Veronika Němcová Přední českou lektorku v oblasti aromaterapie Dr. Kateřinu Svobodovou-Brooker si bezpochyby oblíbili také studenti, kterým chemie zrovna nevoní. Jejím přístupem a srozumitelným vysvětlením biochemických pochodů u rostlin obohatila nejednoho z nás jak po profesní, tak i lidské stránce. Je vzorným příkladem rčení, že co tě nezabije, to tě posílí a že na chleba se těžce dělá. Mám upřímnou radost, že nám poskytla vyprávění o životě z dob temných, kdy podmínkou pro dosažení vysněné kariéry nebyla jen touha a chuť se vzdělávat. Její autentický příběh je dokonalou inspirací k vděku za to, že žijeme právě TEĎ a TADY a že vše, co bude, záleží především na nás samotných.
(Titulní foto: Sběr eukalyptových listů v Australii, KSB: “Snažíme se najít speciální citronovou vůni, odlišnou od Eucalyptus citriodora.”)
Vaše minulost spojená s migrací byla v dané době velmi odvážná. Zajímalo by mě, co byla vaše hlavní pohnutka k opuštění rodné vlasti?
“Nedejte se zmást krásnými barvami – zbytek roku prší a mží”
“Jako dítě z buržoazní rodiny jsem měla problém studovat nejen na gymnáziu, ale i na vysoké škole. Moje dvě starší sestry byly v padesátých letech z vysoké školy vyhozeny – prostě povolány jeden den na studijní oddělení a bylo jim oznámeno, že jejich studium končí. Další sestra, o čtyři roky starší než já, procházela podobnými útrapami a byly jsme rády, že jsme se vůbec dostaly na střední školu; jak, to je již jiná kapitola. Rodinné zázemí bylo spíše duchovní než praktické, i když samozřejmě praxe tvrdého života pro bývalé buržoazní členy společnosti nás zasáhla všechny. Tatínek, který si udržoval optimismus i v nejtěžších dobách, nakonec podlehl srdeční chorobě a v mých deseti letech maminka ovdověla se 4 dětmi. Milovala jsem knihy, psaní, hudbu a výtvarné umění všeho druhu a byla bych si přála studovat buď dějiny umění, nebo žurnalistiku. Žádná tato škola však nepřicházela v úvahu a nakonec, s velkou snahou, se podařilo moje přijetí na Vysokou školu zemědělskou. Pamatuji si to jako dnes, jak jsem stála s údivem nad tím potvrzením a nevěděla jsem, zda mám plakat, nebo být šťastná? VŠZ v těch dobách byla škola preferovaná a s mnohými možnostmi – měli jsme velký sportovní areál, výbornou menzu (což pro stále hladového ještě tehdy teenagera byl neočekávaný objev), spoustu exkurzí včetně vinných sklípku a také – bohužel – spoustu předmětů, které pro mě byly španělskou vesnicí: Mechanizace zemědělských strojů??? Agrometeorologie??? Výroba pícnin??? Chov prasat??? Nedejte se zmást výběrem Zemědělské University nyní!!! Jděte zpátky 40 let a poctivě, prosím, se naučte Ovocnářství a Základy marxistické filozofie pro zemědělství a Základy financí pro JZD. Pro sirotky a ty, kteří měli prospěch 1.2, byla stipendia, takže jsem se do toho pustila a vše se naučila a vlastně to bylo vše nové a zajímavé, i když nepotřebné. Ve třetím ročníku jsem dělala pomocnou vědeckou sílu (pomvěda) na Katedře biochemie a diplomovou práci na Katedře fyziologie rostlin, tak – jak vidno – jaksi jsem uhnula z té praxe, jak připojit valník za traktor. Mezitím jsem se zajímala – bez nějakého dalšího záměru – o bylinky, jejich sušení, extrakci, bylinné čaje a vůně, sušené houby, lišejníky a mechy. Po ukončení školy jsem pracovala jeden rok ve Výzkumném ústavu pro ochranu rostlin v Ruzyni, a každý den jezdila autobusem v blízkosti těch ruzyňských zdí. Velice bych si byla přála dělat další výzkum pro získaní CSc. (tehdy kandidát věd), ale bez vstupu do KSČ či přinejmenším do mládežnické organizace to bylo nemožné. Jak vycestovat, jestliže jeden člen rodiny – moje sestřenka – podepsal Chartu a jestliže i všechny ostatní ukazatele vedly k tomu, že já i můj manžel jsme měli napsáno v policejním rejstříku: nevydat povolení k vycestování; je jiná kapitola. Také to, jak naše rodina byla následně za moji emigraci potrestána: ztrátou zaměstnaní, pasu a telefonu. Nicméně v červenci 1977 jsme se ocitli s kufříkem a 30 librami v Londýně. A za vše, co jsem od té doby dokázala, také vděčím výchově v naší rozsáhlé rodině a jejich podpoře během mé emigrace.”
