Hořčice – koření do okurek už podle starých Slovanů

Dnešní známou a zároveň neznámou rostlinou bude hořčice. Věděli jste například, že hořčici používali už  Římané? A že používání hořčičných semínek jako koření do okurek vymysleli už staří Slované? Je to zkrátka prastará rostlina, ze které my používáme pouze semínka, ale způsobů využití, ať už kulinářských nebo léčebných, je mnohem více. Třeba jako zdroj “vitamínů” pro odpočívající záhonky.

Nejprve bychom si asi měli říct, že hořčice je několik druhů. Nejpoužívanější u nás je hořčice bílá Sinapis alba, a hořčice černá Sinapis nigra, existuje ale i hořčice polní nebo indická. Je to jednoletá rostlina se sírově žlutými květy, která se pěstuje. Ale najdeme ji i jako divoce rostoucí na okrajích cest, úhorech nebo skládkách sutin. Je příbuzná s řepkou a roketou a její semínka dozrávají v luscích. Všechny druhy hořčice jsou jedlé.

Příbuzná rokety a řepky proslavená svými pikantními semínky

Na zeleno do salátů

Mladé lístky a jemné mladé květy můžeme použít do salátů, na ozdobení chleba s pomazánkou, slané kaše nebo je použít do sendvičů místo salátu. Podporují chuť k jídlu, obsahují proteiny, provitamín A, vitamíny B a C a také minerální soli.

Jako listovou zeleninu ji prý používali už Keltové a Germáni, kterým rostla jako plevel ve lněných políčkách. Anglický nadšenec pro saláty John Evelyn prý už v roce 1699 uvedl, že ” Listy hořčice, obzvláště listy z mladých rostlinek, mají jedinečnou schopnost oživit ducha, posílit paměť a zahnat zádumčivost“. Tak minimálně za vyzkoušení by to stálo, ne?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele programu Bylinky našich babiček 1.

Objednejte si Bylinky našich babiček 1

Přihlaste se

Iveta Klímová

"Od malička mám ráda přírodu a všechno kolem. A taky zvláštní touhu nebo posedlost všechno, co se urodí, nějak zpracovat a využít. Ať už z volné přírody nebo ze zahrady. Myslím, že to, co vlastnoručně sesbírám nebo vypěstuji a vložím do toho vlastní "kousek příběhu" je mnohem lepší, než to, co k nám putuje z druhého konce světa. Takže moje motto zní: pěstuj, sbírej, usuš, zavař, nalož, maceruj a užívej :-)"

Iveta působí v Moravském Berouně, zúčastnila se několika bylinářských kurzů, kurzu gemmoterapie a také studia aromaterapie na Institutu aromaterapie, které ji posunulo více voňavým směrem.

Přečtěte si podobné články

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d bloggers like this: