Desatero základů domácího vykuřování

Vykuřování se pomalu ale jistě dostává z archivu zapomenutých věcí opatřených lehce „čarodějnickou“ a „ezoterickou“ nálepkou mezi respektované způsoby použití bylin k očistě i léčení. Protože pro Kouzlo vůní o vykuřování a vykuřovadlech pravidelně píšu a vím, že mnoho z našich čtenářů ho praktikuje, sepsala jsem pro vás takové základní desatero.

Vybrala jsem nejfrekventovanější dotazy z kurzů i z praxe a pokusila se na ně odpovědět. S vykuřováním je to tak, že nic nenahradí vlastní zkušenost. Můžete si doporučení 100x přečíst, ale co uvidíte na vlastní oči a zkusíte, to je nejlepší. Pokud narazíte na nějaká vykuřovací úskalí, nebudete si něčím jisti a podobně, zkuste mojí skupina na FB. Nebo přijďte na kurz. O svátečních rituálech spojených nejen s vykuřovadly píšu do celoročního vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Pro Kouzlo vůní jsem už napsala 3dílný seriál o vykuřování, kde je vše dost podrobně vysvětleno. Pokud vás tedy bude zajímat víc, doporučuju pokračovat tam.

Jen upozorňuji, že vykuřování vytváří závislost zdravou a příjemnou…

Bezpečnost na úvod

Pracujete s otevřeným ohněm, buďte „při tom“, neopouštějte kadidelnici. A dodržujte zásady bezpečnosti a přiměřené opatrnosti. POZOR na děti, domácí mazlíčky.

Při zapalování uhlíku můžou odskočit žhavé kousky, při pálení bylinkového svazečku (bílá šalvěj, pelyněk) odpadávají ohořelé kousky, použijte pod něj talířek apod.

Zbytky žhavého uhlíku NIKDY nevyhazujte do koše, pokud jej potřebujete uhasit, vhoďte do nádoby s vodou. Hořící svazek můžete uhasit odstřihnutím žhavé špičky.

Pokud budete vykuřovat jehličí, VŽDY může začít hořet (pro vysoký obsah hořlavých látek), NIKDY nenechávejte bez dozoru.

1) Co a jak vykuřovat

Vykuřovadla podle materiálu se rozdělují na byliny, dřeva, pryskyřice. Každá z těchto skupin vyžaduje trochu jiný způsob pálení.

Používá se vykuřovací pícka či její obdoba, slídový plátek mica položený na uhlík (v podstatě náhrada vykuřovací pícky, mě osobně ale tento způsob nevyhovuje) nebo kadidelnice se žhavým uhlíkem, na který se položí kousek pryskyřice. Podrobně i s obrázky TADY…

2) Byliny

Ideální způsob pálení je na mřížce vykuřovací pícky nad zapálenou čajovou svíčkou. Byliny tak nehoří, pouze se zahřívají a teplem se uvolňují vonné složky. Jde o jemný a velmi příjemný způsob. Ovšem pro hlubokou energetickou očistu většinou nestačí.

Zjednodušením je pálení bylinkového svazečku. Většinou tak zakoupíte bílou šalvěj dováženou z USA. Usušený svazeček jednoduše zapálíte na konci a nic (kromě talířku pod něj) už nepotřebujete. Ale i z mnoha našich místních bylinek jde tenhle svazeček vyrobit. Podrobný návod najdete TADY…

Buďte se mnou ve spojení i na dálku, čtěte Bylinky našich babiček!

V rámci programu se mě můžete i na cokoliv zeptat, ať už přímo pod články nebo v naší uzavřené členské skupince.

V tomto programu se ode mě dozvíte o vykuřování mnohem více zajímavostí

3) Dřeva

Vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

Vzácná a drahá dřeva (santal, guajak, orlářka apod.) se doporučuje pálit podobně jako jemné bylinky. Běžnější dřeva (jalovec, cedr, dub, bříza apod.) jde pálit i na uhlíku. Já osobně doporučuji obě varianty, spíše podle účelu. Pokud čistíte prostor či sebe, pak se hodí očistný dým, a tedy pálení na uhlíku. Pokud harmonizujete či provoňujete prostor, pak je výhodnější pícka a jemnější vůně.

TIP: Používám např. u santalu, po použití na pícce si dřevo schovám, a ještě ho přihodím později na zapálený uhlík. Je mi líto tuto vzácnost jen tak vyhodit…

Pálení špalíku se dřeva je také jednou z nejjednodušších variací na vykuřování. Používá se hlavně dřevo palo santo z Peru či Ekvádoru. Naši předci takto pálili dřevo posvátné borovice. Zajímá vás, jaké různé druhy vykuřovadel jsou?

4) Pryskyřice

Jedná se o vyschlé kousky mízy různých stromů a keřů. Ty potřebují pro své využití k vykuřování vyšší teploty nežli bylinky a dřevo. Pálím položené na žhavý uhlík. Důležité je použít vždy jen malý kousek pryskyřice (cca o velikosti zrnka rýže, ANO TAK MALÝ!). Pokud se vám zdá být dýmu málo, přidejte. Vždy je to jednodušší než řešit velký silně čadící rozžhavený kus pryskyřice…

Nejznámější voňavou pryskyřicí světa je nesporně kadidlo.

5) Vykuřovací pícka

Vykuřovací pícka ze staré aromalampy nalezené u popelnic, na mřížce právě červený santal

Nádoba nejlépe keramická v podstatě ve tvaru kvalitní aromalampy, tedy dostatečně vysoká. Kde sundavací miska je nahrazena kovovou mřížkou zahřívanou zespoda čajovou svíčkou.

6) Kadidelnice

Nádoba na vykuřování ideálně keramická (na trhu jsou i kovové či kamenné), do níž se nasype vrstvička písku či kvalitní soli (himalájská, mořská – vždy naprosto čistá) a na tuto vrstvu (slouží jako tepelná izolace) položí žhavý uhlík. Takto je kadidelnice připravena k použití, na uhlík se nasype vybraná pryskyřice.

TIP: velmi praktické je, když má kadidelnice nožku, držátko, případně aspoň malé nožičky. Je totiž dobré, jde-li jednoduše uchopit, pokud s ní potřebujete obcházet prostor.

7) Uhlíky

Pálení pryskyřic na uhlíku obnáší voňavý dým

Nejběžnějším používaným uhlíkem je ten rychlozápalný (možná znáte z vodních dýmek). Drcené dřevěné uhlí je slisované spolu se zápalnou látkou do tvaru tablet s jakoby mističkou. Stačí pak na jednom konci zapálit a uhlík sám „proprská“, jak se v něm postupně zapaluje právě ona hořlavá látka. Celé to trvá do 3 minut.

Existují i uhlíky bez oné látky, prodávají se jako kokosové. Jen u nich je potřeba držet nad plamenem (plyn, speciální zapalovač) či na žhavé elektrické plotýnce minimálně 15 minut.

8) Očista prostor

Častá otázka je na čištění prostoru, jak v bytech, domech, tak i různých terapeutických místnostech (masáže, terapie, kurzy apod.). Místa, kde se shromažďovalo větší množství lidí, se v minulosti takto pravidelně očišťovala. Myslím, že na tom něco je. A doporučuji to i dnes.

Od mých přátel i klientů vím, že rozumné vykuřování úspěšně pomáhá jak s očistou energetickou, tak tou „zdravotní“, např. v dobách chřipkových epidemií jsou členové rodin, kde se vykuřuje, méně nakazitelní.

Myslete na to, že k opravdové očistě patří kouř, takže chcete-li čistit prostor, použijte uhlík a nebojte se, že to bude „čadit“. Všechny místnosti odpovědně obejděte, buďte „duchem přítomni“, myslete na záměr. Vždy opakuji, čistěte „od podlahy“, a to doslova! Tedy začínejte při zemi, od spodních pater apod. Po vykouření opravdu pořádně vyvětrejte!

9) Kde se vykuřovadla berou?

Co si nasbíráte sami, to budete pálit raději, uvidíte

Další častý dotaz, spoustu vykuřovadel si můžete sami vypěstovat na zahrádce nebo nasbírat na procházkách (borovicová a smrková pryskyřice a jehličí, rozmarýn, tymián, šalvěj apod.). Mnoho českých bylinek já osobně raději kupuji v bylinkářstvích či v podobě sypaných bylinných čajů (šalvěj, levandule), jednak to bývá levnější a také neprodukuji tolik odpadů.

Samozřejmě u těch exotických je to složitější. Dnes již existují specializované obchody i e-shopy s vykuřovadly a potřebným vybavením. U dovážených druhů doporučuji se dobře předem informovat odkud pochází a k čemu je. Velmi často takto dostáváte kousek posvátné Přírody, kterou někdo někde musel vypěstovat, získat (třeba porazit a rozštípat strom), zabalit a byla dopravena až k vám. To všechno hodně stojí a nemyslím zdaleka jen peníze. Proto i tady je na místě velká úcta a šetrnost.

10) Frekvence vykuřování

I na toto se lidé hodně ptají, odpověď je složitá. Myslím, že je dobré vykuřovat tehdy, když je to potřeba. Ano, aha, ale kdy to je, že? No tak to si asi každý musí poradit sám. No anebo přijďte na ten můj výše zmiňovaný kurz a všechno to uvidíte v praxi…

Autorka článku a fotografií: Kateřina Polívková.

Jarní sváteční bylinné rituály

Program “Bylinky našich babiček” jsme vymyslely jako celoroční voňavou cestu rokem, jako průvodce zahrádkami našich předků. Moje téma jsou byliny a sváteční rituály s nimi spojené, hlavně tedy v oblasti vykuřování a očisty. Toto sice zpracovávám průběžně a vlastně stále. Ale…

Tady bych ráda vytáhla méně známá fakta, vybrané méně obvyklé rostliny. I mé osobní postřehy a příběhy  “městského člověka”, který přesto cítí, jak tepe a otáčí se posvátné Kolo roku a přírody. A kterému vylaďování se s cykly Slunce a Měsíce pomáhá žít život v harmonii a přirozenosti. Někdy si beru na pomoc literaturu a internet, jindy přenechám vedení své intuici a rostlinným průvodcům. A pak s úctou a trpělivostí sleduji, kam mě pustí a co mi ukáží.

V každém z mých příspěvků najdete nějakou speciální radu k domácímu vykuřování a použití bylin k očistě prostor. Budou to takové bonusy za vaši podporu Kouzla vůní. Myslím tím opravdu speciální a opravdu praktickou radu 🙂 Prostě něco, co jen tak nezjistíte. Zde to bude návod, jak vytvářet vykuřovací směsi z bylin a pryskyřic. Tohle mixování má totiž háček, každá ze složek má ráda k pálení dost odlišnou teplotu. Tudíž může být někdy problém hotovou směs vykuřovat tak, aby voněla, fungovala a kompletně se využila.

Jako upoutávky na vzdělávací program “Bylinky našich babiček” si už teď můžete přečíst článek o kopřivě a červené řepě

Příchod jara si žádá slavnostní vykuřovací očistu

Na Hromnice začátkem února se rituálně vymetalo březovým koštětem. A teď o slunečním svátku Jarní rovnodennosti (nebo o Velikonocích) se už hodí použít čerstvé rostlinky. Je to přece svátek znovuzrození přírody (a Ježíše Krista). A je to ideální čas pro očistu našich obydlí. Zima a tma odchází, jaro a světlo přichází. Příroda se probouzí, živelnost a růst překonává stagnaci a zimní spánek. Neseme se na vlně pučení, klíčení a probouzení se. Využijme toho a ukliďme si. Staré, zašlé, nenošené, zaprášené, všechno pryč. Jarní síla nám pomůže vymést i kouty, kam se nám dlouho nechtělo. Jak se nám pak bude lépe dýchat i žít!

Bylinka známá neznámá, krásně voňavá a typicky žlutě jarní, to je hlodáš.

Očista těla je probírána snad úplně všude. Ale co naše domovy? Těm také udělá dobře pořádné jarní očištění! Vonný dým nám může být skvělým pomocníkem k přivítání nové energie. A taky vždy byl.

Vybrala jsem čtyři rostlinné zástupce nesoucí ve svém aromatickém poselství silnou jarní stopu. Dva stromy a dvě byliny. Bříza, borovice, rozmarýn, hlodáš. Všichni jsou u nás dobře a dlouho známí, možná hlodáš budete v paměti trochu lovit, ale nakonec si vzpomenete…

Bližší seznámení s nimi bude v mém druhém jarním bylinkovém příspěvku programu. Tady si zkusíme namíchat speciální očistnou i slavnostní vykuřovací směs k přivítání jara, právě za použití zmíněných rostlin.

Když nemáš hlodáš, vraž tam petrklíč

Hlodáš se vám nevybavuje? Jak uvidíte fotku, budete doma. Je to přesně bylinka „z babiččiny zahrádky“. I mně při dohledávání informací naskočila jeho typická sladká medovo-kokosovo-vanilková vůně… A krásně barevně doplňuje naši vybranou jarní vykuřovací směs. Pokud ho nenajdete, nevadí! Já ho do směsi taky letos neměla. Podobnou jarní aroma notu nám v ní zahraje třeba podběl, prvosenka nebo měsíček. Všechny žluté a jarně naladěné. A všechny tradičně používané i k vykuřování.

Dejte si trochu zeleně na dveře i do těsta, přivítejte jaro!

A jen tak mimochodem. Víte, že záhony založené právě v období mezi dnem Jarní rovnodennosti a Velkým pátkem mají nejlepší šance na skvělou úrodu?

A jeden jarní zelený tip na velikonoční pečení, zkuste letos přidat do těsta zelený ječmen v prášku nebo práškový čaj matcha, svěží zeleň velikonočního beránka či mazance jistě rozradostní vaši slavnostní tabuli…

Nechte své dveře zazelenat, třeba bezovým křížem

Úlovek větviček z výletu na den Jarní rovnodennosti.

Návod na tuhle jarní ozdobu si půjčuju z krásné knihy Evy Francové Rok ve Svatojánu. Nicméně tradice zdobit vchod do domu v jarním svátečním čase květy a zelení je všeobecně známá a prastará. Dokonce se údajně větev borovice zdobila květy na tento svátek a vůbec ne v době Zimního slunovratu.

Pro výzdobu domova je podle mne úplně nejlepší použít s rozumem a ohledem k přírodě to, co najdeme na našich jarních procházkách. Pokud něco trháme, vždy doporučuju se zeptat, jestli je nám Přírodou dovoleno a je-li, tak náležitě poděkujme. Radost, kterou ta zeleň pak přinese (i ochrana a očista), je mnohonásobná. Pokud to ještě neděláte, zkuste to a uvidíte, ucítíte! Některé výhonky zřetelně dávají najevo, že utrženy být nechtějí a jiné vás k sobě doslova přitáhnou.

Na jarní ochranný věnec použijte jako základ rovnoramenný kříž z oloupaných bezových větví. Důležité je to oloupání, bez totiž stahuje vše negativní do listů, pod kůrou pak ke kořenům. A to špatné si domů brát nechceme, proto kůru loupáme.

Samotný věneček pak můžeme splést z tisu, buku, jedle, vrby, smrku a ozdobit jarními květy. Hotový pak pověsíme na vchodové dveře či vrata. A materiál třeba nasbírat na den Jarní rovnodennosti, kdy se hodí vyrazit na nějaký posvátný kopec v okolí. Na kopci se ideálně vítá přibližující se a sílící Slunce.

Příprava sváteční očistné směsi k vykuřování

Hotová směs s hmoždířem po babičce a ochranným zeleným věnečkem.

Jak jsem zmínila, míchat spolu bylinky a pryskyřice, může přinášet jisté záludnosti při samotném pálení. Moje zkušenost a doporučení je pryskyřici nadrtit v hmoždíři na jemný prášek a bylinky s ní prosypat a protřepat. Směs pak lépe hoří i na vykuřovací pícce.

V téhle naší směsi se nám to bude hodit, protože smícháme:

  • 1 díl rozmarýnu
  • ½ dílu nadrcené borovicové pryskyřice
  • 1 díl březové kůry (nebo větvičky, ale máte-li, tak i sušené listy)
  • ½ dílu květů hlodáše (nebo jeho náhradu dle vašich možností)

Směs doporučuji pálit na vykuřovací pícce, lépe se rozvinou vůně. Já jsem do směsi přidala pár “speciálních” ingrediencí. Pryskyřici nasbíranou v berounských lesích na jednom kouzelném výletu. Podběl a prvosenku od bylinářky Veroniky Němcové, jedné z autorek programu “Bylinky našich babiček”. Kadidlo z Jeruzaléma, kterým mne obdarovala účastnice jednoho mého semináře o vykuřování. Prostě něco “magického”, se zvláštním kouzlem. To se hodí do každé směsi…

Očista stavení

Ale pro opravdovou jarní očistu kouřem klidně použijte uhlík a směs vhoďte přímo na něj. Obejděte celý obytný prostor, všechny místnosti, nejlépe i okolí domu a zahradu. Já osobně bydlím v činžovním domě, takže nahrazuji obcházení stavení tím, že kadidelnici prostě na chvilku vystrčím před dveře na chodbu a doufám, že zrovna nikdo nepůjde kolem ?.

Další konkrétní recept na vykuřovadlo pro tuto příležitost z knihy Magické rostliny, kde jsem se trochu inspirovala:

  • 1 díl květů hlodáše
  • 3 díly kadidla
  • 1 díl benzoe
  • ½ dílu květů hyacintu
  • ½ dílu hadího kořene
  • 1 díl akácie
  • ½ dílu borovicové pryskyřice

Tento článek je uveřejněn ZDARMA jako upoutávka na program “Bylinky našich babiček”. Spouštíme ho začátkem dubna. Zatím nabízíme možnost registrace.

Zaregistrujte se, ať máte vždy aktuální informace o programu

* povinná položka




Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.

Zdroje:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.
    Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN
    978-80-7336-606-3.
  • FRANCOVÁ, Eva. Rok ve Svatojánu. Praha: Motto, 2017.
    ISBN 978-80-267-0922-0.
  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Kadidlo, dar lidem i oběť bohům

Pryskyřice stromů rodu Boswellia má více jmen, je známá jako kadidlo, olibanum či frankinsence. Kadidlem obdarovali tři mudrci čerstvě narozeného Ježíše v Betlémě, tuhle historku asi známe všichni. Ovšem v bibli je kadidlová pryskyřice zmiňována na mnoha dalších místech. Jako vzácná oběť byla pálena i pro většinu před-křesťanských božstev. Vůně kadidla se prostě line historií lidstva už tisíce let.

A po celou tu dobu kadidlo přináší klid, čistotu i spojení s bohy. Působí na psychické, fyzické i duchovní rovině. Dnes se kadidlo objevuje v různých formách. Seženete pryskyřici, éterický olej, extrakt v alkoholu či kapslích, to vše z několika druhů kadidlovníků. Každá z těchto podob kadidla má trochu jiné použití, působení i odlišný obsah účinných látek. A toto je důležité mít na paměti při hledání “toho pravého” kadidla právě pro vás. Tímto článkem vám s tím chci trochu pomoci. A nezůstane u jednoho, v hlavě už mám pokračování o dějinách kadidla.

Kadidlo jako dar přírody lidstvu

Stezka obchodníků s kadidlem je jednou z nejstarších dopravních cest mezi Východem a Západem. Kadidlo se z Arabského poloostrova transportovalo směrem na Západ, ale i do Číny a Japonska. Dávné kultury vonný kadidlový dým hojně využívaly jak v náboženství, tak i v běžném životě. Dnes už je dokázáno, že kadidlo má celou řadu zdravotních benefitů. Což je určitě důležitým faktorem jeho historické popularity. Nejnovější studie zkoumají účinky látek obsažených v kadidle na mnoho lidských (i zvířecích) neduhů, mimo jiné na omezení růstu rakovinných buněk. Vědecky se tak potvrzuje to, co lidstvo na sobě už dávno nespočetněkrát ověřilo. Tedy to, že je velkým darem přírody člověku.

Vcelku nenápadná pryskyřice z kadidlovníku je malým zázrakem

Účinky kadidla stručně

Pryskyřice léčí strom a dalo by se říci, že je jeho “krví”. Jako léčivá je užívána i lidmi. V historických pramenech je mnoho zmínek o využití kadidlové pryskyřice k různým “zdravotním” účelům. Dnes se hodně hovoří o působení éterického oleje. V ajurvédě je tradiční užívání kadidla (pryskyřice) vnitřně (ve formě kapslí, ale i čípků). Předmětem studií je často extrakt z pryskyřice v alkoholu. Ale i když kadidlo je opravdu “magickým” prostředkem, neberme jej jako všelék. Vždy je dobré informace hledat z různých (nejlépe nezávislých) zdrojů, ověřovat je a v případě vážnějších zdravotních problémů konzultovat s odborníky!

Zde jsou účinky kadidla shrnuté pěkně přehledně. 

Na fyzické úrovni

Pozitivně působí na artritidu, záněty (klouby, cévy), dýchací ústrojí (tlumí kašel, bronchitida, nachlazení), hormonální systém a zažívací trakt. Zpomaluje a prohlubuje dýchání (i při stresu), nápomocné je například u porodu či při astmatu. Uvádí se, že posiluje imunitní systém, urychluje zacelování ran, vyhlazuje pokožku a hojí akné. Jako analgetikum je účinné proti bolestem (zuby, vředy, poranění). Snižuje krvácení z dělohy či plic. Funguje jako ochrana před patogenními organismy jak v těle, tak v prostoru. Žvýkání pryskyřice dezinfikuje ústní dutinu.

Na psychické úrovni

Hlavně vůně kadidla přináší výrazné zklidnění například při neklidu, strachu, zahlcení mysli negativními myšlenkami. Pomáhá soustředění a prohlubuje meditační stavy. Podporuje přerušení starých vazeb, přijetí nového a pochopení i poučení se ze špatných zkušeností. V těžkých dobách pomáhá nést tíhu života.

Na duchovní úrovni

Otevírá čakry, hlavně třetí oko a korunní. Pročišťuje vnitřní zrak. Čistí auru a éterická těla, spojuje duchovní a fyzické roviny. Je nositelem duchovního uvědomění. Zajišťuje ochranu.

Tuhé nebo tekuté kadidlo? Je v tom rozdíl

Typické životní prostředí kadidlovníků v Ománu

Doklady o používání pryskyřice jsou historicky dobře zdokumentované. Ovšem u oleje z dávných dob máme jeden háček. Můžeme se dočíst o používání vonného oleje z kadidla, ten však není totožný s dnes používaným éterickým olejem. I když se tuto ničím nepodloženou informaci dočtete leckde.

