Karel Hadek: “Siličnaté rostliny byly na planetě Zemi dříve než předchůdci člověka” (rozhovor)

Karel Hadek – jedno z nejznámějších jmen porevoluční aromaterapie. Kdo by ho tenkrát neznal? Jeho výrobky byly a jsou fenomenální. Hadek, to už i v devadesátých letech znamenalo pojem. Bílé lahvičky se zeleným nápisem, voňavé, pomáhající při všech možných potížích. V té době zjevení jako z jiného světa.

Já osobně jsem měla čest poznat pana Karla Hadka až kolem roku 2007 na jeho kurzech. Velice jsme si sedli a rozumněli. Hltala jsem jeho příběhy, mohla jsem ho v té době poslouchat od rána do večera. On byl pro mě i první profesionální setkání s éterickými oleji, rostlinnými oleji a jeho výrobky. Dnes už umím namíchat kde co, ale jeho Cayathermový olej – to je pro mě od začátku, co vznikl, závislost. Tento olej u mě zatím nepřekonal žádný výrobek, proto ho i ve své letité masérské praxi stále používám a používat budu.

Pan Hadek byl i jeden z prvních v mém životě, který mě podporoval v mých začátcích, kdy já si ale absolutně nevěřila. Ráda vzpomínám na naše hovory u mě v kuchyni, v které do mě dával mezi svou cestou ze Stříbra do Uherského Brodu povzbuzení, důvěru a sílu v to, že zvládnu svoje začínající podnikání. Cítím k němu neskonalou vděčnost za to, že mě tenkrát tak psychicky podržel. ON, takový Mistr! Dodnes ho velice obdivuji a pokorně se před ním skláním. Jeho energie, síla a sebevědomí je nepřekonatelné. S roky se mění aromaterapeutické chutě, ale pan Hadek zůstává stále na prvním místě.

Karel Hadek ve svém zimním domově – v Egyptě

XBP: Co jsi chtěl dělat, když jsi byl malý? Jaké jsi měl sny?

„Asi jsem byl hodně dlouho malý, tedy alespoň dle toho, co jsem stihnul natropit. V době, kdy jsem ještě neuměl chodit, jsem se na zahradě probatolil dírou pod plotem za slepicemi. To byla nejspíše moje první cesta, při níž jsem dokázal, že se neztratím. Průšvihů s věkem přibývalo. Více než pozitivní vztah k chemii zajistil, již v době útlého mládí, že na co jsem šáhl, muselo vybouchnout. Opomenout nesmím ani rakety vlastní výroby, které jsem vypouštěl. Bohužel jejich cesta nevedla na oběžnou dráhu, po pár metrech se jim zapekly trysky a nastávaly exploze. Chudáci sousedi. Tyto pokusy však z dnešního pohledu byly více než úspěšné. Nepřišel jsem ani o oči, ani prsty. Chemie mě pak zavedla i k fotografii, která mě nějakou dobu živila. Abych pravdu řekl, nepamatuji si, že bych měl nějaké sny. Vždy jsem život bral, tak jak přicházel.“

MLM: Fotografie, to je krásné kreativní povolání, jaký styl ti byl nejblíže? A věnoval ses mu ještě před revolucí?

Rozmarýn, foto: Karel Hadek

„Focení mě těšilo již od školního věku, to jsem měl bakelitový foťák Pionýr, a tak to občas odnesli rodiče, dědové a babičky či spolužáci. No a chybami se jeden učí… jako chemik jsem měl velké výhody v laboratoři. V roce 1968 jsem dělal reklamní fotografii, než mi to soudruzi zatrhli. Dnes fotím pro potěšení svých blízkých a pro potřeby firemního časopisu…”

(Pozn. redakce: na fcb profilu Karla Hadka je cit pro fotografii opravdu cítit a vidět, moc obdivuji a přikládám se svolením autora fotografie do našeho rozhovoru)

XBP: Je nějaký příběh, který rozhodl o tom, že už jen aromaterapie a nic jiného?

