Svatojánská noc jako oslava síly bylin: očistný pelyněk, ochranný řebříček, ohnivý fenykl

Na úvod jednu praktickou lidovou pověru, o letním slunovratu seberte borovou šišku a jezte jedno semínko denně, budete dobře snášet letní vedra. A v tomto duchu se tentokrát ponese celý článek. Moudra, pověry, kouzla, rady, které jsem posbírala z mnoha zdrojů a všechny se týkají nadcházejícího slunečního svátku a rostlin s ním spojovaných.

Jestli někdy slaví léčivé bylinky svůj svátek, tak právě teď. Mají největší sílu, stejně jako sluníčko. V těchto dnech nasbírané budou ideální do všech léčivých i očistných směsí nejen k vykuřování. Tato energií nabitá doba láká k různým rituálům, tak si o nich něco povíme… Jen upozorňuji, že 3 moje osobní tipy – kapradí, oman a dub jsem si nechala na náš webinář 21.6.2018.

Obecně se věří, že byliny nasbírané v tomto čase mají mimořádné schopnosti. Ať už léčivé nebo magické. Jak je to s časovým určením toho nejsprávnějšího dne a jestli je to slunovrat nebo svátek sv. Jana, tomu už se podívala na kloub Veronika v článku o třezalce. V podstatě jde o to řídit se spíše okolním světem přírody než dogmaty kalendáře. Takže píšu většinou „v tomto čase“. To jen aby bylo jasno.

Kromě zdobení studánek, kamenů apod. můžete ozdobit i svojí hlavu věnečkem z květin

Bylinky vhodné do vykuřovacích směsí k slunovratu

Místní

Andělika, bazalka, bez černý, dobromysl, dub, fenykl, heřmánek, jasan, jedle, jmelí, kapradí, kopr, levandule, máta, měsíček, oman, pelyněk černobýl, růže šípková, řebříček, kopretina řimbaba, sedmikráska, sporýš, třezalka, vavřín, violka, vřes, yzop.

Cizokrajné

Kadidlovník, červené santalové dřevo (křídlok), skořicová kůra, šafrán.

Kouzelné kapradí a majestátný dub si chystám na webinář

Zvyky a tradice nejen bylinkové

Moc hezký tradiční zvyk je všechny nespotřebované bylinky z minulé sezóny spálit ve svatojánském ohni. Tahle tradice je známá v podstatě po celé Evropě. A krásně se dá dodržet i dnes. Pokud není oheň, tak  třeba aspoň ukliďte zásoby čajíků a bylinek a ty staré vyhoďte…

V Británii se o tomto svátku pokrýval největší kámen v zahradě vrstvou květů, na dveře domů a chlévů se věšela ochranná kytice z třezalky, routy, jeřabiny, jetelu, vřesu a fenyklu. Nemáte zahradu nebo velký kámen? To nevadí, umístěte kámen (adekvátní velikosti) na jídelní stůl a ozdobte ho květinami.

Příroda nám nabízí své dary v pravidelných cyklech ročních období a už samotný sběr rostlin může být pro nás kouzelnickou lekcí, ve které se učíme chápat koloběh roku a životní proměny rostlin.“ Anna Franklin.

Bylinek považovaných za „svatojánské“ je hodně.  Často se ale objevuje pojem „devatero bylin“. To má samozřejmě také svůj význam. Proč devítka? A jakých bylin? O tom bude povídat na webináři Veronika Němcová. Tady ode mě jen zajímavá informace, že jedním ze zvyků bylo sbírat je na 9 různých místech.

Krásný slavnostní zvyk je opečovat prameny, studánky. Vyčistit je, ozdobit květy, uctít je zanecháním mincí, korálků. Dokonce i zlatem se obdarovávaly tyto symboly ženství.

Dříve bylo možné pozorovat také roje světlušek (německy Johanniskäfer), které přinášely do nejkratší noci cosi zářivého, oslavného.

V osobní rovině je letní slunovrat příležitostí k oslavě dosažených cílů, uvědomění si vlastních schopností, talentu a síly k životu ve vnějším světě. Je to čas zábavy a veselí, vychutnávání světla a tepla.“ Anna Franklin

Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vonný dým z Himalájí přináší moudrost a klid

Himaláje, to není jen bájný (a dnes okupovaný) Tibet, ale mnohem víc. Patří sem Bhútán, částečně Nepál, severní Indie… Všechny tyhle země mají blízko k buddhismu a zapáleným vonným tyčinkám, k bohům i přírodě. Pálení vykuřovadel tady patří ke každodenním životu, k uctění božstev v chrámech i v lidských obydlích. Některé z vůní typických pro tuto jedinečnou a silně spirituální oblast světa přiblíží článek. Pokud nepatříte k milovníkům vykuřování, ale oslovuje vás více aromaterapie, tak mám několik tipů na éterické oleje. A aroma recept na meditační směs i luxusní pečující olejíček pro pány.

Ráda píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži. Nebo oči či nos. V případě Himalájí je to trochu jinak. Nebyla jsem tam. Doufám, že jen zatím. A že se do téhle části světa někdy podívám. Tedy vlastně moje kůže tam nebyla, fyzicky nebyla. Protože přeneseně jsem tam byla mockrát. Za všechny tyhle „výlety“ zmíním pár knižních a filmových. Možná je taky znáte a taky vás tam přenesly. Filmy Kundun a Sedm let v Tibetu. Z knih pak příběhy Mipama, lámy s paterou moudrostí či putování do Lhasy Alexandry David-Neelové, mé oblíbené spisovatelky a cestovatelky. A velmi významně mě tam přenášejí právě vůně himalájských vykuřovadel. Specifické, výrazné, něčím jakoby drsné, zklidňující a spojující nás s podstatou, se smyslem života.

Ženy v Bhútánu, spirituální atmosféra dýchá i z obyčejného života,

Vůně klidu a moudrosti

Z poslední doby je to například vůně vysokohorského rododendronu – pěnišníku (Rhododendron anthopogon), který s oblibou pálím doma po ránu na očistu i přivítání nového dne. Nebo večerní, silně zklidňující a tajemná vůně jatamansi (Valeriana jatamansi). Čím dál více milovaný, ovšem také čím dál dražší santal bílý (Santalum album).

Z éterických olejů pak krásná, hladká vůně himalájského cedru či výrazná, drsně zemitá (a zdaleka ne každému libá) vůně nardu. Nejvyšší horský masiv světa prostě voní jinak než úrodné nížiny nebo rozverné tropy. Himaláje pro mě voní klidem a moudrostí.

TIP redakce: Potřebujete k vykuřování manuál? Láká vás, jen nevíte jak na to? Tak buď prostudujte náš seriál. Anebo přijďte na některý můj praktický kurz! Což je stejně nejlepší, protože jednou vidět a zkusit je jako stokrát číst…

Příroda srolovaná do tyček

Tibetské vonné tyčinky vypadají i voní odlišně než ty klasické indické. Dnes většinou nepocházejí z Tibetu, ale z tibetských klášterů v severní Indii. Podobné vonné tyčinky se produkují i v Nepálu a Bhútánu. Jsou opravdu z himalájských bylin, rolují se stále ručně bez použití bambusové štěpiny, takže jsou tlustší a nepravidelné. Často je skutečně vyrábějí mniši v klášterech a jejich prodejem se kláštery podporují.

Tajné klášterní recepty

Někdy jsou receptury tajné a patří k tajemstvím daného kláštera. Tyhle tyčinky mohou mít skutečně léčivou sílu, jednak díky použitým rostlinám, jednak díky „posvátnému“ přístupu k jejich výrobě (recitace manter, rituální čistota apod.). Jen není jednoduché najít tu správnou a pravou kvalitu. Vonné tyčinky jsou prostě taky „byznys“. A důležitá informace, kterou často opakuji, kvalitní tyčinky prostě nemohou stát 20.- Kč.

Nejčastěji používané přísady v tomto typu tyčinek jsou: nard, šafrán, červené a bílé santalové dřevo (velký rozdíl mezi těmito dvěma ingrediencemi dále vysvětlím podrobně), orličín, guggul, kafr, kardamom, sal, pěnišník, vetiver a jalovec.

Přírodní vykuřovací copánky

Další formou, jak pálit bylinky, mohou být tzn. vonné vykuřovací copánky dhupaya. Na jemný prášek nadrcené rostliny a dřeva se speciální způsobem zabalí do jemného rýžového papíru a pro použití jednoduše zapálí na jednom konci. Tyhle copánky jsou nepálskou specialitou a plní se většinou směsí himalájského jalovce a santalu.

TIP redakce: Rozhovor Kouzla vůní s Michaelem Rymerem, hlavním českým dovozcem těchto a dalších vykuřovacích produktů.

Typické tibetské vonné tyčinky, tuze voňavé!
Nepálské vykuřovací copánky dhupaya.

Vykuřovadla Himalájí

I když se s vykuřovadly přátelím už velmi dlouho, neznám zdaleka všechna dobře a zblízka. Proto jsem je zde rozdělila. Všechna také z himalájské oblasti nemusí pocházet, ale patří k místní tradici, protože se po dlouhou dobu dovážela a byla zde používána (např. santal, skořice, pepř).

Obrázkový přehled vybraných himalájských vykuřovadel z mojí sbírky.

Ta, která znám velmi dobře

Himalájský jalovec (Juniperus recurva)

Základní složka tibetských tyčinek a nejdůležitější vykuřovadlo oblasti vůbec. Tento vysokohorský jalovec roste nad 3000 m n. m., vytváří husté typické porosty, v nichž dle místních „sídlí bohové“. Vykuřuje se dřevem, to je tmavší i výraznější vůní než z jalovců například evropských. Působí silně očistně, používá se při duchovních obřadech, ale i jako repelent. Jeho vůně je dřevitě pryskyřičná, silná a vyloženě příjemná.

Z keřů jalovce se dále pálí i zelené větvičky a plody (jalovčinky). Vůně z těchto částí je více svěží a pryskyřičná, nese více „zelené“ energie.

Himalájský cedr (Cedrus deodara)

Je posvátným stromem se širokým využitím. Jeho dřevo se dříve používalo jako vysoce kvalitní a trvanlivý stavební materiál (nábytek, svatyně, mosty).

K vykuřování se nejvíce (i jako přísada do tyčinek) používá právě jeho dřevo, ale i pryskyřice a jemné jehličí. Známý je i éterický olej podobný cedru atlaskému.

Vůně toho majestátného stromu přináší klidnou sílu, dodává chybějící energii, dělá dobře našim nervům a sebevědomí. Je trochu zemitější než u cedru atlaského, ale velmi, velmi příjemná, dřevitá, balzámová.

Pěnišník (Rhododendron anthopogon)

Pěnišník vousokvětý prý zlepšuje karmu celé rodiny.

Jde o speciální vysokohorský rododendron, i když tyto nádherně kvetoucí rostliny jsou rozšířené po celém světě a patří k ozdobám botanických zahrad i zahrad soukromých. Na jaře kvetou obrovskými typickými květy. Spatřit jejich kvetoucí porosty v Nepálu patří mezi turistické atrakce.