Destilace, tedy proces jakým jsou v dnešní době oleje získávány, se ve větší míře používá pár desítek let. Jednoduché destilační přístroje jsou z historie známé, ale spíše spojované s alchymií a výrobou alkoholu. Prvními rozšířenějšími aromatickými produkty nebyly éterické oleje, ale trochu překvapivě hydroláty, tedy voda z destilace rostlinného materiálu (hlavně z růží).

A co tedy byl ten vonný olej z kadidla? Nejčastěji pryskyřice rozpuštěná v oleji a používaná tak jako parfém i hojivá mast. Pryskyřice obsahuje přibližně 10 až 15 % silice, takže i rozpuštěním se získá relativně silný produkt s výraznou vůní. Zdaleka nejpopulárnější a historicky nejpoužívanější formou kadidla ale je prostá pryskyřice pálená jako vykuřovadlo.

Podrobně rozdíl mezi obsahem látek v pryskyřici (či extraktu z ní) a éterickém oleji vysvětluje Robert Tisserand v článku pro Kouzlo vůní:
“Většina lidí si pořídí éterický olej namísto extraktu. Ale proč? Jedním z důvodů může být nepřeberné množství videí a článků na internetu, podle kterých olej z kadidlovníku obsahuje kyselinu bosvelovou – aktivní protinádorovou látku obsaženou v pryskyřici kadidlovníku. Jenže olej ji neobsahuje z jednoho prostého důvodu, a totiž že molekula kyseliny bosvelové je příliš těžká, není volatilní, a tím pádem do éterického oleje nepřechází. V pryskyřici kadidlovníku je obsaženo několik druhů kyseliny bosvelové, a jejich molekulární hmotnost se pohybuje v rozmezí 450 – 500. Avšak volatilní molekuly – tedy molekuly, které se snadno vypařují – mají molekulární hmotnost nižší než 300.”

TIP redakce: Celý článek o kadidlovníkovém oleji a jeho výzkumu ohledně rakoviny si určitě také přečtěte

Kadidlovník, strom ronící slzy

Vůně kadidla je pro nás často spojené s návštěvou kostela

Porosty kadidlovníků na arabském pobřeží tzv. Silvae byly v antice považovány za posvátné. Nacházela se v nich slavná Artemidina věštírna. Kadidlovníky (Boswellia spp., čeleď Burseraceae – březulovité) jsou malé, vysoce odolné stromy, daří se jim často na nepřístupných a odlehlých místech. Rostou na velmi chudých a suchých půdách takřka z ničeho.

Existuje mnoho druhů kadidlovníků, od nejrozšířenějších (Boswellia sacra rostoucí na Arabském poloostrově a Boswellia serrata pocházející z Indie a přilehlých oblastí) po raritní, rostoucí jen na malých územích (např. Boswellia dalzielli, tzv. Janawhi z Kamerunu). A někdy je těžké druh přesně botanicky zařadit, protože jsou hodně variabilní. U prodávaných pryskyřic proto často najdete kromě latinského i další jméno, bývá to specifikace místa původu nebo tradiční název (například Hougari, Beyo, Betekristian). Je to proto, že místo původu ovlivňuje vůní i kvalitu.

Strom pochází ze Středního Východu a severní Afriky, postupně se rozšířil do Somálska, Etiopie, jižní Arábie i Číny. V současnosti pochází nejkvalitnější sorty kadidla z Ománu.

Sběr pryskyřice se provádí dvakrát ročně

Sběr pryskyřice je typicky mužská a fyzicky i časově náročná činnost. Měla by se provádět jen dvakrát ročně. Je předávána jako rodinná tradice často i stovky let. Pryskyřice se získává speciálním odborným naříznutím kůry, po němž stromy začnou ronit pryskyřičné slzy, které na vzduchu pomalu ztuhnou a vysuší se. Sběrači se pro kadidlo vrací až po třech měsících od naříznutí.

Tato činnost má několik vážných úskalí. Jen se ke stromům dostat vyžaduje často několika denní pochod nehostinnou hornatou krajinou. Řezy je nutné udělat přesně a šetrně speciálním nožem, dokonce se uvádí délka řezu 4,8 cm. Pokud by se kůra narušila nadmíru, strom umírá. Obecně je třeba se k porostům kadidlovníku chovat mimořádně odpovědně. V některých afrických zemích zvítězila hlediska ekonomická (krátkodobou optikou) nad ekologickými a stromy masivní sběry nepřežily. Proto je dobré při spotřebě úžasně vonící kadidlové pryskyřice i éterického oleje myslet na to, kde a jak se kadidlo bere.

TIP redakce: Více o vykuřování a vykuřovadlech v našem seriálu

Františky jsou po kadidle (frankinsence) pojmenované, o tom ale víc v pokračování

Kadidlo je moje téma. A tak budeme pokračovat. Materiálu mám totiž hodně. Ráda se s vámi podělím o svou “vášeň”.

Příště se podrobněji podíváme, na co používali kadidlo naši předkové, ale i k čemu se může hodit dnes nám a jaké konkrétní druhy seženete. Našla jsem i pár zajímavých poznatků z nejnovějších studií.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka, Pixabay.com.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Zdroje:

  • MOJAY, Gabriel. Aromaterapie pro léčení duše: jak obnovit emocionální a mentální rovnováhu pomocí esenciálních olejů. Praha: Alternativa, 2009. ISBN 978-80-85993-64-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • BATŮŠKOVÁ, Radka. Rostliny v Bibli [online]. Olomouc, 2012. Dostupné z: http://theses.cz/id/x75ob1. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Pacner, Th.D. [cit. 2018-01-23]
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • skripta Institutu aromaterapie: Svoboda Kateřina. Rostlinné silice I. a II., Barbora Krejčí. Aromaterapie v péči o duši.

Vykuřováním proti kašli

Zdravotní a dezinfekční funkce vykuřování je historicky známá a doložená po tisíciletí. Vykuřování ve školách a v nemocnicích se běžně praktikovalo ještě v první polovině 20. století. V období zvýšeného výskytu nemocí dýchacího ústrojí můžeme ze zdravotních důvodů vykuřovat i dnes. Vyčistíme tak jednak vzduch, ale i sami sebe.

V paměti mi utkvěla historka jedné mé klientky se dvěma malými dětmi. Je na domácí vykuřování celkem zvyklá, provádí pravidelně. Minulou zimu trochu “pozapomněla” a pak se divila, jak moc se zvýšila nemocnost celé rodiny. Přiběhla pro zásoby kadidel a uhlíků a situace se hned citelně zlepšila.

TIP redakce: Jako zasvěcení do používání vykuřovadel vám může posloužit článek Jak na domácí vykuřování.

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Vykouřit si můžete třeba i chodidla

Klasické vykuřování místností a osob je už opět celkem v povědomí. Ovšem jsou ještě další způsoby, jak využít léčivých vlastností vykuřovadel, dnes zapomenuté, ale ověřené našimi předky. Annemarie Herzogová ve své knize Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo zmiňuje tzv. vykuřovací roušky a stoličky. Obě tyhle “techniky” jsou velmi příjemné, speciálně v chladnějším období roku.

Rouška

Připravíme si čistý kus látky, ručník apod. a “nachytáme” do něho kouř. Tkanina zachytí účinné látky i teplo a tento obklad pak přiložíme na postiženou část těla (hrudník, břicho, záda, klouby atd.).

