Jedle a smrk jako posila ducha v našem prostoru

Oba jehličnaté stromy patří do rodu borovicových. Oba mají významné zastoupení pro užití v lidové medicíně a oba měli (pozn. redakce: schválně tady nechávám Verči původní měkké “i”, protože stromy vnímáme jako živé bytosti, tak nás omluvte…) významné postavení v kultuře našich předků. O tom a také jak je lze využít nejen jako vánoční stromeček, je tento článek.

Přestože se botanici víceméně shodují, že z flóry časového úseku mezi dobou ledovou a neolitem není na našem území už téměř nic, některé stromy lze stále považovat za původní. Jedním z nich je například jedle. Spolu s dubem a smrkem tvoří smíšené lesy, které se na našem území dnes vyskytují nejčastěji.

Smrk je nenáročná alternativa

Smrk ztepilý tvoří více jak polovinu našich lesních porostů

Smrk ztepilý Picea abies je stálezelený strom se špičatými jehlicemi, které jsou rozmístěny kolem dokola svých načervenalých větviček, může dorůstat výšky až 60 m. Na našem území je to nejčastěji se vyskytující lesní porost, který se začal vysazovat namísto původních listnatých a smíšených lesů. Současné smrkové monokultury tvoří více jak polovinu lesních dřevin na území České republiky.

Není se čemu divit.  Smrk je poměrně nenáročný strom a ujme se téměř kdekoliv. Původně tvořil horské a podhorské lesy od nadmořské výšky 800 m, současně tvoří také okrasné dřeviny v městských parcích, ale i v soukromých zahradách.

Výhody a použití smrku

Přestože je smrk ztepilý hlavně důležitým zdrojem dřeva, také jeho semena, šišky, kůru, jehličí nebo pryskyřici lze využít. Hlavní léčivou látkou jsou éterické oleje, flavonoidy a v zelených částech rostliny také vitamín C. Kůra obsahuje velký podíl tříslovin, které se dají využít při průjmových onemocněních nebo kožních potížích.

Semena

Není tolik známý, ale existuje velmi lahodný a výživný jedlý olej, který se lisuje ze smrkových semen. Jeho cena je vzhledem k náročné technologii poměrně vysoká a tak se jedná spíše o delikatesu.

Smrkové šišky na rozdíl od šišek jedle visí směrem dolů, jehličí je kolem dokola větvičky a je pichlavé

Šišky

Když jsou mladé, rostou směrem vzhůru, ale během opylování se stočí dolů. Na rozdíl od jedle tedy visí a jsou kompaktní, nerozpadají se. Známé jsou jako dobré topivo na letní táboráky i do krbu, mladé se dají využít k míchání mastí na:

  • zahleněné průdušky, nachlazení, kašel
  • svalové křeče, bolesti zad nebo také kloubů
  • nehtové plísně, abscese, zanícení vlasového lůžka
Recept je velmi jednoduchý:
  • 2 zelené nezralé šišky
  • 1 hrstku jehličí
  • 100g čistého vepřového sádla nebo kokosového tuku

V menším hrnci necháme rozpustit tuk. Šišky a jehličí nakrájíme na co nejmenší kousky a zamícháme do tuku. Necháme alespoň 1 hodinu za udržování tepla do 70°C macerovat. Poté přecedíme a naplníme do malých dóziček a necháme vychladnout. Uzavřeme a skladujeme na chladném a tmavém místě.

Stejným způsobem lze použít materiál z borovice. Hlavní účinnou látkou jsou pryskyřice a éterické oleje, které obsahují vysoké procento monoterpenů. Obzvlášť léčivé účinky mají šišky a jehličí z borovicové kleče nebo také z borovice limba.

Můj tip: Během macerování můžeme přidat také pár nadrcených kuliček jalovce, 1-2 koření hřebíčku a trochu skořicové kůry. Nejen, že dají mastičce specifickou vůni, ale také zvýší její účinky.

Pryskyřice

Můžeme použít tu, která vytéká ze stromu, nebo také pryskyřici ze šišek. Jejich vůně jsou si velmi podobné a obě se hodí jak k vykuřování, tak pro přípravu tinktur nebo balzámů a mastí. Výhodné je použití pryskyřice z mladých šišek. Není tolik lepivá a řekla bych, že má trochu řidší konzistenci.

Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Mateřídoušku nebo tymián? Nejlépe obojí! Tvoří dokonalý pár

Proč si mateřídouška nese své jméno, když se vlastně jedná o tymián? A jak se tedy liší od tymiánu, který známe především jako koření z kuchyně? Věděli jste, že v jejich jménech nemají ani sami botanici jasno? A jsou to jen jejich česká jména, která z tymiánu a mateřídoušky činí rodičovský pár? V čem je která bylina účinnější? Uff! Potřebovala jsem si v tom udělat pořádek, protože ne jednou se mi v Tyrolsku vysmáli, když jsem doslovným překladem zmínila, že sbírám „mateří-doušku“.

Mateřídouška je má nejoblíbenější bylina. Byla to první bylina, kterou jsem sbírala se svojí mamkou na slovenských kopcích, a tak mi ji vždy připomene. Vzpomenu si ale taky na ty sirotky z Erbenovi balady. To mě najednou přepadne strašlivý smutek. Pak se ale zabořím svým nosem do hustého polštáře drobných, voňavých kvítků a melancholie je pryč. Když tam teda zrovna nelítají včely.

Na jménu záleží

V botanice obzvlášť, protože poukazuje na rozdíl mezi druhy. Je to podobné jako u sourozenců, kteří si mohou být na první pohled k nerozeznání podobní. Mají ale různý charakter a nesou si každý své konkrétní jméno. Někdo vnímá dvojku mateřídouška-tymián jako sourozence, já se ale už podle mluvnického rodu českých jmen přikláním považovat (tu) mateřídoušku za matku a (ten) tymiána za otce jednoho rodinného klanu. Je to tak i přehlednější, protože každý z nich má několik vlastních sourozenců a ti mají ještě své děti. Své rodové jméno mají ale všichni společné – Thymus.

Rod Thymus zahrnuje velké množství druhů a poddruhů. Patří do něj česky nazývaná mateřídouška i tymián.

Odkud pochází název mateřídouška?

Když jsou všichni tymiáni (pozn. autorky: ten plurál zní vážně zvláštně 🙂 ), odkud se tedy vzala mateřídouška? Perfektně vystihuje význam českého jména smutný příběh od vlastence Karla Jaromíra Erbena napsaný v době, když chtěl motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Úvodní balada sbírky Kytice je velmi promyšlená! Mimo jiné poukazuje na citlivost matky, která ze soucitu poskytne dětem útěchu v podobě jemného kvítí na své mohyle.

Matka daruje dětem rostlinu a převtělí se do ní. Její duše se pak může étericky vznášet nad tímto porostem. Duch matky žije dál a skrze rostlinu dýchá na své děti. Oni vdechováním  vůně mohou pocítit její mateřskou náruč. Autor dává jasně najevo zklidňující účinky byliny a zároveň objasňuje význam jména dle pověsti, která vychází také ze zásadních archetypů léčivky: mateřská láska, útěcha, zjemnění, pouto k bližnímu, soucit, klid duše.

Mateřídouška má ráda slunné stráně a kamenité podloží, které vyhřívá půdu chudou na živiny
Zbytek článku je pouze pro členy vzdělávacího programu Bylinky našich babiček. Přidejte se k nám!
Členem se můžete stát vyplněním objednávky v horním menu
Pokud jste členem, můžete se přihlásit:
Přihlásit se
Koupit členství v programu
Koupit členství v programu včetně dárku

Vykuřování vonnými dýmy? Překvapí vás svou funkčností!

Seriál vykuřovadla – 1. část

Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem? V tomto seriálu odpovím nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů. Nejdřív trochu historie a teorie, a pak i praxe.

Vykuřování – očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšeným výskytem nemocí dýchacího ústrojí. Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající, přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Vykuřovali také naši předci?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná praktika v kulturách vzdálenějších, ve starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nás přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly
Pryskyřice jsou tradičními vykuřovadly

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní varianty jalovců, šalvějí, pelyňků, cedrů nebo cedarů (což nejsou cedry, ale druhy jalovců).

V domácích krajích byl vykuřováním znám třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při vyučování. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování je předchůdce současné aromaterapie

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje. Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují.

Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. O technikách a pomůckách pro domácí očistné vykuřování se více rozepisuji v dalším díle seriálu.

 

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie -„zlí duchové“ dneška?

Šalvěj bílá a lékařská - očistné vlastnosti mají obě
Šalvěj bílá a lékařská – očistné vlastnosti mají obě

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Očista je žádoucí také v nových prostorách, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa. Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár vykuřovacích tipů

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly. Důvodů očisty i vhodných druhů vykuřovadel je mnoho. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozváním do okouzlujícího světa vonných dýmů. Nejlepší školou je vlastní zkušenost a pocity.

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla?

Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo.

V příštích částech seriálu se více dozvíte o jednotlivých druzích vykuřovadel a také o tom, jak prakticky očistu provádět a bez čeho se neobejdete.

Další díly seriálu:

Autorkou článku je Kateřina Polívková, aromaterapeutka, kontakt: dobrevune(zavináč)gmail.com. Literatura: 15. RÄTSCH, Christian, 16. STORL, Wolf-Dieter. Foto: autorka.