Není šalvěj jako šalvěj, bílá šalvěj čistí, lékařská léčí, zářivá zdobí

Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská… Celkem rod Salvia zahrnuje po světě asi 900 variací, většina z nich roste v tropech. Jen ve Spojených státech je známo přes 40 planých druhů. Mezi nimi i širokolistá bílá šalvěj (Salvia apiana), dnes snad nejoblíbenější očistné vykuřovadlo vůbec. Roste na západním pobřeží, kalifornští Indiáni s ní vykuřovali dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná.

“Naše” šalvěj lékařská (Salvia officinalis) sice tak pěkně nevoní, ale vždy byla jednou z nejpoužívanějších bylinek Evropy. Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, předchůdce čaje a kávy, i jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Znali ji staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi. A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, šalvěje španělské (Salvia hispanica).

Semínka šalvěje španělské

“Touhou šalvěje je učinit člověka nesmrtelným.” středověká legenda

“Jak může zestárnout člověk, který má na své zahradě šalvěj?” starověké úsloví

“Ten, kdo chce dlouho, ba na věky žít, v měsíci květnu jen šalvěj smí pít.” lidová pověra

K šalvěji přičichl Šalamoun i Ludvík XIV.

Jména rostliny – rodové “Salvia”, anglické “sage” i české “šalvěj” – pocházejí z latinského “salvia / salvare” neboli “zachráním / uzdravím”. Ano, tahle nenápadná šedavá bylinka vždy byla váženou léčivkou i rostlinou ochrany a očisty. Ovšem je možné, že šalvěj z historických dob není ta naše dnešní – lékařská. To jen pro pořádek.

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Pro Římany byla bylinou s blahodárnými účinky na většinu nemocí. Byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet. Šalvěj zde byla zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží. Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů Dia.

Dvořané Ludvíka XIV. popíjeli šalvějový nálev pro co nejdelší život. Šalvěj lékařská coby léčivá rostlina je zmiňována v Německu již v Kapitulách Karla Velikého. Pěstovala se v klášterních zahradách jako mnoho dalších bylin a na jejím rozšíření měl velkou zásluhu švýcarský klášter sv. Gallena.

Šalvěj na másle

Šalvěj se hodí i do kuchyně

U nás nejrozšířenější a běžně se vyskytující šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je hluchavkovitý polokeř ze Středozemí. Kam ovšem podle některých autorů možná doputoval v antice z Asie. Roste jako trvalka, má ráda slunné polohy a lehké suché dobře propustné půdy. Typickým znakem jsou podlouhlé listy jakoby plstnaté s výrazným žilkováním. Nezaměnitelná je kromě vůně i chuť šalvěje. Což využívají někteří kulinářští experti.

Bílá šalvěj – očista podle Indiánů

Vykuřovací svazek bílé šalvěje

Kouř je všeobecně s indiánskými kulturami spojován – dýmka míru, kouřová znamení, očistné a rituální vykuřování… Kouř podle tradic rozšiřuje mír a uzdravení, je dobrým průvodcem modliteb a díkůvzdání.

Vykuřování bílé šalvěje šíří uklidňující léčivou sílu, rostlina sama je pro Indiány pomocníkem při obřadech. Pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a schopnost komunikace.

Klasické směsi severoamerických Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk (Artemisia sp.) a určité druhy jalovce (nazývané cedary – Juniperus sedona).

Tyto a další druhy bylin se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obytných.

Zajímá vás vykuřování více do hloubky? Zahloubejte se do našeho 3 dílného seriálu…

Květová esence rozvazuje jazyk

Bílá šalvěj uvolňuje hrdlo

Velice zajímavý popis působení šalvěje bílé jsem našla v knize Léčivé květy Diane Steinové. Tato americká léčitelka vytvořila svůj vlastní systém práce s květy a kameny inspirovaný Dr. Edwardem Bachem a jeho květovými esencemi.

Esence z bílé šalvěje je úzce napojená na hlas a hrdlo, pomáhá sebevyjádření a prosazení vlastních potřeb, podporuje kreativitu. “Rozvazuje jazyk”, zmenšuje trému a nesmělost, uvolňuje “knedlík v krku”. Ženám, kterým celý život říkali, že mají být zticha, dovolí se konečně volně projevit.

Jen raději hned upozorňuji, že květová esence z bílé šalvěje není v Čechách dostupná. Ale pořídit si vykuřovací svazeček či usušené lístky není problém.

Do krku, na vlasy i do podpaží

Typické šalvějové žilkování listů

Nálev z listů je vhodný při průjmech, špatném trávení, revmatismu, anemii, menstruačních potížích, na snížená horečky a při nachlazení. Výborně funguje na kašel, při bolestech v krku a na nateklé lymfatické žlázy. Snižuje nadměrnou sekreci v organismu – působí proti pocení, brání zvýšené tvorbě hlenu, vysušuje boláky, zastavuje krvácení. Může se použít na kloktání při aftech a krvácení dásní.

Působí na nervový systém. Při depresích a nervozitě zklidňuje. Pila se při půstech k pročištění těla i mysli. Má zvláštní schopnost odstraňovat emocionální bloky z mysli a podporovat její klid a jas. Zklidňuje srdce.

Mnohostranné využití má též zevně – na pleť při ekzémech, akné, poranění, bodnutí hmyzem. Z nálevu lze připravit pleťovou vodu, má stahující a čistící účinky. Přidává se do deodorantů a podporuje růst vlasů.

POZOR: šalvěj by se pro svůj vysoký obsah a složení účinných látek neměla vnitřně používat dlouhodobě a ve velkých dávkách.

Libochovický Jánský oheň

Zářivá šalvěj opravdu připomíná oheň

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je původně doma v jihobrazilských pralesích. Zde se vyskytuje v podobě rozkladitého keře majícího v oblibě stín. Jak se z ní stala výrazná letnička, hvězda záhonů českých zahrádkářů? Zde, jako mnohokrát v historii, vstupují do botaniky Češi. Začátkem 2. poloviny 20. stol. se této rostliny ujal profesor genetiky Přírodovědecké fakulty UK Karel Hrubý a věnoval jí velkou část svých studií. Pod jeho vedením vzniklo 23 barevných odchylek, mezi nimi i zářivě rudý Libochovický Jánský oheň. A tak teď šalvěj září nejen na českých záhoncích, ale pronikla i do světa.

Zamyšlení s vůní šalvěje

Éterický olej ze šalvěje lékařské je pro mne jedním z nejsilnějších. Mám k němu velký respekt. A více než dva roky jsme k sobě hledali cestu. U této výrazné bylinné vůně s mnoha léčivými účinky mám vyloženě pocit, že to byla ona, kdo mi dovolil s ní pracovat. Ano, jsem asi ovlivněná mým oblíbeným bylinářem Storlem a jeho jedinečným přístupem k rostlinám. Zjednodušeně říká, že pokud je člověk připraven, bylinka si ho najde.

Nádherný květ šalvěje muškátové

Taky si velmi dobře pamatuji masérský příběh z knihy Roberta Tisseranda Aromaterapie pro každého, kdy po masáži olejem se šalvějí měl euforické pocity jak klient, tak terapeut.

A sama jsem něco podobného zažila, byť v lehké formě. To když mne jedna moje stálá klientka před masáží vyprávěla o zajímavých snech, co má. Záměrem namíchané masážní směsi bylo, aby sny pokračovaly. Bavila jí ta noční dobrodružství. Tak jsem přidala šalvěje – lékařskou i muškátovou. A ono to fungovalo. Domů jsme šly obě trochu zmámené.

Článek o šalvěji muškátové a hlavně o účincích éterického oleje z ní jsme již uveřejnili.

 

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka a Pixabay.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Zdroje a literatura:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • STEIN, Diane. Léčivé květy. Praha: Volvox Globator, 2013. ISBN 978-80-7207-893-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN 978-80-7336-606-3.

Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma

Seriál vykuřovadla – 2. část

V minulém díle Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností! jsme nahlédli pod pokličku prastaré metody očisty prostor. Druhý díl už bude ryze praktický. Včetně mých vlastních zkušeností a poznatků z praxe s vykuřováním. Osobně radím používat citlivě rozum i rozumně cit. Ostatní už přijde a váš čich vás povede…

Těšit se můžete na:

  • Základní vybavení pro domácí vykuřování
  • Praktický návod, jak na to, i s obrázky

Začínáte? Potřebujete základní vybavení

Vykuřovadla, tedy rostlinný materiál na pálení, se dělí do tří základních skupin – pryskyřice, byliny, dřeva. Každá z nich má specifické potřeby, například různou teplotu pro to, aby začala vydávat vůni. Vykuřování na uhlíku se hodí pro pryskyřice a většinu dřev. Je intenzivnější a produkuje více kouře. Pícka je jemnější, používá se pro sušené byliny a vybraná vzácná dřeva (např. santal či orlářka). Vonné látky se spíše vypařují, než pálí. Každý z těchto způsobů má svoje výhody. Nejdříve popíšu variantu s uhlíkem. Vykuřovací pícku nebo její obdobu, v níž se materiál zahřívá nad svíčkou, přiblížím trochu později.

Kromě toho, co budete pálit, potřebujete minimální vybavení:

  • Nádobu neboli kadidelnici
  • Izolační vrstvu pod žhavý uhlík, používá se mořský písek nebo nerafinovaná sůl
  • Uhlíky

Kadidelnice je ideální z keramiky, může však být i kovová, musí vydržet dosti vysokou teplotu, dobré je, pokud má kadidelnice nožky. Kovové kadidelnice někdy mají nahoře mřížku, pak stačí žhavý uhlík položit přímo na ní.

UPOZORNĚNÍ – při domácí práci s vykuřovadly buďte zodpovědní a přiměřeně opatrní. Pracujete s otevřeným ohněm, nenechávejte ho bez dozoru. Pokud potřebujete poradit, oslovte kvalitního prodejce vykuřovadel.

Žhavíme – vykuřování na uhlíku

zapalovani_uhliku
Zapalování uhlíku

Pokud máte nádobu bez vrchní mřížky, pak do ní nasypte izolaci ve vrstvě přibližně 2 cm vysoké (sůl nebo písek se nemění po každém vykuřování).

Zapalte uhlík, ty moderní rychlozápalné obsahují látku, která rychle chytne a jakoby „proprská“. Pak je třeba chvilku počkat, až původně černý uhlík na povrchu zešedne a uvnitř se rozžhaví. Trvá to pár minut.

Na rozžhavený uhlík dejte z počátku vykuřovadla méně (kousek velikosti 1 – 2 zrnek rýže), přidávat můžete posléze. Množství produkovaného kouře se liší dle druhu vykuřovadla. Než na uhlík „naložíte“, je dobré vědět, co vás čeká. Třeba piniová pryskyřice je na množství kouře vyloženě mistr.

Použití vykuřovací pícky či její obdoby

vykurovaci-picka-sitko
Vykuřovací pícka se sítkem

Pro vykuřování bylin a vonných dřev (orlářka drahocenná, palo santo, santalové, cedrové, guajakové dřevo) je lepší méně intenzivní vykuřování za pomoci tepla čajové svíčky. Vykuřovadla se v tomto případě sypou rovnou na kovové sítko nad svíčkou. Vůně jsou pak subtilnější, kouř minimální.

