Bylina s andělskou vůní i jménem

Děhel lékařský neboli andělika je tak trochu zapomenutá, avšak svého času velmi důležitá bylina. Pojďme si spolu připomenout, proč byla tak významná? K čemu a jak ji lze použít? A jak ji vůbec rozeznat od jiné miříkovité byliny, která je jí podobná, avšak na rozdíl od anděliky jedovatá?

Na psaní toho článku jsem se těšila. Jednak proto, že bude řeč o andělské rostlině, a také proto, že tato bylina si zaslouží připomenout. Dnes už ji tak často nespatříme, ale dříve byla velmi běžnou léčivkou na venkovských zahrádkách. Ne náhodou. Je totiž pozoruhodná, řekla bych že skoro i multifunkční, dá se celá zužitkovat a andělsky voní.

Proč andělská bylina?

Protože podle legendy ji lidem „darovali“ andělé. Na jejich počest si tato rostlina nese ve svém jméně slovo anděl hned dvakrát. Angelica archangelica je synonymum pro Angelica officinalis, česky děhel lékařský. Uznejte však sami, že název andělika andělská zní duchovněji než andělika lékařská nebo děhel. Andělika totiž byla a je (zejména pro severské národy) silným duchovním symbolem.

Charakteristické listy vyrůstají z pochvy a mají purpurový řapík

Starodávní básnící a zpěváci a také staří Keltové se nechali skrze anděliku inspirovat. Na hlavě nosili věnce z květů a nebo samotný polokopulovitý okolík zapíchnutý do vlasů. Vůně je měla spojovat se samotným spiritem Bragise, boha poetů.

Když se na bylinu pozorně zadíváme, zjistíme, že listy jsou složené jakoby z trojlístků a květy vykazují tři barvy – zelenou, bílou a purpurovou. Stonek stoupá mocně vzhůru mezi dvěma uzavřenými obaly pochvy, ze kterých rostou listy, což má poukazovat na sílu a zároveň jednotu božských částí – andělika měla těmito znaky v době pokřesťování Evropy konkretizovat Svatou trojici.

Dodnes se ve Skandinávii používají listy anděliky lékařské na Palmovou neděli jako náhražka palmových ratolestí. Odtud totiž tato bylina původně pochází. Germáni a lesní národy severských zemí ji ale nazývali medvědím kořenem, neboť jim propůjčovala sílu tohoto zvířete. Ve střední Evropě se bylina také objevuje už mnohem dříve před křesťanskou kulturou. Tehdy byla nazývána svatým kořenem nebo-li ve francouzštině Racine du Saint-Esprit.

 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele programu Bylinky našich babiček 1.

Objednejte si Bylinky našich babiček 1

Přihlaste se

Veronika Němcová

„Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do České republiky vystudovala geografii pro pedagogy, na matěřské dovolené absolovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v rakouském Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. V minulém roce dokončila Aromaterapeutickou akademii PRIMAVERA v Německu a je členkou mezinárodní asociace aromaterapeutů IFPA. Vyučuje na Institutu Aromaterapie v České republice předmět Úvod do fytoterapie a pořádá různé workshopy a semináře v Česku i zahraničí.

Přečtěte si podobné články

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d bloggers like this: