Pět otázek pro Janu Poncarovou (rozhovor)

Jana-Poncarova-uroda
Jana Poncarová na své zahrádce

Jana Poncarová pěstuje byliny a zeleninu šest let. Za tu dobu stihla založit druhou zeleninovou zahradu a bylinkový záhon se jí rozrostl na 20 m2. Podotýkám, že vše pěstuje pro vlastní potřebu. Touží po tom být potravinově nezávislá a bylinky s tím samozřejmě úzce souvisí. Když k tomu přidáme asi 5x tolik prostoru pro zeleninu a měsíček rozesetý po všech koutech zahrady, je rozhodně nejlepší hobby zahradnicí, co znám. Vloni se rozhodla motivovat veřejnost k návratu k domácímu pěstování a pravidelně bloguje v rámci projektu Pěstuj zeleninu. Pro mě, jako kamarádku, je Jana velkou inspirací a ráda se za ní zastavím, kdykoliv projíždím kolem. Tentokrát jsme se sešly při sklízení měsíčku a vznikl z toho tento rozhovor. Diktafon jsme u toho měly schovaný v košíku, do kterého jsme květy sbíraly.

Kdy jsi začala s pěstováním bylin, co tě na něm baví a jaké byliny vlastně pěstuješ?

Byliny pěstuji možná nějakých šest let, první motiv přesně nevím, ale vždycky mě bavilo pěstování. Vlastně se dá říct, že jsem o pěstování bylin na začátku nic nevěděla, pak jsem od někoho dostala mátu, meduňku a založila jsem bylinkovou zahrádku. A pak začaly přibývat – tymián, rozmarýn, oregano, libeček, petržel… Dostala jsem také hrst měsíčku, vypěstovala jsem si je a od té doby mám svoje semínka. Pěstuju spíš tradičnější bylinky. Pěstování bylin mě baví, protože ráda jím a pěstuju si vlastní zeleninu, k čemuž se bylinky krásně hodí. Takže si ráda obejdu zahradu, natrhám si třeba cuketu, mrkev a do toho nějaké hrsti bylinek a něco z toho uvařím. A pak taky bylinky klasicky suším na čaj, třeba květ černého bezu a květ lípy, protože ty se nám osvědčily v zimě na kašel, rýmu a nachlazení. Když mám pocit, že na mě něco leze, uvařím si večer čaj z květu lípy a bezu černého, osladím medem a většinou si udělám i topinku s pořádnou dávkou česneku – samozřejmě domácího. A to mě vždycky zabírá. Taky miluju levanduli, kterou si suším, a letos jsem si nakládala poprvé olej z květů levandule a tím si natírám pleť. Z meduňky si zase ráda vařím čaj, když se potřebuju zklidnit, třeba na večer. Měsíček používám do čaje, do koupele nebo do koupelových solí, které vyrábím i pro své blízké. Mátu už letos sklízím podruhé, přebytek bude na rozdání. Tak to jsou moje bylinky.

Vím, že máš ráda historii, hledáš si také informace o bylinách ve starých knihách?

Po nevlastním pradědovi jsem zdědila bylinkářskou knížku z přelomu 19. a 20. století. Je to spíš takový sešit, už hodně potrhaný, ale pro mě nesmírně cenný. Sepsal ho pan Ježek, vydavatel časopisu Český Kneipp. Jak už název napovídá, vychází hlavně z rad faráře Kneippa. Jsou tam i bylinkové recepty a návody – třeba jak bylinky sbírat, sušit, jak z nich připravit oleje nebo obklady. Je to velmi inspirující. Ale popravdě, raději jsem venku a informace si dohledávám, až když něco potřebuju.

Napadá tě nějaká tradiční česká bylina, kterou naši předkové pěstovali na zahrádkách?

Mateřídouška
Mateřídouška

Určitě heřmánek, měsíček, majoránka, mateřídouška, taky dobromysl, to jsou takové tradiční české byliny. Ve starých knihách najdeš ale i rozmarýnu nebo tymián – tedy středomořské bylinky. Někde ve starých kalendářích z dvacátých let jsem četla rady, co udělat, když máš trošku prostoru – máš ho osázet bylinkami, nasušit je a jít s nimi na trh. Bylinky se určitě pěstovaly a využívaly, spíš mi přijde, že jsme to nějak zapomněli, hlavně v době komunismu byly snahy vytlačit některé plodiny. Například chřest, který byl v době první republiky tradiční, stejně jako i kapary nebo olivy. Jenže symbolizovaly první republiku a svobodu, takže potom byly zapovězené. Občas mě – třeba na trhu – překvapí, že někteří lidé bylinky neznají, neví například, jak vypadá tymián, majoránka nebo oregano. To mi přijde smutné.

Kdyby sis mohla vzít s sebou jednu bylinu na pustý ostrov, která by to byla?

Asi tymián, na jídlo (směje se), já bych si tam asi něco ulovila. Popravdě vlastně ani nevím proč, mám ho ráda, voní mi, někde jsem četla, že je dobrý na průdušky a to se hodí na moje astma. Možná symbolizuje i nějaké moje aktuální téma.

Kdyby někdo zakládal bylinkovou zahrádku, co bys mu poradila, jak a s čím začít?

Myslím, že je dobré míň přemýšlet a prostě se do toho pustit. Vyhlédnout si nějaké místo, kde se nám to líbí a třeba požádat někoho o první bylinku pro začátek. Myslím, že se to pak začne hezky hromadit a rozšiřovat. A klidně bych se nebála používat u toho svojí intuici. Taky si něco o tom přečíst, třeba že máta má radši temnější a vlhčí kouty a třeba zase středomořské bylinky mají raději slunce. Ale to stačí. Třeba měsíčky, které tady vidíš, jsem sela tak, že jsem vzala hrsti semínek a šla jsem a prostě jsem je sypala, bez rytí. Chtěla jsem prosvětlit kouty zahrady. A myslím, že kde bylo víc vody, tam se semínka chytla a někde prostě vyschla.

Bonus: Janin oblíbený bylinkový recept

Úplně moje nejoblíbenější jídlo jsou špagety s rajčatovou omáčkou a bylinkami. Jednoduše dám 2-3 stroužky česneku na rozpálený olej, krátce orestuju, potom přidám pokrájená rajčata a podusím je. Přihodím hrst bylinek – tymián, oregano a většinou i rozmarýn. Promíchám s vařenými špagetami a posypu parmezánem. K tomu si ráda dávám i polníčkový salát.

Děkujeme za rozhovor, Jani!

Janiny byliny

Byliny olej
Výroba pleťového oleje

Pro zajímavost jsme prošly, co má Jana na bylinkovém záhoně. Napočítaly jsme celkem 20 bylin, z čehož některé byliny byly vícero druhů. Snad jsme na nic nezapomněly. Oregano (5 druhů), majoránka, petržel kadeřavá, šalvěj (2 druhy), libeček, tymián (2 druhy), smil, levandule, mateřídouška, koriandr, pažitka, řepík, máta (3 druhy), měsíček, pelyněk, medvědí česnek, heřmánek, kopr, rozmarýn, bazalka.

Ve volné přírodě pak Jana sbírá řebříček, třezalku, lípu, květ černého bezu a jitrocel. Nedávno jsme spolu o Svatojánské noci sbíraly devatero bylin s magickou silou, Jana si je všechny naložila do oleje, kterým se nyní potírá a těší se, že po nich omládne 🙂

Mgr. Jana Poncarová (*1983)

Novinářka, copywriterka a blogerka na volné noze. Zakladatelka EnergetickéPoradny.cz, za kterou získala prestižní ocenění v Rozjezdech roku pro Plzeňský kraj. Vášnivá zahradnice a pěstitelka bylin. Svůj talent a lásku k půdě a rostlinám (a vlastně i podobu) zdědila po své prababičce, která byla zahradnicí. Kdyby z nějakého důvodu nemohla psát, vrhla by se podle vlastních slov profesionálně do zahradničení. Svůj volný čas tráví na své zahradě u staré roubenky. Její manžel Lukáš ji ve všem podporuje a k její radosti se sám před dvěma lety pustil do pěstování brambor 🙂

Koukněte na Janiny profesní stránky Jana Poncarová nebo na stránky některého z jejích projektů:

měsíček
Sběr měsíčku
sušárna
Sušárna

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, odborná aromaterapeutka, Simbis. Foto: autorka, Jana Poncarová.

Michaela Lusílija Makulová

Zakladatelka Kouzla vůní, odborná aromaterapeutka at Simbis Plzeň
Michaela je terapeutka, aromaterapeutka, masérka, šéfredaktorka časopisu Kouzlo vůní a kreativní duše Bylinek našich babiček. Vyučuje aromaterapii, pořádá workshopy, přednáší. Míchá léčivé směsi i osobní vůně na míru. Vystudovala ZČU v Plzni a Institut Aromaterapie v Praze a v současné době studuje Tradiční čínskou medicínu. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů.
Michaela Lusílija Makulová