Píšeme pro vás: Anna Krutová – “Nejlepší důkaz, jak aromaterapie funguje, jsou tváře klientů.” (rozhovor)

Přestože jsme se určitě potkaly na mnoha aromaterapeutických akcích, poprvé jsem si Aničky doopravdy všimla v souvislosti s její Slavností bylinek. Jelikož jsem si organizaci větší akce sama vyzkoušela, a vím, jak náročné to je, mám ke všem organizátorům velký obdiv. A tím více, že se její akce opravdu vydařila. Jenže tato energická Moravanka v sobě skrývá mnohem více talentů, než ten organizační. Je původně novinářkou a režisérkou, a kromě toho, že vlastní aromaterapeutickou praxi a píše pro Kouzlo vůní, je také nesmírně vtipnou a pohotovou moderátorkou. A stíhá i mateřské povinnosti.

V rámci rozhovorové štafety jsem se rozhodla vyzpovídat právě ji, renesančního člověka české aromaterapie.

Jak se z režisérky stane aromaterapeutka? A v čem jsou si tyto dvě role podobné?

“Režisérka má velmi stresové povolání, a tak hledá cesty, jak se zklidnit a stres odbourat. Na to je aromaterapie naprosto úžasná. Režisérka totiž může mít inhalační tyčinku při natáčení v kapse, po natáčení může zajít na masáž a domov si provonět aromalampou. Samozřejmě to zlehčuji. Ale opravdu je to tak, že jsem se aromaterapií začala zabývat hlavně proto, že jsem chtěla léčit sebe a svou rodinu. Z příjemného koníčku se stalo povolání a jsem za to moc vděčná. Dává mi to obrovský smysl a ještě to krásně voní. Podobu vidím v tom, že i při natáčení dokumentů a pořadů jsem poslouchala lidské příběhy a snažila se svým respondentům nakouknout do duše. Myslím, že mě režírování naučilo hledat na lidech to dobré a zajímavé.”

Brněnská slavnost bylinek, kterou jsi organizovala, byla velkým úspěchem, a já bych si troufla říct, že nastolila novou éru české aromaterapie, která se netočí jen kolem Prahy a Asociace českých aromaterapeutů. Byla to tvoje reakce na to, že se většina akcí koná v Praze?

První brněnská aromakonference na téma Aromaterapie a imunita.

“Je to přesně tak! Teď jsi mě prokoukla… Před narozením dcery jsem se živila také pořádáním kulturních a gastronomických akcí po celé Moravě, dělala jsem propagaci a marketing a podílela jsem se třeba na velkém hudebním festivalu Hrachovka ve Valašském Meziříčí nebo na Slavnostech chřestu v Ivančicích. Chtěla jsem tak propojit to, co jsem dělala dřív, s tím, co dělám teď. Původně mi šlo o odbornou konferenci, protože cestování do Prahy je teď pro mě trošku náročnější. Oslovila jsem Pavla Pichlera, což je velmi zkušený organizátor a moc spolehlivý kamarád. Ale taky se s ničím nepáře. Takže najednou tu byl i festival pro 500 lidí. Obě akce se předem vyprodali a návštěvníci nás opravdu moc podporovali, za což jim děkuji. Oba jsme z toho byli vedle a s chutí se teď pouštíme do druhého ročníku. Všechny tedy srdečně zvu na konferenci, která bude v sobotu 15. září 2018 a na festival, který navazuje v neděli 16. září 2018 a bude opět v nádherné Otevřené zahradě v centru Brna. Více info najdete na facebooku nebo časem i na webu Aromaterapieabylinky.cz

Tip redakce: přečtěte si rozhovor s autorkou otázek, Hanou Violou Bělíkovou

Je podle tebe možné se aromaterapií uživit, nebo se stále jedná spíš o koníček? Jak to máš ty?

Aniččiny kurzy jsou interaktivní. Na snímku zkouší na vlastní kůži dva druhy jílové masky .)

“Možné to určitě je. Aromaterapie je stále populárnější. A jsem opravdu přesvědčená o tom, že je to velmi luxusní péče, kterou jiné metody snad ani nabídnout nemohou. Já zatím nepracuji všechny dny v týdnu, protože se chci věnovat dcerce. Objednávám si maximálně čtyři klienty na den, abych s nimi mohla mluvit, mohla s nimi míchat na míru aromaterapeutické směsi a měla pro ně dost energie. Kromě konzultací a masáží lektoruji také workshopy a skupinová práce mě moc baví. Je to vždycky trošku napínavé, protože moc záleží na tom, kdo na kurz přijde. Často dochází k velmi silným situacím, kdy vůně vyvolá dojetí a velké pohlazení po duši. Ráda sleduju, jak se lidé aromaterapií “nakazí” a jak jim pak pomáhá v životě. A už dlouho si říkám, že nejlepší důkaz o tom, jak skvěle aromaterapie funguje, by bylo nafotit klienty před masáží a po ní. Jsou to samé zářivé obličeje.

Máš malou dcerku, a tak musíš být připravená na všelijaké zdravotní situace, od odřených kolen až po bolavá bříška. Jak vypadá tvoje rodinná lékárnička?

“Velmi přírodně. Paralen jsem koupila, když jí byla ještě miminko, ať máme něco pro případy akutní horečky při zoubcích. Zatím jsem ho naštěstí vybalit nemusela. Aromaterapii používám jen, když se s dcerkou něco děje. Takže většinou sahám po levanduli lékařské, heřmánku římském, citrusech, jehličnanech, eukalyptu radiata a tea tree rosalině. Hydroláty už si poroučí sama – na kolínko levandulku a na zoubky heřmánek. Při rýmě používáme jako nosní sprej hydrolát z geránia nebo myrty. Na tělíčko jen rostlinné oleje nebo bambucké máslo. Hodně sbíráme bylinky a v době nachlazení používám tkáňové soli. Ale jinak se snažím řídit heslem: “Méně je více”.”

Objevování bylinek s dcerou na srazu aromaterapeutek .)

Na co všechno si „troufneš“ sama a kdy už jdeš s problémem k lékaři? Jak vnímáš spojení klasické medicíny a té rostlinné?

“Ťukám na dřevo a děkuji nahoru, že jsme všichni zdraví a k lékařům chodit nemusíme. Není to rozhodně tak, že bych se jim vyhýbala. Velmi si klasické medicíny vážím. Ale taky si myslím, že by se člověk měl zajímat o to, jak funguje jeho tělo. A když pochopí základní principy, tak dokáže některé věci zvládnout sám a nebo jim dokonce předejít. Takže s rýmou k doktorovi nechodíme, ale pravidelně pečujeme třeba o zuby na dentální hygieně. Myslím, že největší problém je to, že pacienti házejí na lékaře svou zodpovědnost a zdravotníci jsou totálně přetížení. Na druhou stranu jsem obklopena lidmi, kteří se chovají jinak a potkávám zdravotníky, pro které je normální, že propojují klasickou a alternativní medicínu. A myslím, že to přesně potřebujeme. Lékaře a další zdravotníky, ke kterým se budeme moci s důvěrou obracet a konzultovat naše případy.”

Pro Kouzlo vůní často děláš rozhovory. Je nějaká otázka, kterou bys ráda, aby někdo položil tobě? A na co se nejraději ptáš?

Anička vede nejraději kurzy pro malé skupiny lidí.

Nejraději vyzvídám osobní příběhy. U aromaterapeutů mě třeba moc zajímá moment, který je přesvědčil o tom, že to krásně funguje. U mě to byla asi první masáž na Institutu, kterou nás učila Martina Hanzlíková. Éterické oleje i přírodní kosmetiku jsem už tehdy používala, ale to ošetření šlo tak do hloubky, že mi padla brada. Přitom se v místnosti nechávalo masírovat dalších patnáct spolužaček a šlo jen o masáž zad!”

Naše čtenářky jsou převážně ženy, máš nějaké jednoduché rady či tipy na doma, jak hýčkat ženskou duši? Co dělá dobře tobě po hektických dnech či obdobích?

“Odpočívat a být sama. Po hektickém období je pozdě. Je moc důležité si na dobíjení baterek myslet a dělat to pravidelně. Teď se určitě všechny moje kamarádky popadají za břicho. Protože já se to pořád učím. A vždycky, když to zvládnu na nějaké úrovni, přijde další výzva. Takže vlastně pořád přicházím na to, jak to udělat, abych toho neměla tolik 😀 Ale snažím se si chránit svůj čas s rodinou, nepracovat o víkendech, chodit pravidelně na masáže a jiné terapie, jíst zdravě a být vědomá v tom, jak mi je a co se se mnou děje. A když už to přepísknu, tak mi moc dobře dělá levandule, mateřídouška, myrha, lípa a slaměnka.”

Anička se spolužačkami z oranžového ročníku Institutu aromaterapie. Najdete tu hned několik redaktorek Kouzla vůní.

Který olej pro tebe byla láska na první přičichnutí?

Nejvíc mě zatím zasáhla slaměnka. Miluju její těžkou vůni plnou sluníčka. Připomíná mi horké dny u moře a když k ní přivoním, připravím si tělový olej nebo použiju hydrolát, tak se cítím jako Popelka, když řekne: “Mlha přede mnou, mlha za mnou”.”

Anna Krutová

Původním povoláním je novinářka a režisérka. V roce 2006 se se kvůli vlastním úzkostem a nejistotám začala zabývat osobním rozvojem a od té doby se úplně všechno změnilo. Absolvovala řadu seminářů a kurzů. Začala ošetřovat rodinu a blízké přátele a nakonec se ukázalo, že je o její služby větší zájem, než jsem čekala. Rozhodla se proto otevřít svou aromaterapeutickou praxi i pro veřejnost. Momentálně se stará o svou malou dcerku, takže přijímá jen několik klientů týdně. Kromě toho organizuje již druhý ročník aromaterapeutické konference a navazujícího festivalu Slavnost bylinek.

Koukněte dále:

Autorkou rozhovoru je Hana Viola Bělíková, foto: archiv Anny Krutové.