K pálení se využívají listy a větvičky. Jako vykuřovadlo patří k běžnému životu, je ideální vůní pro ranní očistu, ochranu domu i členů rodiny, zahnání nemocí, údajně i pro zlepšení karmy. Vůně je jemná, teple kořenitá s ovocnými tóny, pouze tyto vysokohorské druhy obsahují významnější množství vonných silic. Posiluje srdce a krevní oběh, podporuje energetický systém, právě proto se používá spíše pro ranní vykuřování.

Borovice himalájská (Pinus roxburghii)

Borovice jsou nepřehlédnutelné stromy rozšířené po celém světě. Všude kde rostou, jsou považovány za posvátné, za symbol síly, dlouhověkosti a zdraví. Navíc jsou maximálně využitelné. K vykuřování se používá jehličí, kůra a pryskyřice. Z himalájské borovice seženete kůru nebo pryskyřici. Kůra má jemnou, dřevitou vůni s dotekem ambry. Pryskyřice je drsnější, typicky lesní, více pryskyřičná, hodně kouří, použijte jen malé množství (velikosti zrnka rýže).

Vonný dým borovic je skvělý pro náš dýchací systém (pro prevence i v případě nemoci), má silné dezinfekční účinky. Posiluji naši psychiku, dodává sílu a houževnatost.

Santal bílý (Santalum album)

Podle všeho vůně santalu zahání veškeré myslitelné zlé duchy. Prohlubuje meditaci, probouzí inteligenci, pomáhá transformaci energií v těle. Vůně santalu bílého je ztělesněním posvátnosti, je to vůně, jaké se prostě nic nevyrovná.

Santalovník patří v Indii k ohroženým druhům, obchod s ním je pod kontrolou vlády, jeho cena stále stoupá. Existují levnější varianty santalového dřeva z Afriky, Austrálie či Indonésie, ale jejich vůně, i když krásné, nedosahují na aromatickou nádheru toho indického. Podrobně jsme o santalu psali v sérii Roberta Tisseranda.

Santal červený (Pterocarpus santalinus)

Křídlok santalový, malé stromy rostoucí v Indii a na Srí Lance, jejich dřevo je považováno za bratra bílého santalu. Osobní zkušenost mám s jiným druhem křídloku (Pterocarpus soyauxii) z Afriky, který se aktuálně prodává jako červený santal. Vykuřovadlo je to příjemné, vůně hezky dřevitá, teplá a sladká. Ale bílý santal mi tedy nepřipomíná ani trochu. A různé druhy křídloků rostou po celém tropickém pásmu kolem Země.

Sal (Shorea robusta)

Hořící pryskyřice Sal, její dým údajně napomáhá změněným stavům vědomí.

Údajně se Buddha narodil právě pod tímto stromem. Je oblíbeným vykuřovadlem tibetských šamanů při ceremoniích.

Otvírá naše vědomí, dodává sílu duševní a fyzickou. Jedná se o pryskyřici typickou pro himalájskou oblast.

Její vůně je silná, tajemná, animální, hodně vzdáleně připomíná indická kadidla.

Nard (Nardostachys jatamansi)

Úžasné vykuřovadlo s typickou vůní, které v současnosti z ekologických důvodů není k sehnání. V místech výskytu patří ke chráněným druhům, kterým hrozí zánik.

Ta, která kolem mě jen zlehka prošla

Asant – čertovo lejno (Asa foetida)

Pryskyřice typické výrazné česnekovo cibulové vůně používaná pro vymítání zlých duchů na všech úrovních.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

Jedna z nejsilnějších ochranných a šamanských bylin vůbec, jak historicky, tak geograficky. V tibetské medicíně je i významným léčivem. Má mnohovrstevné působení. Tyto vysokohorské druhy mají silnější účinky i výraznější vůni. Doporučuji pelyněk používat s rozmyslem a velkým respektem, právě pro jeho silné působení.

Jeho vůně je bylinná, typická, nezaměnitelná, očistná na všech možných rovinách.

Skořice cassia čínská (Cinnamomum cassia), skořice šedá nepálská (Cinnamomum glaucescens)

Skořice jsou oceňované pro svou sladkou vůni a povzbuzující, prokrvující účinek. Používá se kůra či sušené květy (cassia) nebo plody (nepálská). Dodává dobré rozpoložení, má i afrodiziakální účinek. Obě tyto skořice jsou jemnější nežli silná skořice cejlonská.

Pepř černý (Piper nigrum)

Tohle pikantní koření nečekaně krásně voní při vykuřování i v podobě éterického oleje.

Ideální vykuřovadlo pro vnitřní chlad, nedostatek odvahy a duševní prázdnotu. Pochází z tropických oblastí.

Cypřiš himalájský (Cupressus torulosa)

Dřevo himalájského cypřiše se často spaluje ve svatyních, ve vykuřovadlech a tyčinkách se kombinuje s jalovcem. Stálezelený cypřiš je stromem smutku a smrti, vysazoval se v místech odpočinku mrtvých, pálil se v jejich ohni. Dožívá se vysokého věku, údajně přes 1000 let. Jeho kouř je vůní ochrany před démony, zlými kouzly a kletbami. Pomáhá smíření se s umíráním a smrtí.

Vrcholák arjuna (Terminalia chebula)

Jeho plody (nazývané „Buddhovo ovoce„) jsou typickou součástí léčiv tibetské medicíny. Jako vykuřovadlo má uklidňující a silně harmonizační účinky. Jeho vůně je velmi jemná, sladce ovocná, lehce pryskyřičná. Používá se kůra a sušené plody.

Tibetské modlitební praporky ve větru, utlačovaný Tibet si zaslouží naši pozornost a třeba i tichou modlitbu.

