7 otázek pro Roberta Tisseranda (rozhovor)

O síle mezilidské spolupráce, celoživotních úspěších i chystaném kurzu v ČR

Na páteční kafe s Tisserandem? Proč ne? Zázraky se totiž dějí! Ano, Roberta Tisseranda, ikonu světové aromaterapie a autora knihy, která je označována za „bibli aromaterapie”, totiž osud zavál na delší dobu do Prahy. Když jsem tuto „nejnepravděpodobnější událost ve Vesmíru“ před ním nazvala osudem, svým britským způsobem se jí ze srdce zasmál (až vysmál). Celé naše setkání se totiž neslo v duchu britského humoru.

Rozhovor s Robertem ve mně zanechal hlubokou stopu: „Spolupráce, spolupráce,“ zní mi od té doby v uších. Překvapilo mě, jak někdo s jeho jménem může působit tak sebevědomě a skromně zároveň. Povídali jsme si v útulné kavárně i s jeho přítelkyní Hanou. A já za tento rozhovor a za jeho překlad děkuji z celého srdce!

1. Jaká byla vaše cesta k aromaterapii, k bylinám a celkově k vašemu zaměření? Věnoval jste se aromaterapii již na škole?

Robert Tisserand při výuce

Na univerzitě jsem se aromaterapii nevěnoval, studoval jsem španělskou a portugalskou literaturu, protože to bylo to jediné, co mi ve škole šlo. Šly mi jazyky, a předměty jako chemie rozhodně nebyl můj šálek čaje. Ale k aromaterapii jsem se dostal přes svou matku. Pracovala totiž jako kosmetička a používala éterické oleje a já jsem ji slýchal, jak mluví o aromaterapii a esenciálních olejích, už když jsem byl v pubertě. Když mi bylo osmnáct, odjela do Francie a přivezla si knížku o aromaterapii ve francouzštině, kterou jsem si přečetl, a zaujala mě.

Dá se říci, že po přečtení této knihy mě přestalo bavit číst básně ve středověké portugalštině na univerzitě, a tak jsem prošel kurzem na maséra-terapeuta. Potom jsem si říkal, co dál s tou knihou, teď mohu masírovat a používat esenciální oleje při masáži. Jenom bych chtěl poznamenat, že to byla tehdy jediná kniha o aromaterapii na světě, jmenovala se Aromaterapie od Dr Jean Valneta. Takže tato kniha pro mě byla pověstným stéblem, kterého se chytá tonoucí, jelikož nic jiného prostě nebylo.

Na vysvětlenou upřesňuji – nerad se učím od druhých lidí a všechno, co jsem se naučil, a veškeré moje vědomosti jsem si získal jako samouk, nejsem totiž dobrý student. (směje se)

2. Působil jste poté patnáct let jako masér a terapeut, osmnáct let jako učitel a nyní působíte např. jako konzultant výroby produktů ve firmách. Která část vaší práce vás v současnosti naplňuje nejvíce?

Co mám nejraději? (váhá) Nejvíc mě asi baví sbírat různé střípky informací z různých zdrojů a dávat je potom dohromady, pospojovat ty jednotlivé kousky, ať už z toho vznikne něco psaného – kniha, článek nebo prezentace, nebo to může být webinář, nebo to můžou být slidy na konferenci, ale každopádně mě baví tento kreativní proces. Někdy je to až detektivní práce – sbírání jednotlivých kousků, obrazů a skládání do celku.

3. Máte za sebou za svoji kariéru mnoho úspěchů. Existuje něco v oblasti aromaterapie, na co jste obzvlášť pyšný?

Toto je ona “bible aromaterapie”

To je hodně těžká otázka. (váhá) Ale řekl bych, že jeden takový okamžik byl, když jsem v roce 1977 napsal knihu Umění aromaterapie. Pár let trvalo, než se to rozběhlo, ale pak měla obrovský úspěch, byla přeložena do spousty jazyků, takže v 80. a 90. letech to bylo právě Umění aromaterapie, prostřednictvím kterého se mnoho lidí k aromaterapii dostalo. Nejenom v anglicky mluvícím světě, ale i ve Španělsku, v Izraeli, v Koreji, v ČR. Potom přijedu do nějaké země, přijde za mnou člověk a říká: „Já mám vaši knihu Umění aromaterapie už dvacet let, byla to první moje knížka.“ To je něco, na co jsem opravdu hrdý, to, že to byla pro mnoho lidí vstupní kniha. Když jsem ji psal, měl jsem za sebou asi osm let praxe. Ale to je vlastně takový úspěch z minulosti.

Jen pro zajímavost, když jsem psal Umění aromaterapie, trávil jsem hodně času v knihovně Britského muzea, kde jsem četl staré texty o bylinách.  Jednoho dne jsem tam zase takhle seděl a rozhodl jsem se, že zavolám nakladateli, se kterým jsem měl smlouvu, že tu knihu vydá, a říkám: „Iane, já tady sedím a čtu si knihy o bylinkách, je to tak správně? Dělám dobře?“ A on říkal: „Ne, sbal se, jdi domů a začni psát!“

Co se týče něčeho z nedávné minulosti, tak to je poslední edice knihy Essential oils safety, obrovské bichle o bezpečnosti éterických olejů, kterou mi trvalo napsat dvanáct let, a opět to byl daleko větší úspěch, než jsme očekávali. Mám pocit, že za dva roky od vydání dělal nakladatel asi šest dotisků. Každopádně, když kniha vyšla, první náklad se prodal během šesti týdnů. A přitom to měla být zásoba na celý rok! Takže mi pak z nakladatelství volali a omlouvali se a trochu se styděli, že to takto podcenili.

