Vykuřování pro ženskou pohodu

Můj první ženský vykuřovací speciál je právě tento a vznikl pro cyklus Bylinky našich babiček. Krásná výzva, která mne zase o kousek posunula. Budu ráda, když něco dobrého do života přinese i vám! Harmonizace ženských emočních vln je někdy velmi náročnou vědeckou disciplínou. Ovšem světe div se, vůně na nás fungují! My se podíváme do světa vykuřovadel a jak jejich vonný dým využít pro náš ženský klid a mír.

Probereme nejen pár (podle mého) nejlepších bylinek, ale také pár technik, které nejsou zrovna známé a využívané. Nicméně kdysi byly, jen se na ně trochu zapomnělo. Díky spřízněným duším jsem dostala do ruky i sušenou šalvěj muškátovou a listy geránia, tak jsem je pro vás zkusila vykuřovat. A jako obvykle navíc pár inspirací na vykuřovací směsi.

Co nového si přečtete

Hodně bylinek v mých článcích se tak nějak opakuje. Pokud jsem o nich už psala, stačí kliknout na podtržený odkaz a otevře se vám starší text. V tomhle díle vám ale přiblížím i nějaké dosud neprobrané. Třeba voňavý tužebník nebo lipové květy. A taky se to hezky sešlo s andělikou, o bylince psala Veronika, o éterickém oleji Lusílija.

Moc a sílu rituálu

Na začátku bych ráda zmínila něco, co je podle mne pro ženskou pohodu taky nepostradatelné. A v naší dobe opomíjené, nicméně na vzestupu. Rituály a cykly.

Někdy je to tak jednoduché. Že nám není nejlíp, prostě může souviset s cyklem – naším osobním ženským nebo ročním, přírodním. Proč pak proti tomu nějak postupovat. O cykličnosti a naladění na ní se píše hodně, to snadno najdete, pokud (což si myslím spíš), už v ní nejedete…

Vykuřovací rituál

A vyladění se s cykly napomáhají krásně i rituály. No a vykuřovací rituály mohou být klidně zařazeny na repertoár. Znám moc dobře sama u sebe, jak moc mi pomáhá se u výběru vykuřovadel, míchání směsi, zapalování uhlíku či pícky, soustředit jen na to. Být a konat. Užít si tu chvíli a pak se pomalu, zhluboka nadechnout vůně dýmu a nechat ho sebou procházet. Už to je léčivé!

Ženská božstva, v křesťanství svaté mučednice, byliny a zahrady, vše je to propojené

Jak “žensky” vykuřovat

Nabízím kromě klasického vykuřování prostoru a člověka ještě dvě variace trochu nadstavbové. Obě vyzkoušené, prověřené, byť pro našince trochu nezvyklé.

Vykouřený obklad

Narazíte na to jako na “vykuřovací roušku” (Herzog, 2014), mně se víc líbil název “vykuřovací poduška” nebo prostě obklad. Důležité je použít látku přírodní – bavlna, len, konopí, vlna. Žádná novinka to není. V článku o jalovci jsem psala o staré praktice vykuřovat takto ovčí kožešinu jalovcovým kouřem a přikládat ji pak na bolavé revmatické části těla.

Tkanina (poduška) se nechá nad zapálenou kadidelnicí s danou bylinkou nebo směsí “nakuřovat”, aby pochytala co nejvíc dýmu a prohřála se. Pak se přiloží na místo těla, kde chceme působit. Na bolavé menstruační bříško ideál!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně přírody: Andělika, světlo ve tmách pro všechny hledající

Posviťte si na temné dny s éterickým olejem plným světla! Vytáhne vás nad hladinu, doslova. Svým vlastním osobitým způsobem. Pomůže vám na vaší cestě k poznání a přijetí sebe sama. Má dar procítit hloubky. A prozářit je světlem. Nevěříte?

V tomto článku vás seznámím s éterickým olejem z anděliky. V aromaterapii se používá andělika kořen a semínko, které jsou získávány z rozdílných částí rostliny. Každý z nich nese naprosto jinou energii! Vysvětlím vám, jak se liší. V tradiční čínské medicíně se navíc andělika alias děhel používá na doplnění krve – tedy hlubokou výživu. Pojďme si na ní posvítit. Nebo spíš nechme anděliku posvítit na nás.