Stolička

V knize je sice uváděna speciální konstrukce, ale jde hlavně o to, že kouř necháme působit na chodidla, tedy i na množství reflexních bodů, které se zde nacházejí. Navíc kůže na ploskách nohou a kolem kotníků je tenká a lépe prostupná nežli jinde na těle. Takže si kadidelnici postavíme tak, abychom si nad ní mohli opřít nohy a kouř směřoval na chodidla.

Zajímá vás vykuřování prakticky? Zvu vás na kurz: Základy domácího vykuřování v listopadu v Praze.

Vykuřovadla vhodná při nachlazení, kašli, rýmě

Bylinky

Dřevo z jalovce je mnohostranným vykuřovadlem s krásnou vůní

V čaji i ve formě tinktur jsme zvyklý je používat. Ale mnoho tradičních bylin na nachlazení funguje i jako vykuřovadla. Benefitem je zde právě očistná funkce prostoru, v němž se nacházíme.

A těchto několik jsem vybrala pro aktuální podzimní období.

  • Tymián – právě tymiánem se vykuřovaly nemocniční pokoje, skvěle čistí i dodává sílu.
  • Divizna velkokvětá – proti kašli a nachlazení.
  • Eukalyptus – pomáhá při nemocech dýchacího ústrojí a na horečky, uvolňuje, projasňuje.
  • Oman – podporuje vlastní léčivé procesy, dezinfikuje a posiluje.
  • Rojovník (není vhodný v těhotenství) – pomáhá při nachlazení a dýchacích problémech, čistí.
  • Jalovec větvičky a dřevo – chrání před nemocemi, dezinfikuje, dodává energii.
  • Bazalka posvátná tulsi – léčí nachlazení a kašel, posiluje imunitu.
  • Galgán – polozapomenutý kořen Galgania officinarum doporučovaný jako všemocný lék od dob Antiky, používaný Hildegardou von Bingen a dodnes prodávaný jako koření. Povzbuzuje energii, léčí dýchací problémy.

Jehličnany

Pryskyřice neboli “smůla” nosí v případě kašle štěstí

Pro “zdravotní” vykuřování se používají tradičně a již velmi dlouho. Můžete použít jehličí, pryskyřici, kůru i dřevo. Pokud si pryskyřici nasbíráte v lese sami, je potřeba ji nechat vyschnout (přibližně rok až dva). Jehličí naopak lze vykuřovat i čerstvě donesené. Jen technická poznámka, pryskyřice jehličnanů hodně kouří, takže přidávejte opravdu po troškách.

Jehličnany obecně posilují dýchání, silně desinfikují, uvolňují zahlenění, dodávají sílu a lepší náladu.

  • Borovice – existuje spoustu druhů, nejspíše se setkáte s borovicí lesní, klečí, pinií či limbou.
  • Smrk
  • Jedle – k vykuřování se užívá nejvíce jedle balzámová a bělokorá.

Pryskyřice

Kadidel existuje mnoho druhů

Pryskyřice tradičně používané k vykuřování jsou silně léčivým prostředkem a účinně desinfikují prostor i tělo. Navíc zklidňují stres a uvolňují. Což z nich činí ideální pomocníky při nepříjemných onemocněních obzvláště dýchacího ústrojí.

  • Kadidlo – k dostání je dnes nepřeberné množství různých druhů, vhodné jsou všechny.
  • Myrha – kromě všech zmíněných vlastností ještě vysušuje, takže pomáhá při zahlenění.
  • Guggul – je vlastně druhem myrhovníku (Commiphora mukul), je více zklidňující a sladší než klasická myrha.
  • Benzoe – tato pryskyřice byla stálicí i na lékárenských pultech, pro své skvělé dezinfekční a expektorační účinky byla nazývána “divotvorným balzámem”. Rozlišují se dva druhy. Siamská benzoe s jemnější vůní a drsnější benzoe ze Sumatry.

 

Autorka článku: Kateřina Polívková, Dobré vůně. Foto: autorka a Pixabay.com.

Použitá literatura:

  • HERZOG, Annemarie. Léčivé vykuřování: vonná lékárna pro zdravé tělo. Přeložil Miroslav HUBÁČEK. Olomouc: Fontána, 2017. ISBN 978-80-7336-889-0.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Netradiční využití tradičních bylin? Svažte je, usušte a vykuřujte

Nasbírat bylinky na čaj či k ochucení jídla coby koření, naložit je do oleje nebo alkoholu jako léčivý macerát, to je taková bylinková klasika… Víte ale, že dříve se bylinky svazovaly do speciálních snítek a používaly na ochranu a očistu obydlí, lidí, ale i hospodářských prostor a zvířat? Tyhle voňavé svazečky se zavěšovaly na různých místech (na okna, nad dveře, k posteli) nebo po usušení pálily a vonný dým z nich jednak očišťoval, jednak byl symbolickou obětí k svátečním příležitostem.

Dávný zvyk dnes polo zapomenutý, nicméně proč se ke starým dobrým věcem nevracet. Zvlášť jedná-li se o ověřený funkční princip. A kdo by nechtěl mít doma i v sobě čisto a jasno. Sbírání rostlin v přírodě, posezení nad hromádkou čerstvých bylinek, zvažování co s čím svázat a následné sledování sušícího se svazečku, to všechno nás může propojit se sílou rostlin. A takový vlastnoručně vyrobený ochranný či očistný svazek je i jedinečným dárkem drahým blízkým. Je v něm kousek z vás a poselství, aby se obdarovanému dobře vedlo.

TIP redakce: O vykuřování jsme celkem rozsáhle psali v našem 3 dílném seriálu

Svazeček z řebříčku a pelyňku nasbíraných o letním slunovratu

Očistný dým nemusí vždy pěkně vonět

Hořící snítka bílé šalvěje

Vonička, devatero bylin, vánoční purpura, takhle různě se nazývaly tradiční směsi bylinek sbírané rituálně se zvláštním posláním. Svazek dnes asi nejznámější je svázaná bílá šalvěj severoamerických Indiánů, krásně voní a dobře čistí. Naše české bylinky většinou při pálení nevoní až tak lákavě, ale rostou zde stovky let a lidé se s nimi stejně tak dlouho léčí. To jen proto, abyste při zapálení nebyli zklamaní vůní kouře…

Vždycky nejde jen o krásné aroma, někdy naopak ty opravdu zlé duchy vyženete lépe vůní nelibou. Mistrem v tomto směru je podle mne čertovo lejno, no už ten název, že? To do svazečku ale aplikovat nebudeme, vysypalo by se. Je to pryskyřice miříkovité rostliny Ferula assa-foetida a užívá se i jako koření pro lepší trávení.

Vlastní svazek není nic složitého

Bylinková nabídka ve večerce

Z bylinek doporučuji šalvěj, rozmarýn, tymián, řebříček, pelyněk… Určitě půjdou přidat i třezalka, meduňka, levandule, máta, bazalka, vavřín nebo myrta, ty jsem do svazečku prozatím nezkoušela…

Potřebujete 10 – 20 cm dlouhé stonky s listy nebo samotné lístky (vavřín, šalvěj). Hodně jsem si teď oblíbila březové dřevo, velmi silné poselství nese tenhle strom s bílou kůrou. A při pálení krásně sladce voní. Možná by se do svazečku daly zaplést i březové větvičky. Neověřený nápad…

Svazeček můžete udělat menší i větší. Připravte se, že cca 2-3 týdny bude vysychat. Je dobré při svazování pořádně utahovat, aby držel pohromadě i po usušení.

Při zapálení je pak bezpečné držet pod ním talířek, odpadávají uhořelé kousíčky. Anebo doutnající svazek položit na táceček (nehořlavý samozřejmě).

