Chytrý marketing nebo účinná terapie?

Kdo by nechtěl být věčně mladý, oplývat krásou egyptských faraónů a zbavit se jedním máchnutím jak mastnoty v kuchyni, tak rakoviny v plicích? Ano, i takové vlastnosti prý esenciální oleje mají, tedy alespoň podle propagačních materiálů dvou amerických společností, jejichž oleje se již několik let objevují na českém trhu.

Pokud jste pravidelnými čtenáři tohoto webu jistě víte, že esenciální oleje opravdu mají nezanedbatelné terapeutické vlastnosti a dovedou blahodárně působit jak na tělo (stačí se podívat na příběh o zlatém stafylokokovi), tak na duši. Nicméně některé zázraky jsou i nad jejich síly. Jak ale odlišit marketing od reality? Stačí začít u zdroje informací.

Komu svěříte své zdraví?

Pokud se vám porouchá auto, zajdete raději k osvědčenému automechanikovi, nebo se zeptáte souseda, co by s tím udělal? Či ještě lépe, kamarádů na Facebooku? Docela bych se vsadila, že pojedete do servisu. A když zůstanu u stejné metafory, necháte si udělat nabídku na výměnu dílů od někoho, kdo má přímý zájem na tom vám jich prodat co nejvíce? Nebo budete důvěřovat školenému technikovi, který ví přesně co potřebujete, a co ne? Opět bych se vsadila, že si raději necháte poradit od toho, kdo se vám nebude snažit vnutit extra pár nových, dokonalých stěračů.

Zdá se to logické, a přitom v oblasti aromaterapie vidíme bohužel přesně opačný trend. Namísto toho, abychom se obraceli na odborníky, tedy vzdělané aromaterapeuty, příliš často dáváme na rady obchodních zástupců, jejichž jedinou motivací je nabídnout vám co největší množství esenciálních olejů.

Za školeného, odborného terapeuta považuji někoho, kdo prošel minimálně 300 hodinami vzdělávání, a to včetně základní anatomie lidského těla, chemického složení esenciálních olejů, farmakologie, ale také profesní etiky. Bohužel v ČR zatím neexistuje právní rámec, který by přesně definoval, jaké znalosti je třeba mít pro oficiální provozování aromaterapeutické praxe, jelikož aromaterapeut nepatří mezi vázané živnosti. A tak tu máme situaci, kdy se za odborníka na esenciální oleje může prohlásit v podstatě každý. Podobně je to i v USA, kde není pojem aromaterapeut také nijak legislativně vymezen.

Přidejte k tomu narůstající nedůvěru v takzvanou Velkou farmacii, tedy farmaceutický průmysl, a alopatickou medicínu obecně a rázem máme dokonalé podhoubí pro bujení MLM (Multi-level Marketing) společností, nabízejících esenciální oleje pod rouškou zázračných všeléků. Obzvláště zranitelnou skupinou jsou tu ti, nad kterými tradiční západní medicína zlomila příslovečnou hůl.

Každý má svou motivaci

Společností fungujících na principu MLM existuje celá řada, ať už je to u českých žen oblíbený Avon či Oriflame, nebo o něco více kontroverzní Amway. Celá struktura je postavena jednak na prodeji produktu, jednak na získávání dalších prodejců do struktury. Čím výše v hierarchii společnosti jste, tím vyšší prémie máte jak z vlastního prodeje, tak z prodeje těch, kteří jsou pod vámi. Pokud tedy chcete v takové společnosti uspět, musíte jednak získávat co nejvíce nových členů, ale také tyto nové členy motivovat k nákupu zboží.

Mezi nejúspěšnější MLM společnosti patří ty, které se zabývají krásou a zdravím, jako je například Herbalife, nebo již zmiňovaný Avon. A v zásadě na nich není nic špatného – používáte produkty, které vám vyhovují, nabízíte je dále svým známým, a můžete si u toho i vydělat něco stranou.

Přehled odměn pro distributory Young Living podle objemu odberaného zboží a počtu přihlášených členů, zdroj: https://vimeo.com/149891169

Jenže situace je poněkud jiná, pokud nabízíte farmakologicky účinné látky, tedy látky srovnatelné s léky. To už si bez nadsázky zahráváte se zdravím ostatních. A to, že jsou esenciální oleje velmi účinné, ostatně tvrdí i společnosti samy.

Naproti tomu profesionální aromaterapeut má motivaci zcela jinou. „Zbožím“ které vám nabízí jsou jeho služby, tedy terapie, ať už se jedná o úlevu od bolesti, relaxaci nebo řešení například ošklivě zanícené rány. Společně s klientem nachází cestu, jak co nejúčinněji vyřešit konkrétní zdravotní problém na základě individuální konstituce právě daného klienta.

Proč se tedy stále častěji obracíme na někoho, kdo se o esenciálních olejích dozvěděl na „dýchánku“ se zástupci společnosti? Možná protože máme rádi rychlá a snadná řešení a hezké příběhy. A také pocit, že své zdraví máme ve vlastních rukou. Jenže to nemusí být vždy správná cesta. Vrátím-li se k metafoře ze začátku článku, také se sami hned nevrhnete pod kapotu porouchaného auta.

Jeden příklad za všechny

Jak to může vypadat v praxi? Možná jste slyšeli příběh o zlodějích, kteří díky síle esenciálních olejů dokázali okrádat oběti morové rány, aniž by se sami nakazili. Kdo by nechtěl mít stejně mocného spojence v boji proti sezónních chřipce, nebo dokonce ebole? Můžete si zakoupit celou škálu produktů od zubní pasty přes směs čistých éterických olejů, jejichž jediným cílem je zabít veškeré mikroorganismy široko daleko. Příběh jako takový má své nezanedbatelné mouchy (je pravděpodobné, že oni zloději neměli k dispozici esenciální oleje), ale větší problém je v použití dané směsi.

Hřebíček, citron, skořice, eukalyptus a rozmarýn (oleje ve „zlodějské“ směsi) jsou zcela prokazatelně velmi účinné antibakteriální prostředky. Jenže to, co má velkou potenci, s sebou také nese velká rizika. Není to nic nelogického – pokud něco narušuje buněčnou membránu bakterií, nebude to nic příjemného ani pro buňky našeho těla. Skořice a rozmarýn tedy jsou jakýmsi Savem mezi esenciálními oleji, ale podobně jako s nechvalně známým čistícím prostředkem je třeba i s nimi nakládat opatrně. Jinak hrozí podráždění pokožky nebo dokonce alergické reakce.

Aromaterapeuti o rizicích vědí, stejně jako vědí o účincích olejů. A věřím, že vám ochotně pomohou najít cestu k bezpečné a zároveň účinné práci s aromaterapií i u vás doma.

Autorkou článku je Hana Viola Bělíková, Úvodní foto: Pixabay.

7 otázek pro Roberta Tisseranda (rozhovor)

O síle mezilidské spolupráce, celoživotních úspěších i chystaném kurzu v ČR

Na páteční kafe s Tisserandem? Proč ne? Zázraky se totiž dějí! Ano, Roberta Tisseranda, ikonu světové aromaterapie a autora knihy, která je označována za „bibli aromaterapie”, totiž osud zavál na delší dobu do Prahy. Když jsem tuto „nejnepravděpodobnější událost ve Vesmíru“ před ním nazvala osudem, svým britským způsobem se jí ze srdce zasmál (až vysmál). Celé naše setkání se totiž neslo v duchu britského humoru.

Rozhovor s Robertem ve mně zanechal hlubokou stopu: „Spolupráce, spolupráce,“ zní mi od té doby v uších. Překvapilo mě, jak někdo s jeho jménem může působit tak sebevědomě a skromně zároveň. Povídali jsme si v útulné kavárně i s jeho přítelkyní Hanou. A já za tento rozhovor a za jeho překlad děkuji z celého srdce!

1. Jaká byla vaše cesta k aromaterapii, k bylinám a celkově k vašemu zaměření? Věnoval jste se aromaterapii již na škole?

Robert Tisserand při výuce

Na univerzitě jsem se aromaterapii nevěnoval, studoval jsem španělskou a portugalskou literaturu, protože to bylo to jediné, co mi ve škole šlo. Šly mi jazyky, a předměty jako chemie rozhodně nebyl můj šálek čaje. Ale k aromaterapii jsem se dostal přes svou matku. Pracovala totiž jako kosmetička a používala éterické oleje a já jsem ji slýchal, jak mluví o aromaterapii a esenciálních olejích, už když jsem byl v pubertě. Když mi bylo osmnáct, odjela do Francie a přivezla si knížku o aromaterapii ve francouzštině, kterou jsem si přečetl, a zaujala mě.

Dá se říci, že po přečtení této knihy mě přestalo bavit číst básně ve středověké portugalštině na univerzitě, a tak jsem prošel kurzem na maséra-terapeuta. Potom jsem si říkal, co dál s tou knihou, teď mohu masírovat a používat esenciální oleje při masáži. Jenom bych chtěl poznamenat, že to byla tehdy jediná kniha o aromaterapii na světě, jmenovala se Aromaterapie od Dr Jean Valneta. Takže tato kniha pro mě byla pověstným stéblem, kterého se chytá tonoucí, jelikož nic jiného prostě nebylo.

Na vysvětlenou upřesňuji – nerad se učím od druhých lidí a všechno, co jsem se naučil, a veškeré moje vědomosti jsem si získal jako samouk, nejsem totiž dobrý student. (směje se)

2. Působil jste poté patnáct let jako masér a terapeut, osmnáct let jako učitel a nyní působíte např. jako konzultant výroby produktů ve firmách. Která část vaší práce vás v současnosti naplňuje nejvíce?

Co mám nejraději? (váhá) Nejvíc mě asi baví sbírat různé střípky informací z různých zdrojů a dávat je potom dohromady, pospojovat ty jednotlivé kousky, ať už z toho vznikne něco psaného – kniha, článek nebo prezentace, nebo to může být webinář, nebo to můžou být slidy na konferenci, ale každopádně mě baví tento kreativní proces. Někdy je to až detektivní práce – sbírání jednotlivých kousků, obrazů a skládání do celku.

3. Máte za sebou za svoji kariéru mnoho úspěchů. Existuje něco v oblasti aromaterapie, na co jste obzvlášť pyšný?

Toto je ona “bible aromaterapie”

To je hodně těžká otázka. (váhá) Ale řekl bych, že jeden takový okamžik byl, když jsem v roce 1977 napsal knihu Umění aromaterapie. Pár let trvalo, než se to rozběhlo, ale pak měla obrovský úspěch, byla přeložena do spousty jazyků, takže v 80. a 90. letech to bylo právě Umění aromaterapie, prostřednictvím kterého se mnoho lidí k aromaterapii dostalo. Nejenom v anglicky mluvícím světě, ale i ve Španělsku, v Izraeli, v Koreji, v ČR. Potom přijedu do nějaké země, přijde za mnou člověk a říká: „Já mám vaši knihu Umění aromaterapie už dvacet let, byla to první moje knížka.“ To je něco, na co jsem opravdu hrdý, to, že to byla pro mnoho lidí vstupní kniha. Když jsem ji psal, měl jsem za sebou asi osm let praxe. Ale to je vlastně takový úspěch z minulosti.

Jen pro zajímavost, když jsem psal Umění aromaterapie, trávil jsem hodně času v knihovně Britského muzea, kde jsem četl staré texty o bylinách.  Jednoho dne jsem tam zase takhle seděl a rozhodl jsem se, že zavolám nakladateli, se kterým jsem měl smlouvu, že tu knihu vydá, a říkám: „Iane, já tady sedím a čtu si knihy o bylinkách, je to tak správně? Dělám dobře?“ A on říkal: „Ne, sbal se, jdi domů a začni psát!“

Co se týče něčeho z nedávné minulosti, tak to je poslední edice knihy Essential oils safety, obrovské bichle o bezpečnosti éterických olejů, kterou mi trvalo napsat dvanáct let, a opět to byl daleko větší úspěch, než jsme očekávali. Mám pocit, že za dva roky od vydání dělal nakladatel asi šest dotisků. Každopádně, když kniha vyšla, první náklad se prodal během šesti týdnů. A přitom to měla být zásoba na celý rok! Takže mi pak z nakladatelství volali a omlouvali se a trochu se styděli, že to takto podcenili.

4. Jste propagátorem bezpečného používání éterických olejů. Jakých chyb se nejčastěji dopouští odborná i laická veřejnost při použití éterických olejů? Co říkáte na v ČR i jinde rozšířenou věc nabízení vody s éterickými oleji k pití?

Nejsem si jist, jestli na tuto otázku mám jednoduchou nebo jednoznačnou odpověď. Některé z těch nejčastějších chyb jsou např. používání čistých neředěných éterických olejů do koupele, do které pak rovnou vlezete. A dále aplikace čistých neředěných éterických olejů přímo na pokožku. A samozřejmě také popíjení éterických olejů, které může způsobit podráždění žaludku a zažívacího traktu.

A jestli se to týká všech éterických olejů? Ano i ne. Protože pokud dáte čistý éterický olej do koupele nebo do sklenice s vodou, získáte maličké kapičky čistého éterického oleje, které potom přicházejí do kontaktu s citlivými sliznicemi a citlivou tkání a mohou tu tkáň podráždit. Je to, jako když si chcete dát cukr do kávy – nasypete cukr do šálku a zamícháte, aby se smíchal s kávou. Nepijete čistý cukr, protože to je moc sladké, moc koncentrované a nedává to smysl.

A ptáte-li se, jak správně používat éterické oleje vnitřně, tak to je podobné, jako kdybyste se ptala chirurga, jak použít skalpel. To je otázka, na kterou se nedá odpovědět. Musíte se nejprve ptát, proč používáte éterické oleje vnitřně, co tím chcete vyřešit, kolik jich budete používat, jak dlouho je budete užívat a v jakém množství. To jsou všechno otázky, které si musíte položit předem, a pokud na ně nemáte jasnou odpověď, tak se do toho vůbec nepouštějte. Tohle není nic, s čím bychom si měli zahrávat, je to hodně seriózní medicína. To je také důvod, proč lidé studují celé měsíce a roky, než se stanou praktikujícími aromaterapeuty, jak také dobře víte. Já sice nejsem proti principu vnitřního použití éterických olejů, konec konců, kdykoliv něco jíme, dostáváme do sebe určité malé množství éterických olejů také, ale nemůžu vás naučit, jak to dělat. Samozřejmě každý člověk má právo dělat si se svým tělem, co chce, to nikomu neupírám, ale já nebudu tím, kdo bude napomáhat v tom, že si mohou lidé případně i ublížit.

5. Osud vás zavál dlouhodobě za vaší láskou do ČR, což jsme moc rádi. Jak vnímáte ČR ve srovnání s UK a USA, kde jste dříve pobýval, jako člověk i jako aromaterapeut?

V růžovém sadu na Petříně

Výborné pivo… (následuje dlouhá pauza a po naléhání nás všech doplňuje) A tramvaje jsou taky super, lidi jsou příjemní, alespoň občas… (smích)

Co se týká aromaterapie, tak tady jako všude na světě existuje určité rozpolcení a určité jednotlivé frakce, k tomu bohužel dochází téměř ve všech oblastech našeho počínání, je to zkrátka asi v naší lidské nátuře. Ať už je to politika, sport nebo kmenové válčení, prostě jsme zvyklí na to spolu soupeřit. Pro aromaterapii by ale bylo přínosem, kdyby došlo k větší spolupráci a jednotě, protože aromaterapie čelí různým hrozbám a jediná cesta, jak je úspěšně zdolat, je koordinovaná akce a spolupráce.

Jedním takovým příkladem je, že na mezinárodní úrovni neexistuje ani obchodní asociace (pozn. trade association – kontrola kvality) ani asociace praktikujících aromaterapeutů, která by měla jednotné bezpečnostní pokyny a uplatňovala je. Jako profese by také aromaterapie rozhodně měla mít mezinárodně uznávané standardy a bezpečnostní opatření. Jedním takovým příkladem, kde by podobná asociace mohla mít velký přínos, je konzistentní označení obalů éterických olejů. Navíc kromě JAR nikde na světě neexistují veřejně přijaté standarty vzdělávání v aromaterapii!

Další výzvou, které musíme čelit, je legislativa, a to se obzvláště týká EU. Hlavní rozdíl oproti USA je v tom, že v Americe je mnohem menší míra regulací a ta legislativa, která existuje, není ze strany FDA (Úřadu pro kontrolu léčiv a potravin) vymáhána. Nemyslím si ale, že existuje přímý vztah mezi regulací ze strany EU a kvalitou éterických olejů na evropském trhu. Na druhou stranu, protože je trh v USA tak velký, snadno se tam objeví a uživí 100 i 200 firem prodávajících éterické oleje, což by tady v ČR nešlo. Všeobecně by se dalo říci, že v Evropě jsou kvalitnější éterické oleje z toho důvodu, že trh je menší.

Hlavní problém s legislativou EU je, že úředníci, kteří legislativu implementují, nikoho neposlouchají, takže se opravdu nedá dělat mnoho. Na vysvětlenou – funguje to tak, že EU navrhne legislativu, někdo jiný jim předloží naprosto jasný vědecký důkaz, proč ta konkrétní legislativa nedává smysl, a ten který výbor řekne: „Děkujeme, my jsme se na to podívali.“ A to je všechno.

6. Chystáte v ČR nějaké kurzy nebo je něco, na co se můžeme těšit? Nebo jsme odkázáni na Tisserand Institute? Působíte v institutu aktivně? A jak dlouho tady vlastně zůstanete?

Se svojí přítelkyní Hankou

Můžeme se těšit třeba na jaro. (smích) Tisserand Institute funguje hlavně online, všechno je v angličtině, ale je tam několik offline kurzů, a pokud by někdo měl zájem, je tam mini kurz zdarma (pětidílný mailový kurzík) a potom máme další dvě webinářové série, jedna je zaměřená na péči o pokožku, to je devět webinářů, a potom patnáctidílná série Terapeutické základy éterických olejů, která se věnuje farmakologii, tomu, jak rostliny vytváří éterické oleje. A pokud chce někdo živou interakci, tak jsme oba s Hankou na facebooku.

Vypadá to, že tu někdy v dubnu uděláme nějaké komornější setkání s českými aromaterapeuty, tak na jedno odpoledne. Zatím ještě nemáme přesně stanoveno, jak dlouho tady budeme, ale minimálně půl roku ano. Jen doufám, že už tady nebudeme příští zimu, protože po Kalifornii je to pro mě teplotní šok.

7. A na závěr moje oblíbená otázka: který éterický olej byste si vzal s sebou na pustý ostrov?

Pro mě nebo pro ten ostrov? Předpokládám, že opuštěný ostrov by byl někde v tropech, takže buď levandule, nebo máta peprná. Máta na ochlazení a levandule potom na spálenou kůži ze sluníčka. Tedy dva oleje, ne jeden. (směje se)

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Databáze nežádoucích účinků éterických olejů

Adverse Reaction Database
Ukázka z Databáze nežádoucích účinků éterických olejů

V databázi najdeme konkrétní příklady nežádoucích účinků u konkrétních lidí i s popisem a fotkami. Vždy je uvedeno, jaký olej použili, jak dlouho ho používali a zda se jednalo o ředěný/neředěný olej, dále proč olej použili, co se stalo, jaký byl nežádoucí účinek a jak dlouho trvaly následky. Máme zaznamenané i dva příklady anafylaktického šoku, kdy člověk skončil na pohotovosti. Většinou se jedná o dlouhodobé používání neředěných éterických olejů, takže imunitní systém je natolik zatěžovaný, že reaguje hystericky.

Robert Tisserand (*1948)

Při své milované turistice

Robert je mezinárodně uznávaný aromaterapeut, lektor a konzultant pro obchodní sektor. Dosud z jeho pera vyšly 3 knihy, nejznámější z nich je Essential oils safety (česky zatím nevyšla). Za svoji kariéru působil 15 let jako masér-terapeut a 18 let jako lektor, celkem má za sebou více než 40 let praxe v míchání kompozic a vývoji produktů. Vlastní sbírku více než 500 éterických olejů. Rád samozřejmě tráví čas ve své knihovně rešerší knih, článků a výzkumů. V současné době bydlí v Praze se svojí přítelkyní Hanou a jejím psem. Z předchozích manželství má celkem 4 děti, jedna z dcera bohužel zemřela. Ve svém volném čase rád hraje pink-pong, má rád turistiku v přírodě a doma také rád vaří.

Podívejte se dále:

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, jazykové korektury: Veronika Votavová. Foto: autorka, archiv Roberta Tisseranda.

Děkujeme sponzoru článku:

logo-aca-kulate