Píšeme pro vás: Kateřina Langerová – “S dětmi ve školkách si povídáme vždy o určité rostlince.”

Dnešní rozhovor bude s Katkou Langerovou, křehkou, ale energickou aromaterapeutkou, masérkou, bylinkářkou a především maminkou tří dětí. Kromě těch svých se snaží na svých kurzech aromaterapii a bylinky hravou formou přibližovat i dětem školkou a školou povinným. Proto se svými otázkami pro Katku zaměřuji především na děti.

Studovaly jsme společně Institut aromaterapie a většinou tě do Prahy doprovázely děti s manželem. Podporují tě pořád a zkouší dobrovolně tvé preparáty?

“Ano můj muž stojí stále při mně a s dětmi mi dělá oporu, doprovod, čas od času řidiče a občas i toho pokusného králíka. Myslím, že až na reflexní terapii a ošetření shiatsu dráhy žlučníku to dělá rád a zcela dobrovolně. (Smích).

U dětí je to již horší. Momentálně mají velmi aktivní období a opečovávat se nechají pouze, když mají nějakou bolístku. Zato si to pak o to více užívají. Kouzelné je, že heřmánkový hydrolát se stal naším placebo-lékem téměř na vše.”

Šťastná rodinka

Opečovávání bolístek u tří aktivních dětí dá asi zabrat, využíváš doma aromaterapii? Co se ti kromě heřmánkového hydrolátu nejvíce osvědčilo a co je váš domácí éterický olej číslo 1?

Kátina velká opora Martin

“Popravdě. Když se podívám na dobu studia v Institutu aromaterapie a nyní, tak aromaterapii doma používám o něco méně než dříve. Rozhodně nepouštím denně aromalampu či difuzér. Možná na tom má svůj podíl i to, jak člověk s éterickými oleji masíruje a různě pracuje ve své praxi. Již pak nemám potřebu užívat ji běžně doma. Navíc vědomí o tom, jakou má aromaterapie sílu, ji pro mne posouvá o příčku výše, pro výjimečné chvilky – chvilky luxusní péče ať již o duši či o tělo.

To je těžké říci domácí éterický olej číslo 1. Nejvíce doma používáme asi levanduli. Především v létě. Ta nás ve společnosti máty a šalvěje muškátové často provází na výlety.”

Co by podle tebe nemělo doma žádné matce chybět na podzimní a zimní sezónu nachlazení, rým a nemocí?

“Když budu minimalistická, tak z éterických olejů bych to viděla do aromalampy či na masáž s éterickými oleji: citron, eukalyptus radiata (eukalyptus globulus – pro starší děti) a borovici.

Dále je ideální něco na zvlhčování vzduchu. Výborný je difuzér, ale svou práci odvede i vhodná směs v obyčejném rozprašovači, která se nastříká nad postýlku.

Skvělé jsou také různé balzámy na základu eukalyptu či borovice. Na uzliny zase manukový gel.

Na rýmu s oblibou používáme inhalační tyčinky vlastní výroby. Když nestačí, přitvrdíme v podobě klasické inhalace s éterickými oleji. A hlavně na co nesmím zapomenout je samotný vitamin C.”

Doporučíš nám nějaký dětský recept?

“Když jsem zde před chviličkou zmiňovala domácí inhalační tyčinky, tak třeba jedna pro školáky na rýmu.

Do inhalační tyčinky nakapeme tyto éterické oleje:

  • 3 kapky borovice
  • 3 kapky eukalyptus radiata
  • 2 kapky grapefruit
  • 2 kapky eukalptus globulus
  • 1 kapky ravintsara

Inhalační tyčinku následně uzavřeme a protřepeme.”

Tip redakce: Přečtěte si další rozhovor – s autorkou otázek Ivkou Klímovou

Děláš “voňavá setkání” pro školkové děti. Zajímalo by mě, jak takové setkání probíhá a jak děti reagují na vůně?

“Práce s dětmi je nádherná. V tomto věku jsou to takové malé bytůstky, které mají nasávající anténky veškerých podnětů. Vytvořila jsem pro ně program Voňavá školka, jehož jednou částí je setkávání aromaterapeutky s dětmi. Naše setkání zahajujeme zapálením svíčky, poté si povídáme v odlehčené dětské řeči (to bylo ze začátku asi pro mne nejtěžší) o určité rostlince, ke které mám připravené éterické oleje, hydroláty, živou rostlinku, testovací vzorek k jídlu, obrázek, básničku, písničku, prostě vše co se mi podaří objevit a přijde mi pro děti podnětné.

Snažím se v těchto našich společných chvilkách zapojit co nejvíce smyslů. Čich, chuť, hmat, sluch, zrak, aby to, co děláme a říkáme, si našlo ke každému svoji cestičku. Takže kreslíme předpřipraveného pomocníka, cestujeme přes moře do dalekých zemí nebo se z nás stávají lovci bacilů apod. Program je velmi variabilní a děti si jej svými reakcemi přizpůsobují na míru. Pamatuji si, jak jsem si na první setkání u citrónku připravila narážku „Žluté jako …“ a čekala jsem odpověď „Sluníčko“. Hm a přišla „Hruška“. To sluníčko jsem z nich ten den prostě nedostala. 😀 Je to spíše takové hravé setkání, které nemá primárně za cíl učit různé vlastnosti rostlin, ale spíše ukázat dětem svět i z jiného pohledu a přiblížit jim přírodu kolem nás v její celé kráse. Školková setkání končíme naším tajným rituálem, který děti milují. Už moc se těším na naše další setkání, které bude probíhat již za několik dní. Budou nové děti, nové reakce a krásné voňavé výzvy.”

Destilace ve školce

Máš doma destilační kolonu a tvůj okurkový hydrolát, který jsem měla možnost vyzkoušet, byl skvělý. Co všechno už jsi zkoušela destilovat?

“Různé bylinky jako např. mátu, šalvěj, meduňku. Při dobré úrodě vyrábím ráda okurkový hydrolát, kterým pak obdarovávám své klientky. Z ovoce jsem dělala například jahodový hydrolát. Ten miluji. Už jsem kvůli němu i rozšířila záhon jahod. Letos však bylo pro naše jahody velké sucho a proto úroda malá. Zkoušela jsem destilovat také švestky. Prostě co se namane ve správnou chvíli, v dostatečném množství a u čeho mne nepředběhnou ve zpracování mé děti. Maliny se holt u nás asi vydestilovat nepodaří. ”

Hm, malinový hydrolát to zní dobře, jak využíváš vlastní hydroláty a podělíš se o nějaký vyzkoušený recept?

Okurkový hydrolát domácí výroby

“Já používám nejen vlastní hydroláty, ale také si je kupuji. Na pleť mám velmi ráda růžový hydrolát. V létě skvěle osvěžuje a pomáhá mi při prvních příznacích bolesti hlavy. Okurkový hydrolát zase nádherně oživuje a hydratuje unavenou pleť po zimě. Nedám na něj dopustit a vyrábím si jej doma do zásoby. Jak jsem již zmiňovala, tak u nás jede ve velkém heřmánkový hydrolát – působí blahodárně na různá bolení, opruzeniny, drobná zranění, noční strašáky apod. Bylo i období, kdy náš nejmladší měl svůj soukromý heřmánkový sprejík a nosil si jej s sebou i do školky.

Na ošklivý dětský suchý kašel se mi osvědčil meduňkový hydrolát. Pro děti je však potřeba vymyslet nějaký trik, jak ho bez protestů do nich dostat. U nás se osvědčila malá sklenička s troškou domácího sirupu a zalít meduňkovým hydrolátem… Takto ho vypil i ten náš největší cíťa.”

Tip redakce: Video z destilace šalvěje najdete tady

Pamatuji si, že v době studia na Institutu jsi pracovala v zubní ordinaci, pracuješ tam stále a používáš éterické oleje nebo bylinky i tam a s jakými ohlasy jsi se setkala?

“Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla plně věnovat aromaterapii, dnes již v zubní ordinaci nepracuji. V době kdy jsem v ní ještě pracovala, jsem zaměřila tímto směrem svoji závěrečnou práci v Institutu pod názvem „Aromaterapie a stomatologie“. Rozdělila jsem ji na dvě části. Hledala jsem vhodnou směs na pohodu v čekárně u zubního lékaře. Bylo zajímavé sledovat reakce lidiček, jejich citlivost, vliv počasí na pocitovou intenzitu směsi atd. Někteří si mysleli, že je to super na jiných bylo znát, že uvažují, zda jsem se nezbláznila.

Druhá část se zaměřila na děti a jejich strach z lékaře. Bohužel jsem v zubní ordinaci nesehnala dostatek vhodných malých dětí a tak jsem nakonec využila strach z lékaře obecně ne jen toho v zubní ordinaci. Práce s dětmi byla velmi zajímavá, vyžadovala individuální přístup a upřímnost jak k nim, tak k jejich rodičům.”

Nedávno jsi prošla týdenním kurzem lymfatické masáže. Oslovila tě tato oblast a budeš se jí nadále věnovat?

Kátin nový kamarád

“Já jsem si kurz lymfatické masáže dělala již před několika lety. V té době mi tato technika, tak úplně nesedla. Jenže najednou se mi v praxi začaly objevovat klientky, kterým by se tento způsob ošetření moc hodil a především, kterým by prospěl. Rozhodla jsem se tedy, oprášit si vědomosti z lymfy a vyrazila na kurz do Brna s vynikající lymfoterapeutkou Erikou Hübelovou. Byla to jedinečná jízda. Vše si sedlo, kostičky zapadly. Představ si, dotkneš se těla a cítíš, jak tvé ruce jedou v jeho rytmu. Najednou se netrápíš a je to tam. Dozrála jsem pro lymfu.

Takže ano, budu se jí věnovat i dále. Už jsem si zamluvila pokračování zaměřené na speciální hmaty pro celulitidu. Mezitím si zatím procvičím vše nové, co jsem se dozvěděla. A že toho bylo a to nejen pro praxi maséra, ale i pro běžný život.”

A poslední otázka, která mě osobně zajímá asi nejvíc – jak všechny aktivity, o kterých jsme povídaly, stíháš se třemi dětmi?

“Někdy lépe, někdy hůře. Jsem však Blíženec a to asi za mne vypoví nejlépe všechno.”

Děkuji Káťo za milý rozhovor a přeji pohodovou rodinku, hodně milých a vnímavých dětí na kurzech a taky spokojených klientů, kteří tvou práci náležitě ocení. Ivka

Kateřina Langerová

Kateřina vystudovala Institut aromaterapie v Praze. V současné době dokončuje studium na Darja Shiatsu School, kde nadále prohlubuje své terapeutické znalosti. Je lektorkou kurzů masáží dětí a kojenců – baby masáží. Ve své praxi se věnuje také aromaterapii ve školkách. Působí v Kladně a okolí. Má 3 krásné děti.

 

Píšeme pro vás: Iveta Klímová – “Míchám čaje tak, aby dobře chutnaly i vypadaly” (rozhovor)

S Ivetou Klímovou jsem se seznámila během studia Institutu aromaterapie v Praze. Je to milá a laskavá bytost, která umí zpracovat všechno možné, co vyroste na její zahradě, a i to, co potká v přírodě. Během studia nás překvapovala různými dobrotami, které vždycky chutnaly báječně. Iveta také sbírá bylinky, míchá bylinkové čaje, vyrábí si domácí koření do polévky a spoustu dalších věcí.

V závěru článku najdete Ivky vychytávku, kterou si můžete vylepšit meruňkovou marmeládu a také recept na bylinkový oplach pro lesklé a pružné vlasy.

Znáš spoustu bylin, máš za sebou několik bylinářských kurzů na Moravě, jak jsi se k bylinkám dostala?

IK: “Provázejí mě tak nějak od dětství. Bydlela jsem od šesti let na venkově, v domě s velkou zahradou kousek od lesa. Chodili jsme často na procházky a vždycky, když jsme našli nějakou rostlinu, kterou jsme neznali, hledala jsem ji potom doma ve starém herbáři. Někdy ve 3. třídě jsem začala sbírat bylinky do školy, tehdy se ještě vykupovaly a náš vesnický pan učitel nás k tomu vedl. Pamatuji si, jak jsem sbírala květ hluchavky a sušila ho na půdě. Potom jsem chodila na gymnázium s přírodovědným zaměřením a k maturitě z biologie jsem musela vytvořit bylinkový herbář. Sbírání, lisování kytek v knížkách a sestavování herbáře mě moc bavilo a zároveň jsem se spoustu věcí naučila.”

Jsi známá tím, že umíš zpracovat skoro všechno co vyroste ve tvém okolí. Máte tuhle tradici v rodině nebo tě k ní dovedl až život sám?

