Kolikrát vám někdo radil, ať jdete za nosem, nebo vás naopak varoval, že tu něco nevoní? Už vám někdy něco nešlo pod nos? Nebylo po čichu? Ohrnovali jste nad tím nos? Přísloví, které nám radí, ať se spolehneme na to, co nám říká nos, existují spousty. Také se říká na každém šprochu, pravdy trochu. A co se našeho čichu týká, můžeme se na něj spolehnout nejen trochu.
Čich má mezi lidskými smysly výsadní postavení a přestože mezi živočichy v tomto ohledu druh homo sapiens nevyniká, máme v nose opravdu silného spojence, který posílá informace rovnou do mozku. Na rozdíl od ostatních smyslů totiž nejsou čichové vjemy zprostředkovávány přes smyslový orgán. Zatímco oko převádí světelné signály, ucho zvukové vibrace a jazyk chuťové vjemy, nos slouží jen jako sběrna pachů, které stimulují čichový nerv přímo. S každým přičichnutím se do mozku valí molekuly pachu.
Zpracování čichových vjemů
A co se s nimi děje dál? Protože jsme na aromaterapeutickém webu, popíšeme si fungování čichové soustavy na éterických olejích. Jak víme, éterické oleje se skládají z desítek a někdy i stovek takzvaných volatilních látek, tedy složek, které se volně pohybují ve vzduchu a můžeme je tedy snadno „nasát“ do nosních dírek. Tak si to teď představte – berete do ruky lahvičku s olejem, odšroubováváte víčko, hluboký nádech a… reakce je okamžitá – a rovnou trojí: zároveň probíhá signalizace prostřednictvím čichového nervu, emocionální reakce a biologická reakce v mozku.
Hrozba nebo bezpečí?
První reakce, tedy signalizace prostřednictvím čichového nervu, je nejrychlejší, a z hlediska evoluce nám pomáhá rozpoznat hrozbu nebo naopak vůni bezpečí. Čich nás takto varuje například před ohněm, konzumací zkaženého jídla, nebo nás upozorňuje, že je čas dát ponožky do koše na špinavé prádlo. A na druhé straně spektra nás libá vůně láká na chutnou stravu, pomáhá vybrat vhodného partnera, nebo nám říká, že jsme v bezpečí mateřského objetí. Tyto reakce jsou instinktivní a vlastní většině populace. Zcela zjednodušeně mozek činí rozhodnutí, zda se ke zdroji vůně přiblížit, nebo naopak se od něj vzdálit.
Emoce a vzpomínky
Druhá reakce, emocionální, je velmi individuální a souvisí jednak s kulturou, ve které vyrůstáme, jednak s našimi vlastními zážitky. Bulharskou růži si naše babičky spojí s dárky z dovolené, vůně levandule nás přesune na jih Francie atp. Mozek se zde rozhoduje na ose líbí-nelíbí. S emocemi a preferencemi pracují například parfuméři, nebo i aromaterapeuti, a spadá sem také čichová paměť.
Právě oblast emocionálních reakci na vůně je možné využívat v rámci psychoterapie díky fenoménu, který se nazývá kotvení. Princip je následující: klient si cíleně spojí určitou náladu nebo situaci s konkrétní vůní, a když potřebuje danou náladu evokovat, stačí jen přičichnout. Samozřejmě může dojít i k vytvoření negativní vazby – pokud si spojíme vůni s nepříjemným zážitkem.
Vůně jako lék?
A konečně třetí reakce na čichovou stimulaci – spuštění biologických procesů v mozku. Vonné molekuly se„svezou“ po čichovém nervu rovnou do mozku, kde působí na mozkové buňky a ovlivňují tak mozkovou činnost, podobně jako třeba některé léky. Rozdíl je v tom, že u éterických olejů se aktivní složky dostávají přímo do mozku, bez toho, aniž by musely procházet zažívacím ústrojím a játry.
Tato oblast je momentálně předmětem mnoha vědeckých studií ohledně potenciální léčby degenerativních chorob mozku, jako je demence nebo Alzheimerova choroba, či dokonce rakoviny mozku. Ale o tom třeba někdy jindy.
Co se stane, když o čich přijdeme?
I zde platí, že si často neuvědomujeme, co máme, dokud o to nepřijdeme. U pacientů s anosmií (ztrátou čichu) se objevují depresivní stavy, ztráta chuti, a úzkosti. Bez čichu lze těžko zhodnotit, zda se jídlo nezkazilo, při případném požáru je nutné spoléhat se na zvukový alarm, a tak obyčejná věc, jako výměna plenek, jen najednou mnohem problematičtější. Stačí si jen vzpomenout na to, když jste naposledy měli ucpaný nos.
Tak až příště kápnete oblíbený éterický olej do difuzéru, nebo přičichnete k lahvičce s vonnou silicí, budete vědět, že vám vůně stoupá do hlavy nejen obrazně, ale i doslova.
Příjemnou počuchanou!
Autorkou článku je Hana Viola Bělíková. Foto: Wikimedia Commons, Pixabay.
Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:
Reference:
- Croy, I., Nordin, S., Hummel, T. (2014). Olfacotry Disorders and Quality of Life: An Updated Review. Chem Senses. 2014 Mar;39(3):185-94. doi: 10.1093/chemse/bjt072. Epub 2014 Jan 15.
- Keller A, Malaspina D. Hidden consequences of olfactory dysfunction: a patient report series. BMC Ear, Nose, and Throat Disorders. 2013;13:8. doi:10.1186/1472-6815-13-8.
- Tisserand, R. (2017). How Essential Oils Work in the Body, online kurz zdarma. Získáno z http://tisserandinstitute.org/how-essential-oils-work-in-the-body/ 29.6.2017
- Van Toller, S., Dodd, George H. (1988). Perfumery: The psychology and biology of fragrance. Springer. ISBN 978-94-009-1215-1