V sobotu 10. března bylo smutné výročí čínské okupace Tibetu. Tibeťané jsou pro mě symbolem dlouhotrvajícího boje za svobodu politickou i duchovní. Informace o současné situaci v Tibetu a o zvůli a agresi čínských okupantů přináší tento dokument.

Éterické oleje s nádechem Himalájí

Cedr himalájský (Cedrus deodara)

Vhodný do směsí k meditace, zlepšuje dýchání. Tonizuje lymfatický systém, na celulitidu a otoky, při stresu, úzkosti, únavovém syndromu. Hojivý na kůži, k péči o vlasy (lupy, mastné vlasy, padání vlasů).

Nard (Nardostachys jatamansi)

Doporučuje se na křečové žíly a hemeroidy, podporuje krevní oběh, tonizuje srdce při arytmii, stimuluje hormonální systém. Harmonizuje nervový systém.

Santal bílý (Santalum album)

Protiinfekční, pomáhá při kašli a chronické bronchitidě, na křečové žíly a hemeroidy, na nervové bolesti. Antidepresivní, na podrážděnost a napětí, uvolňuje, harmonizuje.

Kadidlo indické (Boswellia serrata)

Protizánětlivé, analgetické, stimuluje imunitu, pomáhá vykašlávání, uvolňuje plíce, prohlubuje dýchání. Regeneruje kožní buňky, při léčbě ran. Na revmatické bolesti. Meditační a protistresové.

Skořice šedá plody (Cinnamonum glaucescens)

Skořicovou kůru známe, ale tohle? Tak vypadají plody skořice šedé z Nepálu.

Vůní je tento éterický olej odlišný od známějších druhů skořice (cejlonská, čínská), ale má zajímavé ovocně kouřové tóny a je také jemnější v účinku. Zlepšuje funkci oběhového systému a napomáhá při dýchacích obtížích.

Pepř černý (Piper nigrum)

Trochu nečekaně velmi příjemná, jemná vůně s nádechem pepře. Zklidňující, harmonizující, zahřívací. Působí protizánětlivě a pomáhá při bolestech chladného typu, dále podporuje zažívání, dýchaní. Posiluje naši rozhodnost a odvahu, aktivní meditační vůně.

Recept: Pečující exkluzivní olej pro pány

Tenhle olejíček lze krásně použít i na knír či plnovous. Jemně vetřít opravdu malé množství (1 – 2 kapky) do vousů či na pleť. Jako základ doporučuji kombinaci půl na půl jojobového a moringového oleje. A stačí použít 10 ml lahvičku, přece jen muži se tolik nemažou…

  • 1 kapka santalu
  • 1 kapka cedru

Recept: Aroma směs Klid velehor

Do difuzéru nebo aromalampy je skvělá k meditaci či prostému večernímu rozjímání nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Pokud nemáte cedr himalájský, klidně použijte cedr atlas. Stejně tak kadidlo, není-li u vás dostupné indické, změňte na kadidlo jiné. Nard ničím nenahradíte, je to jedinečná vůně s mimořádným účinkem.

  • 3 kapky cedru himalájského
  • 2 kapky nardu
  • 2 kapky kadidla indického

Ze stejné kombinace můžete namíchat i večerní masážní olej do 30 ml nosného oleje (mandlového například).

  • 5 kapek cedru
  • 3 kapky nardu
  • 4 kapky kadidla
Rostlinní průvodci himalájských vůní a moje artefakty k tématu.

K psaní tohoto článku jsem postupně pálila himalájský cedr i jalovec, červené i bílé santalové dřevo, pěnišník a pryskyřici sal, k tomu popíjela čaj z Darjeelingu…

Prostě ta pravá himalájská atmosféra. Přeji ji i vám, zvlášť ve chvílích, kdy chybí vnitřní harmonie nebo se ztrácíte v naší „divoké“ technologické době. Mě se to tedy občas stává a vím, jak dobře dokáže vonný dým ukonejšit.

Jako vedlejší produkt tohoto textu se stalo, že jsem si objednala pro mě zcela nový a neznámý éterický olej z pelyňku černobýlu a nepálského rododendronu. Tak asi tak…

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroje a použitá literatura:

  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů.
    Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • www.vykurovadla-rymer.cz/ [online]. [cit. 2018-03-10].

Top 15 nejznámějších vykuřovadel

Seriál vykuřovadla – 3. část

Už víme něco z historie vykuřování a také, co potřebujeme k vykuřování, chceme-li s ním doma začít. Toto pokračování seriálu přináší podrobnější seznámení s vybranými druhy vykuřovadel. Dělím se s vámi o má nejoblíbenější, vám třeba sedne a zafunguje něco jiného, výběr na trhu je obrovský. Vykuřování je pro mě tvůrčí činnost plná objevování. Při putování aromatickým vesmírem vykuřovadel přeji šťastnou cestu všem, kdo se vydají na cestu…

Co nás dnes čeká?

  • Vonné tyčinky versus vykuřovadla
  • Vykuřovací svazky a špalíky
  • Kouřem proti kašli
  • Přehled účinků vybraných druhů vykuřovadel

Vykuřovadla versus vonné tyčinky, v čem je rozdíl?

Tady chci zmínit výhody pálení vykuřovadel oproti běžným vonným tyčinkám. Obyčejné tyčinky se vyrábí ze směsí, obsahují ingredience nedohledatelného původu, často jsou obohaceny syntetickými vůněmi. Toto se týká i tolik populárních indických tyčinek Nag champa (Shrinivas a Goloka). Možná nejsou všechny špatné, jen prostě nemůžete s jistotou vědět, co obsahují.

Ano, existují a dají se u nás už dnes pořídit kvalitní přírodní tyčinky, jejich cena se však pohybuje od 80 Kč výše a ty opravdu superior mohou stát klidně mnohem víc. Technicky prostě není možné, aby v santalových tyčinkách za 20 Kč byl pravý santal, jehož cena rok od roku stoupá.