IK: “No, vlastně tak trochu obojí. Souvisí to s tou velkou zahradou. Co vyrostlo nebo jsme vypěstovali, se muselo sklidit a uskladnit na zimu. Byly doby, kdy jsem to z duše nenáviděla. Ale marmelády, zavařeniny, sirupy a třeba nakládaná zelenina se u nás dělaly odedávna. Jedna moje babička byla taková ta pravá prvorepubliková kuchařka, která zastávala už tehdy názor, že jídlo se má vařit doma a ne kupovat hotové. Nedej bože koupit dětem zmrzlinu nebo pribiňáka. „Vždyť máš přeci tvaroh a domácí vajíčka, tak ho můžeš udělat sama“. A já jsem tohle krédo evidentně podědila. I když pribiňák i zmrzlina samozřejmě byly taky. Druhá babička byla modernější, ale třeba bezinkový sirup podle ní dělám dodnes. Hodně jsem se zpracování  všeho začala věnovat po narození děti. Zeleninku na polívky, kompůtky a zavařeniny, čajíčky, šťávičky…”

Co jsi v poslední době zpracovávala? Podělíš se s námi o recept?

IK: “Letos ještě nic moc, zaměstnávají mě momentálně jiné věci. Připravuji novou půdní sušárnu na bylinky a taky můj sen – sklípek ála ten, co měla Babočka ve filmu Cesta z města. Aby bylo kam ukládat dobroty a aby bylo v zimě kam chodit „nakupovat“. Jinak suším samozřejmě bylinky na čajíky i do kosmetiky a teď se chystám na třešně, které začínají pomalu dozrávat. Teď mě napadlo, už jste zkoušeli sušené třešně? Jen rozpůlit, vyndat pecku a usušit v sušičce nebo v troubě tak, aby zůstaly pružné? Je to moc dobré na mlsání místo bonbonů a já je používám i místo rozinek, třeba do štrůdlu. Jen jsou na to vhodnější spíš masitější pozdní třešně, které nemají tolik šťávy, jako ty rané.”

Už několik let pendluješ mezi Moravou a Prahou. Co ti dodává energii zvládat tyhle dlouhé a náročné přesuny?

IK: “No popravdě mám někdy pocit, že už mi ta energie začíná pomalu docházet. Nejsložitější je asi zvládnutí logistiky. Často se mnou totiž cestuje třeba i sušička na ovoce nebo potřeby na zavařování, když o víkendu nestihnu zpracovat to, co sklidím. Ještě že má můj muž pochopení a cinkání sklenic v kufru ho při cestě po D1 hned tak nerozhodí.

Na druhou stranu se snažím pobytu v Praze využít k návštěvě různých přednášek a kurzů, které jsou odtud dostupnější a to je zase ta plusová, dobíjecí energie.”

Máš za sebou zasvěcení do prvního i druhého stupně Reiki, jak to změnilo tvůj život?

IK: “Hodně. Já jsem totiž tvrdě vychovaný materialista a to, že existuje něco „mezi nebem a zemí“, s tím jsem nikdy do styku moc nepřišla, ani jsem to nějak neměla potřebu zkoumat. Zvrat asi nastal na Institutu aromaterapie. Mockrát jsem tam zaslechla větu “kdo pracuje s energíí, ten to zná..” a já jsem vůbec nevěděla, o čem je řeč. Teď už to vím a vím, že to opravdu funguje. Začala jsem pohlížet na svět trochu jinýma očima, zjistila jsem co je intuice. Myslím, že jsem se i hodně zklidnila. Zatím Reiki využívám spíš pro sebe, ale to se časem změní.”

Mícháš také vlastní bylinkové čaje, rozdělíš se s námi o nějaký oblíbený recept? Máš nějakou oblíbenou knihu o bylinkách?

IK: “S receptem na čaj je to u mě těžké. Nejraději tvořím intuitivně. Když se pustím do míchání, vyndám všechny sklenice se sušenými bylinkami na stůl, vezmu mou oblíbenou skleněnou mísu a začne alchymie. Smíchám to, co mě v té chvíli napadne tak, aby to dobře chutnalo i vypadalo. Potíž je v tom, že mnohdy si ani nenapíšu, co jsem do něj vlastně dala, takže potom luštím ze zbytků a dělám zpětný rozbor, abych mohla udělat podobný. Něco jiného jsou ale léčivé čaje, tam by se samozřejmě měly složení a poměry bylin dodržovat.

Moje oblíbená bylinková kniha je Herbář léčivých rostlin od Jiřího Janči a Josefa Zentricha. Je to vlastně 7 dílů, které jsem za pomoci rodiny a kamarádů posháněla z různých antikvariátů.”

Zakládáte s tvým mužem novou zahradu, jsou nějaká pravidla, která dodržuješ nebo spoléháš na intuici a vlastní zkušenosti?

IK: “Se zahradou začínáme pomalu a zatím se rodí spíš v mé hlavě. Snažím se ji vymyslet tak, aby na ní bylo místo pro bylinky, ovocné stromy a keře, zeleninu, ale aby taky celý rok kvetla. Nechci žádnou pustinu s trávníkem a pár jehličnanů v koutě, jak je teď moderní. Takže tady asi spoléhám na intuici, pravidlo mé vlastní bude asi jen jedno a to, že tam musí být pořád co uzobávat a ochutnávat. To mám totiž moc ráda: ráno vyrazit na průzkum, co je nového a vrátit se už po snídani. Tak zatím vymýšlím, jaké druhy vysadím a kam a na podzim vypukne realizace.”

Byly jsme spolu na kurzu permakultury, co tě z principů permakultury nejvíc oslovilo a co z toho bude na tvé zahradě?

IK: “Určitě tam budou vyvýšené záhony a vééliký kompost. Taky se mi moc líbí společné pěstování rostlin, které se vzájemně podporují. Takže žádný záhon cibule a vedle záhon mrkve. Pěkně se to bude všechno prolínat, taky pro to, aby se nemuselo moc okopávat. Ale vyloženě permakulturní  zahradu se slámovým mulčem z toho udělat nechci.”

V červnu tě čeká první ročník Školy přírodních terapií v Českém Krumlově, na co se nejvíc těšíš?

IK: “Těším se úplně na všechno. Na atmosféru bylinkové zahrady, na stejně založené lidi, na lektory, speciálně na paní doktorku Haldovou, na Krumlov, na týden strávený s naší skvělou mistryní Reiki (poznámka autorky Katky: Blanka Heltová, která mne i Ivetu zasvětila do Reiki se do krumlovské školy chystá také), na všechny nové informace a recepty a nápady.”

Na závěr tě poprosím o nějaký oblíbený recept na cokoliv, co děláš každý rok.

IK: “Tak teď úplně nevím. Takové ty opravdové stálice už na Kouzlu vůní zazněly nebo jsou připraveny do Bylinek našich babiček.

Mám jednu báječnou vychytávku na meruňkovou marmeládu. Recept najdete všude, tak zmíním jen tu vychytávku. Navíc mimo klasický recept přidáme do marmelády karamel. Uděláme to tak, že použijeme polévkovou lžíci másla (na cca 2kg ovoce). Máslo rozpustíme v hrnci, přidáme 2-3 polévkové lžíce cukru, rozpustíme a umícháme karamel. Jakmile začne houstnout, přidáme očištěné a nakrájené meruňky a ode dna dobře mícháme, jinak karamel ztvrdne. Dál postupujeme podle receptu. Množství karamelu si samozřejmě můžete přizpůsobit vlastní chuti…”

A já si teď vzpomínám, že mám od tebe recept na báječný bylinkový oplach na tmavé vlasy, prosím, poděl se s námi ještě o tenhle recept.

IK: “Oplach dělám pravidelně každý rok a jsem s ním moc spokojená. Vlasy jsou po jeho použití lesklé a pružné. Postup je velmi jednoduchý: zavařovací sklenici naplníme stejným dílem listu ořešáku, přesličky a kopřivy. Zalijeme jablečným octem tak, aby byly všechny byliny ponořené. Já ho dělám do klasické šroubovací zavařovačky. Měsíc a klidně i déle nechám na světle macerovat. Potom přecedím a používám 2 polévkové lžíce na cca 5 litrů vody a tímto roztokem oplachuji vlasy po umytí.”

Děkuji za rozhovor!

Iveta Klímová

Iveta působí v Moravském Berouně. Vystudovala gymnázium s přírodovědným zaměřením, studovala Institut aromaterapie, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie. Její moto je : “Místo po drahých potravinových doplňcích z druhého konce světa, sáhněme po domácí zelenině za babku! ” V programu „Bylinky našich babiček“ seznamuje čtenáře s tím, že k léčebným účelům se dají využít nejen klasické bylinky, ale i spousta běžně dostupných sezónních druhů zeleniny, ovoce, koření, luštěnin atd.

Autorkou rozhovoru je Kateřina Hrazdirová, foto: archiv Ivky Klímové.

Píšeme pro vás: Kateřina Hrazdirová – “Mám ráda latinské názvy rostlin, znějí krásně.”

Katku Hrazdirovou jsem potkala při studiu Institutu aromaterapie v Praze. Jako ekoložku, milovnici přírody a nesmírně laskavou bytost. Tehdy ještě pracovala na jednom z městských úřadů v Praze a šprtala zákony, aby mohla dávat kulatá razítka. Dnes žije v Českém Švýcarsku a živí se jako aromaterapeutka. Nedivím se. Je pro léčení rostlinami jako stvořená… Křehká, pozorná a žijící v souladu s přírodou. 

Často se teď na internetu diskutuje sběr chráněných bylin. Jak se na to díváš jako člověk, který je kombinací ochránce přírody a bylinářky?

KH: “Rozhodně dávám přednost ochraně přírody. Myslím, že nemáme právo ještě víc ohrožovat již ohrožené druhy. Na každou obtíž existuje víc bylin, takže vždycky můžeme dát přednost nějaké hojně se vyskytující bylině, případně jinému druhu terapie než je fytoterapie či aromaterapie. Vždyť máme akupresuru, akupunkturu, reflexní terapii, Reiki a další skvělé metody.”

Jsi maminkou dvou synů. Jak Tě znám, tak si nedovedu ani představit, že bys doma měla něco nepřírodního. Jakou bylinku nebo aromaterapeutický recept jsi doma použila naposledy?

Pro svůj klid si Katka chodí do přírody

KH: “Právě teď má můj starší syn kašel, takže ho léčím pomocí éterických olejů z eukalyptu, borovice a benzoe. K tomu mu vařím čaj ze smrkových výhonků, který mu k mé velké radosti chutná.  Včera jsem našla v jedné knize recept na smrkový med, takže jsem hned natrhala smrkové výhonky a naložila. Jinak teď vyrábím i pampeliškový med, který se dělám úplně stejně jako ten smrkový. Už se na ně těším a doufám, že s jejich pomocí syna vyléčím.”

Pocházíš ze severu Čech, Tvůj kraj je oblast kolem Krásné Lípy. A teď ses tam po letech vrátila natrvalo. Jak se Ti žilo v Praze? Co vás vedlo k tak velké životní změně?

KH: “Pocházím z Varnsdorfu. Z města, kde řeka Mandava mívala každý den jinou barvu, podle toho, čím se zrovna barvilo v místní textilce. Ve dvaceti letech jsem odešla do Prahy a žilo se mi tam dobře. Mám Prahu ráda, staré město pro mě má obrovské kouzlo, ale musí se tam jít v době, kdy není plné turistů. Ale i když mi v Praze bylo dobře, vždycky jsem měla potřebu z ní na víkend odjet pryč (často právě na sever), blíž přírodě. Když jsem občas trávila víkend v Praze, nikdy jsem nebyla tak odpočatá jako po víkendu v Českém Švýcarsku. 

K rozhodnutí odstěhovat se z Prahy mě přivedla shoda několika okolností: moje práce se stěhovala z centra Prahy do Brandýsa nad Labem. Pro mě to znamenalo se rozhodnout: buď budu dojíždět do Brandýsa nebo si hledat jinou práci v Praze. A ani do jednoho se mi nechtělo. Když jsem přemýšlela nad tím, čím bych se opravdu chtěla živit, byla aromaterapie jednoznačně na prvním místě. Měla jsem ji v Praze jako koníčka, masírovala jsem v obýváku jedno dopoledne týdně, občas jsem uspořádala nějakou dílníčku, ale cítila jsem, že bych se aromaterapii ráda věnovala mnohem víc. A navíc jsem si uměla představit, že si tady na severu otevřu praxi, protože tady s mým mužem máme pořád spoustu kamarádů a známých, což se o Praze říct nedalo. Staršího syna čekaly přijímačky na osmileté gymnázium, takže taky změna a můj muž pracoval z domova, takže pracovně by mu změna taky nevadila. Taky mě už trochu unavovalo to věčné harcování v pátek odpoledne z Prahy a v neděli zase do Prahy.”

Tip redakce: Přečtěte si článek Kateřiny Hrazdirové o bolestech v bedrech

Taková změna určitě láká řadu čtenářů Kouzla vůní. Jak jste to zvládli jako celá rodina? Co kluci a manžel? Pro Tebe to je určitě vysněný život, ale nejsi v tom sama…

Katka ráda ochutnává přírodu všemi smysly

KH: “Ne, nejsem v tom sama. Největší problém se stěhováním měl a dodnes trochu má, můj mladší, téměř devítiletý syn Vojtěch. V Praze se cítil doma a není rád, že jsme se odstěhovali. Ještě teď po půl roce se mu občas zasteskne. Starší syn Matyáš tak výrazně neprotestoval a myslím, že už si zvykl a umí ocenit výhody, které tu máme. Pro něj už taky byl docela uchopitelný argument, že za osm let, až vychodí gymnázium, může být v Praze zpátky, když bude chtít. Pořád mu ale chybí dva kamarádi, které z Praze měl.

Příjemně nás všechny překvapilo, že tady oba kluci mohou chodit na stejné kroužky jako v Praze, ale v některých aspektech na lepší úrovni (a za podstatně méně peněz). Můj manžel ve Varnsdorfu žil, než jsme se poznali, takže tu má spoustu kamarádů a známých, což je příjemné. Ke stěhování jsem ho musela trochu přemlouvat, protože na rozdíl ode mne, nemá rád změny. Když jsme řešili, zda se přestěhovat nebo ne, uvědomili jsme si, že tady máme mnohem víc kamarádů než v Praze, i když jsme tam oba žili přes dvacet let. To byl jeden z argumentů, pomocí kterých jsem ho přesvědčovala.”

S jakými klienty pracuješ? Co Tě nejvíc baví?

KH: “Pracuju nejvíc s klienty, kteří vědí, že je třeba občas vypnout a nechat se opečovat, i když nám v tuhle chvíli nic není. Když hledáme pomoc v době, kdy už nás něco bolí, bývá to většinou na dýl. Dělám jenom aromaterapeutické masáže. Učila jsem se i jiné druhy masáží, ale holistická aromaterapeutická masáž je podle mě nejlepší, protože jako jediná funguje na tělo, ducha i emoce zároveň. Nejvíc mě baví, když klient odchází rozzářený a spokojený. To je největší odměna za mojí práci. Hodně mě taky baví seznamovat lidi s aromaterapií, protože pro řadu lidí je to velká neznámá. A když si přivoní k několika lahvičkám, najednou se rozsvítí a začnou se usmívat.”

Máš za sebou také zasvěcení Reiki, změnilo to nějak Tvoji práci? Co Ti to do života (třeba i osobního přineslo)?

Katka si nejvíc oblíbila aromaterapeutické masáže.

KH: “Setkání s Reiki změnilo jak moji aromaterapeutickou praxi, tak mě samotnou a tedy i můj osobní život. Je to neuvěřitelné, jak něco, co není vidět, funguje a co to s námi dokáže udělat. Osobně si myslím, že moje náhlá potřeba opustit po více než dvaceti letech Prahu souvisí se zasvěcením do Reiki. Pomohlo mi totiž otevřít oči a uvědomit si, že mi Praha víc energie bere než dává. Reiki používám při každé masáži, protože prospívá klientům a také tím ochraňuji sama sebe, abych energii nedávala ze sebe, ale z Vesmíru. Pravidla Reiki bychom měli mít všichni napsaná na čelech, a měli bychom si je denně opakovat jako mantru. To by se nám krásně žilo :-).

  1. Právě dnes si nedělej starosti.
  2. Právě dnes se nerozčiluj.
  3. Vydělávej si na živobytí čestným způsobem.
  4. Buď vděčný za všechno, co je.
  5. Cti své rodiče a starší.”

Do online programu Bylinky našich babiček píšeš o různých bylinkách. Odkud čerpáš svoje bylinářské moudrosti? Máte tradici v rodině nebo ráda studuješ herbáře?

Katka při sběru rostlin vždy myslí na ochranu přírody

KH: “Moje babička měla krásnou velkou zahradu plnou květin. Ráda jsem jí pomáhala o ni pečovat. Naučila mě jména různých rostlin, ale žádná velká bylinkářka nebyla. Když jsem studovala ochranu životního prostředí, bavila mě botanika nejvíc. K bylinkám jsem se pak dostala, až když se mi narodil první syn a já ho nechtěla léčit chemickými léky. Knížky o bylinkách mám nějaké po babičce, spoustu jsem si jich pořídila i sama. Baví mě si v nich číst, baví mě chodit po loukách a koukat, co tam roste. A navíc mám moc ráda latinské názvy rostlin. Ne že bych si je všechny pamatovala, ale zní krásně.”

Tip redakce: Přečtěte si ochutnávkové články z programu Bylinky našich babiček

Na dálku mám pocit, že se z těch míst kolem Krásné Lípy stává místo léčitelů. Pokud by si chtěl někdo udělat bylinkovou dovolenou, jaká místa bys mu doporučila k návštěvě? Ať už nějaké bylinkové atrakce nebo třeba energetická místa?

KH: “Takového člověka bych určitě poslala do bylinkové zahrady společnosti Nobilis Tilia na Vlčí horu. Zahrada je překrásná, je to taková oáza klidu a míru. Navíc se teď rozšiřuje o další plochu, přibude dřevěný altánek a bylinková mandala… Tady na severu je spousta krásných míst, kde se dá dobít energie. Teď mě napadá energeticky silná Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou, která dokonce usiluje o zápis do UNESCO. A celý národní park České Švýcarsko je plný podobných míst, stačí jen vnímat a hledat méně frekventované cestičky…”

Když si na Tebe vzpomenu, tak se mi vždycky vybaví Tvoje hodné, klidné oči a laskavá energie. Jaký máš recept na životní pohodu?

KH: “Recept nemám, každý jsme jiný a životní pohodu si každý představujeme jinak. Pro mě je důležitá příroda, neskutečně mě nabíjí. A taky se mi osvědčilo oddělovat na tyto vycházky syny od sebe. Ideálně, když jeden rodič jde s jedním a druhý s tím dalším. Když jsou pohromadě, rodinná pohoda často trpí a my s manželem taky :-).”

Kdyby sis měla vzít jeden éterický olej na pustý ostrov, který by to byl? A kdyby ses měla k nějakému éterickému oleji přirovnat, co bys vybrala?

KH: “Vybrat jen jeden olej by bylo velmi těžké, potřeboval bych aspoň tři: benzoe, levanduli a tymián. Benzoe s levandulí by mě uklidnily a tymián by mi dal sílu přežít v divočině :-). Přirovnat bych se asi nedokázala k žádnému oleji, mám v sobě tolik různých vlastností a postojů a každý den jsem jiná…”

Kateřina Hrazdirová…

Vystudovala střední zdravotnickou školu a několik let pracovala v oboru. Pak ji okouzlila biologie a dovedla ji až ke studiu Ochrany životního prostřední na Univerzitě Karlově. V roce 2013 nastoupila na Institut aromaterapie v Praze, dva roky prohlubovala své znalosti o bylinách také na Škole přírodních terapií v Českém Krumlově. Se svým mužem a dvěma syny žije v nádherné přírodě Českého Švýcarska, kde má také svou aromaterapeutickou praxi Aromaterapie Kátma.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová, foto: archiv Kateřiny Hrazdirové

Píšeme pro vás: Anna Krutová – “Nejlepší důkaz, jak aromaterapie funguje, jsou tváře klientů.” (rozhovor)

Přestože jsme se určitě potkaly na mnoha aromaterapeutických akcích, poprvé jsem si Aničky doopravdy všimla v souvislosti s její Slavností bylinek. Jelikož jsem si organizaci větší akce sama vyzkoušela, a vím, jak náročné to je, mám ke všem organizátorům velký obdiv. A tím více, že se její akce opravdu vydařila. Jenže tato energická Moravanka v sobě skrývá mnohem více talentů, než ten organizační. Je původně novinářkou a režisérkou, a kromě toho, že vlastní aromaterapeutickou praxi a píše pro Kouzlo vůní, je také nesmírně vtipnou a pohotovou moderátorkou. A stíhá i mateřské povinnosti.

V rámci rozhovorové štafety jsem se rozhodla vyzpovídat právě ji, renesančního člověka české aromaterapie.

Jak se z režisérky stane aromaterapeutka? A v čem jsou si tyto dvě role podobné?

“Režisérka má velmi stresové povolání, a tak hledá cesty, jak se zklidnit a stres odbourat. Na to je aromaterapie naprosto úžasná. Režisérka totiž může mít inhalační tyčinku při natáčení v kapse, po natáčení může zajít na masáž a domov si provonět aromalampou. Samozřejmě to zlehčuji. Ale opravdu je to tak, že jsem se aromaterapií začala zabývat hlavně proto, že jsem chtěla léčit sebe a svou rodinu. Z příjemného koníčku se stalo povolání a jsem za to moc vděčná. Dává mi to obrovský smysl a ještě to krásně voní. Podobu vidím v tom, že i při natáčení dokumentů a pořadů jsem poslouchala lidské příběhy a snažila se svým respondentům nakouknout do duše. Myslím, že mě režírování naučilo hledat na lidech to dobré a zajímavé.”

Brněnská slavnost bylinek, kterou jsi organizovala, byla velkým úspěchem, a já bych si troufla říct, že nastolila novou éru české aromaterapie, která se netočí jen kolem Prahy a Asociace českých aromaterapeutů. Byla to tvoje reakce na to, že se většina akcí koná v Praze?

První brněnská aromakonference na téma Aromaterapie a imunita.

“Je to přesně tak! Teď jsi mě prokoukla… Před narozením dcery jsem se živila také pořádáním kulturních a gastronomických akcí po celé Moravě, dělala jsem propagaci a marketing a podílela jsem se třeba na velkém hudebním festivalu Hrachovka ve Valašském Meziříčí nebo na Slavnostech chřestu v Ivančicích. Chtěla jsem tak propojit to, co jsem dělala dřív, s tím, co dělám teď. Původně mi šlo o odbornou konferenci, protože cestování do Prahy je teď pro mě trošku náročnější. Oslovila jsem Pavla Pichlera, což je velmi zkušený organizátor a moc spolehlivý kamarád. Ale taky se s ničím nepáře. Takže najednou tu byl i festival pro 500 lidí. Obě akce se předem vyprodali a návštěvníci nás opravdu moc podporovali, za což jim děkuji. Oba jsme z toho byli vedle a s chutí se teď pouštíme do druhého ročníku. Všechny tedy srdečně zvu na konferenci, která bude v sobotu 15. září 2018 a na festival, který navazuje v neděli 16. září 2018 a bude opět v nádherné Otevřené zahradě v centru Brna. Více info najdete na facebooku nebo časem i na webu Aromaterapieabylinky.cz

Tip redakce: přečtěte si rozhovor s autorkou otázek, Hanou Violou Bělíkovou

Je podle tebe možné se aromaterapií uživit, nebo se stále jedná spíš o koníček? Jak to máš ty?

Aniččiny kurzy jsou interaktivní. Na snímku zkouší na vlastní kůži dva druhy jílové masky .)

“Možné to určitě je. Aromaterapie je stále populárnější. A jsem opravdu přesvědčená o tom, že je to velmi luxusní péče, kterou jiné metody snad ani nabídnout nemohou. Já zatím nepracuji všechny dny v týdnu, protože se chci věnovat dcerce. Objednávám si maximálně čtyři klienty na den, abych s nimi mohla mluvit, mohla s nimi míchat na míru aromaterapeutické směsi a měla pro ně dost energie. Kromě konzultací a masáží lektoruji také workshopy a skupinová práce mě moc baví. Je to vždycky trošku napínavé, protože moc záleží na tom, kdo na kurz přijde. Často dochází k velmi silným situacím, kdy vůně vyvolá dojetí a velké pohlazení po duši. Ráda sleduju, jak se lidé aromaterapií “nakazí” a jak jim pak pomáhá v životě. A už dlouho si říkám, že nejlepší důkaz o tom, jak skvěle aromaterapie funguje, by bylo nafotit klienty před masáží a po ní. Jsou to samé zářivé obličeje.

Máš malou dcerku, a tak musíš být připravená na všelijaké zdravotní situace, od odřených kolen až po bolavá bříška. Jak vypadá tvoje rodinná lékárnička?

“Velmi přírodně. Paralen jsem koupila, když jí byla ještě miminko, ať máme něco pro případy akutní horečky při zoubcích. Zatím jsem ho naštěstí vybalit nemusela. Aromaterapii používám jen, když se s dcerkou něco děje. Takže většinou sahám po levanduli lékařské, heřmánku římském, citrusech, jehličnanech, eukalyptu radiata a tea tree rosalině. Hydroláty už si poroučí sama – na kolínko levandulku a na zoubky heřmánek. Při rýmě používáme jako nosní sprej hydrolát z geránia nebo myrty. Na tělíčko jen rostlinné oleje nebo bambucké máslo. Hodně sbíráme bylinky a v době nachlazení používám tkáňové soli. Ale jinak se snažím řídit heslem: “Méně je více”.”

Objevování bylinek s dcerou na srazu aromaterapeutek .)

Na co všechno si „troufneš“ sama a kdy už jdeš s problémem k lékaři? Jak vnímáš spojení klasické medicíny a té rostlinné?

“Ťukám na dřevo a děkuji nahoru, že jsme všichni zdraví a k lékařům chodit nemusíme. Není to rozhodně tak, že bych se jim vyhýbala. Velmi si klasické medicíny vážím. Ale taky si myslím, že by se člověk měl zajímat o to, jak funguje jeho tělo. A když pochopí základní principy, tak dokáže některé věci zvládnout sám a nebo jim dokonce předejít. Takže s rýmou k doktorovi nechodíme, ale pravidelně pečujeme třeba o zuby na dentální hygieně. Myslím, že největší problém je to, že pacienti házejí na lékaře svou zodpovědnost a zdravotníci jsou totálně přetížení. Na druhou stranu jsem obklopena lidmi, kteří se chovají jinak a potkávám zdravotníky, pro které je normální, že propojují klasickou a alternativní medicínu. A myslím, že to přesně potřebujeme. Lékaře a další zdravotníky, ke kterým se budeme moci s důvěrou obracet a konzultovat naše případy.”

Pro Kouzlo vůní často děláš rozhovory. Je nějaká otázka, kterou bys ráda, aby někdo položil tobě? A na co se nejraději ptáš?

Anička vede nejraději kurzy pro malé skupiny lidí.

Nejraději vyzvídám osobní příběhy. U aromaterapeutů mě třeba moc zajímá moment, který je přesvědčil o tom, že to krásně funguje. U mě to byla asi první masáž na Institutu, kterou nás učila Martina Hanzlíková. Éterické oleje i přírodní kosmetiku jsem už tehdy používala, ale to ošetření šlo tak do hloubky, že mi padla brada. Přitom se v místnosti nechávalo masírovat dalších patnáct spolužaček a šlo jen o masáž zad!”

Naše čtenářky jsou převážně ženy, máš nějaké jednoduché rady či tipy na doma, jak hýčkat ženskou duši? Co dělá dobře tobě po hektických dnech či obdobích?

“Odpočívat a být sama. Po hektickém období je pozdě. Je moc důležité si na dobíjení baterek myslet a dělat to pravidelně. Teď se určitě všechny moje kamarádky popadají za břicho. Protože já se to pořád učím. A vždycky, když to zvládnu na nějaké úrovni, přijde další výzva. Takže vlastně pořád přicházím na to, jak to udělat, abych toho neměla tolik 😀 Ale snažím se si chránit svůj čas s rodinou, nepracovat o víkendech, chodit pravidelně na masáže a jiné terapie, jíst zdravě a být vědomá v tom, jak mi je a co se se mnou děje. A když už to přepísknu, tak mi moc dobře dělá levandule, mateřídouška, myrha, lípa a slaměnka.”

Anička se spolužačkami z oranžového ročníku Institutu aromaterapie. Najdete tu hned několik redaktorek Kouzla vůní.

Který olej pro tebe byla láska na první přičichnutí?

Nejvíc mě zatím zasáhla slaměnka. Miluju její těžkou vůni plnou sluníčka. Připomíná mi horké dny u moře a když k ní přivoním, připravím si tělový olej nebo použiju hydrolát, tak se cítím jako Popelka, když řekne: “Mlha přede mnou, mlha za mnou”.”

Anna Krutová

Původním povoláním je novinářka a režisérka. V roce 2006 se se kvůli vlastním úzkostem a nejistotám začala zabývat osobním rozvojem a od té doby se úplně všechno změnilo. Absolvovala řadu seminářů a kurzů. Začala ošetřovat rodinu a blízké přátele a nakonec se ukázalo, že je o její služby větší zájem, než jsem čekala. Rozhodla se proto otevřít svou aromaterapeutickou praxi i pro veřejnost. Momentálně se stará o svou malou dcerku, takže přijímá jen několik klientů týdně. Kromě toho organizuje již druhý ročník aromaterapeutické konference a navazujícího festivalu Slavnost bylinek.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Hana Viola Bělíková, foto: archiv Anny Krutové.

Píšeme pro vás: Hana Viola Bělíková – Na vůních mě fascinuje jejich všestrannost” (rozhovor)

Na rozhovor s naší milou kolegyní Violkou jsem se moc těšila. Upřímně mě zajímalo, jaká byla její cesta k aromaterapii?? Znala jsem ji původně jako moc milou překladatelku a vždy obdivovala její kvalitní překlad a usměvavou tvář. Když jsem ji o pár let později potkala už coby přítelkyni Roberta Tisseranda, netrvalo dlouho a domluvily jsme se na spolupráci, překladech i psaní jejích vlastních článků pro Kouzlo vůní.

Tak nějak jsem tušila, že žije ve stínu svého známého partnera, ale tímto rozhovorem se vše odtajnilo, stín mizí a my už víme, že Hana stojí za Tisserand Institute zcela plnohodnotně. Violko, přeju ti, ať se ti na tvé cestě moc daří a ať si vždy najdeš čas i na nás a obdaruješ nás svým zajímavým pohledem do světa aromaterapie. A vám, milí čtenáři, přeju obohacující a inspirativní počtení, protože z Violky inspirace přímo srší!

Violko, pamatuješ si na své první setkání s aromaterapií? Čím tě okouzlila?

Na procházce Prahou s Robertem v roce 2014 🙂

“Moje cesta k aromaterapii byla postupné. Oleje mi své superschopnosti odhalovaly postupně. Doma ve Zlíně jsme měli aromalampu, klasickou na čajovou svíčku, z moc pěkné keramiky. Obzvlášť v zimě jsme do ní kapali olejíčky, jehličnany a mátu kadeřavou. Tu vůni si pamatuju dodnes, stejně jako tu spečenou vrstvu olejů, co zůstávala v misce. Tehdy jsem zjistila, jak příjemnou atmosféru dokáže vytvořit provoněný prostor.

Druhé kolo cesty k aromaterapii začalo, když jsem pracovala v Barevném světě s produkty Aura Soma, které sice primárně pomáhají svou barvou, ale vůně je jejich velikou součástí. Barvy a vůně mám takříkajíc v krvi, a tak to pro mě tehdy byla dokonalá kombinace. A zjistila jsem, že vůně umí nejen projasnit prostor kolem nás, ale i uvnitř.

V další fázi pak přišly éterické oleje samostatně a, jak možná někoho překvapí, stala se ze mě distributorka multilevel (MLM) společnosti. S distribucí jsem poměrně záhy skončila, avšak s oleji jsem se již nerozloučila. Staly se nedílnou součástí domácí lékarničky, jelikož mi ukázaly další svou tvář – tu terapeutickou. Pak následovala krátká odbočka do světa parfémů a letní brigáda ve vonném ateliéru Petry Hlavaté, a konečně setkání s Robertem Tisserandem, které mou pouť do náruče aromaterapie završilo.

Právě tato neuvěřitelná všestrannost mě na olejích fascinuje. Aromaterapie v sobě snoubí vědu a umění, krásu a užitečnost, a navíc kdo by nechtěl voňavou práci?”

Osudový životní zlom pro tebe (předpokládám) přišel právě při setkání a tlumočení konference s Robertem Tisserandem v roce 2014, jaké bylo vaše první setkání?

Tlumočení konference s Robertem Tisserandem v Praze 2014

“Pamatuji si to dost živě. Ještě před seminářem jsme měli schůzku na Loretánském náměstí a společně s Marií Noe a Katkou Hroudovou jsme měly Roberta provést zahradami Pražského hradu. Bylo nádherné počasí, procházeli jsme terasami zahrad a bavili se o rostlinách, Praze i aromaterapii obecně. Tehdy jsem zjistila, že aromaterapeuti se vyznají v botanice jen těch rostlin, ze kterých se dá “vytřískat” silice, a že aromaterapeuta v přírodě poznáte podle toho, že se každou chvilku zastaví u nějakého stromu nebo keře, utrhne si lístek, promne mezi prsty a přivoní. Ale hlavně jsme si s Robertem padli do oka, máme oba hodně podobný přístup ke světu a k poznání. Jeho přednáška byla opravdovým milníkem, nejen osobně, ale i ve vnímání éterických olejů. Začala jsem je tehdy brát opravdu vážně.”

Vrhla ses poté do aromaterapie po hlavě nebo změna přišla postupně?

“Bylo to postupné. Já se tehdy živila hlavně jako překladatelka, tlumočnice a lektorka angličtiny a francouzštiny. Aromaterapie získávala hlavní slovo pomalu, nenápadně. Když jsem poprvé odjela za Robertem to Kalifornie, zjistila jsem, jak moc je jeho život spojený s éterickými oleji. A tak se naše hovory čím dál víc stáčely tímto směrem, začala jsem pomáhat s databází vědeckých studií, s administrativou… a nasávala nejen vůni olejů, ale i vědomosti o nich. Já jsem byla pracovně hodně nezávislá, organizovala jsem si čas a sama vybírala projekty. Na práci v tandemu jsem si musela zvyknout, stejně jako na to, že svůj čas věnuji jedinému projektu. Tisserand Institute je dnes moje “dítko”, kterému věnuji valnou většinu času. A nikdy jsem rozhodnutí nelitovala.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z aroma-konference ve Francii

Nyní v Tisserand Institute pracuješ jako skvělá “aroma-badatelka” (jak ses sama nazvala), kdy jsi objevila svou vášeň pro dohledávání a ověřování informací? Bavila tě práce s fakty i dříve, třeba při studiu?

Růže v londýlské botanické zahradě Kew Gardens

Já jsem nesmírně zvědavý člověk. Od mala jsem ráda zkoumala, jak věci fungují a proč. Měla jsem hodně širokou paletu zálib a ještě do třetího ročníku střední školy jsem si nebyla jistá, co vlastně budu studovat dál. Bavily mě jak technické obory, tak ty kreativní. Gymnázium mi všestrannost hodně umožňovalo, jenže na vysoké škole je nutné se specializovat. No a protože jsem byla taky komunikativní s talentem na jazyky, zvolila jsem si překladatelství – obor, ve kterém můžeš jeden den tlumočit konferenci o databázích pro IT specialisty, a o týden později seminář k výchově dětí. Ke všem oborům si musíš umět nastudovat informace, abys věděla, o čem se mluví. Takže je to pro mě kombinace nadšení pro objevování nových věcí s metodickým přístupem. Jako když se vydáš hledat ztracený poklad – taky musíš pečlivě naplánovat cestu, nakreslit mapy…”

K tomu všemu patříš mezi “bilingual” lidi, což velmi obdivuji (zvlášť když tlumočíš simultánně!). Dokážeš popsat, jak funguje tvůj mozek? V jakém jazyku sama přemýšlíš?

S Petrem Formanem na festivalu Finále Plzeň

“Děkuju za obdiv! Simultánní tlumočení je speciální dovednost, kterou se ale dá naučit. Největší překážka je naučit se poslouchat a mluvit zároveň, a ostatní už je o jazykové znalosti a povědomí o oboru, jak jsem zmiňovala na začátku. V kabině pracuješ s úplně nejkrátkodobější pamětí, a sdělení ti tak nějak “protéká” hlavou. Je to docela náročné na kapacitu, a i proto se tlumočníci střídají. Já ale už tak moc netlumočím, a spíš přecházím mezi češtinou a angličtinou v běžném životě. Ptala ses, ve kterém jazyce přemýšlím. Dřív jsem si občas v angličtině třídila myšlenky – je to pro mě čistší, analytičtější jazyk, než čeština. A dneska upřímně úplně nevím. Nedávno jsem zjistila, že pokud se vyloženě nesoustředím, nejsem si schopná třeba vybavit, jestli jsem nějaký text četla česky nebo anglicky, ale informaci z něj si pamatuju nezávisle na slovech. Nedá se to úplně jednoduše popsat.”

Již 13 let se tedy jazyky živíš a pracuješ jako OSVČ. Kdy ses rozhodla postavit na vlastní nohy? Byla to pro tebe lehká cesta?

“Vlastní živnost je u jazyků tak nějak samozřejmostí. Překladatelé a tlumočníci jsou veskrze na volné noze, pracují s různými agenturami nebo klienty, a stejně tak i lektoři jazyků. Jen výjímečně se stane, že si velká firma najme překladatele na stálý poměr. OSVČ tak byla vlastně dost jediná volba, navíc mi to vyhovovalo od začátku. Vybírat si klienty, projekty, organizovat si vlastní čas… práci na směny jsem si vyzkoušela v pubertě na brigádě, to není nic pro mě. Nese to s sebou odpovědnost, ale zároveň kontrolu. Teď jsem sice součástí týmu, ale ta časová a organizační nezávislost zůstala. Bez toho bych fungovat asi nemohla.”

A teď něco praktičtějšího, jak používáš aromaterapii doma nejčastěji? Aplikuješ ji také na svého psího miláčka Matea?

Čtyřnohý miláček Mateo

“Jsem dítě z lékařské rodiny, babička byla zdravotní sestra, než odešla do důchodu, a mamča je pediatrička. Díky tomu jsem zvyklá řešit většinu zdravotních problémů doma – maximálně s jejich konzultací. A oleje jsou v tom obrovskou pomocí. Nejčastěji je aplikuju na různé oděrky, štípnutí atd.. Když jsem vloni zápasila s chřipkou, měla jsem na pomoc mazání na hrudník a prováděla inhalaci nad párou. Občas si o něco řekne i rodina. Babička po operaci kolena dostala aloe gel s oleji na urychlení hojení, který jí ale nakonec zabavil děda jako mazání na bolavá záda – moc si ho pochvaloval.

Mateo se drží od lahviček s oleji dál. Je to kříženec, a tak naštěstí nemáme moc co řešit. Většinou dostane trochu naší repelentní směsi pokud jdeme na delší procházku, případně aplikuji trochu oleje po vytažení klíštěte. Naposledy jsem na něj použila tuším kozlík – měl nalomený dráp a já potřebovala, aby si ho přestal kousat. Zafungovalo to dokonale.

Jinak mám doma spoustu přírodní kosmetiky, která oleje obsahuje. Nevyrábím, ale moc moc ráda zkouším. Teď třeba balzám na rty s růží, nebo cukrový peeling s mátou peprnou. No a teď se chystáme pustit do míchání vůní, jen tak pro radost.”

Tip redakce: Přečtěte si rozhovor s další členkou týmu Katkou Polívkovou

A poslední otázka – jaký by byl tvůj vyvolený éterák na pustý ostrov? 😉

“Jestli mám na výběr jen jeden, pak univerzální a úžasná levandule. Pomůže se spálenou kůží, štípanci od tropických breberek, hojí rány, a navíc zklidní i paniku ze ztroskotání.”

S Robertem na konferenci Mezinarodní Aromaterapeutické Aliance (AIA) v USA

Hana Viola Bělíková (*1986)

Narodila se v Praze, kde také aktuálně žije a pracuje (mezitím také žila dlouho ve Zlíně). Studovala tlumočnictví-překladatelství v kombinaci angličtina a francouzština na FF UK (leč nesepsala závěrečnou diplomovou práci). Sama to nevnímá jako mínus, dle svých slov si splnila vše, co si jako tlumočnice chtěla vyzkoušet, pracovala pro významné klienty: Úřad vlády, Světovou zdravotnickou organizaci, Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a přeložila i několik knih! Pracovala také jako lektorka angličtiny a francouzštiny. Aktuálně žije a pracuje s Robertem Tisserandem (a psím přítelem Mateem) v řadovém domku v pražských Strašnicích, ale plánují přestěhování zpět do USA, za sluníčkem (o né 🙁 ). Je hnacím motorem Tisserand Institute, kde má na starosti mj. přípravu infografik, které také překládá pro Kouzlo vůní. Má ráda vůně, barvy, módu, dobré jídlo a skvělou kávu – prostě celoživotní požitkář.

Koukněte dále:

Píšeme pro vás: Míša Lusílija Makulová – “Mým záměrem je naučit lidi lásce k aromaterapii” (rozhovor)

Symbolickou štafetu rozhovorů, ve kterých představujeme redaktorky Kouzla vůní, předávám tentokrát naší všemi uznávané šéfredaktorce Míše Lusíliji Makulové. Míša je duchovní “matkou” 🙂 tohoto online projektu – časopisu Kouzlo vůní a jeho neúnavnou a inspirující hybnou silou. Pro Kouzlo vůní také píše články z různých oblastí – příběhy z praxe, použití aromaterapie pro zvířata, postřehy z aromakonferencí apod. Podstatnou měrou se zasadila o vydání Zápisků z aromadeníku, které si můžete stáhnout také jako eBook.

Mladá, jemná, trochu vážná dívka… vždy sedí naproti mě o víkendech, které trávíme studiem aromaterapie. Na otázku, čím se zabývá v civilním životě, jaké má povolání, odpovídá, že osobním rozvojem. Mám z toho respekt, připadá mi, že “ví”, že se na mě podívá a vidí mi až do morku kostí 🙂

Nenechte se však mýlit její jemností! Za tou vážnou slupkou se skrývá veselá, energická a neuvěřitelně inspirativní holka. A občas taky tvrdá šéfka a manažerka, která nás donutí vydat ze sebe to nejlepší, překročit svou komfortní zónu, překvapit sami sebe… a já ji za to děkuji a dělám to ráda!

Pojďte se společně se mnou podívat, jak dalece nám Míša nechala pod svou slupku nahlédnout… stojí to za to!

Jako první by mě zajímalo, odkud pochází tvé jméno Lusílija? Je spojeno s nějakou událostí v tvém životě, proč ho nosíš?

Při vykuřování

“Předně díky Peti, že sis vybrala pro rozhovor mě, moc jsi mě tím potěšila! Lusílija se váže k začátku mojí současné práce. Psal se rok 2012 a kdo tehdy aspoň trošku sledoval duchovní dění, ví, že to byl rok přelomový. V roce 2012 jsme měli jako lidstvo projít transformací a já v tu dobu dokončovala tu svou. Hodně jsem meditovala, cvičila jógu, naučila se různé techniky a rozhodla jsem se věnovat terapiím s lidmi jako své profesi. Změnila jsem tedy práci, založila simbis a hledala i jméno své. Líbilo se mi, že lidi procházejí iniciací a dostanou své duchovní jméno, které jim tento přechod připomíná, ale zároveň jsem nechápala, proč by mi někdo cizí měl jméno dávat?

A tak jsem to vyřešila po svém. Sedla jsem si, požádala a automatickým písmem jsem dostala informace o jménu mojí duše. Pamatuju si přesně, jak jsem Lusílija písmenko po písmenku psala. Lusílija se tedy pro mě vztahuje k začátku mého tvoření. Zároveň je to jméno, které je se mnou věky. A připomíná mi, že jsme všichni v základu jednota, že tvoříme jediný celek. A navíc se mi s ním skvěle tvoří. Když si řeknu Michaela, myslím hlavou, když si ale řeknu Lusílija, proudí ke mě inspirace. Takže je to i taková má mantra a múza v jednom :-)”

Pokud si dobře vzpomínám, vystudovala jsi kartografii? Jak ses od tohoto oboru dostala k vedení seminářů osobního rozvoje a k aromaterapii?

Na kurzu Vůně přírody v Plzni

“Máš skvělou paměť! Nebyla to ale čistá kartografie, zaměřovala jsem se na GIS – geoinformační systémy, bavily mě databáze, ale na tuhle školu jsem se vlastně přihlásila kvůli matice, která mně na gymplu bavila a šla. Až na vejšce jsem ale zjistila, jak je strašně těžká! 😎 Když se ve škole ukázalo, že bych měla v mém dalším životě sedět za počítačem a klikat mapy (tak jsme tomu odborně říkali :-D), psát kódy, případně běhat v terénu (to mě bavilo nejvíc, ale v zimě bych to nezvládla), věděla jsem jisto jistě, že já potřebuju pracovat s lidmi a hledala jsem cestu, jak se k nim dostat.

Druhá moje přihláška tenkrát po gymplu putovala na pedagogickou fakultu, což je docela legrační, protože jsem ji zavrhla. Nicméně ještě při škole jsem začala učit motivační semináře pro dlouhodobě nezaměstnané, a to mě nesmírně bavilo a učení mě provází prakticky celou mojí prací. To, co mě nasměřovalo k mojí současné práci je také seminář, který jsem uspořádala na jaře 2012, ještě při práci v IT firmě. Jmenoval se “Kam jdeme?”.

A potom už od kurzů a terapií s lidmi byl jen krůček ke studiu aromaterapie. Od začátku jsem při terapiích začala používat aroma-směsi, pomáhaly lidem lépe se uvolnit a naladit do svého nitra, abychom se dostali do jejich podvědomí. Hledala jsem nějaký nástroj, který bych mohla dát lidem na doma, a pomohl by jim pokračovat o samotě s tématem, který jsme spolu řešili. Před Vánoci 2012 jsem umíchala svojí první kompozici “Světlo”, k Vánocům dostala 1. knihu o aromaterapii s věnováním, ať mi ukáže mou další cestu a po Vánocích mi přišly peníze za jednu zakázku, které jsem se rozhodla vložit do vzdělání, po kterém jsem už delší dobu pošilhávala – do Institutu aromaterapie.”

Ze studentky Institutu aromaterapie jsi dnes lektorkou aromaterapeutických kurzů, nabízíš aromamasáže a hlavně jsi také šéfredaktorkou elektronického časopisu Kouzlo vůní! Kdy se ten nápad přibližně zrodil a jak dlouho jsi ho nosila v hlavě?

Nejlepší nápady se rodí nad sklenkou něčeho dobrého – s Káťou a Aničkou z Kouzla vůní

“Mně moje práce nesmírně baví, Péťo (tedy snad kromě předvánočního shonu :-)). Na aromaterapii mě nejvíc fascinuje její “alchymistická část”, interakce mezi bylinami a lidmi, které jsou s každým naprosto individuální. Takže jsem svoje nadšení z aromaterapie začala šířit v rámci kurzů, při míchání směsí lidem a při aroma-masážích.

Jenže ouha, já jim vždycky na začátku musela vysvětlit, co to ta aromaterapie je a že to není aromalampa, jak vlastně s nimi oleje pracují uvnitř a v čem se liší aromaterapeut od člověka, který jim nabídne olej k očichání. Už někdy v zimě při škole mi přišla inspirace na vzdělávání lidí v této oblasti v rámci online projektu a věděla jsem, že chci začít tvořit s Káťou a Aničkou. Neměla jsem to ale rozmyšlený a pojmenovaný a nápad mi rok zrál v hlavě!!!

Při natáčení pro Kouzlo vůní – s Hankou Violkou a Káťou za foťákem

Mezitím jsme s kolegou Františkem z Plzně zkusili uspořádat v Plzni vzdělávací cyklus Týden s aromaterapií. Jenže přišlo tak málo lidí, že to byl absolutní propadák. To všechno bylo v roce 2015, když jsem dokončovala studium aromky. A na podzim přišlo znovu nutkání psát o aromaterapii a naučit tak lidi aromaterapii používat.

Osvěta aromaterapie je můj záměr od začátku a taky naučit lidi lásce k aromaterapii 🙂 K samotnému blogu mě motivovala kamarádka Jana Poncarová, která je skvělá copywriterka a já pro ni kdysi psala pro její časopis Sidonie. Pamatuju si, jak jsme seděly v kavárně Regner v Plzni a já jí říkala, že mám strach do toho jít a ona mě postrčila. Takže díky, Jani! Jen jsme se z blogu přejmenovaly na online časopis, protože slovo blog mi přišlo takové svazující. Zrovna minulý týden jsem našla starý diář z roku 2015 a v listopadu už je v něm zápis Kouzlo vůní – aromaterapie, bylinky, vykuřovadla. V únoru 2016 jsme koupili doménu, takže 26. 2. 2018 slavíme 2. narozeniny Kouzla vůní!

Bydlíš v domečku kousek od Plzně a máš také plno domácích zvířat – psa, kočky, indické běžce. Používáš aromaterapii i pro ně? Jakým způsobem a co Tě v tomto směru nejvíce překvapilo?

S kocourem Fífou – po kastraci čichal každý den cedr himalájský

“Tak pro kachny aromku nepoužívám! 😀 Vlastně ani nevím, jak dobrý mají čich, ale zrak a sluch mají perfektní. Ale pro kočky a fenku aromaterapii a byliny používáme. Co mě nejvíc překvapilo? Fascinuje mě systém nazývaný zoofarmakognozie, který do Čech přivezla Caroline Ingraham a který je postaven na tom, že zvíře si samo vybírá, co potřebuje pro to, aby bylo zdravé. Fascinuje mě, že tenhle mechanismus existuje, že je nám dán a na zvířatech jej můžeme pozorovat a popsat.

A úžasné je, že tenhle mechanismus funguje i u lidí, jen musíme být tak dobře naladěni – jako zvířata. Čili hodně odpočívat, vyhřívat se na slunci, hrát si s kytičkami a motýly a nepřemýšlet! Ale konkrétně mě třeba překvapilo, že náš kocour po kastraci, které jsme se bránili zuby nehty, ale neubránili se, protože chodil věčně potrhaný, několik dní čichal cedr himalájský. Obvykle totiž éterické oleje moc nemusí, ale cedr ho podle mě musel hormonálně stabilizovat. Zvládl to skvěle.”

Máš také zahrádku s bylinkovou spirálou, kterou Ti trochu závidím ?. Jaké bylinky tam pěstuješ a podělila by ses s čtenáři o svůj oblíbený bylinkový recept?

“Tu zahrádku nebo spirálu?? Protože jestli máš aspoň kousek vlastní půdy nebo třeba obecní prostor před domem, můžeš si tam spirálu jednoduše vyrobit!

Tip redakce: postavit spirálu si můžete podle našeho článku.

Bylinková spirálka – bylinky pro zdraví a krásu po celý rok

Bylinky teď odpočívají, i když na voňavý tymián si můžu zajít i přes zimu, to je perfektní. Vysadila jsem na ní několik různě voňavých druhů tymiánů, mateřídoušky a oregána, saturejku, yzop, rozmarýnu (letos jsem ji nechala venku a zatím drží), majoránku – trvalku, šalvěj, meduňku, třezalku, takové ty klasiky, které se ale vždycky hodí. V létě jsem měla prvně verbenu, tu miluju.

Občas zkusím něco cizokrajného, třeba macu nebo stévii, ale všechno mi sežerou slimáci, protože máme zahradu hned vedle řeky – proto máme ty indické běžce. Jediná šance je truhlík, takže ašvaganda a kotvičník byly letos v truhlíku u domu a samozřejmě bazalka a klasická majoránka, ty pěstuji každý rok ve velkém. Baví mě si vysazovat byliny, které jinak používám v aromaterapii a pozorovat je při jejich růstu. Dělám si z nich moc ráda výluhy ve vodě nebo je jen tak trhám a jím venku. Mám ale vysazené i jiné bylinky kolem domu.

Nakládané víno s aronií – vzadu vymacerovaná aronie s kořením

A můj oblíbený bylinkový recept? Rozhodně domácí bazalkové pesto! Nebo poslední dobou zkouším nakládaná vína s aronií, letos na Vánoce jsem to vytunila o super koření. Do 2 litrové sklenice nasypte 100 g aronie sušené nebo čerstvé, obojí funguje dobře, přidejte 10 tobolek kardamomu, 1/2 kůry skořice a asi 15 kuliček růžového pepře. Koření předtím lehce potlučte v hmoždíři. Přidejte 1/2 vanilkového lusku – nakrájeného. Vše zalijte lahví dobrého červeného vína (klidně sladší cabernet) a nechte macerovat 10 dní na světle na parapetu. Každý den s lahví zatočte, ať se víno promíchá. Poté slijte přes sítko a uchovávejte v chladu. Víno je perfektní na doplnění krve! Každému nádherně vonělo a chutnalo.”

Vím také, že ráda cestuješ, máš ráda hory i exotické kraje. Byla jsi také na Srí Lance , kde pěstují skořici a vyrábějí z ní éterický olej. Navštívila jsi přímo destilerii? Přivezla sis i nějaké jiné zajímavé éterické oleje?

S Tomem na Srí Lance (2016)

“K cestování mě přivedl Tom a je to naše společná láska. Cestujeme svobodně na vlastní pěst, je to větší sranda. Srí Lanka byla z pohledu aromaterapie hodně obohacující. Jen tak v jednom penzionku jsem potkala jasmín – nenápadný keřík s úžasnou vůní, v jiném kakaovník a na každém kroku jsme obdivovali frangipani a k tomu všechno to místní ovoce, to bylo něco pro mě. Srí Lanku jsme projeli během 3 týdnů skoro celou, byli jsme i v Kandy, městě, které je centrem koření a kde jsem konečně pochopila, jak má vypadat a chutnat správná skořice. Na radu Kateřiny Svobodové jsme zavítali do jedné z místních zahrad (botanical gardens), kde vám rádi ukáží rostliny ve svém přirozeném prostředí.

Všudypřítomné květy frangipani

Hned u vstupu nás čekala moje milovaná vanilka, potom skořicovník, pepřovník, zázvor, citronela nebo třeba kardamom. Celou zahradou vás provedou zdarma a pak vás zavedou do svého obchůdku s šíleně předraženými a nekvalitními éterickými oleji. Takže rada od Kateřiny Svobodové byla, nekupujte žádné éterické oleje, protože všechny kvalitní oleje jdou na export. Zajímavé a smutné je, že to samé nám říkal kamarád čajovník, že se na Srí Lance nedá koupit pořádný čaj, že jde vše na export. Já se stejně snažila shánět v Negombu éterické oleje a sehnala jsem vynikající citronelu, kterou místní hojně používají a santal, který mě něčím fascinoval, ale doma mi z něj bolela hlava. Po destilériích jsem se samozřejmě sháněla, ale nikam mě nepustili.”

Jsi pro mě ženou s neuvěřitelnou energií a záběrem. Nedávno jsi dokončila letní školu TČM. Co tě motivovalo k dalšímu prohlubování znalostí o tradiční čínské medicíně získané na Institutu?

Maruška s Otíkem při výuce TČM – to je názorná pomůcka pro výuku akupunkturních bodů!

“Já občas mívám takové pocity či našeptávání. Když jsem poprvé viděla Petra Nováka, který nám přednášel o mých už tenkrát milovaných 5 elementech, věděla jsem, že se od něj potřebuju něco naučit. V létě jsem tedy absolvovala letní školu Tradiční čínské medicíny v Beskydech, na které vyučoval. Byli tam tak úžasní lidé a tak obohacující informace, že jsem se rozhodla ve studiu pokračovat a jezdím jednou měsíčně do Ostravy (odkud mimochodem pochází můj Tom) a studuju 2 letý obor Diagnostik TČM. I když mám zatím pocit, že v tom hodně plavu, některé věci už mi začínají dávat smysl. Já totiž vždycky všechno potřebuju logicky pochopit. Od studia si slibuji zpřesnění diagnostiky lidí, kterou provádím před výběrem éterických olejů na míru a tím i lepší výsledky. Ale samozřejmě to obohacuje i mě samotnou a to velice. A navíc miluju otevřenost lidí na Moravě, jsou úžasně opravdoví a vřelí.”

Vždy, když masíruju, zapaluji si vonnou svíčku, kterou jsi vyrobila. Nejradši mám růžovou, harmonizující 4. čakru s éterickými oleji růže, mateřídoušky a myrhy. Jak dlouho už svíčky vyrábíš a s jakým záměrem k jejich výrobě přistupuješ?

O svíčky byl veliký zájem i na festivalu Aromaterapie & Bylinky v Brně

“Děkuju Peti, to mě moc těší! Rosu taky miluju, je v ní pravá růže absolue. I samotné vaření takových svíček s čistými éterickými oleji je úžasný zážitek. Svíčky vyrábím od roku 2012, první svíčky jsem vytvořila jako dárky k Vánocům. Ale jsem taková malovýroba, pomáhá mi akorát ségra a mamka ve špičce, jinak vařím pro radost. Záměr dávám každé várce svíček, kterou dělám takový, jaký odpovídá danému elementu nebo tématu. Ale konkrétně to vypadá jen tak, že se na to téma soustředím, někdy si něco mumlám a u toho míchám stříbrnou naběračkou určitý počet zamíchání. Vše se už děje samo, víc není potřeba.

Jinak jsou v nich jen čisté éterické oleje a přírodní palmový vosk, který mě sice mrzí, že je z palem, ale je to zbytkový produkt při rafinaci, což mě uklidňuje, a navíc je jako jediný vosk bezvonný a dobře se s éterickými oleji doplňuje. Kokosový ani sójový vosk mi nevyhovují a parafín samozřejmě vůbec, ten mému citlivému nosu smrdí, a navíc je při spalování toxický.”

A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?

S jasmínem

“Jako první mě napadl jasmín, to je můj oblíbenec. I když na dlouhý náročný trek v Himalájích jsem si brala mandarinku, abych to psychicky zvládla. To by pro mě byla taky dobrá vzpruha, ideálně tyhle 2 oleje dohromady ve směsi. Mimochodem, vyzkoušejte 1 kapku jasmínu auriculatum nebo sambac smíchat se 6-9 kapkami kvalitní mandarinky červené, to je úžasná věc.”

 

 

Míšo, děkuji moc za inspiraci a milé povídání! Vždy mě to neskutečně nakopne, moc si vážím našeho přátelství! Přeji Ti vše nej ve všem tvém konání a těším se na další společnou voňavou cestu s Kouzlem vůní!

Petra

Míša Lusílija Makulová (*1983)

Odborná aromaterapeutka, šéfredaktorka online časopisu Kouzlo vůní, lektorka kurzů osobního rozvoje a aromaterapie. Bydlí se svým milovaným mužem Tomem a domácím zvířectvem v domku ve Šťáhlavech u Plzně. Vystudovala Institut aromaterapie v Praze a nyní pokračuji ve vzdělávání v oboru Diagnostik TČM.

Ráda cestuje po světě na vlastní pěst a poznává místní lidi a neprozkoumaná místa. V Beskydech vlastní malou chajdu a můžete ji tam potkat v zimě na lyžích. Je vegetariánkou a vlastně mě ani nenapadá, že by měla nějaké neřesti! 🙂

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Petra Torová, Foto: Tom Makula, Michal Hala, Jana Pletánková, Káťa Polívková, archiv Lusílija.

Píšeme pro vás: Petra Torová – “Ráda inspiruji ostatní tím, co se mi osvědčilo” (rozhovor)

Mám radost představit vám v našem seriálu rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní další z nás. Petra Torová je autorkou článků například o přírodních parfémech či voňavé růži. Píše však především články plné receptů a jejích osobních zkušeností, zaměřuje se na výrobu domácí kosmetiky a dává tipy na roztomilé dárky. 

S Petrou Torovou jsem se seznámila na Institutu aromaterapie v Praze. Úplně mě zmrazila svým klidným a kultivovaným vystupováním a kořeněným humorem. Neustále na sobě pracuje a při svém zaměstnání manažerky systému kvality a životního prostředí stíhá ještě rozvíjet a zdokonalovat své koníčky a vášně. Petra na mě působí stejně jako její nejoblíbenější vůně, která má ten nejsilnější jinový náboj. O kterou vůní se jedná? Čtěte dále.

Píšeš krásné články o vůních a také kosmetických produktech, které sama vyrábíš. O čem tě baví psát nejvíce?

Není nad domácí mýdlo, jaké jiné než levandulové?

PT: “Děkuji. Popravdě, psaní článků není zrovna má oblíbená činnost, mnohem radši něco míchám, vyrábím, experimentuji. Témata, která mě oslovují, jsou různá. Většinou je to o tom, co mě samotnou baví, inspiruje, osvědčilo se mi, nebo mi třeba pomohlo při neduzích, a tak mám pocit, že by to mohlo zajímat a inspirovat taky ostatní. Z tohoto předpokladu vycházím i při výběru témat kurzů, kde předávám znalosti a osobní zkušenosti s éterickými i rostlinnými oleji a jejich použitím.”

Zájem o vůně jsi projevila již na vysoké škole. Na VŠCHT jsi pracovala na katedře Organické technologie v laboratoři vonných látek. Napadlo tě už tenkrát, že se budeš věnovat aromaterapii? Co tě vůbec navedlo k dalšímu studiu – aromaterapie?

Péťa si cestou na Bali splnila svůj sen.

PT: “Je pravdou, že mě vždycky nějakým způsobem zajímala chemie, fascinovalo mě, jak ze dvou látek vzniká třetí, úplně jiná. Na vysoké škole jsem pracovala jako pomocná vědecká síla v laboratoři, kde jsme se pokoušeli připravovat nové syntetické vonné látky. Má diplomová práce vznikala ve spolupráci s podnikem Aroma Praha. Tenkrát jsem ještě o aromaterapii vůbec nic netušila a myslím, že ani v té porevoluční době nebyla v naší republice moc rozšířená.

Teprve před asi 6 lety, když už moji synové byli větší, jsem se zase začala vracet ke svým koníčkům a mé zkoumání sebe sama mě zavedlo k přírodním vůním, bylinkám a přírodní kosmetice. Objevila jsem Institut aromaterapie v Praze, kde jsme se potkaly, a od té doby je to jedna velká a úžasná voňavá jízda (smích).”

Tvou nejoblíbenější květinou je růže. Je i tvá nejpoužívanější vůně růžová nebo upřednostňuješ i jiné tóny?

PT: “Ano, éterický olej z růže je opravdu mou jedničkou. Vnímám ho jako jemný ženský olej, léčící srdeční čakru, podporující sebelásku. Mám ráda ale i jiné éterické oleje, podle nálady i ročního období. Teď mám například namíchanou osobní vůni s ylang-ylangem, pačuli, kardamomem a sladkým pomerančem. Pro zimní období mám ráda sladší, kořeněné, prohřívající vůně.”

V minulém roce jsi procestovala ostrov Bali. Navštívila jsi také tamní destilerii éterických olejů? Přivezla sis odsud nějaké exotické oleje?

PT: “Cestou na Bali jsem si splnila svůj sen. Už před cestou jsem zjišťovala, zda je tam možno navštívit nějakou destilerii nebo farmu, ale bohužel ty se na Bali nenacházejí. Jen kávové plantáže (smích).

Absolvovala jsem však bylinkovou vycházku s místní průvodkyní, kde jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o tamních rostlinách a jejich použití. Následoval workshop ve firmě vyrábějící přírodní kosmetiku, kde jsme tyto rostliny zpracovávali. Balijci hodně používají pro udržení zdraví a krásy kokosový olej a kořeny kurkumy, galangalu a zázvoru, za kterých připravují tradiční nápoj tzv. jamu. Tento nápoj čistí krev, tonizuje, působí proti zánětům. Doporučuje se pít denně a je k dostání i na ulici.

Přivezla jsem si úchvatně vonící éterické oleje z champaky a frangipani, typických místních květin. Tradiční a typický pro Bali je i éterický olej z citrónové trávy a kajeputu, které tam lidé používají k odpuzování hmyzu a k léčení. Tyto éterické oleje jsou ale destilovány na Jávě nebo Sumatře.”

Ingredience pro výroby domácí kosmetiky na Bali

Chodily jsme spolu na Institut aromaterapie a tvořily pár, když jsme se učily různé masérské techniky. Pro mě zůstaneš vždy „má“ parťačka na masírování. Masíruješ také své zákaznice nebo se více věnuješ přípravě kosmetiky?

PT: “Ty zůstaneš taky mou nejoblíbenější masérkou! (smích) Aromamasáže také nabízím a mám pár pravidelných klientek, ale své těžiště teď vnímám v pořádání kurzů aromaterapie a přípravy přírodní kosmetiky, přírodních mýdel apod. Domácí příprava přírodních mýdel mě zvláště v poslední době hodně pohltila, moc mě to baví a vnímám to jako ohromně kreativní činnost. Je to další způsob, jak v různých kombinacích dle typu pokožky apod. použít rostlinné, éterické oleje a další přírodní suroviny.

Přírodní kosmetiku si připravuji většinou pro sebe a svou rodinu, obdarovávám taky všechny své kamarádky. Pro své klienty také v případě zájmu míchám masážní oleje, masti nebo jiné produkty na míru pro domácí použití.”

Tip redakce: Vyzkoušejte Pétinu oblíbenou domácí zubní pastu!

Institut aromaterapie jsi zakončila diplomovou prací na téma Použití éterických olejů při léčbě onemocnění způsobených mycoplasmaty. Mohla bys nám k tomu říct něco bližšího?

PT: “Téma diplomové práce bylo velmi zajímavé a praktické, protože jsem spolupracovala s gynekoložkou a do projektu se zapojily dobrovolně 2 ženy. Mycoplasmata jsou velmi malé mikroorganismy, které mohou v našem těle putovat a způsobovat celou řadu obtíží. Jsou sexuálně přenosné a my jsme se hlavně zabývaly jejich vlivem na ženské zdraví. Mohou totiž způsobovat výtoky, svědění, neplodnost, zamlklá těhotenství a celkově sexuální nepohodu.

Tento projekt trval téměř rok a u obou klientek došlo díky komplexnímu působení směsi éterických olejů, změnám v životosprávě a i díky urovnání a pochopení vztahů a souvislostí ve svém životě, ke zlepšení jejich zdravotního stavu. Potvrdilo se, že směs antimikrobiálních éterických olejů – v tomto případě konkrétně tymiánu, saturejky, oregana a plodu hřebíčku – je účinným přírodním řešením nepříjemných jevů provázejících choroby ženského pohlavního ústrojí.”

Svoje zkušenosti Petra ráda předává na kurzech.

Vím, že jsi vegetariánka a (z mého pohledu) celkem striktní. Poradíš našim čtenářům, čím mohou nahradit ve svých domácích produktech živočišné ingredience jako jsou tuky, lanolin nebo včelí vosk?

PT: “Vegetariánkou jsem se stala před asi 5 lety a to proto, že mi maso přestalo chutnat. Nijak jsem to neplánovala, ani mě k tomu nevedl nějaký otřesný zážitek se zvířaty. Za striktní se nepovažuji, protože např. moji synové maso jedí a mě naštěstí nevadí jim ho připravovat. Vybrat si svou cestu musejí sami, do ničeho je nenutím. Já jím z živočišných výrobků sýry, vejce, med, mléčné výrobky.

V přírodní kosmetice používám včelí vosk i lanolin.  Vepřové sádlo nebo hovězí lůj bych nepoužívala ani v případě nevegetariánství. Raději pracuji s rostlinnými tuky – bambuckým, kakaovým máslem, kokosovým olejem a dalšími za studena lisovanými oleji jako jojobovým, mandlovým, arganovým apod. Pokud by ale klientka měla požadavek na veganskou variantu, pak se dá včelí vosk nahradit např. voskem karnaubským nebo rýžovým.

Péťu baví výroba domácí kosmetiky a mýdel. Ráda svoje zkušenosti předává také na kurzech.

Máš už dva téměř dospělé syny. Jak se oni jako muži dívají na aromaterapii? Zajímají se o ni?

PT: “Mí synové se o aromaterapii asi nejvíce zajímají v momentě, kdy potřebují namasírovat (smích)! Oba sportují, takže jim přijde masáž zad a nohou obzvláště vhod. Jinak to vnímají přirozeně, když vidí, jak využívám oleje já sama – do difuzéru, že u nás pořád něco voní, do masážních směsí při nachlazení i jiném neduhu, při přípravě kosmetiky. Inklinují samozřejmě spíše k “mužským” vůním, např. smrk černý, cedr atlas, jalovec. Teď jsem měla radost, že se mi povedl pánský deodorant se svěží vůní máty, tea tree a citrónu.”

Nedávno jsem na facebooku zaznamenala tvou Silvestrovskou fotku na běžkách. Oslavuješ nějak speciálně Nový rok? Co pro tebe příchod nového roku znamená?

PT: “Já mám moc ráda les a hory. Vždyť jsem taky “děvucha” z Beskyd (smích). Pokud je možnost, snažím se strávit konec roku na horách a projet se na běžkách nebo sjezdovkách. Vůně jehličnanů a ticho jsou nejlepším balzámem pro duši.

Na Silvestra si vždy projdu diář končícího roku, abych si připomněla, co jsem všechno zažila, co jsem procestovala, koho zajímavého potkala, co vytvořila a vyjádřila vděčnost za úžasný život, který žiju. Na Nový rok pak otevřu diář nový a zapíšu do něj svá přání, plány a těším se na další dobrodružství!

A nakonec naše typická otázka za redakci Kouzla vůní. Kdybys měla jet na opuštěný ostrov, jaký éterický olej by sis rozhodně vzala s sebou?

PT: “Určitě levanduli! Tady by se projevila má praktičnost – levanduli bych mohla použít pro zklidnění, když by mě přepadl strach či nespavost, pro použití na kůži v případě štípnutí nějakým hmyzem, říznutí nebo spálení od sluníčka. Je to můj éterický olej č. 1 v domácí lékárničce a nestačím žasnout nad jeho multifunkčností!

Péťa miluje levanduli, vzala by si ji i na pustý ostrov. Na fotce v Provence.

Petro, děkuji ti za rozhovor! Škoda, že se tak málo vídáme. Vedle tebe si vždycky připomenu, že nemám zapomínat být ženou, protože je to přirozeně krásné!

Petra Torová

Petra pochází z Ostravy,  ale už od dob vysokoškolských studií bydlí se svou rodinou v Kladně. Vystudovala Institut aromaterapie, v současnosti studuje Školu přírodních terapií v Českém Krumlově. Ráda se toulá přírodou, má ráda hory, sport – lyžování, in line bruslení, jógu a  cestování. Zajímá se o zdravý životní styl, o využití bylin a dalších přírodních prostředků pro zdraví, krásu a domácnost.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Veronika Němcová, foto: archiv Petry Torové.

Píšeme pro vás: Veronika Němcová – “Přírodě je jedno odkud jsem přišla a kde teď žiju” (rozhovor)

Pokračujeme v sérii rozhovorů mezi redaktorkami Kouzla vůní. Tentokrát zpovídám Veroniku Němcovou, bylinkářku tělem i duší žijící jednou nohou v rakouských Alpách a druhou na jižní Moravě. Je naší specialistkou na voňavé seriály! Majoránka. Péče o vlasy. Růže. Témata, která Verča velmi poctivě, detailně a komplexně zpracovala do několikadílných pokračování.

Za těch pár let, co ji znám, stihla vystudovat pro mne nepochopitelné množství škol a kurzů. Od příštího roku bude vyučovat fytoterapii na Institutu aromaterapie v Praze. V Rakousku provozuje masérskou praxi, v Čechách vede kurzy. O tom, jak se to dá (nebo nedá) stíhat, co všechno se naučila (a stále učí) i jaké bylinky jsou pro ni nepostradatelné (či postradatelné), je tenhle rozhovor…

Dvě geologicky a klimaticky odlišná prostředí nabízejí rozličné druhy rostlin.
Vlevo v Bílých Karpatech, vpravo v Tyrolsku.

Co pro tebe znamená Kouzlo vůní?

VN: “Hodně. Rozhodně pohodové a zajímavé počteníčko, ale taky osvícení i renesanci aromaterapie a fytoterapie. Partu skvělých redaktorek, příležitost být v kontaktu se svými spolužačkami, noci u počítače, možnost poučného kreativního psaní pro veřejnost. A hlavně důkaz toho, že jakákoliv myšlenka je realizovatelná. A teď myslím na Míšu, zakladatelku Kouzla vůní.”

Jak jsi se k aromaterapii a bylinkám vlastně dostala?

VN: “Náhodou, štěstím a mojí umíněností. K užívání bylin jsem vedena nenásilně od mala. Po mateřské linii se u nás předávají recepty, ještě do nedávna i herbáře. Vždy jsem ke všemu čichala.

Když jsem byla na mateřské (prý dovolené), potřebovala jsem se jednou nějak odreagovat. Zašla jsem si poprvé v životě na kosmetiku. Chtěla jsem se jen nechat hýčkat. Mladá slečna používala přírodní kosmetiku a dala mi prospekt, kde byl odkaz na stránky aromaterapie. Doma jsem se koukla, co to vůbec ta aromaterapie je, a pročetla si osnovy studia. A pak už jsem si jenom řekla to moje: Jo! To chcu!

Aktuálně jsi ozdobena titulem “profesionální aromaterapeut”. Vím, kolik je za tím práce. Co bylo pro tebe na té vzdělávací cestě nejtěžší?

VN: “Psaní závěrečných prací a cestování. Čím jsem starší, tím náročnější je pro mě sedět několik hodin za volantem a pak celý den v lavici. A i když se už tolik netrápím sepisováním poznatků a jejich kompletováním, pořád je to úkol, který mi někdy dokáže otrávit večer nebo i celou noc. Zejména když v kalendáři vidím, jak se blíží termín odevzdání.”

Od příštího roku 2018 budeš vyučovat Fytoterapii na Institutu aromaterapie, což je škola, která nás dala dohromady. Jaké jsou tvoje pocity, očekávání?

VN: “Pocity jsou smíšené, ale očekávám satisfakci (smích). Jsem moc vděčná, že můžu zase učit. Navíc o bylinkách, a ještě k tomu na Institutu, který mi dal jiný životní směr.

Nejde ale jen o mě, takže cítím bázeň před vedením. Nechtěla bych je zklamat, ani posluchače a už vůbec ne sebe. Přirozeně chci být dobrá. Takže se snažím, abych zanechala znalosti užitečné, holisticky pojaté, pokud možno nové, a to vše tak, aniž bych někomu podsouvala můj vlastní názor. To není zas tak lehký úkol. Cítím zodpovědnost za to, co předávám dál

Právě dávám dohromady skripta a občas si tak pro sebe říkám: Co sis to zas na sebe ušila za bič? Na druhou stranu výzvy mám ráda, takže si v tom tak trochu i libuju.”

Žiješ hlavně v Rakousku, v horách, uprostřed přírody. Pocházíš z Moravy. Zvládáš to “přepínání” mezi kulturami? Vnímáš nějaké výrazné rozdíly?

„Často se cítím, jako bych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě.“

VN: “Ano, jsou to naprosté kontrasty. Je zajímavé pozorovat, jak geografické prostředí ovlivňuje charakter lidí, kteří v něm žijí. V Tyrolsku žijeme ve vesničce na konci trogu, tedy údolí vzniklého ledovcem. Všude, kam se podíváš, se tyčí vysoké hory, v zimě tu končí cesta. Když se chceš rozhlédnout do dálky, musíš se vždy vyškrábat strmou cestou nahoru. Ale když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie. V ten moment víš, že tě přijaly a za tvou dřinu ti povolily něco, co tam dole nikdy nespatříš.

Na jižní Moravě pobýváme na nejteplejším místě ČR, dřívější významné křižovatce cest. Na otevřené rovině s širokým výhledem do dálky. Nejbližší kopce, které u nás vidíš, jsou vinice. Je tam mnohem uvolněnější atmosféra a úrodná zem nabízí větší pohostinnost.

A jestli zvládám přepínat? Ne, moc to nezvládám. Přestože se obklopuji skvělými lidmi, cítím se často buď rozpolcená, nebo odstrčená. Jako kdybych žila v nějakém průniku nebo mezisvětě, který už nepatří sem a nikdy nebude patřit tam. Asi proto jsem nejraději v přírodě. Jí je to úplně jedno, odkud jsem přišla a kde právě žiju.”

Jako aktivní masérka v lyžařském středisku ošetřuješ velkou skupinu lidí. Co nejčastěji používáš na namožené lyžařské nebo běžecké nohy?

VN: ” Vždy mám po ruce macerát z arniky a třezalky tečkované. Oba působí dobře i na naraženiny, uvolňují křeče a namožené svaly. Jinak zákazníkovi tvořím olej podle jeho výběru.”

TIP redakce: Arniky roste v Alpách požehnaně, jak jí Veronika sbírá a co všechno o ní ví se můžete dozvědět v jejím článku.

“Po náročném lyžařském dni lidé preferují chladivé, osvěžující vůně, které ale v konečném důsledku prohřívají – máta peprná, kafr, eukalyptus globulus, rozmarýn, borovice limba (Zirbe). Tyto nabízím, protože velmi dobře fungují. Také levandule a geránium má dobré uvolňující účinky a pozitivní ohlas především u žen. Skvělá je i majoránka, ale zjistila jsem, že mě jako masérku uspává.”

Když dojdeš alespoň na hřeben, hory ti umožní neskutečný pohled na ně a pocit euforie.
Nejraději tráví čas se svou rodinou venku

Ve svých článcích zmiňuješ, že také ošetřuješ klienty v paliativní péči, co bys pro ně ze své zkušenosti doporučila? 

VN: “Navštěvuji občas lidi v hospicech, většinou uvězněné na lůžku. Tito lidé se doslova nudí a jen čekají na svou smrt, přáli by si být doma. V první řadě ode mě očekávají rozhovor a zabavení.

Součástí péče je tedy delší výběr olejů. Rozebíráme, co jim které připomínají, nejčastěji právě to, co mají doma. To je velmi individuální. Jako základ kompozic používám silice růže a nardu v mandlovém oleji, někdy také helichrysum.”

TIP redakce: “Tím byl pomazán Ježíš Kristus” – nard je vůně velmi duchovní, povznášející a sváteční. Veronika o něm psala před rokem v čase svátečním.

O čem tě nejvíc baví psát? A co na nás chystáš?

Do Česka jezdí nejen kvůli rodině, ale také pořádá různé workshopy.

VN: “Mám takovou, řekla bych praktickou úchylku, že si zapisuju všechno. Zážitky, dojmy, zaslechnutou informaci, výroky lidí, cestu, sen… Prostě cokoliv, když mám po ruce něco k psaní a zaujme mě to. A pak si někdy jen tak sednu a napíšu z těch svých poznámek článek nebo úvahu nebo reportáž.

Teď zrovna píšeme s dětmi pohádku. A pro čtenáře Kouzla vůní právě upravuji článek o tom, jak ÉO růže přitahuje peníze. To jsem si jen tak chtěla ověřit právě jednu zachycenou informaci a vznikla z toho moje osobní tříletá studie.”

Obdivuju tvůj přístup k rodinnému životu. Máš dvě úžasné holčičky. Jaké bylinky a esence jsou u vás doma nepostradatelné?

VN: “Děkuji! Jsem si vědoma, jaký dar jsem získala. Esencí máme doma asi kolem stovky a už jsou pro mě nepostradatelné všechny (smích). Je to naše hlavní domácí lékárnička. Nejčastěji používáme citrusy, dětem voní myrha a růže bílá.

S bylinami to nijak nehrotím. Málokdy jdu něco konkrétního sbírat cíleně. Tedy až na kořeny a březovou vodu. Jinak si většinu léčivek, co máme doma, přineseme jen tak z pobytu venku. Nosívám u sebe nůžky a když vidím, že je na pěkném místě něčeho hojně a je hezky, bereme to s sebou. Děti pomáhají, a tak se toho sejde ne málo. A co nenasbíráme, to většinou nějak přijde…

I když teď mě napadá, že vlastně arniku máme všude – doma, v autě i v brašničce na kole.”

TIP redakce: Veronika je ryzí praktik, její články jsou plné receptů většinou i s domácí foto dokumentací. Kompletní přehled článků najdete tady.

Budeš vysazena na pustý ostrov, jednu esenci, kterou bys určitě vzala s sebou…

VN: “Asi tě překvapím, ale žádnou. Mohla by se mi zkazit! (smích) Já bych pak truchlila, až by mi došla. S esencemi pracuji téměř denně a pokaždé mám já osobně chuť na něco jiného. Nemám mezi éterickými oleji žádného favorita, ani takový, který by mi nevoněl. Ale jako univerzální bych viděla levanduli nebo růži. Jenže já se nerada balím. A jak se znám, já bych si i na tom pustém ostrově něco našla. Nebo by si to našlo mě!”

Verčo, díky moc za to popovídání! Jsi pro mě velkou inspirací a vždy je potěšení se s tebou potkat. Jsem moc ráda, že se známe… Díky tobě jsem poznala například bylinku všedobr a sviští sádlo. A to rozhodně není málo!

Kateřina

Veronika Němcová

Kräuterpraktikerin – Ischgl (Rakousko), Strážnice na Moravě

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do ČR vystudovala geografii pro pedagogy a na mateřské dovolené absolvovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na konferencích AČA i na zahraničních kurzech o Feng-Shui.

Co o sobě říká? „Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon, a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“ 

Pár slov o Kouzlu vůní

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který v sobě nosila jeho šéfredaktorka Michaela Lusílija Makulová celý dlouhý rok. V letošním roce se společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá úsilí? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

TIP redakce: Voňavé seriály od Veroniky pro Kouzlo vůní

Píšeme pro vás: Kateřina Polívková – “Tu pravou vůni poznáte” (rozhovor)

Kouzlo vůní vzniklo v únoru 2016 jako realizace snu, který jsem v sobě nosila celý dlouhý rok. V letošním roce se naše společné úsilí úročí a náš tým pro vás pravidelně publikuje několik zajímavých článků o bylinkách a aromaterapii týdně. Kolik se za tím vším skrývá práce? Bezpočet. Většina naší práce je dobrovolnická a vychází z naší lásky k aromaterapii a chuti dělit se s vámi o naše zkušenosti.

Dovolte tedy, abychom se vám postupně představily 🙂 Nasdílíme o nás pár zajímavostí ze zákulisí. Těšíte se? Začínáme Kateřinou Polívkovou, naší “facebook a canva master” (jak jí říkám) a trpělivé podpoře pro všechny naše redaktorky ohledně jejich článků. Káťa je masérkou a aromaterapeutkou, provozuje eshop a svoji praxi má v Praze na Vinohradech. Možná ji znáte z Radosty či Obchodu pro radost, který dlouhé roky vlastnila. Díky aromaterapii se však její cesta úplně změnila… a já jsem neodolala se ji zeptat na palčivé otázky ohledně sociálních sítí, ale i na její cestu k aromaterapii a bylinkám.

Kateřina se svojí fenkou Koníkem

Káťo, pověz nám na začátek, co máš v Kouzlu vůní na starosti a co tě na této práci nejvíc naplňuje?

KP: “Hlavně mne naplňuje možnost zprostředkovat lidem, co jsem o vůních sama poznala. A to, jak zkvalitňují život příjemnou cestou… Kouzlem vůní jsem od prvopočátku doslova okouzlena a setkání lidí okolo tohohle projektu považuji za dar z aroma nebes… A moc za ně děkuji!

A co mám na starosti? Na denní bázi se starám o publikování vybraných článku, o koncepci příspěvků na Facebooku, občas vytvořím nějaký obrázek… Trochu to vázne, času je málo :-)”

Zaznamenala jsem kolem mě u pár lidí odchod ze sociálních sítí, jaký je myslíš další trend?

Káťa při míchání vůně na míru

KP: “Stejně jako všechno možné na světě, i sociální sítě mohou ovládat i pomáhat. Záleží na každém, jak si nastavuje svůj čas, prostor, zájem apod. Ať chceme nebo ne, žijeme v době internetové. Pokud je tady nástroj spojující lidi, poskytující informace i zábavu, proč ho rozumně nevyužít? Nevidím rozdíl mezi čtením “blbých” příspěvků na FB, sledování “blbých” pořadů v TV nebo pročítáním Blesku… Vybíráme si sami.”

V čem ty osobně vnímáš přínos sociálních sítí a co tě na nich naopak obtěžuje?

KP: “Jediné, co mně stran sociálních sítí obtěžuje, je asi stěžování si na sociální sítě… Připadá mi to trochu jako alibismus. Jenže to je taková naše česká “klasika” hledat viníka všude kolem. I když upřímně za sebe říkám, že jistou závislost jsem na sobě taky vypozorovala. Ve chvíli, kdy jsem ucítila, že mě ovládá, dala jsem se na ústup. K aplikacím, co hlídají čas trávený na sítích, to nedošlo. Stačilo zapojit zdravý rozum a trochu vůle.

A velké plus sociálních sítí je to, že vím u lidí, které mám ráda, co dělají. O jejich projektech, koncertech, představeních apod. Jednoduše na jednom místě. V reálu absolutně nemám čas tohle sledovat. Navíc jsou pro mne sociální sítě pracovní nástroj, jak dát vědět třeba o workshopech, co pořádám. A s potěšením sdílím zajímavé věci dál. Myslím tím opravdu zajímavé a přínosné.”

Pojďme k aromaterapii… ta je již dlouhou dobu součástí tvého života. Kdy tvé srdce poprvé zahořelo?

Káťa při workshopu, také se vám zdá, že tančí? To jen, vypráví o vůních

KP: “Tak to si už snad ani nepamatuji… Matně si vzpomínám, že kdysi před více než 20 lety jsem si docela pěkně popálila kůži tehdy dováženým tea tree olejem (dnes bych řekla pochybné kvality). A vůně jsou pro mě důležité celoživotně, když to trochu přeženu, očichávala jsem vždycky všechno a všechny… Ale celkově se to tak nějak propojilo při setkání s vykuřovadly, někdy před 12 lety odhaduji. Tehdy se mi začaly otvírat nové světy a ty voněly tisíciletou aromatickou zkušeností lidstva.

Mám z té doby dva hodně intenzivní vonné zážitky. Jeden, když jsem doma zapálila orlářkové dřívko (agarwood nebo česky také orličín, aktuálně nedostupné), ta nepopsatelná vůně spustila doslova film pocitů a obrazů zpátky i dopředu v čase… Druhý, když jsem si pořádně čichla esence z meduňky lékařské, tahle vůně jako by naplnila moje srdce svěží a léčivou zelení. Jo a mívám příjemné čichové halucinace, prostě se mi tu a tam v nose zjeví vůně, bez příčiny, bez zdroje… To se asi probouzí čichová paměť.”

V čem vidíš nyní největší přínos aromaterapie oproti jiným terapiím?

KP: “Asi bych to takhle neformulovala. Každý má svou cestu. I k sebe-léčení. Někdo prostě potřebuje potkat “léčitele-šarlatána”, odevzdat mu velké částky, aby přišel na to, že pomoct si může jenom sám. Někdo zas zkouší celý život všechny možné metody a terapie, nikde není spokojen a hledá a hledá…

Aromaterapie má podle mne výhodu v tom, že “to pravé” prostě cítíte. Vyhovuje mi, že k cíli vedou různé cesty. Dík obsahu látek v éterických olejích se účinky překrývají, lze je kombinovat, použít to, co klientovi opravdu voní. To se mi moc líbí. Ale můj přístup je hodně individuální, myslím, že kdyby se moji klienti někde sešli a vyprávěli by si o tom, co s nimi dělám, každý by měl úplně jiný příběh…”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti články o vykuřovadlech

Ve své praxi se zaměřuješ mj. na bolesti zad, jaké oleje bys doporučila masérům ne-aromaterapeutům, ale i pro domácí použití?

KP: “Rozhodně domácí třezalkový macerát, to je poklad! A nějaký univerzální recept? Ono je to s těmi zády složitější… Kde bolí, proč bolí, jak dlouho, jak často. O směsi se rozhoduju na základě mnoha kritérií. Myslím, že rozmarýnem se nic nepokazí. Na úlevu od bolestí ráda používám i hřebíčkovou esenci, ale jen ve velmi malém množství, tedy vysokém ředění (2 kapky na 30 ml nosného oleje).”

Nepoužíváš pouze éterické oleje, ale hodně pracuješ i s rostlinnými oleji a také vykuřovadly. Jací jsou tví osobní miláčci, bez kterých nedokážeš žít?

Káťa s vůněmi

KP: “Můj top rostlinný olej? Jojobový! Univerzální a skvělý. Jen se nejí. Takže přidávám konopný a dýňový, jako výborné doplňky stravy…

A vykuřovadla? Kdo někdy viděl moje sbírky, asi pochopí, jak těžké je vybrat jen něco. Ale tady asi vyhrává klasika kadidlo a myrha. Ovšem pak se dostáváme dále a máme tady mnoho druhů kadidel a několik variant myrhy… Ale to je na celý další rozhovor :-)”

Tip redakce: Přečtěte si od Káti 7 tipů na rostlinné oleje v péči o pleť

A na závěr jak jinak… jaký éterický olej je tvůj top a vzala by sis ho s sebou vzala na pustý ostrov?

KP: “A jéje… Téhle otázky (tradiční dotaz Kouzla vůní) jsem se obávala… No, kdybych si mohla vybrat pustý ostrov (což asi nejde), tak bych si vybrala olej blízký místu ztroskotání. To proto, že rostliny v oblasti svého původního výskytu mají největší sílu. A v časech bloumání pustým ostrovem bych se od té místní vůně učila… Ale tato varianta je málo pravděpodobná, takže bych si vzala pačuli nebo nard, abych zůstala v klidu.”

Děkuji, Káťo, za rozhovor, za naši spolupráci a za naše přátelství!

Příští měsíc se můžete těšit na vyzpovídání další z našeho tria – Annu Krutovou.

Kateřina Polívková (nar. 1972)

Kateřina je masérka a aromaterapeutka přímo z Prahy. Více než 10 let provozuje obchod s originálním sortimentem i aromaterapií – v současné době ve formě eshopu. Studovala Institut aromaterapie a v aromaterapii se našla, protože spojuje vůně a doteky – působení síly rostlin a léčivého lidského kontaktu. Kromě masáží, aromaterapie a vykuřování pořádá workshopy a píše články s vlastními poznatky a zkušenostmi. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů a v asociaci působí také jako facebookový specialista.

Káťa je velkou milovnicí dobrého jídla a taky zvířat, proto je dlouhá léta vegetariánka (dříve veganka). Její opravdovou vášní je červená barva, do které se odívá. Narodila se v Praze a žije na Vinohradech se svojí fenkou Koník.

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Kateřiny Polívkové.