Jak jste se adaptovala v tehdejším západním světě? Měla jste už tenkrát vůbec tušení o aromaterapii?
“Tehdy jsem netušila, co je aromaterapie, a neuměla si vůbec představit naši budoucnost. Dostali jsme politický asyl nikoliv však podporu, ta se tehdy nedávala. S pracovní povolenkou jsem s pomocí českých přátel dostala místo servírky a můj manžel pracoval jako pomocná síla v továrně. Tak jsme dřeli a dřeli a já jsem si říkala, že snad nikdy té angličtině neporozumím, ačkoliv jsem již měla statní zkoušku z Prahy, a nikdy se z té bídy nevyhrabeme. Ale po roce jsme náhle mluvili plynně anglicky a rozhodli se hledat místo v naší profesi. Můj manžel byl vodohospodář a z několika možných nabídek si vybral místo ve Skotsku na Glasgow University, která měla fakultu v Ayr, spojenou s botanikou se zemědělským výzkumem. Vrátil se z pohovoru s tím, že jim nerozuměl ani slovo, nicméně místo dostal, a já jsem několik měsíců po něm dostala místo v Botanic Department za zástup kolegy, který jel na dva roky do Afriky. Tak jsem každý večer do noci studovala všechny předměty, které jsem měla přednášet – od mikroskopu, tkáňové kultury až po genetiku a šlechtění. Po dvou letech, když jsem si byla jista, že vím, co přednáším a učím v laboratořích, jsem se rozhodla, že si musím udělat doktorát, že musím postoupit ve vědě a v poznávání, jinak že se budu cítit nenaplněna. Toto jsem přednesla vedoucímu odděleni, který mi řekl: „Dobrá, ale na čem chcete bádat? Předložte mi tři cesty, kterými se chcete ubírat.“ Tak jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat, a zde byly tři směry, které mě zajímaly: tkáňové kultury, botanická systematika trav a aromatické rostliny. Na tyto obory jsem napsala referáty a komise schválila aromatické rostliny. Doktorát jsem dělala pod vedením profesora Watermana na Glasgow University, Pharmaceutical Dpt, Division of Natural Products from Plants. Bylo to 5 let pilné práce. Doktorát jsem dělala při zaměstnání, v té době jsem také měla obě děti, Tomáše a Adama.”
Tip redakce: Přečtěte si předchozí část rozhovoru: Kateřina Svobodová-Brooker chválí úroveň české aromaterapie nebo reportáž z Kateřinina nedávného kurzu
Díky svému povolání jste procestovala zajímavé země světa a seznámila se také s významnými lidmi. Které pobyty hodnotíte jako nejzajímavější?
“Po skončení doktorátu jsem měla možnost spolupráce po celém světě a pracovala jsem a přednášela v různých zemích. Počínaje Brazílií a konče Finskem. Jeden z nejzajímavějších pobytů byl v Japonsku. V roce 1990 Japonsko vypsalo granty pro Británii, bylo to deset míst, a každé místo představovalo jeden vědní obor: např. astronomii, přenos informací v neuronech v mozku, analytickou chemii atd. a jeden obor byl též botanika. To mě zaujalo, a protože jsem se zajímala o aromatické rostliny z asijských zemí, tak jsem si řekla, že bych si mohla o toto zažádat. Vedoucí katedry mně nechtěl žádost podepsat, protože to považoval za absurdní, že bych mohla grant dostat. Byla jsem ale rozhodnuta, že interview zkusím, i když mi žádost nepodepíše. Interview dopadlo v můj prospěch, a tak jsem se ocitla s dalšími 9ti nadšenci v Cambridge na měsíčním kurzu japonštiny a etikety japonské každodenní kultury. Odjela jsem i s dětmi a s mojí sestrou, která se o děti starala a zároveň také učila češtinu, němčinu a angličtinu japonské studenty, zatímco já jsem pracovala 12 hodin denně. Děti chodily jeden rok do japonské školy a za půl roku mluvily plynně japonsky. Já jsem ovšem stále podle školní předlohy kladla otázky typu: Jedete dnes do Tokia? Mohu jet s vámi?
Na českém velvyslanectví jsme poznali profesora Oi-ci Cina, zaníceného bohemistu, a získali tak možnost proniknout do japonského života, což se cizincům běžně nestává. K nezapomenutelným zážitkům patří naše setkání na velvyslanectví s Václavem Havlem a jeho ženou Olgou a také s Věrou Čáslavskou, která pravila Tomášovi na jeho stížnost, že mu nejde kotrmelec: „Jen se neboj, však jich ještě v životě uděláš!“ Do Japonska jsem se vrátila ještě třikrát a tento pobyt vlastně nastartoval moji další výzkumnou dráhu.”
Dozvěděla jsem se, že jste do výuky seminářů Rostlinné silice I. a II. na Institutu aromaterapie zasvětila svou studentku. Můžeme to chápat tak, že odcházíte do důchodu?
“Ano, to je pravda. Přednáším zde v Čechách nyní 6 let a uvědomuji si, že zde nemusím být věčně. EO jsou velice specifický obor a náhrada se těžko hledá. Po Sametové revoluci jsme měli každý rok několik studentů z ČR. V naší laboratoři někteří pracovali na tématech spojených s využitím EO v nejrůznějších oblastech, ať mikrobiologie nebo farmaceutický či potravinářský průmysl, pěstovaní a zpracovaní rostlin. Gabriela byla studentka 4. ročníku a ještě se znovu po ukončení studií do naší laboratoře v Ayr vrátila. V Brně pracovala na univerzitě jako lektorka a ve výzkumu léčivých rostlin; v současné době je zodpovědná za vývoj a výrobu speciálních čajů. Uvolila se moje přednášky převzít, zúčastnila se jich během minulého i tohoto roku a já jsem pevně přesvědčena, že je schopna studenty dovést na potřebnou úroveň. Kromě toho je obeznámena se současnou legislativou a má spojení s různými dodavateli a výrobci léčivých a aromatických rostlin v ČR. Také bych doufala, že by mohla pomoci rozjet testovaní EO.”
A čemu se nyní budete věnovat?
“Já jsem přislíbila sérii pokročilých přednášek, která je založena na tom, co se nestihlo v základních hodinách. Jednotlivá témata jsou vybrána na základě požadavků studentů AČA – podle toho, co je nejvíce zajímalo a kde cítili potřebu jít více do hloubky v daném tématu. Pro AČA též zodpovídám různé odborné dotazy, dohlížím na diplomové práce a nyní připravujeme sérii odborných článků, které se týkají klinické aromaterapie. Kromě toho máme založenou poradenskou firmu JKConsulting sro, a také upravujeme odborné texty chemické, biotechnologické, lékařské apod. v angličtině. Mám též velkou zahradu, kde pěstuji aromatické rostliny pro svoji potřebu, mé rodiny a našich přátel. Destiluji si vlastní meduňku. Líbila by se mi vize maloplošného pěstování meduňky a její destilace, ale obávám se, že to přesahuje náš časový rámec.”
Dovolila bych si ještě jednu osobní otázku: Kdybyste se měla přirovnat k některému éterickému oleji, který by to byl?
“Cedrus atlantica (atlas cedarwood), Pinaceae. Spojuji si vždy vůni s rostlinou, ze které je odvozena. Mám ráda stromy a tíhnu spíše k podstatě než k éterické představě, takže vůně dřeva je mně bytostně bližší než vůně květů. Zároveň je tento strom a jeho vůně spojen s touhou po dobrodružství a cestě do neznáma; též je spojen s představou vytrvalosti. Tuto vůni cítím jako plnost, oproti prchavé, byť i třeba krásné, představě jiných vůní.”
Děkujeme za rozhovor!
Dr. Kateřina Svobodová Brooker BSc Hons, PhD. (*1948)
“Po sametové revoluci jezdili každý rok do Třeboně na letní prázdniny, které jim jejich skotští spolužáci nesmírně záviděli.”
Narodila se v roce, kdy v tehdejším Československu zvítězila moc Komunistické strany ovládající osudy tehdejších občanů po dalších čtyřicet let. Ani Kateřina Svobodová nebyla výjimkou. Když v jejich deseti letech zemřel otec, starala se maminka o ni a další tři sestry. Po ukončeném vzdělání na VŠZ emigrovala se svým mužem do Velké Británie, kde si založila svou vlastní rodinu i kariéru. Díky svojí práci navštívila několikero zemí světa, mj. Finsko, Brazílii, Austrálii či Japonsko, kde také několik let pobývala.
Nyní žije v České republice v Třeboni se svým manželem Johnem Brooker, který je též vědcem. Starší syn Tomáš Svoboda je maxfax chirurg a mladší syn Adam Svoboda pracuje v oboru financí pro americko-japonskou firmu. Oba mluví česky a pravidelně navštěvují Českou republiku. Ve svém volném čase hraje Kateřina na banjo, a to i veřejně v hospůdkách. Již deset let tančí se svým mužem Johnen argentinské tango.
Předchozí část rozhovoru: Kateřina Svobodová-Brooker chválí úroveň české aromaterapie
Autorkou článku je Veronika Němcová. Foto: archiv Kateřiny Svobodové.