Používáte-li vykuřovadla, víte přesně, co pálíte. Směs si můžete vytvořit dle aktuálních potřeb či nálady. S rituálem vykuřování je na první pohled více práce než s prostým zapálením tyčinky. Ale praxí si základní vykuřovací úkony rychle osvojíte. Po nějaké době už si budete říkat: „Jak jsem bez tohohle mohl/la žít???“. Nebo možná NE, ale proč to nezkusit.

Vykuřovací svazky – zjednodušte si vykuřování!

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Svazek šalvěje lékařské a šalvěj bílá

Nechce se vám pořizovat vykuřovací vybavení a přitom vás vonné dýmy lákají? Mám zjednodušené řešení – bylinky svázané do svazečků nebo špalíky aromatických dřev. Oboje můžete jen zapálit a buď nechat kouřit na odolné a odizolované misce nebo se s kouřící snítkou pohybovat prostorem a vůni tak šířit.

Ze špalíků je v této formě nejznámější palo santo, voňavé dřevo jihoamerických Indiánů. Svazky se nejčastěji používají z americké bílé šalvěje. Ovšem můžete si vytvořit i své vlastní originální, jako to dělali naši předci. Použít se dá šalvěj lékařská, rozmarýn nebo tymián. Stačí čerstvé bylinky svázat nití do tvaru svazečků a nechat pomalu sušit. Já si letos vyráběla právě šalvějové, jen jsem nějak pozapomněla na fotodokumentaci.

Dá se kašel vykouřit?

Zní to zvláštně, já vím. Ale nemluví se tady o kouři z cigaret nebo kouři průmyslových komínů, tohle je čistá příroda. Ovšem, i když kouř zdravý, opatrně s ním. Rozumným uváženým způsobem opravdu pomůže na kašel, rýmu či chřipku. Skvěle v tomto ohledu funguje pryskyřice benzoe, stará známá kadidla, dále pryskyřice jehličnanů – borovicová, piniová, smrková. A také samotné jehličí, k dostání je jedle bělokorá.

Zrovna jehličí si můžete sami nasbírat při lesních toulkách. Pryskyřice jehličnanů koneckonců též, jen potřebují nechat cca 2 roky vyschnout, jinak při pálení připomínají vůní spíš hořící gumové pneumatiky.

Osobně jsem si na „zdravotní“ vykuřování v poslední době oblíbila polozapomenutý galgán (kořen Alpinia officinarum) doporučovaný jako všemocný lék od dob Antiky, používaný Hildegardou von Bingen a dodnes prodávaný jako koření. Posiluje, povzbuzuje energii a voní lehce kořenitě. Zajímavý a silně čistící je i fosilní jantar, jen jeho gumovitá vůně není úplně nejpříjemnější. Ale dá se schovat v nějaké směsi.

Radosta - obchod pro radost Praha

Vyberte si z mých oblíbených vykuřovadel

1. Benzoe

Benzoe (pryskyřice Styrax benzoin) je silně sladce voňavá po vanilce, působí proti kašli, harmonizuje a posiluje. Ve větším množství může kouř dráždit.

2. Kadidlo

Kadidla (pryskyřice stromů druhu Boswellia) mohou být z více oblastí, rostou v Somálsku, Etiopii, Ománu, Jemenu, ale i v Indii. Historicky byla kadidla nejdůležitějšími i nejpoužívanějšími vykuřovadly. Jejich popularita jistě souvisí s univerzálním působením na fyzické a psychické úrovni. Pryskyřice kadidlovníků patří k nejúčinnějším čističům atmosféry, navíc snižují stres a podporují zklidnění a soustředění třeba při meditacích.

3. Colophyum

Colophyum (borovicová pryskyřice) vydává typickou lesní vůni s desinfekčními účinky na dýchací orgány, přináší radost a naději.

4. Smrk

Smrk (pryskyřice Picea abies) je jedním z nejstarších druhů stromů v našich oblastech. Pryskyřice se používala jako náhražka kadidla a spolu s jehličím patří k vykuřovadlům používaným od starověku. Má silně očistné a dezinfekční účinky, rozpouští hleny, posiluje plíce. Zlepšuje náladu a pomáhá s vnitřním klidem.

5. Dračí krev

Dračí krev (pryskyřice hlavně z palmy Daemonorops draco) může pocházet z více botanicky odlišných druhů stromů, obecně se označují stejným názvem a v použití májí stejné účinky.
Od antických dob slouží coby jeden z nejsilnějších očistných prostředků, ve středověku při exorcismu. Odstraňuje i silně negativní energie a účinně pročišťuje atmosféru. Vůně je kořenitá, pryskyřičná, trochu tajemná a v prostoru její otisk zůstává delší dobu.

6. Čertovo lejno

Asant – čertovo lejno (pryskyřice Ferula assa foetida) je z miříkovité rostliny rostoucí především v Iránu, Afganistánu a Indii. V historii oblíbené u vymítačů ďábla a k zahánění démonů.

Vykuřovací výbava - kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje
Nezbytná vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

7. Cedr

Cedr atlantský (dřevo Cedrus atlantica) pochází z mohutných stromů pravých cedrů, rostoucích na Blízkém Východě. Používá se odpradávna, cedrové dřevo je velmi odolné, dnes je však čím dál vzácnější. Jeho vůně je typicky sladká, balzámově teplá a vyloženě příjemná. Posiluje, dodává vitalitu, uklidňuje při stresech. Kouř spalovaných cedrů spolehlivě odpuzuje hmyz.

Cedr himalájský (dřevo Cedrus deodara) je majestátný strom rostoucí v Himalájích, může se dožívat až 600 let. Jako vykuřovadlo, ale i stavební materiál, se zde používá tisíce let.  Voní podobně jako atlaský cedr jen poněkud zemitěji. A má silnější účinky na psychiku, je více uzemňující.

8. Jalovec

Jalovec (dřevo, větvičky, bobule Juniperus communis) je stálezelený keř, roste téměř po celé Evropě. Od pradávna se věří, že dokáže zahánět nemoci, ale i nejrůznější nestvůry. Proto byl uctíván jako ochranný strom. Jeho dým opravdu dezinfikuje a čistí, dodává životní sílu a energii. Je nepostradatelným vykuřovadlem všech šamanských kultur. Jeho vůně je velmi příjemná, jemně dřevitá s typicky jalovcovým nádechem.

Jalovec himalájský (větvičky Juniperus recurva) je druh rostoucí v Himalájích ve výškách nad 3000 m n. m., považuje se za posvátný strom a je nejdůležitější tibetským vykuřovadlem vůbec. Spaluje se k posílení meditací, modliteb, k silné očistě míst i osob, při rituálech. Voní intenzivněji, silněji po čerstvém jehličí nežli evropské druhy.

9. Palo santo

Palo santo (dřevo Bursera graveolens) pochází z exotického stromu, rostoucího v Amazonii od Ekvádoru po Peru. Bylo a stále je původními obyvateli využíváno pro spirituální a léčebné účely. Působí očistně, uklidňuje a konejší, dodává energii. Vůně je výrazná, sladká s kokosovými tóny.

10. Šalvěj

Šalvěj bílá (bylina Salvia apiana) tento druh americké šalvěje pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky. Patří mezi nejposvátnější indiánské byliny. Léčí a čistí, a to jak těla tak i duše. Má jasnou, typickou a lehce kořeněnou vůni, výrazně jemnější a příjemnější než naše šalvěj lékařská.

Šalvěj lékařská (bylina Salvia officinalis) tradiční léčivá bylina vyskytující se v celé jižní a střední Evropě. Její kouř je silně očistný, vyvolává jasnost i doplňuje chybějící energii. Její vůně je silně aromatická, kořeněná, bylinná až štiplavá (hlavně v porovnání s její bílou příbuznou).

11. Pelyněk

Pelyněk stepní (bylina Artemisia tridentata) pochází z vysoko položených pouští amerického západu. Americký stepní pelyněk patří v kultuře prérijních Indiánů k nejposvátnější rostlině, pálí se prakticky při veškerých obřadech z důvodu zahnání zlých sil.  Vůně pelyňku dodává sílu a ochraňuje obydlí.

12. Rozmarýn

Rozmarýn (bylina Rosmarinus officinalis) tato středomořská a i u nás zdomácnělá bylina je tradičně pálena jako vykuřovadlo. Vydává silnou bylinnou, typicky rozmarýnovou, pryskyřičnou vůni. Používala se jako afrodiziakum, má silnou očistnou schopnost a údajně též omlazující účinky.

13. Tymián

Tymián (bylina Thymus vulgaris) jedno z nejstarších bylinných vykuřovadel. Jeho název pochází z řeckého thymon či thymos, označující obecně vykuřování, oběť bohům či lidskou duši.
Díky jeho očistným účinkům můžeme čistit místnosti, místa i osoby. Vydává typickou kořeněnou bylinnou a hřejivou vůni. Pomáhá v těžkých obdobích, při strachu a depresích, zvyšuje sebevědomí.

14. Bazalka

Tulsi – bazalka posvátná (bylina Ocimum sanctum) tento druh bazalky roste v Indii, kde je považován za velmi významnou rostlinu. Hojně je využívána v ajurvédě, někdy se nazývá bhutagni – zabíječ démonů. Bazalka otvírá srdce, ochraňuje, čistí a posiluje imunitní systém. Při pálení vydává zemitou, drsnější vůni.

15. Jedle

Jedle bělokorá (jehličí Abies alba), silný a působivý strom známý lidem od pravěku. Vždy byl považován za léčivý prostředek, symbol života a síly. Věřilo se v jeho silně ochranné účinky a i dnes jehličí pálíme na ochranu, k pročištění, nalezení síly, uzdravení. Má jemnou lesní, pryskyřičnou, zelenou vůni s citrusovým nádechem.

V příští části seriálu se zaměříme na vykuřování v období kolem slunovratu!

Další díly seriálu:

 

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, Radosta – obchod pro radost, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

 

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pět otázek pro Michaela Rymera (rozhovor)

O životní moudrosti, šamanismu, očistě domovů a síle vykuřovadel

Pokud máte rádi vykuřovadla, jistě znáte i Michaela Rymera, který se nemalou měrou zasadil o jejich popularitu u nás. Pravidelně o vykuřování přednáší, dováží na český trh vykuřovadla z celého světa a připravuje také vlastní rituální směsi. Některé jen z pár bylin, jiné i z 20 ingrediencí a někdy dokonce míchá pouze v čase, kdy vládne určité astrologické znamení. Tak jako každý rok, sešli jsme se spolu pracovně na festivalu Miluj svůj život v Plzni a popovídali jsme si o jeho voňavé lásce – vykuřovadlech. Při rozhovoru nám do očí svítilo slunce a za zády zněly šamanské bubny, všude vládla pohodová letní atmosféra. Vivere la vita!

