8 otázek pro Adélu Zrubeckou (rozhovor)

O cestě ke svobodě, srovnání kultur a lásce k aromaterapii

Jméno Adély Zrubecké je úzce spojeno s českou aromaterapií a s vesničkou v Českém Švýcarku – Vlčí Horou. Málokdo ale ví, jak Adélu ve skutečnosti na Vlčí Horu zavál osud. Ke svatbě totiž dostala domek po své prababičce a s manželem Petrem se krátce po narození dcer rozhodli vyměnit pohodlné, ale těsné 2+1 na Vinohradech za nejistou budoucnost na krásném místě v srdci přírody. Její setkání s Nobilis Tilia, ve které zapustila kořeny, proběhlo až o mnoho let později a vedlo nejprve přes Asociaci českých aromaterapeutů (AČA). V asociaci působila takřka od jejích začátků (od r. 1997) a její pomyslné otěže teď předává dále. Kdo je asi zvedne?

Adela-Zrubecka-Cafe-Louvre
Café Louvre = moje (Adélina) terapie

Naše setkání proběhlo v Café Louvre, které mi svým prostředím připomnělo elegantní Británii, ve které Adéla strávila 6 let svého života. Během povídání jsme se několikrát dotkly tématu srovnání kultur, starých a nových časů. A celé bylo tak zajímavé, že jsme se zkrátka do mých obvyklých 5 otázek nevešly.

(Na titulní fotce probíhá ochutnávka listu skořice na Srí Lance)

1. Co tě přivedlo k aromaterapii, bylinám a k masážím? Pamatuješ si na nějaké znamení, které by ti pomyslně ukazovalo cestu k aromaterapii?

Adéla Zrubecká
Na zahradě čerpá Adéla sílu

Určitě tam bylo znamení, protože když se člověk nenechá vést, tak nikam nedojde. Když jsem v roce 1987 emigrovala, začala jsem se zajímat o esoterické směry a začala jsem chodit na meditace. Londýnem a Anglií totiž tenkrát hýbal New Age. Různé zdravé směry a alternativní terapie byly tenkrát v kurzu. A v každém malém městě byly různé večerní kurzy, na kterých ses mohla naučit téměř vše, od práce se sklem, až po meditaci… Takže to byl můj začátek, abych si ukrátila večery o samotě, šla jsem na reflexologii, to byl myslím můj první kurz. Tenkrát mi bylo 19 a byla jsem po rozchodu s přítelem, se kterým jsme emigrovali, v Londýně sama. A na kurzu reflexologie, když jsem se poprvé dotkla lidského těla, to pro mě byl takový AHA moment a rozhodla jsem se, že se naučím masírovat. Pak mě bavilo různé propojení na vnitřní orgány a otázky, které se týkaly zdraví a zlepšování zdraví. Hledala jsem, v čem bych se mohla vzdělávat pořádně a našla jsem školu Gabriela Mojaye, který propojoval aromaterapii, čínskou medicínu a další alternativní směry práce s tělem. Bavilo mě, že je u Gabriela aromaterapie propojená s něčím dalším. V tu dobu Gabriel víceméně začínal a učili u něj lektoři, kteří jsou dnes legendy a kteří hodně formovali můj pohled na život a aromaterapii. Např. Jan Kusmirek, Vivian Lunny, setkala jsem se s Valerií Ann Worwood. A na první konferenci, kterou jsem pro Asociaci českých aromaterapeutů organizovala, jsem pozvala právě Gabriela Mojaye a iniciovala překlad jeho knihy Aromaterapie pro léčbu duše do češtiny.

Dá se tedy říct, že znamení jsem cítila při kontaktu s tělem, když se k tomu přidaly vůně, tak to byla dokonalá kombinace, to mě uchvátilo a cítila jsem v tom obrovský potenciál pro to, co se dá s tělem všechno dělat. Spojit dotek s léčebným účinkem olejů. Už v rámci školy a po škole jsem začala aromaterapeutickou masáž praktikovat, nejdřív na své kamarády, kamarády kamarádů atd.

Přechod do Čech byl samozřejmě těžký, v tu dobu si tady nikdo za péči o zdraví neplatil, vše bylo zadarmo a předpokládalo se, že jakákoliv pomoc týkající se zdraví, je zadarmo. Byly to těžké časy přesvědčit lidi, že do sebe potřebují investovat a že to je v jejich rukách, a ne v rukách někoho jiného (lékařů). Lidi vůbec nebyli zvyklí, že si dojdou na masáž a zaplatí si za ni, to byla absolutní novota.

2. Tvůj popis Anglie mi připomíná dnešní Česko, myslíš, že už jsme ve fázi, kde byla Británie předtím?

To je zajímavá otázka… ale nemyslím si, že tam někdy můžeme být, protože nemáme takhle dlouhou nepřerušovanou demokratickou společnost a s jejich vyšším morálním kreditem, s jejich nastavením na charitu, které jim připadá naprosto přirozené, se zodpovědností vůči sobě, vůči ostatním, vůči místu, kde bydlí, myslím, že do toho máme pořád daleko. A co se týče aromaterapie a péče o sebe, tak stále máme co dohánět, a ještě dlouho tam nebudeme. Když si vezmeš, že v rámci Národního zdravotního systému (NHS) existuje seznam alternativních a komplementárních terapií včetně doporučení, jak najít jako terapeut uplatnění ve zdravotnictví, tak tam ještě dlouho nebudeme. Aromaterapií se v tomto případě myslí masáž i klinická práce s éterickými oleji.

3. Ty jsi pak po návratu do Čech začala masírovat, aplikovat aromaterapii ve své praxi a působit jako nezávislá aromaterapeutka, jak dlouho ses masážím věnovala?

V podstatě jsem masírovala 15 let a skončila jsem, když jsem otěhotněla s Matesem – posledním synem, jak mi totiž rostlo břicho, už jsem to nějak nezvládala a taky jsme potřebovali pokoj, ve kterém jsem masírovala, takže to bylo i organizační rozhodnutí. Já jsem měla masérnu doma a chodila jsem masírovat i do Ústavu sociální péče nedaleko. To byla taková idea, když jsem si otevřela vlastní praxi, hledala jsem, kde bych nabídla svoje služby v okolí Vlčí Hory, kam jsme se tehdy přestěhovali do domku po mojí prababičce. A jedno z těch míst, které mě zaujalo, byl tento ústav a moje idea byla nabízet tyto služby pro postižené. Ale nakonec se ukázalo, že nejvíc chodily na masáže sestřičky, které potřebovaly pečovat o sebe, aby mohly pečovat o postižené klienty. Tak se to otočilo spíš na pomoc personálu…. Když bylo Matesovi 8 měsíců, dostala jsem rakovinu, takže pak probíhala léčba a už jsem se k masážím nevrátila, potřebovala jsem šetřit síly.

4. Vraťme se ale ještě na začátek. Pamatuješ si nějaký případ ze začátku tvojí praxe, který tě přesvědčil, že aromaterapie funguje?

To mě přesvědčily všechny! Více než 90% terapií bylo úspěšných, už třeba jenom v tom, že si lidé uvědomili sílu vnitřních procesů, vlastního těla a vlastní vůle. Protože to je cesta, která nějakým způsobem směřuje lidi k sebeuvědomění. Nedávno jsem psala o jednom případu, který mám díky tomu v živé paměti, protože jsme zachránili tatínka jedné paní, která byla na mém kurzu, od sepse po infekci zlatým stafylokokem, kterou dostal po operaci. Dřívější případy si bohužel nepamatuju, je to už hodně dávno, ale bylo jich hodně. Vybavuji si klientky s migrénami, potížemi s otěhotněním, zažíváním, infekcemi či bolestmi nejrůznějšího charakteru, psychickými obtížemi i vážnými chronickými chorobami jako je revmatoidní artritida, Parkinsonova choroba nebo rakovina, u kterých jsem pomáhala klientům zlepšit kvalitu života.

5. Jsi příkladem ženy s úspěšnou kariérou, jak se ti dařilo a daří skloubit rodinu a práci dohromady? A jak zvládá tvůj muž tvoji kariéru?

Rodina Zrubeckych
Adéla se svojí rodinkou

Myslíš, koho jsem šidila? Samozřejmě sebe, tím začne každý terapeut, že začne šidit sebe. A zahradu (smích), já té naší říkám terapeutická zahrada. Děti byli skvělé, to si pamatuju do dneška, protože jsem samozřejmě masírovala, když spaly nebo když byly ve školce nebo škole. Ale hodně k nám chodili lidi večer, takže byly zvyklé, že v pyžamku mi dali dobrou noc, šly do postýlek nebo na večerníčka a já jsem šla masírovat. A v chodbě potkávaly klienty, kteří jim něco nosili nebo si s nimi popovídali. Chodili k nám lidé, na které ráda vzpomínám. Děti byly vždycky fascinované, co se v té masérně děje, že tam nesmějí, hraje tam hudba, nic není slyšet… a potom když mohly, tak se vždycky do masérny vecpaly samy a chtěly masírovat  přesně tak, jak to měli ti lidé. „A fakt to takhle je? A máš tam i to rádio? A tuhle písničku jim pouštíš?“ Takže to bylo jejich seznámení s tím, jak terapie probíhá. Dneska je jim 20 a na aromaterapii vyrostly, protože doma se neléčilo jinak. A jedna z mých dcer, ze dvojčat, chce jít studovat aromaterapii, tak to v ní asi zanechalo dojem.

A ptáš-li se na mého muže… Za každou úspěšnou ženou samozřejmě stojí trpělivý podporující manžel. Asi nejhorší to bylo, když byly děti malé. Za to mu patří dodnes velká poklona a velký díky. Protože bez toho, že by Petr převzal částečně péči o děti a o rodinu, nemohla bych dělat to, co teď dělám. Tehdy jsem pracovala jako masérka, učila v Asociaci českých aromaterapeutů, kterou jsme tenkrát formovali, to bylo spousta práce a času a hlavně spousta víkendů, protože v Institutu aromaterapie se učilo hlavě o víkendech, a to by bez jeho opory vůbec nebylo možné. Byla to naše společná dohoda, že touhle cestou půjdeme. Petr uznal, že jsem ve svém  oboru nějakým způsobem dobrá a že má smysl to rozvíjet. On sám po našem přestěhování na Vlčí Horu pracoval jako strážce Národního parku České Švýcarsko, takže má k přírodě blízko, baví ho to a vidí v tom smysl. Takže to bylo naše společné rozhodnutí.

6. Pamatuješ si na nějaký příběh s aromaterapií a tvými dětmi? Jaký je tvůj nejoblíbenější způsob aplikace éterických olejů u vás doma a jaké éterické oleje používáš?

pod-eukalyptem
Adéla na svých cestách pod eukalyptem

S dětmi to byl nejdřív takovýto krásný začátek a pak přišla puberta a odtažení typu hlavně nemazlit, hlavně nedávat pusinky. A celkový velký distanc. A masáž bylo to jediné, na co jsem je utáhla. Takže když jsem se chtěla svých dětí dotýkat, tak to bylo takové tajné pozvání, jestli by náhodou nepotřebovaly namasírovat, že mají hodně ztuhlá záda, nebo že jsou nastydlé. Šla jsem na ně přes masáž a většinou to vyšlo.

Celkově je pro mě masáž nejoblíbenější způsob aplikace. Doma v běžném provozu používám hodně citrusy, protože mám malé dítě (9 let), dále eukalyptus, ravintsaru, směsi éterických olejů. A vědoma si toho, že je potřeba oleje střídat a nedávat je pořád, aby si imunitní systém na ně nezvykl, nepoužívám žádný éterický olej, až dokud není potřeba. A když potřebuji jenom vytvořit atmosféru, tak používám citrusy.

7. V rámci Asociace českých aromaterapeutů se pokoušíte i o změnu legislativy, je něco s čím se aktuálně potýkáte?

S Bárou Krejčí se snažíme od začátku našeho působení v Asociaci českých aromaterapeutů změnit systém vzdělávání, aby byla aromaterapie uznaná jako rekvalifikace. Bohužel několik let je to už na mrtvém bodě mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pořád je to pro mě velká naděje do budoucna, vzhledem k tomu, že čínská medicína se začíná praktikovat v některých nemocnicích. Což může být nějaká cesta, která otevře cestu dalším alternativám v Čechách, pokud doktoři něco uvidí a pochopí, třeba budou otevřenější. Obecně si také myslím, že se mění klima ve společnosti, která začíná být otevřenější. Nevím, zda se nám to s Bárou podaří dotáhnout do konce, protože v Asociaci českých aromaterapeutů jsme obě ve fázi odcházení, z aktivní práce jsme odešli vloni, předali jsme agendu a jsme rády, že se našli kolegyně, které tuto výzvu přijaly a aromaterapii budou dál pomáhat a propagovat ji.