Technická poznámka k očistě, je-li vaším záměrem vyčistit prostor, obejděte s kouřícím svazečkem místnosti, aby se kouř dostal všude. Následně vyvětrejte.

Zaujalo vás vykuřování? Chcete si ho očichat a zkusit na živo? Přijďte na můj workshop! Praktické seznámení, spousta ukázek, výroba svazečku a mnohem více… V září v Praze…

Připraveno na svázání
Polo svázaný svazek
Svázáno k usušení
Pálení v akci

 

A teď trochu rostlinné “magie”

Až budete rozmýšlet nad vaším vlastním svazkem, třeba upotřebíte informace našich předků a bylinářů o jejich vlastnostech. Trošku jsem je upravila pro účely vykuřování.

Bazalka

Existuje mnoho druhů bazalek, všechny jedlé se hodí, bazalka patří mezi nejposvátnější a silně ochrannou bylinku mnoha tradic. Podle jedné pověsti vyrostla na Kristově hrobě po jeho zmrtvýchvstání. Vysazuje se na hroby, je považována za pohřební bylinu a také bylinu nesmrtelnosti. Zahání melancholii a smutek, zmírňuje utrpení, pomáhá při rozchodech, opouštění, odpouštění. Je také uznávána jako symbol lásky, utišuje hádky mezi milenci, pozvedává náladu, vyjasňuje mysl.

Bříza

Je spojována s očišťováním, působením proti černé magii. Je symbolem plodnosti, regenerace a nových počátků, pálila se při všech přechodových svátcích (slunovraty a rovnodennosti). Poskytuje bezpečí, naději a sílu pokračovat v cestě. Z jejích větviček se červenou nitkou svazoval čtyř ramenný kříž určený na nejvyšší místo v domě.

Levandule

Výborně se hodí při nervozitě a stresu, navozuje klidný spánek, tiší bolesti duše. Zbavuje strachu, posiluje sebevědomí, podporuje lásku. Přináší vnitřní klid a mír. Dezinfikuje na fyzické úrovni, ve středověku chránila snítka levandule před morem, z tohoto důvodu se rozhazovala i na podlahách kostelů. Levanduli nosili ženci na klobouku jako ochranu před sluncem na poli. Zapalovala se v místnosti, kde se právě narodilo dítě. Její vonný kouř vnáší harmonii do domu i při shromážděních. Sušené květy poházené kolem domu přináší klid a pohodu.

Máta

Má povzbuzující, ochranné i léčebné účinky. Je symbolem pohostinnosti, přináší blahobyt a bezpečí. Patří ke svatojánským bylinám, trhala se v době slunovratu a o Vánocích pak pokládala na oltář, sypala se na zem v kostelích, světily se s ní jesličky. Dodává energii a sílu, odbourává strach. Tradičně se používala na čištění, osvěžení i zlepšení trávení.

Meduňka

Elixír života a prostředek pro potěšení srdce. Má uklidňující účinky, přináší úlevu při stresu, strachu a depresích, pomáhá pochopit vlastní emoce a dodává sílu s nimi pracovat. Léčí trápení z lásky, melancholii a žal. Je vhodná pro večerní vykuřování. Je tradiční bylinou očisty a ochrany.

Myrta

Symbol ženské čistoty, krásy a lásky, přináší požehnání, při vykuřování má zachovat člověku lásku a mládí, velmi dobře se také hodí k pročištění atmosféry, je vhodná k posílení meditací a modliteb, pomáhá odpouštění. Působí antisepticky, její větve se tradičně rozhazovaly po místnosti k očistě.

Pelyněk

Vykuřovalo se jím při porodu, aby ochránil děti před různými kouzly, vždy byl bylinou odhánějící nepříjemnosti i ty fyzické (včetně vnitřních parazitů, mušek apod). Je tradiční šamanskou rostlinou mnoha kultur po celém světě. Jako vykuřovadlo má bylinnou a kořenitou vůni se silnými ochrannými účinky. Pálí se na odstranění negativních energií a vyčištění prostoru. Oddenek pelyňku zavěšený nade dveřmi měl podle bylinářů působit jako ochranný amulet. Podle lidové pověry chránil pelyněk proti divoké zvěři, blesku a jedu.

Rozmarýn

Posiluje činnost mozku a zlepšuje paměť, skvěle se hodí pro ranní vykuřování. Bývá považován za afrodiziakum, ale i za lék na mnoho nemocí. Vůně rozmarýnu se vdechovala jako ochrana morem a tyfem. Snítka pod polštářem prý zajistí příjemné sny a zažene všechno zlo. Je silnou bylinou na očistu a odstranění negativity.

Řebříček

Je jednou z bylin sv. Jana. Na venkově jím zaháněli zlé duchy od chlévů i stájí, nosil se jako amulet k odvrácení negativity. Po celý středověk byl považován za kouzelnou bylinku působící proti účinkům magie. Keltští druidi i čínští mudrci používali lodyhy řebříčku k věštění. Je spojován s láskou a manželstvím, svazek nad postelí či ve svatební kytici novomanželů zajišťoval 7 let štěstí a věrnosti, kousek řebříčku pod polštářem prý pomůže uvidět ve snu budoucího partnera.

Šalvěj

Byla považována za svatou bylinu, schopnou prodlužovat život, také ale zastrašit zlé duchy. Podle křesťanské tradice získala šalvěj svou sílu od Marie, která ji poskytla ochranu a útočiště před Herodem. Má moc osvobodit ducha od rušivých emocí a vyvolat klid a jasno.

Třezalka

Platila za rostlinu, jež dokáže zahnat všechny temné síly, věšela se na stavení pro ochranu před vším zlým, do okna se dávala proti hromu a blesku. Pálila se k očištění prostoru i lidí, také rituálních předmětů a amuletů, chrání před přičarovanou láskou, po narození dítěte se spalovala k jeho obraně před zlými kouzly. Jedná se skutečně o velmi silnou očistnou a ochrannou bylinu, má také výrazné uklidňující a antidepresivní účinky.

Tymián

Patří k nejstarším vykuřovadlům vůbec. Ve starověku se tymiánem světily svatostánky a posvátná místa. Byl označován jako zabíječ jedů, vykuřovaly se s ním nemocniční pokoje. Díky jeho očistným účinkům můžeme čistit místnosti, místa i osoby, rituální předměty apod. Dokáže nás posílit, zvýšit sebevědomí a jasnozřivost. Bystří smysly a pomáhá v krizových dobách.

Vavřín

Tradiční očistná, léčivá bylina, která ovšem též bystří smysly, podporuje spánek a posiluje věštecké schopnosti. Svazky vavřínových listů kolem domu údajně zabraňovaly strašidlům provádět rejdy. Pěstovaný kolem domu zas chrání obyvatele před nemocemi. Při vykuřování dodává sílu a energii, posiluje imunitní systém. Je rostlinou plnou slunce.

 

Autorka článku i fotografií: Kateřina Polívková – Dobré vůně

 

Použitá literatura:

  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.

 

Není šalvěj jako šalvěj, bílá šalvěj čistí, lékařská léčí, zářivá zdobí

Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská… Celkem rod Salvia zahrnuje po světě asi 900 variací, většina z nich roste v tropech. Jen ve Spojených státech je známo přes 40 planých druhů. Mezi nimi i širokolistá bílá šalvěj (Salvia apiana), dnes snad nejoblíbenější očistné vykuřovadlo vůbec. Roste na západním pobřeží, kalifornští Indiáni s ní vykuřovali dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná.