Co tě přivedlo k bylinám, vykuřovadlům a k práci, které se věnuješ?

vykurovadla-rymer-3
Michael se svou partnerkou Petrou

No, asi pánbůh… (směje se) Ale opravdu, mám pocit, že si někdo nahoře usmyslel, že je potřeba šířit povědomí o vykuřovadlech a padlo to na Rymera. Předtím jsem měl celkem zajímavou práci, živila mě sochařina, práce, od které někdo neuteče celý život. A já jsem najednou zjistil, že vykuřovadla pro mě mají větší význam a smysl než dělat sochy a najednou to takhle padlo. Začátky byly tak jako jakékoliv jiné podnikání. Začal jsem nakupovat vykuřovadla někde v Německu a Americe a pak jsem dostal k Vánocům kousek nějaké voňavé hmoty, jmenovalo se to ambra, i když s klasickou ambrou z velryb to nemá nic společného, je to směs, která se vyrábí v Indii. A když jsem si k tomu přivoněl, tak jsem pocit, že tohle musím mít. Najednou jsem na internetu našel výrobce, který něco takového vyráběl, tak jsem prodal auto a nakoupil ambru, protože ambra je nesmírně drahá, a začal jsem ji rozvážet. Investice samozřejmě na začátku byly ještě další, bez nich bych podnikání nerozjel. A pak už to padalo tak nějak zajímavě.

Vykuřovadla jsou úzce spojena se šamanskou kulturou, o které často přednášíš. Co tě na ní láká? Který spirituální směr upřednostňuješ a do kterých zemí nejraději jezdíš?

Já bych úplně neřekl, že jsou vykuřovadla těsně spojena se šamanismem, nebo že jsou těsněji spojeny s šamanismem než s léčením nebo jinou kulturou. Vykuřovadla jsou tady odjakživa a těch způsobů, jakým je lidé využívali, je mnoho. Může to být šamanismus, křesťanské vidění světa, které pálí kadidlo, lidové léčitelství nebo obětování a magie. Ale nemůžeme říct, že vykuřovadla jsou magické nebo šamanské, to nejde takhle říct. Každý je využívá pro nějakou svoji potřebu, a protože fungují. Dnes znám spoustu lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou šamani, možná si to i myslí, možná si to myslí i někteří lidé okolo nich, ale já osobně žádného šamana neznám. Tak to je velmi složitý problém. Mě se na to lidi často ptají, ale já na svých seminářích mám téma vykuřovadel v šamanismu, kde vysvětluji lidem, jakým způsobem využívali vykuřovadla šamané. A měl jsem třeba i téma vykuřovadla v křesťanství a tam jsem vysvětloval, jaký význam měla vykuřovadla pro křesťany. Ale to neznamená, že jsem křesťan nebo šaman. Myslím si, že šamanismus je dnes do určité míry móda nebo klišé. Šamanismus potřebuje šamanskou kulturu a ta v Evropě a obecně v západním světě není. Ano, nám už se velmi těžko vrací k přírodě a šamanismus bez přírody nemůže existovat a nedá se provozovat z pražské kanceláře nebo z jakéhokoliv většího města. Chce to jiný životní styl a obětovat tomu všechno, protože ti šamané často balancují na hranici života a smrti a reality a šamanské cesty, takže to není nic jednoduchého. Ze spirituálních směrů je mně osobně nejbližší a nejsympatičtější budhismus, protože to není náboženství. Budhismus je ve svém základu ateistický a to se mi líbí, zodpovědnost každého za sebe. Budhisté přesně ví, že cokoliv udělají, bude mít následek, proto jsou velmi opatrní a věří tomu. A taky, když se podíváme na statistiky, nejméně zločinů dělají v budhistických zemích a nejvíc v křesťanských. Takže ona ta víra v Boha ještě vůbec nic neznamená. Znamená to pouze, jakým způsobem to celé prožíváme, jakou máme odpovědnost. Myslím si, že Evropan může najít kořeny všude kolem sebe a nemusí putovat do Jižní Ameriky nebo do Asie nebo kamkoliv jinam a může být tady doma a dojít k nějaké moudrosti. My jsme tady v Evropě měli spoustu moudrých žen a mužů, takže proč to nedělat dnes.

Co se týče mé oblíbené destinace, tak tě musím zklamat, já jsem toho zas až tak moc nenavštívil, přestože si lidi myslí, že když prodávám vykuřovadla, objíždím celou planetu a všude to sháním, ale není to tak úplně pravda. Přestože vykuřovadla dovážíme skutečně z celého světa, pokud to jde, dovážíme je i od pěstitelů a prvovýrobců, abychom je nemuseli brát odněkud z velkoskladů, kde se energie hodně degraduje. Takže pomáháme i lidem v chudších zemích napřímo obchodem. Ale líbí se mi Indie, jak svou spiritualitou, protože vykuřovadla voní a Indie voní úplně fantasticky, takže Indii mám moc rád a doufám, že se tam ještě několikrát vrátím.

Jak s vykuřovadly nejčastěji pracuješ? Jaké byliny a vykuřovadla používáš doma nejraději, ať už sám pro sebe nebo pro svoji rodinu?