Pícka se dá pořídit hotová nebo si můžete vytvořit originální variantu. Na fotkách je můj tip ze skleněného svícnu a nerezového sítka do dřezu či propíchaného alobalu. Šikovná je i aromalampa se samostatnou mističkou, pak stačí místo misky nasadit alobal. Třeba vás napadne i něco dalšího. Občas je ještě potřeba si trochu pohrát se vzdáleností vykuřovadla od svíčky tak, aby vše fungovalo.

vykurovaci-picka-alobal
Vykuřovací pícka s alobalem

Dračí krev a kadidla, ověřená „čistidla“

Na hrubou práci se mi nejlépe osvědčuje dračí krev doplněná a zjemněná kadidlem. Pryskyřice se dají zkombinovat s některou ze silně očistných bylin jako je tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Pryskyřice zvaná dračí krev pochází z tropické palmy, má typickou tmavě rudou barvu a zvláštní  výraznou vůni, trochu mechovou, trochu železitou. Její otisk zůstává dlouho v prostoru. V současnosti jsou k dostání tři varianty ze Sumatry, Pákistánu a Jemenu. Postupně jsem je vyzkoušela, každá voní trochu jinak, kvalitní očistu zajistí všechny.

Je to jako s jinými druhy vykuřovadel, pokud si něco oblíbíte, je pravděpodobné, že budete chtít testovat různé varianty. Typický příklad jsou kadidla, pryskyřice z vysoce odolných stromů Boswellia a snad nejpoužívanější vykuřovadlo vůbec. Sehnat jich můžete mnoho, liší se druhem kadidlovníku, místem původu i kvalitou pryskyřice. Ze začátku možná žádný velký rozdíl nezaznamenáte a také si asi hned nepořídíte pět různých kadidel. Ale časem, osloví-li vás jeho vůně, budete zkoušet další. Obecně jsou za nejlepší považována ta z Ománu. Já si aktuálně oblíbila více ta indická, zemitější. Novým objevem je pro mne kadidlo etiopské, krásně žluté, lehké a sladké. A mimochodem bible mluví o kadidle na 22 místech.

Moji kouřoví favorité ze světa stromů jsou jemně dřevité vůně jalovců a cedrů. Tato dřeva doporučuju pro začátek společně s kadidly i klientům. Krásně voní, působí na více úrovních a dobře se s nimi pracuje.

Známé je také ločidlo neboli čertovo lejno. Možná jste o něm slyšeli jako o koření, je účinné na podporu trávicího systému a používá se v indické kuchyni. I to jsem si k vykuřování pořídila, ale ještě nikdy nepoužila. Nějak mne odrazuje popis jeho „vůně“ jako česnekové. Ovšem na „zlé duchy“ typu upírů bude jistě funkční.

Nejenom vykuřovadla, ale i bylinky a aromaterapie jsou náplní našeho celoročního voňavého průvodce světem místních léčivých rostlin. Vzdělávejte se s námi v tom, co vás baví!

Čistíme od podlahy a nezapomínáme větrat

Já osobně doporučuji očistit místa, kde cítíme „těžkost“. Prostory, v nichž by nám mělo být dobře a z určitých důvodů není. V případě cílené očisty je pro výběr konkrétních vykuřovadel důležitý záměr. Tedy co a proč hodláte čistit. Osobně volím jiná vykuřovadla pro každodenní jemnější čištění než pro intenzivní „hloubkové“. A liší se i postup, hlavně co se týká množství a intenzity kouře.

Pořádná očista vyžaduje, aby fungovala, dostatek kouře, hodně a všude. Nešetříme, ale je potřeba větrat. Jak normálně radím sypat na uhlík jen malé množství, tak při pořádné očistě klidně 3 hrachy i víc. Důležité je celý prostor poctivě obejít, začít u země, nevynechat žádný roh atd.  A po „vykouření“ opravdu důkladně vyvětrat. Pokud to jde, prostor i opustit a nechat otevřená okna aspoň na 10 minut. Pro důkladné vyčištění doporučuji postup aspoň 3x zopakovat, a to v rozmezí několika dnů.

V příští části seriálu se více dozvíte o rozdílech mezi vonnými tyčinkami a vykuřovadly. A také se blíže seznámíte s vybranými druhy pryskyřic, dřev a bylin vhodných k vykuřování.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Top 15 nejznámějších vykuřovadel

Seriál vykuřovadla – 3. část

Už víme něco z historie vykuřování a také, co potřebujeme k vykuřování, chceme-li s ním doma začít. Toto pokračování seriálu přináší podrobnější seznámení s vybranými druhy vykuřovadel. Dělím se s vámi o má nejoblíbenější, vám třeba sedne a zafunguje něco jiného, výběr na trhu je obrovský. Vykuřování je pro mě tvůrčí činnost plná objevování. Při putování aromatickým vesmírem vykuřovadel přeji šťastnou cestu všem, kdo se vydají na cestu…

Co nás dnes čeká?

  • Vonné tyčinky versus vykuřovadla
  • Vykuřovací svazky a špalíky
  • Kouřem proti kašli
  • Přehled účinků vybraných druhů vykuřovadel

Vykuřovadla versus vonné tyčinky, v čem je rozdíl?

Tady chci zmínit výhody pálení vykuřovadel oproti běžným vonným tyčinkám. Obyčejné tyčinky se vyrábí ze směsí, obsahují ingredience nedohledatelného původu, často jsou obohaceny syntetickými vůněmi. Toto se týká i tolik populárních indických tyčinek Nag champa (Shrinivas a Goloka). Možná nejsou všechny špatné, jen prostě nemůžete s jistotou vědět, co obsahují.

Ano, existují a dají se u nás už dnes pořídit kvalitní přírodní tyčinky, jejich cena se však pohybuje od 80 Kč výše a ty opravdu superior mohou stát klidně mnohem víc. Technicky prostě není možné, aby v santalových tyčinkách za 20 Kč byl pravý santal, jehož cena rok od roku stoupá.

Používáte-li vykuřovadla, víte přesně, co pálíte. Směs si můžete vytvořit dle aktuálních potřeb či nálady. S rituálem vykuřování je na první pohled více práce než s prostým zapálením tyčinky. Ale praxí si základní vykuřovací úkony rychle osvojíte. Po nějaké době už si budete říkat: „Jak jsem bez tohohle mohl/la žít???“. Nebo možná NE, ale proč to nezkusit.

Vykuřovací svazky – zjednodušte si vykuřování!

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Svazek šalvěje lékařské a šalvěj bílá

Nechce se vám pořizovat vykuřovací vybavení a přitom vás vonné dýmy lákají? Mám zjednodušené řešení – bylinky svázané do svazečků nebo špalíky aromatických dřev. Oboje můžete jen zapálit a buď nechat kouřit na odolné a odizolované misce nebo se s kouřící snítkou pohybovat prostorem a vůni tak šířit.

Ze špalíků je v této formě nejznámější palo santo, voňavé dřevo jihoamerických Indiánů. Svazky se nejčastěji používají z americké bílé šalvěje. Ovšem můžete si vytvořit i své vlastní originální, jako to dělali naši předci. Použít se dá šalvěj lékařská, rozmarýn nebo tymián. Stačí čerstvé bylinky svázat nití do tvaru svazečků a nechat pomalu sušit. Já si letos vyráběla právě šalvějové, jen jsem nějak pozapomněla na fotodokumentaci.

Dá se kašel vykouřit?

Zní to zvláštně, já vím. Ale nemluví se tady o kouři z cigaret nebo kouři průmyslových komínů, tohle je čistá příroda. Ovšem, i když kouř zdravý, opatrně s ním. Rozumným uváženým způsobem opravdu pomůže na kašel, rýmu či chřipku. Skvěle v tomto ohledu funguje pryskyřice benzoe, stará známá kadidla, dále pryskyřice jehličnanů – borovicová, piniová, smrková. A také samotné jehličí, k dostání je jedle bělokorá.

Zrovna jehličí si můžete sami nasbírat při lesních toulkách. Pryskyřice jehličnanů koneckonců též, jen potřebují nechat cca 2 roky vyschnout, jinak při pálení připomínají vůní spíš hořící gumové pneumatiky.

Osobně jsem si na „zdravotní“ vykuřování v poslední době oblíbila polozapomenutý galgán (kořen Alpinia officinarum) doporučovaný jako všemocný lék od dob Antiky, používaný Hildegardou von Bingen a dodnes prodávaný jako koření. Posiluje, povzbuzuje energii a voní lehce kořenitě. Zajímavý a silně čistící je i fosilní jantar, jen jeho gumovitá vůně není úplně nejpříjemnější. Ale dá se schovat v nějaké směsi.

Radosta - obchod pro radost Praha

Vyberte si z mých oblíbených vykuřovadel

1. Benzoe

Benzoe (pryskyřice Styrax benzoin) je silně sladce voňavá po vanilce, působí proti kašli, harmonizuje a posiluje. Ve větším množství může kouř dráždit.

2. Kadidlo

Kadidla (pryskyřice stromů druhu Boswellia) mohou být z více oblastí, rostou v Somálsku, Etiopii, Ománu, Jemenu, ale i v Indii. Historicky byla kadidla nejdůležitějšími i nejpoužívanějšími vykuřovadly. Jejich popularita jistě souvisí s univerzálním působením na fyzické a psychické úrovni. Pryskyřice kadidlovníků patří k nejúčinnějším čističům atmosféry, navíc snižují stres a podporují zklidnění a soustředění třeba při meditacích.

3. Colophyum

Colophyum (borovicová pryskyřice) vydává typickou lesní vůni s desinfekčními účinky na dýchací orgány, přináší radost a naději.

4. Smrk

Smrk (pryskyřice Picea abies) je jedním z nejstarších druhů stromů v našich oblastech. Pryskyřice se používala jako náhražka kadidla a spolu s jehličím patří k vykuřovadlům používaným od starověku. Má silně očistné a dezinfekční účinky, rozpouští hleny, posiluje plíce. Zlepšuje náladu a pomáhá s vnitřním klidem.

5. Dračí krev

Dračí krev (pryskyřice hlavně z palmy Daemonorops draco) může pocházet z více botanicky odlišných druhů stromů, obecně se označují stejným názvem a v použití májí stejné účinky.
Od antických dob slouží coby jeden z nejsilnějších očistných prostředků, ve středověku při exorcismu. Odstraňuje i silně negativní energie a účinně pročišťuje atmosféru. Vůně je kořenitá, pryskyřičná, trochu tajemná a v prostoru její otisk zůstává delší dobu.

6. Čertovo lejno

Asant – čertovo lejno (pryskyřice Ferula assa foetida) je z miříkovité rostliny rostoucí především v Iránu, Afganistánu a Indii. V historii oblíbené u vymítačů ďábla a k zahánění démonů.

Vykuřovací výbava - kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje
Nezbytná vykuřovací výbava – kadidelnice, kadidla, palo santo a svazek šalvěje

7. Cedr

Cedr atlantský (dřevo Cedrus atlantica) pochází z mohutných stromů pravých cedrů, rostoucích na Blízkém Východě. Používá se odpradávna, cedrové dřevo je velmi odolné, dnes je však čím dál vzácnější. Jeho vůně je typicky sladká, balzámově teplá a vyloženě příjemná. Posiluje, dodává vitalitu, uklidňuje při stresech. Kouř spalovaných cedrů spolehlivě odpuzuje hmyz.

Cedr himalájský (dřevo Cedrus deodara) je majestátný strom rostoucí v Himalájích, může se dožívat až 600 let. Jako vykuřovadlo, ale i stavební materiál, se zde používá tisíce let.  Voní podobně jako atlaský cedr jen poněkud zemitěji. A má silnější účinky na psychiku, je více uzemňující.

8. Jalovec

Jalovec (dřevo, větvičky, bobule Juniperus communis) je stálezelený keř, roste téměř po celé Evropě. Od pradávna se věří, že dokáže zahánět nemoci, ale i nejrůznější nestvůry. Proto byl uctíván jako ochranný strom. Jeho dým opravdu dezinfikuje a čistí, dodává životní sílu a energii. Je nepostradatelným vykuřovadlem všech šamanských kultur. Jeho vůně je velmi příjemná, jemně dřevitá s typicky jalovcovým nádechem.

Jalovec himalájský (větvičky Juniperus recurva) je druh rostoucí v Himalájích ve výškách nad 3000 m n. m., považuje se za posvátný strom a je nejdůležitější tibetským vykuřovadlem vůbec. Spaluje se k posílení meditací, modliteb, k silné očistě míst i osob, při rituálech. Voní intenzivněji, silněji po čerstvém jehličí nežli evropské druhy.

9. Palo santo

Palo santo (dřevo Bursera graveolens) pochází z exotického stromu, rostoucího v Amazonii od Ekvádoru po Peru. Bylo a stále je původními obyvateli využíváno pro spirituální a léčebné účely. Působí očistně, uklidňuje a konejší, dodává energii. Vůně je výrazná, sladká s kokosovými tóny.

10. Šalvěj

Šalvěj bílá (bylina Salvia apiana) tento druh americké šalvěje pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky. Patří mezi nejposvátnější indiánské byliny. Léčí a čistí, a to jak těla tak i duše. Má jasnou, typickou a lehce kořeněnou vůni, výrazně jemnější a příjemnější než naše šalvěj lékařská.

Šalvěj lékařská (bylina Salvia officinalis) tradiční léčivá bylina vyskytující se v celé jižní a střední Evropě. Její kouř je silně očistný, vyvolává jasnost i doplňuje chybějící energii. Její vůně je silně aromatická, kořeněná, bylinná až štiplavá (hlavně v porovnání s její bílou příbuznou).

11. Pelyněk

Pelyněk stepní (bylina Artemisia tridentata) pochází z vysoko položených pouští amerického západu. Americký stepní pelyněk patří v kultuře prérijních Indiánů k nejposvátnější rostlině, pálí se prakticky při veškerých obřadech z důvodu zahnání zlých sil.  Vůně pelyňku dodává sílu a ochraňuje obydlí.

12. Rozmarýn

Rozmarýn (bylina Rosmarinus officinalis) tato středomořská a i u nás zdomácnělá bylina je tradičně pálena jako vykuřovadlo. Vydává silnou bylinnou, typicky rozmarýnovou, pryskyřičnou vůni. Používala se jako afrodiziakum, má silnou očistnou schopnost a údajně též omlazující účinky.

13. Tymián

Tymián (bylina Thymus vulgaris) jedno z nejstarších bylinných vykuřovadel. Jeho název pochází z řeckého thymon či thymos, označující obecně vykuřování, oběť bohům či lidskou duši.
Díky jeho očistným účinkům můžeme čistit místnosti, místa i osoby. Vydává typickou kořeněnou bylinnou a hřejivou vůni. Pomáhá v těžkých obdobích, při strachu a depresích, zvyšuje sebevědomí.

14. Bazalka

Tulsi – bazalka posvátná (bylina Ocimum sanctum) tento druh bazalky roste v Indii, kde je považován za velmi významnou rostlinu. Hojně je využívána v ajurvédě, někdy se nazývá bhutagni – zabíječ démonů. Bazalka otvírá srdce, ochraňuje, čistí a posiluje imunitní systém. Při pálení vydává zemitou, drsnější vůni.

15. Jedle

Jedle bělokorá (jehličí Abies alba), silný a působivý strom známý lidem od pravěku. Vždy byl považován za léčivý prostředek, symbol života a síly. Věřilo se v jeho silně ochranné účinky a i dnes jehličí pálíme na ochranu, k pročištění, nalezení síly, uzdravení. Má jemnou lesní, pryskyřičnou, zelenou vůni s citrusovým nádechem.

V příští části seriálu se zaměříme na vykuřování v období kolem slunovratu!

Další díly seriálu:

 

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, Radosta – obchod pro radost, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Pozvánka

Kateřina Polívková nabízí v Praze ve svém obchodě Radosta – dobré vůně na Vinohradech voňavé zboží všeho druhu a navíc také masáže, míchání aromaterapie, workshopy s aromaterapií a vykuřovadly.

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

 

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.