Levandule je jemná klasika mezi všemi bylinami

René Maurice Mességué se nad ní rozplýval a označil ji za „modře oděný zázrak jihu.“ Julius Caesar si prý bez levandule nedokázal představit svou koupel po náročném dni v senátu a já, když jsem ji prvně spatřila ve volné přírodě na severu Afriky, pořídila jsem si hned několik keříku do své zahrádky.

Ale musím na sebe prásknout, že levandule dříve vůbec nebyla moje srdcovka. Dokud jsem nepřivedla na svět děti, nevoněla mi. Také mi vadilo, jak je komerční a že ji „každý tak žere“. V němčině vyslovuji její jméno dodnes špatně a ještě pořád neskousnu ty dlouhé fialové plantáže, u kterých se lidé s nadšením fotí, neboť narušují krajinný ekosystém. Jenže za to ona nemůže a svou chválu si právem zaslouží.

Pojďme se společně podívat na rozdíly mezi levandulemi a lavandiny a na jednoduché recepty, které můžete s levadulí vyzkoušet! Příští měsíc vás v rámci programu Bylinky našich babiček osvěžím mátou…

(Pozn. autorky: René Maurice Mességué je zakladatel moderní aromaterapie)

Fialový zázrak mezi pyskatými

Levandule hlávkovitá
Levandule lékařská

Pyskatými se dříve označovala čeleď hluchavkovitých Lamiaceae, do kterých všechny druhy levandule patří. Květy jsou složeny z okvětních lístků připomínající pysky, avšak u levandule jsou květy většinou tak droboulinké, že si toho sotva všimneme. Navíc je vnímáme spíše uzavřené, protože jejich klasy rozkvétají postupně.

Lavandula stoechas – volně se vyskytující na svazích Provence

Tento charakteristický znak lze však dobře vidět u levandule hlávkovité, když kvete. V porovnání s ostatními častými odrůdami se pyšní opravdu „obřími“ klasy s výraznými květy barvy růžovo-fialové. Tento druh můžeme asi nejčastěji spatřit také jen tak ve volné přírodě, kde dorůstá v poměrně vysoký keř. Nemá ale žádné zvláštní léčivé účinky a tak se hodí spíš jako paráda do zahrady nebo ke vstupním dveřím.

Lavandin – jemná hybrida

Téměř opak by se dal říci o dalším velmi známém druhu levandule Lavandula x intermedia, který je vlastně křížencem dvou odrůd: levandule úzkolisté a levandule širokolisté. Má velmi silné aroma. Její drobné květy jsou jemně fialové až bílé a rostou ve zúžených klasech na trochu vytáhlejším stonku, který je jako u všech hluchavkovitých rostlin čtyřhranný. Listy jsou úzké a kopinaté, asi o odstín tmavší než u levandule lékařské.

Tato levandule je vlastně komerční hybrid, vyvinut pro účely parfumérského průmyslu. Její léčivé účinky si částečně ponechala, nicméně stejně jako celá bylina i ony jsou pokříženy. Aby se tato levandule oddělila od těch pravých, nese si jméno lavandin.

A mohla bych pokračovat…

Druhů a kříženců levandulí je tak velké množství, že se vám z toho zamotá hlava a rozum zůstává stát, co všechno si člověk nevymyslí. Levandule citronová, oregánová, zubatá,…

Bylo by to opravdu nadlouho popisovat rozdíly mezi listy a květy jednotlivých druhů levandulí. Abych se do toho nezamotala, budu se držet klasiky.

Pokud vás však zajímají rozdíly mezi nejběžněji se vyskytujícími fialovými voňavými kráskami, krásně jsou popsány například v tomto článku.

Na pohled nevýrazný lavandin má mnohem intenzivnější aroma než levandule lékařská.

Levandulová klasika – to je ta lékařská

Rodové jméno levandule Lavandel je odvozeno od latinského slova „lavare“, což znamená prát, umývat, čistit. Její čistící účinky působí již při nádechu jedinečné vůně a to především na psychiku a lidskou duši. Hildegard von Bingen ji doporučovala tam, kde myšlenky neustále krouží hlavou a nedají pokoje. Ale to už trochu předbíhám. Nejprve si ji popíšeme, abychom si byli jisti, že kupujeme tu pravou.

Levandule lékařská je vlastně levandule úzkolistá

Lavandula angustifolia si ve svém latinském druhovém jménu nese jeden zásadní znak této rostlinky: úzké listy. Zelenošedé listy jsou opravdu oproti jiným druhům nápadně teňoulinké a mírně podtočené. Celá rostlinka je pokryta jemným chloupkem.

Květy mohou být jen jemně fialové a jsou uspořádané do velkého klasu. Navíc však mají ještě jeden prstenec květů až několik centimetrů pod hlavním květenstvím. Tento prstýnek složený asi ze dvou až čtyř květů je velmi důležitý pro pěstitele, neboť rozkvetený je základním signálem pro sběr. Je-li totiž levandule ze ¾ rozkvetená včetně toho spodního prstýnku, lze z ní získat nejvyšší výnos éterického oleje, pro který se převážně pěstuje (zdroj: Anusati Thumm, Primavera).


Text je součástí vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Veronika Němcová

Veronika Němcová

Profesionální aromaterapeutka, Kräuterpraktikerin at Aromapflege & Mehr. Tirol.
„Nejraději trávím čas v přírodě. Nalézám v ní inspiraci, poučení i útěchu. Jsem fascinována její rozmanitostí a důmyslností. Vnímám ji jako dar, který je tu pro naši radost i užitek. Věřím, že vše má svůj smysl a zákon a proto hledám souvislosti a logická vysvětlení.“

Veronika trávila několik let cestováním. Po návratu do České republiky vystudovala geografii pro pedagogy, na matěřské dovolené absolovala Institut aromaterapie v Praze. Nyní žije v rakouském Tyrolsku, kde vystudovala Innsbruckou Kräuterschule. Své vědomosti prohlubuje účastí na aromaterapeutických konferencích a kurzech o Feng-Shui, vzdělává se na německé akademii PRIMAVERA.
Veronika Němcová