Petra Hyťhová Jsou lidé, kteří mají úžasné nadání pro hru na hudební nástroj nebo bravurně ovládají štětec při malbě na plátno. A jsou také lidé, kteří mají takové nadání pro práci s lidským tělem. Dokážou jej přečíst a dokážou pomoci jej nastavit tak, aby byl pohyb znovu bezbolestný. Mezi takto nadané osobnosti patřila i Ludmila Mojžíšová a v tomto článku si představíme její metodu.
Přečtěte si,
- jak vznikla metoda Ludmily Mojžíšové a s čím nám dokáže pomoci,
- jak metoda funguje a z čeho se skládá (členská sekce),
- proč samotné cvičení nestačí (členská sekce).
Kdo byla Ludmila Mojžíšová a jak vznikla její terapeutická metoda?
Ludmila Mojžíšová (1932–1992) studovala na rodinné a poté na střední zdravotnické škole. Po studiu pracovala na transfuzní stanici v Pardubicích. V roce 1955 se přestěhovala do Prahy a začala pracovat jako zdravotní sestra v Tyršově domě na Fakultě tělesné výchovy a sportu ve výzkumném ústavu tělovýchovy, poté jako asistentka na oddělení rehabilitace na katedře tělovýchovného školství a zdravotní tělesné výchovy.
Zpočátku aplikovala Ludmila Mojžíšová své terapeutické postupy u vrcholových sportovců různého zaměření. Nacházela souvislosti mezi jednostranným zatížením těla a změnami v nastavení kloubů a v měkkých tkáních. Od konce 60. let se stala žádanou členkou sportovních realizačních týmů.
Věhlas paní Mojžíšové se tak dostal i mezi „obyčejné“ lidi, kteří k ní začali docházet na rehabilitaci kvůli různým obtížím pohybového aparátu a přenesených bolestí. Díky tomu zjistila, že její postupy pomáhají nejen při bolestech pohybového aparátu, ale že jsou vhodné i např. pro odstranění bolestí hlavy, ramen nebo pro nápravu gynekologických a urologických obtíží.
Lékařská veřejnost postupům a přístupu paní Mojžíšové příliš nefandila, protože převládal názor, že člověk bez řádného lékařského nebo univerzitního vzdělání nemůže činit takové objevy. K nechuti přispělo i neuznávání lékařských autorit paní Mojžíšovou, neodborné vyjadřování a způsob prezentace výsledků.
Ale paní Mojžíšové to fungovalo. Díky její píli a vytrvalosti, a i přes odpor některých odborníků, v roce 1990 obdržela osvědčení na novou metodu s názvem „Rehabilitační léčba některých druhů funkční ženské sterility“ a v roce 1991 ministr zdravotnictví doporučil tuto metodu jako primární metodu pro léčbu žen s funkční ženskou sterilitou.
Ovšem postupy této metody jsou vhodné i pro terapii dalších obtíží. Uplatnění najde u většiny funkčních potíží pohybového aparátu, u funkčních gynekologických a urologických onemocnění (bolestivá menstruace, inkontinence, retence moči, bolestivý pohlavní styk…), může pomoci zlepšit spermiogram muže, je vhodná pro terapii bolestí v malé pánvi a u bolestí kostrče.
…
