Darina Hájková Ellingerová Matka nechá své dítě vyrůst v děloze, a když dozraje čas, přivede ho na svět. Je to proces matky i dítěte. Prožijí společně plno úsilí i bolesti a po tomto prožitku spolu sdílí život a formují se jeden od druhého. Toto přivedení do světa je prapůvodním ženským pohybem ve smyslu života. Podstata matky je dávat pocit bezpečí, výživu těla a duše, i pustit syna ve správnou chvíli do života. Tím mu otevírá cestu vlastní zodpovědnosti a sobě i jemu umožní žít svůj vlastní život. Jak tento bolestivý proces zvládnout a získávat dary ze všech podstatných souborů vzpomínek (tzv. komplexů)?
Přečtěte si…
- Co je komplex a kudy vede cesta k vlastní identitě?
- 2 příběhy o vztazích mezi matkou a synem a 3 receptury pro jejich podporu (členská část)
- Jak si přestat idealizovat své rodiče a jak se vzájemně odpoutat? (členská část)
Cesta k vlastní identitě skrze pojmenování komplexů a zdravému odpoutání se
Co to je, ten komplex?
Komplex obsahuje vzpomínky ze zhuštěných zkušeností i fantazií. Ty jsou nashromážděny kolem spojujícího tématu a obsahují silnou emoci, která má stejnou kvalitu.
Když dojde v životě k situaci, která se tohoto tématu dotkne, reagujeme komplexově. Z toho vychází, že se stereotypně bráníme a ve vztahu je přerušeno vzájemné porozumění.
Tam, kde začíná komplexová oblast, ustává svobodná vůle
Když narazíme na situaci v této oblasti, reagujeme emocionálně nejen na danou situaci, ale na všechny, které se osudově podobají.
Jak se vymanit z jejich vlivu?
Popisem a pojmenováním. Tím získáme možnost stát se samostatnějšími lidmi a jsme schopni navazovat lepší vztahy.
Následuje psychické odpoutání se od rodičů nebo významných blízkých osob, které nám určovali v dětství směr.
Pojďme se podívat na dva příběhy mužů. Jeden vyrůstal v měkkém a jídlem vonícím hnízdě, druhý vyrůstal s uplakanou matkou a bral na sebe pocit viny.
Samolibý požitkář, který se neodpoutal od láskyplné matky
Doma to vždy vonělo a středem domácnosti byla kuchyně. Velká rodina, pět sourozenců, pečující babička a hojnost dobrého jídla i laskavých slov. Všechno si může vyzkoušet, ochutnat, snadno získává to, co potřebuje.
Na jednu stranu výborná podpora a pocit zázemí. Na druhou stranu matka drží své děti v hnízdě a za svoji péči očekává vděk v podobě sounáležitosti. Když chtějí děti odejít z domu, matka jim dává najevo svými slovy i činy, jak jsou nevděční, a její projev vyvolává pocit zrady.
Protože se syn ve svém dospívání psychicky neodpoutal, zažívá povrchní vztahy, nedotahuje věci do konce a jakýkoliv rozchod je pro něj naprostou hrůzou. Má pocit, že je dokonalý, a že pro druhé je darem i výhrou, když s ním sdílí čas.
…