vykurovadla-rymer-1
U prodejního stánku s vykuřovadly

Pro mě jsou vykuřovadla práce a to mě vede k tomu, že je používám velmi často a nemusí to být jen z důvodů experimentálních nebo zdravotních, ale i čistě pracovních, protože potřebuji zjistit, jak to konkrétní vykuřovadlo voní a jak na mě působí a co by asi s lidmi mohlo udělat. Na druhou stranu to ale není jenom o práci, celou řadu svých problémů, ať už na úrovni fyzického těla nebo na spirituálnější úrovni, řeším s vykuřovadly. Pálím si spoustu vykuřovadel i jenom tak, pro radost. Takže já svou prací žiju a jsem neustále v takovém oblaku kouře. Konkrétní tip pro lidi ale bohužel nemám, protože každý si musí vybrat podle sebe. Kdybych byl kuchař, taky bych neporadil, protože každému bude chutnat něco jiného, stejně tak každému voní něco jiného a to, co voní mně, nemusí vonět tobě. Ale já osobně nejčastěji pálím to nejrozšířenější vykuřovadlo a to je kadidlo. Je jich na trhu k dostání spousta druhů, mají různé vůně. Přestože to je pořád pryskyřice z jednoho stromu, tak podle oblastí, ze kterých pochází, podle toho, kde ten stromek roste, tak se mění i vůně pryskyřice. Takže kadidlo je pro mě, stejně jako pro naše předky, fascinace. Někdy upřednostňuji kadidlo z Ománu, někdy z Afriky, někdy z Indie. Je to jako s vonnými tyčinkami, někdy si člověk zapálí vonnou tyčinku z Japonska, někdy z Himalájí a někdy z Indie. V tomhle směru já miluji tyčinky indické, protože Indové vyrábějí fantastické kombinace vůní a dokáží to udělat tak, jak to nikdo jiný na světě neumí. Já ani ve vykuřovadlech nejsem schopen namíchat vůně, jaké oni dělají v tyčinkách. Když ta tyčinka je čistá, přírodní a kvalitní, tak pro mě ten největší favorit je tyčinka indická.

Kdyby sis mohl vzít s sebou jednu bylinu nebo vykuřovadlo na pustý ostrov, které by to bylo?

A jsou to jenom vykuřovadla? Takže barel vody ne. (směje se) Úplně přesně nevím, co bych si s sebou balil, protože je možné, že na tom pustém ostrově bych našel něco, co se dá pálit. Asi bych tedy přemýšlel, jestli si s sebou nemám vzít něco praktičtějšího než pytel kadidla. Ještě bych chvilku přemýšlel, jestli to nemám nahradit kontejnerem indických tyčinek.

A jedna praktická otázka na závěr. Co bys doporučil lidem, kteří si potřebují pročistit dům nebo byt?

Aromalampa a vykuřovací pícka v jednom

Vykuřovadla jsou na očistu zcela jistě nejlepší, to máš pravdu. Oni už to věděli třeba v Tibetu v době, kdy ze severu přicházely mongolské kmeny, znali dva nejvýznamnější způsoby očisty a to bylo kropení a vykuřování. Kropení trošku upadlo v zapomnění a zůstalo jen to vykuřování. Kropení bylo podobné, jako když se v kostele kropí svěcenou vodou. Tibeťané měli něco podobného svěceným vodám, které připravovali pro různé rituály a s různými záměry a těmi potom prostor kropili. Bylo to trošku složitější než zapálit třeba jalovec, který v těch místech všude roste. Takže to vykuřování je dle mého názoru nejúčinnější metoda na očistu prostoru. A skupina očistných vykuřovadel je poměrně velká, takže to může být kadidlo, šalvěj, pelyněk, andělika, dračí krev – asa foetida, téměř všechny jehličnany mají očistné účinky, nebo třeba jantar. Vykuřování má takovou přímou úměru. Je to podobné, jako když myjeme podlahu. Když ji myjeme pravidelně, tak je ta podlaha celkem čistá a můžeme jí jen čas od času jemně setřít a navonět si jí třeba levandulí. Stejně tak si ten byt, o který se staráme, můžeme čas od času vyčistit nějakým lehkým vykuřovadlem. A pokud tu podlahu nebudeme 2 roky vytírat a nebudeme se o ni starat, tak bude strašně zanesená a musíme vzít rýžák a silný desinfekční prostředek a pořádně to vydrhnout. A když se nestaráme o energie ve svém okolí, tak samozřejmě se to může nashromáždit a najedou nám tam přestane být dobře a musíme vzít zase vykuřovadlo, které je silné a které dokáže dostat energie pryč. Tam už nám nemusí být vykuřovadlo příjemné na vůni, jako Savo, ale jde o tu práci a očistu. A pak s to můžeme navonět něčím, co je nám příjemné.

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Pár slov o archaické aromaterapii

Když lidi objevili oheň, někdy před jedním až dvěma miliony let, v té době už se začala používat vykuřovadla. Když člověk uměl rozdělat oheň, tak do něj i něco přikládal a to něco nejenom hřálo, ale i vonělo. Ať už vědomě nebo nevědomě již tenkrát vykuřovadla použil. Vykuřovadla jsou tady s námi až do dnešních dní. Když bych vzal kratší dobu a i kdyby to byla jen půlka, tedy půl milionu let, tak pořád je to dostatečně dlouhá doba na to, aby ověřila platnost této metody. Osobně neznám nic jiného, co by tady s lidmi bylo půl milionu let a vůbec už nevím o ničem, co by tady s lidmi mohlo být, aniž by to fungovalo.

Michael Rymer (*1967)

Dovozce a prodejce vykuřovadel, pryskyřic a bylin, autor originálních vykuřovacích kompozic. Původně vystudovaný chemik, profesně se věnoval např. sochařství se zaměřením na keramiku a bronz, prodeji aut nebo pneumatik, ale i nuceným pracím v uranových dolech. O vykuřovadla se začal zajímat již před 15 lety pro svoji vlastní potřebu. Před více než 10 lety založil firmu se svojí bývalou ženou Evou, která zde působí doposud. Ve firmě pracuje také se svojí současnou partnerkou Petrou, se kterou pravidelně vystavují a přednáší na festivalech a akcích po celé ČR. Podle svých slov veškerý svůj volný čas obětuje práci, která ho navíc naplňuje. Je zarytým vegetariánem a byl by nejraději, kdyby na rostlinnou stravu přešli všichni lidé. Vloni poprvé navštívil Indii – konkrétně střední Indii a Ladakh. Z předchozího manželství má dvě dcery.

photo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka.