voňavou cestu s Kouzlem vůní!
Petra
Míša Lusílija Makulová (*1983)
Odborná aromaterapeutka, šéfredaktorka online časopisu Kouzlo vůní, lektorka kurzů osobního rozvoje a aromaterapie. Bydlí se svým milovaným mužem Tomem a domácím zvířectvem v domku ve Šťáhlavech u Plzně. Vystudovala Institut aromaterapie v Praze a nyní pokračuji ve vzdělávání v oboru Diagnostik TČM.
Ráda cestuje po světě na vlastní pěst a poznává místní lidi a neprozkoumaná místa. V Beskydech vlastní malou chajdu a můžete ji tam potkat v zimě na lyžích. Je vegetariánkou a vlastně mě ani nenapadá, že by měla nějaké neřesti! 🙂
Koukněte dále:
Autorkou rozhovoru je Petra Torová, Foto: Tom Makula, Michal Hala, Jana Pletánková, Káťa Polívková, archiv Lusílija.