“Naše” šalvěj lékařská (Salvia officinalis) sice tak pěkně nevoní, ale vždy byla jednou z nejpoužívanějších bylinek Evropy. Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, předchůdce čaje a kávy, i jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Znali ji staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi. A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, šalvěje španělské (Salvia hispanica).

Semínka šalvěje španělské

“Touhou šalvěje je učinit člověka nesmrtelným.” středověká legenda

“Jak může zestárnout člověk, který má na své zahradě šalvěj?” starověké úsloví

“Ten, kdo chce dlouho, ba na věky žít, v měsíci květnu jen šalvěj smí pít.” lidová pověra

K šalvěji přičichl Šalamoun i Ludvík XIV.

Jména rostliny – rodové “Salvia”, anglické “sage” i české “šalvěj” – pocházejí z latinského “salvia / salvare” neboli “zachráním / uzdravím”. Ano, tahle nenápadná šedavá bylinka vždy byla váženou léčivkou i rostlinou ochrany a očisty. Ovšem je možné, že šalvěj z historických dob není ta naše dnešní – lékařská. To jen pro pořádek.

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Pro Římany byla bylinou s blahodárnými účinky na většinu nemocí. Byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet. Šalvěj zde byla zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží. Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů Dia.

Dvořané Ludvíka XIV. popíjeli šalvějový nálev pro co nejdelší život. Šalvěj lékařská coby léčivá rostlina je zmiňována v Německu již v Kapitulách Karla Velikého. Pěstovala se v klášterních zahradách jako mnoho dalších bylin a na jejím rozšíření měl velkou zásluhu švýcarský klášter sv. Gallena.

Šalvěj na másle

Šalvěj se hodí i do kuchyně

U nás nejrozšířenější a běžně se vyskytující šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je hluchavkovitý polokeř ze Středozemí. Kam ovšem podle některých autorů možná doputoval v antice z Asie. Roste jako trvalka, má ráda slunné polohy a lehké suché dobře propustné půdy. Typickým znakem jsou podlouhlé listy jakoby plstnaté s výrazným žilkováním. Nezaměnitelná je kromě vůně i chuť šalvěje. Což využívají někteří kulinářští experti.

Bílá šalvěj – očista podle Indiánů

Vykuřovací svazek bílé šalvěje

Kouř je všeobecně s indiánskými kulturami spojován – dýmka míru, kouřová znamení, očistné a rituální vykuřování… Kouř podle tradic rozšiřuje mír a uzdravení, je dobrým průvodcem modliteb a díkůvzdání.

Vykuřování bílé šalvěje šíří uklidňující léčivou sílu, rostlina sama je pro Indiány pomocníkem při obřadech. Pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a schopnost komunikace.

Klasické směsi severoamerických Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk (Artemisia sp.) a určité druhy jalovce (nazývané cedary – Juniperus sedona).

Tyto a další druhy bylin se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obytných.

Zajímá vás vykuřování více do hloubky? Zahloubejte se do našeho 3 dílného seriálu…

Květová esence rozvazuje jazyk

Bílá šalvěj uvolňuje hrdlo

Velice zajímavý popis působení šalvěje bílé jsem našla v knize Léčivé květy Diane Steinové. Tato americká léčitelka vytvořila svůj vlastní systém práce s květy a kameny inspirovaný Dr. Edwardem Bachem a jeho květovými esencemi.

Esence z bílé šalvěje je úzce napojená na hlas a hrdlo, pomáhá sebevyjádření a prosazení vlastních potřeb, podporuje kreativitu. “Rozvazuje jazyk”, zmenšuje trému a nesmělost, uvolňuje “knedlík v krku”. Ženám, kterým celý život říkali, že mají být zticha, dovolí se konečně volně projevit.

Jen raději hned upozorňuji, že květová esence z bílé šalvěje není v Čechách dostupná. Ale pořídit si vykuřovací svazeček či usušené lístky není problém.

Do krku, na vlasy i do podpaží

Typické šalvějové žilkování listů

Nálev z listů je vhodný při průjmech, špatném trávení, revmatismu, anemii, menstruačních potížích, na snížená horečky a při nachlazení. Výborně funguje na kašel, při bolestech v krku a na nateklé lymfatické žlázy. Snižuje nadměrnou sekreci v organismu – působí proti pocení, brání zvýšené tvorbě hlenu, vysušuje boláky, zastavuje krvácení. Může se použít na kloktání při aftech a krvácení dásní.

Působí na nervový systém. Při depresích a nervozitě zklidňuje. Pila se při půstech k pročištění těla i mysli. Má zvláštní schopnost odstraňovat emocionální bloky z mysli a podporovat její klid a jas. Zklidňuje srdce.

Mnohostranné využití má též zevně – na pleť při ekzémech, akné, poranění, bodnutí hmyzem. Z nálevu lze připravit pleťovou vodu, má stahující a čistící účinky. Přidává se do deodorantů a podporuje růst vlasů.

POZOR: šalvěj by se pro svůj vysoký obsah a složení účinných látek neměla vnitřně používat dlouhodobě a ve velkých dávkách.

Libochovický Jánský oheň

Zářivá šalvěj opravdu připomíná oheň

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je původně doma v jihobrazilských pralesích. Zde se vyskytuje v podobě rozkladitého keře majícího v oblibě stín. Jak se z ní stala výrazná letnička, hvězda záhonů českých zahrádkářů? Zde, jako mnohokrát v historii, vstupují do botaniky Češi. Začátkem 2. poloviny 20. stol. se této rostliny ujal profesor genetiky Přírodovědecké fakulty UK Karel Hrubý a věnoval jí velkou část svých studií. Pod jeho vedením vzniklo 23 barevných odchylek, mezi nimi i zářivě rudý Libochovický Jánský oheň. A tak teď šalvěj září nejen na českých záhoncích, ale pronikla i do světa.

Zamyšlení s vůní šalvěje

Éterický olej ze šalvěje lékařské je pro mne jedním z nejsilnějších. Mám k němu velký respekt. A více než dva roky jsme k sobě hledali cestu. U této výrazné bylinné vůně s mnoha léčivými účinky mám vyloženě pocit, že to byla ona, kdo mi dovolil s ní pracovat. Ano, jsem asi ovlivněná mým oblíbeným bylinářem Storlem a jeho jedinečným přístupem k rostlinám. Zjednodušeně říká, že pokud je člověk připraven, bylinka si ho najde.

Nádherný květ šalvěje muškátové

Taky si velmi dobře pamatuji masérský příběh z knihy Roberta Tisseranda Aromaterapie pro každého, kdy po masáži olejem se šalvějí měl euforické pocity jak klient, tak terapeut.

A sama jsem něco podobného zažila, byť v lehké formě. To když mne jedna moje stálá klientka před masáží vyprávěla o zajímavých snech, co má. Záměrem namíchané masážní směsi bylo, aby sny pokračovaly. Bavila jí ta noční dobrodružství. Tak jsem přidala šalvěje – lékařskou i muškátovou. A ono to fungovalo. Domů jsme šly obě trochu zmámené.

Článek o šalvěji muškátové a hlavně o účincích éterického oleje z ní jsme již uveřejnili.

 

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka a Pixabay.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Zdroje a literatura:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • STEIN, Diane. Léčivé květy. Praha: Volvox Globator, 2013. ISBN 978-80-7207-893-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN 978-80-7336-606-3.

Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma

Seriál vykuřovadla – 2. část

V minulém díle Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností! jsme nahlédli pod pokličku prastaré metody očisty prostor. Druhý díl už bude ryze praktický. Včetně mých vlastních zkušeností a poznatků z praxe s vykuřováním. Osobně radím používat citlivě rozum i rozumně cit. Ostatní už přijde a váš čich vás povede…

Těšit se můžete na:

  • Základní vybavení pro domácí vykuřování
  • Praktický návod, jak na to, i s obrázky

Začínáte? Potřebujete základní vybavení

Vykuřovadla, tedy rostlinný materiál na pálení, se dělí do tří základních skupin – pryskyřice, byliny, dřeva. Každá z nich má specifické potřeby, například různou teplotu pro to, aby začala vydávat vůni. Vykuřování na uhlíku se hodí pro pryskyřice a většinu dřev. Je intenzivnější a produkuje více kouře. Pícka je jemnější, používá se pro sušené byliny a vybraná vzácná dřeva (např. santal či orlářka). Vonné látky se spíše vypařují, než pálí. Každý z těchto způsobů má svoje výhody. Nejdříve popíšu variantu s uhlíkem. Vykuřovací pícku nebo její obdobu, v níž se materiál zahřívá nad svíčkou, přiblížím trochu později.

Kromě toho, co budete pálit, potřebujete minimální vybavení:

  • Nádobu neboli kadidelnici
  • Izolační vrstvu pod žhavý uhlík, používá se mořský písek nebo nerafinovaná sůl
  • Uhlíky

Kadidelnice je ideální z keramiky, může však být i kovová, musí vydržet dosti vysokou teplotu, dobré je, pokud má kadidelnice nožky. Kovové kadidelnice někdy mají nahoře mřížku, pak stačí žhavý uhlík položit přímo na ní.

UPOZORNĚNÍ – při domácí práci s vykuřovadly buďte zodpovědní a přiměřeně opatrní. Pracujete s otevřeným ohněm, nenechávejte ho bez dozoru. Pokud potřebujete poradit, oslovte kvalitního prodejce vykuřovadel. Doporučujeme Radostu – Obchod pro radost!

Žhavíme – vykuřování na uhlíku

zapalovani_uhliku
Zapalování uhlíku

Pokud máte nádobu bez vrchní mřížky, pak do ní nasypte izolaci ve vrstvě přibližně 2 cm vysoké (sůl nebo písek se nemění po každém vykuřování).

Zapalte uhlík, ty moderní rychlozápalné obsahují látku, která rychle chytne a jakoby „proprská“. Pak je třeba chvilku počkat, až původně černý uhlík na povrchu zešedne a uvnitř se rozžhaví. Trvá to pár minut.

Na rozžhavený uhlík dejte z počátku vykuřovadla méně (kousek velikosti 1 – 2 zrnek rýže), přidávat můžete posléze. Množství produkovaného kouře se liší dle druhu vykuřovadla. Než na uhlík „naložíte“, je dobré vědět, co vás čeká. Třeba piniová pryskyřice je na množství kouře vyloženě mistr.

Použití vykuřovací pícky či její obdoby

vykurovaci-picka-sitko
Vykuřovací pícka se sítkem

Pro vykuřování bylin a vonných dřev (orlářka drahocenná, palo santo, santalové, cedrové, guajakové dřevo) je lepší méně intenzivní vykuřování za pomoci tepla čajové svíčky. Vykuřovadla se v tomto případě sypou rovnou na kovové sítko nad svíčkou. Vůně jsou pak subtilnější, kouř minimální.

Pícka se dá pořídit hotová nebo si můžete vytvořit originální variantu. Na fotkách je můj tip ze skleněného svícnu a nerezového sítka do dřezu či propíchaného alobalu. Šikovná je i aromalampa se samostatnou mističkou, pak stačí místo misky nasadit alobal. Třeba vás napadne i něco dalšího. Občas je ještě potřeba si trochu pohrát se vzdáleností vykuřovadla od svíčky tak, aby vše fungovalo.

vykurovaci-picka-alobal
Vykuřovací pícka s alobalem

Dračí krev a kadidla, ověřená „čistidla“

Na hrubou práci se mi nejlépe osvědčuje dračí krev doplněná a zjemněná kadidlem. Pryskyřice se dají zkombinovat s některou ze silně očistných bylin jako je tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Pryskyřice zvaná dračí krev pochází z tropické palmy, má typickou tmavě rudou barvu a zvláštní  výraznou vůni, trochu mechovou, trochu železitou. Její otisk zůstává dlouho v prostoru. V současnosti jsou k dostání tři varianty ze Sumatry, Pákistánu a Jemenu. Postupně jsem je vyzkoušela, každá voní trochu jinak, kvalitní očistu zajistí všechny.

Je to jako s jinými druhy vykuřovadel, pokud si něco oblíbíte, je pravděpodobné, že budete chtít testovat různé varianty. Typický příklad jsou kadidla, pryskyřice z vysoce odolných stromů Boswellia a snad nejpoužívanější vykuřovadlo vůbec. Sehnat jich můžete mnoho, liší se druhem kadidlovníku, místem původu i kvalitou pryskyřice. Ze začátku možná žádný velký rozdíl nezaznamenáte a také si asi hned nepořídíte pět různých kadidel. Ale časem, osloví-li vás jeho vůně, budete zkoušet další. Obecně jsou za nejlepší považována ta z Ománu. Já si aktuálně oblíbila více ta indická, zemitější. Novým objevem je pro mne kadidlo etiopské, krásně žluté, lehké a sladké. A mimochodem bible mluví o kadidle na 22 místech.

Moji kouřoví favorité ze světa stromů jsou jemně dřevité vůně jalovců a cedrů. Tato dřeva doporučuju pro začátek společně s kadidly i klientům. Krásně voní, působí na více úrovních a dobře se s nimi pracuje.

Známé je také ločidlo neboli čertovo lejno. Možná jste o něm slyšeli jako o koření, je účinné na podporu trávicího systému a používá se v indické kuchyni. I to jsem si k vykuřování pořídila, ale ještě nikdy nepoužila. Nějak mne odrazuje popis jeho „vůně“ jako česnekové. Ovšem na „zlé duchy“ typu upírů bude jistě funkční.

Nejenom vykuřovadla, ale i bylinky a aromaterapie jsou náplní našeho celoročního voňavého průvodce světem místních léčivých rostlin. Vzdělávejte se s námi v tom, co vás baví!

Čistíme od podlahy a nezapomínáme větrat

Já osobně doporučuji očistit místa, kde cítíme „těžkost“. Prostory, v nichž by nám mělo být dobře a z určitých důvodů není. V případě cílené očisty je pro výběr konkrétních vykuřovadel důležitý záměr. Tedy co a proč hodláte čistit. Osobně volím jiná vykuřovadla pro každodenní jemnější čištění než pro intenzivní „hloubkové“. A liší se i postup, hlavně co se týká množství a intenzity kouře.

Pořádná očista vyžaduje, aby fungovala, dostatek kouře, hodně a všude. Nešetříme, ale je potřeba větrat. Jak normálně radím sypat na uhlík jen malé množství, tak při pořádné očistě klidně 3 hrachy i víc. Důležité je celý prostor poctivě obejít, začít u země, nevynechat žádný roh atd.  A po „vykouření“ opravdu důkladně vyvětrat. Pokud to jde, prostor i opustit a nechat otevřená okna aspoň na 10 minut. Pro důkladné vyčištění doporučuji postup aspoň 3x zopakovat, a to v rozmezí několika dnů.

V příští části seriálu se více dozvíte o rozdílech mezi vonnými tyčinkami a vykuřovadly. A také se blíže seznámíte s vybranými druhy pryskyřic, dřev a bylin vhodných k vykuřování.

Další díly seriálu:

Radosta - obchod pro radost Praha

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, Radosta – obchod pro radost, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

Radosta - obchod pro radost Praha

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, Dárky ruční výroby, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.