Jak na vykuřování? Aneb vonné dýmy u vás doma

Seriál vykuřovadla – 2. část

V minulém díle Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností! jsme nahlédli pod pokličku prastaré metody očisty prostor. Druhý díl už bude ryze praktický. Včetně mých vlastních zkušeností a poznatků z praxe s vykuřováním. Osobně radím používat citlivě rozum i rozumně cit. Ostatní už přijde a váš čich vás povede…

Těšit se můžete na:

  • Základní vybavení pro domácí vykuřování
  • Praktický návod, jak na to, i s obrázky

Začínáte? Potřebujete základní vybavení

Vykuřovadla, tedy rostlinný materiál na pálení, se dělí do tří základních skupin – pryskyřice, byliny, dřeva. Každá z nich má specifické potřeby, například různou teplotu pro to, aby začala vydávat vůni. Vykuřování na uhlíku se hodí pro pryskyřice a většinu dřev. Je intenzivnější a produkuje více kouře. Pícka je jemnější, používá se pro sušené byliny a vybraná vzácná dřeva (např. santal či orlářka). Vonné látky se spíše vypařují, než pálí. Každý z těchto způsobů má svoje výhody. Nejdříve popíšu variantu s uhlíkem. Vykuřovací pícku nebo její obdobu, v níž se materiál zahřívá nad svíčkou, přiblížím trochu později.

Kromě toho, co budete pálit, potřebujete minimální vybavení:

  • Nádobu neboli kadidelnici
  • Izolační vrstvu pod žhavý uhlík, používá se mořský písek nebo nerafinovaná sůl
  • Uhlíky

Kadidelnice je ideální z keramiky, může však být i kovová, musí vydržet dosti vysokou teplotu, dobré je, pokud má kadidelnice nožky. Kovové kadidelnice někdy mají nahoře mřížku, pak stačí žhavý uhlík položit přímo na ní.

UPOZORNĚNÍ – při domácí práci s vykuřovadly buďte zodpovědní a přiměřeně opatrní. Pracujete s otevřeným ohněm, nenechávejte ho bez dozoru. Pokud potřebujete poradit, oslovte kvalitního prodejce vykuřovadel.

Žhavíme – vykuřování na uhlíku

zapalovani_uhliku
Zapalování uhlíku

Pokud máte nádobu bez vrchní mřížky, pak do ní nasypte izolaci ve vrstvě přibližně 2 cm vysoké (sůl nebo písek se nemění po každém vykuřování).

Zapalte uhlík, ty moderní rychlozápalné obsahují látku, která rychle chytne a jakoby „proprská“. Pak je třeba chvilku počkat, až původně černý uhlík na povrchu zešedne a uvnitř se rozžhaví. Trvá to pár minut.

Na rozžhavený uhlík dejte z počátku vykuřovadla méně (kousek velikosti 1 – 2 zrnek rýže), přidávat můžete posléze. Množství produkovaného kouře se liší dle druhu vykuřovadla. Než na uhlík „naložíte“, je dobré vědět, co vás čeká. Třeba piniová pryskyřice je na množství kouře vyloženě mistr.

Použití vykuřovací pícky či její obdoby

vykurovaci-picka-sitko
Vykuřovací pícka se sítkem

Pro vykuřování bylin a vonných dřev (orlářka drahocenná, palo santo, santalové, cedrové, guajakové dřevo) je lepší méně intenzivní vykuřování za pomoci tepla čajové svíčky. Vykuřovadla se v tomto případě sypou rovnou na kovové sítko nad svíčkou. Vůně jsou pak subtilnější, kouř minimální.

Pícka se dá pořídit hotová nebo si můžete vytvořit originální variantu. Na fotkách je můj tip ze skleněného svícnu a nerezového sítka do dřezu či propíchaného alobalu. Šikovná je i aromalampa se samostatnou mističkou, pak stačí místo misky nasadit alobal. Třeba vás napadne i něco dalšího. Občas je ještě potřeba si trochu pohrát se vzdáleností vykuřovadla od svíčky tak, aby vše fungovalo.

vykurovaci-picka-alobal
Vykuřovací pícka s alobalem

Dračí krev a kadidla, ověřená „čistidla“

Na hrubou práci se mi nejlépe osvědčuje dračí krev doplněná a zjemněná kadidlem. Pryskyřice se dají zkombinovat s některou ze silně očistných bylin jako je tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Pryskyřice zvaná dračí krev pochází z tropické palmy, má typickou tmavě rudou barvu a zvláštní  výraznou vůni, trochu mechovou, trochu železitou. Její otisk zůstává dlouho v prostoru. V současnosti jsou k dostání tři varianty ze Sumatry, Pákistánu a Jemenu. Postupně jsem je vyzkoušela, každá voní trochu jinak, kvalitní očistu zajistí všechny.

Je to jako s jinými druhy vykuřovadel, pokud si něco oblíbíte, je pravděpodobné, že budete chtít testovat různé varianty. Typický příklad jsou kadidla, pryskyřice z vysoce odolných stromů Boswellia a snad nejpoužívanější vykuřovadlo vůbec. Sehnat jich můžete mnoho, liší se druhem kadidlovníku, místem původu i kvalitou pryskyřice. Ze začátku možná žádný velký rozdíl nezaznamenáte a také si asi hned nepořídíte pět různých kadidel. Ale časem, osloví-li vás jeho vůně, budete zkoušet další. Obecně jsou za nejlepší považována ta z Ománu. Já si aktuálně oblíbila více ta indická, zemitější. Novým objevem je pro mne kadidlo etiopské, krásně žluté, lehké a sladké. A mimochodem bible mluví o kadidle na 22 místech.

Moji kouřoví favorité ze světa stromů jsou jemně dřevité vůně jalovců a cedrů. Tato dřeva doporučuju pro začátek společně s kadidly i klientům. Krásně voní, působí na více úrovních a dobře se s nimi pracuje.

Známé je také ločidlo neboli čertovo lejno. Možná jste o něm slyšeli jako o koření, je účinné na podporu trávicího systému a používá se v indické kuchyni. I to jsem si k vykuřování pořídila, ale ještě nikdy nepoužila. Nějak mne odrazuje popis jeho „vůně“ jako česnekové. Ovšem na „zlé duchy“ typu upírů bude jistě funkční.

Nejenom vykuřovadla, ale i bylinky a aromaterapie jsou náplní našeho celoročního voňavého průvodce světem místních léčivých rostlin. Vzdělávejte se s námi v tom, co vás baví!

Čistíme od podlahy a nezapomínáme větrat

Já osobně doporučuji očistit místa, kde cítíme „těžkost“. Prostory, v nichž by nám mělo být dobře a z určitých důvodů není. V případě cílené očisty je pro výběr konkrétních vykuřovadel důležitý záměr. Tedy co a proč hodláte čistit. Osobně volím jiná vykuřovadla pro každodenní jemnější čištění než pro intenzivní „hloubkové“. A liší se i postup, hlavně co se týká množství a intenzity kouře.

Pořádná očista vyžaduje, aby fungovala, dostatek kouře, hodně a všude. Nešetříme, ale je potřeba větrat. Jak normálně radím sypat na uhlík jen malé množství, tak při pořádné očistě klidně 3 hrachy i víc. Důležité je celý prostor poctivě obejít, začít u země, nevynechat žádný roh atd.  A po „vykouření“ opravdu důkladně vyvětrat. Pokud to jde, prostor i opustit a nechat otevřená okna aspoň na 10 minut. Pro důkladné vyčištění doporučuji postup aspoň 3x zopakovat, a to v rozmezí několika dnů.

V příští části seriálu se více dozvíte o rozdílech mezi vonnými tyčinkami a vykuřovadly. A také se blíže seznámíte s vybranými druhy pryskyřic, dřev a bylin vhodných k vykuřování.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, masáže, aromaterapie, workshopy, vykuřování, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

 

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.