4. Jste propagátorem bezpečného používání éterických olejů. Jakých chyb se nejčastěji dopouští odborná i laická veřejnost při použití éterických olejů? Co říkáte na v ČR i jinde rozšířenou věc nabízení vody s éterickými oleji k pití?

Nejsem si jist, jestli na tuto otázku mám jednoduchou nebo jednoznačnou odpověď. Některé z těch nejčastějších chyb jsou např. používání čistých neředěných éterických olejů do koupele, do které pak rovnou vlezete. A dále aplikace čistých neředěných éterických olejů přímo na pokožku. A samozřejmě také popíjení éterických olejů, které může způsobit podráždění žaludku a zažívacího traktu.

A jestli se to týká všech éterických olejů? Ano i ne. Protože pokud dáte čistý éterický olej do koupele nebo do sklenice s vodou, získáte maličké kapičky čistého éterického oleje, které potom přicházejí do kontaktu s citlivými sliznicemi a citlivou tkání a mohou tu tkáň podráždit. Je to, jako když si chcete dát cukr do kávy – nasypete cukr do šálku a zamícháte, aby se smíchal s kávou. Nepijete čistý cukr, protože to je moc sladké, moc koncentrované a nedává to smysl.

A ptáte-li se, jak správně používat éterické oleje vnitřně, tak to je podobné, jako kdybyste se ptala chirurga, jak použít skalpel. To je otázka, na kterou se nedá odpovědět. Musíte se nejprve ptát, proč používáte éterické oleje vnitřně, co tím chcete vyřešit, kolik jich budete používat, jak dlouho je budete užívat a v jakém množství. To jsou všechno otázky, které si musíte položit předem, a pokud na ně nemáte jasnou odpověď, tak se do toho vůbec nepouštějte. Tohle není nic, s čím bychom si měli zahrávat, je to hodně seriózní medicína. To je také důvod, proč lidé studují celé měsíce a roky, než se stanou praktikujícími aromaterapeuty, jak také dobře víte. Já sice nejsem proti principu vnitřního použití éterických olejů, konec konců, kdykoliv něco jíme, dostáváme do sebe určité malé množství éterických olejů také, ale nemůžu vás naučit, jak to dělat. Samozřejmě každý člověk má právo dělat si se svým tělem, co chce, to nikomu neupírám, ale já nebudu tím, kdo bude napomáhat v tom, že si mohou lidé případně i ublížit.

5. Osud vás zavál dlouhodobě za vaší láskou do ČR, což jsme moc rádi. Jak vnímáte ČR ve srovnání s UK a USA, kde jste dříve pobýval, jako člověk i jako aromaterapeut?

V růžovém sadu na Petříně

Výborné pivo… (následuje dlouhá pauza a po naléhání nás všech doplňuje) A tramvaje jsou taky super, lidi jsou příjemní, alespoň občas… (smích)

Co se týká aromaterapie, tak tady jako všude na světě existuje určité rozpolcení a určité jednotlivé frakce, k tomu bohužel dochází téměř ve všech oblastech našeho počínání, je to zkrátka asi v naší lidské nátuře. Ať už je to politika, sport nebo kmenové válčení, prostě jsme zvyklí na to spolu soupeřit. Pro aromaterapii by ale bylo přínosem, kdyby došlo k větší spolupráci a jednotě, protože aromaterapie čelí různým hrozbám a jediná cesta, jak je úspěšně zdolat, je koordinovaná akce a spolupráce.

Jedním takovým příkladem je, že na mezinárodní úrovni neexistuje ani obchodní asociace (pozn. trade association – kontrola kvality) ani asociace praktikujících aromaterapeutů, která by měla jednotné bezpečnostní pokyny a uplatňovala je. Jako profese by také aromaterapie rozhodně měla mít mezinárodně uznávané standardy a bezpečnostní opatření. Jedním takovým příkladem, kde by podobná asociace mohla mít velký přínos, je konzistentní označení obalů éterických olejů. Navíc kromě JAR nikde na světě neexistují veřejně přijaté standarty vzdělávání v aromaterapii!

Další výzvou, které musíme čelit, je legislativa, a to se obzvláště týká EU. Hlavní rozdíl oproti USA je v tom, že v Americe je mnohem menší míra regulací a ta legislativa, která existuje, není ze strany FDA (Úřadu pro kontrolu léčiv a potravin) vymáhána. Nemyslím si ale, že existuje přímý vztah mezi regulací ze strany EU a kvalitou éterických olejů na evropském trhu. Na druhou stranu, protože je trh v USA tak velký, snadno se tam objeví a uživí 100 i 200 firem prodávajících éterické oleje, což by tady v ČR nešlo. Všeobecně by se dalo říci, že v Evropě jsou kvalitnější éterické oleje z toho důvodu, že trh je menší.

Hlavní problém s legislativou EU je, že úředníci, kteří legislativu implementují, nikoho neposlouchají, takže se opravdu nedá dělat mnoho. Na vysvětlenou – funguje to tak, že EU navrhne legislativu, někdo jiný jim předloží naprosto jasný vědecký důkaz, proč ta konkrétní legislativa nedává smysl, a ten který výbor řekne: „Děkujeme, my jsme se na to podívali.“ A to je všechno.

6. Chystáte v ČR nějaké kurzy nebo je něco, na co se můžeme těšit? Nebo jsme odkázáni na Tisserand Institute? Působíte v institutu aktivně? A jak dlouho tady vlastně zůstanete?

Se svojí přítelkyní Hankou

Můžeme se těšit třeba na jaro. (smích) Tisserand Institute funguje hlavně online, všechno je v angličtině, ale je tam několik offline kurzů, a pokud by někdo měl zájem, je tam mini kurz zdarma (pětidílný mailový kurzík) a potom máme další dvě webinářové série, jedna je zaměřená na péči o pokožku, to je devět webinářů, a potom patnáctidílná série Terapeutické základy éterických olejů, která se věnuje farmakologii, tomu, jak rostliny vytváří éterické oleje. A pokud chce někdo živou interakci, tak jsme oba s Hankou na facebooku.

Vypadá to, že tu někdy v dubnu uděláme nějaké komornější setkání s českými aromaterapeuty, tak na jedno odpoledne. Zatím ještě nemáme přesně stanoveno, jak dlouho tady budeme, ale minimálně půl roku ano. Jen doufám, že už tady nebudeme příští zimu, protože po Kalifornii je to pro mě teplotní šok.

7. A na závěr moje oblíbená otázka: který éterický olej byste si vzal s sebou na pustý ostrov?

Pro mě nebo pro ten ostrov? Předpokládám, že opuštěný ostrov by byl někde v tropech, takže buď levandule, nebo máta peprná. Máta na ochlazení a levandule potom na spálenou kůži ze sluníčka. Tedy dva oleje, ne jeden. (směje se)

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Databáze nežádoucích účinků éterických olejů

Adverse Reaction Database
Ukázka z Databáze nežádoucích účinků éterických olejů

V databázi najdeme konkrétní příklady nežádoucích účinků u konkrétních lidí i s popisem a fotkami. Vždy je uvedeno, jaký olej použili, jak dlouho ho používali a zda se jednalo o ředěný/neředěný olej, dále proč olej použili, co se stalo, jaký byl nežádoucí účinek a jak dlouho trvaly následky. Máme zaznamenané i dva příklady anafylaktického šoku, kdy člověk skončil na pohotovosti. Většinou se jedná o dlouhodobé používání neředěných éterických olejů, takže imunitní systém je natolik zatěžovaný, že reaguje hystericky.

Robert Tisserand (*1948)

Při své milované turistice

Robert je mezinárodně uznávaný aromaterapeut, lektor a konzultant pro obchodní sektor. Dosud z jeho pera vyšly 3 knihy, nejznámější z nich je Essential oils safety (česky zatím nevyšla). Za svoji kariéru působil 15 let jako masér-terapeut a 18 let jako lektor, celkem má za sebou více než 40 let praxe v míchání kompozic a vývoji produktů. Vlastní sbírku více než 500 éterických olejů. Rád samozřejmě tráví čas ve své knihovně rešerší knih, článků a výzkumů. V současné době bydlí v Praze se svojí přítelkyní Hanou a jejím psem. Z předchozích manželství má celkem 4 děti, jedna z dcera bohužel zemřela. Ve svém volném čase rád hraje pink-pong, má rád turistiku v přírodě a doma také rád vaří.

Podívejte se dále:

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, jazykové korektury: Veronika Votavová. Foto: autorka, archiv Roberta Tisseranda.

Děkujeme sponzoru článku:

logo-aca-kulate

Pět otázek pro Michaela Rymera (rozhovor)

O životní moudrosti, šamanismu, očistě domovů a síle vykuřovadel

Pokud máte rádi vykuřovadla, jistě znáte i Michaela Rymera, který se nemalou měrou zasadil o jejich popularitu u nás. Pravidelně o vykuřování přednáší, dováží na český trh vykuřovadla z celého světa a připravuje také vlastní rituální směsi. Některé jen z pár bylin, jiné i z 20 ingrediencí a někdy dokonce míchá pouze v čase, kdy vládne určité astrologické znamení. Tak jako každý rok, sešli jsme se spolu pracovně na festivalu Miluj svůj život v Plzni a popovídali jsme si o jeho voňavé lásce – vykuřovadlech. Při rozhovoru nám do očí svítilo slunce a za zády zněly šamanské bubny, všude vládla pohodová letní atmosféra. Vivere la vita!

Co tě přivedlo k bylinám, vykuřovadlům a k práci, které se věnuješ?

vykurovadla-rymer-3
Michael se svou partnerkou Petrou

No, asi pánbůh… (směje se) Ale opravdu, mám pocit, že si někdo nahoře usmyslel, že je potřeba šířit povědomí o vykuřovadlech a padlo to na Rymera. Předtím jsem měl celkem zajímavou práci, živila mě sochařina, práce, od které někdo neuteče celý život. A já jsem najednou zjistil, že vykuřovadla pro mě mají větší význam a smysl než dělat sochy a najednou to takhle padlo. Začátky byly tak jako jakékoliv jiné podnikání. Začal jsem nakupovat vykuřovadla někde v Německu a Americe a pak jsem dostal k Vánocům kousek nějaké voňavé hmoty, jmenovalo se to ambra, i když s klasickou ambrou z velryb to nemá nic společného, je to směs, která se vyrábí v Indii. A když jsem si k tomu přivoněl, tak jsem pocit, že tohle musím mít. Najednou jsem na internetu našel výrobce, který něco takového vyráběl, tak jsem prodal auto a nakoupil ambru, protože ambra je nesmírně drahá, a začal jsem ji rozvážet. Investice samozřejmě na začátku byly ještě další, bez nich bych podnikání nerozjel. A pak už to padalo tak nějak zajímavě.

Vykuřovadla jsou úzce spojena se šamanskou kulturou, o které často přednášíš. Co tě na ní láká? Který spirituální směr upřednostňuješ a do kterých zemí nejraději jezdíš?

Já bych úplně neřekl, že jsou vykuřovadla těsně spojena se šamanismem, nebo že jsou těsněji spojeny s šamanismem než s léčením nebo jinou kulturou. Vykuřovadla jsou tady odjakživa a těch způsobů, jakým je lidé využívali, je mnoho. Může to být šamanismus, křesťanské vidění světa, které pálí kadidlo, lidové léčitelství nebo obětování a magie. Ale nemůžeme říct, že vykuřovadla jsou magické nebo šamanské, to nejde takhle říct. Každý je využívá pro nějakou svoji potřebu, a protože fungují. Dnes znám spoustu lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou šamani, možná si to i myslí, možná si to myslí i někteří lidé okolo nich, ale já osobně žádného šamana neznám. Tak to je velmi složitý problém. Mě se na to lidi často ptají, ale já na svých seminářích mám téma vykuřovadel v šamanismu, kde vysvětluji lidem, jakým způsobem využívali vykuřovadla šamané. A měl jsem třeba i téma vykuřovadla v křesťanství a tam jsem vysvětloval, jaký význam měla vykuřovadla pro křesťany. Ale to neznamená, že jsem křesťan nebo šaman. Myslím si, že šamanismus je dnes do určité míry móda nebo klišé. Šamanismus potřebuje šamanskou kulturu a ta v Evropě a obecně v západním světě není. Ano, nám už se velmi těžko vrací k přírodě a šamanismus bez přírody nemůže existovat a nedá se provozovat z pražské kanceláře nebo z jakéhokoliv většího města. Chce to jiný životní styl a obětovat tomu všechno, protože ti šamané často balancují na hranici života a smrti a reality a šamanské cesty, takže to není nic jednoduchého. Ze spirituálních směrů je mně osobně nejbližší a nejsympatičtější budhismus, protože to není náboženství. Budhismus je ve svém základu ateistický a to se mi líbí, zodpovědnost každého za sebe. Budhisté přesně ví, že cokoliv udělají, bude mít následek, proto jsou velmi opatrní a věří tomu. A taky, když se podíváme na statistiky, nejméně zločinů dělají v budhistických zemích a nejvíc v křesťanských. Takže ona ta víra v Boha ještě vůbec nic neznamená. Znamená to pouze, jakým způsobem to celé prožíváme, jakou máme odpovědnost. Myslím si, že Evropan může najít kořeny všude kolem sebe a nemusí putovat do Jižní Ameriky nebo do Asie nebo kamkoliv jinam a může být tady doma a dojít k nějaké moudrosti. My jsme tady v Evropě měli spoustu moudrých žen a mužů, takže proč to nedělat dnes.

Co se týče mé oblíbené destinace, tak tě musím zklamat, já jsem toho zas až tak moc nenavštívil, přestože si lidi myslí, že když prodávám vykuřovadla, objíždím celou planetu a všude to sháním, ale není to tak úplně pravda. Přestože vykuřovadla dovážíme skutečně z celého světa, pokud to jde, dovážíme je i od pěstitelů a prvovýrobců, abychom je nemuseli brát odněkud z velkoskladů, kde se energie hodně degraduje. Takže pomáháme i lidem v chudších zemích napřímo obchodem. Ale líbí se mi Indie, jak svou spiritualitou, protože vykuřovadla voní a Indie voní úplně fantasticky, takže Indii mám moc rád a doufám, že se tam ještě několikrát vrátím.

Jak s vykuřovadly nejčastěji pracuješ? Jaké byliny a vykuřovadla používáš doma nejraději, ať už sám pro sebe nebo pro svoji rodinu?

vykurovadla-rymer-1
U prodejního stánku s vykuřovadly

Pro mě jsou vykuřovadla práce a to mě vede k tomu, že je používám velmi často a nemusí to být jen z důvodů experimentálních nebo zdravotních, ale i čistě pracovních, protože potřebuji zjistit, jak to konkrétní vykuřovadlo voní a jak na mě působí a co by asi s lidmi mohlo udělat. Na druhou stranu to ale není jenom o práci, celou řadu svých problémů, ať už na úrovni fyzického těla nebo na spirituálnější úrovni, řeším s vykuřovadly. Pálím si spoustu vykuřovadel i jenom tak, pro radost. Takže já svou prací žiju a jsem neustále v takovém oblaku kouře. Konkrétní tip pro lidi ale bohužel nemám, protože každý si musí vybrat podle sebe. Kdybych byl kuchař, taky bych neporadil, protože každému bude chutnat něco jiného, stejně tak každému voní něco jiného a to, co voní mně, nemusí vonět tobě. Ale já osobně nejčastěji pálím to nejrozšířenější vykuřovadlo a to je kadidlo. Je jich na trhu k dostání spousta druhů, mají různé vůně. Přestože to je pořád pryskyřice z jednoho stromu, tak podle oblastí, ze kterých pochází, podle toho, kde ten stromek roste, tak se mění i vůně pryskyřice. Takže kadidlo je pro mě, stejně jako pro naše předky, fascinace. Někdy upřednostňuji kadidlo z Ománu, někdy z Afriky, někdy z Indie. Je to jako s vonnými tyčinkami, někdy si člověk zapálí vonnou tyčinku z Japonska, někdy z Himalájí a někdy z Indie. V tomhle směru já miluji tyčinky indické, protože Indové vyrábějí fantastické kombinace vůní a dokáží to udělat tak, jak to nikdo jiný na světě neumí. Já ani ve vykuřovadlech nejsem schopen namíchat vůně, jaké oni dělají v tyčinkách. Když ta tyčinka je čistá, přírodní a kvalitní, tak pro mě ten největší favorit je tyčinka indická.