Měsíček, foto: Karel Hadek

„To je otázka na knižní pojednání. Takže ve zkratce. V šedesátým osmým roce jsem byl stejně tak mladistvě naivní, jakož i velice aktivní v tehdejším obrodném procesu. Po okupaci došlo k vyřizování účtů a ona zločinecká banda, zvoucí se komunisti mě na tři a půl roku zavřela za podvracení republiky. Hádka nenapravili, a tak mě nakonec zbavili občanství a vyhodili z republiky. Tak jsem skončil v tehdejším Západním Německu. Tam mě šokovalo množství nabízených knih, které se zabývaly rostlinami. Tak jsem si je dle možností mé peněženky pořizoval. Mělo to být moje hobby, ale díky schopnostem mnohdy neschopné medicíny se na mě začali obracet známí s různými zdravotními problémy, se kterými si lékaři nevěděli rady, se žádostí o pomoc. A tak to vše začalo v počátcích osmdesátých let poradenstvím. Občas jsem radil i složitější věci a tím začala i výroba prvních preparátů. Ne každý byl schopen si doporučené preparáty vyrobit sám. Jak říkám, stal jsem se šťastnou obětí nešťastné doby. Dotazů i požadavků na výrobu preparátů jež pomáhaly přibývalo. Snad bych měl jen dodat, že první preparáty byly dočasně „kuchyňská kosmetika“. Po krátké době jsem si pronajmul laboratoř, no a pak již nebylo cesty zpět.“

MLM: V té době ses také setkal s Václavem Havlem, pověděl bys nám, jak se vaše cesty protnuly?

Karel Hadek se s Václavem Havlem seznámil v pracovním táboře (klaníme se jeho památce), foto z roku 1974

„S Václavem Havlem jsem se setkal „nuceně“, kdy za trest jsem pracoval v trutnovském pivovaru. To v roce 1974, tedy poté co jsem si odseděl tři a půl roku v rudém koncentráku. Tak vzniklo naše přátelství a často jsem býval u něho na Hrádečku. I zde se mi focení hodilo, vznikly zajímavé fotky jako dokument doby. Ty cestují po světě, o negativy jsem přišel při stěhování do Německa.“

XBP: Tvoje firma je veliká, známá a oblíbená, jaké to je, když si zavzpomínáš na své začátky?

Slunečnice, foto: Karel Hadek

„V principu vůbec nejde o velikost firmy, ale kvalitu preparátů. Mojí obrovskou předností od samého začátku bylo, že jsem byl původní profesí chemik. V jistém slova smyslu to byla současně i překážka. A tak to dobré jsem si v hlavě uchoval a dále rozvíjel, a onen školní balast končil na virtuálním smetišti. Začátky byly krásné a celkem jednoduché. Naplno jsem se mohl věnovat aromaterapii a komunikaci s mými klienty.“

XBP: A když to porovnáš se současností?

Šalvěj, foto: Karel Hadek

„Hm, to prostě nejde! Možné by bylo konstatování, že se nezměnilo nic a současně se změnilo vše. Dnešní legislativa Evropské unie (dle mého spíše unie idiotů a magorů), zavádí nové, nesmyslné pořádky. Na kvalitě preparátů se sice nic nezměnilo, ale kvůli vyřizování požadavků legislativy vznikají obrovské náklady, které finančně prodražují výrobu. A tak nezbývá než zaměstnávat specialisty na komunikaci s úřady, které v konečném kontextu, zaplatí spotřebitel v ceně výrobku. Konec konců, o tom již jsem psal mnohokráte v našem firemním časopise Aromaterapie. Stačí se podívat na ono poslední opatření GDPR. Ona nestačí objednávka zboží, s údajem o zaslání, ale zákazník musí dát svolení s předáním jeho adresy poště. Telefonické objednávky jsou prakticky nemožné, zaměstnankyně by musela hovor nahrávat, a objednávajícímu přečíst do telefonu 8 stran obchodních podmínek. Zákazník by musel prohlásit, že všemu rozuměl a souhlasí. Ti psychopati by buzerovali i rybičky v akváriu, kdyby to šlo!“

MLM: Chápu to, mnohé firmy si stěžují, bylo by pro vás třeba snazší přesunout výrobu do Egypta, kde v současnosti žiješ?

„Já v Egyptě nežiji permanentně, prostě tam jezdím a pracuji. Ono je jedno, zda sedím u počítače v Čechách, nebo v Egyptě. Hlavně v zimě trochu ušetřím za otop a teplou vodu. No a přesunout výrobu do Egypta? Jistě jsi již slyšela ono krásné přísloví o sedlácích u Chlumce…“

XBP: Změnilo se krom posledních nařízení něco z tvého pohledu na aromaterapii v průběhu těch let, co v tomto oboru působíš? Jaké to vlastně bylo za komunismu s vůněmi?

Levandule, foto: Karel Hadek

„S odpovědí začnu asi od konce. Za pseudovlády oné rudé, zločinecké organizace se vůním dařit nemohlo, zde byl jen rudý, penetrantní, morální smrad. Tehdy existovala, pokud já vím, jen jediná kniha s rostlinnou tématikou od autorů Korbelář, Endris, Krejča a jmenovala se Naše rostliny v lékařství. Sice vynikající kniha, ale informací o jedné rostlině se na jednu stranu moc nevejde. V průběhu let se aromaterapie jako specifická část fytoterapie díky své účinnosti pro mnohé stala módou a zdrojem, jak vydělat peníze. V tomto případě pak slovo „aromaterapie“ musí být v uvozovkách. Novému eurobožstvu v Bruselu asi éterické oleje nevoní, a tak je ti hňupové zařadili mezi chemikálie. Od té doby, např. inhalace borovicového oleje člověku nesmí pomáhat, ale musí jej ohrožovat na životě, jak stojí v bezpečnostní listu z (ne)moci úřední! Ještě dobře, že borovice nemluví, tuším, kam by je poslala.“

MLM: Tohle nařízení bylo velmi nešťastné, díky tomu jsou informace i o prokázaných léčivých účincích bylin složitě maskovány nebo mazány. Cílem bylo zřejmě chránit konzumenta, ale efekt je spíše opačný. Jak se koukáš na bezpečnost v aromaterapii ty sám?

Český bylinkář Karel Hadek

„Že by cílem bylo chránit konzumenta? Pokud se podíváme zpět do historie, nezbývá než konstatovat, že pokud se drali k moci různí despotové, vždy své lumpárny honosně deklarovali jako ochranu. Jak smutné jsou historické důsledky oněch ochran myslím netřeba zmiňovat. Bohužel dnes si již nepřipadám jako svéprávný občan, ale jako novodobý nevolník. Jako u všeho, bezpečnost je dána informacemi. Nikoli dezinformacemi, byť formou zákona. Siličnaté rostliny byly na planetě Zemi podstatně dříve než vývojoví předchůdci člověka. Používání siličnatých rostlin bylo součástí potravinového řetězce člověka po celou dobu jeho existence. Lidé se je naučili využívat pro zdraví a konec konců i zdraví. Mimochodem oni ani nic jiného neměli. Bohužel, empiricky bohatě ověřené účinky nejsou volně publikovatelné.“

XBP: Jak ty osobně vnímáš rostliny? Pouze biochemicky nebo tě zajímá i duchovní stránka rostliny?

„Už jenom vědomí, že rostliny zde byly dávno před tím, než se objevil na této planetě člověk, budí úctu k nim. Nebýt rostlin, nebylo by člověka. Někoho potěší barvou květu či svou zelení, někoho vůní no a mě zajímá také jejich obsahové složky. Termín duchovní stránka rostliny mi sice nic neříká, dovolím si však říci, že je miluji. Jsou to právě účinné látky rostlin, které mnohým lidem pomáhají v těžkých životních situacích. Miluji je i proto, že dělají to, co jim příroda dala do vínku a ignorují europsychopaty, kteří jsou schopni jen prezentovat svoji neomezenou omezenost.“

XBP: O třezalce se i ve starých herbářích uvádí, že je fotosenzitbilizující. Ty to popíráš a užíváš třezalku na opalování. Popravdě znám pouze dva lidi, kteří to tak dělají. Věru Žďárskou z Bylinkové zahrady a tebe. Jak to, že ji používáš na sluníčko? Nebojíš se?

Třezalka, foto: Karel Hadek

„Toť cesta poznání. Ano, všichni to píší. Byť zde by byl spíše adekvátní termín jeden od druhého opisují, vystačí si s tím, co se naučili ve škole. Pokud by třezalka, případně třezalkový olej fotosenzibilizovaly, nechalo by se to v zimě využít u jedinců s kožními problémy tam, kde v létě pomáhá sluneční světlo a UV-záření. Nikde se ale jeden nedočte žádné konkrétní údaje třeba ohledně expozic.

No, a tak abych mohl třezalkový olej na fotosenzibilizaci doporučovat potřebným, nezbylo než testovat. První dvouhodinová expozice levé ruky pozdně jarním sluníčkem. Výsledek? Nic! Druhý den čtyřhodinová expozice horní poloviny těla. Výsledek nic! Další pokusy a ono zase nic. Tak jsem si třezalkový olej vzal s sebou na „přezimování“ do Egypta. Fotosenzibilizace se nekonala, ale překvapení bylo veliké. Poprvé v životě jsem se na slunci „nečervenal“, ale opálil se do hněda. Zkoušel jsem i vnitřní užívání třezalkového květu rozemletého na prášek. Po dobu jednoho měsíce 3 x denně 660 mg. A zase nic. Aby to fungovalo, bylo by dle mého třeba aplikovat denní terapeutické dávky mezi 2.000 až 5.000 mg.“

(Pozn. redakce: Osobně jsem se po třezalkovém oleji spálila jako nikdy. Raději tedy testujte nejdřív na sobě, a pak až na dětech. Lusílija)

MLM: Jsi také propagátorem vnitřního užití éterických olejů, což je v ČR spíše ojedinělé. Je něco, co bys našim čtenářům doporučil ze své praxe nebo je naopak chtěl varovat?

„To považuji za diskuze o ničem. Pokud sníme česnek, cibuli, celer, petržel a mnohé další, pak konzumujeme i éterické oleje v původním stavu. Takže pro mě je celá ta diskuze jen tendenční záležitost. Pochopitelně éterické oleje nejsou voda, nejsou pivo a nepijí se po litrech. Zde jsou třeba znalosti ohledně dávkování. Při této příležitosti bych snad již jen upozornil, že na trhu se nachází nejen nekvalitní, byť přírodní, ale i syntetické éterické oleje. Těm by se měl každý velkým obloukem vyhnout…“

XBP: Ví se o tobě, že nejsi zastáncem bio, co tě k tomu osobně vede? Nedůvěřuješ certifikacím?

Pampeliška, foto: Karel Hadek

Bio je dle mého zase jen a jen reklama. Komerční snaha o proklamaci kvality. Mě však nezajímají proklamace, ale důkazy. Pravda, certifikátům nedůvěřuji. Ty vydávají zase jen nějaká eseročka a vydělávají tím peníze. Mě jako chemika zajímá jen a výhradně analytický certifikát, který potvrzuje požadovanou kvalitu. Mě nesmí zajímat, zda se nějaký olej honosí názvem jako např. „bio“, ale zajímá mě, zda neobsahuje např. těžké kovy, pesticidy, organická rozpouštědla a další specifické nevhodné složky. Navíc mi připadá trapné, aby za mě někdo ručil. Já osobně musím být zárukou! Pak se mi nemůže stát jako jedné známé firmě, že vyrobí „biopotravinu“ pro kojence a následně v televizi varují, že to maminy nemají dávat dětem, a stahují to z prodeje. Kdyby si udělali analytiku, tak se jim to nestane! I to je důvod, proč moje kurzy o aromaterapii začínám slovy: „Nikdy, nikomu a ničemu nevěř“. Z mé strany je to míněno daleko více jako provokace k tomu, aby lidé přemýšleli a nenechávali se opít rohlíkem.“

XBP: Bydlíš částečně v Egyptě, kolébce aromaterapie. Setkáváš se s aromaterapií i tam?

Jasmín, foto: Karel Hadek

„V Egyptě trávím hodně času, ale když jsem zde začal pátrat po aromaterapii, dozvěděl jsem se jen, že Kleopatra byla krásná žena, používala kosmetiku a už je dlouho mrtvá. Obchodníci zde touží po jediné věci, a to je prodat a vydělat. Odborné znalosti hluboko pod bodem mrazu. A tak nabízí 100 ml santalového oleje (syntetika) za nějakých 110 Kč v přepočtu 😊 Když jsem explodoval smíchy, začal mi tvrdit, že jeho rodina má u Luxoru obrovské santalové plantáže. Tak jsem mu odvětil, že moje teta na Sibiři má plantáže santalovníku větší než celý Egypt…

(Pozn. redakce: obvyklá prodejní cena kvalitního santalového oleje je kolem 250 – 600 Kč / 1 ml)

Další prodejce mi nabízel pravý bulharský růžový olej 30 ml za 1 US $ (slovy: jeden americký dolar). Vůně svým charakterem vhodná tak maximálně pro zanedbanou veřejnou toaletu. Takže těmto obchůdkům se již vyhýbám, jakoukoli komunikaci považuji za ztrátu času. Na druhou stranu mám zde i známé, kteří se zabývají produkcí kvalitních specialit jako je excelentní modrý heřmánkový olej. Mají i dobrou kvalitu pelargoniového oleje. Dále jsou zde produkovány oleje z majoránky, rozmarýny, tymiánu, citronové trávy a dalších. Jako egyptskou, vysoce kvalitní specialitu, lze označit olej z černého kmínu (správný český název černucha setá), který je od přírody směsí mastného oleje a éterického oleje. Nejkvalitnější druhy obsahují až kolem 5 % éterického oleje. Faktem je, že i zde je to o penězích, a tak zde občas funguji jako „honorární poradce“, co a k čemu je dobré, na co se nechá který olej použít. Díky zdejšímu horkému podnebí by to aromaterapie v českém pojetí měla značně obtížné. Preparáty, pokud by nebyly stále schraňovány v lednici by extrémně rychle stárnuly a žlukly. Tak trochu si zde připadám jako v mých začátcích. Každou chvíli za mnou chodí známí s „tu mě bolí, tu mě píchá“ dej mi na to něco. A tak i zde aromaterapie prokazuje, byť v malém, dobré služby.“

XBP: Dalo by se tedy říci, jak hodnotíš kvalitu tamních éterických olejů?

Šípková růže, foto: Karel Hadek

Modrý heřmánkový éterický olej, který firma používá v preparátech a nabízí k prodeji je vynikající. Podobné platí i o pelargonii. Bohužel jako všude ve světě, i zde se kvalita jednotlivých partií může podstatně lišit. Nelze hodnotit „éterické oleje Egypta“, ale jednotlivé partie na základě analytických certifikátů. Pokud bychom se dívali na tuto otázku z hlediska turistiky, pak éterické oleje můžeme téměř zapomenout. Zde jsou kvanta obchodů, kde míchají parfémy a pro běžného zdejšího prodejce neexistuje rozdíl mezi parfémovým olejem a éterickým olejem. Na výjimku jsem narazil jednou jedinkrát. Je zde ještě jeden problém a tím je trvanlivost. Už mi nabízeli jak u rostlinných, tak éterických olejů zboží již s tři roky prošlou zárukou. Když jsem prodejce na to upozornil, usmál se s konstatováním, že Rusové na to nekoukají. Mluvil jsem s ním německy. Netuším, zda pochopil, že nejsem Rus.“

XBP: Máš tam něco hodně svého oblíbeného voňavého, na čem „ujíždíš“?

Oblíbené plumérie ze zahrady Karla Hadka, foto: Karel Hadek

„Původně jsem chtěl odpovědět ano, ale odmítám specifikovat. K dispozici je však i druhá, či třetí odpověď. Třezalkové opalovací oleje, které zde testuji, a to, co si přivezu z Čech. Ty extrémní podmínky zde preparáty dobře prověřují. Objevil jsem zde krásně kvetoucí plumerie. Jsou to nádherně kvetoucí keře a některé druhy přímo božsky voní. Vyrábí se z nich i éterický olej nabízený pod označením frangipani. Tak až se vrátím z Egypta začnu shánět dodavatele.“

MLM: Nasdílel bys s našimi čtenáři nějaký tvůj oblíbený recept?

„Aromaterapie je značně individuální a takto všeobecně cokoli doporučovat dost dobře nejde. Blíží se jaro, takže procházky probouzející se přírodou a vnímání nejen krás, ale i vůní tak jak nám je příroda posílá pod nos. Já osobně se těším na pampelišku. Konzumace deseti až třiceti listů pampelišky denně nejen, že nic nestojí, ale krásně optimalizuje funkce organizmu.“

A na závěr naše oblíbená otázka. Který éterický olej by sis s sebou vzal na opuštěný ostrov?

„To je půvabná otázka. Moji odpověď již dali tři mušketýři. Jeden za všechny, všichni za jednoho!!!“

Pozn. Otázky pro tento rozhovor jsme připravily v tandemu Xenie Bodorík Pilíková (XBP) a Michaela Lusílija Makulová (MLM), tak ať vás naše zkratky nematou. Otázky nám kolovaly Brno – Egypt – Plzeň – Egypt – éter 🙂 ale stálo to za to, co říkáte?

Karel Hadek (*1946)

Představitel známé aromaterapeutické firmy 1. AROMATERAPEUTICKÁ KH a.s. se sídlem ve Kšicích od Stříbra. Pochází původně ze Semil v Podkrkonoší. V době komunismu byl za “podvracení republiky” vězněn. Následně byl zbaven občanství a vyhoštěn z tehdejšího Československa. Právě v Německu založil tradici pro svoji poradenskou činnost s aromaterapií, vývoj vlastních preparátů a časem vše zaštítil založením firmy. V současné době tráví zhruba půl roku v ČR a zbytek v Egyptě, odkud pracuje na dálku. V době komunismu se živil také fotografováním.

Jukněte dále: Karel Hadek

Autorkou rozhovoru jsou: Xenie Bodorík Pilíková, Michaela Lusílija Makulová, foto: archiv Karla Hadka.

Xenie Bodorík Pilíková

Aromaterapeutka at Aromadary
Xenie je absolventkou Holistické aromaterapeutické školy v Kyjově, studovala také Institut Aromaterapie v Praze. Je certifikovaná masérka, terapeutka EFT, Bachových esencí, meridiánových masáží ad. více jak 10 let. Vede pravidelně kurzy a přednášky, příležitostně vystupuje v televizi, přednáší Aromaterapii pro Mendelovu univerzitu.

Co o sobě říká? "Miluju život a jeho výzvy. S manželem cestujeme po světě, poznáváme kultury, život a věnujeme se destilaci bylinek, sbírání a jejich naciťování. Je potřeba používat hlavu, ale i srdce a Duši."
Xenie Bodorík Pilíková