Co se týče legislativy, která se týká kosmetiky a použití aromaterapie v kosmetice, tak to je neustálý boj o to, že éterické oleje mají nějaké účinky, ale ty je nesmíš deklarovat. Takže kosmetika je jen na kůži a smí ošetřovat jen kůži a to, že obsahuje éterické oleje, není důvod, abys deklarovala účinek éterických olejů. To samé platí v celé EU a vychází to z legislativy EU, která je silně prolobovaná a musíme se s tím naučit žít a zacházet. Má to samozřejmě své důvody, ale takovéto kategorické vymezení, které říká, že kosmetika je odsud sem, léčivo je odsud sem, doplněk stravy je odsud sem, je nesmírně škodlivé. Já chápu, že pak by mohl každý tvrdit cokoliv a nějaká legislativa je potřeba, ale takováto kategorizace mi přijde opravdu nešťastná.

8. A na závěr moje oblíbená otázka, jaký éterický olej by sis vzala s sebou na pustý ostrov?

Dneska jsem si tuhle otázku četla a říkala jsem si, co když se mě na tohle zeptá? (směje se) A pak mi došlo, že jak miluju nard, tak že by to byl zřejmě on a to ze 2 důvodů. Protože jak bych se ocitla na pustém ostrově, byla bych zřejmě v dost velkém stresu a nard by mi pomohl zklidnit nervy a zůstat ukotvená. A na druhou stranu, když bych neměla žádnou naději na záchranu, tak by mi nard mohl pomoct v klidu a v milosti vysublimovat a přejít do nějaké jiné dimenze. (směje se)

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Adélina divoká „terapeutická zahrádka“

Na svojí zahradě pěstuje Adéla na čaj a do kuchyně klasické byliny: mátu, šalvěj, meduňku, nově i měsíček, který jí tam letos vyrazil sám. Dále jsou to ale divoké byliny, které na jejich zahradě ve stráni rostou přirozeně, díky tomu, že sekají pouze minimálně: kostival, lopuch, třezalka, řebříček, mateřídouška, černý bez. Byliny suší jen pro vlastní domácí potřebu, např. lipový květ, bez, dobromysl…. Jejím oblíbencem je bezová šťáva, kterou děti milují. Často jí stačí vyrazit do zahrady a okolních luk, kde najde vše potřebné. Na větší péči o zahradu už jí bohužel nezbývá čas, ale udržuje si pro radost alespoň pár květináčů s kytičkami.

Adéla Zrubecká (*1968)

adela-na-kole
Na kolech projeli Zrubeckých téměř celý svět

V roce 1987 emigrovala a 6 let strávila v Anglii studiem i prací. Po návratu do Čech si otevřela vlastní soukromou praxi a masírování se věnovala 16 let. Před 12 lety začala působit v Nobilis Tilia, kde v současné době spolupracuje na vývoji nových produktů, navrhuje směsi éterických olejů k dosažení terapeutického účinku. Její práce ji nesmírně baví, spolupodílí se i na marketingových kampaních a píše blog Nobilis Tilia. Je spoluautorkou knihy Aromaterapie v životě ženy.

Se svým mužem Petrem se seznámila ještě před emigrací a procestovali spolu 2 roky na kolech, kromě Afriky a Severní Ameriky objeli celý svět! Má 2 dcery, dvojčata, kterým je 20 let a mladšího syna 9 let, se kterým ráda tráví svůj čas. Ve svém volném čase ráda spí (aktuálně teď na podzim), chodí do přírody na dlouhé výlety, i pěšky domů lesem z práce, krásně si u toho vyčistí hlavu a díky tomu zvládá lépe stres a starosti.

Pro zajímavost

Za dobu, co vyučuje kurzy aromaterapie, prošlo jejími kurzy asi 2500 lidí. Své klienty nepočítá na kusy, ale na šanony! Napočítala jich celkem 5, což odhaduje asi na 500 klientů + další skupinka lidí, kterým odborně radí v oblasti aromaterapie v rámci své aktuální praxe.

logo_stromlogo-aca-kulate

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová. Foto: autorka, archiv Adély Zrubecké. Sponzor článku: Asociace českých aromaterapeutů.

Michaela Lusílija Makulová

Zakladatelka Kouzla vůní, odborná aromaterapeutka at Simbis Plzeň
Michaela je terapeutka, aromaterapeutka, masérka, šéfredaktorka časopisu Kouzlo vůní a kreativní duše Bylinek našich babiček. Vyučuje aromaterapii, pořádá workshopy, přednáší. Míchá léčivé směsi i osobní vůně na míru. Vystudovala ZČU v Plzni a Institut Aromaterapie v Praze a v současné době studuje Tradiční čínskou medicínu. Je členkou Asociace českých aromaterapeutů.
Michaela Lusílija Makulová