Kdyby sis mohl vzít s sebou jednu bylinu nebo vykuřovadlo na pustý ostrov, které by to bylo?

A jsou to jenom vykuřovadla? Takže barel vody ne. (směje se) Úplně přesně nevím, co bych si s sebou balil, protože je možné, že na tom pustém ostrově bych našel něco, co se dá pálit. Asi bych tedy přemýšlel, jestli si s sebou nemám vzít něco praktičtějšího než pytel kadidla. Ještě bych chvilku přemýšlel, jestli to nemám nahradit kontejnerem indických tyčinek.

A jedna praktická otázka na závěr. Co bys doporučil lidem, kteří si potřebují pročistit dům nebo byt?

Aromalampa a vykuřovací pícka v jednom

Vykuřovadla jsou na očistu zcela jistě nejlepší, to máš pravdu. Oni už to věděli třeba v Tibetu v době, kdy ze severu přicházely mongolské kmeny, znali dva nejvýznamnější způsoby očisty a to bylo kropení a vykuřování. Kropení trošku upadlo v zapomnění a zůstalo jen to vykuřování. Kropení bylo podobné, jako když se v kostele kropí svěcenou vodou. Tibeťané měli něco podobného svěceným vodám, které připravovali pro různé rituály a s různými záměry a těmi potom prostor kropili. Bylo to trošku složitější než zapálit třeba jalovec, který v těch místech všude roste. Takže to vykuřování je dle mého názoru nejúčinnější metoda na očistu prostoru. A skupina očistných vykuřovadel je poměrně velká, takže to může být kadidlo, šalvěj, pelyněk, andělika, dračí krev – asa foetida, téměř všechny jehličnany mají očistné účinky, nebo třeba jantar. Vykuřování má takovou přímou úměru. Je to podobné, jako když myjeme podlahu. Když ji myjeme pravidelně, tak je ta podlaha celkem čistá a můžeme jí jen čas od času jemně setřít a navonět si jí třeba levandulí. Stejně tak si ten byt, o který se staráme, můžeme čas od času vyčistit nějakým lehkým vykuřovadlem. A pokud tu podlahu nebudeme 2 roky vytírat a nebudeme se o ni starat, tak bude strašně zanesená a musíme vzít rýžák a silný desinfekční prostředek a pořádně to vydrhnout. A když se nestaráme o energie ve svém okolí, tak samozřejmě se to může nashromáždit a najedou nám tam přestane být dobře a musíme vzít zase vykuřovadlo, které je silné a které dokáže dostat energie pryč. Tam už nám nemusí být vykuřovadlo příjemné na vůni, jako Savo, ale jde o tu práci a očistu. A pak s to můžeme navonět něčím, co je nám příjemné.

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Pár slov o archaické aromaterapii

Když lidi objevili oheň, někdy před jedním až dvěma miliony let, v té době už se začala používat vykuřovadla. Když člověk uměl rozdělat oheň, tak do něj i něco přikládal a to něco nejenom hřálo, ale i vonělo. Ať už vědomě nebo nevědomě již tenkrát vykuřovadla použil. Vykuřovadla jsou tady s námi až do dnešních dní. Když bych vzal kratší dobu a i kdyby to byla jen půlka, tedy půl milionu let, tak pořád je to dostatečně dlouhá doba na to, aby ověřila platnost této metody. Osobně neznám nic jiného, co by tady s lidmi bylo půl milionu let a vůbec už nevím o ničem, co by tady s lidmi mohlo být, aniž by to fungovalo.

Michael Rymer (*1967)

Dovozce a prodejce vykuřovadel, pryskyřic a bylin, autor originálních vykuřovacích kompozic. Původně vystudovaný chemik, profesně se věnoval např. sochařství se zaměřením na keramiku a bronz, prodeji aut nebo pneumatik, ale i nuceným pracím v uranových dolech. O vykuřovadla se začal zajímat již před 15 lety pro svoji vlastní potřebu. Před více než 10 lety založil firmu se svojí bývalou ženou Evou, která zde působí doposud. Ve firmě pracuje také se svojí současnou partnerkou Petrou, se kterou pravidelně vystavují a přednáší na festivalech a akcích po celé ČR. Podle svých slov veškerý svůj volný čas obětuje práci, která ho navíc naplňuje. Je zarytým vegetariánem a byl by nejraději, kdyby na rostlinnou stravu přešli všichni lidé. Vloni poprvé navštívil Indii – konkrétně střední Indii a Ladakh. Z předchozího manželství má dvě dcery.

photo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka.

Pět otázek pro Silvii Stachovou (rozhovor)

O síle ženského podnikání a zpracování bylin

Silvie Stachová
Silvie Stachová na své farmě

Beskydské letní ráno, po nočním dešti se všude válí mlha a stromy vrací zachycenou vodu zpět oblakům. Silvie sbírá meduňku na svém políčku. Má chřipku, ale teď v sezóně si nemůže dovolit ležet, vlastně to ani nedokáže, je od přírody aktivní typ. Bývalá lesačka, která se rozhodla otočit svůj život o 180° a začala podnikat. Zůstala ale věrna své lásce – přírodě a bylinám, které teď s radostí pěstuje i sbírá v divoké přírodě kolem Morávky. A zpracovává z nich chutné bylinné čaje. Dnes si našla čas, aby mě provedla po jejím bylinkovém království. Tenhle rozhovor navíc uveřejňujeme k jejímu ročnímu výročí působení na trhu a držíme palce do dalších let!

Jak jste se dostala k bylinám, jejich pěstování, sběru a celkově k podnikání?

Pracovala jsem v lesnictví, ale tam jsem se dostala do nepříjemného bodu, kdy jsem věděla, že se budu muset rozhodnout, jak chci nebo nechci dále žít. Stále mi vrtalo v hlavě zkusit vybudovat vlastní firmu. Na začátku mi bylo takzvaně jedno, čím bych se zabývala. Samozřejmě jsem pak hledala něco, co by mě bavilo a čemu bych alespoň trošku rozuměla, protože nejsem zemědělec, lesnictví nebyla pro mé podnikání žádná výhoda, jenom to, že člověk má nachozený terén a ví, kde která bylina roste, ale jinak nic. Takže to jsem musela všechno nastudovat znovu a vymyslet nějakou smysluplnou koncepci, se kterou bych vůbec na ten trh mohla vstoupit a tam se i udržet. A tak jsem si říkala, že když už mi má být nepříjemně, tak ať to vede k něčemu pozitivnímu. Snažila jsem se nejdřív našetřit nějaké peníze, protože jsme s dcerou samy, abychom měly z čeho žít, než firma začne generovat nějaký příjem.

A jak se vám daří skloubit práci s rodinou a péčí o dceru?

Dcera už bude mít letos 12, takže mi chodí občas pomáhat, když máme nějaké akce, tak jsme se jednoduše dohodly, že já jí zaplatím brigádu, já se tam sama bez ní totiž neobejdu. Takže dcera mi hodně pomáhá, už ví přesně, co má dělat.

Jaké byly začátky vašeho podnikání a odkud přišel nápad začít?

Meduňka
Sběr meduňky v Mamma Tea

Táhlo mě to jít za svým cílem a sama sebe překonat. Říkala jsem si, kdybych tak ještě zvládla vybudovat firmu, že by to nebylo špatné, byla to spíš taková osobní výzva. Rozhodla jsem se vyměnit omezené jistoty zaměstnání, které mě nenaplňovalo, za dobrodružnou a inspirativní nejistotu. To si tady radši za pár korun užiju šílené práce (směje se). Když to přepočtu na hodiny, tak to je člověk téměř na nule, ale třeba to tak nebude na věky. Já si myslím, že mám podnikání rozjeté moc pěkně a čekám příští týden další kolo StartUp Harvest, kde jsem vloni v září začínala, pro mě je to taková nostalgie. Jdu se tam podívat, na hlavní stránce je tam můj citát a prezentují mě jako příklad úspěchu, což je super.

Jak využíváte nejraději byliny pro sebe a svou rodinu?

Měsíček
Měsíčkové políčko

Aktuálně jsem si na chřipku nasadila diviznový sirup, domácí česnekovou tinkturu a čaj z bezinek a tužebníku – ten je ideální proti chřipce. Jinak se nám byliny staly běžnou součástí každého dne.  Kromě našich směsí jedeme v jednodruhových bylinách, dcera zbožňuje levanduli, já mám zase ráda bazalku, majoránku čistou navečer s medem, to je výborné a krásně voní. Příští rok chci zase zasadit a vyzkoušet další byliny – třeba chrpu, topolovku, růže. O tom budu ještě přes zimu přemýšlet.

Ještě si sama vyrábím tinktury, mám jedno místo, kde roste zeměžluč, takže vyrábím zeměžlučovou tinkturu, ta je vyloženě na žaludek nebo na na spravení. Česneková tinktura je na zimní nemoci a měla jsem i nějakou meduňkovou, i když já si vždycky říkám, na co my to máme, když nám vlastně nic není. To je úplně super. Když vezmu, kolik měla dcera zameškaných hodin, než jsme začaly byliny intenzivně užívat a potom, tak se to nedá srovnat. Ona nebývá nemocná (musím to zaklepat), i když možná je to i tím, že je starší, ale podle mě mají byliny nepochybně velký vliv na to děcko. Byliny jsem si sbírala i dříve, ale dcera to tolik nepila a teď poslední dva roky užíváme byliny denně, však se tím živíme, takže doma toho máme spousty.

A jakou bylinu byste si vzala s sebou na pustý ostrov?

Jenom jednu jakože můj favorit? To nevím, možná že meduňku. Jako favorit ze svých čajů bych si vzala ten zelený, ten je mi nejpříjemnější chuťově. Tam je meduňka i kopřiva s mátou a jsou tam i švestky, jablka, citrony, celkově ta chuť je super. Tuhle směs ráda vařím na akcích, na které jezdíme. Často vařím růžový a zelený čaj, ať si to zákazníci vyzkouší a potom slýchám, že jsou výborné. Takže asi bych si vzala meduňku, to je takový základ.

Děkujeme za rozhovor a za inspiraci!

 

Mamma tea byliny

včelín
Včely na farmě

Vše obstarávají 2 ruce paní Silvie a pár příležitostných brigádníků. Z vlastní zemědělské produkce pochází: dobromysl, máta, meduňka, měsíček, mateřídouška, levandule, majoránka, divizna, bazalka (citronová), lesní jahoda. Z volného sběru potom: kontryhel, kopřiva, malina, ostružina, jahody, plicník, petrklíč. Byliny zásadně nenakupuje, nemele na prach a vše vyrábí čerstvé, aby zaručila co nejvyšší kvalitu čajů. Vše doplňuje o sušené ovoce: jahody, broskve, jablka, švestky, rozinky, citrony. Část ovoce suší sama a část nakupuje tak, aby v čajích bylo ovoce neslazené, nesířené, nekonzervované či jinak uměle upravované a v požadované kvalitě. Na příští sezónu chystá novinky jako vyzkoušet pěstování heřmánku nebo slézové růže a nový čaj s bezinkami, nechme se překvapit!

Bazalka
Bazalka
Mateřídouška
Mateřídouška

Pro zajímavost jsme se dostaly i na téma, jaké byliny nejvíc milují místní včely, jsou to: mateřídouška, brutnák a dobromysl. Brutnák Silvie dokonce pěstuje pouze pro včely. A med z jejích bylin je také v nabídce firmy.

Silvie Stachová (*1977)

Pěstitelka bylin, zpracovatelka bylinných čajů a jednatelka firmy Mamma Tea s.r.o., v září slaví rok působení na trhu. Připravuje také speciální bylinné čaje pro některé beskydské hotely. V roce 2015 se úspěšně zúčastnila StartUp Harvest. Původně vystudovala lesnickou školu a pracovala v oboru. Ve svém volném čase ráda čte duchovní literaturu a detektivky, dříve se věnovala závodně sportu – silovému trojboji, což si nyní kompenzuje fyzickou prací. Ráda také sama štípe dřevo na zimu. Žije na Morávce se svou dcerou. Mezi její zákazníky patří regionální instituce, magistráty, turistická informační centra a především beskydské hotely.

mamma-logo

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, Silvie Stachová.

Pět otázek pro Marii Noe (rozhovor)

Marie Noe
Marie Noe ve svém království

Marii Noe znám teprve pár let, čím déle ji však znám, tím milejším a příjemnějším člověkem jí shledávám. Poprvé jsme se setkaly na voňavém dýchánku v jejich nádherném bytě v Podolí. Poslední setkání proběhlo před pár dny v novém Aroma meeting-pointu na Letné, kde Marie se svojí kolegyní nedávno zakotvily. Svojí usilovnou prací přispívá k povědomí o éterických olejích v ČR. Nedávno také vydala svou knihu věnovanou své lásce, tedy vůním, s názvem Aromaterapie do kapsy, která vnáší přehledný a odborný pohled do této oblasti.

Kdy zkřížila aromaterapie tvůj život poprvé a kdy ses rozhodla věnovat aromaterapii osobně i profesionálně?

Ono je to trošku legrační, protože já jsem se s aromaterapií, aniž jsem tušila, že je to aromaterapie, setkala v dětském věku, když jsem četla knihy o historii, milovala jsem příběhy ze starověku. A mě tam vždycky fascinovalo, že se potírali vonnými oleji. Říkala jsem si: „Ty jo, to musí být úžasné, ležím a někdo mě natírá vonným olejem.“ No a pak jsem v devadesátých letech u své kosmetičky zjistila, že to existuje i v moderní době a říká se tomu aromaterapie. Takže jsem se o aromaterapii začala zajímat díky své kosmetičce, která používala éterické oleje ve své praxi. To byl můj začátek, a protože mě vůně fascinovaly, tak jsem se jim začala věnovat. Nakupovala jsem knihy, olejíčky, začala jsem experimentovat a vyrábět si krémíčky a zkoušet, co kdo snese a co já snesu. Koupila jsem si i speciální lednici jenom na éteráčky a pak jsem v roce 2003 nastoupila na Institut aromaterapie. V té době jsem byla ve své nakladatelské práci trošku přetížená a měla jsem pocit, že si potřebuju odlehčit od intelektuální práce, a tak jsem se rozhodla, že se pokusím svůj zájem a zálibu profesionalizovat.

Co tebe samotnou přesvědčilo o účincích aromaterapie? Máš nějaký zážitek, který ti řekl, že aromaterapie skutečně funguje?

Já jsem o tom na začátku takhle nepřemýšlela. Mě fascinovalo, jak na mě vůně působí, jak má každá vůně specifický charakter. To mi úplně stačilo. Teprve později, když jsem začala hledat a studovat literaturu, tak jsem zjistila, jaké má aromaterapie i další účinky. Ale to první, co mě  fascinovalo, bylo to, jak aromaterapie funguje na mysl, což mě ostatně dodnes nejvíc zajímá.

Mám jeden vtipný zážitek z poloviny devadesátých let, kdy mi velmi voněla levandule, úplně jsem jí propadla . Byla to taková počáteční levandulová fáze, což jistě znají všichni. Rozhodla jsem se, že ji musím mít, takže jsem měla levandulový krém, levandulové pleťové mléko, levandulové tonikum na pleť, pytlíček levandule pod polštářem a aplikovala jsem to v zimě. A pak jsem se asi po 14 dnech divila, že nemůžu vstát z postele, že jsem naprosto somnambulní a že prostě vůbec nefunguji. A tehdy jsem zjistila, že je aromaterapie opravdu účinná i na fyzické rovině. Až pak mi docvaklo, že jsem nebyla schopná fungovat z toho důvodu, že mám velmi nízký krevní tlak a přemíra levandule to zhoršila, zklidnila mě natolik, že jsem nebyla schopná fungovat.

Jak nejraději využíváš aromaterapii pro sebe a svou rodinu?

Po všech těch letech používám éterické oleje vlastně hrozně málo, protože jsou přirozenou součástí mého života, myslím, že je používám dost uměřeně. Cíleně s nimi uklízím, to je pravda, tam je používám asi nejčastěji. (smích) A vyrobila jsem si pro sebe 3 parfémy, které podle potřeby aplikuji, ale jiným způsobem moc ne. Například je téměř vůbec nepoužívám v difuzéru nebo aromalampě. Samozřejmě, když se říznu, mám modřinu, tak něco použiji, kosmeticky používám hydroláty, ale to nepovažuji vůbec za něco speciálního, to je prostě přirozené. Řekla bych, že osobně používám aromaterapii tak nějak bazálně.

Jaký éterický olej máš (aktuálně) osobně nejraději a jakou lahvičku by sis vzala s sebou na opuštěný ostrov?

(smích) Zrovna nedávno se mě na to taky někdo ptal: „A který je ten váš nejoblíbenější olej?“ Ale to já nevím, pořád se to mění… Co ale patří k mým trvalým oblíbencům, je helichrysum a třeba kardamom, to jsou vůně, které mám hodně ráda. Kytičky mám také ráda, ale helichrysum, kardamom a nebo galbanum – to je taková moc krásná pryskyřice. Takže to jsou vůně, které mám ráda.

A na ten pustý ostrov nevím, to bych musela mít aspoň krabičku… (přemýšlí) Tak na pustý ostrov bych si vzala to galbanum. Z praktického hlediska by samozřejmě asi bylo lepší helichrysum, protože je léčivé na rány a modřiny, ale galbanum si myslím, že by bylo moc hezké – určitě bych tam i díky němu nebyla ve stresu.

Jaký je tvůj největší aromaterapeutický úspěch, na co jsi pyšná?

Aromameeting point
Račte dále

Já nevím, co tím myslíš… (smích) Zrovna dneska jsem si stěžovala, jak mi už mozek dobře nefunguje a jak se mi biochemie těžko dostává do hlavy a jak mi z ní snadno vypadává, jak si všechno musím pořád sepisovat, takže spíš bych uměla říct, na co pyšná nejsem, ale na co bych byla pyšná…?

No možná na tenhle prostor (pozn. Aroma meeting point). Kdybychom to vzali čistě aktuálně, tak na tenhle prostor jsem vlastně dost pyšná. Protože si myslím, že to několikaleté úsilí, to trpělivé hledání vhodného prostoru se vyplatilo. Tady si všechno sedlo, jak prostor, tak to, co tady chceme prezentovat jako meeting point. Myslím, že tady se to hezky schází.

Můžeš na závěr prosím zmínit příběh s kocourem, který ráda uvádíš jako příklad použití aromaterapie v kočičím prostředí?

Chodí k nám sousedovic kocour Ťapáček. Krásný šedivý kartouzák. Tráví u nás hodně času, protože u nás je pořád někdo doma a on je velmi společenský, i když většinu času prospí. Přestože se říká, že kočky nemají intenzivní vůně éterických olejů moc v lásce, nikdy nedal žádnou nelibost najevo, přestože náš byt je vůněmi éterických olejů dosti prosycen. Pár let jsem je skladovala ve velké prosklené skříni v pracovně. Asi před dvěma lety si před tuto skříň sedl a začal škrábat na dvířka. Když s tím nechtěl přestat, otevřela jsem je, abych zjistila, o co mu jde. Strčil dovnitř hlavu a kousl do jedné lahvičky. Myslela jsem si, že je to náhoda, tak jsem nijak nereagovala a čekala, co bude dál. Znovu kousl do té stejné lahvičky. Vytáhla jsem ji, byl to nard. Postavila jsem zavřenou lahvičku na zem a Ťapáček ji začal očichávat, pak ji povalil na zem, válel se po ní a vůbec si s ní různě hrál. Trvalo to několik minut. Chtěla jsem zjistit, jak zareaguje na olej přímo, tak jsem lahvičku otevřela, ale to už bylo na něj příliš. Utekl. Nard má vůni podobnou kozlíku lékařskému, který kočky milují.

Marie Noe (*1969)

Nakladatelka, spisovatelka, dovozce a prodejce éterických olejů značky Oshadhi, masérka a aromaterapeutka v jedné osobě. Na volné noze stojí od roku 1996, svým původním zaměřením je ekonomka. Milovnicí knih je už od dětství. V letech 2003-2005 studovala Institut aromaterapie v Praze, který jí rozšířil profesní zaměření z knih také na byliny a éterické oleje. Je milující manželkou a matkou.

Více o její činnosti se dozvíte zde:

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka.