Ruce od hlíny: První sběry úrody a záhonek jako živá lékárna

Na záhoncích a truhlících se nám už vše žene do květu. Nechte trošku pro včelky, zbytek ostříhejte a do podzimu stihnete ještě jednu sklizeň! Staří bylináři léčili své pacienty nejen rostlinami, ale také jídlem. V červnovém dílu seriálu Ruce od hlíny se proto podíváme na záhonek jako na přírodní lékárnu. Mangold, mrkev i mladý česnek totiž dokážou v těle udělat divy!

V květu je síla!

Tymián citronový (vlevo) a tymián obecný můžete sbírat i dvakrát za sezónu

Na přelomu května a června přichází nejvyšší čas pro první sběr zahradních nebo truhlíkových výpěstků. Meduňka, dobromysl, tymián i saturejka stihnou po první sklizni ještě jednou obrazit a v září tak můžete sbírat znovu. Máta marocká je v nejlepší kondici právě začátkem června. Lístky šalvěje lékařské můžete obírat až do zámrazu, ale v době, kdy jde do květu, je dobré keřík ostříhat. Právě před letním slunovratem, kdy jdou rostliny do květu, má nať v sobě nejvíce síly. Ideální dobou pro sběr kvetoucí natě je dopoledne po deváté hodině, kdy oschne rosa. Je dobré si pohlídat počasí, aby alespoň dva dny před sklizní nepršelo a rostliny tak při sušení či jiném zpracování neplesnivěly. Pár kvítků vždy nechávám na záhonků pro včelky a samovýsev bylinky. Byliny byste měli sušit na vzdušném a stinném místě. Do zimních měsíců si je můžete uchovat také díky přípravě bylinných sirupů. V době letního slunovratu suším ochrannou kytičku ze sedmera nebo devatera kvítí, kterou si pak můžete připravenit doma nebo třeba v autě.

Truhlíkové oregano před sklizní

Každý rok neodolám a udělám nějaký experiment i s rychlenými bylinkami, co se dají koupit v květinářství či zeleninářství už brzy v březnu. Za oknem nebo na balkoně na sluníčku krásně prosperují, i když teploty ještě nejsou vysoké. Tymián i pažitka mi v minulých letech úspěšně přežily podzimní přesazení do hlíny na zahradu. Oregano zase po červnovém sběru spolehlivě znovu obrazí mladými větvičkami. Na začátku září se s truhlíkem rozloučím a rostlinkám najdu místo v záhonku. Na jaře znovu sázím benjamínky. Pro kuchyňské účely je dobré mít po ruce majoránku, rozmarýn, oregano, pažitku, petrželku, bazalku, mátu či meduňku. Vše můžete s úspěchem pěstovat v malém truhlíku. A pokud nemáte, kam přesazovat, co osadit pruh zeleně na vaší ulici? Znáte guerilla gardening?

Tip redakce: Jak kvete sluníčko? Přece jako měsíček lékařský! 

Baví vás bylinky? Líbí se vám naše články? Tak se s námi vzdělávejte v tom, co máte rádi! Celoroční vzdělávací průvodce světem místních rostlin.

Text je součástí našeho programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Růže: V zahradě vám krásně pokvete

A máme tady 2. díl růžového seriálu. Poroď dceru, zameť před svým prahem a zasaď růži! Že to takto neznáte? Ano, upravila jsem to mužské „Zploď syna, postav dům a zasaď strom“ do ženské formule. Jak si poradíte s prvními dvěma, nechám na vás. Jak si správně zasadit růži a starat se o ni? To vám poradím v následujících řádcích. Vhodné i pro muže! Zařazuji několik přírodních receptů na zahradní “nepřátele” růží.

Růže zhmotňuje ženskou sílu, ztělesňuje její jemnost a krásu. Je častým symbolem na erbech různých rodů. V řecké mytologii je spojena s bohyní lásky a krásy Afroditou a někteří křesťané dokonce vzdávají úctu k ženě Marii soustavou modliteb zvané „růženec“.

Kdo se zajímá o zahradu, ten ví, jak důležitá je její rovnováha. Růže je nejen její perlou, ale dodává jí také silnou jinovou – tedy ženskou – energii. Ovšem stejně jako žena i růže je citlivá a aby krásně kvetla, potřebuje být opečovávaná.

Růže je tou pravou ozdobou zahrady

Jak zasadíš, tak se budeš těšit

Důležité je najít vhodné místo

Výběr správného místa pro sadbu zaručuje dlouhověkost růže a také snadnější péči o ni. Dříve než se rozhodnete někde vykopat jámu, je dobré si uvědomit, jakou růži budete sadit a jakého vzrůstu by měla dosáhnout. Růže mají rády svůj prostor, proto je třeba počítat u růží nižšího vzrůstu v záhonku s odstupem 40 až 60 cm od jiných rostlin, u větších keřů a pnoucích se růžích bude odstup metr a půl na místě.

Nesaďte růže do záhonků, kde už předtím dlouho žily jiné růže. Pokud se tak stane, vyvíjí se nová růže velmi pomalu – dochází k tzv. „růstové depresi“.

Všeobecně mají růže rády slunné a teplé polohy. Některé druhy jako například Ramble však preferují spíše polostinná až stinná místa. Co růžím moc neprospívá, je horko. Vyvolává to v nich stres a jsou pak náchylnější na různé nemoci a napadení škůdci. Z toho důvodu není ani vhodné volit jižní svahy.

Nejlepší doba pro sadbu

Rosa canina

Přestože většina rostlin se sází na jaře, růži je vhodné zasadit na podzim. V našich klimatických podmínkách nejlépe v říjnu. V tomto čase mohou totiž právě zasazené růže ještě vytvořit nové kořínky, dříve než půda zamrzne. Na jaro po rozmrznutí začnou rovnou čerpat sílu a získávat na stabilitě. Jsou pak zdravější a také odolnější, než kdyby byla růže zasazená až v dubnu nebo květnu.

Aby vám mladičká růže přes zimu nezmrzla, můžete ji přikrýt třeba zavařovací sklenicí. Je tak chráněna před mrazem, jako by byla ve skleníku.

Drobná frizúra před generálkou

Než si vykopete jámu asi 30×30 cm širokou a asi na dva rýče hlubokou, vložte kořeny růže alespoň na jednu až dvě hodiny do vody. Poté kořeny i nadzemní část růže zastřihněte. Zastříhávají se na velikost dlaně (cca 25 cm kolem dokola) od místa, kde se kořen větví. Poškozené kořeny se zcela odstraní. Zelená část rostliny se jen jemně přistřihává, ponechte tak 30 cm. Většinou vám ji ale již v zahradnictví takto připraví.

Používejte co nejostřejší nůžky, abyste rostlinu moc nepoškodili. Čím ostřejší nůžky, tím menší riziko stlačených buněk a větší pravděpodobnost čistého řezu. Jinak růže trpí.

Zbývá vložit růži do připravené půdy

Půda by neměla být příliš kyselá. Pokud je hodně jílovitá nebo hlinitá, je vhodné odlehčit ji pískem nebo humusem. Naopak pokud je půda příliš písčitá nebo štěrková, promísíme ji matečnou horninou. Musí být dobře propustná. Tohle je velmi důležité, aby se k hlubokým kořenům dostala voda a zároveň i živiny.

Pokud je půda příliš těžká, provětráme ji, zalijeme ji a až poté na ni položíme kořeny růže. Přikrýváme stejnými vrstvami půdy tak, jak byly postupně vykopány. Oddenek rostliny by měl být asi 5 cm pod půdou. Pokud při zálivce klesne víc do zeminy, jednoduše růži trochu povytáhneme.

A máme zasazeno…

Mít vsazeno ještě neznamená mít vyhráno!

Růže přitahuje nejen naše pohledy, ale také různé škůdce. Pokud se jí „něco nelíbí“, projeví se to plísní či jinou chorobou. Stejně jako u lidí platí, že nejlepší lék je prevence. Kdo si není jistý, vybírá raději odolné odrůdy. Správný zahradník by měl mít svou květinku stále pod dohledem.

Běžná péče, kterou růže vyžaduje

Ideální podmínky

Růže má ráda teplo a sluníčko. Zahradník by měl zajistit pravidelnou zálivku, která by měla být nejlépe ranní a ne příliš vydatná. Růži vždy zalíváme k jejímu kořeni, ne na listy.

Zastřihávání

Pravidelné zastřihávání dělá růži dobře, asi jako když se my zbavíme roztřepených konečků vlasů. Lze se řídit jednoduchým pravidlem. Tři týdny před prvním kvetením zastřihneme u každého čtvrtého výhonku na délku asi tří až čtyř lístků jeho pupeny. Zkrátí se tak doba mezi jednotlivými kveteními.

Hnojení

Nejlépe kvalitním organickým hnojivem v měsíci únoru nebo březnu, ale až od druhého roku jejího života. Odvděčí se nádhernými květy. Vynechte umělá hnojiva a rašelinu. Ta má příliš kyselou pH hodnotu, což v suchých obdobích vysušuje kořeny. Ani koňské koblížky jí neprospívají. Ty zpomalují růst kořenů. Pokud totiž růže nemá ve fázi růstu podnět k hledání živin, přestane vytvářet hezké, hluboké kořeny a celkově chřadne.

Když už přijde nemoc

Také zde platí to co u lidí, že čím dříve na nemoc reaguji, tím rychleji a jistěji se jí zbavím. Když už se začne jakákoliv varianta nemoci projevovat, je nejlepší napadenou část rostliny odříznou. Raději ztratit pár listů než celou rostlinu.

Pokud chcete růži použít také k léčebným účelům, je nutné vzdát se různých chemických postřiků, hnojiv a jiných přípravků běžně dostupných v supermarketech.

Recepty na plísně

“Pravá plíseň“ vypadá, jakoby růže byla posypána moukou. Listy se začnou rolovat dovnitř.

1) Mléčný postřik proti pravé plísni

  • jeden díl čerstvého (nepasterizovaného) mléka
  • devět dílů vody

Dvakrát až třikrát týdně s ním rostlinu ošetřujeme.

„Růžová rez“ zase vytváří žluto-oranžové fleky na horní straně listu a zespodu malé pustuly. Tyto vřídky jsou nejprve oranžové, později se zbarví do oranžovo-hněda. Listy mohou opadat.

Tzv. „blackspot“ je nejjedovatější. Vytváří fialovo-černé fleky podobající se hvězdičkám s lemovanými kraji. Listy se po jejich napadení zbarví do žluta a opadají.

Pravá bílá plíseň na listech
Black spot na listech

 

2) Vývar z přesličky

  • 20-30 g přesličky
  • namočíme přes noc do 1 litru vody
  • ráno asi půl hodiny povaříme a scedíme

Necháme vychladnou a zředíme v poměru 1:5. Aplikujeme na růži.

Je dobré myslet na všechny tyto nemoci již před sezónou a růži na ně připravit – posílit. Kdo snese zápach česneku, může použít následující recept.

3) Preventivní česneková kúra

  • cca 0,5 kg jemně nasekaného česneku
  • naložíme do 10 l dešťové vody
  • po dobu 10 – 15 dní necháme někde venku kvasit

V poměru 1:10 zředíme vodou a aplikujeme na rostlinu.

A jak na škůdce?

Celkem účinně pomáhá v blízkosti růží zasadit česnek nebo pažitku, která je svým pachem odpuzuje, navíc hezky kvete. Posekaná pažitka na záhonku dokáže také lecjaké brouky odlákat. 

Je výhodné nastěhovat si do zahrádky slunéčko sedmitečné nebo uchály. Jsou to přírodní léčitelé, kteří se o růže starají přirozenou cestou. Můžete jim připravit „hotýlek“ v podobě květináče se dřevitou vlnou nebo pilinami. Hotové domečky pro brouky jsou k dostání v každém dobrém zahradnictví.

TIP redakce: Zaujalo vás přírodní řešení? Přečtěte si také článek Jak na mšice éterickými oleji? 

A jinak opět platí to co u lidí – vyhýbání se nemoci je půl zdraví. Proto byste neměli nikdy odstřižené lístečky či větvičky s nákazou zahazovat na kompost. Nejlépe je spalte.

Přeji Vám krásné a zdravé růže na Vaší zahradě!

Co dokáže růže udělat pro naše zdraví, se dočtete v dalším, již třetím díle seriálu Růže.

První část seriálu – Růže: královna květin a její dcery

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com a autorka.

Zdroj:

  • Angelika Gräfin WOLFFSKEEL von Reichenberg, Susanne SCHÜTTE, Kurt Ludwig NÜBLIG: Rosenmedizin. So sanft heilt die Königin der Blumen. Murnau a. Staffelsee: Mankau Verlag, 2017. ISBN 978-3-86374-349-9

Růže: královna květin a její dcery

Pokud vás růže zajímají a chcete se dozvědět více, začtěte se do 1. dílu seriálu Růže. Minulý měsíc jsem slíbila sdílet užitečné informace o růži, které jsem se dozvěděla na festivalu růží v Bavorsku. Těch zajímavostí a praktických rad bylo ale tolik, že mi to nakonec zabralo mnohem více času a vznikl celý “růžový seriál”. A to jsem sepisovala jenom to nejdůležitější. Ale mám to! 

Postupně se s vámi podělím o to, které růže se používají k léčebným účelům, jaké látky růže obsahuje a jak nám prospívají. Také se dozvíte pár faktů o růži jako květině a nastíním několik zahraničních studií o účincích jejího éterického oleje. A to vše proloženo praktickými recepty.

Růže je známá po celém světě. Odkud však přesně pochází, se tak úplně jistě neví – snad ze zahrady Edenu, která se rozléhala mezi čtyřmi řekami v oblasti Středního Východu? Ale i to jsou jen dohady. Jisté je, odkud k nám do Evropy přišly její jednotlivé druhy a jak vznikly. Alespoň ty nejznámější vám představím.

Seznamte se s královskou rodinou

1) Královna matka

Dnes existuje přes 30 000 druhů růží. Jejich matkou je růže galicijská Rosa gallica, kterou objevili římští vojáci v severní Africe. Tam ji údajně přivezl Alexandr Veliký, který růže pěstoval. Kvetla dvakrát do roka, což v 90. roce př. Kr. nebylo známé. Jaký zázrak! Růže je uchvátila natolik, že si ji vzali s sebou do Evropy. Nejen její vzhled, ale hlavně její vůně doslova očarovala také ostatní Evropany. Kdo měl později růže v zahradě, byl považován za zámožného.

2) Jedna z nejvoňavějších dcer

Růže damašská, dobře známá aromaterapeutům

Pro aromaterapeuty asi nejznámější růže damašská Rosa damascena semperflorens se zrodila zkřížením této růže s čínskou růží Rosa moschata. Ovšem, kde k tomuto procesu došlo, se přesně neví. Jisté je, že v Malé Asii na ostrově Samos růži damašskou znali již 1000 let př. Kr. a popsali ji v příbězích Pohádek tisíce a jedné noci. A iránští básníci ji ve svých básních opěvovali už dvě století před tím.

TIP redakce: Víte, že v Bavorsku má růže svou každoroční slavnost? Byli jsme u toho!

Recept: Růžová voda po domácku vyrobená

  • 1 velký čerstvý růžový květ
  • 2 litry převařené vody nebo minerální vody bez bublinek

Lístky růže vložte do mixéru a mixujte tak dlouho, až z nich bude téměř jemná kaše. Zřeďte vodou a vlijte do skleněné nádoby, ve které ponecháte přes noc stát. Ráno sceďte. Takto připravená voda nejen voní, ale i chutná jemně po růžích. Lze ji konzumovat, či si s ní umývat obličej. Má osvěžující účinky. V lednici vydrží až 10 dní.

3) Jemná elegance

Půvabná bílá růže Rosa alba se proslavila válkou růží v Anglii v 15. století. Avšak její pětilístkové květy zdobily svahy Kavkazu již ve druhém století. Odtud se šířila dále na západ a uhranula především Řecko a Řím. Dle řecké mytologie se bohyně Afrodité schovala právě za růžový keř s bílými květy, když si po vyplavení z moře uvědomila svou nahotu. V Evropě má tato růže několikero předchůdkyň – například již zmiňované druhy Rosa gallica nebo Rosa damascena, ale také bílou psí růži Rosa canina nebo jemnou růži šípkovou Rosa corymbifera.

4) Vzrušení v Evropě

Ne úplně všechny růže pěkně voní

Absolutní senzace byla pro Evropany růže dopravená námořníky v 16. století z Číny, jež měla žlutou barvu. Do té doby byly známy pouze bílé nebo růžové květy zmiňovaných růží, či červené od růže vínové Rosa rubiginosa. Ovšem nadšení z nevšedního zbarvení netrvalo dlouho, neboť jak napovídá latinský přívlastek foetida = zapáchající, tato růže Evropanům moc nevoněla.

5) Západ nadšen

Růže zaujala lidi nejen pro svůj vnějšek, ale také pro své léčivé schopnosti. V čínských spisech ze 3. tis. před Kr. se vedle skořice, zázvoru či rebarbory objevují také plody Jin Ying Zi-Rose, která je dnes známá jako růže Cherokee. Tato růže ze střední Číny Rosae laevigatae fructus se v 17. století dostala do Severní Ameriky, kde se rychle rozšiřovala.

6) Na druhé straně Atlantiku

V Severní Americe bylo vyšlechtěno mnoho růží. Z asi 200 sort, které jsou dnes známé, pochází kolem 35 právě odtud. Nejznámější je světlerůžová růže virginská Rosa virginiana, která se k nám do Evropy dostala jako první počátkem 19.století. Také růže californská Rosa california pochází z USA nebo Kanady, stejně tak Rosa woodsii kvetoucí až do 3400 m nadmořské výšky.

7) Silný rozmach

V 18. a 19. století sílil obchod s růžemi z Asie, přičemž absolutní moc na trhu měla růže čínská Rosa chinensis. Velmi oblíbená byla také Rosa x odorata vonící jemně po čaji. Ovšem hlavně čínské růže zanechaly v Evropě velký dojem, neboť kvetly dvakrát do roka a to poměrně dlouhou dobu, jejich květy byly tuhé a listy skoro stálezelené a hlavně rezistentní vůči plísním.

8) Omyl historiků

Ačkoliv je Holandsko známé spíše pro své tulipány, byli to právě oni, kteří prokázali velký cit pro pěstování růží v Evropě ve velkém a to již v 16. století. Křížením Rosa gallica, Rosa moschata, Rosa canina a Rosa damascena dali právě Holanďané vzrod růži stolisté Rosa centifolia, o které se domnívalo, že pochází od starých Řeků či Římanů.

Dnešní růžový byznys

Většina řezaných růží se dnes prodá v EU – něco přes 80 %. Až 25 % růží pochází z Fair Trade produkce, což v roce 2015 představovalo 365 milionů kusů a tendence nárůstu je každým rokem o zhruba 6 %. U dovozu z Afriky ovládá dnešní trh s označením Fair Trade především Keňa.

Má modrá růže modrou krev?

Vypěstovat růži modrého zbarvení je asi snem každého pravého pěstitele růží, neboť dodnes ještě žádná modrá růže ve skutečnosti neexistuje. Ty, co jsou nabízené v supermarketech, bývají obarvené. Růže totiž neobsahuje modrá barviva jako je např. delphinindin nebo myricetin, jak je tomu u jiných modře zbarvených květin.

Rapsodie v modré, ano i taková jména mají šlechtěné růže

Růži totiž chybí gen pro tyto látky, jež by ji zbarvily do modra. Růžové okvětní lístky (jejich šťáva) mají navíc kyselou PH hodnotu, čímž červeno-žluté barvivo (anthocyanin) vždy přebije při jakékoliv manipulaci s těmito geny jejich umělé nasazení. Z toho důvodu se při křížení a umělém šlechtění docílí nanejvýš lehce fialovo-levandulového zbarvení nebo odstínů fialového šeříku.

Jako „náhražku“ za modrou růži lze však pěstovat růži zvanou Rhapsody in Blue, jejíž barva je při rozevření poupat opravdu modrá. Avšak toto zbarvení po chvíli vybledne a růže změní svou barvu na světle fialovou až šedou.

Přeji růžový den!

Příští pokračování bude “pěstitelské”, protože říjen je ideální měsíc pro sadbu růží! O tom, že pěstovat krásné růže není úkol zcela lehký, ví každý zahradník, který je má na svém záhonku. Proto se podělím především o praktické rady k sadbě, pěstování a ošetřování růží.

Autorka článku: Veronika Němcová. Foto: Pixabay.com

Zdroj:

Abych se dopracovala k souvislým a přehledným informacím o růži, vzala jsem si na pomoc nově vycházející knihu „Rosenmedizin. So sanft heilt die Königing der Blume“ (překlad autorky: Růžová medicína. Tak jemně uzdravuje královna květin), kterou na festivalu růží v Bavorsku představila její spoluautorka Angelika Gräfin Wolffskeel von Reichenberg. Tato šarmantní dáma je praktická lékařka, psycholožka a viceprezidentka Biochemického spolku Německa. Mimo jiné se už přes dvacet let zabývá studiemi o růži a jejím éterickém oleji a jejich účinky na lidské zdraví.

  • Angelika Gräfin WOLFFSKEEL von Reichenberg, Susanne SCHÜTTE, Kurt Ludwig NÜBLIG: Rosenmedizin. So sanft heilt die Königin der Blumen. Murnau a. Staffelsee: Mankau Verlag, 2017. ISBN 978-3-86374-349-9

Pět otázek pro Janu Poncarovou (rozhovor)

Jana-Poncarova-uroda
Jana Poncarová na své zahrádce

Jana Poncarová pěstuje byliny a zeleninu šest let. Za tu dobu stihla založit druhou zeleninovou zahradu a bylinkový záhon se jí rozrostl na 20 m2. Podotýkám, že vše pěstuje pro vlastní potřebu. Touží po tom být potravinově nezávislá a bylinky s tím samozřejmě úzce souvisí. Když k tomu přidáme asi 5x tolik prostoru pro zeleninu a měsíček rozesetý po všech koutech zahrady, je rozhodně nejlepší hobby zahradnicí, co znám. Vloni se rozhodla motivovat veřejnost k návratu k domácímu pěstování a pravidelně bloguje v rámci projektu Pěstuj zeleninu. Pro mě, jako kamarádku, je Jana velkou inspirací a ráda se za ní zastavím, kdykoliv projíždím kolem. Tentokrát jsme se sešly při sklízení měsíčku a vznikl z toho tento rozhovor. Diktafon jsme u toho měly schovaný v košíku, do kterého jsme květy sbíraly.

Kdy jsi začala s pěstováním bylin, co tě na něm baví a jaké byliny vlastně pěstuješ?

Byliny pěstuji možná nějakých šest let, první motiv přesně nevím, ale vždycky mě bavilo pěstování. Vlastně se dá říct, že jsem o pěstování bylin na začátku nic nevěděla, pak jsem od někoho dostala mátu, meduňku a založila jsem bylinkovou zahrádku. A pak začaly přibývat – tymián, rozmarýn, oregano, libeček, petržel… Dostala jsem také hrst měsíčku, vypěstovala jsem si je a od té doby mám svoje semínka. Pěstuju spíš tradičnější bylinky. Pěstování bylin mě baví, protože ráda jím a pěstuju si vlastní zeleninu, k čemuž se bylinky krásně hodí. Takže si ráda obejdu zahradu, natrhám si třeba cuketu, mrkev a do toho nějaké hrsti bylinek a něco z toho uvařím. A pak taky bylinky klasicky suším na čaj, třeba květ černého bezu a květ lípy, protože ty se nám osvědčily v zimě na kašel, rýmu a nachlazení. Když mám pocit, že na mě něco leze, uvařím si večer čaj z květu lípy a bezu černého, osladím medem a většinou si udělám i topinku s pořádnou dávkou česneku – samozřejmě domácího. A to mě vždycky zabírá. Taky miluju levanduli, kterou si suším, a letos jsem si nakládala poprvé olej z květů levandule a tím si natírám pleť. Z meduňky si zase ráda vařím čaj, když se potřebuju zklidnit, třeba na večer. Měsíček používám do čaje, do koupele nebo do koupelových solí, které vyrábím i pro své blízké. Mátu už letos sklízím podruhé, přebytek bude na rozdání. Tak to jsou moje bylinky.

Vím, že máš ráda historii, hledáš si také informace o bylinách ve starých knihách?

Po nevlastním pradědovi jsem zdědila bylinkářskou knížku z přelomu 19. a 20. století. Je to spíš takový sešit, už hodně potrhaný, ale pro mě nesmírně cenný. Sepsal ho pan Ježek, vydavatel časopisu Český Kneipp. Jak už název napovídá, vychází hlavně z rad faráře Kneippa. Jsou tam i bylinkové recepty a návody – třeba jak bylinky sbírat, sušit, jak z nich připravit oleje nebo obklady. Je to velmi inspirující. Ale popravdě, raději jsem venku a informace si dohledávám, až když něco potřebuju.

Napadá tě nějaká tradiční česká bylina, kterou naši předkové pěstovali na zahrádkách?

Mateřídouška
Mateřídouška

Určitě heřmánek, měsíček, majoránka, mateřídouška, taky dobromysl, to jsou takové tradiční české byliny. Ve starých knihách najdeš ale i rozmarýnu nebo tymián – tedy středomořské bylinky. Někde ve starých kalendářích z dvacátých let jsem četla rady, co udělat, když máš trošku prostoru – máš ho osázet bylinkami, nasušit je a jít s nimi na trh. Bylinky se určitě pěstovaly a využívaly, spíš mi přijde, že jsme to nějak zapomněli, hlavně v době komunismu byly snahy vytlačit některé plodiny. Například chřest, který byl v době první republiky tradiční, stejně jako i kapary nebo olivy. Jenže symbolizovaly první republiku a svobodu, takže potom byly zapovězené. Občas mě – třeba na trhu – překvapí, že někteří lidé bylinky neznají, neví například, jak vypadá tymián, majoránka nebo oregano. To mi přijde smutné.

Kdyby sis mohla vzít s sebou jednu bylinu na pustý ostrov, která by to byla?

Asi tymián, na jídlo (směje se), já bych si tam asi něco ulovila. Popravdě vlastně ani nevím proč, mám ho ráda, voní mi, někde jsem četla, že je dobrý na průdušky a to se hodí na moje astma. Možná symbolizuje i nějaké moje aktuální téma.

Kdyby někdo zakládal bylinkovou zahrádku, co bys mu poradila, jak a s čím začít?

Myslím, že je dobré míň přemýšlet a prostě se do toho pustit. Vyhlédnout si nějaké místo, kde se nám to líbí a třeba požádat někoho o první bylinku pro začátek. Myslím, že se to pak začne hezky hromadit a rozšiřovat. A klidně bych se nebála používat u toho svojí intuici. Taky si něco o tom přečíst, třeba že máta má radši temnější a vlhčí kouty a třeba zase středomořské bylinky mají raději slunce. Ale to stačí. Třeba měsíčky, které tady vidíš, jsem sela tak, že jsem vzala hrsti semínek a šla jsem a prostě jsem je sypala, bez rytí. Chtěla jsem prosvětlit kouty zahrady. A myslím, že kde bylo víc vody, tam se semínka chytla a někde prostě vyschla.

Bonus: Janin oblíbený bylinkový recept

Úplně moje nejoblíbenější jídlo jsou špagety s rajčatovou omáčkou a bylinkami. Jednoduše dám 2-3 stroužky česneku na rozpálený olej, krátce orestuju, potom přidám pokrájená rajčata a podusím je. Přihodím hrst bylinek – tymián, oregano a většinou i rozmarýn. Promíchám s vařenými špagetami a posypu parmezánem. K tomu si ráda dávám i polníčkový salát.

Děkujeme za rozhovor, Jani!

Janiny byliny

Byliny olej
Výroba pleťového oleje

Pro zajímavost jsme prošly, co má Jana na bylinkovém záhoně. Napočítaly jsme celkem 20 bylin, z čehož některé byliny byly vícero druhů. Snad jsme na nic nezapomněly. Oregano (5 druhů), majoránka, petržel kadeřavá, šalvěj (2 druhy), libeček, tymián (2 druhy), smil, levandule, mateřídouška, koriandr, pažitka, řepík, máta (3 druhy), měsíček, pelyněk, medvědí česnek, heřmánek, kopr, rozmarýn, bazalka.

Ve volné přírodě pak Jana sbírá řebříček, třezalku, lípu, květ černého bezu a jitrocel. Nedávno jsme spolu o Svatojánské noci sbíraly devatero bylin s magickou silou, Jana si je všechny naložila do oleje, kterým se nyní potírá a těší se, že po nich omládne 🙂

Mgr. Jana Poncarová (*1983)

Novinářka, copywriterka a blogerka na volné noze. Zakladatelka EnergetickéPoradny.cz, za kterou získala prestižní ocenění v Rozjezdech roku pro Plzeňský kraj. Vášnivá zahradnice a pěstitelka bylin. Svůj talent a lásku k půdě a rostlinám (a vlastně i podobu) zdědila po své prababičce, která byla zahradnicí. Kdyby z nějakého důvodu nemohla psát, vrhla by se podle vlastních slov profesionálně do zahradničení. Svůj volný čas tráví na své zahradě u staré roubenky. Její manžel Lukáš ji ve všem podporuje a k její radosti se sám před dvěma lety pustil do pěstování brambor 🙂

Koukněte na Janiny profesní stránky Jana Poncarová nebo na stránky některého z jejích projektů:

měsíček
Sběr měsíčku
sušárna
Sušárna

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, Jana Poncarová.