S mrkví můžete mít krásný bronz hned na jaře

Mrkev si rozhodně zaslouží pozornost. Kromě užití v kuchyni ji lze využít také v kosmetice. Pojďte si s námi připravit zcela jednoduchý samoopalovací prostředek, který navíc dodá důležité vitamíny do vašeho těla. Kůže se nezbarví během jednoho dne, ale za pár týdnů ano. Začnete-li před koncem zimy, budete mít již na jaro letní vzhled pokožky. 

Podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství zaujímá karotka v rámci celosvětově vypěstované zeleniny třetí místo. Mrkev je pravděpodobně nejstarší zeleninou, ale nad přesným geografickým původem pěstování se neshodnou ani vědci. Někteří tvrdí, že pochází z Evropy, jiní se kloní jejímu původu z přední Asie. Na čem se však shodují je, že obsahuje celulózu, a proto se může pěstovat prakticky celý rok. Je doslova zásobárnou cenných látek.

Mrkev je dobré mít na očích

Třeba místo pochutin na stole, jen tak k ujídání. Stačí ji lehce zakápnout olejem, aby nesesychala a také aby tělo zužitkovalo její v tucích rozpustné vitamíny. Mrkev je výborným zdrojem vitamínů pro posilu zraku. To, že je mrkev dobrá pro oči, to ví snad už malé děti. Avšak ne každý ví, že mrkev je i výborným prostředkem k vyčištění střev od hlízů a dětských roupů.

Už samotné kolečko mrkve svým vzorkem připomíná oční čárkovanou zorničku s panenkou uvnitř

To, co působí tak blahodárně na náš zrak, je vitamin A. Ten se však v mrkvi nenachází, vytváří se až v lidském těle. Jeho prekurzorem, tedy látkou, ze které vitamin A vzejde, je beta-karoten. Ten také způsobuje její žlutou nebo červenou barvu. Je to cenný předstupeň vitamínu A, jež lze využít také pro krásný a zdravý vzhled naší pokožky.

Světlo, které nese mrkev

Uzrávající reprodukční část byliny připomíná dobře střežené hnízdo

Karoten dává mrkvi její další název – karotka. Je světlonošem mezi kořenovými bylinami. Díky slunečnímu světlu a kombinaci obsažených látek dokáže zabarvit naši pokožku, ale také vyprovokovat k radosti.

První rok čerpá sílu ze země, v druhém roce vykouzlí nádhernou, skoro až okrasnou rostlinu, nad nímž zrak se srdcem zaplesá. Květ je mezi ostatními miříkovitými nejsnáze rozpoznatelný – uprostřed okolíku má svůj rudý tuhý kvítek.

Ten se v západoevropských zemích považoval za symbol počestnosti anebo hanby. A neboť mezi mladými studu ubývá, má se za to, že dříve byla tato okrasa květů mnohem větší.

Když květ dozraje v plody, což jsou poměrně ostré nažky, uzavře se a připomíná hnízdo. Však také ty její světelné síly se projevují v lidském mikrokosmu – mrkev byla spojována s pohlavním pudem a početím, kde se oheň vášně dvou milujících inkarnuje do materiálního těla (Storl). Na druhou stranu se semena používají jako účinné abortivum.

Jak lze docílit bronzového vzhledu pokožky?

Pojídání karotky nahradí i pití mrkvového džusu

Krásný vzhled pokožky je jasným znakem zdraví a vnitřní vitality. Nemusíte si kupovat drahé pěny a samoopalovací prostředky. Jde to i “po domácku”. Stačí pojídat pravidelně jeden kořen denně nebo ještě účinněji působí potírat se olejem z mrkvového kořene. Velmi jednoduše si tak lze pokožku připravit na letní nášup sluníčka. Pokožka se při opalování s ochranou díky betakarotenu zbarví krásně do bronzova.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Vůně přírody: Andělika, světlo ve tmách pro všechny hledající

Posviťte si na temné dny s éterickým olejem plným světla! Vytáhne vás nad hladinu, doslova. Svým vlastním osobitým způsobem. Pomůže vám na vaší cestě k poznání a přijetí sebe sama. Má dar procítit hloubky. A prozářit je světlem. Nevěříte?

V tomto článku vás seznámím s éterickým olejem z anděliky. V aromaterapii se používá andělika kořen a semínko, které jsou získávány z rozdílných částí rostliny. Každý z nich nese naprosto jinou energii! Vysvětlím vám, jak se liší. V tradiční čínské medicíně se navíc andělika alias děhel používá na doplnění krve – tedy hlubokou výživu. Pojďme si na ní posvítit. Nebo spíš nechme anděliku posvítit na nás.

Co vás v článku čeká?

  • 2 základní druhy anděliky jako éterického oleje
  • 3+1 hlavní témata anděliky pro psychiku
  • Mini rituálek s andělikou (členská sekce)
  • Jakou anděliku pořídit? (členská sekce)
  • Jaké zvolit dávkování a pro koho anděliku použít? (členská sekce)
  • V čem andělika pomáhá? (členská sekce)
  • 3 praktické recepty s andělikou (členská sekce)

2 základní druhy anděliky jako éterického oleje

V aromaterapii se získávají pomocí destilace tyto 2 základní druhy anděliky:

  • Andělika kořen (Angelica archangelica)
  • Andělika semeno (Angelica archangelica)

Více se o jejich rozdílných kontraindikacích i cenách zmiňují níže.

Andělika – světlo ve tmách pro všechny hledající

3+1 hlavní témata anděliky jako éterického oleje, které oceníte nejen v období temnoty

  • Hluboké zklidnění mysli
  • Přijetí – mír v duši, někdy je přirovnávána k „Doteku anděla“
  • Deprese, smutky a těžká životní období

a navíc:

  • Hluboká výživa duše, ducha i těla

Andělika kořen vás prozáří skrz na skrz svým světlem, zanoří se až do nejhlubších míst vaší duše a pomůže vám přijmout a odplavit vše, co vás stahuje a tíží. Při psaní tohoto článku jsem si procházela posledním rozloučením s oblíbeným členem naší rodiny. Bude pro mě navždy s tímto smutným, leč niterným obdobím spojena. Stejně jako mi santal při jiné dřívější situaci pomohl překlenout těžké časy, andělika mě ze smutků navíc vytáhla (a sluneční paprsky samozřejmě). Není to pozitivní olej jako třeba pomeranč, ale bolístkám na duši odlehčí, a to někdy opravdu potřebujeme. Zbavit se tíhy a být opět sami sebou. Tak takhle pracuje andělika.

Radostnější verzí sebe sama a jejím alter egem je andělika semínko. Její energie v těle nesestoupí tak hluboko, drží se, na rozdíl od anděliky kořene, někde kolem bříška a 3. čakry. Otevírá se také do hlavy, to znamená, že více bude působit na mysl (kdežto andělika kořen na emoce a hloubky). Je více radostnější a bezstarostnější. Použila bych ji u lehčích stavů a u citlivých jedinců. Doporučuji vám ji také na začátek vaší práce s andělikami. Je totiž levnější, což se při zkoušení různých receptů hodí 🙂

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Bylina s andělskou vůní i jménem

Děhel lékařský neboli andělika je tak trochu zapomenutá, avšak svého času velmi důležitá bylina. Pojďme si spolu připomenout, proč byla tak významná? K čemu a jak ji lze použít? A jak ji vůbec rozeznat od jiné miříkovité byliny, která je jí podobná, avšak na rozdíl od anděliky jedovatá?

Na psaní toho článku jsem se těšila. Jednak proto, že bude řeč o andělské rostlině, a také proto, že tato bylina si zaslouží připomenout. Dnes už ji tak často nespatříme, ale dříve byla velmi běžnou léčivkou na venkovských zahrádkách. Ne náhodou. Je totiž pozoruhodná, řekla bych že skoro i multifunkční, dá se celá zužitkovat a andělsky voní.

Proč andělská bylina?

Protože podle legendy ji lidem „darovali“ andělé. Na jejich počest si tato rostlina nese ve svém jméně slovo anděl hned dvakrát. Angelica archangelica je synonymum pro Angelica officinalis, česky děhel lékařský. Uznejte však sami, že název andělika andělská zní duchovněji než andělika lékařská nebo děhel. Andělika totiž byla a je (zejména pro severské národy) silným duchovním symbolem.

Charakteristické listy vyrůstají z pochvy a mají purpurový řapík

Starodávní básnící a zpěváci a také staří Keltové se nechali skrze anděliku inspirovat. Na hlavě nosili věnce z květů a nebo samotný polokopulovitý okolík zapíchnutý do vlasů. Vůně je měla spojovat se samotným spiritem Bragise, boha poetů.

Když se na bylinu pozorně zadíváme, zjistíme, že listy jsou složené jakoby z trojlístků a květy vykazují tři barvy – zelenou, bílou a purpurovou. Stonek stoupá mocně vzhůru mezi dvěma uzavřenými obaly pochvy, ze kterých rostou listy, což má poukazovat na sílu a zároveň jednotu božských částí – andělika měla těmito znaky v době pokřesťování Evropy konkretizovat Svatou trojici.

Dodnes se ve Skandinávii používají listy anděliky lékařské na Palmovou neděli jako náhražka palmových ratolestí. Odtud totiž tato bylina původně pochází. Germáni a lesní národy severských zemí ji ale nazývali medvědím kořenem, neboť jim propůjčovala sílu tohoto zvířete. Ve střední Evropě se bylina také objevuje už mnohem dříve před křesťanskou kulturou. Tehdy byla nazývána svatým kořenem nebo-li ve francouzštině Racine du Saint-Esprit.

Své jméno andělika si získala až ve středověku

Z menších kulovitých okolíčků je tvořen jeden velký polokulovitý okolík, který připomíná hvězdu či něco nebeského, jemného

Konkrétně v době morových epidemií. Údajně se měl jednomu mnichovi zjevit anděl Rafael (znamená „bůh uzdravuje“), který ho na tuto bylinu odkázal. Od té doby se bylina podávala jako lék. Lékaři a lékárníci nosili běžně amulet z kořene anděliky zavěšený na krku, který je měl chránit před zákeřnou nemocí.

Následkem zjevení však došlo téměř k vyplenění rostliny, neboť důležitý byl především kořen, se kterým si lidé spojovali moc andělů. Věřili, že andělika poskytuje sílu těchto vzdušných světelných bytostí.

V roce 1543 Leonhart Fuchs napsal, že andělika otevírá, podmaňuje a rozkládá. Kořen může být spíše dobrý než jedovatý a pokud jedovatý, tak zabíjí morový vzduch. Když jej člověk vloží do úst, chrání se tak před morem (pozn. autorky: volně přeloženo ze staroněmčiny). Kdo měl kořen anděliky v puse, ten ví, že chutná dost hořce, silně a je velmi aromatický.

Kořeny chránily před nemocí i uřknutím

Jakmile dá semena, zemře

Rostlinu lze zužitkovat prakticky celou. Květy jako krásnou ozdobu na zahradě i ve váze, kde jemně voní. Z listů se vaří odvar nebo čaj, duté stonky se krájeli na kolečka nebo kratší tyčinky a kandovaly se v cukru. Podávaly se po jídle jako dezert k lepšímu zažívání, či se kladly přímo na talíř s jídlem jako gastronomická dekorace. Semínka se mohou pražit a nebo přidávat do pokrmů proti nadýmání.

Ze silného oddenku rostou kořeny hluboko v zemi

Silně aromatické kořeny této duchovní rostliny se začaly používat nejprve k vykuřování prostorů. Nejen, že si tím lidé dezinfikovali místnosti, ve kterých žili s nemocnými, ale také od sebe zaháněli zlé duchy, rušili zaklínadla a chránili se před čarodějnicemi.

Ve Franci z těchto důvodů uvazovali amulety s kořenem anděliky také malým dětem kolem krku, aby byli ochráněny před uřknutím a zlými pohledy. Kromě toho měl kořen zrušit přičarovanou impotenci, přivodit lásku a v boji zaručit vítězství. Přisypán k tabáku zase navozoval vize a jasnovidectví. Ještě v 19. století byla také jednou z ingrediencí v tajemných elixírech života hned vedle opia.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Asfodel – Květina Ostrova blažených

Říká se, že když sní žena květ Asfodele, obnoví se její panenství…a taky se říká, že tato rostlina roste jen na místech, které jsou ztraceným či zapomenutým rájem. Staří Řekové zase věřili, že je to květina podsvětí a roste v Hádu. A tak bychom mohli pokračovat. Koho však zajímá, jaké praktické užití tato téměř zapomenutá bylina nabízí, ať čte dále.

V dubnu jsem absolvovala odbornou aromaterapeutickou stáž v severní Africe. Její součástí byla výprava do tuniského pohoří Khroumire, rozkládajícího se v západní části afrického Atlasu. Měli jsme to štěstí, že právě kvetl Asfodel. Rostlina povětšinou spojovaná s podsvětím, dříve hojně užívaná v lidovém léčitelství.

Něco málo z botaniky

Krásná asfodel ve své původní domovině

Asfodel je víceletá rostlina náležící rodu asfodelových a svou strukturou se podobá nám známé lilii. Snad i proto ji někteří řadí do rodu liliovitých. Existuje několik druhů, jež se od sebe liší především barvou a uspořádáním květů na pevných, dutých stoncích bez listů. Také listy mohou být mírně odlišné a dorůstat různé výšky dle druhu. Někdy jsou dokonce duté, většinou však polooblé, mírně drsné, užší a mají zeleno-namodralou až šedou barvu. Rostou v růžicovitém přízemním uspořádání.

Podle období, ve kterém jsme Asfodel spatřili kvést, a dle jeho rozvětvených stonků s hroznovitým uspořádáním bílých kvítků se šesti tyčinkami s tmavě hnědými prašníky si troufám tvrdit, že se jednalo o Asphodelus ramosus L. Do češtiny je překládán jako Asfodel větevnatý, jinak také kopíčko (Presl 1846, Sloboda 1852).

Kde všude je zapomenutý ráj?

Pokud bych měla věřit tvrzení, že Asfodel roste jen v zapomenutém ráji, potom by toto místo na zemi bylo v celé středomořské oblasti. Především na Kanárských ostrovech, Maltě, v severozápadní Africe, na Sinaji a v Izraeli. Jiné Asfodele se vyskytují také na východním pobřeží Austrálie. Na Pyrenejském poloostrově rostou jako dva různé endemity v Portugalsku či jižním Španělsku.

Pro mrtvé jako potrava, pro živé jako…

V antice byl Asfodel symbolem smutku a vysazoval se proto na hroby, neboť se věřilo, že mrtvé chrání před čarami a zároveň jim poskytuje potravu. Ve středověku jeho hlízy jedli také živé bytosti. Také jsem si kousek snědla. Chutná zprvu sladce, poté přejde do hořké až trpké chuti. Asfodelové hlízy se používali běžně v kuchyni a v lidovém léčitelství k vnitřnímu užití ještě do 19. století. Tenkrát se však přišlo na to, že obsahuje toxické alkaloidní látky (dnes označované jako antrachinony), které při větším pozření vyvolávají otravu celého organismu, jemuž předchází zvracení. Paradoxně právě k účelům vyvolání zvracení byl objeven jako droga.

Stačí málo a je s váma ámen

Jedním z obsažených alkaloidů je i prudce jedovatý kolchicin. Ten se v medicíně využívá především při léčbě záchvatů dny nebo při familiární středomořské horečce. Je to ta stejná jedovatá látka, která se nachází v nám známém podzimním ocúnu. Patří mezi nejúčinnější toxické jedy, a protože je těžké odhadnout jeho dávkování, od jeho používání se upouští. Wikipedie uvádí, že požití 6g kořene ocúnu může být fatální.

Jak se Asfodel používal

V lidovém léčitelství se aplikovala čerstvě vymačkaná šťáva z hlíz k vnějšímu potírání na odstranění bradavic nebo při různých kožních chorobách jako jsou vředy, ekzémy či jenom svědění. Odvar se podával také vnitřně například při poruchách menstruace, řídkému vyměšování nebo při napadení parazity. Částečně uvařené kořeny slouží dodnes jako kataplasma – obklad z kašovité hmoty této drogy – především u různých tumorových onemocněních. Žádný z těchto uvedených účinků však není vědecky podložen.

Dále se různě na internetu dočtete, že se používá při bolestech v krku, při otocích a zánětech prsů. Naše průvodkyně tuniským pohořím Khroumire Dr. Hana Khlaif se také zmínila, že ho lze využít při bolestech zubů či uší, stejně jako že tinktura údajně pomáhá při léčbě schizofrenie. Dávkování však chybí a intuitivní užívání bych v případě Asfodele rozhodně nedoporučovala. Přece jenom nejsme s touto nám geograficky vzdálenou rostlinou sžiti.

Co je na Asfodelu rozhodně jisté

Asfodel je krásná květina, kterou lze zřídka najít i ve vybraných evropských zahradnictvích. Prodává se jako jednoletka a slouží k ozdobě skalek. Přestože nádherně kvete, jako řezaná květina do místnosti se nehodí, neboť – jak jsem se o tom i sama přesvědčila – uříznutá vypouští spíše nepříjemný odér.

Rostlina je uvedena v seznamu přísně chráněných druhů rostlin podle přílohy č. 1 Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť.

Ve starověkém Egyptě se z kořenů získávalo žluté barvivo, jímž se barvily koberce. Ze sušeného kořene pomletého na prášek se ještě dnes vyrábí speciální lepidlo, kterým se v některých krajích Turecka lepí vazba knih. V Egyptě toto lepidlo slouží k lepení bot. Další uplatnění má destilovaný kořen k výrobě alkoholu – pálenky.

Asfodel se objevuje také v příběhu Harryho Pottera: „Doušek živé smrti vyrobíte pomocí rozdrceného kořene Asfodelu a výluhu z pelyňku.“ [1] Ale ještě předtím byl zmiňován v klasické literatuře. Známý je především díky Homérovi a Shakespearovi. Zmiňují ho i Mínos nebo Jefferson. A jak uvádí nahrávací studio DOA, což je fiktivní místo z knih o Percym Jacksonovi od R. Riordana: “Kdo se vydá rychlou smrtí jde rovnou na Asfodelová pole. Ty jsou obrovské ale zároveň přeplněné těmi miliardami mrtvých.” [2]

Tak pozor na předávkování!

Zdroje

  • [1] Šikner Ondřej: Harry Potter. Lektvary – Živá smrt. [online] [citace 25.4.2017] Dostupné z: http://harrypottersvet.webnode.cz/lektvary/
  • [2] Wikipedie: Nahrávací studio DOA, 23.5. 2014. [online] [citace 25.4.2017] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nahrávac%C3%AD_studia_DOA
  • Hoskovec Ladislav: Asphodelus ramosus. 3.12. 2015. “Botany.cz” Dostupné z: http://botany.cz/cs/asphodelus-ramosus/, [online]. [cit. 2017-04-22]
  • Kouzelná učebna. Dostupné z: http://www.kouzelnaucebna.estranky.cz/clanky/bylinkarstvi/isrzgtbe.html [online]. [cit. 2017-04-22]
  • Wolfgang Blaschek, Rudolf Hänsel, Konstantin Keller, Jürgen Reichling, Horst Rimpler, Georg Schneider: Hagers Handbuch der Pharmazeutischen Praxis: Folgeband 2: Drogen A-K. Springer-Verlag, 2. 7. 2013 – Počet stran: 909
  • PhDr. Hana Yasminka Šimčíková (Khlaif): Certifikovaná Aromaterepeutická stáž do Afriky z roku 2017

Autorkou článku je Veronika Němcová, kontakt: vondrus(zavináč)gmail.com. Foto: autorka a Ivana Badová.