Co vás v článku čeká?

  • 2 základní druhy anděliky jako éterického oleje
  • 3+1 hlavní témata anděliky pro psychiku
  • Mini rituálek s andělikou (členská sekce)
  • Jakou anděliku pořídit? (členská sekce)
  • Jaké zvolit dávkování a pro koho anděliku použít? (členská sekce)
  • V čem andělika pomáhá? (členská sekce)
  • 3 praktické recepty s andělikou (členská sekce)

2 základní druhy anděliky jako éterického oleje

V aromaterapii se získávají pomocí destilace tyto 2 základní druhy anděliky:

  • Andělika kořen (Angelica archangelica)
  • Andělika semeno (Angelica archangelica)

Více se o jejich rozdílných kontraindikacích i cenách zmiňují níže.

Andělika – světlo ve tmách pro všechny hledající

3+1 hlavní témata anděliky jako éterického oleje, které oceníte nejen v období temnoty

  • Hluboké zklidnění mysli
  • Přijetí – mír v duši, někdy je přirovnávána k „Doteku anděla“
  • Deprese, smutky a těžká životní období

a navíc:

  • Hluboká výživa duše, ducha i těla

Andělika kořen vás prozáří skrz na skrz svým světlem, zanoří se až do nejhlubších míst vaší duše a pomůže vám přijmout a odplavit vše, co vás stahuje a tíží. Při psaní tohoto článku jsem si procházela posledním rozloučením s oblíbeným členem naší rodiny. Bude pro mě navždy s tímto smutným, leč niterným obdobím spojena. Stejně jako mi santal při jiné dřívější situaci pomohl překlenout těžké časy, andělika mě ze smutků navíc vytáhla (a sluneční paprsky samozřejmě). Není to pozitivní olej jako třeba pomeranč, ale bolístkám na duši odlehčí, a to někdy opravdu potřebujeme. Zbavit se tíhy a být opět sami sebou. Tak takhle pracuje andělika.

Radostnější verzí sebe sama a jejím alter egem je andělika semínko. Její energie v těle nesestoupí tak hluboko, drží se, na rozdíl od anděliky kořene, někde kolem bříška a 3. čakry. Otevírá se také do hlavy, to znamená, že více bude působit na mysl (kdežto andělika kořen na emoce a hloubky). Je více radostnější a bezstarostnější. Použila bych ji u lehčích stavů a u citlivých jedinců. Doporučuji vám ji také na začátek vaší práce s andělikami. Je totiž levnější, což se při zkoušení různých receptů hodí 🙂

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Bylina s andělskou vůní i jménem

Děhel lékařský neboli andělika je tak trochu zapomenutá, avšak svého času velmi důležitá bylina. Pojďme si spolu připomenout, proč byla tak významná? K čemu a jak ji lze použít? A jak ji vůbec rozeznat od jiné miříkovité byliny, která je jí podobná, avšak na rozdíl od anděliky jedovatá?

Na psaní toho článku jsem se těšila. Jednak proto, že bude řeč o andělské rostlině, a také proto, že tato bylina si zaslouží připomenout. Dnes už ji tak často nespatříme, ale dříve byla velmi běžnou léčivkou na venkovských zahrádkách. Ne náhodou. Je totiž pozoruhodná, řekla bych že skoro i multifunkční, dá se celá zužitkovat a andělsky voní.

Proč andělská bylina?

Protože podle legendy ji lidem „darovali“ andělé. Na jejich počest si tato rostlina nese ve svém jméně slovo anděl hned dvakrát. Angelica archangelica je synonymum pro Angelica officinalis, česky děhel lékařský. Uznejte však sami, že název andělika andělská zní duchovněji než andělika lékařská nebo děhel. Andělika totiž byla a je (zejména pro severské národy) silným duchovním symbolem.

Charakteristické listy vyrůstají z pochvy a mají purpurový řapík

Starodávní básnící a zpěváci a také staří Keltové se nechali skrze anděliku inspirovat. Na hlavě nosili věnce z květů a nebo samotný polokopulovitý okolík zapíchnutý do vlasů. Vůně je měla spojovat se samotným spiritem Bragise, boha poetů.

Když se na bylinu pozorně zadíváme, zjistíme, že listy jsou složené jakoby z trojlístků a květy vykazují tři barvy – zelenou, bílou a purpurovou. Stonek stoupá mocně vzhůru mezi dvěma uzavřenými obaly pochvy, ze kterých rostou listy, což má poukazovat na sílu a zároveň jednotu božských částí – andělika měla těmito znaky v době pokřesťování Evropy konkretizovat Svatou trojici.

Dodnes se ve Skandinávii používají listy anděliky lékařské na Palmovou neděli jako náhražka palmových ratolestí. Odtud totiž tato bylina původně pochází. Germáni a lesní národy severských zemí ji ale nazývali medvědím kořenem, neboť jim propůjčovala sílu tohoto zvířete. Ve střední Evropě se bylina také objevuje už mnohem dříve před křesťanskou kulturou. Tehdy byla nazývána svatým kořenem nebo-li ve francouzštině Racine du Saint-Esprit.

Své jméno andělika si získala až ve středověku

Z menších kulovitých okolíčků je tvořen jeden velký polokulovitý okolík, který připomíná hvězdu či něco nebeského, jemného

Konkrétně v době morových epidemií. Údajně se měl jednomu mnichovi zjevit anděl Rafael (znamená „bůh uzdravuje“), který ho na tuto bylinu odkázal. Od té doby se bylina podávala jako lék. Lékaři a lékárníci nosili běžně amulet z kořene anděliky zavěšený na krku, který je měl chránit před zákeřnou nemocí.

Následkem zjevení však došlo téměř k vyplenění rostliny, neboť důležitý byl především kořen, se kterým si lidé spojovali moc andělů. Věřili, že andělika poskytuje sílu těchto vzdušných světelných bytostí.

V roce 1543 Leonhart Fuchs napsal, že andělika otevírá, podmaňuje a rozkládá. Kořen může být spíše dobrý než jedovatý a pokud jedovatý, tak zabíjí morový vzduch. Když jej člověk vloží do úst, chrání se tak před morem (pozn. autorky: volně přeloženo ze staroněmčiny). Kdo měl kořen anděliky v puse, ten ví, že chutná dost hořce, silně a je velmi aromatický.

Kořeny chránily před nemocí i uřknutím

Jakmile dá semena, zemře

Rostlinu lze zužitkovat prakticky celou. Květy jako krásnou ozdobu na zahradě i ve váze, kde jemně voní. Z listů se vaří odvar nebo čaj, duté stonky se krájeli na kolečka nebo kratší tyčinky a kandovaly se v cukru. Podávaly se po jídle jako dezert k lepšímu zažívání, či se kladly přímo na talíř s jídlem jako gastronomická dekorace. Semínka se mohou pražit a nebo přidávat do pokrmů proti nadýmání.

Ze silného oddenku rostou kořeny hluboko v zemi

Silně aromatické kořeny této duchovní rostliny se začaly používat nejprve k vykuřování prostorů. Nejen, že si tím lidé dezinfikovali místnosti, ve kterých žili s nemocnými, ale také od sebe zaháněli zlé duchy, rušili zaklínadla a chránili se před čarodějnicemi.

Ve Franci z těchto důvodů uvazovali amulety s kořenem anděliky také malým dětem kolem krku, aby byli ochráněny před uřknutím a zlými pohledy. Kromě toho měl kořen zrušit přičarovanou impotenci, přivodit lásku a v boji zaručit vítězství. Přisypán k tabáku zase navozoval vize a jasnovidectví. Ještě v 19. století byla také jednou z ingrediencí v tajemných elixírech života hned vedle opia.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Andělika, bez a růže – magické byliny pro magickou noc Čarodějnic

A proč ne blín, rulík a mandragora? To jsou přece ty “pravé” přísady do lektvarů a kouzelných mastí. Jenže jednak jsou dnes povětšinou chráněné a k tomu obsahují látky jedovaté a ovlivňující naše vědomí. A přestože bývají uváděny i mezi bylinnými vykuřovadly historie, já je ke zkoušení nedoporučuji. Raději objevujme a zkoumejme “magické” vlastnosti běžných a bezpečných bylinek. A Valpružina noc může být ideální pro “čarodějné” rituály s rostlinami. Ty, které jsem vybrala, jsou tradiční k odehnání zlých duchů, ochranu obydlí a podporu lásky. V článku se dozvíte, i kdy a jak je vhodné sbírat bylinky k vybranému účelu.

Čarodějnice, Valpružina či Filipojakubská noc, Beltan, Beltine, různá jména pro svátek, kterým se definitivně Kolo roku překlápí do světla a tepla. Dnes se tento svátek slaví v noci z 30. dubna na 1. května. Ale původně byl jedním ze svátků odvozovaných od cyklů Měsíce a slavil se o úplňkové noci nejbližší 7. květnu, což je datum přesně v polovině mezi začátkem jara a léta. Já osobně vnímám měsíční svátky jako typicky ženské a není náhoda, že všechny tři zmiňované rostliny nesou poselství Venuše.

Zkuste “živý” oheň

Z původního smyslu svátku a jeho rituálů moc nezůstalo. Vlastně jen tradice ohně. Jeho očistná síla a “magická” moc přinášet světlo však již dnes oslavována není. Zbylé pálení „čarodějnic“ je vlastně takovou karikaturou dávných oslav.

Ano, oheň byl hlavní náplní svátku. Uhasil se oheň v domě a vykřesal nový. Skrze dva ohně se prováděl dobytek, skákalo se přes něj, tančilo kolem. A dodnes by oheň zapalovaný v předvečer této noci měl být “živý”, tedy založený pomocí tření dřívek a troudu. Kdo to někdy zkusil, potvrdí, že je to pěkná “makačka”.

Oheň je s tímto svátkem spojen, jen trochu jinak než je dnes známo

Posvátná plodnost

Další energií, s níž je tento svátek silně spojený, je ta sexuální. Hlavně plodivá síla Země a přírody, v tomto čase nejsilnější. A tak dávalo smysl ji oslavovat. Požehnání v tomto čase pomáhalo pozdější sklizni. Trochu zjednodušeně je Beltine vnímám jako spojený s nevázanými sexuálními orgiemi.

Smyslem však byla kromě plodnosti přírody i oslava vnitřního ohně. Prý se na tento den uzavírala manželství na zkoušku časově omezená na rok a den. Důležitým aspektem tohoto svátku je také oslava Boha, Bohyně a jejich spojení pro pokračování života, což souvisí se vším již jmenovaným.

Omyjte se v ranní rose

Bohyní svátku je krásná zářivá Brigit, tradičně ozdobená květy a pučícími březovými větvičkami. V noci se sbíraly přírodní ozdoby na zkrášlení domu, kde měly uvítat první květnové Slunce.

Stromem svátku je ochranný jeřáb. V noci se z něj odřezávaly větvičky na výrobu ochranného amuletu – rovnoramenného křížku svázaného červenou nití. Nemáte-li v blízkosti jeřáb, využijte břízu. I ona se takto používala. Křížek doma pověste na nejvyšší místo. Ochrání vaši domácnost před vším zlým. Říkalo se…

Bylinky nasbírané do “čarodějné” směsi na jedné “magické” procházce

Sympatický rituál je omytí tváře ranní rosou při východu slunce 1. května. Ideálně rosou zachycenou v poupatech hlohu s prosbou o dar krásy a svěžesti.

Jednou z celkem snadno dostupných bylin svátku je popenec. Natrhejte si ho v noci a upleťte z něj věneček, s ním na hlavě pak rozpoznáte v lidech zlé čaroděje… Prý…

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Pět otázek pro Michaela Rymera (rozhovor)

O životní moudrosti, šamanismu, očistě domovů a síle vykuřovadel

Pokud máte rádi vykuřovadla, jistě znáte i Michaela Rymera, který se nemalou měrou zasadil o jejich popularitu u nás. Pravidelně o vykuřování přednáší, dováží na český trh vykuřovadla z celého světa a připravuje také vlastní rituální směsi. Některé jen z pár bylin, jiné i z 20 ingrediencí a někdy dokonce míchá pouze v čase, kdy vládne určité astrologické znamení. Tak jako každý rok, sešli jsme se spolu pracovně na festivalu Miluj svůj život v Plzni a popovídali jsme si o jeho voňavé lásce – vykuřovadlech. Při rozhovoru nám do očí svítilo slunce a za zády zněly šamanské bubny, všude vládla pohodová letní atmosféra. Vivere la vita!

Co tě přivedlo k bylinám, vykuřovadlům a k práci, které se věnuješ?

vykurovadla-rymer-3
Michael se svou partnerkou Petrou

No, asi pánbůh… (směje se) Ale opravdu, mám pocit, že si někdo nahoře usmyslel, že je potřeba šířit povědomí o vykuřovadlech a padlo to na Rymera. Předtím jsem měl celkem zajímavou práci, živila mě sochařina, práce, od které někdo neuteče celý život. A já jsem najednou zjistil, že vykuřovadla pro mě mají větší význam a smysl než dělat sochy a najednou to takhle padlo. Začátky byly tak jako jakékoliv jiné podnikání. Začal jsem nakupovat vykuřovadla někde v Německu a Americe a pak jsem dostal k Vánocům kousek nějaké voňavé hmoty, jmenovalo se to ambra, i když s klasickou ambrou z velryb to nemá nic společného, je to směs, která se vyrábí v Indii. A když jsem si k tomu přivoněl, tak jsem pocit, že tohle musím mít. Najednou jsem na internetu našel výrobce, který něco takového vyráběl, tak jsem prodal auto a nakoupil ambru, protože ambra je nesmírně drahá, a začal jsem ji rozvážet. Investice samozřejmě na začátku byly ještě další, bez nich bych podnikání nerozjel. A pak už to padalo tak nějak zajímavě.

Vykuřovadla jsou úzce spojena se šamanskou kulturou, o které často přednášíš. Co tě na ní láká? Který spirituální směr upřednostňuješ a do kterých zemí nejraději jezdíš?

Já bych úplně neřekl, že jsou vykuřovadla těsně spojena se šamanismem, nebo že jsou těsněji spojeny s šamanismem než s léčením nebo jinou kulturou. Vykuřovadla jsou tady odjakživa a těch způsobů, jakým je lidé využívali, je mnoho. Může to být šamanismus, křesťanské vidění světa, které pálí kadidlo, lidové léčitelství nebo obětování a magie. Ale nemůžeme říct, že vykuřovadla jsou magické nebo šamanské, to nejde takhle říct. Každý je využívá pro nějakou svoji potřebu, a protože fungují. Dnes znám spoustu lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou šamani, možná si to i myslí, možná si to myslí i někteří lidé okolo nich, ale já osobně žádného šamana neznám. Tak to je velmi složitý problém. Mě se na to lidi často ptají, ale já na svých seminářích mám téma vykuřovadel v šamanismu, kde vysvětluji lidem, jakým způsobem využívali vykuřovadla šamané. A měl jsem třeba i téma vykuřovadla v křesťanství a tam jsem vysvětloval, jaký význam měla vykuřovadla pro křesťany. Ale to neznamená, že jsem křesťan nebo šaman. Myslím si, že šamanismus je dnes do určité míry móda nebo klišé. Šamanismus potřebuje šamanskou kulturu a ta v Evropě a obecně v západním světě není. Ano, nám už se velmi těžko vrací k přírodě a šamanismus bez přírody nemůže existovat a nedá se provozovat z pražské kanceláře nebo z jakéhokoliv většího města. Chce to jiný životní styl a obětovat tomu všechno, protože ti šamané často balancují na hranici života a smrti a reality a šamanské cesty, takže to není nic jednoduchého. Ze spirituálních směrů je mně osobně nejbližší a nejsympatičtější budhismus, protože to není náboženství. Budhismus je ve svém základu ateistický a to se mi líbí, zodpovědnost každého za sebe. Budhisté přesně ví, že cokoliv udělají, bude mít následek, proto jsou velmi opatrní a věří tomu. A taky, když se podíváme na statistiky, nejméně zločinů dělají v budhistických zemích a nejvíc v křesťanských. Takže ona ta víra v Boha ještě vůbec nic neznamená. Znamená to pouze, jakým způsobem to celé prožíváme, jakou máme odpovědnost. Myslím si, že Evropan může najít kořeny všude kolem sebe a nemusí putovat do Jižní Ameriky nebo do Asie nebo kamkoliv jinam a může být tady doma a dojít k nějaké moudrosti. My jsme tady v Evropě měli spoustu moudrých žen a mužů, takže proč to nedělat dnes.

Co se týče mé oblíbené destinace, tak tě musím zklamat, já jsem toho zas až tak moc nenavštívil, přestože si lidi myslí, že když prodávám vykuřovadla, objíždím celou planetu a všude to sháním, ale není to tak úplně pravda. Přestože vykuřovadla dovážíme skutečně z celého světa, pokud to jde, dovážíme je i od pěstitelů a prvovýrobců, abychom je nemuseli brát odněkud z velkoskladů, kde se energie hodně degraduje. Takže pomáháme i lidem v chudších zemích napřímo obchodem. Ale líbí se mi Indie, jak svou spiritualitou, protože vykuřovadla voní a Indie voní úplně fantasticky, takže Indii mám moc rád a doufám, že se tam ještě několikrát vrátím.

Jak s vykuřovadly nejčastěji pracuješ? Jaké byliny a vykuřovadla používáš doma nejraději, ať už sám pro sebe nebo pro svoji rodinu?

vykurovadla-rymer-1
U prodejního stánku s vykuřovadly

Pro mě jsou vykuřovadla práce a to mě vede k tomu, že je používám velmi často a nemusí to být jen z důvodů experimentálních nebo zdravotních, ale i čistě pracovních, protože potřebuji zjistit, jak to konkrétní vykuřovadlo voní a jak na mě působí a co by asi s lidmi mohlo udělat. Na druhou stranu to ale není jenom o práci, celou řadu svých problémů, ať už na úrovni fyzického těla nebo na spirituálnější úrovni, řeším s vykuřovadly. Pálím si spoustu vykuřovadel i jenom tak, pro radost. Takže já svou prací žiju a jsem neustále v takovém oblaku kouře. Konkrétní tip pro lidi ale bohužel nemám, protože každý si musí vybrat podle sebe. Kdybych byl kuchař, taky bych neporadil, protože každému bude chutnat něco jiného, stejně tak každému voní něco jiného a to, co voní mně, nemusí vonět tobě. Ale já osobně nejčastěji pálím to nejrozšířenější vykuřovadlo a to je kadidlo. Je jich na trhu k dostání spousta druhů, mají různé vůně. Přestože to je pořád pryskyřice z jednoho stromu, tak podle oblastí, ze kterých pochází, podle toho, kde ten stromek roste, tak se mění i vůně pryskyřice. Takže kadidlo je pro mě, stejně jako pro naše předky, fascinace. Někdy upřednostňuji kadidlo z Ománu, někdy z Afriky, někdy z Indie. Je to jako s vonnými tyčinkami, někdy si člověk zapálí vonnou tyčinku z Japonska, někdy z Himalájí a někdy z Indie. V tomhle směru já miluji tyčinky indické, protože Indové vyrábějí fantastické kombinace vůní a dokáží to udělat tak, jak to nikdo jiný na světě neumí. Já ani ve vykuřovadlech nejsem schopen namíchat vůně, jaké oni dělají v tyčinkách. Když ta tyčinka je čistá, přírodní a kvalitní, tak pro mě ten největší favorit je tyčinka indická.

Kdyby sis mohl vzít s sebou jednu bylinu nebo vykuřovadlo na pustý ostrov, které by to bylo?

A jsou to jenom vykuřovadla? Takže barel vody ne. (směje se) Úplně přesně nevím, co bych si s sebou balil, protože je možné, že na tom pustém ostrově bych našel něco, co se dá pálit. Asi bych tedy přemýšlel, jestli si s sebou nemám vzít něco praktičtějšího než pytel kadidla. Ještě bych chvilku přemýšlel, jestli to nemám nahradit kontejnerem indických tyčinek.

A jedna praktická otázka na závěr. Co bys doporučil lidem, kteří si potřebují pročistit dům nebo byt?

Aromalampa a vykuřovací pícka v jednom

Vykuřovadla jsou na očistu zcela jistě nejlepší, to máš pravdu. Oni už to věděli třeba v Tibetu v době, kdy ze severu přicházely mongolské kmeny, znali dva nejvýznamnější způsoby očisty a to bylo kropení a vykuřování. Kropení trošku upadlo v zapomnění a zůstalo jen to vykuřování. Kropení bylo podobné, jako když se v kostele kropí svěcenou vodou. Tibeťané měli něco podobného svěceným vodám, které připravovali pro různé rituály a s různými záměry a těmi potom prostor kropili. Bylo to trošku složitější než zapálit třeba jalovec, který v těch místech všude roste. Takže to vykuřování je dle mého názoru nejúčinnější metoda na očistu prostoru. A skupina očistných vykuřovadel je poměrně velká, takže to může být kadidlo, šalvěj, pelyněk, andělika, dračí krev – asa foetida, téměř všechny jehličnany mají očistné účinky, nebo třeba jantar. Vykuřování má takovou přímou úměru. Je to podobné, jako když myjeme podlahu. Když ji myjeme pravidelně, tak je ta podlaha celkem čistá a můžeme jí jen čas od času jemně setřít a navonět si jí třeba levandulí. Stejně tak si ten byt, o který se staráme, můžeme čas od času vyčistit nějakým lehkým vykuřovadlem. A pokud tu podlahu nebudeme 2 roky vytírat a nebudeme se o ni starat, tak bude strašně zanesená a musíme vzít rýžák a silný desinfekční prostředek a pořádně to vydrhnout. A když se nestaráme o energie ve svém okolí, tak samozřejmě se to může nashromáždit a najedou nám tam přestane být dobře a musíme vzít zase vykuřovadlo, které je silné a které dokáže dostat energie pryč. Tam už nám nemusí být vykuřovadlo příjemné na vůni, jako Savo, ale jde o tu práci a očistu. A pak s to můžeme navonět něčím, co je nám příjemné.

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Pár slov o archaické aromaterapii

Když lidi objevili oheň, někdy před jedním až dvěma miliony let, v té době už se začala používat vykuřovadla. Když člověk uměl rozdělat oheň, tak do něj i něco přikládal a to něco nejenom hřálo, ale i vonělo. Ať už vědomě nebo nevědomě již tenkrát vykuřovadla použil. Vykuřovadla jsou tady s námi až do dnešních dní. Když bych vzal kratší dobu a i kdyby to byla jen půlka, tedy půl milionu let, tak pořád je to dostatečně dlouhá doba na to, aby ověřila platnost této metody. Osobně neznám nic jiného, co by tady s lidmi bylo půl milionu let a vůbec už nevím o ničem, co by tady s lidmi mohlo být, aniž by to fungovalo.

Michael Rymer (*1967)

Dovozce a prodejce vykuřovadel, pryskyřic a bylin, autor originálních vykuřovacích kompozic. Původně vystudovaný chemik, profesně se věnoval např. sochařství se zaměřením na keramiku a bronz, prodeji aut nebo pneumatik, ale i nuceným pracím v uranových dolech. O vykuřovadla se začal zajímat již před 15 lety pro svoji vlastní potřebu. Před více než 10 lety založil firmu se svojí bývalou ženou Evou, která zde působí doposud. Ve firmě pracuje také se svojí současnou partnerkou Petrou, se kterou pravidelně vystavují a přednáší na festivalech a akcích po celé ČR. Podle svých slov veškerý svůj volný čas obětuje práci, která ho navíc naplňuje. Je zarytým vegetariánem a byl by nejraději, kdyby na rostlinnou stravu přešli všichni lidé. Vloni poprvé navštívil Indii – konkrétně střední Indii a Ladakh. Z předchozího manželství má dvě dcery.

photo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka.