Netřesk. První pomoc při spáleninách, horečce i zánětu uší

Netřesk střešní je běžnou ozdobou zahrádek, jeho léčivé účinky příliš známé nejsou. Přitom je netřesk považován za českou obdobu známé aloe vera. Pomáhá při požahání kopřivou i poštípání hmyzem a uleví při popáleninách, bolestech uší a dalších obtížích. Seznamte se s bylinkou šťastného žití.

Přečtěte si…

  • Jak netřesk vypadá a kde ho najdeme?
  • Kdy se sbírá a co obsahuje?
  • Jaké má netřesk účinky a jak ho užívat? (členská část)
  • Jak připravit netřeskovou vodu proti horečce, mast na drobné ranky nebo šťávu na ušní obtíže? (členská část)

Bylina šťastného žití

Netřesk pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje odedávna. Mezi jeho lidovými názvy najdeme krásná pojmenování jako skalní růže, hromotřesk, hromosvod a také bylina šťastného žití.

Podle pověstí starých Řeků byl netřesk darem boha Jupitera a sloužil k ochraně domů před blesky, ohněm i čaroději. Římané vysazovali netřesky do velkých váz na nádvoří svých domů a Karel Veliký dokonce nařídil vysazování netřesků na střechy všech domů.

Staří Řekové věřili, že netřesk ochraňuje před blesky, hromy i čaroději.

Jak netřesk vypadá?

Netřesk střešní (latinsky Sempervivum tenctorum) je stálezelená dužnatá rostlina s kulovitou růžicí dužnatých listů. Z paždí listů vyrůstají výhonky, které později samy zakořeňují. V červnu vyrůstá z růžice lodyha vysoká asi 20 až 30 cm, na jejímž vrcholu se nacházejí drobné květy.

Jedním z lidových názvů netřesku je „skalní růže“.

Kde netřesk najdeme?

Netřesku se daří na písčitých suchých místech, na střechách, skalách a suchých zídkách, terasách i v mělkých květináčích a jiných nádobách.

Je velmi nenáročný. Já mám několik netřesků na balkóně v mělkém květináči už mnoho let.

Suché zídky netřesk miluje.

Co se sbírá a kdy?

K léčebným účelům se používají čerstvé listy nebo šťáva z nich vymačkaná. Listy lze sbírat po celý rok, protože netřesk snáší dobře zimu. Jeho latinský název „sempervirens“ znamená „vždyživý“.

Co netřesk obsahuje?

Chemické složení netřesku není moc prozkoumané, uvádí se:

  • vápník
  • kyselina mravenčí a jablečná
  • sliz, pryskyřice
  • třísloviny
  • sacharidy
  • hořčiny

Podle nejnovějších výzkumů byl zjištěn i nízký obsah alkaloidů neměl by se proto užívat vnitřně v těhotenství a u malých dětí.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček.
Objednejte si odpovídající předplatné a čtěte si s námi inspirativní články po celý rok!
Chci si koupit Bylinky našich babiček 1
Chci si koupit Bylinky našich babiček 2
Nevíte, jaký program zvolit? Váháte? Nebo tápete? Přečtěte si více informací o obou programech!
Zjistím nejdřív více informací o Bylinkách našich babiček
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se

Asfodel – Květina Ostrova blažených

Říká se, že když sní žena květ Asfodele, obnoví se její panenství…a taky se říká, že tato rostlina roste jen na místech, které jsou ztraceným či zapomenutým rájem. Staří Řekové zase věřili, že je to květina podsvětí a roste v Hádu. A tak bychom mohli pokračovat. Koho však zajímá, jaké praktické užití tato téměř zapomenutá bylina nabízí, ať čte dále.

V dubnu jsem absolvovala odbornou aromaterapeutickou stáž v severní Africe. Její součástí byla výprava do tuniského pohoří Khroumire, rozkládajícího se v západní části afrického Atlasu. Měli jsme to štěstí, že právě kvetl Asfodel. Rostlina povětšinou spojovaná s podsvětím, dříve hojně užívaná v lidovém léčitelství.

Něco málo z botaniky

Krásná asfodel ve své původní domovině

Asfodel je víceletá rostlina náležící rodu asfodelových a svou strukturou se podobá nám známé lilii. Snad i proto ji někteří řadí do rodu liliovitých. Existuje několik druhů, jež se od sebe liší především barvou a uspořádáním květů na pevných, dutých stoncích bez listů. Také listy mohou být mírně odlišné a dorůstat různé výšky dle druhu. Někdy jsou dokonce duté, většinou však polooblé, mírně drsné, užší a mají zeleno-namodralou až šedou barvu. Rostou v růžicovitém přízemním uspořádání.

Podle období, ve kterém jsme Asfodel spatřili kvést, a dle jeho rozvětvených stonků s hroznovitým uspořádáním bílých kvítků se šesti tyčinkami s tmavě hnědými prašníky si troufám tvrdit, že se jednalo o Asphodelus ramosus L. Do češtiny je překládán jako Asfodel větevnatý, jinak také kopíčko (Presl 1846, Sloboda 1852).

Kde všude je zapomenutý ráj?

Pokud bych měla věřit tvrzení, že Asfodel roste jen v zapomenutém ráji, potom by toto místo na zemi bylo v celé středomořské oblasti. Především na Kanárských ostrovech, Maltě, v severozápadní Africe, na Sinaji a v Izraeli. Jiné Asfodele se vyskytují také na východním pobřeží Austrálie. Na Pyrenejském poloostrově rostou jako dva různé endemity v Portugalsku či jižním Španělsku.

Pro mrtvé jako potrava, pro živé jako…

V antice byl Asfodel symbolem smutku a vysazoval se proto na hroby, neboť se věřilo, že mrtvé chrání před čarami a zároveň jim poskytuje potravu. Ve středověku jeho hlízy jedli také živé bytosti. Také jsem si kousek snědla. Chutná zprvu sladce, poté přejde do hořké až trpké chuti. Asfodelové hlízy se používali běžně v kuchyni a v lidovém léčitelství k vnitřnímu užití ještě do 19. století. Tenkrát se však přišlo na to, že obsahuje toxické alkaloidní látky (dnes označované jako antrachinony), které při větším pozření vyvolávají otravu celého organismu, jemuž předchází zvracení. Paradoxně právě k účelům vyvolání zvracení byl objeven jako droga.

Stačí málo a je s váma ámen

Jedním z obsažených alkaloidů je i prudce jedovatý kolchicin. Ten se v medicíně využívá především při léčbě záchvatů dny nebo při familiární středomořské horečce. Je to ta stejná jedovatá látka, která se nachází v nám známém podzimním ocúnu. Patří mezi nejúčinnější toxické jedy, a protože je těžké odhadnout jeho dávkování, od jeho používání se upouští. Wikipedie uvádí, že požití 6g kořene ocúnu může být fatální.

Jak se Asfodel používal

V lidovém léčitelství se aplikovala čerstvě vymačkaná šťáva z hlíz k vnějšímu potírání na odstranění bradavic nebo při různých kožních chorobách jako jsou vředy, ekzémy či jenom svědění. Odvar se podával také vnitřně například při poruchách menstruace, řídkému vyměšování nebo při napadení parazity. Částečně uvařené kořeny slouží dodnes jako kataplasma – obklad z kašovité hmoty této drogy – především u různých tumorových onemocněních. Žádný z těchto uvedených účinků však není vědecky podložen.

Dále se různě na internetu dočtete, že se používá při bolestech v krku, při otocích a zánětech prsů. Naše průvodkyně tuniským pohořím Khroumire Dr. Hana Khlaif se také zmínila, že ho lze využít při bolestech zubů či uší, stejně jako že tinktura údajně pomáhá při léčbě schizofrenie. Dávkování však chybí a intuitivní užívání bych v případě Asfodele rozhodně nedoporučovala. Přece jenom nejsme s touto nám geograficky vzdálenou rostlinou sžiti.

Co je na Asfodelu rozhodně jisté

Asfodel je krásná květina, kterou lze zřídka najít i ve vybraných evropských zahradnictvích. Prodává se jako jednoletka a slouží k ozdobě skalek. Přestože nádherně kvete, jako řezaná květina do místnosti se nehodí, neboť – jak jsem se o tom i sama přesvědčila – uříznutá vypouští spíše nepříjemný odér.

Rostlina je uvedena v seznamu přísně chráněných druhů rostlin podle přílohy č. 1 Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť.

Ve starověkém Egyptě se z kořenů získávalo žluté barvivo, jímž se barvily koberce. Ze sušeného kořene pomletého na prášek se ještě dnes vyrábí speciální lepidlo, kterým se v některých krajích Turecka lepí vazba knih. V Egyptě toto lepidlo slouží k lepení bot. Další uplatnění má destilovaný kořen k výrobě alkoholu – pálenky.

Asfodel se objevuje také v příběhu Harryho Pottera: „Doušek živé smrti vyrobíte pomocí rozdrceného kořene Asfodelu a výluhu z pelyňku.“ [1] Ale ještě předtím byl zmiňován v klasické literatuře. Známý je především díky Homérovi a Shakespearovi. Zmiňují ho i Mínos nebo Jefferson. A jak uvádí nahrávací studio DOA, což je fiktivní místo z knih o Percym Jacksonovi od R. Riordana: “Kdo se vydá rychlou smrtí jde rovnou na Asfodelová pole. Ty jsou obrovské ale zároveň přeplněné těmi miliardami mrtvých.” [2]

Tak pozor na předávkování!

Zdroje

  • [1] Šikner Ondřej: Harry Potter. Lektvary – Živá smrt. [online] [citace 25.4.2017] Dostupné z: http://harrypottersvet.webnode.cz/lektvary/
  • [2] Wikipedie: Nahrávací studio DOA, 23.5. 2014. [online] [citace 25.4.2017] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nahrávac%C3%AD_studia_DOA
  • Hoskovec Ladislav: Asphodelus ramosus. 3.12. 2015. “Botany.cz” Dostupné z: http://botany.cz/cs/asphodelus-ramosus/, [online]. [cit. 2017-04-22]
  • Kouzelná učebna. Dostupné z: http://www.kouzelnaucebna.estranky.cz/clanky/bylinkarstvi/isrzgtbe.html [online]. [cit. 2017-04-22]
  • Wolfgang Blaschek, Rudolf Hänsel, Konstantin Keller, Jürgen Reichling, Horst Rimpler, Georg Schneider: Hagers Handbuch der Pharmazeutischen Praxis: Folgeband 2: Drogen A-K. Springer-Verlag, 2. 7. 2013 – Počet stran: 909
  • PhDr. Hana Yasminka Šimčíková (Khlaif): Certifikovaná Aromaterepeutická stáž do Afriky z roku 2017

Autorkou článku je Veronika Němcová, kontakt: vondrus(zavináč)gmail.com. Foto: autorka a Ivana Badová.

Bezová šťáva s květy růží a medem (nevařená)

Ráda experimentuji. Nebaví mě totiž tvořit dvakrát za sebou to samé, hledám a zkouším nové recepty a ty pak různě vylepšuji. Stejně tak tomu bylo i s letošní bezovou šťávou. Jestli jí ještě nemáte hotovou, rychle vyrazte na hory, tam bez ještě kvete! Cestou se zastavte pro čerstvý med u svého oblíbeného včelaře a u rybníka do košíku přidejte i pár květů plané růže. A věřte, že tahle dobrý bezový sirup jste ještě nepili! Med s bezem vás navíc zaručeně ochrání před všemi virózami.

Co budete potřebovat?

  • košík bezových květů – květy neoplachujte, jen je chvilku nechte ve stínu odpočinout
  • pár květů plané růže – šťáva s nimi je jemnější
  • 3-4 limetky – může být i citron, ale aroma limetky je takové neotřelé
  • 3l vody převařené nebo studánkové – šťáva vám déle vydrží
  • 1,5 kg medu – od vašeho oblíbeného včelaře
  • lahve na šťávu – vymyté, vypláchlé vařící vodou
  • trošku slivovice na vytření víček a do každé lahve navrch na konzervaci
  • sítko nebo plátýnko na přecedění

Jak na to?

bezovy-sirup
Květy bezu a růží

Květy bezu černého (Sambucus nigra) sbírejte za slunečného dne. Roste planě kolem cest, na okrajích lesů, u potoků, má rád polostín. V nížinách kvete před Svatým Jánem. Pozor, starší ročníky (jako třeba můj děda) říkají bez šeříku, ten už nekvete 🙂 Na sběr se vybavte nůžkami a květy jemně odstřihujte i se stonkem. Ideální je vkládat květy do košíku, aby se co nejméně porušily. Natrhejte si také pár květů plané růže, lípy nebo hluchavky, co zajímavého zrovna potkáte, tím šťávu vylepšete.

Květy nechte lehce oschnout ve stínu, neotřepávejte je, ani jinak neomývejte. Večer je vložte do velkého hrnce nebo mísy a zalijte vodou. Stonky můžete kvůli hořkosti odstřihnout. Doporučuje se voda studánková nebo převařená a vychladlá, já jsem letos použila kohoutkovou (z lenosti). Květy by měly být všechny ponořené. Na středně velký košík mi vyšly 3 litry vody. Přidejte 2-3 oloupané limetky nakrájené na plátky. Limetku loupu pouze z důvodu chemického ošetření kůry. Můžete ji nahradit i citronem, nicméně z receptu ji nevynechávejte, je důležitým konzervantem.

Květy nechte 24 hod louhovat v chladu. Stabilní teplota do 20°C je důležitá, kamarádce se voda bez citrónu v horku do druhého dne zkazila. Druhý den večer se pusťte do práce. Vymyjte si sklenice na šťávu, vyvařte je nebo jen vypláchněte vařící vodou (včetně víček) a nechce je vysušit. Květovou vodu začněte lehce zahřívat, přidejte med a míchejte, ať se všechen rozpustí. Voda by se neměla vařit! Vždyť pracujete s domácím medem, který je sám o sobě léčivý. Teplota by se měla pohybovat kolem 50°C (odhadem, já jsem měla asi o něco více). Ještě horké vlijte do lahví, hrdla a víčka poctivě otřete alkoholem, zalijte malým množstvím slivovice (musí být!) a ihned zavíčkujte. Po zchladnutí rychle přemístěte do sklepa nebo lednice.

Nevařená šťáva v chladu vydrží určitě 6 měsíců (vyzkoušeno vloni s třtinovým cukrem), s trvanlivostí u medové šťávy zatím zkušenost nemám.

Tip redakce: Naučte se s námi používat klasické české bylinky v programu Bylinky našich babiček!

Med jako konzervant

Šťávu s medem letos zkouším poprvé. Máme doma čerstvý vynikající med a zároveň žádný cukr, řešení bylo jasné. Hledala jsem v receptech, zda někdo konzervuje medem a po neúspěšném pátrání jsem se rozhodla být průkopnicí. S cukrem mi šťáva vydržela vždy až do zimy (pak došla), s medem uvidíme. Nicméně na chuť je nepopsatelně dobrá! Bez se s medem krásně propojil a chuťově doplnil, za to riziko mi to stojí.

Zeptala jsem se na konzervační vlastnosti známého včelaře Honzy Bláhy. Med se skutečně používal jako tradiční konzervační prostředek. Jak dlouho sirup s medem vydrží, ale vyzkoušené neměl. Doporučuje lahve dobře utěsnit (med má tendenci natáhnout do sebe vlhkost) a použít spíše ke krátkodobé konzervaci.

Potřebujete-li domácí zdroj medu, jukněte na Honzův med (Rokycansko) a já děkuji za rady.

Bezový sirup s medem jako lék

bezovy-sirup3
Hotová šťáva

Květy černého bezu jsou spolu s medem ideální kombinací na podzimní nachlazení. Celou loňskou zimu jsem zvládla nemoci zahnat horkým čajem z květů bezu oslazeným medem, který jsem si připravila vždy večer, když na mě “něco lezlo”, pomazala jsem se domácí mastí s éterickými oleji na podporu imunity a zalezla do postele. Ráno jsem byla vždy jako rybička.

Sirup z bezu můžete použít úplně stejným způsobem, zalijte ji pouze vlažnou vodou. Získáte tak nápoj plný vitamínů a minerálů a podle mého bude účinnější než čaj ze sušeného bezu. Sušené bezové květy obsahují pouze omezené množství vůně a informací rostliny, kdežto v nevařeném sirupu vůni a informace nese použitá voda.

Bez černý jako léčivka

Bez černý (Sambucus nigra) je lidová léčivka z naší oblasti. Sbírají se květy, plody – bezinky, tradičně ale i kůra, listy a kořen. Květy podporují pocení, vylučování moči, ochlazují, používají se při chřipce a nachlazení. Navíc obsahují vitamíny C a rutin, které zpevňují cévní cesty, pomáhají při krvácení, křečových žilách a hemoroidech. Květy bezu také podporují tvorbu mateřského mléka. Ženy využijí jejich účinků i na PMS, zejména v kombinaci s růží. Květy bezu v rozumných dávkách můžete dopřát i malým dětem a kojícím ženám. V těhotenství pamatujte na jeho močopudný účinek (v pokročilém stádiu těhotenství nemusí být příjemné) a užívejte pouze krátkodobě pouze jako lék. S bezem můžete také vykuřovat! Dříve se totiž věřilo, že bezové dřevo zahání zlé duchy.

Květy růže pohladí

Přidáním květů růže (např. rosa canina), přidáte do sirupu jiný rozměr. Růžové květy se využívají při bolesti v krku, kašli, průjmu, i při silné menstruaci. Na psychiku působí růže jako jemné pohlazení.

Bez černý - květ (Sambucus nigra)
Horká a suchá bylina, vhodný při bolesti ledvin, studenokrevnosti, nachlazení.
Vnitřně (květ): Otevírá ucpaná játra, při nadýmání, vodnatelnosti.
Vně (obklady): teplé obklady vytahují otok a zmírňují bolest kolenou.
Obklady se také využívají při bolesti hlavy (vnitřní horkost, slunění, úpal).
Jedná se o bezpečnou bylinu pro děti a citlivé osoby (při rozumném dávkování).
V těhotenství užívejte pouze jako lék (močopudný účinek), 
při kojení naopak hojně, podporuje tvorbu mateřského mléka.

Autorkou článku je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, literatura: 10. STAŇKOVÁ-KRÖHNOVÁ, Magdaléna, 5. MATTIOLI, Pietro Andrea.