Znalec rostlin se léčí jedině sám, na zlomeninu kostival, na zápal plic podběl

Wolf – Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog, šaman a spisovatel. Zabývá se bylinami a jejich léčebnými účinky, přírodou jako takovou i jejím propojením se životem lidí. Knihy od něj zdobí mou knihovnu již od roku 2005. Poslední dobou je velmi populární, mnoho překladů vychází i v češtině. Naskytla se mi příležitost vidět tohoto pozoruhodného člověka naživo na přednášce uspořádané vydavatelstvím Kořeny v Praze.

Vypadalo to, že přednášku nestihneme, ale celý vesmír nám pomáhal. Odklidil z cesty všechny překážky, dokonce jsme měli i místo na parkování hned vedle budovy, kde se událost konala. Sotva jsme vešli do vestibulu, doslova jsme se srazili s panem Storlem. Jasně, že jsem se na něj nadšeně vrhla. A on sdílel naše nadšení a trpělivě se s námi vyfotil. Můj první dojem? Pokorný, tichý, ale uvnitř obrovská síla, klid. Velmi laskavý. A zároveň z něj šla přirozená autorita. Mááálokdy narazím na člověka s takovou energií.

Etnobotanik a znalec rostlin ulovený pro Kouzlo vůní

Pelyněk, jitrocel, heřmánek

Pelyněk je oblíbenou rostlinou tohohle zajímavého pána

Za fotku jsem velmi ráda. Více jsem se s ním uvnitř spojila. Než nastala přednáška, lidé se na něj na pódiu vrhli a doslova ho oblehli. Ani organizátoři si nevěděli moc rady s touto situací. A já s manželem spokojeně seděla, sledovali jsme to hemžení kolem a bylo nám velice dobře. Čtení jeho knih pro mě má nyní úplně jinou dimenzi.

Přednáška začala tím, že povídal o meditativním napojení na rostliny. Zdůraznil, že rostliny jsou bytosti, jejichž tělo je fyzicky zde, ale Duše jinde. Vzpomněl například na pelyněk, nejstarší z bylin. U jitrocele citoval zaříkávání: “Přes tebe jezdí vozy, všichni tě ničí, ale ty vše zvládneš. Prosím, pomoz zemi.”  Nebo například o heřmánku: “Ty, heřmánku, vzpomeň si, co jsi říkal. Každý, kdo tě pozřel, zůstal naživu.”

Autorka článku disponuje sbírkou Storlových knih

Všechny rostliny chtějí pomáhat. Přirovnal je k babičce u kamen.  A nás, lidi, přirovnal k vnoučatům. Rostliny, jako babička, dřímají u kamen a my vnoučata jsme se zranila. Přiběhneme k rostlině – babičce – jako malá děťátka a ukazujeme svoje bebínko.

Navazoval srovnáním dřívějšího přístupu lidí k přírodě, k rostlinám. Dříve se běžně používaly prosby, požehnání, byla velká víra v jejich moudrost. K tomu však je zapotřebí znát dobře Ducha rostlin. Co umí, co ovládá. A vybrala si nás samotná rostlina? Jeho filozofie je mi velmi blízká, protože já osobně lidi učím naciťovat se na sebe sama, bez různých příruček a zákonů. Hodně tyto praktiky předávám na kurzu Aromaterapie a Duše. Každý z nás má v rostlině svého spojence, kterého používali už naši praprapředci a provází nás celými generacemi.

Obhajoba Marie Treben

Úžasná energie a mnoho zajímavých informací

Vzpomněl i na bylinářku Marii Treben. To bylo pro mě velice zajímavé, protože vyprávěl o tom, jak se v roce 1986 vrátil ze svých cest do Evropy a zrovna probíhala masivní kampaň proti této bylinářce. V časopisech psali, že Treben nezná účinky rostlin, neví nic o anatomii. Farmakologické firmy dostaly strach. Její bylinkářství fungovalo, pomohla spoustě lidem, ale nevědělo se, jak je to možné. Byla proti ní doslova štvavá kampaň. On jako první napsal obhajobu na Marii Treben. Její přístup byl “šamanský”, ne lékařský. Naštěstí ho podpořili samotní lidé, kterým Treben pomohla. Psali mu dopisy a děkovali, že se jí zastal.

A nakonec dostal i on odměnu. Dlouho čekali s manželkou na děti. Věděli, že děti jsou božské bytosti z jiné dimenze a že jestli mají přijít, tak prostě přijdou. Nicméně v době, kdy se zastával Marie Treben, mu přišel dopis i od jedné porodní asistentky, která mu děkovala a napsala, že přeložila článek o neplodnosti. Ať zkusí kapku jmelí a kapku řebříčku. Jeho manželka vzápětí skutečně otěhotněla. Cítili vděčnost a věděli, že jim tímto způsobem Marie Treben PODĚKOVALA.

Proč vlastně “nosí děti čáp”?

Zmínil, že hluboké pravdy jsou zprostředkované v mytologii. Na téma neplodnosti doporučil v souvislosti s tím i další bylinku. Kakost smrdutý, příbuzný geránia. Připomíná prý zobák čápa. Dříve si ho ti, co chtěli miminko, dávali pod polštář nebo pověsili nad postel. Bylo to znamení pro zemřelé předky, že jsou připraveni na potomka.

Čáp je pták, který asociuje paní Zimu, původně babu Jagu. Zjevuje se ve třech barvách. Bílé, červené a černé. A stejné je i opeření čápa. Červený zobák a nohy, jinak je černobílý. Vytahuje dětské duše, přesně jako vytahuje žáby z vody. A spouští je komínem. Ten byl dříve vstupem pro duchy. Proto do ženy, která vymetá kamna může vstoupit dušička děťátka.

Wolf Dieter Storl slova vždy podpořil vlastní zkušeností. Zdůraznil, že dnešní doba je o takzvaných “šamanech”. Zpívají, bubnují na buben, ale samotný význam šamanství uniká jim i jejich obdivovatelům. Je to rafinovaný egoismus.

Šaman je člověk, který se setkává s démony. Je konfrontován s jevy, které k sobě normální člověk nepustí. Bojuje s disharmonií, duchy a nemocemi, kteří mají různé podoby. V přírodních národech většina lidí odmítá být šamany, protože to je hodně těžké. My se můžeme stát malými šamany tím, že budeme ve styku s přírodou. Zahrádkou. Tam máme propojení třech živlů. Slunce, vody a půdy.

A jaké byly dotazy z publika? Hlavně na léčení

Krásný dotaz byl, jestli plně věří účinnosti rostlin a jestli by šel k lékaři anebo se léčil sám. Odpověděl, že jako etnobotanik ví, že existují různé způsoby léčení. U nás v Evropě hrají důležitou roli peníze. V tradičních léčitelstvích tento jev CHYBÍ.

Také zdůraznil, že jen my známe naše tělo nejlépe. Žádný přístroj nemůže znát naše těle lépe než my. Zvláště, když se do těla meditativně ponoříme. Storl MÁ NAPROSTOU DŮVĚRU V ROSTLINY, V LÉČIVOU MOC PŘÍRODY.

Wolf mezi bylinami

Vyprávěl příběh, kdy přijel ze světa, kde studoval přírodní národy. Neměl zdravotní pojištění a musel se tedy spoléhat pouze sám na sebe. Sekal dřevo, natekly mu prsty a nohy jako párky. Šel do údolí k sedlákovi pro mléko a selka mu řekla: „Je to zánět. Mého muže už dvakrát operovali.” Jenže Dietrich neměl peníze. Nemohl jít k lékaři. A ruce i nohy ho velice bolely. Zánět se šířil. A tak se začal modlit. A spoléhat na svou intuici. Napadla ho přeslička a do týdne bylo po zánětu. Anebo když si zlomil nohu, pomohl mu kostival. Bez lékařů. Dostal zápal plic – zdálo se mu o podbělu. A tak si žije a roky nebyl u lékaře. Všechny nemoci si takto léčí. Vychází z vlastních zkušeností. Pro moderního člověka to není jednoduché. Musí být 100% přesvědčený. Pochybuje-li, nefunguje to.

V dotazech se objevovala různá témata. Od hrabošů po chemické zaneřádění půdy, negativní chování lidí. Několikrát odpovídal, jestli je v pořádku, že jíme rostliny. Ve všech jeho odpovědích jsem s ním cítila silnou rezonanci a mohla bych celou přednášku zopakovat, troufám si říci, že slovo od slova. Z prostého důvodu. Jeho názory sdílím ve svém nitru a souhlasím s nimi. Spoustu podobných, stejných zážitků mám ve svém životě také. VÍM, ŽE MÁ PRAVDU.

Na všechny otázky odpovídal s uvolněností, úsměvem a lehkostí. Byl KOUZELNÝ. Přirozený. Svůj.

www.storl.de

www.facebook.com/storl

Autorka článku: Xenie Bodorik Piliková, foto: autorka a Ingo Storl (ze soukromého archivu).

Není šalvěj jako šalvěj, bílá šalvěj čistí, lékařská léčí, zářivá zdobí

Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská… Celkem rod Salvia zahrnuje po světě asi 900 variací, většina z nich roste v tropech. Jen ve Spojených státech je známo přes 40 planých druhů. Mezi nimi i širokolistá bílá šalvěj (Salvia apiana), dnes snad nejoblíbenější očistné vykuřovadlo vůbec. Roste na západním pobřeží, kalifornští Indiáni s ní vykuřovali dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná.

“Naše” šalvěj lékařská (Salvia officinalis) sice tak pěkně nevoní, ale vždy byla jednou z nejpoužívanějších bylinek Evropy. Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, předchůdce čaje a kávy, i jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Znali ji staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi. A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, šalvěje španělské (Salvia hispanica).

Semínka šalvěje španělské

“Touhou šalvěje je učinit člověka nesmrtelným.” středověká legenda

“Jak může zestárnout člověk, který má na své zahradě šalvěj?” starověké úsloví

“Ten, kdo chce dlouho, ba na věky žít, v měsíci květnu jen šalvěj smí pít.” lidová pověra

K šalvěji přičichl Šalamoun i Ludvík XIV.

Jména rostliny – rodové “Salvia”, anglické “sage” i české “šalvěj” – pocházejí z latinského “salvia / salvare” neboli “zachráním / uzdravím”. Ano, tahle nenápadná šedavá bylinka vždy byla váženou léčivkou i rostlinou ochrany a očisty. Ovšem je možné, že šalvěj z historických dob není ta naše dnešní – lékařská. To jen pro pořádek.

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Pro Římany byla bylinou s blahodárnými účinky na většinu nemocí. Byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet. Šalvěj zde byla zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží. Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů Dia.

Dvořané Ludvíka XIV. popíjeli šalvějový nálev pro co nejdelší život. Šalvěj lékařská coby léčivá rostlina je zmiňována v Německu již v Kapitulách Karla Velikého. Pěstovala se v klášterních zahradách jako mnoho dalších bylin a na jejím rozšíření měl velkou zásluhu švýcarský klášter sv. Gallena.

Šalvěj na másle

Šalvěj se hodí i do kuchyně

U nás nejrozšířenější a běžně se vyskytující šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je hluchavkovitý polokeř ze Středozemí. Kam ovšem podle některých autorů možná doputoval v antice z Asie. Roste jako trvalka, má ráda slunné polohy a lehké suché dobře propustné půdy. Typickým znakem jsou podlouhlé listy jakoby plstnaté s výrazným žilkováním. Nezaměnitelná je kromě vůně i chuť šalvěje. Což využívají někteří kulinářští experti.

Bílá šalvěj – očista podle Indiánů

Vykuřovací svazek bílé šalvěje

Kouř je všeobecně s indiánskými kulturami spojován – dýmka míru, kouřová znamení, očistné a rituální vykuřování… Kouř podle tradic rozšiřuje mír a uzdravení, je dobrým průvodcem modliteb a díkůvzdání.

Vykuřování bílé šalvěje šíří uklidňující léčivou sílu, rostlina sama je pro Indiány pomocníkem při obřadech. Pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a schopnost komunikace.

Klasické směsi severoamerických Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk (Artemisia sp.) a určité druhy jalovce (nazývané cedary – Juniperus sedona).

Tyto a další druhy bylin se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obytných.

Zajímá vás vykuřování více do hloubky? Zahloubejte se do našeho 3 dílného seriálu…

Květová esence rozvazuje jazyk

Bílá šalvěj uvolňuje hrdlo

Velice zajímavý popis působení šalvěje bílé jsem našla v knize Léčivé květy Diane Steinové. Tato americká léčitelka vytvořila svůj vlastní systém práce s květy a kameny inspirovaný Dr. Edwardem Bachem a jeho květovými esencemi.

Esence z bílé šalvěje je úzce napojená na hlas a hrdlo, pomáhá sebevyjádření a prosazení vlastních potřeb, podporuje kreativitu. “Rozvazuje jazyk”, zmenšuje trému a nesmělost, uvolňuje “knedlík v krku”. Ženám, kterým celý život říkali, že mají být zticha, dovolí se konečně volně projevit.

Jen raději hned upozorňuji, že květová esence z bílé šalvěje není v Čechách dostupná. Ale pořídit si vykuřovací svazeček či usušené lístky není problém.

Do krku, na vlasy i do podpaží

Typické šalvějové žilkování listů

Nálev z listů je vhodný při průjmech, špatném trávení, revmatismu, anemii, menstruačních potížích, na snížená horečky a při nachlazení. Výborně funguje na kašel, při bolestech v krku a na nateklé lymfatické žlázy. Snižuje nadměrnou sekreci v organismu – působí proti pocení, brání zvýšené tvorbě hlenu, vysušuje boláky, zastavuje krvácení. Může se použít na kloktání při aftech a krvácení dásní.

Působí na nervový systém. Při depresích a nervozitě zklidňuje. Pila se při půstech k pročištění těla i mysli. Má zvláštní schopnost odstraňovat emocionální bloky z mysli a podporovat její klid a jas. Zklidňuje srdce.

Mnohostranné využití má též zevně – na pleť při ekzémech, akné, poranění, bodnutí hmyzem. Z nálevu lze připravit pleťovou vodu, má stahující a čistící účinky. Přidává se do deodorantů a podporuje růst vlasů.

POZOR: šalvěj by se pro svůj vysoký obsah a složení účinných látek neměla vnitřně používat dlouhodobě a ve velkých dávkách.

Libochovický Jánský oheň

Zářivá šalvěj opravdu připomíná oheň

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je původně doma v jihobrazilských pralesích. Zde se vyskytuje v podobě rozkladitého keře majícího v oblibě stín. Jak se z ní stala výrazná letnička, hvězda záhonů českých zahrádkářů? Zde, jako mnohokrát v historii, vstupují do botaniky Češi. Začátkem 2. poloviny 20. stol. se této rostliny ujal profesor genetiky Přírodovědecké fakulty UK Karel Hrubý a věnoval jí velkou část svých studií. Pod jeho vedením vzniklo 23 barevných odchylek, mezi nimi i zářivě rudý Libochovický Jánský oheň. A tak teď šalvěj září nejen na českých záhoncích, ale pronikla i do světa.

Zamyšlení s vůní šalvěje

Éterický olej ze šalvěje lékařské je pro mne jedním z nejsilnějších. Mám k němu velký respekt. A více než dva roky jsme k sobě hledali cestu. U této výrazné bylinné vůně s mnoha léčivými účinky mám vyloženě pocit, že to byla ona, kdo mi dovolil s ní pracovat. Ano, jsem asi ovlivněná mým oblíbeným bylinářem Storlem a jeho jedinečným přístupem k rostlinám. Zjednodušeně říká, že pokud je člověk připraven, bylinka si ho najde.

Nádherný květ šalvěje muškátové

Taky si velmi dobře pamatuji masérský příběh z knihy Roberta Tisseranda Aromaterapie pro každého, kdy po masáži olejem se šalvějí měl euforické pocity jak klient, tak terapeut.

A sama jsem něco podobného zažila, byť v lehké formě. To když mne jedna moje stálá klientka před masáží vyprávěla o zajímavých snech, co má. Záměrem namíchané masážní směsi bylo, aby sny pokračovaly. Bavila jí ta noční dobrodružství. Tak jsem přidala šalvěje – lékařskou i muškátovou. A ono to fungovalo. Domů jsme šly obě trochu zmámené.

Článek o šalvěji muškátové a hlavně o účincích éterického oleje z ní jsme již uveřejnili.

 

 

Autorka článku: Kateřina Polívková. Foto: autorka a Pixabay.

Partnerem článku je Asociace českých aromaterapeutů:

Zdroje a literatura:

  • VĚTVIČKA, Václav a Erich VÁCLAV. Mahagon, měsíček a špenát: exotické rostliny v našem životě. Třebíč: Akcent, 2009. ISBN 978-80-7268-676-6.
  • LAVENDER, Susan a Anna FRANKLIN. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z. Praha: Volvox Globator, 1999. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-279-x.
  • RÄTSCH, Christian. Vykuřovadla – Dech draka. Praha: Kořeny, 2016. ISBN 978-80-905766-8-1.
  • STEIN, Diane. Léčivé květy. Praha: Volvox Globator, 2013. ISBN 978-80-7207-893-6.
  • NOE, Marie. Aromaterapie do kapsy: malá encyklopedie éterických olejů. Praha: One Woman Press, c2014. ISBN 978-80-86356-49-5.
  • FRAWLEY, David a Vasant LAD. Rostliny v ájurvédě: ájurvédský průvodce léčením bylinami. Praha: Volvox Globator, 2006. Mandragora (Volvox Globator). ISBN 80-7207-623-x.
  • KINKELE, Thomas. Andělé a duchové rostlin: spirituální šamanská cesta. Ilustroval Petra ARNDT. Olomouc: Fontána, 2011. ISBN 978-80-7336-606-3.

Na horách právě kvete léčivé zlato, ale pozor, je chráněné

Arnica montana je – alespoň podle názvu – známá všem, kdo používají homeopatika. Co je vůbec česky zvaná Prha chlumní zač? Jak vypadá a v čem je tak speciální? Na co je tato bylina dobrá?

Stále více Čechů potkávám v Galtüru, v malé vesničce na konci Paznaunského údolí v západním Tyrolsku, kde žiji se svou rodinou. Tato horská vesnice má svá specifika. Jedním z nich je její poloha v nadmořské výšce 1600 m. Ideální pro vysokohorskou bylinu Prhu chlumní (Arnica Montana), ta se zde hojně vyskytuje.

„To je ta žlutá kopretina?“

Ptali se mě děti. Ano i ne. Tohle je Prha chlumní (Arnica Montana). Obě patří do rodu hvězdnicovitých, a tak se na první pohled mohou zdát velmi podobné. Avšak oproti kopretině nejsou listy arniky pilovité nýbrž celokrajné a stejně jako její přímý stonek jsou porostlé viditelnými chloupky.

Květy arniky mají většinou trochu nedbale uspořádané okvětní lístky. Jejich zlatá barva vyniká mezi ostatními žlutými bylinami, které na horských loukách rostou. A ta vůně! Lepší snad příroda ani nemohla namíchat. Nesrovnatelná s pachem kopretiny. Arnika je nasládle kořeněná s bergamotově citrusovou horní notou. Trochu připomíná smil.

Zářivě žluté okvětní lístky této bylinky

Vyskytuje se na polopropustných chudých loukách, vysychajících vrchovištích či ladech, ale hlavně nevápenných půdách. Je to evropský endemit, avšak má poměrně velké rozšíření. Dalším objevujícím se druhem je  Arnika luční (Arnica chamissonnis), dovlečená do Evropy ze severní Ameriky. Není tolik náročná na své existenční podmínky a lze ji i kultivovat. Pravděpodobně má také léčivé účinky, ale slabší než A. montana, jen dosud neexistují žádné dostačující farmakologické ani klinické studie o její účinnosti.

Na co arnika pomůže?

Květy arniky se zpracovávají do masážního oleje nebo tinktury. Z těchto základů je dále možné připravit mast. Olej je oblíbený mezi sportovci k masážím svalů. Starým lidem udělá dobře na bolavé klouby a revma. Prohřívá a napomáhá cirkulaci krve. Je vhodný k potírání křečových žil a hematomů.

Vyrábím si vlastní domácí macerovaný olej z okvětních lístků Arnica montana. Lístky naložené v BIO slunečnicovém nebo za studena lisovaném mandlovém oleji nechávám stát na světlém místě.

Nasbírané lístky se macerují na okně

Stejně jako smil také extrakt z arniky skvěle působí při hojení modřin, pohmožděnin, výronů, naraženin, natržených svalů a jiných podobných nehod. Pokud se na zraněné místo ihned namaže olej nebo tinktura, začne okamžitě fungovat. Zcela zabrání tvorbě krevní sraženiny nebo napuchnutí a v okamžiku zastaví bolest. Nesmí se však dostat do otevřené rány!

Arnika se používá také vnitřně jako lék posilující srdce a krevní oběh, či k léčbě onemocnění žil. V těchto případech je ale nutné poradit se s odborníkem, který zohlední stav pacienta. Totéž platí pro těhotné ženy. Jako kloktadlo ji lze využít k léčbě zánětu dutiny ústní a hltanu.

Z usušené podzemní části rostliny se vyrábějí homeopatika. Řekla bych, že patří do každé homeopatické lékárničky. Kromě výše uvedených účinků se používá také k hojení ran, při extrakci zubů, po porodu, před i po operaci. Při nízké potenci je osvědčená u dětí trpících na noční pomočování.

Máte naplánovanou operaci? Posilněte své tělo!

Pokud má někdo naplánovanou operaci, lze posílit a připravit tělo k zákroku. Jak nám nadiktovala naše učitelka Eli Kainrath: „Vše bude lépe fungovat.“ Pozor! Jedná se o homeopatika s velmi silnou potencí. Proto se užívá od každého níže uvedeného homeopatika maximálně 5 globuli a pouze jedenkrát!

Den před plánovanou operací: Arnica Montana D200 (CH200)

  • připraví tělo ke změně a zásahu

Co nejdříve po operaci: Hypericum perforatum D200 (CH200)

  • posiluje nervy, pomáhá tlumit bolest

Den po operaci: Ruta graveolens D200 (CH200)

  • napomáhá ke stažení rány a jejímu hojení
Arnica jako homeopatikum

Tento postup mám vyzkoušen na mém choti a několika známých (Co bych taky dělala s celou lahvičkou tak silných homeopatik?). Operace vždy proběhla hladce, bez komplikací, dokonce s lepším průběhem a pooperačním stavem ve srovnání s pacienty na pokoji se stejným zákrokem. V jednom případě se i lékař divil, „jak pěkně se to vyvíjí“.

Přísně chráněná rostlina

U nás v České republice se arnika dá spatřit v pohraničních horách, nejvíce v Krkonoších nebo na Šumavě, avšak roste tam zřídka. Stejně tak v moravských Beskydech nebo Jeseníkách, kde se dříve vyskytovala běžně. Dnes je to víceméně o štěstí vidět ji kvést. Vůbec se nesmí trhat ani sbírat a je to logické.

Napadá mne napsat, že „v Galtüru roste jako plevel“, ale to si ta bylina nezaslouží. A tak raději – V Galtüru je jí hojnost a pro tu hojnost si ji sbírat dovolím, i když i zde je chráněná. Sbírám s respektem k přírodě a budoucím generacím. K léčebným účelům postačí okvětní lístky. A aby ji včely nepřehlédly, zanechám alespoň polovinu lístečků na květu. U horských cestiček nesbírám. To, aby se jí i kolemjdoucí turisté mohli pokochat zblízka.

Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: autorka a Pixabay

Použitá literatura: 

  • STADELMANN, Ingeborg; SCHILCHER, Heinz; HERB, Christian: Duft- und Heilpflanzen. sehen, verstehen, anwenden. 2012 Stadelmann Verlag. ISBN 978-3-943793-03-1

Bylinkový den v Praze pohladil na duši

Minulou sobotu se uskutečnil v Praze Bylinkový den. Velmi povedená akce v Národním zemědělském muzeu, na které se i přes nepřízeň počasí všude tlačily davy šťastných lidí. Šťastných proto, jakou krásu si mohli osahat, ochutnat a odnést domů. Pořadatelům, vystavovatelům i účinkujícím patří velký dík! A pokud jste na této akci chyběli, určitě vyrazte na nějakou další.

Pořadatel akce: Národní zemědělské muzeum

Zvládl vše na 1! Účastníci vypadli spokojeně, usmívali se a užívali si příjemné atmosféry. Jak akci hodnotí sám pořadatel – Národní zemědělské muzeum?

“Festival Bylinkový den v muzeu jsme v této podobě organizovali poprvé a s výsledkem jsme spokojeni. Proč? Protože spokojeni byli návštěvníci i prodejci – a nebylo jich málo. Návštěvnost Bylinkového dne byla i přes nepřízeň počasí vyšší než 3000 spokojených dětí i dospělých. Návštěvníci vítali velký výběr a dostatečné množství nabízených sazenic a semen bylinek, děti zaujalo bylinkové hřiště, soutěže, osazování květináčků, které si samy vyzdobily bylinkami a zakládání prvních malých herbářů. A mile nás překvapila i účast posluchačů na zajímavých přednáškách. Už teď se těšíme na organizaci dalšího ročníku Bylinkového dne. ?

Jana Jandová, nzm.cz

Vystavovatelé a prodejci z celé republiky

Samotnou mě překvapilo, kolik krásy dokáží vykouzlit byliny a jejich pěstitelé. Nemalou měrou se zasloužili o celou atmosféru akce. U jejich stánků jste se totiž mohli nejen pokochat bylinami a jinými produkty, ale i dozvědět se informace, které byste jinde sotva hledali nebo si zahrát některou z bylinkových her, a dokonce i soutěžit o ceny!

Akce probíhala na nádvoří NZM i uvnitř v budově muzea

Poprosila jsem také pár vystavovatelů o zhodnocení akce z jejich úhlu pohledu.

U stánku Kotvičníkové farmy se předávaly cenné rady

“Zaznamenali jsme velký zájem o bylinky i ovoce a hlavně lidé, kteří mají jen balkon či parapet se velmi zajímali, jak ovoce (rybízy, maliny atd.), ale i bylinky exotické i ty známé z naší přírody, pěstovat v podmínkách bytu s balkonem. Já jsem bohužel neviděla z Bylikového dne nic než tu naši expozici traktorů. S vedlejší prodejcem panem Frolichem jsme prohodili jen pár slov. Vlastně od deseti hodin, co se otevřely dveře, jsme měli všichni tři, já, manžel i syn co dělat. Poslední zákazník odcházel před pátou hodinou.”

Štěpánka Janoutová, kotvicnikovafarma.cz

U stánku Bylinky.cz se soutěžilo

“I nám z firmy Bylinky s.r.o. se sobotní akce moc líbila. Užili jsme si kontakt s lidmi a bylo úžasné, jakou radost návštěvníci z našich bylinek měli. Vzhledem k tomu, že se na našem stánku o bylinky soutěžilo v jednoduchých kvízech, odnesl si bazalku, petrželku nebo tymián opravdu každý, kdo se u nás zastavil.”

Tereza Vespalcová, bylinky.cz

 

Ostatní vystavovatele a účinkující prosím o jejich komentář pod článkem, zveřejníme ho včetně odkazu, ať si vás naši čtenáři mohou dohledat 🙂

Skvostná a výborná nabídka exotického ovoce
Čerstvé jarní saláty i květiny ze Svobodného statku na soutoku

 

O dětičky bylo na akci krásně postaráno

Děti na této akci dostaly opravdu velký prostor, a to nejen bylinkové hřiště venku a velký hrací kout v patře a v teple. Maminky, na příští akci určitě vyrazte!

Bylinkové hřiště praskalo ve švech

A jak vnímala akci garantka bylinkového hřiště pro děti?

U stánku Bylinkového hřiště si přišla na své nejedna zvídavá dušička

“Užili jsme si to s dětmi, jak jen nám to počasí dovolilo. V 10,00 nám byla zima, ve 13,00 hod lépe a trochu foukalo a v 15 hod vysvitlo i sluníčko. Příští rok by mohlo být o pár stupňů tepleji, ale jinak to byl pro nás naplněný den. Workshop Bylinkové hřiště jsme zahájili poznáváním 15 základních nejen kuchyňských bylinek. Pak jsme si oseli talíř vojtěškou, červenou čočkou, mungem, slunečnicí a několika bylinkami a saláty. Do týdne by si z toho mohly děti udělat zdravou svačinku. Také jsme zaseli 5 kouzelných fazolí šarlatových spolu s tajným přáním. Jaké bylo? Každý měl své, tak uvidíme, zda se dětem jejich přání splní. Ze jmenovek, které děti na začátku dostali vzniklo květinové tablo, jen skupinku z prvního workshopu jsme poslali i s nálepkami do muzea, aby se ohřáli, ráno jsme byli všichni zmrzlí. Celkově bylo moc fajn pobývat v bylinkové atmosféře akce. Vyrobili jsme si bylinkovou sůl, ochutnali čaj i fialkový sirup, koupili šípkový sirup a nějaké nové bylinky, vyrobili placičku s krásným květinovým designem a má nejmladší Lucka si založila Herbář. A mimoto jsme si opravdu pochutnali na koláčích 🙂 Líbilo se mi, jak to na celé akci vonělo a tak nějak přátelsky pulzovalo rytmem “zeleného” života. Opravdu naplněný den – Den Země. Krásně jsme to oslavili.” Martina Marianna Brinkeová

Láska kvete v dětském srdci
Velcí i nejmenší tvořili společně

 

A doprovodný program?

Doprovodný program jsem bohužel nestihla, i když vypadal lákavě. Oproti loňskému roku ale výrazný pokles odborné části, přednášky byly snad pouze 3. Až později jsem se dozvěděla, že se akce letos ujal jiný pořadatel, a proto byla organizace zcela jiná.

Co zlepšit na příští rok?

Určitě propagaci! O akci jsem se dozvěděla v podstatě náhodou od kamarádky a na stránkách loňského pořadatele jsem se o akci také nedozvěděla. Jaká škoda. Pak už jen rozšířit doprovodný program a snad zajistit kryté stany pro venkovní prodejce, ne všichni byli na nepřízeň počasí připraveni.

A jak jste vnímali akci vy? Napište nám do komentářů k článku nebo na našem facebooku!