Píšeme pro vás: Hana Viola Bělíková – Na vůních mě fascinuje jejich všestrannost” (rozhovor)

Na rozhovor s naší milou kolegyní Violkou jsem se moc těšila. Upřímně mě zajímalo, jaká byla její cesta k aromaterapii?? Znala jsem ji původně jako moc milou překladatelku a vždy obdivovala její kvalitní překlad a usměvavou tvář. Když jsem ji o pár let později potkala už coby přítelkyni Roberta Tisseranda, netrvalo dlouho a domluvily jsme se na spolupráci, překladech i psaní jejích vlastních článků pro Kouzlo vůní.

Tak nějak jsem tušila, že žije ve stínu svého známého partnera, ale tímto rozhovorem se vše odtajnilo, stín mizí a my už víme, že Hana stojí za Tisserand Institute zcela plnohodnotně. Violko, přeju ti, ať se ti na tvé cestě moc daří a ať si vždy najdeš čas i na nás a obdaruješ nás svým zajímavým pohledem do světa aromaterapie. A vám, milí čtenáři, přeju obohacující a inspirativní počtení, protože z Violky inspirace přímo srší!

Violko, pamatuješ si na své první setkání s aromaterapií? Čím tě okouzlila?

Na procházce Prahou s Robertem v roce 2014 🙂

“Moje cesta k aromaterapii byla postupné. Oleje mi své superschopnosti odhalovaly postupně. Doma ve Zlíně jsme měli aromalampu, klasickou na čajovou svíčku, z moc pěkné keramiky. Obzvlášť v zimě jsme do ní kapali olejíčky, jehličnany a mátu kadeřavou. Tu vůni si pamatuju dodnes, stejně jako tu spečenou vrstvu olejů, co zůstávala v misce. Tehdy jsem zjistila, jak příjemnou atmosféru dokáže vytvořit provoněný prostor.

Druhé kolo cesty k aromaterapii začalo, když jsem pracovala v Barevném světě s produkty Aura Soma, které sice primárně pomáhají svou barvou, ale vůně je jejich velikou součástí. Barvy a vůně mám takříkajíc v krvi, a tak to pro mě tehdy byla dokonalá kombinace. A zjistila jsem, že vůně umí nejen projasnit prostor kolem nás, ale i uvnitř.

V další fázi pak přišly éterické oleje samostatně a, jak možná někoho překvapí, stala se ze mě distributorka multilevel (MLM) společnosti. S distribucí jsem poměrně záhy skončila, avšak s oleji jsem se již nerozloučila. Staly se nedílnou součástí domácí lékarničky, jelikož mi ukázaly další svou tvář – tu terapeutickou. Pak následovala krátká odbočka do světa parfémů a letní brigáda ve vonném ateliéru Petry Hlavaté, a konečně setkání s Robertem Tisserandem, které mou pouť do náruče aromaterapie završilo.

Právě tato neuvěřitelná všestrannost mě na olejích fascinuje. Aromaterapie v sobě snoubí vědu a umění, krásu a užitečnost, a navíc kdo by nechtěl voňavou práci?”

Osudový životní zlom pro tebe (předpokládám) přišel právě při setkání a tlumočení konference s Robertem Tisserandem v roce 2014, jaké bylo vaše první setkání?

Tlumočení konference s Robertem Tisserandem v Praze 2014

“Pamatuji si to dost živě. Ještě před seminářem jsme měli schůzku na Loretánském náměstí a společně s Marií Noe a Katkou Hroudovou jsme měly Roberta provést zahradami Pražského hradu. Bylo nádherné počasí, procházeli jsme terasami zahrad a bavili se o rostlinách, Praze i aromaterapii obecně. Tehdy jsem zjistila, že aromaterapeuti se vyznají v botanice jen těch rostlin, ze kterých se dá “vytřískat” silice, a že aromaterapeuta v přírodě poznáte podle toho, že se každou chvilku zastaví u nějakého stromu nebo keře, utrhne si lístek, promne mezi prsty a přivoní. Ale hlavně jsme si s Robertem padli do oka, máme oba hodně podobný přístup ke světu a k poznání. Jeho přednáška byla opravdovým milníkem, nejen osobně, ale i ve vnímání éterických olejů. Začala jsem je tehdy brát opravdu vážně.”

Vrhla ses poté do aromaterapie po hlavě nebo změna přišla postupně?

“Bylo to postupné. Já se tehdy živila hlavně jako překladatelka, tlumočnice a lektorka angličtiny a francouzštiny. Aromaterapie získávala hlavní slovo pomalu, nenápadně. Když jsem poprvé odjela za Robertem to Kalifornie, zjistila jsem, jak moc je jeho život spojený s éterickými oleji. A tak se naše hovory čím dál víc stáčely tímto směrem, začala jsem pomáhat s databází vědeckých studií, s administrativou… a nasávala nejen vůni olejů, ale i vědomosti o nich. Já jsem byla pracovně hodně nezávislá, organizovala jsem si čas a sama vybírala projekty. Na práci v tandemu jsem si musela zvyknout, stejně jako na to, že svůj čas věnuji jedinému projektu. Tisserand Institute je dnes moje “dítko”, kterému věnuji valnou většinu času. A nikdy jsem rozhodnutí nelitovala.”

Tip redakce: Přečtěte si reportáž z aroma-konference ve Francii

Nyní v Tisserand Institute pracuješ jako skvělá “aroma-badatelka” (jak ses sama nazvala), kdy jsi objevila svou vášeň pro dohledávání a ověřování informací? Bavila tě práce s fakty i dříve, třeba při studiu?

Růže v londýlské botanické zahradě Kew Gardens

Já jsem nesmírně zvědavý člověk. Od mala jsem ráda zkoumala, jak věci fungují a proč. Měla jsem hodně širokou paletu zálib a ještě do třetího ročníku střední školy jsem si nebyla jistá, co vlastně budu studovat dál. Bavily mě jak technické obory, tak ty kreativní. Gymnázium mi všestrannost hodně umožňovalo, jenže na vysoké škole je nutné se specializovat. No a protože jsem byla taky komunikativní s talentem na jazyky, zvolila jsem si překladatelství – obor, ve kterém můžeš jeden den tlumočit konferenci o databázích pro IT specialisty, a o týden později seminář k výchově dětí. Ke všem oborům si musíš umět nastudovat informace, abys věděla, o čem se mluví. Takže je to pro mě kombinace nadšení pro objevování nových věcí s metodickým přístupem. Jako když se vydáš hledat ztracený poklad – taky musíš pečlivě naplánovat cestu, nakreslit mapy…”

K tomu všemu patříš mezi “bilingual” lidi, což velmi obdivuji (zvlášť když tlumočíš simultánně!). Dokážeš popsat, jak funguje tvůj mozek? V jakém jazyku sama přemýšlíš?

S Petrem Formanem na festivalu Finále Plzeň

“Děkuju za obdiv! Simultánní tlumočení je speciální dovednost, kterou se ale dá naučit. Největší překážka je naučit se poslouchat a mluvit zároveň, a ostatní už je o jazykové znalosti a povědomí o oboru, jak jsem zmiňovala na začátku. V kabině pracuješ s úplně nejkrátkodobější pamětí, a sdělení ti tak nějak “protéká” hlavou. Je to docela náročné na kapacitu, a i proto se tlumočníci střídají. Já ale už tak moc netlumočím, a spíš přecházím mezi češtinou a angličtinou v běžném životě. Ptala ses, ve kterém jazyce přemýšlím. Dřív jsem si občas v angličtině třídila myšlenky – je to pro mě čistší, analytičtější jazyk, než čeština. A dneska upřímně úplně nevím. Nedávno jsem zjistila, že pokud se vyloženě nesoustředím, nejsem si schopná třeba vybavit, jestli jsem nějaký text četla česky nebo anglicky, ale informaci z něj si pamatuju nezávisle na slovech. Nedá se to úplně jednoduše popsat.”

Již 13 let se tedy jazyky živíš a pracuješ jako OSVČ. Kdy ses rozhodla postavit na vlastní nohy? Byla to pro tebe lehká cesta?

“Vlastní živnost je u jazyků tak nějak samozřejmostí. Překladatelé a tlumočníci jsou veskrze na volné noze, pracují s různými agenturami nebo klienty, a stejně tak i lektoři jazyků. Jen výjímečně se stane, že si velká firma najme překladatele na stálý poměr. OSVČ tak byla vlastně dost jediná volba, navíc mi to vyhovovalo od začátku. Vybírat si klienty, projekty, organizovat si vlastní čas… práci na směny jsem si vyzkoušela v pubertě na brigádě, to není nic pro mě. Nese to s sebou odpovědnost, ale zároveň kontrolu. Teď jsem sice součástí týmu, ale ta časová a organizační nezávislost zůstala. Bez toho bych fungovat asi nemohla.”

A teď něco praktičtějšího, jak používáš aromaterapii doma nejčastěji? Aplikuješ ji také na svého psího miláčka Matea?

Čtyřnohý miláček Mateo

“Jsem dítě z lékařské rodiny, babička byla zdravotní sestra, než odešla do důchodu, a mamča je pediatrička. Díky tomu jsem zvyklá řešit většinu zdravotních problémů doma – maximálně s jejich konzultací. A oleje jsou v tom obrovskou pomocí. Nejčastěji je aplikuju na různé oděrky, štípnutí atd.. Když jsem vloni zápasila s chřipkou, měla jsem na pomoc mazání na hrudník a prováděla inhalaci nad párou. Občas si o něco řekne i rodina. Babička po operaci kolena dostala aloe gel s oleji na urychlení hojení, který jí ale nakonec zabavil děda jako mazání na bolavá záda – moc si ho pochvaloval.

Mateo se drží od lahviček s oleji dál. Je to kříženec, a tak naštěstí nemáme moc co řešit. Většinou dostane trochu naší repelentní směsi pokud jdeme na delší procházku, případně aplikuji trochu oleje po vytažení klíštěte. Naposledy jsem na něj použila tuším kozlík – měl nalomený dráp a já potřebovala, aby si ho přestal kousat. Zafungovalo to dokonale.

Jinak mám doma spoustu přírodní kosmetiky, která oleje obsahuje. Nevyrábím, ale moc moc ráda zkouším. Teď třeba balzám na rty s růží, nebo cukrový peeling s mátou peprnou. No a teď se chystáme pustit do míchání vůní, jen tak pro radost.”

Tip redakce: Přečtěte si rozhovor s další členkou týmu Katkou Polívkovou

A poslední otázka – jaký by byl tvůj vyvolený éterák na pustý ostrov? 😉

“Jestli mám na výběr jen jeden, pak univerzální a úžasná levandule. Pomůže se spálenou kůží, štípanci od tropických breberek, hojí rány, a navíc zklidní i paniku ze ztroskotání.”

S Robertem na konferenci Mezinarodní Aromaterapeutické Aliance (AIA) v USA

Hana Viola Bělíková (*1986)

Narodila se v Praze, kde také aktuálně žije a pracuje (mezitím také žila dlouho ve Zlíně). Studovala tlumočnictví-překladatelství v kombinaci angličtina a francouzština na FF UK (leč nesepsala závěrečnou diplomovou práci). Sama to nevnímá jako mínus, dle svých slov si splnila vše, co si jako tlumočnice chtěla vyzkoušet, pracovala pro významné klienty: Úřad vlády, Světovou zdravotnickou organizaci, Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech a přeložila i několik knih! Pracovala také jako lektorka angličtiny a francouzštiny. Aktuálně žije a pracuje s Robertem Tisserandem (a psím přítelem Mateem) v řadovém domku v pražských Strašnicích, ale plánují přestěhování zpět do USA, za sluníčkem (o né 🙁 ). Je hnacím motorem Tisserand Institute, kde má na starosti mj. přípravu infografik, které také překládá pro Kouzlo vůní. Má ráda vůně, barvy, módu, dobré jídlo a skvělou kávu – prostě celoživotní požitkář.

Koukněte dále:

Aromaterapie po francouzsku: vědecky a s ohledem na bezpečnost

Francie je kolébkou mnohých umění, ať už se jedná o módu, kuchyni, vína či vůně. I moderní aromaterapie se zrodila v zemi Galského kohouta – vonná léčiva ve 20. století popisují René Maurice Gattefossé, Marguerite Maury i doktor Jean Valnet.

V současnosti se často setkáváme s pojem tzv. Francouzské školy aromaterapie, která údajně stojí na vnitřním užívání éterických olejů (oproti inhalaci a aplikaci na pokožku, kterou prý propaguje tzv. Anglická škola). A protože nás v Tisserand Institutu zajímalo nejen, jak je to s francouzskou aromaterapií skutečně, ale také kam se voňavá medicína v této zemi ubírá dnes, vydali jsme se do Grasse na pravidelnou konferenci fytoaromaterapie, Phyt’Arome Grasse 2017, která se konala letos na podzim.

Vítejte v Grasse, městě vůní

Plakát propagující městečko Grasse, foto: Hana Bělíková

Grasse samo o sobě je město protkané vůní – i dnes se v této oblasti pěstuje mnoho parfemářských surovin a kromě bezpočtu malých řemeslných voňavkáren zde sídlí i tři velcí výrobci parfémů (Fragonard, Mollinard a Galimard). Můžete také navštívit Mezinárodní muzeum parfémů, věnované vůním a jejich historii, a oblažit čichové buňky některým z myriády parfémů, nabízených po celém historickém centru. Co v Grasse objevily naše nosy si můžete přečíst v článku Petry Torové, která měla možnost očichat novou řadu přírodních parfémů mistra Galewskiho ve Voňavé lékárně Marie Noe.

O jihofrancouzském Grasse a jeho krásách a vůních by se dalo hovořit dlouze, avšak my jeli nejen za zábavou, ale také za prací. Program konference Phyt’Arom totiž sliboval mnoho zajímavých přednášek, a ač jsme byli připravení na ledacos, to, co jsme se dozvěděli nás i tak překvapilo.

Jak je to s oleji ve francouzských lékárnách?

O francouzské aromaterapii se tvrdí, že éterické oleje seženete v každé lékárně, kde vám doporučí oleje užívat vnitřně, například v šálku čaje. Ač první je pravdou, a přípravky na bázi éterických olejů v lékárnách seženete, většinou se jedná o gelové kapsle, obsahující dávku cca dvou kapek. Ty jsou podle lékárníka Dr. Jocteura, se kterým jsme se na konferenci také setkali, nejbezpečnější a nejoblíbenější cestou k vnitřnímu užití olejů. Dr. Jocteur, který se mimo jiné věnuje také vzdělávání ostatních lékárníků v oblasti aromaterapie, byl velmi překvapen naší otázkou, zda se ve Francii přidávají éterické oleje do nápojů. Jen se na nás nechápavě podíval a prohlásil: “Ale to se přece nemíchá?!” Kromě toho by prý chuť olejů byla příliš silná, i pokud bychom je nejprve rozpustili v solubolu, což je glycerínový přípravek pro míchání olejů ve vodě. Byli jsme vděční, že nám situaci objasnil.

Voňavé nejen lékárny, ale i nemocnice

reportáži z londýnské konference IFPA jsem se zmiňovala o tom, jak si aromaterapie a éterické oleje hledají cestu do nemocnic a hospiců, kde pomáhají pacientům s rakovinou překonávat úzkost i vedlejší účinky chemoterapie. A hned druhá přednáška v Grasse nám ukázala, že stejnou cestou se vydávají i ve Francii – panel expertů, složený ze zdravotních sester, aromaterapeutů a farmaceutů, prezentoval rozsáhlý metodologický pokyn pro aplikaci aromaterapie v nemocničním prostředí.

Publikace by měla vyjít v lednu 2018, pod názvem “Konsenzus odborníků ohledně vzdělávání, praxe a vědeckého zhodnocení aromaterapie v nemocnicích” a bude obsahovat vše potřebné pro úspěšnou implementaci aromaterapeutické léčby do zdravotnictví – od specifických postupů, přes bezpečnost až po finanční rozvahu. Publikace se upřímně nemůžeme dočkat! Pokud se totiž snažíte dostat éterické oleje do nemocnic, musíte bojovat nejen s předsudky, ale také s neúprosností úředního šimla. Podrobný francouzský elaborát by však měl uspokojit i toho nejpuntičkářštějšího z úředníků.

Ale aby to nebylo jen o těch teoretických přípravách, mluvilo se i konkrétně o tom, kde může aromaterapie pomáhat, a proč je jako komplementární terapie – tedy terapie doplňující lékařské postupy – obzvláště vhodná. Zde se hodí diagram profesora Jacquese Kopferschmitta (viz níže). Vidíte jasně, že aromaterapie splňuje jak přijatelnost pro pacienta, tak vědecky podložené účinky a navíc se osvědčuje i v klinické praxi. A nejen to, pomáhá totiž jak pacientům, tak ošetřujícímu personálu. Program aromaterapeutických masáží pro zdravotníky a ošetřovatele na konferenci prezentovaly Wendy Belcour a Claire Chaffour-Ader. Éterické oleje pomáhají předcházet syndromu vyhoření, a prakticky mohou například pomáhat zvládat situace, kdy je nutné ošetřit nevábně zapáchajícího pacienta.

Diagram integrované medicíny, zdroj prezentace Prof. Jacques Kopferschimitt, Phyt’Arom Grasse 2017

Snad se podobný trend dostane i k nám a aromaterapeutická masáž se stane běžnou praxí například v domovech důchodců.

Bezpečnost především

Co nás osobně překvapilo nejvíce bylo celkové zaměření na bezpečné užívání éterických olejů. Jak již zmiňovaný tým expertů, tak následně další přednášející hovořili o vysokém ředění při aplikaci na pokožku a o nebezpečí nadměrného užívání, jak je tomu v případě osvěžovače vzduchu Puressentiel, který obsahuje 41 různých éterických olejů a může u citlivých jedinců zhoršit astma. Vedla se také diskuze o vhodnosti různých způsobů aplikace – a zda je vnitřní užití opravdu tou nejúčinnější cestou, pokud se snažíme vyléčit například zanícenou ránu.

Prezentace Micheal Faucona o bezpečnosti v aromaterapii. Všimněte si maximálního ředění 10%

Také jeden z novějších výzkumů se zabýval bezpečností. Nicolas Dornic ve své prezentaci představil výsledky průzkumu mezi francouzskými uživateli aromaterapie (jestli vás zajímá, jaké oleje jsou nejoblíbenější, pak u žen boduje levandule a u mužů eukalyptus), ale také přesnější model výpočtu rizika nepříznivé reakci. Kromě těchto novinek byl také prezentován pokrok v užívání inhalace pro léčbu pacientů s demencí či Alzheimerovou chorobou. Zde mají oleje velkou budoucnost, ale o tom někdy příště.

Jak je to tedy s aromaterapií ve Francii?

Panorama Grasse, foto: Hana Bělíková

Jak jsem již říkala, očekávali jsme od konference ledacos, avšak příjemně nás překvapilo, že Francie rozhodně neusíná na vavřínech a sleduje nejnovější vývoj v oblasti éterických olejů – ať už se jedná o vědecký přístup ke klinickému užití, ohled na bezpečnost nebo působení ruku v ruce se zdravotnickou péčí tam, kde může aromaterapie pomáhat nejvíce. Osvěžily nás tak nejen rafinované parfémy a čerstvý vzduch jižní Francie, ale i pocit, že se naše milovaná profese vyvíjí a posunuje kupředu. Pokud to tak půjde dál, a já věřím, že ano, snad se brzy dočkáme okamžiku, kdy budou éterické oleje nejen v domácích lékárničkách, ale i v rukou ošetřovatelů a ošetřovatelek.

A jak je to s tou francouzskou školou aromaterapie? Francouzi si rozhodně do sklenice raději nalijí víno, než vodu s éterickými oleji, a pokud už užívají vnitřně, pak v malých dávkách, a s rozmyslem.

Autorkou článku je: Hana Viola Bělíková, Foto: autorka, prezentace.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Robert Tisserand: Obroda indického santalového dřeva III.

Sedmý ze série překladů článků Roberta Tisseranda, publikovaných na stránkách the Tisserand Institute v angličtině. Překládá pro vás Hana Viola Bělíková. Předchozí část.

Autor: Robert Tisserand

(Úvodní foto: sušená drť dřeva Santalum album, Pixabay)

Část třetí: Psychodermatologie – ve zdravé kůži zdravý duch

Kontrola kvality

Olej indického santalu je možné pančovat přidanými terpeny santalu a syntetickými složkami, australským santalem, africkým santalem, indickým santalem zvaným „bastard“, olejem amyris, vyčištěným olejem copaiba balsam a případně materiály bez zápachu, jako je polyetylén glykol, ricinový olej, kokosový olej a DEHP (Tisserand a Young, 2014). Problém s pančováním v kombinaci s udržitelností a nestabilními cenami způsobily, že se popularita santalového oleje mezi praktikujícími aromaterapeuty i klinickými vědci výrazně snížila. Slovo „standardizace“ často evokuje něco nepřirozeného, avšak právě proces standardizace umožnil široký rozvoj obchodu a uplatnění oleje z tea tree, a totéž platí i pro mnohé přípravky na bylinné bázi.

Americký úřad pro léky a potraviny FDA vydal pokyn pro výzkum tradičních léků na rostlinném základě (Botanical Drug Development 2016). Tyto rostlinné přípravky jsou často směsí několika aktivních složek, působících prostřednictvím mnoha mechanismů. Všeobecně vzato, pokud je složení směsi přísně kontrolováno, je možné studovat rostlinné extrakty v rámci klinických studií jako celek, tedy směs, a následně mohou tyto přípravky získat povolení k prodeji, ovšem za předpokladu, že se ukáží jako bezpečné a účinné. Je tak možné se vyhnout náročnému a téměř neuskutečnitelnému procesu, kdy je nutné testovat každou jednotlivou složku z hlediska bezpečnosti a účinnosti, což je rozhodně dobrou zprávou pro mnohé éterické oleje.

U oleje z indického santalu je základní úrovní standardizace norma ISO pro olej Santalum album, avšak ta ponechává značný prostor pro variace. Společnosti Quintis se podařilo vypěstovat stromy produkující standardizovaný olej, který splňuje požadavky FDA pro rostlinná léčiva. Projekt Quintis také vyhovuje požadavkům správné výrobní praxe (Good Manufacturing Practices, ICH Q7), což je systém kontroly kvality, používaný pro regulaci produkce farmaceutických prostředků a pro kontrolu a sledování kvality oleje v průběhu výroby, skladování a distribuce.

Kultivované stromy S. album jsou tak nejen udržitelnou alternativou, ale také alternativou slibující vědecký pokrok v nových oblastech, jak již vidíme i v praxi. Více se k výzkumu vyjádřím v pokračování tohoto článku, které se zaměří na již probíhající klinické studie, které zkoumají santalový olej jako možnost léčby onemocnění pokožky.

Zklidňující účinky a psychodermatologie

Duševní zdraví je v mnoha ohledech spojené se zdravím pokožky. Psychodermatologie je odvětví, zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi myslí a pokožkou (Brazzini a kol. 2003, Jafferany 2007). Co se týká aromaterapie, ukazuje se, že inhalace zklidňujícího aroma, jako je růže nebo valerián, zlepšuje ochrannou funkci pokožky a na pacienty trpící ekzémem má hojivé účinky. Vůně, které nezklidňují, tento účinek nevykazovaly (Denda a kol. 2000, Fukada a kol. 2011, Hariya a kol. 2002).

Tyto studie sice santalové dřevo nezkoumaly, ale aromaterapeutické texty jej považují za zklidňující a sedativní (Mojay 1996, Tisserand 1988). Tento efekt nalezneme i v rámci výzkumu jak na lidech, tak na hlodavcích, kde éterický olej santalu prokazuje sedativní účinky na základě inhalace (Buchbauer a kol. 1993, Komori a kol. 2006a, Torii a kol. 1988). Ve dvojitě zaslepené studii na 220 subjektech, která zkoumala inhalaci, byl santal hodnocen jako nejvíce zklidňující z 12 éterických olejů a vůní na základě měření elektrodermální aktivity a v rámci vlastního hodnocení byl označen za druhý nejvíce zklidňující (Steiner 1997, 200-217).

V nekontrolované studii na 29 pacientech, kteří po dobu nejméně 6 měsíců používali léky na spaní (benzodiazepan) a u kterých se nepodařilo snížit dávky, byl zkoumán vliv inhalace přírodní vůně na spánek. Během 8 týdnů, po které studie probíhala, se 26 pacientům podařilo snížit dávku léků buď částečně, nebo léky přestali užívat úplně. Vůně sestávala ze santalového dřeva 35 %, jalovcových bobulí 12 %, růže 8 % a orisu 6 % (Komori a kol. 2006b).

Tip redakce: Robert Tisserand vystoupí v listopadu v Praze!

V pilotní studii na pacientech paliativní péče snížila buď masáž 1% ředěným santalovým olejem nebo inhalace santalu úzkostlivost, měřenou pomocí STAI, a to ve srovnání s masáží bez přidaného oleje (Kyle 2006). Další malá studie konstatovala, že pokud používáte olej santalu jako parfém, a jste úzkostliví nebo máte pocit, že je toho na vás příliš, může vám santal pomoci cítit se klidnější. Pokud se však již cítíte uvolnění nebo bez jiných potíží, santal na vás buď nebude mít účinek, nebo se budete cítit ještě lépe (Sheen a Stevens 2001). Při absorpci přes pokožku bez inhalace prokázal olej santalu zklidňující účinky, snížení krevního tlaku a srdeční frekvence u zdravých jedinců (Hongratanaworakit a kol 2004). Olej ze Santalum album je tedy zklidňující jak při inhalaci, tak pokud je aplikován na pokožku.

U myší byly jako nejvíce zklidňující složky extraktu Santalum album označeny a-santalol a b-santalol (Okugava a kol 1995). V mozku potkanů se santal ukázal jako potenciálně antagonistický k vázání na receptory dopaminu a serotoninu, což poukazuje na možný antipsychotický a uklidňující účinek. Byl také výrazně analgetický a inhiboval d-2 opioidní receptory (Okugawa a kol. 2000). Inhalace santalového oleje u myší způsobila absorpci hlavních složek do krevního řečiště, což bylo prokázáno detekcí a-santalolu a b-santalolu v plazmě (Jirovetz a kol. 1992).

Fascinující studie prokázala, že sandalor, syntetická náhražka vůně santalu, aktivuje čichové receptory v keratinocytech zvané OR2AT4. Tato aktivace pozitivně ovlivňuje proliferaci a migraci buněk, což naznačuje možné zrychlení hojení ran. Předpokládá se, že OR2AT4 nebo podobný receptor může být aktivován i santalolem (Busse a kol. 2014, Denda 2014). Ve výzkumu pokračovali další, aby zjistili, že santalový olej aktivuje přechod mezi epitelem a mesenchymem, což je proces, ke kterému dochází právě při hojení ran (Matsumura a kol. 2016).

Vědci objevují čichové receptory v mnoha tkáních těla. Tyto receptory nedetekují vůně v konvenčním slova smyslu, ale jsou zcela jistě funkční, a proto nový výzkum santalového dřeva představuje nový úhel pohledu na celé odvětví psychodermatologie.

V příštím článku se budu věnovat přínosům santalového dřeva v léčbě kožních onemocnění a bude se soustředit na probíhající klinické studie.

Poděkování

Děkuji společnosti Quintis za poskytnuté fotografie a za informace o jejich postupech.
Článek byl uveřejněn v International Journal of Professional Holistic Aromatherapy Vol. 6, Issue 1

Autorem článku je Robert Tisserand – Tisserand Institute, překlad: Hana Viola Bělíková, jazykové korektury: Veronika Votavová, Fotografie a grafika: Pexels, Quintis. Původní text a referenceSantalum album oil rejuvenated

Robert Tisserand

Robert Tisserand přednáší, vyučuje a konzultuje v oblasti vědeckých poznatků o účincích éterických olejů a o jejich bezpečném a účinném užití. V posledních letech inspiroval účastníky seminářů ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii, České republice, Číně, Hongkongu, na Taiwanu, v Korei a Japonsku, kde přednášel o různých tématech, od terapeutických účinků až po dynamický vztah mezi rostlinnými oleji a pokožkou. Robert má za sebou 50-letou kariéru v aromaterapii, včetně vývoje „funkčních parfémů“ – produktů, které jsou nejen terapeutické, ale také fungují jako vůně. V roce 2007 mu Mezinárodní Aliance Aromaterapeutů (AIA) udělila ocenění za celoživotní přínos, a je spoluautorem druhé edice knihy Essential Oil Safety (Bezpečnost éterických olejů, Elsevier 2014). Jeho kniha Umění aromaterapie byla v češtině publikována v roce 1992 a pro mnohé aromaterapeuty se stala biblí.

Článek byl publikován díky laskavé podpoře firmy Saloos, děkujeme!

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Reference

Další díly seriálu:

Robert Tisserand: Obroda indického santalového dřeva II.

Šestý ze série překladů článků Roberta Tisseranda, publikovaných na stránkách the Tisserand Institute v angličtině. Překládá pro vás Hana Viola Bělíková. Předchozí část.

Autor: Robert Tisserand

(Úvodní foto: dřevo Santalum album, Wikimedia Commons)

Část druhá: Santal v Austrálii – udržitelný a kvalitní zdroj indického santalu

Druhy santalového dřeva

Santal je všeobecný termín, který se používá pro více druhů vonných dřev, převážně druhu Santalum. S. lanceolatum, S. paniculatum a S. austrocaledonicum jsou v Nové Kaledonii těženy z divoce rostoucích stromů. O nových výsadbách se ale hovořit nedá. Santal z Nové Kaledonie je předmětem rozsáhlého pašování. Na Vanuatu santalové plantáže sice existují, avšak jejich velikost je zanedbatelná.

Rostliny jiných druhů než Santalum, které jsou označovány za „santal“:

  • Amyris balsamifera – Amyris nebo také “západoindický santal” – dnes jen velmi zřídka užívaný termín
  • Osyris lanceolataa Osyris speciosa – oběma se někdy přezdívá “africký santal”
  • Brachyleana hutchinsii – Muhuhu, někdy také „africký santal“
  • Erythroxylum monogynum – “santal – bastard”

S. yasi je také možným omezeným zdrojem komerčně vyráběného éterického oleje. V Austrálii a na tichomořských ostrovech rostou i jiné druhy santalového dřeva, avšak žádný z nich se netěží pro komerční produkci. Jedním z velkých omezení santalu ze všech pacifických oblastí je nedostatečná plocha dostupné půdy. Jediné místo, kde je půdy rozhodně dostatek, je Austrálie, kde jsou volné plochy téměř bez omezení – největší výzvu pro pěstování tam představuje zavlažování.

Australský experiment a udržitelnost

Tříletý stromek santalu (S. austrocaledonicum) v Nové Kaledonii, Wikimedia Commons

Pěstování stromu Santalum album s sebou nese různá úskalí. Jedná se o poloparazitický strom, který pro růst potřebuje specifické hostitele, jako například strom akácie. Éterický olej se nachází pouze ve střední části kmene, takzvaném „jádrovém dřevě“, a v kořenech, takže je pro výrobu oleje nutné pokácet celý strom. Divoce rostoucím stromům trvá třicet let, než dosáhnou dostatečné hustoty jádrového dřeva bohatého na éterický olej.

Na konci osmdesátých let začala Správa lesů Západní Austrálie experimentovat s plantážemi S. album v tropické severní oblasti Austrálie. Pokusy byly úspěšné a vedly k založení společnosti TFS (Tropical Forestry Service). TFS se v březnu 2017 přejmenovalo na Quintis (podle „quintessential Indian sandalwood“). Pěstitelé zjistili, že pokud se jim podaří replikovat podmínky přirozeného prostředí indických lesů, produkuje indické santalové dřevo jádrové dřevo i éterický olej zcela přirozeně. V roce 2014 došlo v Austrálii k první komerční destilaci éterického oleje indického santalového dřeva. Quintis trvalo 16 let, než mohli s destilací začít.

Jak říká zástupce Quintis: „Naši výzkumní pracovníci zjistili, jaký je minimální průměr kmene, potřebný pro tvorbu jádrového dřeva, a my se tak zaměřili na selektivní množení a přirozenou správu lesa tak, abychom mohli pěstovat větší stromy a tím pádem více jádrového dřeva a oleje. Využíváme také velkého množství hostitelských stromů, které poskytují jak vláhu, tak metabolity nutné pro růst parazitického stromu indického santalu.“

Skleník semenáčků společnosti Quintis

Program selektivního pěstování zahrnuje identifikaci vynikajících stromů pro semenný sad a zakládání školek, které testují, zda vybrané stromy opravdu vykazují výjimečné tempo růstu. A skutečně, vybrané stromy rostly až o 18 % rychleji, s vyššími výnosy ve srovnání s ostatními stromy stejného stáří. Od roku 1999 se Quintis věnuje také výzkumu typů půdy, což je další klíčový faktor pro kvalitu santalového dřeva, dále hledání nejvhodnějších hostitelských stromů, množení stromů, přípravě půdy a zavlažování. Nutnost používat hostitelské stromy přináší specifické výzvy, jelikož lesní správci musí najít rovnováhu mezi nároky až šesti různých druhů stromů. Společnost bedlivě sleduje spotřebu vody a zavlažování v rámci certifikací ISO 9001 (kvalita) a ISO 14001 (životní prostředí). Díky tomu se společnosti daří úspěšně pracovat s finančním rizikem i rizikem pro životní prostředí a vyhýbat se nadměrnému nebo naopak nedostatečnému zavlažování.

Vzhledem k tomu, že divokému stromu trvá desetiletí, než dosáhne dostatečné zralosti, je těžba divoce rostoucích stromů pro komerční účely problematická hlavně z hlediska udržitelnosti. Podle některých zastánců konzervace je udržitelné komerční užití divokých populací stromů zcela neudržitelné, právě kvůli omezené míře obnovy, dlouhým cyklům dospívání a rostoucí celosvětové poptávce po éterických olejích.

Tip redakce: Robert Tisserand vystoupí v listopadu v Praze!

V roce 1998 IUCN klasifikovalo Santalum album jako „ohrožené“. V listopadu 2014 v otevřeném dopisu IUCN společnost Quintis objasnila následující: „Uvedení indického santalu na seznamu Ohrožených rostlin v Červené listině ohrožených druhů IUCN se vztahuje na divoce rostoucí populace v původním přirozeném prostředí tohoto druhu (Čína, Indie, Indonésie a Filipíny). Kultivované rostliny (obzvláště pak ty, které rostou mimo původní oblasti, například v Austrálii) jsou z hodnocení zcela záměrně vyňaty, jelikož se nejedná o divokou populaci… Veškerá snaha o pěstování indického santalu pro naplnění poptávky po dřevě, oleji, atp. je ze strany IUCN velmi podporována, jelikož pomáhá snížit nutnost těžby divoce rostoucích stromů.“

Quintis má v současnosti 5,4 milionů stromů santalu na ploše 12000 hektarů, přičemž v roce 2016 úspěšně vytěžila 32000 stromů, ze kterých získala 300 tun jádrového dřeva. Ukazuje se, že pěstovaným stromům S. album stačí k dosažení dospělosti 15-20 let, oproti 30-50 letům v divoké přírodě. V Austrálii přirozeně roste také příbuzný druh, Santalum spicatum, který je v současnosti také intenzivně pěstován. V produkci éterického oleje eukalyptu Austrálii předběhla Čína, ale zdá se, že v oblasti santalového dřeva ji jen tak někdo nedostihne.

(O nových horizontech využití oleje santalového dřeva se dočtete ve třetí části článku: Psychodermatologie aneb ve zdravé kůži zdravý duch.)

Autorem článku je Robert Tisserand – Tisserand Institute, překlad: Hana Viola Bělíková, jazykové korektury: Veronika Votavová, Fotografie a grafika: Wikimedia Commons, PixaBay, Quintis. Původní text a referenceSantalum album oil rejuvenated

Robert Tisserand

Robert Tisserand přednáší, vyučuje a konzultuje v oblasti vědeckých poznatků o účincích éterických olejů a o jejich bezpečném a účinném užití. V posledních letech inspiroval účastníky seminářů ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii, České republice, Číně, Hongkongu, na Taiwanu, v Korei a Japonsku, kde přednášel o různých tématech, od terapeutických účinků až po dynamický vztah mezi rostlinnými oleji a pokožkou. Robert má za sebou 50-letou kariéru v aromaterapii, včetně vývoje „funkčních parfémů“ – produktů, které jsou nejen terapeutické, ale také fungují jako vůně. V roce 2007 mu Mezinárodní Aliance Aromaterapeutů (AIA) udělila ocenění za celoživotní přínos, a je spoluautorem druhé edice knihy Essential Oil Safety (Bezpečnost éterických olejů, Elsevier 2014). Jeho kniha Umění aromaterapie byla v češtině publikována v roce 1992 a pro mnohé aromaterapeuty se stala biblí.

Článek byl publikován díky laskavé podpoře firmy Saloos, děkujeme!

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

Reference

Další díly seriálu:

Robert Tisserand: Obroda indického santalového dřeva I.

Pátý ze série překladů článků Roberta Tisseranda, publikovaných na stránkách the Tisserand Institute v angličtině. Překládá pro vás Hana Viola Bělíková.

Autor: Robert Tisserand

(Úvodní foto: Květ Santalum album, Wikimedia Commons)

Část první: Historie a problém s udržitelností

Pro mnoho aromatických plodin se udržitelnost jejich pěstování stává čím dál větší výzvou. Přispívá k tomu i zvyšující se popularita aromaterapie. Problém se týká obzvláště divoce rostoucích rostlin, jako je Santalum album. V Asii se tento strom stal ohroženým druhem, a to kvůli desetiletím nadměrné těžby a pašování. Avšak v Austrálii byly nedávno úspěšně založené rozhlehlé udržitelné plantáže. Jeden z australských pěstitelů uvedl na trh esenciální olej standardní kvality, který odpovídá standardům americké FDA pro botanické léky. Australský model se úspěšně potýká s problémem udržitelnosti i variability jednotlivých šarží, nutných pro medicínský výzkum. Éterický olej ze Santalum album má sedativní, zklidňující a anxiolytické účinky. Obor psychodermatologie uvádí, že kombinace účinků santalového dřeva na psychiku a pokožku z části vysvětluje jeho úspěšnou aplikaci na problémy s pokožkou.

Uvedení do problematiky

Santalové dřevo je jednou z nejdéle používaných léčivých aromatických rostlin – historické prameny dokumentují výskyt santalu v lidské kultuře po tři tisíciletí. Najdete o něm zmínku v Nikurtře, védském komentáři datovaném někdy do roku 500 př. n. l. V Indii byly nalezeny santalové uhlíky z období kolem 1200 př. n. l. (McHugh 2012). Santal je zmiňován v Ramajáně a Mahabharátě, dvou indických epických básních (Scartezzini a Speroni 2000). Santalový prášek se přidával do kosmetiky již v době kolem 900 př.n.l., a to jak do koupelí, tak do pasty, aplikované na pleť.

Vonné tyčinky ze santalového dřeva, Pixabay

V díle Dahvantari Nighantu, medicínské encyklopedii psané sanskrtem mezi lety 1000 a 1100 n.l., je kandana (santalové dřevo) uváděna následujícím způsobem: „Ničí žluč, jed v krvi, horečku a červy, je těžká a ztenčuje tělo. Všechna kandana je hořká a sladká a nejvíce chladí.“ Ochlazující povaha kandany je v historických textech zmiňována často (McHugh 2012). Účinky santalového dřeva na pleť jsou zmiňovány v základním textu ajurvédy, Čaraka Samhita (cca 100 n.l.), kde se hovoří o „podpoře pleti“ (Kumar a kol. 2013).

Staří Egypťané dováželi dřevo santalu pro použití v medicíně, balzamování a při rituálním vykuřování pro uctívání bohů. Budhisté používali santalové dřevo na léčbu deprese, úzkostí a nespavosti a v Tibetu jej mniši aplikovali pro uvolnění těla a soustředění mysli (Anon 2002). V Číně se pak santal používá jako důležitá příměs do vonných tyčinek. Již v průběhu dynastie Tang byl uznán jako aromatická medicína (681 n.l.), sloužící k léčbě dýchacích potíží.

Éterický olej je pak znám a používán po dobu minimálně 200 let (Burdock a Carabin 2008). V 19. století byl olej z indického santalu přidán do farmakologických slovníků v Británii, Německu a Belgii, a to hlavně pro léčbu zánětu močových cest a pohlavních chorob. Například: „Éterický olej získaný ze dřeva santalu (Santalum album) je předepisován na kapavku. Dávka: třicet minimů.“ (Squire 1894: 275). Minim odpovídá dávce zhruba jedné kapky. Přestože santalové dřevo již není mezi konvenčními terapiemi pro léčbu pohlavních chorob, možná se mezi ně v budoucnu opět vrátí.

Tip redakce: Robert Tisserand vystoupí v listopadu v Praze!

Problém s udržitelností

Když jsem začal kupovat olej z indického santalu (Santalum album – dále jen S. album) a prodávat v sedmdesátých letech v Británii, platil jsem za něj ekvivalent 35 amerických dolarů za kilogram. Dnes je cena stokrát vyšší. I na éterický olej je to obrovský nárůst. Hlavním důvodem je dynamika poptávky a nabídky. Ceny vzrostly přímou úměrou k narůstající vzácnosti surového materiálu. V průběhu let se indická vláda rozhodla dvakrát na několik měsíců úplně zakázat export santalového dřeva, a když se santal na trh opět vrátil, velkoobchodní cena se skokově zdvojnásobila. Období hladu po santalovém dřevě jen podtrhovala skutečnost, že u tohoto specifického oleje závisí celý svět na jedné jediné zemi, která jej produkuje – na Indii. A Indie měla problém.

V osmdesátých letech mi jeden z dodavatelů řekl, že pokud se v Indii něco nezmění, za 30 let o olej z indického santalu úplně přijdeme. Jeho odhad vycházel z faktu, že 30 let trvá, než strom santalu dospěje dostatečně na to, aby z něj byl získán olej. S. album je před destilací nutné zcela pokácet, ale nové plantáže santalu v té době nikdo nesázel. Do toho ještě přidejte pašování – krádeže a/nebo ilegální vývoz – santalových stromů. Indická vláda o problému věděla a snažila se ho všemožně kontrolovat, avšak bez valného výsledku.

Kmen santalu, tmavé je jádrové dřevo, obsahující éterický olej, Quintis

S. album roste i v dalších částech světa, hlavně na Srí Lance a v některých oblastech Indonésie, ale ilegální export a udržitelnost jsou problémem i tam. Export dřeva i oleje ze S. album ze Srí Lanky je momentálně nelegální. Následující zprávy z let 2013 – 2016 ukazují na zoufalé pokusy o přetržení tohoto neblahého řetězce: Celní jednotka pro ochranu biodiverzity (BDPU) odhalila na konci roku 2013 sérii nelegálních exportů santalového dřeva v hodnotě přes 15 mil rupií (zhruba 600 000 Kč). V roce 2015 bylo v oblasti Andhra Pradeš v Indii zastřeleno dvacet lidí podezřelých z pašování santalu. A v červenci 2016 indická policie zabavila kontejner se santalem v hodnotě 15 milionů US dolarů. Dokonce i úřady, které mají za úkol regulovat obchod a dohlížet na něj, se do nekalých praktik takříkajíc namočily, jak ukazuje případ falšovaného certifikátu pro export santalu, vydaného Indickou radou pro investice (Board of Investments).

Část oleje vyráběného na Srí Lance pochází z kořenů stromů, které byly pokáceny před mnoha lety, ale jejichž kořeny nebyly dosud vytěženy. Produkce oleje santalového dřeva v Indonésii (Východní Timor) je v podstatě u konce. Na export indického santalu existuje hrstka licencí, ale jsou omezené, a dnes se legálně vyváží jen pár kilo ročně, což je velmi málo ve srovnání s tisíci kilogramy, vyváženými v předchozích desetiletích (Arunkumar a kol.).

A tak jsme se v posledních letech více méně smířili s tím, že indický santal se stane „ztraceným“ éterickým olejem, jak pro parfémářský průmysl, tak pro aromaterapii. Jedinou jiskřičkou naděje byl „australský experiment“… (více se dočtete v druhé části Santal v Austrálii: udržitelný a kvalitní zdroj indického santalu)

Autorem článku je Robert Tisserand – Tisserand Institute, překlad: Hana Viola Bělíková, jazykové korektury: Veronika Votavová, Fotografie a grafika: Wikimedia Commons, PixaBay, Quintis. Původní text a referenceSantalum album oil rejuvenated

Robert Tisserand

Robert Tisserand přednáší, vyučuje a konzultuje v oblasti vědeckých poznatků o účincích éterických olejů a o jejich bezpečném a účinném užití. V posledních letech inspiroval účastníky seminářů ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii, České republice, Číně, Hongkongu, na Taiwanu, v Korei a Japonsku, kde přednášel o různých tématech, od terapeutických účinků až po dynamický vztah mezi rostlinnými oleji a pokožkou. Robert má za sebou 50-letou kariéru v aromaterapii, včetně vývoje „funkčních parfémů“ – produktů, které jsou nejen terapeutické, ale také fungují jako vůně. V roce 2007 mu Mezinárodní Aliance Aromaterapeutů (AIA) udělila ocenění za celoživotní přínos, a je spoluautorem druhé edice knihy Essential Oil Safety (Bezpečnost éterických olejů, Elsevier 2014). Jeho kniha Umění aromaterapie byla v češtině publikována v roce 1992 a pro mnohé aromaterapeuty se stala biblí.

Článek byl publikován díky laskavé podpoře firmy Saloos, děkujeme!

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

 

Reference

Další díly seriálu:

Kouzla vůní nejen v domácí praxi: Kde aromaterapie pomáhá

Reportáž z konference IFPAroma 2017 v Londýně

O víkendu 2. a 3. září 2017 se v prostorách Regent’s University v Londýně konala každoroční konference Mezinárodní federace profesionálních aromaterapeutů (International Federation of Professional Aromatherapists), organizovaná předsedou federace a v Čechách dobře známým aromaterapeutem, Gabrielem Mojay. Kromě ochutnávky toho, co se Robert Tisserand chystá přednést v listopadu v Praze konference také ukázala, že esenciální oleje nemusejí pomáhat jen s domácími neduhy.

Regent’s University v Londýně. Zdroj: web univerzity

První ze sobotních přednášejících byla Anita James, učitelka aromaterapie a aromaterapeutka, která prezentovala svůj program „Smell Woman“ – aromaterapie pro děti s poruchami chování a problémy ve škole. Již od roku 2004 spolupracuje s lokálními školkami a školami a poskytuje podporu těm dětem, které ve školním prostředí neprospívají. Důvodů může být mnoho – od nestabilního domácího prostředí až po diagnostikované poruchy učení. Anita a její asistentky s dětmi pracují na výběru jejich vlastní směsi olejů, a společně pracují i na relaxačních technikách, jako je masáž ruky, které mohou děti samy provádět, pokud se ocitnou ve svízelné situaci. Výsledky programu jsou ohromující, a Anita se podělila o příběh 8letého chlapce, který během tří měsíců nejen že nebyl na pokraji vyloučení (které mu hrozilo, než se ho ujali aromaterapeuti), ale byl mnohem klidnější, soustředěnější a navíc to vypadá, že z něj bude také aromaterapeut.

Anitu James u řečnického pultu vystřídala Julia Graves. Ta se svým partnerem založila pohotovostní zdravotní kliniku na Haiti, kam poprvé letěli po ničivém zemětřesení v roce 2010. Situace v zemi byla velmi kritická, a zprvu na klinice řešili mnoho onemocnění plynoucích z otřesných hygienických podmínek. Přestože ani dnes není Haiti stabilizováno, klinika se postupem času rozrůstá a kromě akutních případů šoku a zranění se terapeuti věnují i chronickým problémům, spojeným s podvýživou a posttraumatickým šokem. Julia používá kromě éterických olejů také květové esence a homeopatika, avšak na hnisavé rány či vaginální infekce, které jsou na ostrově velmi běžné, se na klinice nejlépe osvědčila kombinace levandule a tea tree. A protože jsou zdroje omezené, jsou oleje používány ve velmi vysokém ředění – a přesto fungují! Pokud máte zájem klinice poskytnout finanční dar, můžete tak učinit zde.

Julia Graves vybírá nejvhodnější léky, zdroj http://www.haiti.citronica.com/patients

Jako třetí se představila Angela Green, která je klinickou vedoucí oddělení komplementárních terapií v onkologickém centru Vellindre ve Walesu. Prostřednictvím aromaterapeutických masáží a osobních inhalátorů se celému týmu terapeutů daří pomáhat nejen pacientům, ale také pečovatelům a rodinným příslušníkům. Diagnóza rakoviny s sebou nese nejen fyzickou, ale také psychickou zátěž, a éterické oleje jsou skvělým pomocníkem v boji s vedlejšími účinky léčby i s úzkostmi s celým procesem spojenými. Onkologické centrum je další skvělou ukázkou toho, jak mohou alternativní terapie pracovat ruku v ruce s klasickou léčbou a vzájemně se doplňovat pro lepší pohodu pacientů.

Poslední sobotní přednáškou byla prezentace o důležitosti bezpečnostních zásad, abychom předešli nežádoucím účinkům, podaná kým jiným než Robertem Tisserandem. Hovořil o hledání rovnováhy mezi riziky a benefity, o různých typech nežádoucích reakcí, i o tom, jak vypočítat správné ředění, pokud kombinujeme například dva fototoxické oleje dohromady. Ač je pravda, že nežádoucí reakce jsou naštěstí poměrně vzácné, není třeba zvyšovat jejich pravděpodobnost používáním většího množství olejů, než je nutné, takové bylo poselství Robertovy přednášky.

Robert Tisserand během přednášky, zdroj: Hana Viola Bělíková

V neděli pak navazoval celodenní seminář, ve kterém Robert Tisserand odhalil nové směry v aromaterapii i slepé uličky, do kterých jsme se v minulosti dostali. Slepou uličkou se ukazuje být takzvaná teorie funkčních skupin, se kterou přišli Pierre Franchomme a Daniel Penoel v devadesátých letech. Bohužel se její předpoklady, tedy že složky éterických olejů, patřících do stejné skupiny, sdílejí léčivé účinky, ukázala jako velmi zavádějící. Robert Tisserand se tomuto tématu bude věnovat také v Praze, kde ukáže jak z této uličky bezpečně vycouvat.

Autorka článku s Robertem Tisserandem na konferenci

V Londýně Robert poprvé představil TRP kanály, což jsou buněčné receptory, které jsou éterickými oleji aktivovány. Následně s buňkami reagují, což má za následek mnoho pozitivních účinků, od ochrany nervových buněk až po zmírnění zánětlivých procesů. Jedná se o zcela nový přístup k tomu, jak vlastně éterické oleje v našem těle působí. Klinicky lze tyto principy úspěšně použít například pro léčbu nervové bolesti, tzv. neuropatie, nebo pro aktivaci růstu vlasů. Robert Tisserand opět prokázal, že neusíná na vavřínech a neustále sleduje nejnovější výzkum v oblasti aromaterapie. Víc vám ale již nebudu prozrazovat, nezapomeňte se přihlásit na listopadovou konferenci v Praze.

Autorkou článku je: Hana Viola Bělíková, Foto: IFPA, autorka, web.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

“Asociace českých aromaterapeutů působí již od roku 1996 poskytuje kvalitní a všestranné vzdělání v aromaterapii široké veřejnosti i profesionálním zájemcům ze souvisejících oborů jako je zdravotnictví, ošetřovatelství, farmacie, rehabilitace, kosmetika či wellness. V Institutu aromaterapie školí odborné aromaterapeuty, které sdružuje v Registru kvalifikovaných aromaterapeutů, poskytuje jim informační servis, rozvíjí jejich vzájemnou spolupráci a podporuje je nadstavbovým vzděláváním. Popularizuje a propaguje aromaterapii v médiích, na odborných konferencích a veletrzích, připravuje speciální programy pro firmy i neziskové organizace.”

Robert Tisserand: Kadidlovníkový olej a rakovina – co říká výzkum?

Čtvrtý ze série překladů článků Roberta Tisseranda, publikovaných na stránkách the Tisserand Institute v angličtině. Překládá pro vás Hana Viola Bělíková.

Autor: Robert Tisserand

Pokud byste chtěli něco, co vás pěkně probere, a já vám nabídl na výběr kávu s kofeinem a bez kofeinu, který nápoj byste zvolili? Nesnažím se vás nachytat. A kdybyste hledali lék na rakovinu, a já vám nabídl kadidlovník A s obsahem 50 % látky působící proti nádorům a kadidlovník B, který obsahuje 0 % stejné látky, který byste si vybrali? Pokud by byla volba na mně, sáhnul bych po A. Jenže  – většina lidí si vybírá B. Většina lidí si pořídí éterický olej namísto extraktu.

Ale proč? Jedním z důvodů může být nepřeberné množství videí a článků na internetu, podle kterých olej z kadidlovníku obsahuje kyselinu bosvelovou – aktivní protinádorovou látku obsaženou v pryskyřici kadidlovníku. Jenže olej ji neobsahuje z jednoho prostého důvodu, a totiž že molekula kyseliny bosvelové je příliš těžká, není volatilní, a tím pádem do éterického oleje nepřechází. V pryskyřici kadidlovníku je obsaženo několik druhů kyseliny bosvelové, a jejich molekulární hmotnost se pohybuje v rozmezí 450 – 500. Avšak volatilní molekuly – tedy molekuly, které se snadno vypařují – mají molekulární hmotnost nižší než 300.

Jedná se o mýtus vpravdě biblických rozměrů. Existuje nesmírné množství lidí, kteří věří, že je éterický olej kadidlovníku osvědčeným lékem na rakovinu. Já sám dostávám denně zprávy s dotazy, jak olej používat na léčbu všech možných nádorů. Pravdou je, že nemáme k dispozici žádný klinický výzkum. V recenzovaných publikacích se neobjevila jediná studie, která by prokázala účinnost kadidlovníkového éterického oleje na léčbu jakékoli rakoviny. Dostupná je jediná případová studie úspěšné léčby rakoviny kůže. To neznamená, že olej kadidlovníku nemůže být účinným nástrojem pro boj s rakovinou, ale – jak se brzy dozvíme – důkazů podporujících tuto myšlenku je zanedbatelně málo.

Cílem tohoto článku není vysvětlit, proč se mýtus oleje kadidlovníku aktivně šíří dál. Chci jen představit přehled výzkumu kadidlovníku a srovnat jeho objem s dalšími siličnými rostlinami nebo jejich extrakty. Nejde také ani o zdroj informací o případných lécích na rakovinu, i když k tomu se možná vrátím v některém dalším článku.

Výzkum

Na téma éterického oleje kadidlovníku a rakoviny bylo dosud publikováno sedm studií, popsaných v tabulce níže. Jak můžete vidět, téměř veškeré důkazy pocházejí z výzkumu in vitro, tedy říkají, že éterický olej zabil rakovinné buňky v Petriho misce. To z mnoha různých důvodů neznamená, že se jedná o lék na rakovinu. Je to jistě zajímavé zjištění, to ano, ale od pár in vitro studií je ještě hodně daleko k všeobecnému „léku na rakovinu“, pokud něco takového vůbec existuje.

Stojí za to zde zopakovat, že rakovina není jedna jediná nemoc. Existuje množství různých rakovin – mozku, prsu, prostaty, plic, jater, tlustého střeva atd. U každého typu rakoviny existuje několik subtypů, přičemž každý subtyp má různá stádia nemoci, která vyžadují různé typy léčby. Kromě toho mají rakovinné buňky tendenci mutovat a budovat si odolnost vůči čemukoliv, co se proti nim pokusíte použít.

Srovnání počtu studií věnovaných různým přírodním látkám a rakovině

Ani pokud bychom dali například všechny rakoviny prsu do jedné kategorie a přišli bychom s extrémně účinnou terapií, stálo by za objevem několik stovek studií, včetně in vitro, in vivo a klinických studií. A tak, abychom se na éterický olej kadidlovníku a rakovinu podívali v ohledu na celou situaci, srovnal jsem celkový počet studií se studiemi týkajícími se jiných přírodních látek. Pro začátek máme dvojnásobek výzkumu provedeného na česneku – 14 studií ve srovnání se 7 o kadidlovníkovém oleji. (A na rozdíl od kadidlovníku, u česneku máme jen jeden typ éterického oleje). Pokud do přehledu přidáme hlavní složku oleje kadidlovníku, alfa-pinen, máme tu dalších 5 studií protinádorových účinků, celkem tedy 12. Měl bych zde dodat, že protirakovinné působení alfa-pinenu je velmi slabé. Pokud přidáme dvě hlavní složky oleje česneku, dialyl sulfid a dialyl disulfid, najednou máme pro česnek závratné číslo 200 studií, a to se nezmiňuji o studiích česnekových extraktů, jen o česnekovém éterickém oleji a jeho složkách. Proč tyto dvě složky síry přitahují takovou pozornost vědců? Protože na rozdíl od alfa-pinenu jsou jejich účinky na mnoho různých rakovin velmi působivé. A i přesto nenajdeme téměř žádný klinický výzkum.

Tip redakce: Víte, že Robert Tisserand bude přednášet o víkendu 11.-12.11. v Praze?

Tabulka
Všechny originální studie kadidlovníkových olejů a jejich potenciálních účincích proti rakovině ke konci roku 2015

Typ rakovinyTyp studieKomentářCitace
Močový měchýřIn vitroBez analýzy oleje. Uvedený chemotyp a-PinenDozmorov et al 2014
Močový měchýřIn vitroBez analýzy olejeFrank et al 2009
PrsaIn vitroChemotyp a-PinenSuhail et al 2011
Tlusté střevoIn vitroPoužitý éterický olej zcela jiného složení než destilované olejeAhmed et al 2015
RůznéIn vitroChemotyp Oktyl acetátChen et al 2013
SlinivkaIn vitro a in vivoChemotyp a-PinenNi et al 2012
KůžePřípadová studieBez analýzy olejeFung et al 2013

 

Pokud nás zajímají opravdu velká čísla, máme mezi přírodními látkami jednoho horkého kandidáta – kurkumin, aktivní složku kurkumy (Curcuma longa). Kurkumin se však nenachází v éterickém oleji kurkumy. Další přírodní složky se slibnými výsledky v oblasti léčby rakoviny jsou kanabinoidy a cannabis, perilyl alkohol a olej Perilly frutescens (obzvlášť pro rakovinu mozku) a thymochinon a éterický olej z černuchy seté. Bohužel poslední dva příklady není snadné sehnat. Konečně je tu také kyselina bosvelová a extrakt z kadidlovníku, a toto spojení vypadá slibně, rozhodně více, než éterický olej.

Abych se vrátil ke svému původnímu prohlášení, éterické oleje kadidlovníku (existuje několik druhů a v rámci jednotlivých druhů také několik chemotypů) neobsahují kyselinu bosvelovou, navzdory opačným tvrzením. Dvě z citovaných studií uvádějí, že se vědcům podařilo destilovat olej kadidlovníku obsahující 0,1 – 3 % kyseliny bosvelové (Ni a kol. 2012, Suhail a kol. 2011). I pokud by to byla pravda, došlo k tomu v laboratorních podmínkách – na trhu není dostupný žádný éterický olej kadidlovníku, který by kyselinu bosvelovou obsahoval. Neuvádí se ani v celkovém přehledu všech možných složek všech olejů kadidlovníku (Hussain a kol. 2013). A i kdyby se někomu podařilo vyrobit éterický olej se 1% podílem kyseliny bosvelové, nedá se to ani zdaleka srovnávat s extrakty kadidlovníku, které obsahují 40 – 60 %.

3D model kyseliny bosvelové

Hledáte-li přírodní látku, která by vám pomohla s prevencí nebo léčbou rakoviny, kadidlovníkový olej by rozhodně neměl být vaší první volbou. Zkuste se raději porozhlédnout po kurkumě/kurkuminu, konopí/kanabinoidech, česneku/česnekovém oleji a po kadidlovníkovém extraktu, který je možné získat v podobě kapslí. Dále se jako potenciální adepti ukazují éterické oleje skořicové kůry, citronové trávy, citronely, kurkumy, pomeranče, citronu a bergamotu. V článku je sice nezmiňuji, ale mají rozhodně lepší šanci na úspěch než kadidlovníkový olej. Nezapomínejme však, že na různé rakoviny platí různé oleje, ale o tom tento článek není.

Pokud potřebujete poradit s tím, jak léčit rakovinu u sebe nebo u někoho blízkého prostřednictvím rostlinných látek, je zcela nutné najít profesionálního terapeuta, který vám v této věci pomůže.

Autorem článku je Robert Tisserand – Tisserand Institute, překlad: Hana Viola Bělíková. Jazykové korektury: Veronika Votavová. Fotografie a grafika: the Tisserand Institute, Wikimedia Commons, PixaBay. Původní text a referenceFrankincense oil and cancer in perspective

Robert Tisserand

Robert Tisserand přednáší, vyučuje a konzultuje v oblasti vědeckých poznatků o účincích éterických olejů a o jejich bezpečném a účinném užití. V posledních letech inspiroval účastníky seminářů ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii, České republice, Číně, Hongkongu, na Taiwanu, v Korei a Japonsku, kde přednášel o různých tématech, od terapeutických účinků až po dynamický vztah mezi rostlinnými oleji a pokožkou. Robert má za sebou 50-letou kariéru v aromaterapii, včetně vývoje „funkčních parfémů“ – produktů, které jsou nejen terapeutické, ale také fungují jako vůně. V roce 2007 mu Mezinárodní Aliance Aromaterapeutů (AIA) udělila ocenění za celoživotní přínos, a je spoluautorem druhé edice knihy Essential Oil Safety (Bezpečnost éterických olejů, Elsevier 2014). Jeho kniha Umění aromaterapie byla v češtině publikována v roce 1992 a pro mnohé aromaterapeuty se stala biblí.

Článek byl publikován díky laskavé podpoře firmy Saloos, děkujeme!

Saloos je největší český výrobce certifikované aromaterapeutické biokosmetiky v ČR. Pro výrobu svých značkových přípravků používá výhradně rostlinné oleje lisované za studena. Jako první v ČR dokázal splnit velmi náročné podmínky certifikace a od roku 2007 je držitelem ochranné známky CPK bio. Firma Saloos vyvíjí a vyrábí přípravky s přírodním složením v nejvyšší BIO kvalitě. Posláním Saloos je přirozená péče o pokožku, jakož i dosažení celkové harmonie těla a duše.

 

Reference

  • Ahmed, H. H., Abd-rabou, A. A., Hassan, A. Z., & Kotob, S. E. (2015). Phytochemical analysis and anti-cancer Investigation of Boswellia serrata bioactive constituents in vitro. Asian Pacific Journal of Cancer Prevention16, 7179–7188.
  • Chen, Y., Zhou, C., Ge, Z. et al (2013). Composition and potential anticancer activities of essential oils obtained from myrrh and frankincense. Oncology Letters6(4), 1140–1146. doi:10.3892/ol.2013.1520
  • Dozmorov, M. G., Yang, Q., Wu, W., Wren, J., Suhail, M. M., Woolley, C. L., Young, D.G., Fung, K.M., Lin, H.K. (2014). Differential effects of selective frankincense (Ru Xiang) essential oil versus non-selective sandalwood (Tan Xiang) essential oil on cultured bladder cancer cells: a microarray and bioinformatics study. Chinese Medicine9(1), 18.
  • Frank, M. B., Yang, Q., Osban, J., Azzarello, J.T., Saban, M.R., Saban, R., Ashley, R.A., Welter, J.C., Fung, K.M., Lin, H.K. (2009). Frankincense oil derived from Boswellia carteri induces tumor cell specific cytotoxicity. BMC Complementary and Alternative Medicine9, 6.
  • Fung, K., Suhail, M., & McClendon, B., Woolley, C., Young, D.G., Lin H.K. (2013). Management of basal cell carcinoma of the skin using frankincense (Boswellia sacra) essential oil: a case report. Researchgate.net1(2), 1–5.
  • Hussain, H., Al-Harrasi, A., Al-Rawahi, A., & Hussain, J. (2013). Chemistry and biology of essential oils of genus boswellia. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine: eCAM2013, 140509.
  • Ni, X., Suhail, M., Yang, Q., Cao, A., Fung, K.M., Postier, R.G., Woolley, C., Young, G., Zhang, J., Lin H.K. (2012). Frankincense essential oil prepared from hydrodistillation of Boswellia sacra gum resins induces human pancreatic cancer cell death in cultures and in a. BMC Complementary and Alternative Medicine, 12, 253.

Další díly seriálu:

Jdi rovnou za nosem aneb jak vlastně funguje čich?

Kolikrát vám někdo radil, ať jdete za nosem, nebo vás naopak varoval, že tu něco nevoní? Už vám někdy něco nešlo pod nos? Nebylo po čichu? Ohrnovali jste nad tím nos? Přísloví, které nám radí, ať se spolehneme na to, co nám říká nos, existují spousty. Také se říká na každém šprochu, pravdy trochu. A co se našeho čichu týká, můžeme se na něj spolehnout nejen trochu.

Čich má mezi lidskými smysly výsadní postavení a přestože mezi živočichy v tomto ohledu druh homo sapiens nevyniká, máme v nose opravdu silného spojence, který posílá informace rovnou do mozku. Na rozdíl od ostatních smyslů totiž nejsou čichové vjemy zprostředkovávány přes smyslový orgán. Zatímco oko převádí světelné signály, ucho zvukové vibrace a jazyk chuťové vjemy, nos slouží jen jako sběrna pachů, které stimulují čichový nerv přímo. S každým přičichnutím se do mozku valí molekuly pachu.

Zpracování čichových vjemů

A co se s nimi děje dál? Protože jsme na aromaterapeutickém webu, popíšeme si fungování čichové soustavy na éterických olejích. Jak víme, éterické oleje se skládají z desítek a někdy i stovek takzvaných volatilních látek, tedy složek, které se volně pohybují ve vzduchu a můžeme je tedy snadno „nasát“ do nosních dírek. Tak si to teď představte – berete do ruky lahvičku s olejem, odšroubováváte víčko, hluboký nádech a… reakce je okamžitá – a rovnou trojí: zároveň probíhá signalizace prostřednictvím čichového nervu, emocionální reakce a biologická reakce v mozku.

Čichový nerv (žlutě) a jeho přímé napojení do mozku

Hrozba nebo bezpečí?

První reakce, tedy signalizace prostřednictvím čichového nervu, je nejrychlejší, a z hlediska evoluce nám pomáhá rozpoznat hrozbu nebo naopak vůni bezpečí. Čich nás takto varuje například před ohněm, konzumací zkaženého jídla, nebo nás upozorňuje, že je čas dát ponožky do koše na špinavé prádlo. A na druhé straně spektra nás libá vůně láká na chutnou stravu, pomáhá vybrat vhodného partnera, nebo nám říká, že jsme v bezpečí mateřského objetí. Tyto reakce jsou instinktivní a vlastní většině populace. Zcela zjednodušeně mozek činí rozhodnutí, zda se ke zdroji vůně přiblížit, nebo naopak se od něj vzdálit.

Emoce a vzpomínky

Druhá reakce, emocionální, je velmi individuální a souvisí jednak s kulturou, ve které vyrůstáme, jednak s našimi vlastními zážitky. Bulharskou růži si naše babičky spojí s dárky z dovolené, vůně levandule nás přesune na jih Francie atp. Mozek se zde rozhoduje na ose líbí-nelíbí. S emocemi a preferencemi pracují například parfuméři, nebo i aromaterapeuti, a spadá sem také čichová paměť.

Právě oblast emocionálních reakci na vůně je možné využívat v rámci psychoterapie díky fenoménu, který se nazývá kotvení. Princip je následující: klient si cíleně spojí určitou náladu nebo situaci s konkrétní vůní, a když potřebuje danou náladu evokovat, stačí jen přičichnout. Samozřejmě může dojít i k vytvoření negativní vazby – pokud si spojíme vůni s nepříjemným zážitkem.

Vůně jako lék?

A konečně třetí reakce na čichovou stimulaci – spuštění biologických procesů v mozku. Vonné molekuly se„svezou“ po čichovém nervu rovnou do mozku, kde působí na mozkové buňky a ovlivňují tak mozkovou činnost, podobně jako třeba některé léky. Rozdíl je v tom, že u éterických olejů se aktivní složky dostávají přímo do mozku, bez toho, aniž by musely procházet zažívacím ústrojím a játry.

Tato oblast je momentálně předmětem mnoha vědeckých studií ohledně potenciální léčby degenerativních chorob mozku, jako je demence nebo Alzheimerova choroba, či dokonce rakoviny mozku. Ale o tom třeba někdy jindy.

Čichám, čicháš, čicháme… nejen ke květinám

Co se stane, když o čich přijdeme?

I zde platí, že si často neuvědomujeme, co máme, dokud o to nepřijdeme. U pacientů s anosmií (ztrátou čichu) se objevují depresivní stavy, ztráta chuti, a úzkosti. Bez čichu lze těžko zhodnotit, zda se jídlo nezkazilo, při případném požáru je nutné spoléhat se na zvukový alarm, a tak obyčejná věc, jako výměna plenek, jen najednou mnohem problematičtější. Stačí si jen vzpomenout na to, když jste naposledy měli ucpaný nos.

Tak až příště kápnete oblíbený éterický olej do difuzéru, nebo přičichnete k lahvičce s vonnou silicí, budete vědět, že vám vůně stoupá do hlavy nejen obrazně, ale i doslova.

Příjemnou počuchanou!

Autorkou článku je Hana Viola Bělíková. Foto: Wikimedia Commons, Pixabay.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Reference:

  • Croy, I., Nordin, S., Hummel, T. (2014). Olfacotry Disorders and Quality of Life: An Updated Review. Chem Senses. 2014 Mar;39(3):185-94. doi: 10.1093/chemse/bjt072. Epub 2014 Jan 15.
  • Keller A, Malaspina D. Hidden consequences of olfactory dysfunction: a patient report series. BMC Ear, Nose, and Throat Disorders. 2013;13:8. doi:10.1186/1472-6815-13-8.
  • Tisserand, R. (2017). How Essential Oils Work in the Body, online kurz zdarma. Získáno z http://tisserandinstitute.org/how-essential-oils-work-in-the-body/ 29.6.2017
  • Van Toller, S., Dodd, George H. (1988). Perfumery: The psychology and biology of fragrance. Springer. ISBN 978-94-009-1215-1